21 Co 237/2021-289

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců JUDr. Blaženy Škopkové a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] žaloba o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 552 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 6. května 2021 č. j. 23 C 42/2019-143 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že v částce 111 730,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení se rozsudek soudu I. stupně zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje; v částce 14 269,75 Kč se rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 269,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky od [datum] do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Praze náklady řízení ve výši 5 843 Kč a na účet Okresního soudu v Kladně ve výši 125 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Praze náklady řízení ve výši 5 843 Kč a na účet Okresního soudu v Kladně ve výši 125 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Kladně (dále jen soud I. stupně) domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení původně ve výši ve výši 552 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že je pozůstalým vnukem po zůstaviteli [jméno] [příjmení], který zemřel [datum], s dědickým podílem v rozsahu jedné poloviny. Druhým zákonným dědicem je pozůstalá vnučka nezletilá [jméno] [příjmení], a to s podílem ve výši rovněž jedné poloviny. Předmětem dědictví je mj. polovina domu [adresa] stojícího na pozemku parc. [číslo] vše na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí]. Žalovaná je vlastníkem jedné poloviny tohoto domu v důsledku uplynutí zákonné tříleté lhůty po zániku manželství se zůstavitelem. V předmětném domě se nacházejí 4 byty a žalovaná tři z nich pronajímá a jeden užívá sama, a to bez domluvy s dědici. Měsíčně vybírá od nájemníků nájemné ve výši 12 000 Kč bez služeb, přičemž veškeré prostředky si ponechává a ve prospěch pozůstalosti neodevzdává ničeho. Žalobce je proto přesvědčen, že se svým jednáním bezdůvodně obohatila na úkor dědiců. Požadoval, aby žalovaná vydala dědicům bezdůvodné obohacení za období ode dne následujícího po úmrtí zůstavitele, tj. od [datum] do [datum] částku 552 000 Kč. Žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou k vydání bezdůvodného obohacení ve prospěch všech dědiců po zůstaviteli, a to proto, že okruh dědiců doposud nebyl prozatím v řízení o pozůstalosti určen.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. V prvé řadě namítala nedostatek aktivní legitimace žalobce, když doposud není zřejmé, zda a v jakém rozsahu se žalobce stane spoluvlastníkem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], s ohledem na dosud neskončené dědické řízení. Popírala, že by nadužívala dům [adresa] v k. ú. [obec] tím, že by pronajímala byty v tomto domě nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Uvedla, že poskytla jeden z bytů v domě k užívání [jméno] [příjmení] v období od [datum] do května 2019. Za užívání tohoto bytu [jméno] [příjmení] zaplatila za měsíce březen a duben 2019 po 6 000 Kč na nájemném a na náhradě za služby, které jí byly poskytovány (voda, plyn). Za měsíc květen 2019 [jméno] [příjmení] zaplatila pouze 2 000 Kč s tím, že žalovaná s ní neuzavřela žádnou písemnou nájemní smlouvu.

3. Žalobce ve svém stanovisku k vyjádření žalované uvedl, že vzhledem k tomu, že zůstavitel neurčil ani správce pozůstalosti a ani vykonatele závěti, spravují pozůstalost podle § 1677 odst. 1 občanského zákoníku všichni dědicové. Z tohoto důvodu má za to, že je legitimován k požadování bezdůvodného obohacení po žalované, která dědicem není. Žalovaná užívá celý dům bez dohody s dědici.

4. Následně vzal žalobce svým podáním, které soudu I. stupně došlo dne [datum], ještě před konáním prvního jednání ve věci, žalobu částečně zpět, a to v rozsahu jedné poloviny, tedy v částce 276 000 Kč s přísl. Důvodem částečného zpětvzetí žaloby bylo to, že v mezidobí rozhodl Okresní soud v Kladně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 31 D 1118/2017-188, ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 31 D 1118/2017-192, o potvrzení dědictví pozůstalému vnukovi [jméno] [příjmení] a pozůstalé vnučce [jméno] [příjmení], každému v rozsahu jedné poloviny. Zjistil tak rozsah svého dědického podílu, a proto vzal žalobu ohledně zbylé části zpět. Dříve, než bylo vydáno toto rozhodnutí, nebyl mu rozsah jeho dědického nároku znám. Soud I. stupně při prvním jednání ve věci samé dne [datum] v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby (tedy v částce 276 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení) řízení zastavil.

5. Soud I. stupně po provedení podrobného dokazování rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 42/2019-143, o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalobu co do částky 126 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 47 912 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok III.). Dále rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kladně náklady řízení ve výši 186,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.) a o povinnosti žalované zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kladně náklady řízení ve výši 69,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.).

6. Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že soud I. stupně vycházel z nesporných tvrzení účastníků, že žalovaná je spoluvlastnicí předmětných nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [obec] tvořících 4 byty, když z toho jeden byt užívá pro svoji potřebu. Z usnesení Okresního soudu v Kladně, č. j. 31 D 1118/2017-188, ze dne [datum rozhodnutí] ve znění opravného usnesení č. j. 31 D 1118/2017-192, ze dne [datum rozhodnutí] soud I. stupně zjistil, že dědici zůstavitele jsou pozůstalý vnuk [jméno] [příjmení], [datum narození] (žalobce) a pozůstalá nezletilá vnučka [jméno] [příjmení], [datum narození]. V průběhu řízení byla správkyní části pozůstalosti [jméno] [příjmení]. Ohledně námitky žalované týkající se aktivní legitimace žalobce soud I. stupně uvedl, že pokud by žalobce nebyl po nějakou dobu aktivně legitimován (jednalo se o dobu, kdy vykonávala správu pozůstalosti jeho matka), toto je již zhojeno, neboť ta byla správkyní až od [datum], tedy do skončení dědického řízení. Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že tím je postavení žalobce zhojeno.

7. Z listinných důkazů založených v dědickém spise Okresního soudu v Kladně sp. zn. 31 D 1118/2017, Nd 234/2017 soud I. stupně zjistil, že notáři do protokolu o předběžném šetření ze dne [datum] pozůstalá sestra [jméno] [příjmení] uvedla, že předmětný dům [adresa] v [obec] je stále evidován jako [anonymizováno] s bývalou manželkou (žalovanou), když rozvod proběhl zhruba v roce 2009 a bývalá manželka žije stále v tomto domě. Vypověděla dále, že dům má 4 bytové jednotky a dle dohody zůstavitele s bývalou manželkou každý z nich užíval 2 bytové jednotky, přičemž zůstavitel pronajímal 1 z bytů [jméno] [příjmení]. Pozůstalá sestra rovněž uvedla, že bývalá manželka zůstavitele stále disponuje klíči od bytu zůstavitele. V tomto spise je založena i nájemní smlouva ze dne [datum] sjednaná mezi pozůstalým jako pronajímatelem a [jméno] [příjmení] jako nájemkyní o pronájmu bytu [číslo] na dobu od [datum] do [datum] (s možností prodloužení) za nájemné 8 500 Kč měsíčně a vodné za 700 Kč měsíčně. [jméno] [příjmení] na dotaz notáře sdělila, že na uvedené adrese měla trvalý pobyt do března 2018, ale nebydlí tam od smrti zůstavitele. Ve spise je dále založena i nájemní smlouva mezi žalovanou (pronajímatel) a [jméno] [příjmení] (nájemce) ze dne [datum] o pronájmu bytu o velikosti 3 + kk na dobu od [datum] do [datum] s tím, že za další osobu oprávněnou k užívání bytu s nájemkyní byl uveden [jméno] [příjmení]. Nájemné bylo stanoveno ve výši 12 000 Kč měsíčně. Z úředního záznamu notáře čj. 31 D 1118/2017-77 ze dne [datum rozhodnutí] soud I. stupně dále zjistil, že žalovaná předložila ručně psanou závěť. Dne [datum] se k závěti vyjádřil právní zástupce žalobce v tom smyslu, že popírá pravost závěti, neboť podpis není pravý a vlastní text závěti je psán zjevně jinou rukou než tou, kterou je listina podepsána. Mezi zákonnými dědici a žalovanou nedošlo k dohodě o smírném vyřešení věci, proto žalovaná sdělila, že nebude nadále v dědickém řízení uplatňovat práva ze závěti. Matka žalobce dne [datum] oznámila notáři, že žalovaná užívá i nadále 1 byt k vlastnímu bydlení a další 3 byty po úmrtí zůstavitele pronajímá. Sdělila dále, že v bytě, který užíval zůstavitel, bydlí od konce února 2018 [jméno] [příjmení] s tím, že i předtím byl tento byt pronajímán. Z dědického spisu bylo také zjištěno, že žalovaná s pozůstalým uzavřeli manželství dne [datum], manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Kladně č. j. 25 C 70/2009-14 ze dne [datum rozhodnutí]. Notář svým usnesením č. j. 31 D 1118/2017-162 ze dne [datum rozhodnutí] jmenoval [jméno] [příjmení] správou části majetku patřícího do pozůstalosti po zůstaviteli.

8. Na základě zprávy společností [právnická osoba] ve spojení s přípisem [jméno] [příjmení] soud I. stupně dospěl k závěru, že obývala tento byt od července 2017 do konce března 2018. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] ve spojení s listinnými důkazy dospěl soud I. stupně k závěru, že tato užívala byt v přízemí vlevo v období od března 2018 do června 2019. Z listinných důkazů ve spojení s výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] dospěl soud I. stupně k závěru, že byt v 1. patře vpravo nad bytem žalované užívala [jméno] [příjmení] od července 2017 do července 2018. Dále z listinných důkazů a výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] dospěl soud I. stupně k závěru, že [jméno] [příjmení] užívala byt v době od [datum] do [datum], tudíž 5 měsíců. Jednalo se o byt na levé straně domu. V 1. patře vpravo bydlela i její matka [jméno] [příjmení], a to od [datum] do [datum], tudíž 2 měsíce. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud I. stupně zjistil, že o úmrtí dědy svého syna se dozvěděla od žalované. O tom, že zemřelý byl spoluvlastníkem domu, se dozvěděla až od sestry zemřelého, kdy se poté o tom se žalovanou bavila, ta řekla, že by jí pro syna dala 100 000 Kč. Dům navštívila zhruba třičtvrtě roku před úmrtím zůstavitele. Uvedla, že všechny byty byly obsazeny. Po úmrtí zůstavitele se do domu dostala až poté, co jí otevřely přítomné děti. Mluvila s nájemníkem panem [příjmení] obývajícím byt po zůstaviteli. Vysvětlila mu, že probíhá dědictví, pan [příjmení] si stěžoval, že mu žalovaná zvyšuje nájem. Nájem platil 13 000 Kč, později 15 000 Kč, a zvlášť platil za vodu a elektřinu. Dále uvedla, že v bytě nad žalovanou bydlela starší paní s pánem a dětmi. Poté, co se stala správkyní dědictví, dům navštívila opětovně s tím, že místo pana [příjmení] bydlela v bytě paní [příjmení] s [jméno], nad nimi bydlela [jméno] s dětmi. V domě v přízemí i nadále bydlela žalovaná a nad jejím bytem bydlel její vnuk. Do domu se dostala za účasti policie, kdy nájemníci, kteří obývali polovinu domu po dědovi, dle tvrzení svědkyně platili nájemné 15 000 Kč. Svědkyně vypověděla, že klíče po úmrtí zůstavitele obdržela od jeho sestry (byl to svazek klíčů) a klíč od jeho bytu jí byl označen. Tímto označeným klíčem se však nedostala do vchodu a z toho dovodila, že žalovaná v domě vyměnila zámky. Jako správkyně dědictví by nesouhlasila s pronájmem bytu, neboť chtěla, aby se byty v průběhu dědictví nepronajímaly. Popsala i to, že se žalovanou byla těžká komunikace, neboť nejdříve jí do telefonu řekla, že má zájem s ní mluvit, posléze ji do domu nepustila a říkala, že volá právníka.

9. Po právní stránce posoudil soud I. stupně věc podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), konkrétně jeho § 1117, § 1121 a § 1122. Uzavřel, že v žalovaném období užívala žalovaná nejenom dům v rozsahu ideální poloviny k celku, ale nad tento rámec svého podílu i další 2 byty, čímž tyto existující poměry neumožnily žalobci jako spoluvlastníkovi realizaci jeho práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu. Žalobci tak náleží odpovídající náhrada za omezení jeho spoluvlastnického práva. Výši této náhrady soud I. stupně stanovil na základě skutkových zjištění ohledně toho, co by žalobce jako spoluvlastník při obvyklém užívání věci v rámci podílu získal. Dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že žalovaná užívala k bydlení byt 23 měsíců, [jméno] [příjmení] užívala byt 13 měsíců, [jméno] [příjmení] užívala byt 2 měsíce, [jméno] [příjmení] užívala byt 16 měsíců, [jméno] [příjmení] užívala byt 9 měsíců a [jméno] [příjmení] užívala byt 5 měsíců. Soud I. stupně do výpočtu nezahrnul 23 měsíců užívání bytu žalovanou samotnou a výpočet bezdůvodného obohacení provedl proto tak, že hodnotil pronájem 3 bytů. Vyšel z toho, že za pronájem zbylých 3 bytů, které byly pronajímány celkem 45 měsíců, náleží žalované třetina, rovněž tak žalobci. Poté, co soud I. stupně zjistil, že sama matka žalobce z titulu správkyně dědictví určila výši nájmu částkou 10 000 Kč měsíčně, nepřistoupil k zadání navrhovaného znaleckého posudku a vyšel z této částky. Za celkových 45 měsíců pronájmu zbylých 3 bytů vyšel z výpočtu 450 000 Kč. Za dané situace tak má žalobce nárok na 150 000 Kč (jedná se o třetinu z nájmu 3 bytů). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle ust. § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) tak, že přiznal žalované nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 912 Kč, přičemž tato částka představuje 45,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,83 % a úspěchu žalobce v rozsahu 27,17 %).

10. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání jak žalobce, tak žalovaná.

11. Odvolání žalobce směřovalo proti výrokům II., III. a IV. rozsudku soudu I. stupně. Žalobce v něm především nesouhlasil s tím, jakým způsobem soud I. stupně provedl výpočet bezdůvodného obohacení na straně žalované, byť dospěl ke správnému závěru, že k bezdůvodnému obohacení na její straně došlo. Podle něho je nesprávné, pokud soud I. stupně vypočetl výši bezdůvodného obohacení na straně žalované tak, že jí bez jakékoliv náhrady ostatním spoluvlastníkům přiznal právo užívat byt, který užívala ona sama (šlo o byt [číslo]), přičemž ve vztahu k ostatním bytům vzal v úvahu jen jím zjištěné jednotlivé doby pronájmu 4 osob ([anonymizováno]. [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení] v bytě [číslo] [anonymizováno]. [příjmení] v bytě [číslo] [anonymizováno]. [příjmení] v bytě [číslo]), tuto dobu vynásobil nájemným ve výši 10 000 Kč měsíčně (aniž by si ujasnil, zda šlo o obvyklé nájemné) a následně celou částku rozdělil na třetiny, z nichž žalobci přiznal jednu. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalovaná v celém rozhodném období se všemi třemi zbývajícími byty bez jakéhokoliv omezení disponovala (ve čtvrtém sama bydlela) a pronajímala je i dalším osobám, než těm, které soud vypočetl v odůvodnění napadeného rozsudku. V té souvislosti žalobce upozorňoval na výslech jeho matky jako svědkyně, která při obou svých návštěvách v domě v rozhodném období zjistila, že všechny byty v domě jsou pronajaty a že všichni nájemci v těchto bytech uvádějí, že nájemné je placeno žalované. Dokazování ztížilo to, že žalovaná odmítla nést svou vysvětlovací povinnost, k jejímuž plnění ji soud I. stupně vyzval při ústním jednání dne [datum], při dalším ústním jednání dne [datum] žalovaná výslovně sdělila, že tuto povinnost plnit nechce a nebude. Přesto se tímto porušením vysvětlovací povinnosti ze strany žalované, která podstatně snížila možnost soudu zjistit pro rozhodnutí podstatné skutkové okolnosti, soud v odůvodnění napadeného rozsudku vůbec nezabývá. Přitom podle ustálené judikatury týkající se tzv. informačního deficitu a vysvětlovací povinnosti je sankcích za neplnění vysvětlovací povinnosti to, že soud skutkově vyjde z těch tvrzení, které přednesla v řízení strana druhá. Není také žádného důvodu z bezdůvodného obohacení jakkoliv vyjímat byt, který užívala výlučně sama žalovaná. Byla to ona, kdo si uzurpoval celý dům pro sebe bez ohledu na ostatní spoluvlastníky. Pokud tak učinila, je povinna vydat ostatním spoluvlastníkům (a tedy i žalobci) bezdůvodné obohacení, které tím získala. Není žádného důvodu plnou výši tohoto bezdůvodného obohacení krátit jen proto, že v jednom z bytů žalovaná sama bydlela. Nesprávný výpočet učinil soud I. stupně podle jeho názoru i ve vztahu k nákladům řízení, kdy nesprávně vycházel z toho, že žalobce měl v rozsahu 72,83 % v řízení neúspěch. Nevzal v úvahu, že ještě před zahájením prvního ústního jednání ve věci byla žaloba částečně vzata zpět. Řízení pak bylo před zahájením ústního jednání dne [datum] v tomto rozsahu pravomocně zastaveno. Po tomto pravomocném zastavení se žalovaná bránila žalobě již jen v rozsahu 276 000 Kč, přičemž i jen podle rozhodnutí soudu I. stupně byl v řízení o této žalobě žalobce úspěšný v rozsahu 150 000 Kč a jeho úspěch by i v případě správnosti tohoto závěru činil 54 %. Soud také nesprávně vycházel pro úkony právní služby učiněné v průběhu celé doby řízení z tarifní hodnoty 552 000 Kč; přitom počínaje jednáním soudu dne [datum] již řízení probíhalo pouze ohledně částky 276 000 Kč, neboť žaloba byla částečně vzata zpět. Navrhoval, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že v rozsahu jeho zamítavého výroku II. žalobě zcela vyhoví, a aby změnil i výroky o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů státu s přihlédnutím ke konečnému úspěchu obou účastníků ve věci samé.

12. Odvolání žalované směřovalo proti výroku I. a souvisejícím nákladovým výrokům. Žalovaná v něm namítala, že soud I. stupně jako důkaz použil sdělení [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které učinily v dědickém řízení po [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně k těmto sdělením neměl přihlížet, protože uvedené osoby nebyly v dědickém řízení poučeny jako svědkyně ve sporném civilním řízení. [příjmení] [jméno] [příjmení] je nadto nevěrohodné, když zůstavitele prakticky nenavštěvovala a nemohla vědět, jaké jsou dohody mezi ním a žalovanou. Nesprávný skutkový závěr soud I. stupně učinil ohledně toho, po jakou dobu po smrti zůstavitele v domě bydlela [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně rovněž pochybil, když došel k závěru, že bylo prokázáno užívání bytů třetími osobami celkem 45 měsíců. Z provedeného dokazování tento závěr nevyplývá. Pokud soud I. stupně (chybně) akceptoval ten přístup, že zjišťoval, jak dlouho kdo který byt užíval, a to namísto toho, aby zjišťoval, kolik peněz žalovaná prokazatelně získala, měl se zabývat i tím, jakou část prvního a posledního měsíce užívání ta která osoba ten který byt užívala. Důvodem je, že toto zjištění může mít vliv na to, po jakou dobu žalovaná měla skutečně byty pronajmout. Soud I. stupně učinil chybný právní závěr, když při stanovení částky, která má náležet žalobci, vyšel z měsíčního nájemného 10 000 Kč, které nájemcům účtovala správkyně dědictví (matka žalobce). Protože se v dané věci jedná o nárok z titulu bezdůvodného obohacení, je nezbytné prokazovat to, o kolik se žalovaná skutečně nad rámec svého spoluvlastnického podílu obohatila, tedy kolik skutečně a prokazatelně přijala peněz od nájemců jednotlivých bytů. Kromě toho není pravdou, že v období, které je předmětem řízení, žalovaná neumožnila žalobci přístup do domu. Správkyní pozůstalosti byla [jméno] [příjmení] jmenována usnesením soudního komisaře Okresního soudu v Kladně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 31 D 1118/2017-162. Do té doby, tedy po celou dobu, která je předmětem žaloby, se svědkyně ani žalobce žádných práv ve vztahu k domu nedomáhali. Navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

13. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.) a že odvolateli uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ust. § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení.

14. Pokud jde o základ nároku, zde se odvolací soud ztotožňuje se skutkovými zjištěními učiněnými soudem I. stupně, který provedl dokazování v souladu s procesními předpisy a skutkový stav zjistil pro rozhodnutí o základu nároku dostatečným způsobem. Odvolací soud pro stručnost na základní skutková zjištění soudu I. stupně, která jsou v odůvodnění napadeného rozsudku vylíčena podrobným a vyčerpávajícím způsobem a v základu zrekapitulována shora, odkazuje.

15. Podle názoru odvolacího soudu tak bylo prokázáno, že žalovaná ode dne následujícího po smrti zůstavitele pana [jméno] [příjmení], tedy od [datum], užívala výlučně sama dům [adresa], postavený na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], a to až do [datum]. To bylo prokázáno zejména výpovědí svědkyně paní [příjmení], která byla vyslechnuta jako řádně poučená svědkyně v řízení před soudem I. stupně, nešlo tedy jen o její prohlášení v rámci dědického řízení. Její výpověď byla potvrzena zejména vyjádřením sestry zůstavitele paní [jméno] [příjmení] v rámci dědického řízení, ale i výpověďmi svědkyň – nájemkyň jednotlivých bytů. Bylo prokázáno, že jeden byt užívala sama a ostatní byty pronajímala. Rovněž bylo prokázáno, že v té době neumožnila přístup do domu žalobci. To rovněž bylo prokázáno zejména výpovědí svědkyně [příjmení], ve spojení s vyjádřením paní [příjmení]. Ta potvrdila, že předala paní [příjmení] klíče, kterými se však svědkyně do domu nedostala, z čehož je zřejmé, že žalovaná zámky po smrti zůstavitele vyměnila. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalované, že ji žalobce ani správkyně dědictví o umožnění přístupu nežádala. Opak vyplynul rovněž z výpovědi svědkyně paní [příjmení] (matky žalobce), která jednak uvedla, že se do domu dostala jen za pomoci dětí nájemníků a následně [stát. instituce], ale i z její výpovědi o tom, že se snažila s žalovanou jednat, ale jednání bylo obtížné, když tato jí nejdříve přislíbila umožnit vstup do domu, ale pak odmítla a řekla, že zavolá právníkovi. Není tak pravdou, že by o umožnění vstupu do domu žalobce nežádal. Bylo tak prokázáno, že dům užívala výlučně žalobkyně, když v jednom bytě sama bydlela a ostatní různě pronajímala. Kromě toho zde odvolací soud připomíná i žalobcem zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 883/2010, podle kterého obecně platí, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. V některých případech strana zatížená důkazním břemenem však objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech, významných pro rozhodnutí ve sporu, avšak protistrana má tyto informace k dispozici. Jestliže pak strana zatížená důkazním břemenem přednese alespoň„ opěrné body“ skutkového stavu a zvýší tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení, nastupuje vysvětlovací povinnost protistrany; nesplnění této povinnosti bude mít za následek hodnocení důkazu v neprospěch strany, která vysvětlovací povinnost nesplnila. Žalobce bezesporu poskytl základní tvrzení o skutkovém stavu a označil řadu důkazů a žalovaná byla soudem I. stupně vyzvána ke splnění vysvětlovací povinnosti, neboť žalobce o přesném užívání domu žalovanou nemohl mít dostatečné informace. Žalovaná však splnění této povinnosti výslovně odmítla. Nesplnění její povinnosti má tak za následek hodnocení důkazů v její neprospěch.

16. Soud I. stupně rovněž správně právně hodnotil existenci základu nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

17. Podle ust. § 1117 o.z. každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

18. Podle ust. § 1122 odst. 1 o.z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

19. Podle ust. § 1126 odst. 1 o.z. je každý ze spoluvlastníků oprávněn k účasti na správě společné věci.

20. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Soud I. stupně však podle závěru odvolacího soudu nesprávně postupoval při stanovení výše bezdůvodného obohacení.

24. Obohacení je stav, ve kterém došlo k rozšíření majetkové sféry konkrétní osoby, nebo kdy se její majetková sféra nezmenšila, ač se zmenšit měla. K obohacení přitom může dojít různými způsoby, nemusí jít jen o přímé poskytnutí určitého plnění obohacenému, ale kupříkladu o investice do jeho majetku, splnění povinnosti obohaceného ochuzeným, poskytnutí určitých služeb, užívání cizí věci apod. Bezdůvodné obohacení je objektivně nastalý stav, v němž bez právem uznaného důvodu dojde k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému. Vznik bezdůvodného obohacení má za následek, že osoba, jejíž majetková sféra se rozšířila, ač se rozšířit neměla, popřípadě, v jejíž majetkové sféře nedošlo k úbytku, ač k němu dojít mělo, novou terminologií označována jako„ obohacený“, je povinna ochuzenému vydat, oč se na jeho úkor obohatila. Právo každého z podílových spoluvlastníků užívat společnou věc je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc podle velikosti podílu. Užívá-li podílový spoluvlastník společnou věc bez právního důvodu nad rozsah odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu, zasahuje do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníků chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vzniká mu na jejich úkor bezdůvodné obohacení (srovnej stanovisko Ústavního soudu Pl. ÚS-st. 48/18 ze dne [datum]). Podílovému spoluvlastníku, který užívá společnou věc nad rozsah svého spoluvlastnického podílu, vzniká bezdůvodné obohacení, za které musí ostatním spoluvlastníkům poskytnout peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vráceno. Právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, je dáno zákonem a vyplývá z práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídající jeho podílu. Vzhledem k tomu, že spoluvlastník, který věc užívá nad rozsah svého podílu, není schopen takto spotřebované plnění v podobě výkonu práva vrátit, musí za ně z užívání vyloučeným spoluvlastníkům poskytnout peněžitou náhradu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2021/2010)). Pro posouzení výše náhrady pro vyloučeného spoluvlastníka pak není - podobně jako v jiných případech stanovení náhrady za omezení práva - rozhodující to, co spoluvlastník užívající věc nad rámec podílu získává (oč se obohatí); podstatná je újma vznikající vyloučenému spoluvlastníku. Tu musí soud stanovit na základě úvahy vycházející ze skutkových zjištění ohledně toho, co by spoluvlastník při obvyklém užívání věci v rámci svého podílu získal (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 503/2011).

25. Není rozhodující, že žalobce předmětné nemovitosti neužíval, či zda je užívat mohl, ale to, zda žalovaná nemovitosti užívala nad rámec svého spoluvlastnického podílu, což bylo v řízení před soudem I. stupně prokázáno, jak je uvedeno shora. Žalovaná je proto povinna vydat žalobci bezdůvodné obohacení za užívání nemovitostí nad její spoluvlastnický podíl, a to v rozsahu obvyklého nájemného (kterého by žalobce dosáhl v případě, že by nemovitosti v rozsahu svého spoluvlastnického podílu užívat mohl). Odvolací soud proto ustanovil znalkyni k určení výše obvyklého nájemného za sporné období. Z jeho závěrů odvolací soud při svém rozhodování vycházel, když neměl důvod o jeho závěrech pochybovat. Postup i závěry ve znaleckém posudku znalkyně řádně vysvětlila a odůvodnila. K jeho závěrům ostatně neměli připomínky ani samotní účastníci, nenavrhovali ani výslech znalkyně, aby své postupy a závěry vysvětlila. Až při samotném jednání odvolacího soudu právní zástupce žalované vznesl pochybnosti o vhodnosti srovnávaných objektů, žádné další návrhy na doplnění dokazování však neměl. Ze všech těchto důvodů při stanovení výše obvyklého nájemného a v souvislosti s tím i výše bezdůvodného obohacení vycházel odvolací soud právě z výše uvedeného znaleckého posudku.

26. Znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vycházela jednak z informací od současných vlastníků (v průběhu řízení bylo podílové spoluvlastnictví zrušeno a všechny bytové jednotky byly postupně prodány novým vlastníkům), kteří popsali, jak nemovitost vypadala v době, kdy ji kupovali a dále z informací realitní kanceláře, která prodej realizovala jako zprostředkovatel prodeje dvou bytových jednotek. Ta poskytla rovněž částečnou fotodokumentaci. Dále podkladem pro vypracování znaleckého posudku byl i odhad obvyklé ceny nemovitosti ze dne [datum]. Znalkyně se pak zabývala stanovením v místě obvyklého nájemného přímým porovnáním. Vycházela ze současných nabídek, ovšem s odečtením inflace v souladu s inflačními doložkami. Dospěla k závěru, že v období od [datum] do [datum] činilo obvyklé nájemné pro byty [anonymizována dvě slova] a [částka] za měsíc a pro byt č. 2 7 219 Kč za měsíc, za období od [datum] do [datum] obvyklé nájemné pro byt [číslo] činilo 8 040 Kč za měsíc a pro byt č. [částka] za měsíc a za období od [datum] do [datum] činilo obvyklé nájemné pro byt [číslo] částku 8 209 Kč za měsíc a pro byt č. [částka] za měsíc. Celkem obvyklé nájemné za všechny 4 byty za období od [datum] do [datum] činilo 720 064 Kč. Jedna čtvrtina této částky činí 180 016 Kč a tato částka by tak měla náležet žalobci.

27. Žalobce po vypracování znaleckého posudku vzal žalobu částečně, a to co do částky 111 730,25 Kč s příslušenstvím, zpět.

28. S ohledem na výše uvedené tak odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. jako věcně správný podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když tato částka bezesporu žalobci náleží.

29. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. v částce 111 730,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 222a o.s.ř. zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. V částce 14 269,75 Kč rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil a rozhodl o povinnosti žalované rovněž tuto částku žalobci spolu se zákonným úrokem z prodlení zaplatit (s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby požadoval žalobce zaplacení částky 164 269, 75 Kč a soud nemůže jít nad návrhy účastníků).

30. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Odvolací soud si je vědom, že původně žalovanou částkou byla částka 552 000 Kč, nicméně žaloba ohledně částky 276 000 Kč byla vzata zpět ještě před prvním jednáním před soudem I. stupně. Nutno přihlédnout i k tomu, že žaloba ohledně částky 552 000 Kč byla podána ještě před skončením dědického řízení, kdy s ohledem na to, že žalovaná uplatňovala v dědickém řízení svá práva z údajné závěti, nebylo jasné, kdo bude určen dědicem zůstavitele a v jakém rozsahu. Poté, co žalovaná upustila od uplatňování svého nároku z údajné závěti, bylo vydáno rozhodnutí v dědickém řízení a v návaznosti na to byla částečně vzata zpět i žaloba v rozsahu částky 276 000 Kč s přísl. Odvolací soud má zato, že zde je na místě aplikovat ust. § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznat náhradu nákladů řízení v části, týkající se tohoto prvního částečného zastavení.

31. Předmětem řízení od prvního jednání soudu I. stupně tak byla částka 276 000 Kč. Jelikož bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 164 270 Kč (po zaokrouhlení), lze uzavřít, že účastníci měli zhruba stejný úspěch a neúspěch v projednávané věci. Proto odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

32. Podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

33. Náklady státu představují jednak náklady vynaložené na svědečné soudem I. stupně ve výši 150 Kč a jednak náklady vynaložené v odvolacím řízení odvolacím soudem za vyplacené znalečné ve výši 11 686 Kč. S ohledem na výsledek řízení, kdy účastníci měli zhruba stejný poměr úspěchu a neúspěchu ve věci, rozhodl odvolací soud o povinnosti každého z nich zaplatit těchto nákladů státu, a to jak soudu I. stupně, tak soudu odvolacímu.

Poučení