5 C 53/2021 - 271

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Simonou Hájkovou ve věci žalobkyně:[Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému:[Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění žalobkyně [Jméno žalobkyně], RČ [RČ], bytem [adresa] a žalovaného [Jméno žalovaného], RČ [RČ], bytem [Adresa žalovaného], se přikazují nemovité věci v obci [adresa] a katastrálním území [adresa], a to: - [Anonymizováno] - [Anonymizováno], - [adresa] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] - [Anonymizováno], - [Anonymizováno] - [Anonymizováno] - [Anonymizováno] zapsané na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [adresa] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], do výlučného vlastnictví žalovaného [Jméno žalovaného], RČ [RČ], bytem [adresa], [adresa].

II. Řízení o vypořádání věci movitých, a to: - automatická pračka zn. AEG - osobní automobil tovární značky Škoda Ostavia bez RZ - vestavěné skříně a botník v chodbě - knihovna a vybavení obývacího pokoje, vše zhotovené v odstínu světlý buk - obývací stěna zhotovená v kombinaci dřeva (světlý buk) a skla - vestavěná skříň v ložnici, vestavěná skříň v šatně, vestavěná skříň na WC - stavební elektro kolečka, se zastavuje.

III. Žalovaný [Jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobkyni [Jméno žalobkyně] na vyrovnání jejího podílu finanční náhradu ve výši [částka], a to do 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Brno-venkov na náhradě nákladů státu částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu Brno-venkov na náhradě nákladů státu částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnuto o vypořádání zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného. Uvedla, že manželství účastníků, uzavřené dne [datum], bylo následně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] byla uzavřena mezi účastníky tohoto řízení Smlouva o rozšíření rozsahu společného jmění manželů v zákonném režimu, sepsaná ve formě notářského zápisu č. [Anonymizováno], zhotoveného notářskou kanceláří notářky [tituly před jménem] [jméno FO]. Touto smlouvou došlo k rozšíření společného jmění účastníků o nemovitosti nacházející se v katastrálním území [adresa], které v minulosti náležely do výlučného vlastnictví žalovaného. Předmětné nemovitosti nabyl žalovaný na základě darovací smlouvy. Nemovitosti jsou zapsány na LV č. [hodnota] pro obec [adresa] a katastrální území [adresa] u [právnická osoba] pro [adresa], konkrétně se jedná o pozemek [adresa] Nemovitosti užívá výlučně žalovaný, žalobkyně proto navrhla, aby byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví a aby polovina jejich hodnoty byla zohledněna při stanovení výše vypořádacího podílu. Konstatovala, že jí není známa konkrétní hodnota nemovitostí, proto navrhla, nechť je určena znalcem ustanoveným soudem.

2. Žalobkyně zmínila rovněž pokusy o nalezení konsensu pro účely mimosoudního vypořádání zaniklého SJM, zejména přípis z [datum], který obdržel její právní zástupce. V tomto přípise žalovaný specifikoval, co činí předmětem zaniklého SJM, dále požadoval do svého výlučného vlastnictví nemovitosti, které jsou součástí zaniklého SJM, avšak jakýkoliv návrh ohledně vypořádání movitých věcí či vyčíslení vypořádacího podílu, který by žalovaný žalobkyni vyplatil, absentoval. Po odsouhlasení vyjmenovaných položek byl žalovaný upozorněn na nutnost vypořádání vnosu, který žalobkyně učinila ze svých výlučných finančních prostředků do společné nemovitosti. Žalovaný ve lhůtě do [datum] žalobkyni nesdělil konstruktivní návrh, na přípis neodpověděl. Žalobkyně v žalobě označila pod bodem III. movité věci, které se ke dni zániku SJM ve společné jmění manželů nacházely, mimo jiné i osobní automobil [jméno FO] [jméno FO] bez RZ, nepojízdné vozidlo v hodnotě [částka] ke dni zániku SJM. Movité věci pod písmeny a) - c), e) má ke dni podání žaloby ve svém užívání žalovaný, proto žalobkyně navrhla, aby tyto movité věci, vyjma automatické pračky a osobního automobilu, byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného a movité věci uvedené pod písm. d) a f) do výlučného vlastnictví žalobkyně. Navrhla, aby hodnota poloviny všech movitých věcí byla zohledněna při určení výše vypořádacího podílu, další movité věci nečinila předmětem tohoto řízení.

3. Předmětem vypořádání zaniklého SJM učinila žalobkyně i vnos ve výši [částka] do nemovitostí ve společném jmění manželů, a to ze svých výlučných finančních prostředků, které byly použity na rekonstrukci budovy v k. ú. [adresa]. Z tohoto vnosu bylo financováno zateplení domu, nová fasáda domu, dostavba přístavku (skladu dřeva), instalace oken na přístavku a rovněž provedení jeho fasády.

4. Soud nařídil usnesením z [datum] účastníkům prvé setkáních se zapsaným mediátorem, řízení bylo na dobu tří měsíců od právní moci usnesení přerušeno.

5. V mezidobí právní zástupce žalobkyně oznámil soudu, že proběhla opakovaná jednání na úrovni právních zástupců účastníků s tím, že obě strany mají rozdílný právní názor na klíčovou otázku týkající se vypořádání SJM účastníků, mají rozdílné právní názory na posouzení aktiv spadajících do SJM, na posouzení nemovitostí v SJM, proto ke sjednání termínu od soudem navrhovaného mediátora, ani k uzavření smlouvy o mediaci, nedošlo.

6. K dotazu stran bylo soudem sděleno v obecné rovině, že otázkou, zda lze rozšíření rozsahu SJM považovat za vnos do SJM či nikoliv, se Nejvyšší soud zabýval opakovaně, a i pro poměry zákona č. 89/2012 Sb., o. z., aplikuje závěry přijaté v rozsudku ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2480/2010, v němž uvádí, že: „je nutno odlišovat institut rozšíření společného jmění manželů na straně jedné a vypořádání investice (vnosu) z výlučného majetku do majetku společného, přičemž samotné rozšíření společného jmění manželů nepředstavuje tento vnos“. V poměrech konkrétního případu a podle přesvědčení dovolacího soudu není vyloučeno, aby obsah dohody o rozšíření společného jmění manželů a podmínky, za kterých k rozšíření došlo, promítl soud v řízení o vypořádání společného jmění manželů do úvahy o zachování rovnosti podílů obou manželů nebo odklonu od tohoto principu, s ohledem na to, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí majetkových hodnot náležejících do společného jmění manželů (§ 149 odst. 3 věta prvá občanského zákoníku, § 742 odst. 1 písm. f) zákona č. 89/2012 Sb.)“. Shodně pak například usnesení z 28. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 629/2012 a další. Soud konstatoval, že nemá důvod se v uvedeném okamžiku od závěrů v rozhodnutích Nejvyššího soudu uvedených, jakkoliv odchylovat.

7. Byť dle sdělení [tituly před jménem] [jméno FO], mediátora ve věci, mediační jednání proběhlo, nevedlo k uzavření mimosoudní dohody s tím, že strany za zásadní považují rozhodnutí soudu.

8. Žalovaný se ve věci písemně vyjádřil dne [datum] (č. l. 50-51). Souhlasil se specifikací žalobkyní uvedených nemovitých věcí. Pokud se týče movitých věcí, má za to, že pouze movité věci uvedené pod písm. d) a f) (tj. osobní automobil [jméno FO] [jméno FO]) jsou součástí zaniklého společného jmění manželů, když zbývající žalobkyní uvedené movité věci byly pořízeny v době před uzavřením manželství. Hodnotu osobního automobilu odhadl částkou [částka], vnos žalobkyně ve výši [částka] popřel. Žalovaný uplatnil v souladu s § 742 odst. 1 písm. c) vnos do společného jmění manželů spočívající ve věcném plnění, odkázal na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], na němž jsou nemovitosti zapsány. Jako vnos žalovaný uplatnil hodnotu předmětných nemovitostí v okamžiku jejich vnosu, tj. ke dni sepisu notářského zápisu. Zmínil valorizaci vnosu, uvedl, že pokud vnos žalovaného činil 100 % hodnoty nemovitých věcí v době realizace vnosu, pak hodnota tohoto obnosu valorizována ke dni zániku společného jmění manželů činí taktéž 100 % hodnoty nemovitostí. Rozhodnutí, na něž soud odkázal ve svém vyjádření viz výše, má za překonané. Taktéž navrhl provedení znaleckého posudku za účelem stanovení obecné předmětných nemovitostí, požádal o spravedlivé vypořádání zaniklého společného jmění manželů.

9. Před zahájením jednání účastníci konstatovali, že obvyklá cena nemovitostí v zaniklém SJM, tedy hodnota vypořádávaných nemovitých věcí činí cca [částka], požádali o zpracování znaleckého posudku.

10. Po vypracování znaleckého posudku doplnil žalovaný skutková tvrzení podáním z [datum] (č.l. 135-136). Potvrdil uzavření manželství účastníků dne [datum], uvedl, že vztah nebyl harmonický, mezi účastníky od počátku docházelo k neshodám. K rozšíření SJM o předmětné nemovitosti došlo [datum], tj. po 4 měsících trvání manželství. Tvrdil, že žalobkyně na žalovaného naléhala s tím, že se v nemovitostech necítí jako doma, když tyto jsou výlučně ve vlastnictví žalovaného. Účastníci se dohodli na rozšíření SJM o předmětné nemovitosti s tím, že žalobkyně se současně stane spoludlužníkem hypotečního úvěru na nemovitostech váznoucího a SJM bude dále rozšířeno o bytovou jednotku ve vlastnictví žalobkyně. Reálně však došlo pouze k rozšíření SJM o předmětné nemovitosti, žalobkyně odmítla přistoupit k závazku z hypotečního úvěru, odmítla rozšířit SJM o bytovou jednotku ve svém výlučném vlastnictví. K tomuto tvrzení žalovaný předložil důkaz emailovou komunikací s [jméno FO], jehož provedení výslechu rovněž navrhl spolu s výslechem [jméno FO], který pomáhal žalovanému žalobkyni do předmětných nemovitostí v k. ú. [adresa], stěhovat. Po rozšíření SJM došlo k ochlazení vztahu, žalobkyně byla těhotná, po narození syna ([Anonymizováno]) ztratila jakýkoliv zájem o žalovaného. Vše vyvrcholilo v lednu/únoru 2019, kdy žalobkyně ze společné domácnosti odešla i se synem účastníků. Žalovaný se snažil vztah zachránit, žalobkyni žádal, aby se vrátila, a jelikož žalobkyně jeho požadavku nevyhověla, podal návrh na rozvod manželství. Důvodem tohoto návrhu byla i skutečnost, že žalobkyně na žalovaného podala účelové trestní oznámení, dle něhož měl žalovaný žalobkyni napadnout. Byť manželství účastníků trvalo od října [Anonymizováno] do srpna [Anonymizováno], tj. po dobu tří let, reálné soužití účastníků v nemovitostech, které obdržel žalovaný darem od svých rodičů, trvalo pouze 16 měsíců, od rozšíření SJM pouze rok. Žalovaný sám za pomoci rodiny a přátel vystavěl rodinný dům, z finančních prostředků výlučných, z prostředků poskytnutých rodiči žalovaného cca v rozsahu [částka] a z prostředků čerpaných z hypotečního úvěru, který žalovaný [částka], na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. [Anonymizováno], došlo k navýšení výše úvěru na [částka]. O nemovitosti se tak zasloužil před vznikem manželství, proto není na místě, aby žalobkyni jakýkoliv nárok na vypořádací podíl, který má za rozporný s dobrými mravy, byl přiznán. Pokud soud bude opačného názoru, poukázal na účelové jednání žalobkyně, která za trvání manželství po většinu doby nepracovala, nikoliv pouze v době po narození syna, a jediným příjmem tak byl příjem žalovaného, a na výrazný nepoměr v zásluhovosti obou účastníků, který by měl soud zohlednit při určení výše vypořádacího podílu, ve formě výrazné disparity. Z pohledu žalovaného žalobkyně využila svého postavení a zoufalství žalovaného, který chtěl rodinu, přiměla ho k rozšíření SJM, ačkoliv si byla vědoma, že vztah byl dlouhodobě nefunkční a neměla zájem v něm setrvávat. Žádal, aby nemovitosti soud přikázal do jeho výlučného vlastnictví jako celek a dále, aby soud vzal do úvahy, že reálná hodnota nemovitostí je s ohledem na neuhrazený zůstatek úvěru nižší.

11. Na doplnění skutkových tvrzení reagovala žalobkyně písemně (č.l. 216–218). Konstatovala, že popis událostí ze strany žalovaného hrubě odporuje skutečnosti. S žalovaným navázala vztah v roce [Anonymizováno], na přelomu roku [Anonymizováno] a [Anonymizováno] se začala do domu postupně stěhovat, vztah byl láskyplný. Společným cílem účastníků bylo přivést na svět dítě. Již v únoru [Anonymizováno] v této souvislosti byla žalobkyně hospitalizována v nemocnici ve Vyškově, v dubnu [Anonymizováno] začala navštěvovat [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [právnická osoba] Tato skutečnost však nezměnila ve vztazích účastníků ničeho, proto se [datum] vzali, za pomoci odborníků se i nadále snažili o početí dítěte, což se povedlo v [Anonymizováno], žalobkyně byla těhotná. K uzavření dohody o změně rozsahu SJM došlo [datum], tedy v době, kdy manželé očekávali narození potomka (viz lékařská zpráva [právnická osoba]. z [datum]). Kategoricky se ohradila proti tomu, že by manžela vydírala, odmítala s ním trávit čas či intimně žít. Jako nepravdivé označila tvrzení, že by mezi účastníky byla dohoda na rozšíření společného jmění manželů o její bytovou jednotku v [Anonymizováno]. Pokud by to tak bylo, bylo by logické, aby i tuto dispozici učinili předmětem uzavírané dohody z [datum]. Pokud bytovou jednotku na základě kupní smlouvy z [datum] prodala, učinila tak na základě přesvědčení, že budou s žalovaným žít jako manželé v rodinném domě a plánovali využít tímto způsobem získané finanční prostředky na dokončení celé řady stavebních úprav rodinného domu a jeho okolí. Jedinou skutečností, která zapříčinila, že nebyly neprovedeny další zamýšlené stavební úpravy, bylo násilné jednání, kterého se žalovaný vůči žalobkyni dopustil [datum], pro které dům opustila, a pro které byl žalovaný pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku rozhodnutím Komise pro projednávání přestupků města [adresa] z [datum]. Pokud žalovaný aktuálně tvrdí, že se jednalo o účelově vykonstruovaný incident, pak se těmito argumenty v přestupkovém řízení nehájil, neuplatnil je ani v odvolacím řízení proti rozhodnutí přestupkové komise. Do doby napadení žila žalobkyně s žalovaným ve společné domácnosti. K tvrzení žalovaného, že by výnos z prodeje bytu v Olomouci měl sloužit k úhradě části existujícího hypotečního úvěru, příp. že měla k závazku žalovaného z tohoto úvěru přistoupit, konstatovala, že z obsahu e-mailové zprávy od [datum] je zřejmé pouze to, že bankovní poradce pan [jméno FO] měl pro žalovaného zajišťovat refinancování stávajícího úvěru úvěrem novým, poskytnutým jinou bankou za výhodnějších podmínek. Odkázala jako na notorietu, že v roce 2018 bylo reálné dosáhnout na hypoteční úvěr s lepší úrokovou sazbou, než tomu bylo v roce 2014, kdy naposledy žalovaný svůj bankovní úvěr refinancoval.

12. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav věci: a) žalobkyně a žalovaný uzavřeli manželství dne [datum], před Úřadem městské části města [adresa]. Jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]. Tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné, zároveň byly ověřeny ze spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. [spisová značka]. b) v průběhu manželství manželé [adresa] a [jméno FO] uzavřeli ve formě notářského zápisu sp. zn. [Anonymizováno] sepsaného [tituly před jménem] [jméno FO], notářkou v Brně, dne [datum] Smlouvu o rozšíření rozsahu společného jmění v zákonném režimu. (č. l. 53-54). Žalovaný prohlásil, že má podle Smlouvy darovací ze dne [datum] s právními účinky vkladu práva k [datum], a Smlouvy darovací ze dne [datum] s právními účinky vkladu práva k [datum], ve svém výlučném vlastnictví nemovité věci zapsané u [právnická osoba] pro [adresa] na LV č. [hodnota] pro [adresa], obec [adresa] a k. ú. [adresa], a to pozemek parc. č. [adresa], se všemi součástmi a příslušenstvím. Manželé se dohodli, že předmětné nemovitosti budou nadále součástí společného jmění manželů [jméno FO] a [jméno FO]. Dle bodu IV. na nemovitých věcech vázlo zástavní právo smluvní k zajištění dluhů vyplývajících ze smlouvy o hypotečním úvěru reg. č. [Anonymizováno] zřízené smlouvou [Anonymizováno]. Manželé prohlásili, že nežádají o zápis této smlouvy o rozšíření rozsahu SJM v zákonném režimu do veřejného seznamu dle § 35k zákona č. 358/1992 Sb., v platném znění (viz Notářský zápis sp. zn. [Anonymizováno]) c) žalobkyně a žalovaný neuzavřeli dohodu o vypořádání SJM, což bylo zjištěno ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení. d) z manželství žalobkyně a žalovaného se dne [datum] narodil nezletilý syn [jméno FO], který byl pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřen do péče matky, a otci bylo stanoveno výživné. Nezletilý [jméno FO] je v současné době v péči matky, žije s ní v [Anonymizováno]. Tyto skutečnosti byly zjištěny jednak ze spisu podepsaného soudu sp. zn. [spisová značka], jednak ze shodných skutkových tvrzení účastníků. e) nemovitosti, které byly specifikovány ve Smlouvě o rozšíření rozsahu společného jmění manželů z [datum], jsou vedeny na LV č. [hodnota] pro obec [adresa] a k. ú. [adresa], [adresa] s vlastnickým právem ve prospěch žalobkyně a žalovaného ve společném jmění manželů (viz např. č.l. 261–262, výpis z katastru nemovitostí). Obvyklá cena těchto nemovitých věcí činí [částka], což bylo zjištěno ze znaleckého posudku č. [hodnota]-[Anonymizováno] (č.l. 78-96) a jeho doplnění (č.l. 119), vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem z oboru ekonomika a stavebnictví, odvětví ceny a odhady nemovitostí a stavby obytné, vady a poruchy staveb, ze dne [datum], z jeho výslechu u jednání soudu prvého stupně (kdy znalec konstatoval, že pozemky ocenil jako 1 celek, tzn. provozně propojenou plochu k rodinnému domu, takto užívanou, a tak to obchodovatelnou), jakož i ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení, kteří tuto znalcem stanovenou obvyklou cenu odsouhlasili jako obvyklou cenu k datu [datum]. Nemovitosti užívá žalovaný, což bylo zjištěno ze shodných skutkových tvrzení účastníků. f) v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o vnosu žalobkyně do společného jmění manželů ve výši tvrzené, tj. ve výši [částka], když žalobkyně po poučení podle § 118a o.s.ř. uvedla, že jí specifikované práce prováděli najímané osoby ukrajinské národnosti, kterým byly vypláceny finanční prostředky v hotovosti, neměla k dispozici proto žádné příjmové doklady stvrzující vynaložení této částky ve prospěch společného jmění manželů. g) ke zrušení vedení společné domácnosti účastníků za trvání manželství došlo v únoru roku [Anonymizováno], což bylo zjištěno ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení, jakož i z návrhu manžela na rozvod manželství ze spisu podepsaného soudu sp. zn. [spisová značka]. V návrhu manžel uvedl, že manželství bylo zpočátku spokojené, avšak po narození syna (tj. [datum]) se mezi manžely začaly projevovat názorové rozpory. h) svědek [jméno FO], kamarád, který zná žalovaného od dětství, vypověděl, že žalovanému pomáhal stavět rodinný dům v [adresa] společně s dalšími kamarády a rodinnými příslušníky žalovaného. Na stavbě strávili stovky hodin, v různých životních situacích si dokázali vždy vypomoci. Pomáhal žalovanému také stěhovat jeho v té době přítelkyni, tj. žalobkyni, z [Anonymizováno], nevzpomněl si, v jakém konkrétním období. Ve vozidle probírali, že účastníci začnou v nemovitosti v [adresa] společně žít, že žalobkyně chce získané prostředky z prodeje bytu použít do společného života s žalovaným, na investice do domu. Měl informace o úvěru, který si žalovaný bral na stavbu a stavební úpravy nemovitých věcí, a který splácí. O rozšíření společného jmění manželů nebyl informován. O uvedené skutečnosti se dozvěděl teprve poté, co se žalobkyně z rodinného domu, v němž manželé se synem společně žili, odstěhovala. i) žalovaný [Jméno žalovaného] byl uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne [datum] v době kolem [Anonymizováno] v domě č. [hodnota] na [adresa] v obci [adresa] verbálně urazil svoji manželku [jméno FO], a to tím, že jí nadával do blbých krav a posílal jí do prdele, čímž jinému ublížil na cti tím, že ho jiným způsobem hrubě urazil, dále se jí pokusil fyzicky napadnout, a to tak, že na ni vedl úder pěstí do oblasti hlavy, čímž úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil jiného hrubého jednání, za což mu komise v souladu s § 35 písm. a) a § 45 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich uložila správní trest napomenutí a povinnost uhradit náklady řízení ve výši [částka]. Rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], nabylo právní moci dne [datum]. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze zprávy [právnická osoba] [adresa], Kanceláře tajemníka z [datum] ve spojení s rozhodnutím Komise pro projednávání přestupků města [adresa] ze dne [datum], č. č. j. [Anonymizováno]. j) předmětné nemovitosti zapsané na LV č. [hodnota] pro obec [adresa], k. ú. [adresa], nabyl žalovaný na základě 2 darovacích smluv, a to darovací smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem ze dne [datum] uzavřené mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovaným a darovací smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem ze dne [datum] uzavřené mezi manžely [tituly před jménem] [jméno FO] a [Jméno žalovaného] jako dárci na straně jedné a [Jméno žalovaného] mladším coby obdarovaným na straně druhé, vše s právními účinky vkladu k [datum]. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze smluv darovacích (č.l.171-174), jakož i z LV č. [hodnota] pro obec [adresa], k. ú. [adresa] (např. č. l. 139-140). k) budově postavené na pozemku parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno] v k. ú. [adresa], bylo přiděleno č. p. [Anonymizováno], číslo orientační [Anonymizováno], [adresa], a to na základě závěrečné kontrolní prohlídky z [datum] provedené Obecním úřadem [adresa], stavebním úřadem za účasti stavebníka (č.l. 175-177). Tyto skutečnosti byly zjištěny z Protokolu o závěrečné prohlídce z [datum] a z dokladu o přidělení čísla popisného z [datum], č.j. [Anonymizováno]. l) [Anonymizováno] (č.l. 178-179) [Anonymizováno], a vykonávající bankovní činnost na území ČR prostřednictvím [jméno FO] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., organizační složky podniku, sídlem [adresa], IČ [IČO] a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o hypotečním úvěru č. [Anonymizováno] [č. účtu]. Na základě této smlouvy se banka zavázala poskytnout žadateli úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit, zaplatit úroky a další příslušenství za podmínek ve smlouvě uvedených, úvěr měl být použit výhradně pro rekonstrukci/modernizaci rodinného domu, předmět hypotečního úvěru byl specifikován pod § 1, jednalo se o budovu ev. č. [hodnota] (zem. stav.) na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] Tyto skutečnosti byly zjištěny z fragmentu smlouvy strana 1 a strana 8 (strana 8/8). m) dne [datum] uzavřel žalovaný coby dlužník s [Anonymizováno]., Smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru reg. číslo [Anonymizováno]. Na základě této smlouvy se banka zavázala poskytnout dlužníku úvěr v celkové výši [částka] pro účely bydlení, a za účelem vypořádání úvěru na investice do nemovitosti, rekonstrukce nemovitosti. Objekt úvěru byl specifikován jako budova č. p. [Anonymizováno], jež je součástí pozemku parc. č. [Anonymizováno] vše v části obce [adresa], a dále byl uveden pozemek p. č. [Anonymizováno], jehož součástí je budova č.p. [Anonymizováno], pozemky parc. č. [Anonymizováno], k.ú. [adresa], obec [adresa]. Smluvní strany sjednaly úrokovou sazbu úvěru ve výši 2,89 % p. a., platnou do [datum]. Nová výše úrokové sazby a doba platnosti měla být před datem ukončení platnosti sdělena bankou dlužníkovi podle obvyklé úrovně úrokových sazeb a vyhodnocení osobní a finanční situace dlužníka. Tyto skutečnosti byly zjištěny z fragmentu smlouvy z [datum] strana 1, 2 a strana 8 (strana 8/8). n) [Anonymizováno] oznámila žalovanému přípisem z [datum] novou výši úrokové sazby ke smlouvě č. [Anonymizováno]R platnou od [datum] do [datum], ve výši 2,89 % p.a., se splátkou ve výši [částka], a konečným termínem splatnosti úvěru [datum]. Tyto skutečnosti byly zjištěny z Oznámení o akceptaci žádosti o úpravu smlouvy ze dne [datum] (č.l. 238). Podle výpisu k úvěru č. [Anonymizováno] smlouvě č. [Anonymizováno] k datu [datum] činil konečný zůstatek úvěru – [částka] (č. l. 239). o) listiny předložené žalovaným, a to účetní doklady, faktury, (č.l. 183-210) soud k důkazu neprováděl, neboť se jednalo o doklady z let 2010, v mnoha případech bez uvedení odběratele, z roku 2009, o výpisy z účtů z roku 2005, dále za období roku 2012, 2013, tedy z období před uzavřením manželství účastníků. Byla-li předložena soudu Smlouva o úvěru ze stavebního spoření č. [hodnota] ze dne [datum] (č.l.202) pak jako dlužník byla uvedena [tituly před jménem] [jméno FO] a jako spoludlužník její manžel [Jméno žalovaného], nikoliv žalovaný. p) žalobkyně byla hospitalizována v nemocnici ve [Anonymizováno] od [datum] do [datum], přijata [Anonymizováno] (viz zpráva [právnická osoba] z [datum] č. l. 219). Žalobkyně se podle zprávy zdravotnické kliniky [právnická osoba]. z [datum] [datum] q) v únoru [Anonymizováno], [datum] došlo k emailové komunikaci mezi žalovaným a [jméno FO] ohledně hypotečního úvěru. Žalovaný byl dotázán, jak se rozhodl, zda manželka přistoupí či žádost bude stornována? Žalovaný požádal o storno s tím, že situaci bude řešit jinak. [jméno FO] sdělil, že smlouva bude dále běžet beze změny tak, jak je a beze změny banky nemusí řešit manželku jako spoludlužníka. Požádal dále o informaci, do kdy žalovaný prodloužil doložení užívání stavby. Tyto skutečnosti byly zjištěny z komunikace žalovaného a [jméno FO] z [datum] s předmětem: [Anonymizováno], [jméno FO]. Svědek [jméno FO] slyšený k návrhu žalovaného sdělil, že s žalovaným projednával refinancování hypotečního úvěru, které bylo možné řešit s předstihem v době, kdy bylo zřejmé, že úrokové sazby porostou. O refinancování museli žádat oba manželé. r) žalovaný získal předmětné nemovité věci v roce [Anonymizováno], začal stavět dům svépomocí výhradně ze svých výlučných prostředků a prostředků rodiny, dům byl zkolaudován v roce [Anonymizováno]. Popsal počátky soužití s žalobkyní, [Anonymizováno], i přestože vztah s žalobkyní nebyl harmonický, opakovaně docházelo k hádkám, avšak přál si mít rodinu, potomka, z jeho strany docházelo ke kompromisním řešením. Žalobkyně na něj kvůli převodu nemovitostí vyvíjela dlouhodobý tlak, který pociťoval jako psychické vydírání, sama zařizovala termín u notářky. Dohoda o rozšíření rozsahu společného jmění zahrnovala nejen nemovitosti, které byly ve výlučném vlastnictví žalovaného, ale i byt ve výlučném vlastnictví žalobkyně, případně finanční prostředky z prodeje předmětného bytu. Tuto dohodu však žalobkyně nedodržela. Smlouvu o rozšíření rozsahu společného jmění uzavíral v době, kdy byla žalobkyně podruhé těhotná, chtěl, „aby se dítě narodilo do rodiny se vším všudy“. Po narození syna se vzájemný vztah účastníků zhoršoval, žalobkyně se i se synem [Anonymizováno], a to bez jakéhokoliv zásadního impulsu. Žalovaný se snažil manželství zachránit. Před uzavřením manželství žalovaný uzavřel s bankou smlouvu o hypotečním účelovém úvěru v roce [Anonymizováno], úvěr byl refinancován v roce [Anonymizováno]. Tento úvěr splácí měsíčně ve výši [částka], k doplacení mu z [částka] zbývá cca [Anonymizováno]-[částka]. Tyto skutečnosti byly zjištěny z výslechu žalovaného coby účastníka řízení. s) žalobkyně v audionahrávce pořízené bez jejího vědomí žalovaným uvedla, že potřebné doklady pro změny úvěrové smlouvy není schopna aktuálně doložit, neboť se nemůže toho času dostavit ke svému zaměstnavateli a požádat jej o potvrzení o výši platu, ale bude to možné cca za 3 měsíce. Audionahrávka hovoru žalobkyně a žalovaného z [datum] neprokazuje tvrzení žalovaného ohledně dohody účastníků o rozšíření rozsahu společného jmění o byt ve výlučném vlastnictví žalobkyně, ani tvrzení, že by žalobkyně odmítla jednat o změně úvěrové smlouvy s odůvodněním, že se jedná o výlučný dluh žalovaného, s nímž nemá nic společného. t) k prodeji bytové jednotky č. [Anonymizováno] spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemcích v k. ú. [adresa], v obci [adresa], ve vlastnictví žalobkyně došlo kupní smlouvou ze dne [datum] za sjednanou kupní cenu ve výši [částka]. Tato skutečnost je soudu známa z jeho úřední činnosti, ze spisu sp. zn. [spisová značka] o výživné manželky, rovněž ze shodných skutkových tvrzení účastníků.

13. Zjištěný skutkový stav soud podřadil aplikaci zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle § 736 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“). Je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádání. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně. Podle § 740 o. z., nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zrušení, zrušení nebo zániku společného jmění. Podle § 742 odst. 1 o. z. (1) Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména, jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Podle § 742 odst. 2 o. z., hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té části majetku, na nichž bylo náklad vynaložen.

14. Po zohlednění skutkových zjištění a výsledků dokazování dospěl soud k těmto právním závěrům:

15. Uzavřením manželství žalobkyně a žalovaného dne [datum] vzniklo mezi žalobkyní a žalovaným společné jmění manželů. Účastníci za trvání manželství rozšířili rozsah společného jmění manželů o nemovité věci zapsané na LV č. [hodnota] pro obec [adresa], katastrální území [adresa]. Společné jmění manželů zaniklo rozvodem manželství účastníků dne [datum]. Jelikož k zániku společného jmění manželů došlo po [datum], řídí se jeho vypořádání zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Účastníci dohodu o vypořádání společného jmění manželů neuzavřeli před podáním tohoto návrhu ani v průběhu věci posuzované. Žalobkyně podala návrh na vypořádání v zákonné tříleté lhůtě od zániku společného jmění manželů (§ 741 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

16. Pravidla pro vypořádání společného jmění manželů jsou tedy dána v § 742 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, a z těchto pravidel se pro posuzovanou věc aplikují následující zásady. Podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí a k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména pečoval o děti a o rodinnou domácnost, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění manželů.

17. Pro vypořádání je třeba stanovit přesný okruh majetkových hodnot, tedy rozsah společného jmění manželů. Ve smyslu § 709 občanského zákoníku, který upravuje zákonný režim společného jmění manželů, je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo oba manželé za trvání manželství s výjimkou toho, co slouží osobní potřebě jednoho z manželů, co nabyl jeden z manželů darem, děděním nebo odkazem, co nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví. Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. V souladu s ust. § 710 občanského zákoníku do společného jmění manželů náleží nejen aktiva, ale také pasiva, dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, anebo je převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Podle § 711 odst. 2 občanského zákoníku částky výdělku, platu, mzdy, zisku a jiných hodnot z pracovní a jiné výdělečné činnosti se stávají součástí společného jmění v okamžiku, kdy manžel, který se o jejich získání přičinil, nabyl možnost s nimi nakládat.

18. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu plyne, že soud může vypořádat pouze ty hodnoty a investice tvořící součást zákonného majetkového společenství manželů, které účastníci učiní předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku tohoto majetkového společenství (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 11. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1192/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2881/2008). Tato ustálená rozhodovací praxe je aplikovatelná i pro vypořádání společného jmění manželů podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

19. Ve věci nyní posuzované je nutné zohlednit, že majetek získaný darem a stavebně upravený na základě výlučného závazku jednoho z manželů, a to žalovaného, se stal součástí společného jmění, přestože dluh z převzatého závazku z hypotečního úvěru tíží jen zavázaného manžela, tj. žalovaného. Za předpokladu, že získaný majetek rozšířil masu společného jmění a zavázaný manžel uhradil a nadále bude hradit dluh ze svého výlučného majetku, je na místě uvažovat o disparitě podílů při vypořádání společného jmění. Nelze však hovořit o vnosu z výlučného na společný majetek.

20. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu může být podíl na společném jmění při vypořádání společného jmění modifikován soudem, nemusí být tudíž totožný. Soudní odklon od principu rovnosti, tzv. disparita podílů, je však považován za postup, jenž musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3174/2007). Určení výše disparity vypořádacích podílů je na úvaze soudu, při které musí soud zohlednit veškeré relevantní okolnosti projednávané věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004).

21. V rozsudku ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5384/2015, Nejvyšší soud uvedl, že důvodem vedoucím k disparitě vypořádacích podílů mohou být negativní okolnosti v manželství, jakož i zohlednění principu zásluhovosti, případně i další okolnosti nastalé v projednávané věci. Tedy např. skutečnost, že manžel dlouhodobě nepracuje – zde se v judikatuře odkazuje na toleranci 6 měsíců až 1 roku, přičemž odlišná je situace, kdy je výkon práce znemožněn zdravotním stavem manžela. Dále nevedení společné domácnosti, přičemž samotné oddělení či nevedení společné domácnosti jedním z manželů není důvodem pro disparitu bez dalšího (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1442/2002, 22 Cdo 1973/2017, 22 Cdo 3304/2018). Mezi další negativní okolnosti lze řadit gamblerství, nevěru, alkoholismus, zadlužování společného jmění, domácí násilí, výkon trestu odnětí svobody pro přímé úmyslné jednání.

22. Základní tezí při uplatnění principu zásluhovosti pak je, že odklon od rovnosti podílů manželů je namístě toliko za situace, kdy zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty, např. u profesionálních sportovců [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004 (uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2006, č. 4, str. 152)].

23. V rozsudku ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1096/2011 (uveřejněném v časopise Právní rozhledy, 2014, č. 3, str. 109), Nejvyšší soud vyložil, že „pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů jen v případě mimořádných zásluh druhého manžela o nabytí společného majetku. Jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a v mezích jeho možností o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu“.

24. Rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 105/2019 a sp. zn. 22 Cdo 2767/2019 nepopírají princip zásluhovosti, který může být důvodem pro disparitu, ale je-li tato zásluhovost kompenzována péčí druhého manžela o rodinu, nelze rozdělení sociálních rolí v rodině ničeho vytknout. Jinak je tomu ovšem v případě, kdy jeden z manželů své povinnosti týkající se rodiny a společného majetku bez důvodu přijatelného z hlediska dobrých mravů zanedbával; pak je namístě rozhodnout o disparitě podílů“ [srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3000/2011 (uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2013, č. 5, str. 186), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3976/2011 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2013, č. 6, str. 220)]. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2433/99 zdůrazňující princip zásluhovosti, je aktuálně již překonáno sociálními rolemi.

25. V usnesení ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5228/2015, Nejvyšší soud poznamenal, že shora uvedené závěry o disparitě podílů při uplatnění principu zásluhovosti byly přijaty za situace, ve které se jednalo o majetek nabývaný v průběhu manželství na straně jedné a výkon osobní péče o rodinu na straně druhé. Netýkaly se však posouzení disparity například v případech, ve kterých došlo k rozšíření společného jmění o majetek, který měl některý z manželů již před uzavřením manželství jako majetek výlučný. K tomu dále dodal, že „odborná literatura v této souvislosti zdůraznila, že je třeba odlišovat situace, kdy k nabytí majetku značné hodnoty došlo díky činnosti některého z manželů za trvání manželství a kdy nabytí majetku značné hodnoty došlo díky činnosti některého z manželů ještě před vznikem manželství. Zatímco v prvním případě se zdůrazňuje, že i s ohledem na (morální či jinou) podporu prvního manžela druhým z manželů budou důvody disparity spíše výjimečného charakteru, oproti tomu v druhém případě se disparita podílů uplatní spíše. Tatáž odborná literatura pak zdůraznila nutnost přihlížet ke všem okolnostem případu a posuzovat každý případ individuálně (srovnej např. Dvořák, J. – Spáčil, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2011, str. 240 a násl. nebo Králík, M. Judikatura Nejvyššího soudu: Parita a disparita podílů při vypořádání SJM (BSM). Soudní rozhledy, 2012, č. 11-12, str. 383 a násl.).“ 26. Další okolností, kterou soud zohlední při stanovení nerovnosti podílů, je péče o nezletilé dítě. V posuzované věci tedy skutečnost, že žalobkyně má ve své výlučné péči syna [Anonymizováno], tj. nezletilé dítě s [Anonymizováno], [Anonymizováno]

27. V souladu s citovanými výše uvedenými zásadami a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu soud prvého stupně rozhodl o vypořádání společného jmění manželů zahrnující nemovité věci v k. ú. [adresa], na jejichž obvyklé ceně se účastníci shodli i po vypracování znaleckého posudku a výslechu znalce, a to k datu [datum] ve výši [částka], neboť tyto nemovitosti se staly součástí společného jmění manželů a ke dni zániku společného jmění existovaly. Soud vycházel z obvyklé ceny nemovitostí a jejich stavu v době rozhodování soudu, neboť v řízení nevyšlo najevo, že by od doby zániku společného jmění manželů (tj. od [datum]) do současné doby došlo k zásadní změně stavebně technického stavu nemovitostí a takto určená obvyklá cena odpovídá závěrům rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2015, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 103/2020.

28. Soud předmětné nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného, což odpovídá shodnému návrhu účastníků, při zhodnocení skutečnosti, že tyto nemovitosti od doby opuštění společné rodinné domácnosti žalobkyní s nezletilým synem účastníků, který jí byl svěřen do péče, užívá pouze žalovaný (výrok I.).

29. Žalobkyně v průběhu řízení akceptovala disparitu podílů, v závěrečném návrhu žádala, aby žalovanému svědčila disparita ve výši 55 % a jí byla uhrazena na vypořádacím podílu částka [částka] představující 45 % hodnoty nemovitostí zjištěné znaleckým posudkem. Žalovaný závěrem navrhl výplatu vypořádacího podílu ve výši 15-20% hodnoty nemovitostí, když zdůraznil, že žalobkyni nabízel částku [částka], kterou nepovažovala za adekvátní, její jednání měl za účelové, amorální.

30. Při úvaze o výši disparity soud nevzal do úvahy žalovaným tvrzený psychický nátlak či vydírání žalobkyně před uzavřením smlouvy o rozšíření rozsahu společného jmění, uzavřené formou notářského zápisu [datum], neboť uvedená tvrzení žalovaný v průběhu tohoto řízení neprokázal. Neprokázal ani ústní dohodu účastníků o rozšíření rozsahu společného jmění manželů o byt ve výlučném vlastnictví žalobkyně, k jehož prodeji došlo v červenci 2018, ani dohodu účastníků o přistoupení žalobkyně k úvěrové smlouvě uzavřené žalovaným v roce 2014 s Hypoteční bankou, k čemuž žalobkyně následně podle žalovaného svolná nebyla, ať již z jakýchkoliv důvodů (č. l. 257). Tvrzené skutečnosti nebyly prokázány ani audionahrávkou z [datum], ani provedenými výslechy žalovaným navržených svědků [jméno FO] či [jméno FO], ani předloženými listinami, zejména e-mailovou korespondencí žalovaného a svědka [jméno FO]. Tyto svědecké výpovědi potvrdily skutkovou verzi žalobkyně, kdy zejména svědek [jméno FO] vypověděl, že žalobkyně chtěla prostředky získané prodejem svého bytu použít na investice do domu v [adresa], do něhož ji spolu s žalovaným z [Anonymizováno] stěhoval. Sám žalovaný ve své účastnické výpovědi připustil, že jeho dohoda s žalobkyní byla taková, že buď se o byt rozšíří společné jmění manželů nebo bude byt prodán a finanční prostředky budou použity k dokončení či stavebním úpravám rodinného domu a jeho okolí. S touto verzí rovněž korespondují tvrzení uvedená v žalobě, že žalobkyně investovala získané finanční prostředky po prodeji bytu v [Anonymizováno] do stavebních úprav nemovitostí ve společném jmění manželů v [adresa]. Žalobkyni se nepodařilo tvrzený vnos do společného majetku ve výši [částka] prokázat, i když k výzvě soudu podle § 118a odst. 1 o. s. ř. uvedla rozhodující skutková tvrzení, neunesla však břemeno důkazní, ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. nenabídla soudu žádné relevantní důkazy k prokázání těchto sporných tvrzení.

31. O vnosu žalobkyně na společný majetek ve výši [částka] soud meritorně nerozhodl, a to v tom smyslu, že by žalobu na vypořádání v uvedeném rozsahu zamítl, když v tomto rozsahu nebyla žalobkyní žaloba vzata zpět, a žalobkyně neunesla břemeno důkazní, proto bude soud v této části rozhodovat doplňujícím rozsudkem.

32. Soud se nicméně ztotožnil s hodnocením žalobkyně ve vztahu k e-mailové korespondenci žalovaného s [jméno FO] korespondující s výslechem tohoto svědka …, z níž neplyne, že by žalobkyně měla přistoupit k hypotečnímu úvěru po dohodě účastníků, plyne z ní pouze skutečnost, o níž svědek hovořil, a to refinancování úvěru při očekávaném nárůstu úrokových sazeb. Pokud pak žalovaný zmínil neochotu žalobkyně stát se spoludlužníkem z hypotečního úvěru a neochotu poskytnout podklady nezbytné k jejímu přistoupení k dluhu (na němž se měli manželé dohodnout), v době [Anonymizováno] při trvající práce neschopnosti, má soud za to, že tyto důvody jsou lidsky zcela pochopitelné a nikoliv účelové, jak je prezentoval žalovaný. Toto jednání, při němž měla žalobkyně dočasně ([Anonymizováno]) odmítnout poskytnout žalovanému součinnost, soud nevyhodnotil shodně s žalovaným jako amorální (č. l. 258), tedy jako jednání, kterému by nebylo možno poskytnout soudní ochranu. Ani délku soužití, která byla žalovaným namítána či tvrzené opuštění rodinné domácnosti bez jakéhokoliv důvodu soud nevyhodnotil jako důvod pro zohlednění v rámci disparity podílů.

33. V projednávané věci je zřejmé, že k opuštění rodinné domácnosti měla žalobkyně důvod spočívající v chování žalovaného, za které byl žalovaný pravomocně uznán vinným z přestupku. Navíc žalovaný, ač v tomto řízení uváděl, že soužití účastníků od počátku provázely rozpory, v návrhu na rozvod manželství označil manželství uzavřené po delší známosti za spokojené do doby narození syna [jméno FO], tj. do října [Anonymizováno]. Probíhaly-li po jeho narození mezi manžely konfliktní manželské situace, nejednalo se o bezdůvodné opuštění společné domácnosti, pokusil-li se manžel manželku fyzicky napadnout [Anonymizováno] (bod 12 písm. i). Žalovaný tvrdil, že rozšířil rozsah společného jmění v únoru [Anonymizováno] v důsledku psychického nátlaku a vydírání žalobkyně, a že se snažil tímto způsobem manželství zachránit. Toto tvrzení však bylo vyvráceno i samotnou jeho výpovědí coby účastníka řízení, který po poučení podle § 131 o.s.ř uvedl, že manželka byla v té době těhotná, přičemž se jednalo se o její druhé těhotenství, byl rád, že budou kompletní rodina. Tvrzení o spokojeném manželství rovněž koresponduje se snahou účastníků počít potomka v průběhu roku [Anonymizováno], jakož i uzavření manželství v říjnu [Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]).

34. S ohledem na [Anonymizováno], byla pochopitelná zvýšená péče žalobkyně o nezletilého syna, kterou mohl žalovaný po jeho narození vnímat jako nedostatek zájmu o svou osobu. Nicméně ani toto jednání soud k námitkám žalovaného nevyhodnotil jako jednání, které by bylo namístě v rámci disparity zohlednit v neprospěch žalobkyně. Tvrzení žalovaného, že žalobkyně využila při rozšíření rozsahu společného jmění zoufalství žalovaného, který chtěl rodinu, ačkoliv si měla být vědoma toho, že vztah byl dlouhodobě nefunkční a ona neměla zájem v něm setrvávat, soud hodnotí jako neprokázané a zjevně účelové.

35. Žalovaný nenavrhl k vypořádání další položky, v žalobě dosud nezahrnuté, na které by bylo nutno nahlížet, nikoliv jako na vyjádření k žalobě, ale výhradně jako na vzájemnou žalobu ve smyslu § 97 o. s. ř., neboť žalovaný tvrzení o vnosu využíval pouze jako argumentaci pro aplikaci disparity podílů. Pokud by soud připustil, že důvodem pro aplikaci disparity je tvrzený vnos jednoho z účastníků, pak by mohlo dojít k situaci, kdy tento vnos bude zohledněn dvakrát, tedy v rámci vypořádání a v rámci disparity, což je nepřípustné.

36. Při zohlednění individuálních okolností posuzované věci, principu zásluhovosti, jakož i na základě dohody manželů o rozšíření rozsahu společného jmění o výlučný majetek žalovaného, při zohlednění sociálních rolí v rodině a péči o nezletilého [jméno FO], soud rozhodl o vypořádání společného jmění ve formě disparity podílů. Tedy o tom, že podíl žalobkyně na vypořádávaném jmění činí 40 % a podíl žalovaného 60 %, když toto rozhodnutí považuje za spravedlivé, korespondující se zjištěným skutkovým stavem a vycházejícím z judikatury Nejvyššího soudu České republiky.

37. Jelikož ohledně movitých věcí vzala žalobkyně žalobu se souhlasem žalovaného zpět, v tomto rozsahu soud řízení podle § 96 odst. 1,2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, výrokem II. zastavil.

38. S ohledem na vše výše uvedené soud poté výrokem III. rozhodl o výši vypořádacího podílu, když hodnota majetku, který byl vypořádáván, činí [částka]. Jelikož od této hodnoty nebyl odečítán tvrzený vnos žalobkyně ve výši [částka], ani žalovaným tvrzený vnos ve výši 100 % hodnoty věcí v době realizace vnosu valorizovaný ke dni zániku společného jmění manželů, jedná se o čistou hodnotu vypořádávaného majetku. S ohledem na odlišné podíly účastníků na vypořádávaném majetku, u žalobkyně ve výši 40 % a u žalovaného ve výši 60 %, má žalobkyně právo na výši vypořádacího podílu v částce [částka], kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit.

39. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. je třeba splnit povinnost uloženou rozsudkem ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. S přihlédnutím k osobním a majetkovým poměrům žalovaného, jakož i s přihlédnutím k vyjádření jeho zástupce, že žalovaný disponuje v hotovosti částkou cca [částka] (č. l. 229), avšak nedisponuje celkovou částkou, tj. dostatkem finančních prostředků na zaplacení vypořádacího podílu, soud žalovanému stanovil lhůtu 4 měsíců od právní moci rozsudku ke splnění povinnosti zaplatit žalobkyni vypořádací podíl, když má za to, že s ohledem na průběh jednání a předvídatelné rozhodnutí se jedná o lhůtu dostatečně dlouhou k obstarání potřebných finančních prostředků.

40. Stát v průběhu řízení platil náklady řízení za vypracování znaleckého posudku a stvrzení posudku znalcem před soudem v celkové výši [částka], a proto má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu těchto nákladů podle § 148 odst. 1 o.s.ř. Kritériem, podle kterého soud rozhoduje, kdo z účastníků státu náklady nahradí, je výsledek řízení. Ve sporném řízení odpovídá výsledek řízení v zásadě úspěchu ve věci. Náklady řízení státu pak platí ten účastník, který ve věci nebyl úspěšný, případně oba účastníci podle poměru svého úspěchu ve věci.

41. Byť je soudu známo stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, týkající se především řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a nákladů řízení mezi účastníky, v bodě 46, které konstatuje, že právní závěry ve stanovisku obsažené se vztahují rovněž na řízení o vypořádání společného jmění manželů, má soud ve věci posuzované za spravedlivé, aby účastníci s ohledem na disparitu podílů a důvody, které k takto stanovené disparitě vedly, hradili náklady státu v rozsahu 60% žalobkyně a v rozsahu 40% žalovaný, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

42. Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť žalobkyně se svého práva výslovně vzdala a žalovaný toto právo neuplatnil. Proto soud o náhradě nákladů řízení rozhodl výrokem VI. Tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení