21 Co 23/2025 - 186

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], IČO: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO: [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupeného advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. října 2024, č. j. 6 C 175/2023-162, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 26 015 Kč.

Odůvodnění

1. Ve shora označené věci se žalobkyně žalobou doručenou soudu I. stupně dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 500 000 Kč s 15% zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Podle jejích žalobních tvrzení dne [datum] uzavřela s žalovaným jako obchodním zástupcem smlouvu o výhradním obchodním zastoupení č. 4/12 (dále jen „Smlouva“). Účastníci sjednali v čl. VI. odst.

5. Smlouvy konkurenční doložku na dobu 2 let od ukončení Smlouvy pod smluvní pokutou 500 000 Kč. V rámci spolupráce svěřila žalobkyně žalovanému do správy několik klientů. Jedním z nich byl její historický klient, společnost [adresa] IČO: [IČO] (dále jen „[právnická osoba]“). K ukončení Smlouvy došlo dohodou mezi účastníky dne [datum]. Žalovaný však porušil konkurenční doložku, když nabídl zákazníku žalobkyně ([právnická osoba]) zprostředkování pojištění pod záminkou rozdělení klientely v rámci ukončení spolupráce s klientem, a to ve spolupráci se společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], a žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní pokutu. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, která mu byla doručena [datum].

2. Žalovaný proti žalobě namítl, že konkurenční doložka je neplatná, neboť není pro obě smluvní strany spravedlivě přiměřená a vzájemně vyvážená. Omezuje žalovaného více, než kolik by vyžadovala potřebná míra jeho ochrany, a nepřiměřeně tak popírá jeho právo na svobodné podnikání. Je neúměrně široká, nadto sjednaná dlouhodobě na 2 roky od ukončení Smlouvy, a nebyla žalovanému ani přiměřeným způsobem vykompenzována. Konkurenční doložka je neplatná i z důvodu neurčitosti, když z článku VI odst. 5 Smlouvy jednoznačně nevyplývá, jaké konkrétní činnosti nesmí žalovaný po ukončení Smlouvy vykonávat.

3. Žalovaná smluvní pokuta je nadto nepřiměřeně vysoká, což žalovaný dovozuje z významu a hodnoty smluvní pokutou zajišťovaného, avšak neplatně sjednaného, zákazu konkurence. Uvedené se podává již z výše provize, kterou žalobce inkasoval z pojistných smluv zákazníků, které pro něj spravoval žalovaný včetně provize z pojistných smluv [právnická osoba]. Ta měla vzhledem k historickým vazbám na žalovaného vždy eminentní zájem spolupracovat právě s ním. Kvůli tomu, že žalovaný vykonával pro žalobkyni činnost podle Smlouvy, byla [právnická osoba] ochotna s ní spolupracovat. To se projevilo i tím, že poté, co byla dne [datum] na základě dohody účastníků ze dne [datum] Smlouva ukončena, uzavřeli účastníci smlouvu o zastoupení v pojištění, kterou žalobkyně pověřila žalovaného, aby s účinností od [datum] zastupoval ve věcech komerčního pojištění právě [právnická osoba]. Tím, že spolupráce mezi účastníky skončila, rozhodla se [právnická osoba], že bude spolupracovat se společností [právnická osoba]., jejímž vázaným zástupcem je i žalovaný.

4. Na tuto obranu žalovaného reagovala žalobkyně podáním ze dne [datum], jímž vznesla námitku promlčení námitky relativní neplatnosti sjednané konkurenční doložky, které se lze dovolat pouze do 4 let od uzavření smlouvy. Konkurenční doložka je určitá, neboť předmět obchodního zastoupení plyne z čl. II. Smlouvy, zejména z odst. 1 a 2, které uvádějí, že žalovaný bude pro žalobkyni jako podřízený pojišťovací zprostředkovatel vyvíjet poradenskou činnosti spočívající zejména v oblasti identifikace a řízení rizik, v oblasti navrhování opatření proti vzniku škod nebo vedoucích k jejich zmírnění, včetně navrhování pojistných programů a organizace výběrových řízení na pojistitele za dodržení příslušných předpisů s cílem dosahovat co největšího užitku pro stávající i potenciální klienty. Dále se žalovaný zavázal vyvíjet činnost směřující k uzavírání smluv v oblasti pojistného a finančního trhu, jejich správě a vyřizování požadavků z těchto smluv plynoucích v rámci svého odborného zaměření. Žalovaný de facto považuje za neurčitou formulaci z tehdy platného obchodního zákoníku. Ohledně vzájemné vyváženosti žalobkyně opět uplatnila námitku promlčení možnosti dovolat se z tohoto důvodu relativní neplatnosti konkurenční doložky. Navíc upozornila, že žalovaný jako první důvod neplatnosti vyjádřil nesprávný právní názor, že by konkurenční doložka měla být neplatná pro nevyváženost ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], které se však týkalo uplatnitelnosti konkurenční doložky ve smlouvě mandátní, a navíc soud vztah vyhodnotil jako zastřený pracovní poměr. Tento závěr sdílí i Ústavní soud, který v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], konstatuje, že je nutné od sebe odlišovat konkurenční doložku uzavřenou mezi dvěma podnikateli v obchodním vztahu od konkurenční doložky uzavřené v pracovněprávním vztahu, kdy je ochrana zaměstnance jako slabší smluvní strany bezpochyby silnější. Co se týče vyváženosti konkurenční doložky, Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dospěl k závěru, že konkurenční doložka je vyvážená, pokud nebrání obchodnímu zástupci ve svobodném podnikání, tj. pokud zakazuje obchodnímu zástupci vykonávat poradenské služby pro okruh subjektů, které byly klienty žalobkyně v době, kdy žalovaný pro ni poskytoval poradenské služby. Skutečnost, že konkurenční doložka neobsahuje finanční kompenzaci za neposkytování poradenských služeb klientům žalobkyně, tak jako v pracovněprávních konkurenčních doložkách, na tom nemůže nic změnit. Žalovaný porušil konkurenční doložku činností od listopadu 2019 do března 2020, kdy měl převést změnu správy na přímého konkurenta žalobkyně, společnost [právnická osoba]., minimálně u smluv č. [hodnota] - Pojištění majetku, která proběhla [datum] (dále jen „Smlouva 1“), č. [hodnota] - Pojištění odpovědnosti z výkonu povolání, která proběhla [datum] (dále jen „Smlouva 2“), a č. [hodnota] - Zemědělské pojištění, která proběhla [datum] (dále jen „Smlouva č. 3“). Výše provize v těchto smlouvách odpovídaly v období, než je žalovaný převedl v rozporu s konkurenční doložkou, částce 361 428 Kč ročně. Za období 2 let jde o částku 722 856 Kč. Pokud smluvní pokuta neodpovídá ani škodě způsobené žalobkyni jednáním žalovaného, je její výše přiměřená.

5. K tomu žalovaný nedatovaným podáním doplnil, že konkurenční doložku neporušil. V době, kdy začal spolupracovat s [právnická osoba]., byla [právnická osoba] již zákazníkem této společnosti a nikoliv žalobkyně, a to přinejmenším od října 2019, kdy měla být mezi těmito společnostmi uzavřena smlouva o zprostředkování a správě pojištění. Konkurenční doložku, jejíž omezení nebylo žalovanému nijak kompenzováno, je nadto nutno považovat za právní jednání v rozporu s dobrými mravy a z tohoto důvodu za absolutně neplatné.

6. Po změně právního zastoupení žalovaný svá obranná tvrzení podáním ze dne [datum] doplnil uvedením, že zástupce, ať jako zaměstnanec nebo jako podnikatel vyvíjející činnost pro zastoupeného, se zavazuje zdržet se určitých, přesně vymezených činností souvisejících s tím, co pro zastoupeného činí, a to buď již za trvání smluvního vztahu o obchodním zastoupení (či z titulu pracovní smlouvy) nebo po jeho ukončení. Toto omezení jeho pracovní činnosti, které má svůj odraz v omezení tomu odpovídajícího výdělku, musí logicky odpovídat výhodě, kterou zástupce získá buď činností vyvíjenou ve prospěch zastoupeného za trvání smluvního vztahu, nebo tím, co obdrží jako kompenzaci po jeho skončení. V opačném případě by po skončení obchodního zastoupení obchodní zástupce jako osoba s poměrně vysokou specializací své práce tuto činnost vykonávat nemohl a mohl by tak být zcela bez finančních prostředků. Jinými slovy za to, že se žalovaný zavázal na celém území ČR po dobu maximálně zákonem stanovenou 2 let neprovádět žádnou činnost související s prací pojišťovacího zprostředkovatele, by se bez jakéhokoli finančního ekvivalentu zbavil možnosti získat adekvátní příjem, a to ať ze závislé činnosti nebo z podnikání. V tomto smyslu je třeba uvedenou konkurenční doložku hodnotit jako neplatnou, neboť došlo k porušení jednoho ze základních lidských práv žalovaného omezením práva na podnikání. K námitce promlčení uplatněné žalobkyní žalovaný uvedl, že neplatnost konkurenční doložky je neplatností absolutní, a navíc (pro případ, že by se jednalo o neplatnost relativní) by žalobkyni nemělo být přiznáno právo takovou námitku vznést z důvodu rozporu s dobrými mravy. Žalovaný setrval na svém názoru, že sjednaná konkurenční doložka byla neplatná také proto, že výše smluvní pokuty byla nepřiměřená významu, respektive hodnotě zajišťované povinnosti. Ve své replice coby reakci na prvotní vyjádření žalovaného žalobkyně zcela neurčitě, ale zejména bez jakýchkoli důkazů, fabulovala, že roční provize ve Smlouvách 1 až 3 odpovídaly v období, než je žalovaný převedl v rozporu se sjednanou konkurenční doložkou, částce 361 428 Kč ročně, a za období 2 let jde o částku 722 586 Kč. Toto tvrzení neodpovídá skutečnosti, protože provize ze 3 žalobkyní označených pojistných smluv týkajících se [právnická osoba] a jejího pojištění u [právnická osoba]. byly za správu tohoto pojištění za rok 2019 vyplaceny ještě žalobkyni a nikoliv společnosti [právnická osoba]. Navíc žalobkyni nevznikla škoda nevyplacením provizí za rok 2020 v jí tvrzené výši, protože by sama musela vyplatit obchodnímu zástupci minimálně 50 % provizí, jak to vyplývalo i ze smlouvy mezi účastníky o správě pojištění pro rok 2019. Žalovaný obdržel od žalobkyně provize právě za správu pojistných smluv vůči [právnická osoba] za rok 2019 ve výši 150 847 Kč, poté v roce 2020 již pro žalobkyni tuto činnost nevykonával, takže žalobkyně mohla přijít o provizi z pojistných smluv [právnická osoba] pouze za rok 2020.

7. Žalobkyně reagovala podáním ze dne [datum] v němž označila tvrzení žalovaného, že nedošlo k porušení konkurenční doložky, neboť [právnická osoba] byla zákazníkem [právnická osoba]. od října 2019, za účelové. [právnická osoba] byla jako jeden z největších subjektů v okrese „vlajkovou lodí“ žalobkyně na trhu s pojištěním zemědělských společností, na které se žalobkyně specializuje. Žalovaný porušil konkurenční doložku tím, že se aktivně podílel na konkurenční činnosti společnosti [právnická osoba]. ve vztahu k [právnická osoba] (zákazníku žalobkyně). V jím odkazovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], přestože se opět jednalo o jiný smluvní vztah (mezi bývalým a novým společníkem společnosti a platností konkurenční doložky ve smlouvě o převodu obchodního podílu), Nejvyšší soud uzavřel, že osobě postižené zákazem konkurence nic nebránilo domáhat se kompenzační smlouvy, pokud měl za to, že mu náleží. Žalovaný se zjevně snaží zakrýt skutečnost, že obě smluvní strany ve vzájemných vztazích vystupovaly jako podnikatelé. Bylo na něm, aby uzavření kompenzační dohody navrhl. V rámci své snahy o argumentaci extra legem žalovaný pomíjí, že konkurenční doložka jej omezovala pouze ve vztahu k zákazníkům žalobkyně. Žalovanému proto nikdo nebránil vykonávat podnikatelskou činnost vůči neomezené skupině osob, které nejsou klienty žalobkyně.

8. Soud I. stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost do 3 dnů od jeho právní moci zaplatit žalobkyni částku 500 000 Kč s 15% zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.) a k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 178 912 Kč (výrok II.).

9. Podle odůvodnění tohoto rozsudku soud I. stupně z provedených důkazů zjistil a vzal za prokázané, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o výhradním obchodním zastoupení č. 4/12, jíž se žalovaný zavázal jako obchodní zástupce pro žalobkyni vyvíjet poradenskou činnost, činnost směřující k uzavírání smluv v oblasti finančního a pojišťovacího trhu, jejich správě a vyřizování případných požadavků z těchto smluv plynoucích, a to v rámci svého odborného zaměření. Podle článku V. obchodní zástupce nebyl oprávněn vykonávat obchodní zastoupení pro jiné osoby nebo uzavírat obchody na vlastní účet nebo účet jiné osoby, nebyl oprávněn podílet se na činnosti jiné právnické osoby, která by měla shodný či obdobný předmět podnikání jako zastoupený. Ve vztahu k obchodnímu zástupci nebyla smlouva sjednána jako výhradní, tj. zastoupený mohl uzavírat smlouvy s více obchodními zástupci či jinými obchodními partnery. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s možností výpovědi kteroukoli ze stran. V článku VI., bodu 5 bylo ujednáno, že si v případě ukončení této smlouvy sjednávají smluvní strany konkurenční doložku. Obchodní zástupce nesměl po dobu 24 měsíců po ukončení smlouvy na území ČR vykonávat na vlastní nebo cizí účet činnost, která byla předmětem obchodního zastoupení, nebo jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zastoupeného u klientů zastoupeného. Pokud obchodní zástupce porušil toto ujednání, měl uhradit zastoupenému smluvní pokutu ve výši 500 000 Kč. Toto ujednání neplatilo pro klienty pojišťovacího makléře jím získané před uzavřením této smlouvy. Jedním z klientů žalobkyně v době uzavírání smlouvy byla i [právnická osoba], pojistné smlouvy s ní spravoval žalovaný jako specialista na pojištění zemědělských podniků. Dne [datum] účastníci uzavřeli dohodu o ukončení spolupráce na základě smlouvy o výhradním obchodním zastoupení ke dni [datum]. Dne [datum] žalobkyně s žalovaným jako podnikatelem uzavřela smlouvu o zastoupení v pojištění s účinností od [datum], a to ve věcech komerčního pojištění [právnická osoba] s tím, že žalovaný jako zástupce žalobkyně byl oprávněn vyřizovat nastalé pojistné události, jednat jménem zastoupeného s pojišťovnami, shromažďovat podklady pro pojištění. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a mohla být vypovězena kteroukoli ze smluvních stran písemně s nejméně tříměsíční výpovědní dobou. Za rok 2019 obdržel žalovaný na provizích z pojistných smluv uzavřených u [právnická osoba] částku 150 847 Kč (výše odměny žalovaného činila 50 % z provizí pro žalobkyni).

10. V roce 2018 začali společníci žalobkyně, [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], řešit rozdělení podnikání, jednání probíhala měsíce, možná i jednotky let, prakticky si rozdělili vše, pouze u 5 společností měli problém se dohodnout, mezi nimi byla i [právnická osoba]. Dne [datum] oba společníci a jednatelé uzavřeli dohodu o převodu pojistných smluv u [Anonymizováno], a.s. s tím, že převod pojistného kmene ze žalobkyně na společnost [právnická osoba]. , v níž koupil 100% podíl [jméno FO], bude proveden podle seznamu klientů v příloze této dohody, a to ke dni [datum]. V seznamu klientů není [právnická osoba] uvedena, ta měla podle dohody společníků zůstat žalobkyni. Společníci se rovněž dohodli na rozdělení svých zástupců, převážná část z nich, včetně žalovaného, přešla k [právnická osoba]. Dne [datum] žalovaný jako vázaný zástupce uzavřel s [právnická osoba]. smlouvu o spolupráci se stejným předmětem činnosti, jakou vykonával pro žalobkyni. V roce 2019 však nechtěl nadále s žalobkyní spolupracovat, tuto informaci sdělil [tituly před jménem] [jméno FO], předsedovi představenstva [právnická osoba], který se v říjnu či listopadu 2019 ústně dohodl na změně správce všech pojistných smluv ze žalobkyně na [právnická osoba]. Dne [datum] [právnická osoba] vystavila plnou moc k zastupování pro zmocněnce [právnická osoba]. s tím, že zmocněnec je zastoupený žalovaným, plná moc byla udělena k zastoupení za účelem zpracování nabídky pojištění, zprostředkování, sjednání, rozšíření, případně přepracování již uzavřených pojistných smluv, zastupování při řešení škodních a pojistných událostí a k dalšímu veškerému styku s pojišťovnou. Plnou moc za [právnická osoba]. podepsal žalovaný, který dne [datum] prostřednictvím e-mailu požádal o převod do správy [právnická osoba]. mj. u Smluv 1 až 3, změna správce byla pojišťovnou provedena ke dni 1. 2., 9. 3. a [datum]. V roce 2023 žalobkyně zjistila u [právnická osoba], na jakého správce byly aktivní smlouvy ve vztahu k [právnická osoba] převedeny, podáním ze dne [datum] vyzvala žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši 500 000 Kč z důvodu porušení konkurenční doložky tím, že [právnická osoba] nabízel konkurenční produkt pod hlavičkou přímého konkurenta žalobkyně. Žalovaný byl vyzván k zaplacení neprodleně, předžalobní výzva mu byla doručena dne [datum].

11. Soud I. stupně věc posoudil podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), neboť předmětem sporu jsou nároky, které vznikly ze smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., konkrétně nároky vyplývající ze smlouvy o výhradním obchodním zastoupení uzavřené mezi účastníky v prosinci 2012 podle ust. § 665 obch. zák. Předmětná smlouva byla uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, přičemž předmětem obchodního zastoupení byla jednak činnost poradenská a jednak činnost směřující k uzavírání smluv v oblasti mj. pojistného trhu, jejich správě a vyřizování požadavků z těchto smluv plynoucích. Účastníky sjednaná konkurenční doložka splňuje zákonem stanovené podmínky, neboť byla dohodnuta doba 2 let po ukončení smlouvy, bylo vymezeno konkrétní území, tedy území ČR, a zároveň i okruh osob, tedy klienti žalobkyně, na druhé straně se zákaz nevztahoval na klienty žalovaného jím získané před uzavřením smlouvy o obchodním zastoupení. Zároveň byl dostatečným způsobem stanoven rozsah zakázané činnosti, tedy té činnosti, která byla předmětem obchodního zastoupení, nebo i další činnost, která měla soutěžní povahu vůči podnikání žalobkyně. Konkurenční doložka je v oblasti pojištění běžnou záležitostí, byla sjednána i s dalšími zástupci žalobkyně, zároveň omezení činnosti zástupce odpovídá pravidlům poctivého obchodního styku, tudíž je přiměřená. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že konkurenční doložka byla sjednána platně. Žalobkyně vznesla důvodně námitku promlčení pro uplatnění námitek žalovaným vůči konkurenční doložce, neboť promlčecí doba 4 let podle obchodního zákoníku s ohledem na datum uzavření smlouvy o obchodním zastoupení s konkurenční doložkou uplynula marně [datum].

12. V řízení bylo prokázáno, že [právnická osoba] byla klientem žalobkyně již v době uzavírání smlouvy o výhradním obchodním zastoupení s žalovaným v roce 2012, tudíž se na tohoto klienta konkurenční doložka vztahuje. K jejímu porušení nedošlo v návaznosti na uzavření smlouvy o zastoupení mezi účastníky v listopadu 2018, neboť na základě ní mohl a měl žalovaný spravovat komerční pojištění [právnická osoba] na účet a ve prospěch žalobkyně. Za řádně vykonanou podnikatelskou činnost obdržel od žalobkyně sjednané provize za rok 2019 ve výši 150 847 Kč. K podstatné změně poměrů došlo na podzim 2019, kdy žalovaný nechtěl nadále s žalobkyní spolupracovat a [právnická osoba] se proto dohodla s konkurentem žalobkyně, společností [právnická osoba]., na změně správce pojištění, přičemž změnu a převod smluv provedl žalovaný. K jednání s pojišťovnou předložil plnou moc ze dne [datum], kterou za [právnická osoba]. podepsal, zároveň disponoval s plnou mocí ze dne [datum] od [právnická osoba]., tudíž ve vztahu k [právnická osoba] konkurenční doložku porušil. Sice nemohl ovlivnit rozdělení společného podnikání [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], mohl se však vyhnout zakázanému konkurenčnímu jednání tím, že by svou podnikatelskou činnost a oprávnění ve vztahu k [právnická osoba] ve prospěch a na účet společnosti [právnická osoba]. vykonával až po [datum].

13. Nakonec soud I. stupně zkoumal, zda byly splněny podmínky pro moderaci smluvní pokuty podle ust. § 301 obch. zák. Důvodem pro sjednání smluvní pokuty v roce 2012 bylo zamezit žalovanému, jakož i ostatním pojišťovacím zástupcům žalobkyně, eliminovat činnost po ukončení smlouvy o obchodním zastoupení, která by mohla značným způsobem ovlivnit finanční a majetkové poměry žalobkyně. Jednalo se o obchodní vztah mezi podnikateli, přičemž podnikatel jako profesionál si musí být vědom hospodářského či finančního rizika v případě sjednání smluvní pokuty a jsou proto na něj z hlediska odpovědnosti kladeny přísnější podmínky než na nepodnikatele či zaměstnance. Soud I. stupně přihlédl i ke značnému významu zajišťované povinnosti, tedy zabránit případnému konkurenčnímu jednání ze strany žalovaného. Pokud se jedná o škodu vzniklou žalobkyni, rozhodným obdobím je období 2 let od ukončení smluvního vztahu mezi účastníky v souladu s jejich ujednáním, tedy období do [datum]. V roce 2019 žalobkyni žádná škoda nevznikla, škoda jí vznikla až v návaznosti na změnu správy pojištění v roce 2020, kdy by přibližná výše provizí pro žalobkyni činila kolem 300 000 Kč (z toho odměna žalovanému podle smluvního ujednání s žalobkyní 50 %). Z těchto důvodů dospěl k závěru, že ujednaná smluvní pokuta je přiměřená, tudíž nelze moderaci provést.

14. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaný z důvodu porušení konkurenční doložky je povinen zaplatit žalobkyni platně sjednanou smluvní pokutu ve výši 500 000 Kč, její splatnost byla sjednána na základě výzvy učiněné doporučeným dopisem, takto žalobkyně v souladu s ujednáním postupovala, výzva k zaplacení byla žalovanému doručena dne [datum], tudíž od následujícího dne je důvodné žalobkyni přiznat i zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1968 o.z.

15. Podle ust. § 142 odst. l o.s.ř. soud I. stupně přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty představují odměna advokáta za 12 úkonů právní pomoci (převzetí věci, předžalobní výzva, podaná žaloba, 3x doplnění žalobních tvrzení a l x závěrečný návrh ve věci samé, účast u 5 jednání soudu) po 10 300 Kč, 12 režijních paušálů po 300 Kč, DPH ve výši 26 712 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 25 000 Kč, celkem 178 912 Kč.

16. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný a namítl, že přístup soudu I. stupně byl od počátku nekoncentrovaný. Jak jinak si vysvětlit, že prováděl při tolika jednáních tolik důkazů, aby nakonec vyšel jenom z jejich marginálního počtu, jež navíc mohl k důkazu konstatovat na jediném jednání. Nekoncentrovanost a i jistou bezradnost v jeho postupu ilustruje i to, jak průběžně hodnotil po provedení důkazů výslechem 2 svědků ([jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]) stav řízení a prezentoval svůj názor na věc, stejně tak, jak při posledním jednání oznámil poněkud dramatickým hlasem, že s ohledem na jím provedený výpočet skutečně inkasovaných provizí společností [právnická osoba]. v letech 2019 a 2020 bude muset vážně uvažovat minimálně o otázce moderace smluvní pokuty, aby nakonec asi všechny přítomné v jednací síně překvapil a rozhodl o vyhovění žaloby v plném rozsahu s kategorickým dovětkem, že k moderaci smluvní pokuty přece nebyl jediný důvod. Nelze souhlasit s názorem soudu I. stupně, že předmětná konkurenční doložka je v souladu s právní úpravou. Principem konkurenční doložky, jako synallagmatického závazku, je totiž ochrana zastoupeného na straně jedné a obchodního zástupce na straně druhé, z čehož vyplývá, že musí být vyvážená. V tomto případě omezovala žalovaného na území celé ČR v činnostech spočívajících v poradenské činnosti v oblasti identifikace a řízení rizik, navrhování opatření proti vzniku škod nebo vedoucích k jejich zmírnění, včetně navrhování pojistných programů a organizace výběrových řízení na pojistitele. Dalším důvodem její nevyváženosti je, že neobsahuje žádné ujednání o kompenzaci podnikatelského omezení. Konkurenční doložka, která při sjednání vyhovuje všem zákonným a judikaturním požadavkům, přestane být (může přestat být) vyvážená v průběhu času, např. kvůli podstatné změně okolností. Při sjednání konkurenční doložky jistě strany nepředpokládaly, že ukončení obchodního zastoupení žalovaného u žalobkyně (a dalších jeho kolegů) bude důsledkem ukončení spolupráce mezi společníky společnosti žalobkyně, kteří si následně všechny své obchodní zástupce „rozdělili“ a větší část jich přešla do konkurenční [právnická osoba]. Z těchto důvodů je pak konkurenční doložka nevyvážená a rovněž nemravná.

17. Dále odvolatel nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně po právu uplatnila námitku promlčení ve vztahu k údajné relativní neplatnosti konkurenční doložky. Je sice pravdou, že pro namítnutí relativní neplatnosti již uplynula čtyřletá promlčení lhůta, nicméně tato námitka byla žalobkyní uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Praxí Nejvyššího soudu ČR byl dovozen názor, že uplatnění námitky promlčení se příčí dobrým mravům v těch případech, kdy pro to svědčí výjimečné okolností zneužití tohoto práva na úkor účastníka a zánik nároku v důsledku promlčení by byl pro něj nepřiměřeně tvrdým postihem (viz např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]). V posuzovaném sporu výjimečné okolnosti věci spočívají v majetkovém rozdělení společníků a následném přechodu společníka [jméno FO] do konkurenční společnosti [právnická osoba]., do níž přešel i i žalovaný. Tuto skutečnost nemohl žalovaný jakkoliv ovlivnit. Porušení dobrých mravů reflektuje snad ještě více další podivné jednání žalobkyně, kdy se žalovaným uzavřel prakticky ihned po skončení smlouvy o výhradním zastoupení další smlouvu i přes exitující konkurenční doložku, a to smlouvu o zastoupení v pojištění. Nadto se přechod provedl na základě smlouvy mezi [právnická osoba]. a [právnická osoba], na čemž nemohl žalovaný ničeho změnit. On danou právní skutečnost ani neinicioval, ani ji právně neprovedl. Jenom dokončil tzv. administraci již uzavřené smlouvy o správě pojištění mezi těmito dvěma subjekty tím, že pouze provedl oznámení takového kroku příslušné pojišťovně e-mailem a k tomu doložil plnou moc od [právnická osoba] pro [právnická osoba]., nikoliv pro něho, on byl v plné moci jenom formálně připsán jako zástupce zmocněnce. Bez předchozí smlouvy mezi dvěma právnickými osobami by počínání žalovaného v podobě zaslání oznamovacího e-mailu pojišťovně nemělo žádných účinků.

18. Žalovaný též oponoval závěru soudu I. stupně, že smluvní pokuta byla sjednána jako přiměřená s ohledem na způsobenou škodu a vyplacené provize žalobkyni. Tento závěr je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, který ve věci sp. zn. [spisová značka] uvedl, že přiměřenost smluvní pokuty se musí posuzovat vzhledem k okolnostem, které tu byly v době jejího sjednání. Nelze ji tedy posuzovat ke skutečnostem, které nastupují až později. Soud I. stupně tedy vůbec neměl přihlížet k tvrzené škodě nebo k jakýmkoliv provizím. Podstatné je ale tvrzení žalovaného, že žádnou škodu žalobkyni svým protiprávním (resp. protismluvním) jednáním nezpůsobil a že jej bývalí společníci žalobkyně postavili do neřešitelné situace, kdy si v roce 2018 vytvořili 2 proti sobě stojící konkurenční společnosti a rozdělili se kromě jiného i o své pracovníky, kteří ale byli, formálně vzato, stále vázáni smlouvami z roku 2012 obsahujícími předmětné konkurenční doložky. Tento stav navozený žalobkyní je z hlediska jejího nyní uplatněného nároku nemravný.

19. Žalovaný rovněž nesouhlasil s tím, že soud I. stupně nepřistoupil k moderaci nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty. Je nutné upozornit na jeho předběžný právní názor, který byl vysloven při posledním jednání dne [datum], kdy avizoval, že přistoupí k moderaci smluvní pokuty, neboť má z to, že žalobkyně mohla přijít o provize z pojistných smluv [právnická osoba] pouze za rok 2020, a i když tento právní názor není zachycen v písemném vyhotovení protokolu z jednání, měl by být patrný ze zvukového záznamu. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] pokud by sdělení právního názoru bylo v příslušném rozhodnutí následně popřeno, nelze vyloučit, že by za určitých okolností mohlo zakládat překvapivost rozhodnutí, a tudíž porušení zásady legitimního očekávání.

20. Žalovaný navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo změněno a aby odvolací soud žalobu zamítl a přiznal žalovanému náklady řízení.

21. Podle vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaný neprezentuje žádné nové myšlenky, se kterými by se soud I. stupně v napadeném rozsudku dostatečně nevypořádal. V řízení bylo bezpochyby prokázáno, že žalovaný konkurenční doložku porušil, když se aktivně podílel na odvedení klienta žalobkyně, [právnická osoba], a to ve spolupráci s konkurentem žalobkyně, pro kterého začal pracovat (přijal za konkurenta žalobkyně plnou moc a poté dokonce sám kontaktoval pojišťovnu, aby došlo ke změně jejího správce). Je tak zřejmé, že žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 500 000 Kč. Žalobkyně v průběhu řízení identifikovala smlouvy, které žalovaný převedl k jejímu konkurentovi, a rovněž tvrdila a prokázala, že jí jednáním žalovaného vznikla škoda ve výši 394 422,20 Kč. Tato částka vychází z provizí žalovaného ze smluv uzavřených se [právnická osoba]. v letech 2020 a 2021. Smluvní pokuta ve výši 500 000 Kč je tak zcela přiměřená, když způsobená škoda dosahuje téměř 79 % její výše.

22. Námitka neurčitosti konkurenční doložky podle žalobkyně neobstojí, když konkurenční doložka je určitá ve smyslu ust. § 672a obch. zák. a obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti. Nemůže být ani neplatná pro nevyváženost. Judikatura, na kterou žalovaný odkazoval, se týkala zastřeného pracovního poměru, tudíž jeho závěry nejsou pro vztah dvou podnikatelů relevantní. Ústavní soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], dovodil, že mezi podnikateli, na rozdíl od pracovněprávních vztahů, nejde o synallagmatický vztah. Předmětná konkurenční doložka byla omezena zcela určitě, a to na okruh osob tvořený zákazníky žalobkyně a na území České republiky. Námitky žalovaného o neurčitosti a neplatnosti konkurenční doložky jsou nadto uplatněny opožděně a žalobkyně k nim vznesla platně námitku promlčení. Pokud se snad žalovaný domníval, že konkurenční doložka je sjednaná v jeho neprospěch, bylo na něm, aby se domáhal uzavření „kompenzační smlouvy“, jak vyplývá např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], což žalovaný nikdy neučinil.

23. Žalovaný dále předložil názor, že smlouvy se žalobkyní uzavíral nedobrovolně a ve slabší pozici. Mezi žalobkyní a žalovaným však jde od počátku o vztah mezi podnikateli.

24. Žalobkyně nesouhlasí ani se závěry žalovaného o údajné nekoncentrovanosti řízení. Žalovaný nevyužil žádný z prostředků, které mu zákon nabízí k obraně proti takovému postupu (např. nenechal zaprotokolovat jedinou námitku v tomto smyslu). Proto je zjevné, že toto jeho tvrzení je účelové. Žalobkyně považuje za notorietu, že v závislosti na provedeném dokazování se mění a vyvíjí názor soudu na skutkové okolnosti sporu. Žalovaný se snaží po několikerých poučeních soudu I. stupně dovodit z předběžného právního názoru názor závazný, a to nehledě na skutečnost, že z jeho vlastního tvrzení plyne, že soud měl pouze sdělit, že zváží moderaci smluvní pokuty, ne že ji bude moderovat.

25. Tvrzení žalovaného ohledně omezení konkurenční doložkou nemůže podle žalobkyně obstát, když ta se jasně vztahovala pouze na klienty žalobkyně. Odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] žalovaný opět využívá k tvrzení nepřiléhavou judikaturu týkající se konkurenčních doložek pro pracovní poměry, a nikoliv konkurenční vztahy mezi podnikateli. Nadto jsou skutkové okolnosti v žalovaným citovaném rozhodnutí zcela odlišné, protože na rozdíl od předmětné věci, kde žalovaný byl omezen pouze ve vztahu ke klientům žalobkyně, v citovaném rozhodnutí nesměl vykonávat konkurenční činnost žádnou.

26. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

27. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř., a zjistil, že odvolání není důvodné.

28. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

29. Soud I. stupně při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu na posuzovanou věc správně aplikoval obchodní zákoník, neboť jde o právní vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti vzniklý za jeho účinnosti.

30. Podle ust. § 672a obch. zák. ve smlouvě o obchodním zastoupení je možno písemně dohodnout, že obchodní zástupce nesmí po stanovenou dobu, nejdéle však dva roky po ukončení smlouvy, na stanoveném území nebo vůči stanovenému okruhu osob na tomto území vykonávat na vlastní nebo na cizí účet činnost, která byla předmětem obchodního zastoupení, nebo jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zastoupeného.

31. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně, že posuzovaná konkurenční doložka byla sjednána platně. Obsahovalatotiž veškeré náležitosti podle ust. § 672a obch. zák., byla určitá a vyvážená, nebyla ve vztahu k žalovanému nepřiměřeně omezující, protože se zákaz vztahoval pouze na klienty žalobkyně, a dokonce s výjimkou těch, které žalovaný získal ještě před tím, než v roce 2012 se žalobkyní uzavřel smlouvu o výhradním obchodním zastoupení. Okruh osob, na které se zákaz konkurence vztahoval, byl tedy poměrně úzký, existovala celá řada jiných subjektů, na které se zákaz nevztahoval. Aby žalovaný sjednanou konkurenční doložku dodržel, stačilo se pouze po dobu jednoho roku vyhnout klientům žalobkyně, zejména jejímu historickému klientovi, [právnická osoba]. Žádný další důvod neplatnosti konkurenční doložky odvolací soud neshledal. Dovozoval-li žalovaný její absolutní neplatnost z důvodu porušení dobrých mravů, je třeba připomenout, že obchodní zákoník institut dobrých mravů vůbec neznal, v ust. § 265 upravoval rozpor se zásadami poctivého obchodního styku, jehož důsledkem nebyla absolutní ani relativní neplatnost, ale pouze vznik naturální obligace, tedy že výkon práva, který byl v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožíval právní ochrany. Jakékoliv úvahy o absolutní či relativní neplatnosti posuzovaných právních jednání z důvodů porušení dobrých mravů vyplývajících z toho, že žalovaný posuzovanou situaci nezavinil, nepřichází v úvahu.

32. Odvolací soud souhlasí rovněž se závěrem soudu I. stupně, že žalovaný porušil sjednanou konkurenční doložku, když jménem žalobkyni konkurující společnosti [právnická osoba]. fakticky provedl převod správy pojištění [právnická osoba]. ze žalobkyně na [právnická osoba]. Svědčí o tom zejména listinné důkazy, jimiž bylo prokázáno, že žalovaný disponoval plnou mocí od společnosti [právnická osoba]. a jako její zástupce za ni podepsal plnou moc potřebnou pro uvedený převod. Prokázáno tak bylo, že převod tří žalobkyní specifikovaných pojistných smluv týkajících se [právnická osoba]. nejen domluvil, ale také fakticky realizoval. Přitom [právnická osoba]. byla historickým klientem žalobkyně ještě předtím, než ji převzal do správy žalovaný.

33. Shodně se soudem I. stupně ani odvolací soud neshledal sjednanou výši smluvní pokuty nepřiměřenou, neboť odpovídala hodnotě a významu zajišťované povinnosti a zdaleka nedosahuje žalobkyni způsobené škodě porušením zajišťované povinnosti, tudíž neshledal důvody pro její moderaci.

34. S ohledem na výše uvedené závěry se odvolací soud již nezabýval žalobkyní vznesenou námitkou promlčení námitky relativní neplatnosti sjednané konkurenční doložky.

35. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II.

36. Podle ust. § 224 odst. 1 za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal odvolací soud náhradu nákladů odvolacího řízení v něm úspěšné žalobkyni ve výši 26 015 Kč sestávající z částek 20 600 Kč za odměnu advokáta podle ust. § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 10 300 Kč, 900 Kč za 2 režijní paušály po 450 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT a 21% DPH ve výši 4 515 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.

37. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení