21 Co 234/2024 - 310

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO: [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o určení neúčinnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 19. dubna 2024, č. j. 22 C 65/2021-241, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně náklady odvolacího řízení ve výši 5 505 Kč.

Odůvodnění

1. Ve shora označené věci se žalobkyně domáhala určení, že právní jednání žalované a dlužníka [jméno FO] spočívající v uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“) ze dne [datum], jejímž předmětem je převod vlastnického práva k pozemku parc. č. st. 594, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba v obci [adresa] a k pozemku parc. č. 205/326, zahrada, to vše v k.ú. [adresa] zapsáno u [právnická osoba] na LV č. [hodnota] (dále jen „předmětné nemovitosti“), na žalovanou, je vůči žalobkyni právně neúčinné.

2. Podle jejích žalobních tvrzení byla žalovaná do [datum] manželkou [jméno FO], vůči němuž má žalobkyně pravomocnou a vykonatelnou pohledávku ve výši 1 624 887 Kč s příslušenstvím. Manželství [jméno FO] a žalované bylo dne [datum] rozvedeno. Dne [datum] uzavřel [jméno FO] s žalovanou dohodu o vypořádání SJM, na základě níž přešly předmětné nemovitosti na žalovanou, právní účinky vkladu nastaly k [datum]. Tyto nemovitosti byly jediným hodnotným majetkem [jméno FO], z něhož mohla být pohledávka žalobkyně uspokojena. Žalobkyně má za to, že dohoda o vypořádání SJM byla uzavřena s úmyslem zmařit možnost, aby se z majetku ručitele, který je předmětem dohody, uspokojila. Žalované, manželce dlužníka, a navíc osobě právně vzdělané, musel být tento úmysl dlužníka znám. Žalobkyně dne [datum] učinila vůči žalované oznámení věřitele o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního úkonu podle ust. § 593 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Žalované bylo doručeno prostřednictvím notářky [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyně se domáhá určení neúčinnosti dohody o vypořádání SJM vůči ní podle ust. § 737 odst. 1 o.z., nikoliv dle obecných ust. § 589, § 590 a násl. o.z. Uspokojení její pohledávky vůči manželovi žalované ve výši 1 608 403,16 Kč s příslušenstvím je dohodou o vypořádání SJM dotčeno ve smyslu ust. 737 odst. 1 o.z., když není možné exekucí postihnout tento jediný nemovitý majetek. Žalovaná s manželem sice uzavřela dne [datum] dohodu o režimu odděleného jmění, avšak k vypořádání zaniklého SJM došlo až dohodou z [datum].

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že dne [datum] uzavřeli manželé smlouvu o manželském majetkovém režimu oddělených jmění ve formě notářského zápisu. SJM tak zaniklo v roce 2015, nicméně k jeho vypořádání došlo až o 2 roky později. S ohledem na uzavřenou smlouvu je pohledávka žalobkyně za manželem výlučným dluhem manžela. Žalovaná bezprostředně poté, co se o jeho vzniku dozvěděla, informovala žalobkyni o svém nesouhlasu se vznikem dluhu podle ust. § 732 odst. 1 o.z. Protože dluh manžela vznikl až po uzavření smlouvy, nemohla být uzavřena s úmyslem zmařit možnost, aby se věřitel z majetku manžela uspokojil, současně se žalobkyně nemůže domáhat uspokojení své pohledávky ze SJM, které zaniklo uzavřením smlouvy dne [datum], jelikož není splněna podmínka ust. § 731 o.z., tj. existence SJM v době vzniku dluhu. Jedná se o žalobu o odporovatelnost právního úkonu, dohody o vypořádání SJM, na který je analogicky použitelné ust. § 589 a násl. o.z. Žalobkyně netvrdí ani neprokazuje naplnění některé z podmínek odporovatelnosti právního úkonu, jak uvádí ust. § 590 odst. 1 o.z.

4. V průběhu řízení vznesla žalovaná námitku promlčení s odůvodněním, že právo na stanovení neúčinnosti vypořádání SJM podle ust. § 737 o.z. podléhá promlčení v obecné promlčecí lhůtě 3 let. Právní účinky vkladu týkající se nemovitostí, které v rámci vypořádání SJM nabyla žalovaná, nastaly [datum]. Žaloba byla podána [datum].

5. Soud I. stupně svým prvním rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve znění opravného usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], žalobu zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení (výrok II.).

6. Podle odůvodnění tohoto rozsudku soud I. stupně považoval za rozhodné, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o manželském majetkovém režimu oddělených jmění a dne [datum] dohoda o vypořádání SJM, na jejímž základě byla žalovaná zapsána jako vlastník předmětných nemovitostí s právními účinky zápisu k [datum], a že [jméno FO] byl zavázán k plnění částky 1 608 403,16 Kč s příslušenstvím zároveň s [jméno FO]. O těchto skutečnostech nebyl mezi stranami spor. Sporným byl úmysl krátit věřitele, ten by však soud hodnotil, pokud by věc právně posuzoval v režimu ust. § 590 o.z., nikoliv v režimu ust. § 737 o.z. Soud I. stupně vyložil, že nárok podle ust. § 737 odst. 1 o.z. je samostatným právním institutem. Podmínky pro uplatnění ust. § 590 o.z. se tak na tuto věc nevztáhnou. Neúčinnost zde nastává přímo ze zákona, je-li vykonatelná pohledávka, dohoda o vypořádání SJM a je-li právo třetí osoby dotčeno, tzn. je-li věřitel dohodou krácen. Soud nehodnotí, zda existuje jiný zdroj majetku, z něhož se může žalobce uspokojit, když tuto podmínku ust. § 737 o.z. nestanoví. Soud I. stupně uzavřel, že věc je namístě hodnotit podle ust. § 737, nikoliv podle ust. § 590 o.z. Za situace, kdy předmětem dohody je nemovitost zapisovaná do veřejného seznamu, dohoda nabyla účinků týkajících se jí zápisem do veřejného seznamu, [datum]. Ke dni vzniku závazku manžela, k němuž lze vztáhnout ust. § 737 o.z., bylo právo žalobkyně na uspokojení její pohledávky vypořádáním dotčeno. Jsou tak předpoklady pro závěr, že vypořádání učiněné dohodou o vypořádání SJM je vůči žalobkyni neúčinné. Žalovaná však vznesla námitku promlčení, kterou soud I. stupně shledal důvodnou. Právní účinky zápisu do katastru nemovitostí napadené dohody jsou k [datum], provedení zápisu je k [datum] a tohoto dne se mohla žalobkyně dozvědět o rozhodné okolnosti. Podle ust. § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Pokud byla žaloba podána u soudu dne [datum], je nárok promlčen.

7. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], shora označený rozsudek soudu I. stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Vyložil, že odpůrčí právo podle ust. § 589 a násl. o.z. slouží ochraně věřitele před právními jednáními dlužníka, která vedou ke zmenšení majetku dlužníka, a tím i ke zmaření možnosti, aby se věřitel z majetku dlužníka uspokojil. Předpoklady odpůrčího práva jsou a) existence vykonatelné pohledávky věřitele vůči dlužníkovi a b) právní jednání dlužníka, které c) zkracuje uspokojení věřitele. Odpůrčí právo má zároveň povahu subsidiární. Oprávnění věřitele uspokojit se na vymezeném majetku třetí osoby je odvislé od toho, že dlužník nemá jiný majetek, ze kterého může věřitel svou peněžitou pohledávku uspokojit. Pohledávka věřitele musí existovat (aspoň jako budoucí) již v době odporovatelného jednání dlužníka, a to i pokud jde o pohledávky nesplatné, případně budoucí a podmíněné. Peněžitá pohledávka věřitele za dlužníkem musí být dále vykonatelná, a to nejpozději v době rozhodování o odpůrčí žalobě. Vedle existence obecných předpokladů odpůrčího práva (viz § 589 o.z.) musí být naplněny rovněž znaky některé ze skutkových podstat odporovatelnosti uvedených v ust. § 590 a § 591 o.z. Jde o skutkové podstaty úmyslného zkrácení (§ 590 odst. 1 o.z.), mrhání majetkem (§ 590 odst. 2 o.z.) a bezúplatného právního jednání (§ 591 o.z.). Hlavním důvodem pro existenci odpůrčího práva je zavinění, a to u obou stran odporovatelného právního jednání v době právního jednání. Odporovat zkracujícímu jednání lze pouze v zákonem určené lhůtě. Jedná se o hmotněprávní prekluzivní lhůty. Jejich délka činí 5, 2 a 1 rok. Společným znakem všech případů upravených v ust. § 590 odst. 1 o.z. je úmysl dlužníka zkrátit věřitele. Na straně odpůrce se vyžaduje alespoň zaviněná neznalost úmyslu dlužníka. Zakotvení výhrady podle ust. § 593 o.z. bylo vyvoláno skutečností, že doba, než věřitel získá vůči dlužníkovi exekuční titul, může být delší než odpůrčí lhůty obsažené v ust. § 590 a 591 o.z. Právním následkem výhrady je stavení lhůty pro podání odporu. Jakmile se pohledávka věřitele stane vykonatelnou, běh odpůrčí lhůty pokračuje. Naproti tomu ust. § 737 o.s.ř. je zaměřeno na ochranu práv třetích osob v souvislosti s vypořádáním zaniklého, zrušeného nebo zúženého SJM. V odstavci 1 je založena obecná možnost ochrany třetí osoby dotčené vypořádáním. Ustanovení je použitelné pro všechny případy, kdy je vypořádáním dotčeno jakékoliv právo jakékoliv třetí osoby a svojí obecností dopadá na všechny případy vypořádání. Právo třetí osoby by tak nemělo být dotčeno ani při vypořádání na základě rozhodnutí soudu, ale ani tehdy, dojde-li k vypořádání na základě nevyvratitelné domněnky vymezené v ust. § 741 o.z. Pokud bylo právo třetí osoby vypořádáním dotčeno, může se domáhat, aby soud určil, že vypořádání je vůči ní neúčinné. Právo na stanovení neúčinnosti podléhá promlčení v obecné promlčecí lhůtě. Třetí osoba musí v rámci uplatnění práva unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní zejména ohledně skutečnosti, jaké její existující právo bylo vypořádáním dotčeno a jakým způsobem. Na rozdíl od úpravy odporovatelnosti podle ust. § 589 a násl. o.z. není podstatné, zda k dotčení práva třetí osoby došlo úmyslně či nikoliv. Není však třeba, aby byla relativní neúčinnost dohody o vypořádání vyslovena v samostatném soudním řízení. Nelze vyloučit, aby byla relativní neúčinnost vypořádání ve vztahu k třetí osobě konstatována v řízení, které bylo zahájeno na základě žaloby na plnění, v jehož rámci bude rozhodnuta předběžná otázka relativní neúčinnosti dohody o vypořádání, případně jiných způsobů vypořádání.

8. V přezkoumávaném případě se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že institut odpůrčího práva upravený v ust. § 589 a násl. o.z. a institut neúčinnosti upravený v ust. § 731 a násl. o.z. jsou samostatnými právními instituty a není mezi nimi vztah obecné a zvláštní úpravy, tím méně úpravy „doplňkové“. To vyplývá nejen z odlišností těchto institutů, ale i z jejich účelu. Zatímco účelem institutu odpůrčího práva je ochrana věřitele před dlužníkem, vůči němuž má vykonatelnou pohledávku, před jeho právním jednáním, které maří, případně podstatně ztěžuje uspokojení této pohledávky, institut neúčinnosti chrání jakoukoliv třetí osobu (tedy nejen věřitele), která může být jakýmkoliv způsobem dotčena vypořádáním SJM. Předpoklady odpůrčího práva jsou existence vykonatelné pohledávky věřitele a právní jednání dlužníka, které uspokojení této pohledávky zkracuje, existence zavinění obou stran odporovatelného právního jednání a úmysl dlužníka zkrátit věřitele a na straně povinné osoby alespoň zaviněná neznalost úmyslu dlužníka, přičemž pro podání odpůrčí žaloby stanoví zákon prekluzivní lhůty. Právě s ohledem na ně obsahuje úprava odpůrčího práva ust. § 593 o.z. o výhradě dovolat se neúčinnosti právního jednání, která má za následek jejich stavení. Protože právní úprava neúčinnosti, která jako předpoklad uplatnění práva požaduje toliko vypořádání SJM (jakýmkoliv způsobem) a skutečnost, že třetí osoba (nikoliv jen věřitel) byla takovým vypořádáním dotčena (jakýmkoliv způsobem, nemusí jít o vykonatelnou pohledávku), přičemž se nevyžaduje ani zavinění ani úmysl zkrátit věřitele, žádné prekluzivní lhůty neobsahuje, neobsahuje ani ustanovení o výhradě dovolat se neúčinnosti právního jednání. Z uvedeného je zřejmé, že použití ust. § 593 o.z. na právo vyplývající z ust. § 737 odst. 1 o.z. není možné. Soud I. stupně proto nepochybil, když toto ustanovení na zjištěný skutkový stav za situace, kdy se žalobkyně domáhá určení neúčinnosti dohody o vypořádání SJM podle ust. § 737 odst. 1 o.z., neaplikoval.

9. Správným shledal odvolací soud rovněž závěr soudu I. stupně že žalovaná vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku důvodně. Právo na stanovení neúčinnosti dohody o vypořádání SJM podle ust. § 737 odst. 1 o.z. podléhá promlčení v obecné tříleté promlčecí lhůtě. Sporná dohoda nabyla účinků, pokud jde o předmětné nemovitosti, v souladu s ust. § 738 odst. 1 věty druhé o.z. zápisem do katastru nemovitostí, k čemuž došlo dne [datum] s účinky vkladu [datum]. Dne [datum] se tedy žalobkyně mohla dozvědět o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty a tohoto dne tedy počala promlčecí doba běžet (§ 619 odst. 1, 2 o.z.). Žaloba byla podána až dne [datum], tedy po jejím uplynutí. Soud I. stupně proto postupoval správně, pokud žalobu zamítl pro promlčení, jehož se žalovaná řádně dovolala.

10. Odvolací argumentací založenou na tvrzení, že žalobkyně podala žalobu o neúčinnosti dohody o vypořádání SJM již v roce 2015, kdy ještě neměla pravomocně přiznanou pohledávku vůči manželu žalované, avšak na základě poučení, kterého se jí dostalo od rozhodujícího soudce, že žalobu zamítne pro předčasnost, když přerušení řízení není možné, vzala žalobu zpět, se odvolací soud nezabýval, neboť se jedná o tzv. nepřípustnou novotu ve smyslu ust. § 205a o.s.ř.

11. Nejvyšší soud ČR k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a rozsudek [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve znění opravného usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zrušil a věc vrátil [adresa] k dalšímu řízení.

12. Podle odůvodnění tohoto rozsudku napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to vztahu ust. § 589 a násl. o.z. k ust. § 737 odst. 1 o.z. a možnosti analogické aplikace ust. § 593 o.z. na běh promlčecí lhůty k uplatnění relativní neúčinnosti podle § 737 odst. 1 o.z. S tím je spojena otázka promlčení práva dovolat se relativní neurčitosti.

13. Nejvyšší soud uzavřel, že právní názor odvolacího soudu je částečně správný. Ani dovolací soud nesdílí názor, že ust. § 737 odst. 1 o.z. představuje jen „doplňkovou“ úpravu k úpravě relativní neúčinnosti v ust. § 589 a násl. o.z. Při výkladu ust. § 737 odst. 1 o.z. je třeba vyjít z textu zákona a z důvodové zprávy k tomuto ustanovení. Zákon zakazuje, aby se vypořádání SJM dotklo práv třetí osoby. Účinky relativní neúčinnosti se vztahují na všechny způsoby vypořádání SJM. Již pouhé překročení tohoto zákazu musí mít nutně hmotněprávní účinky, stejně jako tomu bylo v případě ust. § 150 odst. 2 obč. zák.; neúčinnost nastala již ze zákona. Tyto účinky však podle současné úpravy nenastávají ze zákona, „ex lege“, jejich vyvolání je závislé na aktivitě dotčené osoby. Důvodová zpráva konstatuje, že při uplatnění relativní neúčinnosti „nelze vyloučit ani použití žaloby na plnění, když v rámci řízení o této žalobě bude rozhodnuta předběžná otázka relativní neúčinnosti“ (stejně J. Psutka in Králíčková, Z., Hrušáková, M., Wespthalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo. Praha: C. H. Beck, 2. vydání, 2020, s. 307). Vychází se zjevně z toho, že relativní neúčinnost nastává nezávisle na soudním rozhodnutí; existenci práv a povinností, které mohou být založeny jen konstitutivním rozhodnutím, nelze totiž posuzovat jako předběžnou otázku, podmínkou jejich vzniku je, že musí být uvedeny ve výroku rozhodnutí a být účastny účinků jeho právní moci. Prosadí-li se tedy účinky relativní neúčinnosti v soudním řízení, aniž by byla tato neúčinnost konstatována ve výroku (byť i předchozího) rozhodnutí, musí jít v takovém řízení o rozhodnutí deklaratorní, které jen konstatuje již existující hmotněprávní stav. Pak není důvod pro závěr, že relativní neúčinnost podle ust. § 737 o.z. lze uplatnit jen v soudním řízení. Konečně lze srovnat text ust. § 598 a násl. s textem ust. § 737 o.z. „Neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba)“ (§ 589 odst. 2 o.z.). Takové ustanovení úprava vypořádání SJM nemá. Je tomu tak proto, že v ust. § 737 odst. 1 o.z. jde o rozhodnutí deklaratorní, jak vyplývá z důvodové zprávy; je tedy vyloučeno, aby hmotněprávní účinky byly založeny až rozhodnutím soudu. Relativní neúčinnost právní skutečnosti, kterou bylo vypořádáno zaniklé SJM tak, že bylo dotčeno právo třetí osoby (§ 737 odst. 1 o.z.), tak nastává, aniž by ji bylo třeba „určit“ v soudním řízení. K jejímu vyvolání je však třeba aktivity třetí osoby; ta se musí relativní neúčinnosti vůči tomu, kdo od dlužníka nabyl právo za podmínek uvedených v § 737 odst. 1 o.z., dovolat, a to adresovaným projevem vůle (právním jednáním). Dovolací soud nesdílí v komentářích zastávaný názor, že toto dovolání lze učinit jen v soudním řízení; jde totiž o hmotněprávní jednání.

14. Zákon v ust. § 737 odst. 1 o.z. nepožaduje, aby pohledávka věřitele byla vykonatelná, jako je tomu v ust. § 598 odst. 1 o.z. Důvodová zpráva k ust. § 737 o.z. říká: „Tvrzení o újmě způsobené dotčením (resp. v podobě dotčení) a důkaz o ní jsou podmínkou úspěšnosti takové žaloby“. Tedy není třeba tvrzení o vykonatelnosti pohledávky, jako je tomu v ust. § 589 odst. 1 o.z., ale jen o způsobené újmě. Ostatně vzhledem k tomu, že hypotéza ust. § 737 odst. 1 o.z. je oproti ust. § 589 odst. 1 o.z. jiná, širší, ani zde o „vykonatelné právo“ jako podmínku relativní neúčinnosti jít nemůže; jsou pod ní totiž zahrnutelné nejen (potenciálně vykonatelné) pohledávky, ale i jiná práva, která vypořádáním nesmí být dotčena. Výklad požadující i k relativní neúčinnosti právní skutečnosti podle ust. § 737 odst. 1 o.z. existenci „vykonatelné pohledávky“, resp. vykonatelného práva, tak nemá oporu v zákoně. Podmínkou je existující právo třetí osoby, které je vypořádáním dotčeno. Kdyby zákonodárce chtěl vztáhnout účinky zkracujícího právního jednání dlužníka (§ 589 odst. 1 o.z.) i na dohodu o vypořádání SJM, mohl by, stejně jako v ust. § 1524 odst. 2 o.z., uvést, že věřitel „má právo domáhat se podle ustanovení o relativní neúčinnosti, aby soud určil, že vypořádání SJM není vůči němu právně účinné“. I když se hypotézy norem obsažených v ust. § 589 a v ust. § 737 odst. 1 o.z. zčásti překrývají, jde o samostatná práva a předpoklady jejich uplatnění nejsou zcela totožné; obě lze za splnění podmínek v nich uvedených i kumulovat. Tak např. jestliže se právo na uplatnění relativní neúčinnosti podle ust. § 737 odst. 1 o.z. promlčuje v tříleté promlčecí lhůtě, věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání, včetně dohody o vypořádání SJM, které dlužník učinil v posledních 5 letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li takový úmysl druhé straně znám [§ 590 odst. 1 písm. a) o.z.]. I v případě, že právo uvedené v ust. § 737 odst. 1 o.z. by bylo již promlčeno, může věřitel žádat ochranu podle ust. § 590 odst. 1 písm. a) o.z. Jde o dva samostatné, na sobě nezávislé nároky.

15. Právo na uplatnění (dovolání se) relativní neúčinnosti vypořádání SJM (§ 737 odst. 1 o.z.) podléhá promlčení v obecné promlčecí lhůtě podle ust. § 629 o.z. Přímá aplikace ust. § 593 o.z. na uplatnění žaloby na relativní neúčinnost vypořádání SJM možná není již proto, že v tomto ustanovení jde výslovně o zastavení běhu (prekluzivní) lhůty k dovolání se neúčinnosti právního jednání; taková lhůta není pro nárok podle ust. § 737 odst. 1 o.z. stanovena. Ostatně není-li podmínkou pro uplatnění následků relativní neúčinnosti podle ust. § 737 o.z. stanovena podmínka „vykonatelnosti“ dotčeného práva, je přiměřená aplikace ust. § 593 o.z. na případ relativní neúčinnosti podle zmíněného ustanovení bezpředmětná. Nemá-li tedy úprava relativní neúčinnosti vypořádání SJM ustanovení obdobné ust. § 593 o.z., nejde o mezeru v zákoně, kterou by bylo možno vyplnit analogickou aplikací tohoto ustanovení. Při posuzování běhu promlčecí lhůty k uplatnění práva a povinností plynoucích z relativní neúčinnosti právní skutečnosti zakládající vypořádání SJM (§ 737 odst. 1 o.z.) se tak ust. § 593 o.z. neuplatní.

16. Institut relativní neúčinnosti je blízký relativní neplatnosti právního jednání. V obou případech právní jednání postižené důvodem neplatnosti či neúčinnosti je platné a vyvolá zamýšlené právní důsledky, nicméně na základě aktivity dotčené strany lze tyto účinky zrušit, a to buď jen ve vztahu mezi osobou dotčenou a osobou, která nabyla právo od dlužníka (relativní neúčinnost), nebo s důsledky vůči každému (relativní neplatnost). „Právo dovolat se relativní neplatnosti právního úkonu bylo vykonáno jak tehdy, bylo-li uplatněno žalobou podanou u soudu nebo námitkou v rámci obrany proti uplatněnému právu v řízení před soudem, tak i v případě, že bylo vykonáno vůči ostatním (všem) účastníkům právního úkonu jen mimosoudně.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. 97/2007 Sbírky soudních rozhodnutí).

17. České právo vychází z toho, že se promlčují majetková práva, a to nejen práva na plnění, ale i tzv. kreační oprávnění, která spočívají v tom, že opravňují k bezprostřednímu působení na právní poměry v podobě vzniku, změny nebo jejich zániku. Zatímco nárok je třeba v promlčecí lhůtě uplatnit u soudu, kreační oprávnění se realizují hmotněprávním jednáním, které se musí stát před uplynutím promlčecí lhůty perfektním. Mezi tato oprávnění patří i právo namítat relativní neplatnost. Také právo dovolat se relativní neúčinnosti právního jednání podle ust. § 737 odst. 1 o.z. je tzv. kreačním oprávněním; proto je třeba se relativní neúčinnosti dovolat v promlčecí lhůtě vůči tomu, kdo na základě vypořádání SJM nabyl právo za podmínek uvedených v tomto ustanovení, aniž by bylo třeba v této lhůtě právo uplatnit u soudu. Lze uzavřít, že právo dovolat se relativní neúčinnosti vypořádání SJM podle ust. § 737 odst. 1 o.z. bylo vykonáno jak tehdy, bylo-li uplatněno žalobou podanou u soudu nebo námitkou v rámci obrany proti uplatněnému právu v řízení před soudem, tak i v případě, že bylo vykonáno jen mimosoudně vůči tomu, kdo na základě vypořádání SJM nabyl právo za podmínek uvedených v tomto ustanovení. Promlčení tohoto práva tak dotčená osoba zabrání i tím, že je v obecné promlčecí lhůtě uplatní vůči nabyvateli práva mimosoudně.

18. Přestože dovolací soud v zásadě souhlasí s tím, jak odvolací soud (a zčásti i soud I. stupně) vyložil vztah ust. § 589 a násl. a ust. § 737 odst. 1 o.z., nesdílí jeho závěr o promlčení práva domáhat se relativní neúčinnosti dohody o vypořádání SJM podle ust. § 737 odst. 1 o.z., tedy o tom, že neúčinnosti je třeba se v obecné promlčecí lhůtě dovolat u soudu. Posouzení promlčení práva žalobkyně domáhat se relativní neúčinnosti v dané věci je proto předčasné, a tudíž nesprávné. V dalším řízení bude třeba posoudit, zda, posuzováno podle obsahu právního jednání (§ 551 a násl. o.z.), oznámení žalobkyně vůči žalované ze dne [datum], učiněné prostřednictvím notářky [tituly před jménem] [jméno FO], lze považovat za dovolání se relativní neúčinnosti dohody o vypořádání SJM; tedy zda zahrnuje skutečnosti významné a nutné z hlediska ust. § 737 odst. 1 o.z., byť je formulováno jako výhrada podle ust. § 593 o.z., případně zda se žalobkyně relativní neúčinnosti před uplynutím promlčecí doby řádně dovolala jiným právním jednáním.

19. V dalším řízení soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], určil, že právní jednání žalované a dlužníka [jméno FO], nar. [datum], spočívající v uzavření dohody o vypořádání SJM ze dne [datum], jejímž předmětem je převod vlastnického práva k pozemku parc. č. st. 594, o výměře 114 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba v obci [adresa] a k pozemku parc. č. 205/326, o výměře 336 m2, zahrada, to vše v k.ú. [adresa] zapsáno u [právnická osoba] na listu vlastnictví č. 876, na žalovanou, je vůči žalobkyni právně neúčinné (výrok I.) a žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni na nákladech řízení částku 45 480 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).

20. Podle odůvodnění tohoto rozsudku soud I. stupně po doplnění skutkových tvrzení žalobkyně a na to navazujícího dokazování dospěl ke skutkovému závěru, podle něhož byla notářským zápisem ze dne [datum] uzavřena smlouva o manželském majetkovém režimu oddělených jmění žalované a [jméno FO] podle ust. § 716 a násl. o.z. Dne [datum] uzavřeli žalovaná a [jméno FO] dohodu o vypořádání SJM, na základě níž se žalovaná stala vlastníkem předmětných nemovitostí. Rozsudkem ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], bylo manželství žalované a [jméno FO] rozvedeno. Dne [datum] podepsal [jméno FO] ručitelské prohlášení s tím, že žalobkyni uspokojí, jestliže [Anonymizováno] neuhradí řádně a včas své dluhy vůči ní ve výši 1 804 887 Kč s příslušenstvím. Téhož dne podepsala žalobkyně a [Anonymizováno] uznání dluhu, jímž uvedená společnost výslovně uznala co do důvodu a výše, že žalobkyni dluží 1 804 887 Kč s příslušenstvím. [Anonymizováno] byla zapsána do obchodního rejstříku dne [datum], jednateli a společníky byli [jméno FO] a [jméno FO]. Notářka [tituly před jménem] [jméno FO] adresovala žalované dopisem ze dne [datum] oznámení věřitele o jeho výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání, v němž uvedla, že byla žalobkyní požádána o doručení oznámení věřitele o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání podle ust. § 593 o.z., o čemž téhož dne sepsala protokol a převzala oznámení věřitele. Žalovaná ve vyjádření k tomu uvedla, že se o ručitelském závazku bývalého manžela a závazku společnosti [Anonymizováno] dozvěděla z listiny jí zaslané žalobkyní, manželé spolu nežijí více než 5 let. Uvedený závazek převyšoval obvyklé hospodaření rodinné domácnosti, nemůže tak být uspokojen z majetku, který je předmětem napadené dohody. Nadto dne [datum] byla notářským zápisem sepsána smlouva o manželském majetkovém režimu oddělených jmění, závazek tak byl výlučným závazkem [jméno FO]. Rozsudkem ze dne [datum] byla [jméno FO] a [jméno FO] uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 1 608 403,16 Kč s příslušenstvím, řízení proti [Anonymizováno] bylo zastaveno. U soudu I. stupně bylo vedeno řízení sp. zn. [spisová značka], v němž se žalobkyně domáhala neúčinnosti právního jednání, jímž byla dohoda o vypořádání SJM uzavřená dne [datum]. Skutková tvrzení jsou vylíčena shodně jako v této věci. Při jednání konaném dne [datum] byl účastníkům sdělen právní názor soudu, že neúčinnost lze shledat v režimu ust. § 589 i § 737 o.z, a že žalobkyně nedisponuje rozhodnutím o předmětné pohledávce, v návaznosti na což vzala žalobkyně žalobu zpět a řízení bylo zastaveno.

21. Soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně vůči žalované učinila jednání, jímž se dovolala neúčinnosti právního jednání, a to dopisem ze dne [datum], oznámením věřitele o jeho výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání notářkou [tituly před jménem] [jméno FO], a dále žalobou k [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka].

22. V návaznosti na závěry Nejvyššího soudu ČR soud I. stupně konstatoval, že otázkou vztahu ust. § 589 a ust. § 737 o.z. se nadále zabývat nebude, přičemž odkázal na rozhodnutí soudů odvolacího a dovolacího, a bude se zabývat otázkou promlčení.

23. Soud I. stupně připomněl, že Nejvyšší soud ČR vyložil, že právo dovolat se relativní neúčinnosti vypořádání SJM může být vykonáno nejen tím, že bude podána žaloba soudu, ale i tím, že bude uplatněno mimosoudně, a to pouze vůči tomu, kdo na základě vypořádání SJM nabyl právo za podmínek v režimu ust. § 737 o.z. Soud tak hodnotí právní jednání učiněná žalobkyní vůči žalované, neboť ta je tím subjektem, který nabyl majetek z dohody o vypořádání SJM. Nejvyšší soud ČR k tomu odkázal na oznámení žalobkyně adresované žalované ze dne [datum], učiněné prostřednictvím notářky [tituly před jménem] [jméno FO]. K tomu zdůraznil, že soud musí toto jednání hodnotit v režimu ust. § 551 a násl. o.z., tedy nikoliv podle toho, jak je označeno, nýbrž podle toho, jaký je jeho obsah. O obsahu tohoto právního jednání není pochyb. Ačkoliv je označeno jako dovolání se neúčinnosti právního jednání podle ust. § 593 o.z., je v něm přesně popsáno, čeho se žalobkyně domáhá. Je v něm popsán závazek [jméno FO], je nezaměnitelným způsobem označena dohoda, jejíž neúčinnosti se žalobkyně dovolává, a je jednoznačně uvedeno, že se žalobkyně dovolává její neúčinnosti. Skutečnost, že uvedená listina byla doručena do právní dispozice žalované, je taktéž nepochybná, neboť žalovaná na ni reagovala vyjádřením, z něhož je najisto postaveno, že dovolání se neúčinnosti právního jednání jí bylo doručeno [datum]. Z vyjádření žalované je též zřejmé, že přesně vnímala, čeho se žalobkyně domáhá. Vůle žalobkyně, jaké účinky svým právním jednáním hodlala vyvolat, je nepochybná.

24. Pokud bylo v řízení zjištěno, že bylo učiněno dovolání se neúčinnosti právního jednání dlužníka právním jednáním ze dne [datum], přičemž dohoda o vypořádání SJM byla uzavřena dne [datum], nezbývá než uzavřít, že nárok není promlčen. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že dne [datum] jí bylo doručeno notářem [tituly před jménem] [jméno FO] oznámení žalobkyně o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání, dohody o vypořádání SJM. V souladu se závěrem Nejvyššího soudu ČR soud vyložil obsah tohoto právního jednání, v němž byla vůle žalobkyně projevena nepochybně. Za situace, kdy právo dovolat se relativní neplatnosti právního úkonu může být uplatněno jak žalobou u soudu, tak i „v případě, že bylo vykonáno vůči ostatním (všem) účastníkům právního úkonu jen mimosoudně“, jak uvádí Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí, přičemž k takovémuto jednání došlo s odstupem tří měsíců ode dne napadaného právního jednání, nemůže být nárok promlčen. Žalobkyně však odkázala i na žalobu podanou dne [datum] u [adresa], kde bylo řízení vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Jejím obsahem jsou shodná skutková tvrzení jako v této věci, kdy žalobkyně výslovně uvádí, že se domáhá neúčinnosti právního jednání, jímž je dohoda o vypořádání SJM ze dne [datum]. Z elektronického systému soudu bylo zjištěno, že žalovaná na tuto žalobu reagovala podáním doručeným soudu dne [datum], ve věci se konalo jednání dne [datum], k němuž se dostavil právní zástupce žalované. Je tedy nepochybné, že se žaloba dostala do právní dispozice žalované před uplynutím promlčecí doby, žalovaná na ni reagovala, a to jak vyjádřením k žalobě, tak i v rámci jednání. To, že následně žalobkyně žalobu vzala zpět, není rozhodné, neboť soud nyní posuzuje pouze to, zda bylo učiněno hmotněprávní jednání vůči žalované, dostalo se do její právní dispozice, a žalobkyně se jím dovolala neúčinnosti právního jednání dlužníka. Za situace, kdy hmotněprávní jednání může být i součástí žalobního návrhu, lze uzavřít, že i žalobou ve věci sp. zn. [spisová značka] se žalobkyně ve lhůtě neúčinnosti dovolala.

25. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. soud I. stupně přiznal plně úspěšné žalobkyni náklady řízení podle ust. § 9, odst. 1 a § 7, bodu 4. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“).

26. Za první řízení před soudem I. stupně soud přiznal žalobkyni odměnu advokáta za 4 úkony právní pomoci (převzetí věci, podání žaloby, účast při jednání soudu ve dnech [datum] a [datum] a písemný závěrečný návrh) po 1 500 Kč, celkem 6 000 Kč, 4 paušální náhrady po 300 Kč, celkem 1.200 Kč, 21% DPH ve výši 1 512 Kč a soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, celkem 13 712 Kč.

27. Za první řízení před soudem I. stupně přiznal žalobkyni odměnu advokáta za 3 úkony právní pomoci (nahlédnutí do spisu, doplnění skutkových tvrzení na č.l. 228-229 spisu, účast při jednání soudu dne [datum]) po 1 500 Kč, celkem 4 500 Kč, 3 paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT, celkem 900 Kč, 21% DPH ve výši 1 134 Kč, celkem 6 534 Kč. Pakliže žalobkyně učinila vyjádření k vyjádření žalovaného, jedná se o úkon nadbytečný, řízení je vedeno zásadou ústnosti, vyjádření ve věci tak má účastník činit především při jednání soudu, tudíž náklady za tento úkon nebyly žalobkyni přiznány.

28. Náhrada nákladů za řízení před soudem odvolacím činí celkem 9 056 Kč a sestává z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč (podání odvolání, účast při jednání odvolacího soudu dne [datum], 2 režijních paušálů po 300 Kč, 21% DPH a soudního poplatku z odvolání ve výši 5 000 Kč.

29. Náhrada nákladů za řízení před soudem dovolacím činí celkem 16 178 Kč a sestává z odměny advokáta za 1 úkon právní služby po 1.500 Kč (podání dovolání), 2 režijních paušálů po 300 Kč, 21% DPH ve výši 378 Kč a soudního poplatku z dovolání ve výši 14 000 Kč.

30. Celkové náklady řízení žalobkyně jsou tak tvořeny součtem částek 13 712 Kč + 6 534 Kč + 9 056 Kč + 16 178 Kč => 45 480 Kč.

31. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání a soudu I. stupně vytkla, že se při posuzování oznámení o výhradě práva zaměřil toliko na jeho výklad podle ust. § 551 a násl. o.z., přičemž měl evidentně na mysli zejména ust. § 555 odst. 1 o.z., podle něhož se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Tím ovšem nahrazuje jednak tvrzení žalobkyně, která na tento výklad nijak neupozorňovala, a jednak obchází jiná výkladová pravidla. Zásadní skutečnost, která rovněž vyplynula z rozsudku Nejvyššího soudu ČR a kterou soud ignoroval, je, že instituty neúčinnosti podle ust. § 589 a násl. a § 737 o.z. jsou rozdílné a mohou být aplikovány paralelně a nezávisle na sobě. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně mohla, a v podmínkách ust. § 590 odst. 1 písm. a) o.z. dokonce může i nyní, změnit právní kvalifikaci a určení neúčinnosti předmětného právního jednání se může domáhat na základě úpravy obecné odporovatelnosti (§ 589 a násl. o.z.). Žalovaná a ani soud nejsou nadáni speciální schopností předvídat, co žalobkyně svým jednáním zamýšlela a jaké mělo takové jednání účinky. Pokud žalobkyně uplatňovala oznámení o výhradě práva jako jednání směřující k realizaci obecné odporovatelnosti podle ust. § 593 o.z., což celou dobu řízení před vydáním rozsudku Nejvyššího soudu ČR deklarovala, nelze nyní s odkazem na výklad právního jednání tvrdit, že toto jednání má účinky i k institutu odporovatelnosti podle ust. § 737 o.z.

32. V dalším odvolatelka namítá, že kromě výkladu jednání podle jeho obsahu je nutné zkoumat i důvod jeho vzniku. Je nepochybné, že žalobkyně oznámení o výhradě práva koncipovala podle úpravy obsažené v ust. § 593 o.z., byvši v přesvědčení, že tato úprava se uplatní i v poměrech ust. § 737 o.z. Názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR nicméně na věc vnesl jiný pohled a tím založil rozdílnost obou institutů. V takových případech je ovšem z hlediska výkladu zásadní označení i obsah právního jednání. Označení právního jednání samotným jednajícím totiž může hrát klíčovou roli v situacích, kdy je možné dané jednání posoudit pod více právními normami. Ohledně výkladu obsahu je stěžejní úmysl jednajícího. Jednání žalobkyně (oznámení o výhradě práva) bylo činěno v intencích ust. § 593 o.z., a to z důvodu přesvědčení žalobkyně o vztahu speciality a subsidiarity mezi ust. § 589 a násl. a § 737 o.z. Jak označení, tak obsah oznámení o výhradě práva proto lze vykládat jako výhradu věřitele pro budoucí realizace odpůrčí žaloby, nikoliv jako „hmotněprávní jednání“ realizující kreační oprávnění ve smyslu výkladu podaného v rozsudku Nejvyššího soudu ČR. Žalovaná proto opakuje svoji argumentaci, s níž se soud nevypořádal, že se v případě oznámení o výhradě práva jednalo o jednání v omylu, a tudíž o vadu v právním jednání, která má za následek, že oznámení o výhradě práva nelze považovat za jednání vyvolávající účinky podle ust. § 737 odst. 1 o.z.

33. Soud I. stupně podle odvolatelky dále pominul charakter a procesní konsekvence oznámení o výhradě práva jako veřejné listiny vytvořené notářem. Veřejná listina je nadána pravostí a správností a jednání, které osvědčuje, je možné vyvrátit toliko prokázáním opaku. Pokud by tedy žalobkyně chtěla oznámení o výhradě práva považovat za hmotněprávní jednání vedoucí k realizaci kreačního oprávnění podle ust. § 737 o.z., musela by prokázat, že obsah a označení oznámení o výhradě práva je nesprávný. Veřejnou listinu nelze vykládat v rozporu s jejím označením a charakterem z důvodu presumpce správnosti.

34. Úvaha soudu I. stupně, že i podáním žaloby, jejímž „obsahem jsou skutková tvrzení uplatněná shodně jako v této souzené věci“, došlo k účinkům uplatnění práva odporovat právnímu jednání podle ust. § 737 o.z., podle odvolatelky neobstojí a koliduje s dlouhodobou výkladovou praxí. Žalovaná zásadně nesouhlasí s názorem soudu, že u kreačních oprávnění (kam patří i právo dovolat se relativní neúčinnosti podle ust. § 737 o.z.) by zpětvzetí žaloby mělo jiný vliv na běh promlčecí lhůty, než je tomu u dalších práv. Je všeobecně přijímaným faktem, že podání žaloby má i hmotněprávní důsledky spočívající mj. ve stavění promlčecí lhůty (srov. ust. § 648 o.z.). Pokračováním v zahájením řízení je míněno řádné pokračování vedoucí k meritornímu rozhodnutí. Pokud tedy dojde ke zpětvzetí žaloby, na běh promlčecí lhůty nemá její podání vliv a na promlčení se nahlíží, jako by žaloba nebyla podána. Není jediný důvod odchylovat se od uvedené praxe ani v případě kreačních oprávnění. Je nesporné, že podání žaloby je procesním úkonem a má jen omezené hmotněprávní účinky. Žaloba proto nemůže hrát roli hmotněprávního jednání – oznámení nebo výzvy. Pokud žalobkyně podala žalobu u soudu dne [datum], měla by podaná žaloba účinky, jen pokud by v řízení žalobkyně řádně pokračovala. Ve vztahu k oznámení o výhradě práva i žalobě podané žalobkyní dne [datum] má proto žalovaná za to, že tato jednání nelze považovat za uplatnění práva odporovat vypořádání SJM, tedy právo žalobkyně domáhat se určení jeho neúčinnosti je promlčeno.

35. Odvolatelka soudu I. stupně rovněž vytkla, že nezkoumal ani promlčení a časové omezení uplatnění kreačního práva u soudu. Prostřednictvím teleologického výkladu dospěl Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku k závěru, že soudní realizace odporovatelnosti není nutná jen prostřednictvím žaloby na určení neúčinnosti právní jednání, ale relativní neúčinnost lze posoudit i jako předběžnou otázku v projednávání žaloby na plnění. Tím nastínil i vlastní charakter práva vyplývajícího z úpravy relativní neúčinnosti. Kreační právo je svým charakterem právo majetkové. Nepochybné přitom je, že promlčení podléhá samotná realizace kreačního oprávnění, jak se to stalo i v právě projednáváním případě. Žalovaná odmítá tezi, že i pokud by došlo k úspěšné realizaci kreačního oprávnění žalobkyní (ať již oznámením o výhradě práva nebo podanou žalobou), došlo by tím ke vzniku absolutního a nepromlčitelného práva následně se domáhat soudního určení takového závěru. Ačkoliv podle názoru Nejvyššího soudu ČR je možné právo realizovat i jinak než žalobou, např. hmotněprávním jednáním, pro soudní rozhodnutí, kterého se žalobkyně domáhá, je třeba právo uplatnit u orgánu veřejné moci. I když v českém právním řádu nedochází k promlčení žalobního práva, ale vždy jen konkrétního hmotného práva, skutečnost, že by po uplatnění jakéhokoliv oznámení domnělý věřitel mohl neomezeně proti jednomu z manželů dále uplatňovat své právo žalobou kdykoliv poté, by mj. kolidovala i s vlastním principem promlčení jako nástrojem právní jistoty.

36. Žalovaná navrhla, aby „po doplnění podání“ odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

37. Žalobkyně podle svého vyjádření k odvolání považuje napadený rozsudek za správný, když soud I. stupně rozhodl v souladu se závěry Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. Odvolací argumentace žalované, že neměla žádné informace o hospodaření svého bývalého manžela a že považuje za nespravedlivé, že má nést odpovědnost za jeho jednání, by asi byla přiléhavá v případě, kdy by žalovaná byla osobou bez právního vzdělání. Žalovaná je však osobou právně vzdělanou, pracující na pozici notářky, které musí být důsledky zachování manželství a uzavření dohody o manželském majetkovém režimu oddělených jmění velmi dobře známy. Není povinností žalobkyně právně kvalifikovat skutek, když stanovení správné právní kvalifikace posuzovaného jednání je povinností soudu. Je zcela zřejmé, že žalobkyně oznámením věřitele o jeho výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání ze dne [datum] měla v úmyslu vyvolat neúčinnost dohody o vypořádání SJM ze dne [datum]. A jak správně uvádí soud I. stupně, v této listině je přesně popsáno, čeho se žalobkyně domáhá, je zde popsán závazek dlužníka [jméno FO] a je nezaměnitelným způsobem označena dohoda, jejíž neúčinnosti se žalobkyně dovolává. V souladu se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v dané věci je nutno toto jednání žalobkyně posoudit tak, že zahrnuje všechny skutečnosti významné a nutné z hlediska ust. § 737 odst. 1 o.z. Žalobkyně rovněž souhlasí se závěry soudu I. stupně, že i žaloba žalobkyně, která byla u [adresa] projednávána pod sp. zn. [spisová značka] a která byla vzata žalobkyní zpět jen z důvodu výslovného upozornění soudu, že žalobu zamítne, protože žalobkyně nemá vykonatelnou pohledávku, je řádným dovoláním se neúčinnosti právního jednání dlužníka. Není podstatné, že byla tato žaloba vzata zpět. I v rámci ní žalobkyně jednoznačně vymezila, neúčinnosti jaké dohody se dovolává, pro jaký konkrétně specifikovaný dluh, a tato žaloba, s tímto obsahem, byla žalované doručena v promlčecí lhůtě.

38. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

39. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř., a zjistil, že odvolání není důvodné.

40. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

41. Podle ust. § 589 odst. 1 o.z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno.

42. Podle ust. § 589 odst. 2 o.z. neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

43. Podle ust. § 593 o.z. vyhradí-li si věřitel dříve, než se jeho pohledávka stane vykonatelnou, právo dovolat se neúčinnosti právního jednání tím, že výhradu prostřednictvím notáře, exekutora nebo soudu oznámí tomu, vůči komu se neúčinnosti právního jednání může dovolat, pak věřiteli lhůta k dovolání se neúčinnosti právního jednání neběží, dokud se pohledávka vykonatelnou nestane.

44. Podle ust. § 737 odst. 1 o.z. vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Bylo-li její právo vypořádáním dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že je vypořádání vůči ní neúčinné.

45. Podle ust. § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

46. Podle ust. § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

47. Podle ust. § 611 o.z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

48. Podle ust. § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta plynout ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

49. Podle ust. § 619 odst. 2 o.z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

50. Podle ust. § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

51. Odvolací soud především odmítá argumentaci odvolatelky, že se soud I. stupně neřídil pokyny Nejvyššího soudu ČR vyplývajícími z jeho zrušujícího rozsudku. Naopak soud I. stupně postupoval zcela v jejich intencích a rozhodl věcně správně. Plně respektoval pokyny Nejvyššího soudu ČR, podle nichž byl povinen posoudit právní jednání žalobkyně označené jako oznámení věřitele o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání nikoliv podle jeho označení, ale v souladu s ust. § 555 odst. 1 o.z. podle jeho obsahu, s tím, že dospěje-li k závěru, že obsah tohoto právního jednání dostojí požadavkům ust. § 737 o.z., vyhodnotí je jako řádné dovolání se relativní neúčinnosti předmětné dohody o vypořádání SJM, přičemž se bude zabývat i tím, zda (ne)existuje ještě nějaké další právní jednání, které by odpovídalo požadavkům ust. § 737 o.z. a kterým se žalobkyně také dovolala relativní neúčinnosti předmětné dohody o vypořádání SJM. Soud I. stupně rovněž respektoval právní názor Nejvyššího soudu, že v posuzované věci nepřichází v úvahu na zjištěný skutkový vztah aplikovat ust. § 583 o.z. Nelze přisvědčit ani odvolací námitce žalované, že soud I. stupně oba právní instituty (dovolání se neúčinnosti právního jednání podle ust. § 589 o.z. a dovolání se relativní neúčinnosti dohody o vypořádání SJM podle ust. § 737 o.z.) ztotožnil. Naopak soud I. stupně, stejně jako ve svém předchozím rozsudku, podrobně vyložil, že se jedná o samostatné a na sobě nezávislé instituty.

52. Odvolací soud se ztotožňuje též se závěrem soudu I. stupně, že nárok žalobkyně dovolat se relativní neúčinnosti dohody o vypořádání SJM ze dne [datum] promlčen není. Jak podrobně vyložil Nejvyšší soud ČR, pokud osoba dotčená dohodou o vypořádání SJM (což je širší pojem než osoba, které byla dohodou o vypořádání SJM způsobena újma) učiní v obecné tříleté promlčecí lhůtě, která běží od uzavření dohody o vypořádání SJM, právní jednání dovolání se relativní neúčinnosti dohody o vypořádání SJM, její nárok promlčen není. Přitom právo dovolat se relativní neúčinnosti dohody o vypořádání SJM nemusí být uplatněno žalobou podanou u soudu, ale i mimosoudně, tedy jakýmkoliv hmotněprávním úkonem, kterým namítá neúčinnost této dohody. V přezkoumávaném případě soud I. stupně podle obsahu takovým úkonem shledal jednak oznámení žalobkyně vůči žalované ze dne [datum] učiněné prostřednictvím notářky [tituly před jménem] [jméno FO], který byl učiněn tři měsíce po uzavření posuzované dohody o vypořádání SJM, tedy bez jakýchkoliv pochyb před skončením promlčecí lhůty, a jednak podání předchozí žaloby ze dne [datum], která rovněž vyhovuje požadavkům ust. § 737 o.z., neboť obsahuje dovolání se relativní neúčinnosti dohody o vypořádání SJM, a byla žalované doručena před skončením promlčecí lhůty. Skutečnost, že tato žaloba byla posléze vzata zpět, je bez jakéhokoliv právního významu, neboť podstatné je, že hmotněprávní jednání dovolání se relativní neúčinnosti dohody o vypořádání SJM v ní obsažené se dostalo do dispozičné sféry žalované. Právní názor odvolatelky, která klade počátek promlčecí lhůty až k okamžiku dovolání se relativní neúčinnosti dohody o vypořádání SJM a tvrdí, že aby došlo ke stavení promlčecí lhůty, musela by být podána žaloba u soud a poté řádně pokračováno v řízení, není správný.

53. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II.

54. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v něm úspěšné žalobkyni jejich plnou náhradu v celkové výši (po zaokrouhlení 5 505 Kč sestávající z odměny advokáta za 1 úkon právní služby po 1 500 Kč (vyjádření k odvolání) podle ust. § 7 bodu 4. za použití ust. § 9 odst. 1 a 1 režijního paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění do [datum], 1 úkon právní služby po 2 300 Kč (účast u jednání odvolacího soudu) podle ust. § 7 bodu 4. za použití ust. § 9 odst. 1 a 1 režijního paušálů po 450 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění od [datum] a 21% DPH ve výši 955,50 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.

55. Náklady odvolacího řízení je žalovaná povinna zaplatit v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení