23 C 42/2019

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] žaloba o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 552 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 126 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 47 912 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

IV. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kladně náklady řízení ve výši 186,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kladně náklady řízení ve výši 69,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce podal k soudu žalobu o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 552 000 Kč s příslušenstvím a žalobu odůvodnil tak, že je pozůstalým vnukem po zůstaviteli [jméno] [celé jméno žalobce] s dědickým podílem v rozsahu jedné poloviny s tím, že předmětem dědictví je mj. polovina domu [adresa] stojícího na pozemku [parcelní číslo], vše na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí], ve kterém je žalovaná vlastníkem jedné poloviny v důsledku uplynutí zákonné tříleté lhůty po zániku manželství se zůstavitelem. Žalobce dále uvedl, že druhým zákonným dědicem je pozůstalá vnučka nezletilá [jméno] [příjmení], a to s podílem ve výši rovněž jedné poloviny. Žalobce v žalobě zmínil, že žalovaná tvrdí, že je závětní dědičkou s tím, že platnost v závěti zákonní dědicové neuznávají a uvedený spor o dědické právo ve spise vedeném pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] zatím nebyl odklizen. Žalobce upřesnil, že v předmětném domě se nacházejí [anonymizováno] byty s tím, že žalovaná tři pronajímá a jeden užívá sama. Děje se tak bez domluvy s dědici, žalovaná měsíčně vybírá od nájemníků nájemné ve výši 12 000 Kč bez služeb, přičemž veškeré prostředky si ponechává a ve prospěch pozůstalosti neodevzdává ničeho. Žalobce je proto přesvědčen, že se svým jednáním obohatila na úkor dědiců bezdůvodně, a to tím, že přebírala celé nájemné a rovněž z titulu jejího spoluvlastnického podílu, kdy jí přísluší pouhá polovina, užívá bez právního důvodu jeden z bytů nad rámec svého podílu. S ohledem na uvedené proto žalobce po žalované žádá pro dědice ode dne následujícího po úmrtí zůstavitele, tj. od [datum] do [datum], úhradu částky 552 000 Kč z důvodu bezdůvodného obohacení. Žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou k vydání bezdůvodného obohacení ve prospěch všech dědiců po zůstaviteli, a to proto, že okruh dědiců doposud nebyl pro spor o dědické právo mezi zákonnými dědici a žalovanou jako údajnou závětní dědičkou v řízení o pozůstalosti určen. K prokázání svých žalobních tvrzení žalobce založil výpis z katastru nemovitostí vedený u [stát. instituce], [stát. instituce], [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec]. Dále založil kopii písemné dohody s nájemcem [jméno] [příjmení] o pronájmu bytu od 16. 10. do [datum], kopii evidence o nájemném v roce [rok] a [rok] – bytu [číslo]. Žalobce rovněž doložil, že o vydání bezdůvodného obohacení do pozůstalosti byla žalovaná upomínána před podáním žaloby dne [datum], dodejkou žalobce osvědčil, že žalovaná tuto předžalobní výzvu obdržela. Žalobce rovněž navrhl k prokázání svých žalobních tvrzení provést důkaz spisem [název soudu] ve věci pozůstalosti po zůstaviteli [jméno] [celé jméno žalobce] pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka].

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí, a to zejména z toho důvodu, že namítla nedostatek aktivní legitimace žalobce, když doposud není zřejmé, zda a v jakém rozsahu se žalobce stane spoluvlastníkem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec]. Bez ohledu na nedostatek aktivní legitimace žalobce žalovaná nárok neuznala ani zčásti proto, že popřela, že by nadužívala dům [adresa] v k. ú. [obec] tím, že by pronajímala byty v tomto domě nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Uvedla, že poskytla jeden z bytů v domě k užívání [jméno] [příjmení] v období od [datum] do [anonymizováno] [rok] s tím, že za užívání tohoto bytu [jméno] [příjmení] zaplatila za měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] po [částka] na nájemném a na náhradě za služby, které jí byly poskytovány (voda, plyn). Za měsíc [anonymizováno] [rok] [jméno] [příjmení] zaplatila pouze [částka] s tím, že žalovaná s ní neuzavřela žádnou písemnou nájemní smlouvu. Žalovaná se zmínila i o tom, že pokud žalobce k důkazu předložil listinu označenou jako nájemní smlouva s touto nájemkyní od [datum] do [datum], tak tuto listinu označila za ne pravou, resp. uvedla, že její podpis na této listině není pravý. Vyjádřila se dále tak, že ostatní byty v domě nepronajímala, popřela, že by znala [jméno] [příjmení] a že by v domě bydlel pan [příjmení], od kterého měla vybírat nájemné v letech [rok] a [rok], jak by mělo vyplývat z listin předložených žalobcem.

3. Žalobce ve svém stanovisku k vyjádření žalované uvedl, že vzhledem k tomu, že zůstavitel neurčil ani správce pozůstalosti a ani vykonatele závěti, spravují pozůstalost podle § 1677 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) všichni dědicové, neujednají-li si jinak. Z tohoto důvodu má za to, že je legitimován k požadování bezdůvodného obohacení po žalované, která dědicem není. Nesouhlasil se sdělením žalované, že předmětný dům nenadužívá, neboť podílové spoluvlastnictví je spoluvlastnictvím složeným z podílů ideálních. To znamená, že každý ze spoluvlastníků vlastní předmět spoluvlastnictví celý, přičemž je omezen pouze stejným spoluvlastnickým právem spoluvlastníků ostatních. Proto dle názoru žalobce není možné, aby žalovaná sama jeden z bytů obývala, nebo aby ostatní byty pronajímala, byť i bez výběru nájemného, avšak bez souhlasu žalobce, resp. dědiců zůstavitele. Žalobce souhlas k obývání bytu neposkytl a nedal svolení k pronájmu bytů ostatních.

4. Soud ve věci poté, co k opakovanému dožádání notáře o zapůjčení dědického spisu obdržel odpověď až dne [datum], a to již v rámci přípravy jeho konečného usnesení ve věci s tím, že po nabytí právní moci tohoto usnesení bude spis soudu zapůjčen, nařídil jednání na [datum]. Vycházel z nesporné situace, kdy žalovaná je spoluvlastnicí předmětných nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [obec] tvořících 4 byty nevymezených jako jednotky, když z toho jeden byt užívá pro svoji potřebu. Z usnesení [název soudu] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve znění opravného usnesení čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že dědici zůstavitele jsou pozůstalý vnuk [celé jméno žalobce], [datum narození] (žalobce) a pozůstalá nezletilá vnučka [jméno] [příjmení], [datum narození]. V oznámení o tom, že řízení o projednání pozůstalosti bylo skončeno, notář svým přípisem ze dne [datum] rovněž sdělil, že v průběhu řízení byla správkyní části pozůstalosti [jméno] [příjmení]. Ohledně námitky žalované týkající se aktivní legitimace žalobce má soud za dané situace za to, že pokud i žalobce nebyl po nějakou dobu aktivně legitimován (jednalo se o dobu, kdy vykonávala správu pozůstalosti jeho matka), toto je již zhojeno, neboť ta byla správkyní až od [datum] do skončení dědického řízení. Soud proto dospěl k závěru, že tím je postavení žalobce zhojeno. Protože však žalobce neměl oprávnění jednat i za další jím uvedenou dědičku (ostatně toto věděl i po celou dobu probíhajícího dědického řízení), vzal až před zahájením nařízeného jednání žalobu zpět co do částky 276 000 Kč s příslušenstvím. Po přípravě na jednání soud sdělil, že zaměří pozornost nejdříve na posouzení, zda žalovaná užívala věc v rámci nebo nad rámec svého podílu ve výši poloviny s tím, že rovněž zohlední všechny okolnosti, mj. i charakter, kvalitu a účel užívané věci, a až poté bude posuzovat případnou výši náhrady pro vyloučeného spoluvlastníka ve výši jedné čtvrtiny, kdy za podstatné bude pro soud zjištění újmy, která vznikla vyloučenému spoluvlastníkovi.

5. Z listinných důkazů založených v dědickém spisu [anonymizováno] soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] soud zjistil, že notáři do protokolu o předběžném šetření ze dne [datum] pozůstalá sestra [jméno] [příjmení] zmínila, že předmětný dům [adresa] v [obec] je stále evidován jako SJM s bývalou manželkou (žalovanou), když rozvod proběhl zhruba v roce [rok] a bývalá manželka žije stále v tomto domě. Vypověděla dále, že dům má [anonymizováno] bytové jednotky a dle dohody zůstavitele s bývalou manželkou každý z nich užíval dvě bytové jednotky, přičemž zůstavitel pronajímal jeden z bytů [jméno] [příjmení]. Pozůstalá sestra rovněž zmínila, že bývalá manželka zůstavitele stále disponuje klíči od bytu zůstavitele. V tomto spise je založena i nájemní smlouva ze dne [datum] sjednaná mezi pozůstalým jako pronajímatelem a [jméno] [příjmení] jako nájemkyní o pronájmu bytu [číslo] na dobu od [datum] do [datum] (s možností prodloužení) za nájemné 8 500 Kč měsíčně a vodné za 700 Kč měsíčně. V souvislosti s tímto listinným důkazem učinil notář dotaz na [jméno] [příjmení] dne [datum] a dne [datum] v tom smyslu, zda byt po úmrtí zůstavitele užívala a komu je hrazeno nájemné. Jmenovaná notáři dne [datum] sdělila, že na uvedené adrese měla trvalý pobyt do března 2018, ale nebydlí tam od smrti zůstavitele. Ve spise je dále založena i nájemní smlouva mezi žalovanou (pronajímatel) a [jméno] [příjmení] (nájemce) ze dne [datum] o pronájmu bytu o velikosti 3 + kk na dobu od [datum] do [datum] s tím, že za další osobu oprávněnou k užívání bytu s nájemkyní byl uveden [jméno] [příjmení]. Nájemné bylo stanoveno ve výši 12 000 Kč měsíčně. Z úředního záznamu notáře čj. [číslo jednací] ze dne 22. 2. 2018 soud dále zjistil, že žalovaná předložila ručně psanou závěť. Dne [datum] se k závěti vyjádřil právní zástupce žalobce (plná moc byla udělena pouze pro pozůstalého vnuka zemřelého, tj. žalobce) v tom smyslu, že popírá pravost závěti, neboť podpis není pravý a vlastní text závěti je psán zjevně jinou rukou než tou, kterou je listina podepsána. Ze sdělení zaslaného právním zástupcem žalované dne [datum] má soud za zjištěné, že mezi zákonnými dědici a žalovanou nedošlo k dohodě o smírném vyřešení věci, proto žalovaná nebude nadále v dědickém řízení uplatňovat práva ze závěti. Z dalšího úředního záznamu notáře čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že matkou žalobce mu bylo oznámeno, že žalovaná užívá i nadále jeden byt k vlastnímu bydlení a další tři byty po úmrtí zůstavitele pronajímá. Nájemné bytů dle jejího názoru činí 11 000 Kč s tím, že služby si hradí nájemci nad rámec nájemného. Sdělila dále, že v bytě, který užíval zůstavitel, bydlí od konce [anonymizováno] [rok] [jméno] [příjmení] s tím, že i předtím byl tento byt pronajímán. Shodně s výpovědí sestry zůstavitele i [jméno] [příjmení] sdělila, že zůstavitel a žalovaná žili odděleně, kdy každý z nich užíval byt v přízemí. Byty v prvním patře pronajímali každý z nich samostatně. Z dědického spisu je rovněž zřejmé, že žalovaná s pozůstalým uzavřeli manželství dne [datum], manželství bylo rozvedeno rozsudkem [anonymizováno] soudu čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Z protokolu o jednání notáře ze dne [datum] s právním zástupcem v té době závětní dědičky (žalované), právním zástupcem žalobce a zástupcem pozůstalé nezletilé vnučky [jméno] [příjmení] soud zjistil, že právní zástupce žalované měl do 14 dnů sdělit, jak žalovaná nemovitost užívá. Bylo tomu tak proto, že právní zástupce žalobce již notáři tvrdil, že žalovaná užívá všechny byty v domě. Na toto jednání navazuje mailová korespondence ze dne [datum] od právního zástupce žalované zasílaná notáři o tom, že mezi závětní dědičkou (žalovanou) a žalobcem probíhá mimosoudní vyřešení věci. K tomu nakonec nedošlo, neboť jak shora vyplývá, krátce nato dne [datum] žalovaná zaslala notáři oznámení, že v dědickém řízení nebude uplatňovat práva dle závěti. Notář dále obdržel dne [datum] od právního zástupce žalobce udělení souhlasu s ustanovením [jméno] [příjmení] – matky žalobce správkyní pozůstalosti. V návaznosti na toto sdělení a neúspěšné vyřízení věci mimosoudně v rámci dědického řízení podal právní zástupce žalobce dne [datum] (tuto) žalobu o zaplacení 552 000 Kč. Jednalo se tedy o částku pro dědice v době, kdy měl povědomí o tom, že plná moc mu byla udělena pouze od v té době nezletilého žalobce. U notáře proběhlo dne [datum] další jednání, v rámci kterého bylo konstatováno, že předmětná žaloba o zaplacení 552 000 Kč byla k soudu podána a právní zástupce žalobce navrhl jmenovat [jméno] [příjmení] správkyní pozůstalosti ohledně správy poloviny nemovitých věcí zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [obec]. Následně notář svým usnesením čj. [číslo jednací] ze dne 19. 12. 2019 (za účasti žalobce zastoupeného jeho právním zástupcem a pozůstalé nezletilé vnučky [jméno] [příjmení] zastoupené dle plné moci [jméno] [příjmení]) jmenoval [jméno] [příjmení] správou části majetku patřícího do pozůstalosti po zůstaviteli. Detailní vyhodnocení postupu v rámci dědického řízení soud považuje za potřebné z důvodu případného zhojení aktivní legitimace žalobce, i z důvodu oprávněnosti nárokované částky, neboť žalobu bylo žalováno za všech popsaných okolností o 552 000 Kč s tím, že následně až před prvním jednáním bylo přistoupeno k částečnému zpětvzetí žaloby.

6. U prvního jednání soudu dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná bydlela v domě v bytě nacházejícím se v přízemí vpravo a zemřelý bydlel v bytě nacházejícím se v přízemí vlevo. Po provedení důkazů listinami z dědického spisu soud vyzval žalovanou, aby do příštího jednání vymezila, který konkrétní byt pronajímala (což ostatně uvedla i ve svém vyjádření k žalobě), dále aby upřesnila, jaký konkrétní byt pronajímala dle nájemní smlouvy (důkaz proveden nájemní smlouvou založenou v dědickém spise na [číslo listu] – jednalo se o smlouvu s [jméno] [příjmení]). I přes tuto výzvu u dalšího jednání dne [datum] žalovaná prostřednictvím právního zástupce ničeho nedoplnila, uvedla, že si je vědoma stanovené povinnosti, nicméně tuto plnit nechce. Žalobce byl vyzván dle § 118a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k doplnění tvrzení, že žalovaná v předmětné době užívala celý dům. Po tomto poučení žalobce z důvodu informačního deficitu požádal soud o vyžádání zprávy od [právnická osoba] Žalobce setrval na provedení důkazů výslechem nájemců bytů již v žalobě uvedených s tím, že dle výsledku šetření svůj návrh ještě doplní. Právní zástupce žalobce navrhl ohledně vyčíslení újmy zadat znalecký posudek.

7. Z dokumentu předloženého společností [právnická osoba] vyplývá, že [jméno] [příjmení], která odmítla vypovídat z důvodu příbuzenského vztahu se žalovanou, měla užívat byt [číslo] až do [datum]. Soud z dědického spisu zjistil, že dle nájemní smlouvy zemřelý s ní uzavřel dne [datum] nájemní smlouvu na dobu určitou od [datum] do [datum]. K dotazu notáře, zda předmětný byt užívala i po úmrtí zůstavitele, svým přípisem sdělila, že na adrese předmětného bytu nebydlí od smrti zůstavitele, ale že na této adrese měla trvalý pobyt do [anonymizováno] [rok]. I přesto, že si je soud vědom určitých nesrovnalostí v dokumentu předloženém společností [právnická osoba] ve spojení s přípisem [jméno] [příjmení] na dotaz notáře, soud vycházel z toho, že v bytě [číslo] který původně pronajímal zemřelý, bydlela tato podnájemkyně až do [anonymizováno] [rok]. Soud proto vyhodnotil, že obývala tento byt od [anonymizováno] [rok] do konce [anonymizováno] [rok].

8. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se svým přítelem [jméno] [příjmení] bydlela v bytě v přízemí vlevo od [datum] do [datum]. Vypověděla, že žalované platili 13 000 Kč měsíčně v hotovosti s tím, že elektřina se platila samostatně. Z dokumentu předloženého společností [právnická osoba] vyplývá, že [jméno] [příjmení] měla odebírat elektřinu od [datum] do [datum]. Tato svědkyně dále uvedla po předestření listiny založené ve spise na čl. 7 (pronájem bytu od [datum] do [datum]), že podpis na této listině nepoznává, i když nějaký dokument podepisovala, domnívala se však, že to bylo v pojišťovně. Svědkyně rovněž uvedla, že zná i paní [příjmení], se kterou v [anonymizováno] [rok] podepsala nájemní smlouvu znějící na 10 000 Kč měsíčně s tím, že elektřina se bude platit samostatně. Tato svědkyně popsala, že v době, kdy v bytě bydlela, bydlela naproti žalovaná a v prvním patře vlevo bydlela [příjmení] s dětmi, a naproti Lucce v prvním patře vpravo bydlela [jméno] s dítětem. Příjmení podnájemkyň neznala. Z vyjádření žalované k žalobě soud zjistil, že žalovaná pronajala jeden z bytů k užívání [jméno] [příjmení] v období od [datum] do [anonymizováno] [rok], kdy jí uhradila za měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] po 6 000 Kč na nájemném a na náhradě za služby, a za měsíc [anonymizováno] [rok] zaplatila pouze 2 000 Kč. Žalovaná uvedla, že s [jméno] [příjmení] neuzavírala žádnou písemnou nájemní smlouvu, proto založenou nájemní smlouvu (na čl. 7 spisu) označila za nepravou, když popřela, že by podpis na ní byl žalované. Za dané situace dospěl soud k závěru, že [jméno] [příjmení] obývala byt v přízemí vlevo v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], o čemž svědčí nejenom její výpověď, ale i částečně vyjádření žalované a údaj společnosti [právnická osoba] o odběru elektřiny.

9. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se do bytu v prvním patře vpravo (nad bytem žalované) nastěhovala zhruba dva až tři dny po smrti pana [celé jméno žalobce] s tím, že v bytě bydlela rok a něco, přesně si již nepamatovala. Zmínila se o tom, že žalovaná jí smlouvu prodloužit nechtěla, poté se na radu policie vystěhovala. Svědkyně uvedla, že nájemné měla platit sociálka přímo žalované na účet, a to tak, že 9 000 Kč se platilo za nájemné, 1 000 Kč za odebrání vody a elektřina a plyn se platily zvlášť. Upřesnila, že v přízemí v bytě po zemřelém bydlela [jméno] a [anonymizováno] děti, a v bytě v prvním patře naproti měl bydlet cizinec asi tak měsíc až dva, neboť viděla, jak mu žalovaná byt otevírá a předává mu klíče. U dokumentu předloženého společností [právnická osoba] vyplývá, že [jméno] [příjmení] odebírala elektřinu od [datum] do [datum]. I přes tento údaj na základě zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že byt v prvním patře vpravo nad bytem žalované užívala [jméno] [příjmení] od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], neboť k odběru elektřiny se mohla přihlásit i později. I přes případné rozpory ohledně úhrady nájemného má soud za to, že tato svědkyně byt užívala na základě sjednané dohody o nájmu se žalovanou.

10. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v předmětném domě měla bydlet dvakrát. Nebyla však schopna určit, o jakou dobu se jednalo. Uvedla, že si přesně nepamatuje, kdy to bylo, ale uvedla, že poprvé neprovedla změnu zápisu v odběru elektřiny na její osobu. Popsala, že od žalované získala s rodinou smlouvu psanou rukou s uvedením nájmu 9 000 Kč, ale již po měsíci chtěla žalovaná nájem zvednout na 14 000 Kč. Svědkyně dále uvedla, že když v domě bydlela podruhé, tak v prvním patře vpravo bydlela i její matka [jméno] [příjmení]. Toto koresponduje s údajem z dokumentu předloženého společností [právnická osoba], dle kterého měla odebírat elektřinu od [datum] do [datum], tudíž dva měsíce. Tato doba navazuje na ukončení nájmu předmětného bytu v prvním patře vpravo po vypršení nájmu [jméno] [příjmení]. Z dokumentu předloženého společností [právnická osoba] vyplývá, že [jméno] [příjmení] odebírala elektřinu od [datum] do [datum]. Na základě zjištěného dospěl soud k závěru, že [jméno] [příjmení] užívala byt v době od [datum] do [datum], tudíž pět měsíců. I přesto, že výpovědí [jméno] [příjmení] neoznačila, který byt měla pronajatý, poté, co sdělila, že v určitou dobu tam s ní v prvním patře vpravo bydlela i její matka, má soud za prokázané, že v daném období obývala byt na levé straně domu. Z daného vyplývá, že se jedná o pronájem bytu označeného [číslo] z nájemní smlouvy uzavřené mezi zemřelým a [jméno] [příjmení], která notáři sdělila, že trvalý pobyt měla v tomto domě do [anonymizováno] [rok], což koresponduje i s údaji poskytnutými [právnická osoba]

11. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že o úmrtí dědy svého syna se dozvěděla od žalované. O tom, že zemřelý byl spoluvlastníkem domu, se dozvěděla až od sestry zemřelého, kdy se poté se žalovanou bavila o tom, že by jí žalovaná pro syna dala 100 000 Kč. Dle její výpovědi dům navštívila zhruba roku před úmrtím zůstavitele. Uvedla, že všechny byty byly obsazeny. Po úmrtí zůstavitele se do domu dostala až poté, co jí otevřely přítomné děti s tím, že mluvila s nájemníkem [příjmení] obývajícím byt po zůstaviteli. Bylo jí známo, že byt obývá i s [jméno]. Právě jemu vysvětlila, že probíhá dědictví, pan [příjmení] si stěžoval, že mu žalovaná zvyšuje nájem. Nájem platil 13 000 Kč, později 15 000 Kč, a zvlášť platil za vodu a elektřinu. Svědkyně dále vypověděla, že v bytě nad žalovanou bydlela starší paní s pánem a dětmi. Poté, co se stala správkyní dědictví, dům navštívila opětovně s tím, že místo pana [příjmení] bydlela v bytě paní [příjmení] s [jméno], nad nimi bydlela [jméno] s dětmi. V domě v přízemí i nadále bydlela žalovaná a nad jejím bytem bydlel její vnuk. Do domu se dostala za účasti policie, kdy nájemníci, kteří obývali polovinu domu po dědovi, dle tvrzení svědkyně platili nájemné 15 000 Kč. Svědkyně vypověděla, že klíče po úmrtí zůstavitele obdržela od jeho sestry (byl to svazek klíčů) a klíč od jeho bytu jí byl označen. Tímto označeným klíčem se však nedostala do vchodu a z toho dovodila, že žalovaná v domě vyměnila klíče. Popsala, že v [anonymizováno] [rok] zahlédla pána, jak vchází do domu s tím, že ve 4 bytech v domě se svítilo. Upřesnila, že jako správkyně dědictví by nesouhlasila s pronájmem bytu, neboť chtěla, aby se byty v průběhu dědictví nepronajímaly. Popsala i to, že se žalovanou byla těžká komunikace, neboť nejdříve jí do telefonu řekla, že má zájem s ní mluvit, posléze ji do domu nepustila a říkala, že volá právníka. Svědkyně v návaznosti na výslech [jméno] [příjmení] potvrdila, že poté, co se stala správkyní pozůstalosti, v [anonymizováno] [rok] s ní uzavřela smlouvu o pronájmu bytu za 10 000 Kč měsíčně, a to vč. elektřiny bez zahrnutí vodného. Svědkyně rovněž upřesnila, že po zůstaviteli nepronajímala jeho byt paní [příjmení] ani [příjmení], neboť peníze za pronájem platily žalované. Po tomto výslechu právní zástupce žalobce již netrval na výslechu [jméno] [příjmení]. Až po tomto výslechu u třetího jednání soudu právní zástupce žalované navrhl výslech vnuka žalované, neboť tento v domě nikdy nebydlel. Dále navrhl provést výslech dcery žalované [jméno] [příjmení] k prokázání tvrzení, že neodňala nemovitost z dispozice správkyně pozůstalosti. K těmto důkazům soud nepřistoupil po konstatování, že ke jmenování správkyně pozůstalosti došlo až v [anonymizováno] [rok], proto jsou pro posouzení irelevantní. K výslechu vnuka žalované soud nepřistoupil proto, že ze seznamu nájemců zaslaného [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že v žalovaném období měl v domě bydlet pouze [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] s tím, že v bytě [číslo] je v rozhodném období evidován pořád i zůstavitel. K zadání znaleckého posudku dle návrhu žalobce stran vyčíslení újmy vzniklé žalobci v důsledku bránění užívání jeho podílu soud nepřistoupil z důvodu nehospodárnosti za situace, kdy sama správkyně dědictví (matka žalobce) požadovala po nájemnících nájemné ve výši 10 000 Kč.

12. Soud danou věc posoudil podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2999 odst. 1 věta první o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Podle § 1121 o. z., každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu. Podle § 1122 odst. 1 o. z., podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. Podle § 1117 o. z., každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Problematikou právní kvalifikace nároku spoluvlastníka na plnění vznikající v důsledku toho, že jiný spoluvlastník užívá společnou věc nad rámec svého podílu, se zabýval rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ve svém rozhodnutí ze dne 10. 10. 2012 sp. zn. 31 Cdo 503/2011 (publikováno ve sbírce pod Rc 17/2013). V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud ČR mj. uvedl, že podíl nevymezuje určitou část věci, k níž by byl spoluvlastník oprávněn vykonávat své vlastnické právo, ale vyjadřuje právní postavení spoluvlastníka k ostatním spoluvlastníkům, určuje, jak se spoluvlastníci podílejí na užitcích věci a jaké jsou náklady apod. Problémem je vymezení možnosti užívání věci spoluvlastníky. Ti mohou věc užívat současně, užívání může být vymezeno časově, a také se mohou dohodnout, kterou část věci bude každý z nich výlučně užívat. Podstatné je, že každý spoluvlastník je„ v zásadě“ oprávněn (má nárok) užívat věc v rozsahu svého podílu. Posouzení, zda v konkrétní věci spoluvlastník užívá v rámci podílu, je posouzením právním, vycházejícím ze skutkových zjištění. Soud musí brát v úvahu všechny okolnosti věci; nestačí např. zjištění, že spoluvlastník užívá část věci o větší výměře, než by mu podle poměru výše podílu náležela, musí se zabývat i kvalitou užívané části. Na základě tohoto posouzení je možno učinit závěr, zda spoluvlastník užívá věc v rámci svého podílu, nebo nad tento rámec. Právo každého ze spoluvlastníků věc užívat je omezeno stejným právem ostatních užívat věc podle velikosti podílu. Právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, je dáno zákonem a vyplývá z práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídající jeho podílu. Neumožňují-li existující poměry nebo rozhodnutí, popř. dohoda spoluvlastníků některému spoluvlastníku plnou realizaci tohoto práva, náleží mu za to (jestliže se o všem strany nerozhodli jinak) odpovídající náhrada (srov. R 19/2001). Jde o náhradu za omezení spoluvlastnického práva. Potud jde odkázat na konstantní judikaturu, podle které i v případě, že zákon výslovně nezakládá právo na náhradu za omezení vlastnického práva, vyplývá toto právo přímo z článku 11, odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Pro posouzení výše náhrady pro vyloučeného spoluvlastníka pak není rozhodující to, co spoluvlastník užívající věc nad rámec podílu získá (oč se obohatí); podstatná je újma vznikající vyloučenému spoluvlastníku. [jméno] musí soud stanovit na základě úvahy vycházející ze skutkových zjištění ohledně toho, co by spoluvlastník při obvyklém užívání věci v rámci svého podílu získal. Nejvyšší soud ČR v tomto svém rozhodnutí uzavřel a právní věta tohoto rozhodnutí zní„ Užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu (zejm. bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl. obč. zák.). Právní kvalifikací nároku podílového spoluvlastníka na plnění vznikající v důsledku toho, že jiný spoluvlastník užívá společnou věc nad rámec svého podílu, se zabýval Ústavní soud, který dne [datum] přijal pod sp. zn. Pl ÚS. st. [číslo] toto stanovisko: Právo každého z podílových spoluvlastníků užívat společnou věc je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc podle velikosti podílu. Užívá-li podílový spoluvlastník společnou věc bez právního důvodu nad rozsah odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu, zasahuje do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníků chráněného článkem 11. odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a vzniká mu na jejich úkor bezdůvodné obohacení.

14. Soud ohledně užívání domu žalovanou, kdy v žalovaném období užívala nejenom dům v rozsahu ideální poloviny k celku, ale nad tento rámec svého podílu užívala i další dva byty, čímž tyto existující poměry neumožnili žalobci jako spoluvlastníkovi realizaci jeho práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu, dospěl k závěru, že mu tak náleží odpovídající náhrada za omezení jeho spoluvlastnického práva. Výši této náhrady soud stanovil na základě skutkových zjištění ohledně toho, co by žalobce jako spoluvlastník při obvyklém užívání věci v rámci podílu získal.

15. Po shora provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaná užívala k bydlení (jak tomu bylo dle dohody i před úmrtím jejího bývalého manžela) byt 23 měsíců, [jméno] [příjmení] užívala byt 13 měsíců, [jméno] [příjmení] užívala byt 2 měsíce, [jméno] [příjmení] užívala byt 16 měsíců, [jméno] [příjmení] užívala byt 9 měsíců a [jméno] [příjmení] užívala byt 5 měsíců. Soud do výpočtu nezahrnul 23 měsíců užívání bytu žalovanou samotnou, která užívala byt v rámci svého podílu s ohledem na všechny okolnosti stran způsobu užívání tohoto bytu a s ohledem na účel užívání bytu pro zabezpečení svého bydlení, a výpočet bezdůvodného obohacení provedl proto tak, že hodnotil pronájem 3 bytů. Vyšel z toho, že za pronájem zbylých 3 bytů, které byly pronajímány celkem 45 měsíců, náleží žalované třetina, rovněž tak žalobci. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaná bránila žalobci (v určitou dobu správkyni dědictví) užívat věc nad rámec svého podílu, čímž byl žalobce z užívání nemovitosti v rozsahu svého spoluvlastnického podílu vyloučen. [příjmení] proto rozsah újmy, která mu za této situace vznikla. Poté, co soud zjistil, že sama matka žalobce v té době z titulu správkyně dědictví určila výši nájmu částkou 10 000 Kč měsíčně, nepřistoupil k zadání navrhovaného znaleckého posudku a vyšel z této částky.

16. Proto za celkových 45 měsíců pronájmu zbylých 3 bytů vyšel z výpočtu 450 000 Kč. Za dané situace tak má žalobce nárok na 150 000 Kč (jedná se o třetinu z nájmu 3 bytů). Soud výpočet neprovedl způsobem navrženým žalovanou, neboť pokud by žalovaná vycházela z toho, že po celou dobu užívala 1 byt pro sebe se spotřebovaným nájemným za 23 měsíců a v rozsahu dalších 23 měsíců užívání kteréhokoli z bytů kýmkoli by se nemohlo jednat o bezdůvodné obohacení na její straně, čímž by od nájemného za 92 měsíců (4 x 23) vždy odečetla 46 měsíců (2 x 23), čímž by při užívání zbylých 3 bytů dle jejího výpočtu celkovou dobou 34 měsíců chtěla dle svého výpočtu uhradit žalobci pouze nájemné připadající za bezdůvodné obohacení za 5,5 měsíce. K této hodnotě dospěla žalovaná tak, že všichni nájemci v domě užívali byty celkem 34 měsíců, za které se žalovaná měla obohatit, k této době připočetla však dobu 23 měsíců užívání svého bytu a tím dospěla k závěru, že žalovaná užívala ten či onen byt celkem 57 měsíců. Z této hodnoty poté odečetla hodnotu 46 (což činí polovinu z pronájmu domu – 2 x byt po 23 měsících), když takto dospěla k názoru, že bezdůvodné obohacení připadá ze zbylých 11 měsíců, tj. za 5,5 měsíce žalobci. Pokud by tomu tak mělo být, žalovaná by vycházela z ideálního pronájmu svého ideálního podílu, což je v rozporu s právní úpravou, neboť ve svůj prospěch by využila ideální pronájem„ své poloviny“ vlastnictví domu. Navrhovaný způsob jejího výpočtu by tak byl dle názoru soudu možný pouze za situace, kdy by všechny byty v domě v požadovaném období byly zcela pronajímány.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 912 Kč, přičemž tato částka představuje 45,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,83 % a úspěchu žalobce v rozsahu 27,17 %). V tomto případě vzal žalobce za řízení před prvním jednáním soudu žalobu zpět co do částky 276 000 Kč, tudíž procesně zavinil zastavení řízení do této částky. Po celou dobu probíhajícího dědického řízení vystupoval pouze jako právní zástupce žalobce, nikoli tedy i za další zákonnou dědičku, která měla svou zástupkyni. V době podání žaloby mu byl okruh dědiců, poté, co prohlásila žalovaná, že ze závěti nebude práva uplatňovat, znám. Ze zbývajícího předmětu řízení o 276 000 Kč byl úspěšný co do částky 150 000 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 552 000 Kč sestávající z částky 10 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 10 540 Kč za účast při úkonu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 10 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 10 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 10 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 10 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 10 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a z částky 10 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 86 720 Kč ve výši 18 211,20 Kč.

18. O nákladech řízení státu soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že zohlednil úspěch jednotlivých účastníků řízení.

Poučení