21 Co 226/2024 - 331

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 3. 2024, č. j. 5 C 53/2021-271 ve spojení s doplňujícím rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. 8. 2024, č. j. 5 C 53/2021-297, takto:

Výrok

I. Řízení o odvolání žalovaného proti výroku II rozsudku soudu I. stupně se zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích I a VII potvrzuje.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání podílu částku 2 460 000 Kč do 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu [adresa]-venkov na náhradě nákladů řízení státu 5 529 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu [adresa]-venkov na náhradě nákladů řízení státu 5 529 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že ze zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného se přikazují zde vyjmenované nemovité věci zapsané na LV č. [číslo] u [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok I). Výrokem II soud zastavil řízení v části o vypořádání vyjmenovaných movitých věcí ze SJM, výrokem III uložil žalovanému povinnost vyplatit žalobkyni na vypořádacím podílu částku 3 280 000 Kč do 4 měsíců od právní moci rozsudku. Výrokem IV zavázal žalobkyni k náhradě nákladů státu ve výši 6 965 Kč, výrokem V zavázal žalovaného k náhradě nákladů státu ve výši 4 634 Kč a výrokem VI stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem VII doplňujícího rozsudku ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], soud I. stupně zamítl žalobu v té části, jíž se žalobkyně domáhala vypořádání vnosů ve výši 250 000 Kč a výrokem VIII opětovně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Nesouhlasil především s tím, v jakém poměru byla v rámci daného rozhodnutí stanovena disparita podílu, tedy s tím, jakým poměrem došlo k vypořádání společného jmění k nemovitostem. Žalovaný zdůraznil, že rodinný dům č.p. [číslo] stavěl vlastníma rukama za své vlastní finanční prostředky, zásluhovost je tedy na jeho straně 100 %. Žalovaný stále splácí hypoteční úvěr, který není součástí SJM, ale z něhož byla hrazena výstavba předmětných nemovitostí. Ke dni rozhodnutí soudu I. stupně činila jeho nesplacená výše 520 000 Kč, žalovaný má tedy za to, že tato částka by měla být odečtena od zjištěné čisté hodnoty nemovitostí (tato by tedy neměla činit 8 200 000 Kč, ale 7 680 000 Kč). Rovněž nesouhlasí s tím, že soud I. stupně přihlédl v rámci stanovení vypořádacích podílů k tomu, že syn účastníků je svěřen do péče žalobkyně a zohlednil autismus syna. Žalovaný uvedl, že v době rozpadu manželství syn autismus diagnostikován neměl, neboť v daném věku není diagnostika možná. V tomto ohledu tedy neprobíhala žádná zvýšená péče o syna ze strany žalobkyně. Pokud se pak týká úpravy péče, žalobkyně kontinuálně žalovanému brání v realizaci jeho rodičovských práv a rodiče vedou soudní spory. Pokud jde o provedené dokazování, žalovaný nesouhlasí s tím, jak nalézací soud interpretoval provedené důkazy a jakým způsobem provedl jejich vyhodnocení. Celkově má za to, že míra disparity, jak ji stanovil nalézací soud, je nedostatečná a nízká v neprospěch žalovaného.

3. Žalobkyně k odvolání žalobce uvedla, že nalézací soud ve svém rozhodnutí správně zohlednil to, že disparitní vypořádání manželů po rozvodu manželství je institutem, ke kterému lze přistupovat pouze ve výjimečných situacích, které jsou odůvodněny mimořádnými okolnostmi případu. Při stanovení poměru disparity soud, podle názoru žalobkyně, zohlednil všechny relevantní skutečnosti, když zejména přihlédl k tomu, že předmětné nemovitosti se staly součástí SJM na základě dohody manželů o rozšíření SJM a zohlednil rovněž sociální roli v rodině a péči žalobkyně o nezletilého syna účastníků, který trpí autismem, tj. vrozenou vývojovou poruchou. Závazek z hypotečního úvěru je výlučným závazkem žalovaného a jeho existence je vyjádřena právě v zohlednění zásluhovosti žalovaného. Nemůže být tedy ve prospěch žalovaného přičítán dvakrát. V interpretaci a hodnocení důkazů soudem I. stupně nespatřuje žalobkyně žádné vady. S ohledem na dobu, která uplynula od vyhotovení znaleckého posudku k ocenění předmětných nemovitostí, navrhla žalobkyně, aby odvolací soud provedl aktualizaci ceny předmětných nemovitostí.

4. Před zahájením jednání odvolacího soudu dne [datum] žalovaný vzal zpět své odvolání proti výroku II rozsudku soudu I. stupně (jímž bylo řízení zastaveno v části o vypořádání zde vyjmenovaných movitých věcí ze SJM). Odvolací soud proto výrokem I tohoto rozsudku řízení o odvolání žalovaného v dané části v souladu s § 207 odst. 2 o. s. ř. zastavil.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí (vyjma výroku II – viz shora odst. 4 odůvodnění) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné (ve výroku III rozsudku soudu I. stupně).

6. Z obsahu spisu (viz nalézacím soudem zjištěný skutkový stav – zejm. odst. 12 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně) vyplývá, že předmětné nemovitosti (a to pozemek parc. č. [číslo], o výměře [číslo] m2, zahrada, způsob ochrany: zemědělský půdní fond, pozemek parc. č. [číslo], o výměře [číslo] m2, zahrada, způsob ochrany: zemědělský půdní fond, pozemek parc. č. [číslo], o výměře [číslo] m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [adresa], č. p. [číslo], rod. dům, stojící na pozemku p. č.: [číslo], pozemek parc. č. [číslo], o výměře [číslo] m2, ostatní plocha, způsob využití: jiná plocha, pozemek parc. č. [číslo] o výměře [číslo] m2, ostatní plocha, způsob využití: manipulační plocha, pozemek parc. č. [číslo], o výměře [číslo] m2, zahrada, způsob ochrany: zemědělský půdní fond, pozemek parc. č. [číslo], o výměře [číslo] m2, zahrada, způsob ochrany: zemědělský půdní fond, pozemek parc. č. [číslo], o výměře [číslo] m2, zahrada, způsob ochrany: zemědělský půdní fond, to vše zapsané na LV č. [číslo] u [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa] pro katastrální území [adresa], obec [adresa] – dále jen „předmětné nemovitosti“) nabyl žalovaný na základě darovací smlouvy ze dne [datum] od svých rodičů. [právnická osoba] č. p. [číslo] pak prováděl žalovaný svépomocí, a to částečně z vlastních prostředků a částečně z prostředků získaných na základě hypotečního úvěru, který není součástí SJM. Úvěr byl čerpán v částce 1 000 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 2,89 % p. a. a splátky úvěru byly sjednány ve výši 6 100 Kč měsíčně. Budově postavené na pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] bylo přiděleno č.p. [číslo] na základě závěrečné kontrolní prohlídky z [datum] provedené Obecním úřadem [adresa] za účasti stavebníka.

7. Účastníci uzavřeli manželství dne [datum]. Dne [datum] uzavřeli smlouvu o rozšíření SJM, podle níž se dohodli, že předmětné nemovitosti, které byly dosud ve výlučném vlastnictví žalovaného, budou nadále součástí SJM.

8. V průběhu trvání manželství prodala žalobkyně bytovou jednotku v [adresa], která byla v jejím výlučném vlastnictví, a to za částku 2 300 000 Kč. Žalobkyně v rámci žaloby na vypořádání SJM uplatnila mj. vnosy ve výši 250 000 Kč, s tím, že šlo o finance, které získala právě z prodeje své bytové jednotky, a které měla, podle svého tvrzení, investovat do rekonstrukce nemovitostí v SJM. U jednání dne [datum] byla žalobkyně soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby tvrdila konkrétní investice (tj. konkrétní práce, které byly provedeny a jaké konkrétní částky byly vynaloženy) a označila k tomu důkazy. Žalobkyně však uvedené nedoplnila.

9. Dne [datum] se účastníkům narodil syn [jméno FO]. Mezi stranami bylo nesporným, že nezl. [jméno FO] trpí poruchou autistického spektra. V únoru 2019 opustila žalobkyně společně s nezletilým [jméno FO] rodinnou domácnost účastníků a odstěhovala se do [adresa]. Žalovaný podal návrh na rozvod v [datum] a rozsudek o rozvodu manželství účastníků nabyl právní moci dne [datum].

10. Podle rozhodnutí Komise pro projednávání přestupků města [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo], byl žalovaný shledán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití, kterého se dopustil tím, že dne [datum] verbálně urazil svoji manželku (žalobkyni) tím, že jí nadával „do blbých krav“ a posílal jí „do prdele“ a dále se ji pokusil fyzicky napadnout tak, že na ni vedl úder pěstí do oblasti hlavy. Za to mu byl uložen správní trest napomenutí a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

11. U jednání dne [datum] doplnil odvolací soud dokazování aktualizací tržní ceny nemovitostí zjištěnou podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [Anonymizováno] provedenou e-mailem ze ne [datum] (čl. 311), výslechem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] (čl. 323).

12. Pokud se týká aktualizace ceny, po doplnění dokazování e-mailem [tituly před jménem] [jméno FO] a po jeho výslechu před odvolacím soudem učinili účastníci shodné prohlášení, z nějž má odvolací soud ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. za zjištěné, že aktuální obvyklá tržní cena předmětných nemovitostí se oproti ceně zjištěné posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] č. [Anonymizováno] ze dne [datum] nezměnila, tj. aktuální tržní hodnota předmětných nemovitostí činí 8 200 000 Kč.

13. Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], odvolací soud zjistil, že ve věci změny úpravy péče a výživného k nezletilému [jméno FO], nar. [datum], o odvolání otce (žalovaného) proti rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], rozhodl Krajský soud v [adresa] – pobočka v [adresa] tak, že rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I v části o péči změnil, a to tak, že schválil dohodu rodičů o styku otce s nezletilým [jméno FO]. Běžný styk otce s nezletilým se podle tohoto rozsudku bude uskutečňovat každý sudý kalendářní týden v roce od pátku 15 hodin do bezprostředně následující neděle 18 hodin; dále byl zvlášť upraven styk otce s nezletilým o jarních, velikonočních, letních, podzimních a vánočních školních prázdninách. Řízení o odvolání otce proti napadenému výroku I v části o výživném bylo zastaveno. Z odůvodnění rozsudku se podává, že došlo k zachování rozsahu dosavadního běžného (víkendového) styku otce s nezletilým, rozšířil se pouze rozsah jejich styku o prázdninách. Uvedenou dohodu rodičů považoval opatrovnický soud za vhodnou i s ohledem na diagnózu poruchy autistického spektra nezletilého [jméno FO].

14. Podle § 736 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

15. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

16. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména, jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

17. Podle § 742 odst. 2 o. z. se hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té části majetku, na nichž bylo náklad vynaložen.

18. Odvolací soud při posouzení věci vycházel z bohaté judikatury Nejvyššího soudu (dále též jen „NS“) k otázkám vypořádání SJM manželů a pravidel pro určení vypořádacího podílu. V souladu s rozsudkem NS ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019, soud při vypořádání společného jmění manželů zaniklého podle o. z. zásadně vychází z obvyklé ceny věci a jejího stavu v době rozhodování soudu. Ve smyslu rozsudku NS ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1678/2024, odvolací soud zjišťoval cenu předmětných nemovitostí aktuální v době svého rozhodování (viz též shora odst. 12 odůvodnění).

19. Ve shodě s názorem nalézacího soudu i odvolací soud dospěl k právnímu závěru, že při rozšíření společného jmění manželů o předmětné nemovitosti (které až do uzavření dohody o rozšíření SJM byly ve výlučném vlastnictví žalovaného) nelze danou majetkovou hodnotu považovat za vnos žalovaného ve smyslu § 742 odst. 2 o. z.; za splnění dalších podmínek (viz dále) však k uvedenému lze přihlédnout při úvahách o odklonu od principu rovnosti podílů, resp. disparitě podílů (viz též rozsudek NS ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 487/2019).

20. Určení výše disparity vypořádacích podílů bylo na úvaze soudu, a to na základě zohlednění všech okolností případu, a to včetně jejich četnosti, intenzity i délky trvání (samostatně i v jejich souhrnu). Odvolací soud přitom dospěl k závěru, že byly zjištěny takové mimořádné okolnosti věci, které odůvodňují vyšší disparitu podílů obou účastníků, než byla určena soudem nalézacím, a to v poměru 70 : 30 ve prospěch žalovaného (oproti rozhodnutí nalézacího soudu 60 : 40 ve prospěch žalovaného).

21. Předně, jako velmi důležitý aspekt věci hodnotil odvolací soud to, že po zastavení řízení o vypořádání SJM v části týkající se 7 položek movitých věcí (viz výrok II rozsudku soudu I. stupně) činí předmětné nemovitosti 100 % aktiv vypořádávaného SJM účastníků. Z pohledu principu zásluhovosti je přitom nutno zdůraznit, že veškeré předmětné nemovitosti byly ve výlučném vlastnictví žalovaného a tyto byly krátce po uzavření manželství účastníků (na základě dohody účastníků o rozšíření SJM ze dne [datum]) vloženy do SJM. Předchozí výstavba rodinného domu č.p. [číslo] byla realizována svépomocí výlučně žalovaným, jeho rodinou a přáteli a financována byla jednak z vlastních výlučných prostředků žalovaného a dále z výlučného závazku žalovaného – hypotečního úvěru. Uvedený úvěr byl pouze v relativně malé částce (oproti celkovému závazku žalovaného 1 000 000 Kč + smluvní úroky a poplatky) hrazen ze společných prostředků ze SJM, když ze SJM byl splácen pouze v období od [datum] do [datum], tj. přibližně po dobu 3 let splátkami po 6 100 Kč měsíčně. Ze SJM tedy byly na úvěr uhrazeny splátky pouze co do výše cca 220 000 Kč. Ve zbytku je zásluhovost při získání předmětných nemovitostí jako aktiva SJM zcela na straně žalovaného. Z druhé strany pak nelze opominout ani to, že výlučné finanční prostředky žalobkyně, které získala z prodeje své bytové jednotky v [adresa], do SJM naopak vneseny nebyly, resp. jejich vnos nad částku 250 000 Kč nebyl žalobkyní ani tvrzen a co do částky 250 000 Kč nebyl prokázán (v tomto ohledu odvolací soud zcela odkazuje na odst. 31 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně).

22. Nelze však přisvědčit úvaze žalovaného, podle níž by částka odpovídající aktuálně nesplacené výši hypotečního úvěru (coby výlučného závazku žalovaného) měla být pro účely výpočtu vypořádacího podílu odečtena od zjištěné hodnoty aktiv SJM. Jak správně poukázala žalobkyně, existence výlučného závazku žalovaného, z nějž bylo do značné míry financováno pořízení nemovitostí, které tvoří vypořádávané aktivum SJM, byla soudem zohledněna již při stanovení poměru disparity vypořádání účastníků. Není tedy možné tento výlučný závazek žalovaného zohledňovat znovu a již vůbec ne způsobem navrhovaným žalovaným.

23. Pokud se týká individuálních okolností věci, odvolací soud zcela respektoval Nejvyšším soudem formulovaný koncept sociálních rolí (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 2767/2019 či 22 Cdo 105/2019). Žalobkyně krátce po uzavření manželství otěhotněla, v [datum] porodila syna [jméno FO], o kterého následně pečovala. I pokud by tedy nezletilý netrpěl poruchou autistického spektra a nebyly u něj dány zvýšené nároky na péči (které však dány jsou), nemohly by v žádném případě být odůvodněné námitky žalovaného, že žalobkyně po podstatnou dobu trvání manželství nepracovala a nepřispěla tak k rozšíření masy SJM. Žalobkyně totiž – již jen z důvodu svého těhotenství a následné péče o syna účastníků nemohla ve větší míře obstarávat finanční prostředky svou prací.

24. Z pohledu individuálních okolností věci však naopak je zapotřebí zohlednit velmi krátkou dobu trvání manželství účastníků (3 roky) a ještě kratší dobu trvání společného soužití v předmětných nemovitostech (necelé 2 roky), byť příčiny zrušení společného soužití nelze na základě provedeného dokazování spatřovat výlučně na straně ani jednoho z účastníků (viz též rozsudek o rozvodu manželství účastníků). Pokud jde o incident ze dne [datum] (spáchání přestupku proti občanskému soužití ze strany žalovaného vůči žalobkyni), ani žalobkyně netvrdila, že by šlo o soustavnější neakceptovatelné chování manžela vůči ní (domácí násilí atp.); šlo tedy, podle názoru odvolacího soudu, spíše o ojedinělý incident související s rozpadem vztahu účastníků. S ohledem na judikaturu NS, která při zvažování disparity pouze zcela výjimečně připouští zohlednění i takových okolností, které nemají přímý dopad do majetkových poměrů či do péče o rodinu (viz usnesení NS ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 105/2019), odvolací soud k uvedené skutečnosti při úvaze o míře disparity nepřihlížel.

25. Další relevantní okolností, kterou odvolací soud ve shodě se soudem nalézacím zohlednil, je péče žalobkyně o nezletilého syna účastníků, která je navíc ztížená v důsledku jeho vrozené vývojové poruchy. Jak plyne z posledního rozhodnutí opatrovnického soudu (byť dosud nepravomocného), nezletilý je svěřen do péče matky (žalobkyně) a jeho běžný styk s otcem (žalovaným) je na základě dohody rodičů upraven 1x za 14 dní od pátku do neděle. Převážná míra péče o nezletilého tedy stále spočívá na žalobkyni, která je v tomto ohledu i nadále částečně limitována ve svých výdělkových možnostech. Námitku žalovaného, že autismus nelze v raném věku dítěte diagnostikovat a z tohoto pohledu tedy nebyla péče o nezletilého v době rozpadu manželství zvýšená, pokládá odvolací soud za lichou. Fakt, že v raném věku dítěte je diagnostika poruchy autistického spektra obtížná (a že i rodiče se na odborníky zpravidla obracejí teprve později), totiž v žádném případě neznamená, že dokud dítě nemá danou poruchu lékařsky potvrzenu, tak jí ani netrpí a že by nároky na péči o něj nebyly – bez ohledu na existenci diagnózy - zvýšené.

26. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v souladu s § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil ve výroku III, když po zohlednění všech skutečností popsaných shora dospěl k závěru, že v daném případě je namístě odklon od zásady rovnosti podílů účastníků, a to v poměru 70 : 30 ve prospěch žalovaného, tedy v poměru vyšším, než stanovil nalézací soud, zároveň však nikoliv ve 100 %, jak požadoval žalovaný. Žalobkyni tedy náleží na vypořádacím podílu částka 2 460 000 Kč (výrok III tohoto rozsudku).

27. Ve zbývajících výrocích rozhodnutí soudu I. stupně o věci (výroky I a VII) pak odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), když odvolací námitky žalovaného vůči těmto výrokům nesměřovaly a zároveň způsob interpretace a hodnocení důkazů soudem I. stupně považuje zdejší soud za správný.

28. O nákladech státu v řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud výroky IV a V tohoto rozsudku. Náklady státu jsou tvořeny znalečným přiznaným znalci [tituly před jménem] [jméno FO] za zpracování znaleckého posudku ve výši 10 608 Kč (čl. 121) a částkou 450 Kč za účast znalce u jednání (čl. 213), celkem tedy v částce 11 058 Kč (nikoliv 11 608 Kč jak uvedl soud I. stupně). Odvolací soud pak, na rozdíl od soudu I. stupně, rozhodl ve smyslu § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil každému z účastníků povinnost k náhradě jedné poloviny těchto nákladů. V souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS - st. 59/23, má totiž odvolací soud i v této posuzované věci za to, že nelze jednoznačně dovodit procesní úspěch či neúspěch žádné ze stran, a tento není možné ani vyčíslit konečnou mírou disparity, kterou soud zvolil pro vypořádání SJM účastníků. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná co do svých tvrzených vnosů do SJM ve výši 250 000 Kč a se svým stanoviskem, že podíly obou účastníků na vypořádávaném jmění mají být i v této věci v zásadě stejné. Na druhé straně však, žalovaný v řízení žádal buď vypořádání svého „vnosu“ v podobě vložení předmětných nemovitostí do SJM (tj. co do 100 % jejich hodnoty), popřípadě alespoň maximální zohlednění míry jeho zásluhovosti na získání předmětných nemovitostí jako aktiv SJM a snížení významu dalších relevantních okolností věci (ztížená péče žalobkyně o nezletilého syna účastníků). V tomto ohledu tedy, byla-li rozhodnutím odvolacího soudu stanovena disparita v poměru 70 : 30 ve prospěch žalovaného, nelze, podle názoru odvolacího soudu, dovodit procesní (ne)úspěch žádné ze stran.

29. V odvolacím řízení pak náklady státu nevznikly, neboť znalec se svých nároků vzniklých za odvolacího řízení výslovně vzdal.

30. O nákladech účastníků v řízeních před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., když podle shora cit. judikatury Ústavního soudu v řízeních o zrušení a vypořádání SJM nelze až na výjimky hovořit o procesním úspěchu či neúspěchu některé ze stran. Důvody hodné zvláštního zřetele pro přiznání náhrady nákladů některému z účastníků odvolací soud v tomto řízení neshledal, když samotnou úvahu o disparitě podílů za takový zvláštní důvod zdejší soud nepovažuje (viz též shora odst. 28). Žádnému z účastníků proto nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Poučení