21 Co 24/2025 - 248

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Markové a Mgr. Andrey Lomozové ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupení advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o 90 159,25 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobců a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. listopadu 2024, č. j. 11 C 371/2022-215, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. v napadeném rozsahu co do částky 51 560,50 Kč s příslušenstvím mění jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům rovným dílem částku 13 600,09 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 1. 11. 2022 do zaplacení, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému rovným dílem náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 22 783 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [tituly před jménem] [jméno FO].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 38 598,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 11. 2022 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 104 660,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 11. 2022 do zaplacení (výrok II.) a uložil každému ze žalobců zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 16 511 Kč (výroky III. a IV.).

2. Takto rozhodl o žalobě podané k němu dne 21. 11. 2021, kterou se původní žalobkyně [Jméno žalobce B], matka nynějších žalobců, která v průběhu řízení zemřela, domáhala proti žalovanému, svému druhovi, zaplacení částky 143 259,16 Kč jako bezdůvodného obohacení, které mělo na straně žalovaného vzniknout tím, že v období od 26. 5. 2021 do 31. 7. 2021 provedl pomocí její platební karty výběry ze dvou bankovních účtů vedených na její jméno, aniž k tomu byl zmocněn. Jednalo se o účet vedený u [právnická osoba] č. [č. účtu] (dále též „1. účet nebo účet u [právnická osoba]“) a účet vedený u [p.o.2]. č. [č. účtu] (dále též „2. účet nebo účet u [p.o.2]“). Žalobkyně byla dne 26. 5. 2021 hospitalizována ve zdravotnickém zařízení a následně pobývala v zařízení [ústav] (dále též „[ústav]“), v uvedeném období proto sama výběry z bankomatu z uvedených účtů provádět nemohla. Nemohla k jejich provádění ani udělit žalovanému souhlas, neboť nejméně od roku 2016 trpěla poruchou duševního stavu, která ji činila neschopnou takový souhlas udělit.

3. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 25. 7. 2022, č. j. [spisová značka] byla původní žalobkyně omezena ve svéprávnosti, neboť trpěla smíšenou kortikosubkortikální vaskulární demencí, která nebyla jen přechodného rázu a která ji činila neschopnou samostatně právně jednat v plném rozsahu. Jejím opatrovníkem byla jmenována její dcera [Jméno žalobce A] (nynější žalobkyně a)). Podání žaloby bylo schváleno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 6. 3. 2023, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 27. 3. 2023 (viz čl. 77 spisu).

4. Vzhledem k tomu, že původní žalobkyně dne [datum] zemřela, vstoupili do řízení jako její právní nástupci nynější žalobci (dcera a syn); (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 5. 2024, č. j. 11 C 371/2022-172).

5. Žalovaný považoval podanou žalobu za rozpornou s dobrými mravy. Bránil se tím, že s původní žalobkyní žili přes 20 let ve společné domácnosti. Peníze, jež z účtů vybral, byly jejich společnými penězi. Za vybrané peníze pořizoval pro původní žalobkyni nákupy (potraviny, tiskoviny apod.), zakoupil jí invalidní vozík, platil platby v restauraci, do níž s původní žalobkyní chodil, když ji navštěvoval v [ústav]. Dále vynakládal peněžní prostředky na péči o psa čivavu, který byl ve vlastnictví původní žalobkyně, 2x či 3x předal částku 15 000 Kč dceři původní žalobkyně, nynější žalobkyni a), jež měly být využity na zaplacení pobytu původní žalobkyně v [ústav]. Původní žalobkyně žalovanému řekla, aby si kartu od účtu u [právnická osoba] vzal a použil ji na úhradu nezbytných výdajů původní žalobkyně a na zabezpečení domácnosti. Peněžní prostředky na účtu u [p.o.2] byly tvořeny pouze příjmy žalovaného ze zaměstnání u [právnická osoba], a dále peněžními prostředky z jeho penzijního připojištění.

6. Žalovaný jako obranu proti žalobě dále uplatnil polovinu nákladů, které vynaložil na úhradu nájemného v bytě, v němž žalovaný a původní žalobkyně společně bydleli, jednalo se o částku 4 000 Kč měsíčně až do doby úmrtí původní žalobkyně (celkem 124 000 Kč). Dále uplatnil náklady na péči o psa čivavu, které odhadl v částce 3 000 – 3 500 Kč měsíčně, minimálně šlo o 2 310 Kč měsíčně za dobu od hospitalizace původní žalobkyně do jejího úmrtí (celkem částka 93 000 Kč), dále ze svých finančních prostředků zakoupil v roce 2007 čtyřkolku a vlek k vozidlu, jež byly napsány na původní žalobkyni.

7. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, které podrobně popsal v odst. 9. až 23. svého rozsudku a na jeho skutková zjištění odvolací soud v zájmu stručnosti odkazuje.

8. Učinil následující závěr o skutkovém stavu:

9. Žalovaný a původní žalobkyně spolu žili jako partneři, a to cca po dobu 20 let. Společně bydleli v nájemním bytě, společně uhrazovali své potřeby, peněžní prostředky na bankovních účtech vedených na jméno původní žalobkyně používali společně k úhradě svých potřeb. Dne 26. 5. 2021 byla původní žalobkyně z důvodu zhoršeného zdravotního stavu odvezena rychlou záchrannou službou. Poté byla hospitalizována a následně ode dne 14. 6. 2021 natrvalo umístěna v [ústav] v [místo]. Původní žalobkyně přestala být soběstačná, byla dezorientovaná, docházelo k rychlému úbytku jejích intelektových schopností, čehož si byl žalovaný vědom. V roce 2022 byla původní žalobkyně omezena ve svéprávnosti až na běžné úkony a nakládaní s peněžními prostředky do 400 Kč týdně.

10. Na jméno původní žalobkyně byly zřízeny dva bankovní účty. Účet u [p.o.2] využíval žalovaný, na účet mu byla vyplácena výplata z pracovního poměru, bylo mu na něj vyplaceno penzijní připojištění, žalovaný měl k účtu svou platební kartu. Z tohoto účtu žalovaný v žalovaném období vybral nebo jinak použil peněžní prostředky v celkové výši 53 099,91 Kč. K účtu u [právnická osoba] existovala platební karta na jméno původní žalobkyně. Z tohoto účtu žalovaný v žalovaném období vybral prostřednictvím platební karty původní žalobkyně částku v celkové výši 90 000 Kč a k tíži účtu byl připsán debetní úrok ve výši 159,25 Kč.

11. Žalovaný od doby, kdy došlo k hospitalizaci původní žalobkyně ve zdravotnickém zařízení a posléze k jejímu umístění v [ústav], pečoval o jejího psa čivavu, nebylo však prokázáno, jaké náklady na to vynakládal. Žalovaný platil v období od května 2021 do července 2021 nájemné ve výši 7 507 Kč měsíčně, v květnu 2021 zaplatil na záloze na služby částku 1 400 Kč. Ke konci července 2021 podepsal v zastoupení původní žalobkyně ukončení předchozí nájemní smlouvy a byt si od srpna 2021 pronajal pouze na sebe. Nedoložil, kolik platil na nájemném od srpna 2021. Žalovaný koupil pro původní žalobkyni invalidní vozík za 8 099,91 Kč, který zaplatil z účtu u [p.o.2]. Žalovaný původní žalobkyni navštěvoval v [ústav] v Pitkovicích, v období od června 2021 do prosince 2021 ji navštívil nejméně 28krát. Posléze, až do jejího úmrtí, ji navštěvoval obvykle jednou týdně. Žalovaný původní žalobkyni při každé návštěvě nosil drobné nákupy (ovoce, pití, časopisy apod.) v ceně nejméně 100 Kč, občas jídlo z [název] v ceně cca 150 Kč, společně chodili do restaurace v areálu [ústav], kde obvykle utratili 500-600 Kč za oba. Žalobkyně a) jako opatrovnice původní žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení peněžních prostředků vybraných z účtu u [p.o.2] a u [právnická osoba] nejpozději do 31. 10. 2022. Žalovaný to odmítl a požadovanou částku nevrátil.

12. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a to podle §§ 2991, 1935, 3007 a 3009 odst. 1, dále §§ 1982, 1987 odst. 1, 553 odst. 1 a 554.

13. Uvedl, že mezi účastníky bylo v podstatě nesporné, že žalovaný v žalovaném období nakládal s peněžními prostředky na účtech, jež byly vedeny na jméno původní žalobkyně. Sporné bylo, zda se žalovaný tímto způsobem bezdůvodně obohatil.

14. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že výběrem či použitím peněženích prostředků na účtu u [p.o.2] se žalovaný bezdůvodně neobohatil, neboť příjmy na tomto účtu byly tvořeny mzdou a odstupným, které byly žalovanému vyplaceny [společnost] z jeho pracovní činnosti a jednorázovou výplatou penzijního připojištění žalovaného. Na tomto účtu se žádné peněžní prostředky ze zdrojů původní žalobkyně nenacházely.

15. Odlišná byla situace u účtu u [právnická osoba]. Žalovaný ani netvrdil, že by se na tomto účtu nacházely jeho finanční prostředky. Je zcela nerozhodné, že žalovaný a původní žalobkyně s peněžními prostředky obou z nich společně nakládali. Dokud peněžní prostředky některého z nich nebyly takto použity, jednalo se o výlučné prostředky toho, kterého z nich. Z hlediska pouhého partnerského vztahu neměl žádný z nich k peněžním prostředkům druhého právní titul. Jako právní důvod k nakládaní s peněžními prostředky na účtu u [právnická osoba] nemohlo dle soudu prvního stupně obstát, že původní žalobkyně měla žalovanému říci, aby její platební kartu, kterou měla uloženou doma používal k úhradě jejích a jeho potřeb a k úhradě dalších nákladů. V řízení bylo totiž prokázáno, že žalovaný o zdravotním stavu původní žalobkyně věděl, tedy věděl, že u ní postupovala porucha duševního zdraví, že byla zmatená, dezorientovaná. Muselo mu tedy být zřejmé, že nebyla schopna takové rozhodnutí učinit.

16. Soud prvního stupně se proto zabýval tím, zda na straně žalovaného použitím finančních prostředků z účtu u [právnická osoba] vzniklo bezdůvodné obohacení, tedy tvrzením žalovaného, že peněžní prostředky využil ve prospěch původní žalobkyně.

17. Shledal, že z provedeného dokazování nebylo možno dovodit, že by plnění ve prospěch původní žalobkyně ze strany žalovaného měla povahu daru, jak tvrdili žalobci. Pokud se jednalo o zápočty žalovaného, nemohlo podle nich dojít k zániku vzájemných pohledávek, neboť žalovaný neuvedl, které pohledávky ze svých nároků započetl, vůči kterým pohledávkám žalobců, pouze plošně uvedl, že je započítává oproti pohledávkám žalobců. Nevymezil tedy jasně, které jeho pohledávky mají zápočtem zaniknout, popřípadě v jaké výši. Takový úkon proto nemohl mít právní účinky (§ 553 odst. 1 a § 554 o. z., rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 565/2019).

18. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný zaplatil za sebe a původní žalobkyni pronajímatelkám bytu nájemné a zálohy na služby za květen 2021 až červenec 2021, nájemného činila částku 3 753,50 Kč měsíčně, zálohy na služby částku 700 Kč měsíčně. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaný využil ve prospěch žalobkyně 3x 3 753,50 Kč (polovina nájemného za květen až červenec 2021) plus 700 Kč (polovina zálohy za květen 2021), celkem tedy částku 11 960,50 Kč.

19. Za prokázané vzal také to, že žalovaný původní žalobkyni pravidelně navštěvoval v [ústav]. V roce 2021 se jednalo o nejméně 28 návštěv, v letech 2022 a 2023 se jednalo o průměrně 52 návštěv v roce. Při každé návštěvě přinesl žalovaný původní žalobkyni nákup jako např. ovoce, tiskoviny za cca 100 Kč, občas jídlo za cca 150 Kč, navštěvovali společně restauraci a při jedné návštěvě utratili cca 500-600 Kč za oba. Náklady na výše uvedené odhadl soud prvního stupně postupem podle § 136 o.s.ř. ve výši 300 Kč na každou návštěvu. Za celkových 132 návštěv se tak jednalo o částku 39 600 Kč (132 x 300 Kč) vynaloženou ve prospěch původní žalobkyně.

20. Soud prvního stupně dále uvedl, že sice bylo prokázáno, že žalovaný koupil pro původní žalobkyni invalidní vozík za částku 8 099,91 Kč, kterou zaplatil z účtu u [p.o.2], nicméně tuto částku nikterak nezapočetl oproti nároku žalobců. Žalovaný prokázal i skutečnost, že pečoval o psa původní žalobkyně, nicméně neprokázal přes poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. výši nákladů na tuto péči. V řízení nebylo prokázáno ani to, že by žalovaný předal část vybraných peněžních prostředků žalobkyni a) za účelem úhrady pobytu původní žalobkyně v [ústav].

21. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že žalovaný se neobohatil použitím peněžních prostředků z účtu u [právnická osoba] v celkové výši 51 560,50 Kč (11 960,50 + 39 600), a naopak se obohatil použitím peněžních prostředků ve výši 38 598,75 Kč.

22. Soud prvního stupně neshledal, že by podaná žaloba byla v rozporu s dobrými mravy. Je totiž nepochybné, že žalovaný s peněžními prostředky na účtech původní žalobkyně nakládal, peněžní prostředky z účtů vybral či je použil k placení. Není tedy nic nemravného na tom, že se původní žalobkyně domáhala, aby žalovaný tyto peněžní prostředky vrátil a na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalovaný a původní žalobkyně byli dlouhodobými partnery.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle míry úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).

24. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné a přípustné odvolání, a to proti výroku II. v rozsahu částky 51 560,50 Kč s příslušenstvím a proti nákladovým výrokům III. a IV. Zamítavý výrok II. nenapadli v rozsahu částky 53 099,91 Kč s příslušenstvím, tedy v části týkající se peněžních prostředků, jež byly žalovaným vybrány či použity k placení z účtu u [p.o.2].

25. Uvedli, že v řízení byl výběr peněžních prostředků z účtu u [právnická osoba][Anonymizováno]jednoznačně prokázán. Nepovažovali za správné použití § 3007 a § 3009 odst. 1 o. z. o odvracení hrozící škody, neboť tato zákonná ustanovení na projednávanou věc nedopadají. Žalovaný neodvracel hrozící škodu, nadto využil peněžní prostředky náležející původní žalobkyni. Citovaná ustanovení nevycházejí z předpokladu, že by osoba, jež odvrací hrozící škodu, resp. jedná k užitku jiné osoby, na to vynaložila peněžní prostředky této osoby. Naopak se předpokládá, že peněžní prostředky na odvracení hrozící škody či jednání k užitku jiného využije ze svého a tyto mu osoba, v jejíž prospěch bylo jednáno posléze nahradí. Již samotným výběrem peněžních prostředků došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť k jejich výběru neměl žádný právní titul.

26. Žalovaný v průběhu řízení svá tvrzení o vynaložených nákladech neustále měnil. I kdyby mu snad nějaká pohledávka vůči původní žalobkyni vznikla, neučinil nikdy žádný relevantní zápočet. Žalovaný nikdy netvrdil, že by platby za nájemné a nákupy ve prospěch původní žalobkyně učinil právě z peněžních prostředků vybraných z jejího účtu u [právnická osoba], a nikoli z prostředků vlastních, o této skutečnosti nebyl proveden jediný důkaz. Ve vztahu k těmto částkám pak žalovaný neučinil žádný relevantní zápočet. Soud prvního stupně zcela odhlédl od skutečnosti, že poslední výběr byl učiněn dne 3. 7. 2021, přičemž z tehdy vybraných prostředků měl žalovaný údajně hradit nákupy až do úmrtí původní žalobkyně, navíc přesto, že již v listopadu 2022 byla podána žaloba. Je nepravděpodobné, že by z peněžních prostředků vybraných v roce 2021 pořizoval nákupy po dobu dalších více než dvou let. Náklady vynaložené na zaplacení nájemného nenaplňují znaky nutného jednatelství ani jednání k užitku původní žalobkyně. Původní žalobkyně v rozhodném období byt vůbec neužívala. Byt užíval výlučně žalovaný a hrazení nájemného tak bylo výlučně k jeho prospěchu. Uplatnění takového plnění vůči původní žalobkyni považovali žalobci za rozporné s dobrými mravy. Použití § 136 o.s.ř. ve vztahu k výši plnění za drobné nákupy a posezení v restauraci považovali za nesprávné. Žalovaný totiž neunesl své břemeno tvrzení ani důkazní. Počet 132 návštěv nemá oporu v provedeném dokazování, stejně jako hodnota plnění 300 Kč za návštěvu. Koupí-li druh družce nějaké pochutiny po dobu její hospitalizace, jedná se podle obecných zvyklostí o dar.

27. Žalobci navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil, uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 51 560,50 Kč s příslušenstvím a náklady řízení před soudy obou stupňů.

28. Proti výroku I. tohoto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalovaný. Za chybné považoval závěry soudu prvního stupně o tom, že neprokázal, jaké byly skutečné náklady na péči o psa. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě tyto náklady detailně rozepsal. Jednalo se o náklady na jídlo, pamlsky, veterinární péči v částce minimálně 2 310 Kč měsíčně. Žalovaný soudu prvního stupně navrhl, aby byl k prokázání průměrné výše nákladů na psa čivavu učiněn důkaz nahlédnutím na webové stránky o chovu těchto psů. Později s pomocí AI ([název]) upřesnil, že minimální měsíční náklady na péči o psa čivavu činily 1 750 Kč, tj. za dobu od hospitalizace původní žalobkyně do jejího úmrtí tyto náklady činily minimálně 54 250 Kč (31 x 1 750 Kč). Žalovaný si žádné doklady o nákupu jídla a dalších potřeb pro psa neschovával, nicméně je jasné, že náklady na péči o psa vynakládat musel. Žalovaný nechtěl soudní řízení dále protahovat a zatěžovat soud prováděním dalších důkazů, neboť měl za to, že se jedná o skutečnost obecně známou (tzv. notorietu). Závěr soudu prvního stupně, že žalovaný výši nákladů na psa neprokázal, proto nemůže být správný. Částka 54 250 Kč přitom přesahuje přiznaný nárok o 15 651,25 Kč.

29. Žalovaný nepovažoval za správný ani závěr soudu prvního stupně o tom, že neprokázal předání finančních prostředků žalobkyni a) (minimálně 2x 15 000 Kč). Žalovaný neměl důvod si toto tvrzení vymýšlet. Den výběru částky 15 000 Kč (26. 6. 2021) koresponduje s datem, kdy byl žalovaný na návštěvě v [ústav] a kdy tuto částku předal žalobcům. Žalovaný setrval na své námitce, že podaná žaloba je nemorální, rozporná s dobrými mravy. Vybrané peněžní prostředky nepoužil pro sebe, ale pro úhradu potřeb původní žalobkyně, na účtu u [p.o.2] pak byly jeho finanční prostředky. Žalovaný setrval na názoru, že původní žalobkyně by nikdy s podáním žaloby nesouhlasila. Žalovaný se o ni až do doby její hospitalizace staral a pečoval o ni.

30. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil, žalobu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši.

31. Žalobci nepovažovali odvolání žalovaného za opodstatněné a setrvali na své argumentaci uplatněné v průběhu sporu.

32. U odvolacího jednání navrhli, aby v případě, že by přicházelo v úvahu uložit jim zaplacení náhrady nákladů řízení žalovanému, postupoval odvolací soud podle § 150 o.s.ř. s tím, že před podáním žaloby neměli informace o tom, že na účtu u [p.o.2] se nacházejí peněžní prostředky žalovaného.

33. Stejně tak žalovaný považoval odvolání žalobců za nedůvodné.

34. K případné aplikaci § 150 o.s.ř. u odvolacího jednání uvedl, že žalobce několikrát prostřednictvím své právní zástupkyně žádal, aby od žaloby upustili, o původu peněžních prostředků se žalobci dozvěděli dříve. Zmínil, že v souvislosti s onemocněním diabetem přišel o jednu nohu a hrozí mu, že přijde i o nohu druhou.

35. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobců a žalovaného rozsudek v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobců je částečně opodstatněné, naproti tomu odvolání žalovaného opodstatněným neshledal.

36. Předmětem odvolacího přezkumu zůstala pouze částka v celkové výši 90 159,25 Kč, která byla tvořena výběry žalovaného z účtu u [právnická osoba] a debetním úrokem, kterým byl tento účet v důsledku provedených výběrů do nepovoleného debetu zatížen.

37. Žalobci nepodali odvolání proti výběrům a dispozicím s účtem u [p.o.2] v celkové výši 53 099,91 Kč, čímž akceptovali závěr soudu prvního stupně o tom, že příjmy na tomto účtu byly tvořeny výlučně ze zdrojů žalovaného (výplata, penzijní připojištění) a že žalovaný k tomuto účtu měl svoji platební kartu.

38. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se mimo jiné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

39. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně tak, jak je stručně shrnut shora.

40. Skutečnost, že žalovaný disponoval v žalovaném období s peněžními prostředky na účtech původní žalobkyně mezi účastníky sporná nebyla.

41. Sporná byla otázka, zda žalovaný vybrané peněžní prostředky využil ve prospěch původní žalobkyně, a tedy zda a v jakém rozsahu se na její úkor bezdůvodně obohatil.

42. Žalovaný nepopíral, že z účtu u [právnická osoba] vybral celkem částku 90 000 Kč a že k účtu neměl dispoziční oprávnění ani platební kartu, která by byla vystavena na jeho jméno. Výběry tedy provedl prostřednictvím platební karty původní žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že dne 29. 5. 2021 vybral z účtu u [právnická osoba] částku 5 000 + 10 000, dne 1. 6. 2021 částku 15 000, dne 10. 6. 2021 částku 15 000, dne 19. 6. 2021 částku 15 000, dne 26. 6. 2021 částku 15 000 a dne 3. 7. 2021 částku 15 000 Kč, dne 31. 7. 2021 byl stržen debetní úrok ve výši 159,25 Kč.

43. Odvolací soud naprosto souhlasí se soudem prvního stupně v závěru, že žalovaný neměl žádný právní titul k nakládání s peněžními prostředky na účtu u [právnická osoba]. Předně, žalovaný neměl dispoziční oprávnění k předmětnému účtu, vlastní platební kartou k němu nedisponoval. Pouhá skutečnost, že žalovaný a původní žalobkyně spolu žili jako druh a družka přes 20 let není právním důvodem k nakládání s peněžními prostředky na cizím účtu.

44. Stejně tak obranu žalovaného, že mu měla původní žalobkyně říci, aby si její kartu vzal a z účtu u [právnická osoba] vybíral peníze na úhradu jejích potřeb nebylo možno shledat důvodnou. Původní žalobkyně v době, kdy měla žalovanému souhlas s nakládáním s její platební kartou udělit nebyla vzhledem ke svému zdravotnímu stavu takového úkonu schopna, jak bylo bezpochyby prokázáno v řízení o omezení svéprávnosti původní žalobkyně a jak vyplynulo ze zpracovaného znaleckého posudku (v podrobnostech viz odst. 9. napadeného rozsudku). Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebyla původní žalobkyně schopna domyslet důsledky takového právního jednání (pokud vůbec souhlas k nakládání se svou platební kartou žalovanému udělila), což žalovanému muselo být známo, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Žalovaný s původní žalobkyní žil ve společné domácnosti, sám jí koncem května 2021 volal rychlou záchrannou službu, jejímž pracovníkům sdělil, že zdravotní stav původní žalobkyně se již několik týdnů zhoršuje z hlediska soběstačnosti, chůze, orientace v prostoru a čase, původní žalobkyně měla být zmatená, před 14 dny měla odmítnout hospitalizaci.

45. Odvolací soud souhlasí s tím, že soud prvního stupně neprovedl výslech původní žalobkyně, jak navrhoval žalovaný. V době, kdy byla podána žaloba již byla původní žalobkyně omezena ve svéprávnosti a znalec jednoznačně uvedl, že osobního výslechu schopná není. Vzhledem k jejímu onemocnění by její výslech nemohl mít žádnou relevanci a mohl by přispět i ke zhoršení jejího zdravotního stavu.

46. Odvolací soud měl také ve shodě se soudem prvního stupně za to, že podaná žaloba není v rozporu s dobrými mravy, čímž argumentoval žalovaný. K tomu odkazuje na podrobné zdůvodnění, jež soud prvního stupně provedl v odst. 56. svého rozsudku a s nímž dovolací soud zcela souhlasí.

47. Ve věci je podstatné, že majitelkou účtu u [právnická osoba] byla původní žalobkyně, žalovaný k němu dispoziční oprávnění neměl, příjmy na předmětném účtu nepocházely ze zdrojů žalovaného, ale ze zdrojů původní žalobkyně (její důchod), původní žalobkyně nebyla schopna žalovanému udělit souhlas s nakládáním s prostředky na tomto účtu. Zcela jednoznačně tedy žalovaný k nakládání s peněžními prostředky na účtu u [právnická osoba] neměl právní důvod.

48. Soud prvního stupně se za této situace správně zabýval obranou žalovaného, že peněžní prostředky využil ve prospěch původní žalobkyně. V rozsahu, v jakém žalovaný peněžní prostředky využil ve prospěch původní žalobkyně, mu totiž bezdůvodné obohacení na úkor původní žalobkyně vzniknout nemohlo.

49. Odvolací soud souhlasí s námitkou žalobců, že ve věci nebylo namístě aplikovat § 3007 a § 3009 odst. 1 o. z. Soud prvního stupně však patrně tato ustanovení ve skutečnosti neaplikoval, neboť na ně sice v odůvodnění svého rozsudku odkázal, zároveň ale neuvedl, jakým způsobem tato ustanovení na projednávanou věc použil. Odkaz na tato ustanovení tak není pro projednávanou věc nijak relevantní.

50. Žalovaný peněžní prostředky z účtu u [právnická osoba] začal vybírat velice krátce poté, co původní žalobkyně byla hospitalizována a dříve, než byla umístěna do [ústav] (3 výběry provedl před jejím umístěním v [ústav], 3 výběry po tomto umístění).

51. Žalovaný argumentoval tím, že peněžní prostředky ve prospěch původní žalobkyně využil následujícím způsobem: 52. 1) koupil pro ni invalidní vozík za částku 8 099,91 Kč, 2) platil nájemné a služby v bytě, v němž s původní žalobkyní až do její hospitalizace společně bydleli (polovina nákladů spojených s nájmem bytu měla až do úmrtí žalobkyně činit 124 000 Kč), 3) 2x či 3x předal žalobkyni a) částku 15 000 Kč za účelem úhrady pobytu původní žalobkyně v [ústav], 4) staral se o psa čivavu, jež byl ve vlastnictví původní žalobkyně (náklady za dobu do úmrtí původní žalobkyně měly činit minimálně [částka]), 5) původní žalobkyni navštěvoval v [ústav] a na každou návštěvu jí nosil drobné nákupy v hodnotě cca 100 Kč, hotová jídla v hodnotě cca 150 Kč a někdy ji bral do restaurace v areálu [ústav] s útratou cca 500-600 Kč za oba.

53. Pokud žalovaný tvrdil, že ze svých výlučných prostředků zakoupil v minulosti čtyřkolku a vlek k vozidlu, zůstala tato jeho tvrzení blíže neupřesněna, nadto tvrzené výdaje byly provedeny v letech 2007 a 2008, tedy zcela mimo žalované období. Soud prvního stupně se proto správně touto obranou žalovaného blíže nezabýval.

54. Odvolací soud se neztotožnil s úvahami soudu prvního stupně o započtení tvrzených pohledávek žalovaného oproti pohledávce žalobců, jež vyjádřil v odst. 50. svého rozsudku s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu citovanou v odst. 51. rozsudku. Odkaz na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se určitosti zápočtu nebyl v projednávané věci případný. V projednávané věci byla v žalovaném období z účtu u [právnická osoba] vybrána určitá celková částka. Pro možnost započíst oproti této celkové částce případnou pohledávku žalovaného nebylo nutné specifikovat vůči kterému konkrétnímu výběru má dojít k zápočtu, neboť se nejednalo o pohledávky z různých právních titulů.

55. V projednávané věci však nebylo dle názoru odvolacího soudu namístě vůbec uvažovat o vzájemném započtení pohledávky původní žalobkyně za žalovaným ve výši 90 159,25 Kč a případných pohledávek žalovaného za původní žalobkyní. V rozsahu, v jakém žalovaný vybrané peněžní prostředky z účtu u [právnická osoba] použil ve prospěch původní žalobkyně totiž na jeho straně nevzniklo bezdůvodné obohacení, a tudíž v takovém rozsahu původní žalobkyni za žalovaným žádná pohledávka nevznikla.

56. Odvolací soud hodnotil obranu žalovaného u jednotlivých tvrzených výdajů takto: 57. 1) nákup invalidního vozíku:

58. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že úhradu těchto nákladů žalovaný nijak oproti nároku žalobců nezapočetl.

59. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný pro původní žalobkyni invalidní vozík za částku 8 099,91 Kč koupil. K tomu byl předložen účet a úhrada byla provedena z prostředků na účtu u [p.o.2], u nichž bylo prokázáno, že jejich zdrojem byla výplata žalovaného a penzijní připojištění. Invalidní vozík zcela nepochybně byl zakoupen pro původní žalobkyni a sloužil v její prospěch, jeho cena nebyla nikterak zanedbatelná. Žalovaný pak po celou dobu v řízení jako obranu proti žalobě tento výdaj uplatňoval, tedy že vozík zakoupil pro původní žalobkyni a výdaj byl v její prospěch.

60. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně shledal, že částka 8 099,91 Kč použitá žalovaným na nákup invalidního vozíku byla využita ve prospěch původní žalobkyně, a tudíž v tomto rozsahu na straně žalovaného bezdůvodné obohacení vzniknout nemohlo. Odvolací soud považuje za nerozhodné, že vozík byl zaplacen prostřednictvím peněžních prostředků na účtu u [p.o.2], a to s ohledem na skutečnost, že peníze jsou věcí určenou genericky, tedy zastupitelně, nadto peněžní prostředky na účtu u bankovního ústavu existují v podobě pohledávky za bankou. Je proto zcela nerozhodné, které konkrétní prostředky byly na úhradu potřeb pro původní žalobkyni použity. Podstatná je celková hodnota těchto plnění.

61. Odvolací soud tedy uzavírá, že ve prospěch původní žalobkyně žalovaný vynaložil částku 8 099,91 Kč. 62. 2) náklady na nájemné a služby v bytě:

63. Odvolací soud naproti tomu souhlasí s úvahou soudu prvního stupně, že ve prospěch původní žalobkyně bylo zaplacení poloviny nájemného v bytě, v němž původní žalobkyně a žalovaný společně žili až do doby její hospitalizace, tedy 3 x 3 753,50 Kč. Původní žalobkyně byla nájemcem uvedeného bytu, a to až do konce července 2021. Tudíž, pokud by nájemné za byt nebylo žalovaným zaplaceno, mohlo být po původní žalobkyni pronajímatelkami bytu vymáháno. Odvolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně za to, že je zcela nerozhodné, že v bytě již v tu dobu fakticky nebydlela. Úkon žalovaného, kterým pak nájemní smlouvu původní žalobkyně ukončil k datu 31. 7. 2021 byl učiněn rovněž v její prospěch, protože pokud by k ukončení nájmu nedošlo, mohla být původní žalobkyně nadále zavázána nájemné v bytě platit.

64. Za opodstatněný nicméně neshledal odvolací soud požadavek na úhradu 700 Kč jako poloviny zálohy na služby za květen 2021, neboť od té doby jistě byly služby spojené s nájmem vyúčtovány a platbu zálohy tak již není možno považovat za výdaj ve prospěch původní žalobkyně.

65. Stejně jako soud prvního stupně pak shledal jako neopodstatněný požadavek na zaplacení poloviny nájemného až do úmrtí původní žalobkyně, neboť od 1. 8. 2021 se nájemcem bytu stal pouze žalovaný.

66. Odvolací soud tedy uzavírá, že ve prospěch původní žalobkyně žalovaný vynaložil také částku 11 260,50 Kč (3x 3 753,50). 67. 3) předání peněz žalobkyni a) na úhradu pobytu původní žalobkyně v [ústav]:

68. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný předání peněz (2x až 3x 15 000 Kč) v hotovosti žalobkyni a) neprokázal. Žalovaný nebyl schopen ani konkrétně specifikovat, v které dny měl tyto peněžní prostředky žalobkyni a) předat, doklad o tom neměl. Z pouhé skutečnosti, že některý návštěvní den se v [ústav] vyskytovala jak žalobkyně a), tak žalovaný nelze dovodit, že došlo k předání peněz. Žalovaný peníze z účtu u [právnická osoba] začal vybírat již před umístěním původní žalobkyně do [ústav]. Nadto pobyt v [ústav] byl hrazen z bankovního účtu žalobkyně a).

69. Žalovaný byl soudem prvního stupně řádně poučen podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že své tvrzení o předání peněz neprokazuje s poučením o následcích neunesení důkazního břemene. 70. 4) náklady na péči o psa čivavu:

71. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že pokud bylo v řízení prokázáno, že žalovaný se staral o psa původní žalobkyně, je jednoznačné, že tak činil v její prospěch. Odvolací soud má za to, že pokud bylo o psa ze strany žalovaného postaráno, což žalobci nikterak nesporovali, je zřejmé, že žalovaný musel nějaké peněžní prostředky na péči o něj vynaložit.

72. Žalovaný určitým způsobem specifikoval, jaké náklady spojené s péčí o psa měl (strava, veterinární péče, stříhání drápků) a v jaké odhadované výši. K prokázání výše nákladů navrhl k důkazu webové stránky chovatelů psů čivava. Soud prvního stupně tento důkaz neprovedl a tyto výdaje žalovaného pak neuznal s tím, že neprokázal jejich výši. Takový postup nebyl správný.

73. Odvolací soud proto doplnil dokazování (§ 213 odst. 4 o.s.ř.) právě nahlédnutím na různé webové stránky chovatelů čivav (www.[název].cz, www.[název].cz, www.[název].cz, www.[název].cz, www.[název].cz), z nichž zjistil, že pes čivava váží 1,5 až 2,5 kg (optimální váha) a potřebuje stravu o množství 2 – 3 % jeho váhy, náklady na jeho stravu se pohybují kolem 500 Kč měsíčně, potřebné je provádět stříhání drápků, což stojí průměrně kolem 800 Kč za rok a veterinární péče stojí kolem 1 000 Kč za rok.

74. Vzhledem k charakteru těchto výdajů, tedy že se nejedná jednorázově o nikterak vysoké částky, je pochopitelné, že si žalovaný od těchto úhrad nenechával účtenky. Zároveň, jak odvolací soud uvedl již výše, o psa původní žalobkyně se žalovaný staral, a proto musel nějaké náklady na péči o něj vynakládat.

75. Odvolací soud proto shledal, že je namístě určit minimální výši nákladů na péči o psa čivavu úvahou podle § 136 o.s.ř., neboť dokazování jinými důkazními prostředky by nebylo hospodárné. Úvahu o výši nákladů na psa lze opřít právě o výše zmíněné internetové zdroje.

76. Na základě výše uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že průměrné náklady na péči o psa čivavu se pohybují ve výši minimálně 600 Kč měsíčně.

77. Za situace, kdy se žalovaný staral o psa po dobu 31 měsíců, činí celkové minimální náklady vynaložené z tohoto důvodu částku 18 600 Kč. Tato částka tedy také byla ze strany žalovaného vynaložena ve prospěch původní žalobkyně. 78. 5) náklady spojené s návštěvami původní žalobkyně v [ústav]:

79. Odvolací soud se neztotožnil ani s úvahou soudu prvního stupně, že částky, které žalovaný průměrně vynakládal v souvislosti s návštěvami původní žalobkyně v [ústav] by bylo možno považovat za vynaložené ve prospěch původní žalobkyně ve výše uvedeném smyslu. Odvolací soud naopak souhlasí s názorem žalobců, že není obvyklé, aby návštěvy, které docházejí za člověkem, který je hospitalizován ve zdravotnickém zařízení či v pobytovém zařízení, používaly k úhradě drobných věcí, které takovému člověku přinášejí či např. občerstvení v kavárně či restauraci spojené s takovou návštěvou, peněžní prostředků navštívené osoby. Obvyklé naopak je, že tyto náklady hradí návštěva ze svých prostředků a poskytnutá plnění mají charakter drobných darů.

80. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně tyto výdaje žalovaného nezohlednil.

81. Odvolací soud shrnuje, že žalovaný ve prospěch původní žalobkyně vynaložil od doby její hospitalizace do doby jejího úmrtí celkem částku 37 960,41 Kč (8 099,91 + 11 260,50 + 18 600).

82. Odvolací soud nepovažoval za relevantní námitku žalobců, že žalovaný k úhradě výše uvedených potřeb původní žalobkyně vzhledem k časovému odstupu od jejich výběru do jejího úmrtí zcela jistě nepoužíval ty konkrétní peníze, které z účtu u [právnická osoba] vybral, a to s ohledem na skutečnost, že peníze jsou věcí určenou genericky, tedy zastupitelně. Podstatné je, že žalovaný vynaložil ve prospěch původní žalobkyně určitou majetkovou hodnotu.

83. Pokud z účtu u [právnická osoba] byla žalovaným bez právního důvodu vybrána celková částka 90 000 Kč a připsán debetní úrok ve výši 159,25 Kč a žalovaný ve prospěch původní žalobkyně vynaložil celkem 37 960,41 Kč, vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení na úkor původní žalobkyně ve výši 52 198,84 Kč (90 159,25 – 37 960,41). Je proto povinen tuto částku právním nástupcům původní žalobkyně vydat podle § 2991 odst. 1 o. z.

84. Úrok z prodlení je pak povinen žalobcům zaplatit v návaznosti na výzvu úhradě ze dne 10. 10. 2022 (v podrobnostech viz odst. 58. rozsudku soudu prvního stupně).

85. Jelikož soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 38 598,75 Kč, je žalovaný povinen jim doplatit ještě částku 13 600,09 Kč (52 198,84 – 38 598,75).

86. Na základě výše uvedeného tedy odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil jako věcně správný (§ 219 o.s.ř.).

87. Ve výroku II. jej změnil tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobcům ještě částku 13 600,09 Kč s příslušenstvím (§ 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), a ve zbytku jej jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

88. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř., a to podle zásady míry úspěchu a neúspěchu stran ve sporu (§ 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř.).

89. Žalobci byli ve sporu úspěšní v rozsahu částky 52 198,84 Kč (36,4 %) a neúspěšní v rozsahu částky 91 060,32 Kč (63,6 %). Jsou proto povinni zaplatit žalovanému, který byl ve sporu poměrně úspěšnější náhradu nákladů řízení v rozsahu 27,2 % (63,6 – 36,4).

90. Odvolací soud neshledal důvod pro aplikaci § 150 o.s.ř., jak navrhovali žalobci. Žalobci argumentovali tím, že nevěděli, že peněžní prostředky na účtu u [p.o.2] pocházely výlučně ze zdrojů žalovaného. S tím však nelze souhlasit. Žalobkyně a) byla ustanovena opatrovníkem původní žalobkyně a z tohoto titulu také podala žalobu. Jako opatrovnice původní žalobkyně měla v plném rozsahu přístup k oběma jejím účtům. Z výpisů z těchto účtů bylo seznatelné, od koho na ně jsou připisovány peněžní prostředky. Žalobkyni a) muselo být zřejmé, že pokud na účet u [p.o.2] docházely peněžní prostředky od [společnost] a od penzijní společnosti, nemohlo se jednat o peněžní prostředky náležející její matce, která byla v důchodu. Nadto žalovaný již v reakci na předžalobní výzvu ze dne 10. 10. 2022 uváděl, že na účtu u [p.o.2] se nacházely peněžní prostředky výlučně z jeho zdrojů (viz jeho odpověď na předžalobní výzvu ze dne 1. 12. 2022). V úvahu je třeba vzít také skutečnost, že žalovaný byl k zaplacení bezdůvodného obohacení vyzván výzvou ze dne 10. 10. 2022 a již dne 21. 11. 2022, tedy za necelé dva měsíce, byla podána žaloba. Původní žalobkyně, zastoupená tehdy nynější žalobkyní a) jako její opatrovnicí mohla kdykoli v průběhu sporu vzít žalobu zpět v rozsahu peněžních prostředků na účtu u [p.o.2] a snížit tak případné náklady řízení, což neučinila.

91. Žalovanému vznikly náklady řízení za právní zastoupení advokátem a za soudní poplatek za podané odvolání ve výši 1 930 Kč.

92. V řízení před soudem prvního stupně učinila advokátka žalovaného celkem 10 úkonů právní služby v sazbě odměny za jeden úkon ve výši 6 860 Kč podle § 7 bod 5. vyhl. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále „a. t.“), z tarifní hodnoty [částka] podle § 8 odst. 1 a. t., a to převzetí a příprava zastoupení, písemná podání ve věci samé ze dne 17. 5. 2023, 1. 10. 2023, 18. 10. 2024, účast u jednání před soudem prvního stupně ve dnech [datum] (delší než dvě hodiny), [datum] (delší než dvě hodiny) a [datum] (delší než dvě hodiny). Odměna advokátky tedy činí 68 600 Kč. Součástí nákladů na právní zastoupení je také paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 3 000 Kč. Náklady na právní zastoupení před soudem prvního stupně tedy činily celkem částku 71 600 Kč.

93. V řízení před soudem odvolacím učinila advokátka dva úkony právní služby v sazbě odměny za jeden úkon ve výši 4 740 Kč (z tarifní hodnoty 90 159,25 Kč), a to odvolání a účast u odvolacího jednání. Odměna proto činí 9 480 Kč. Paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. za podané odvolání činí 300 Kč a za účast u odvolacího jednání 450 Kč (viz přechodná ustanovení k novele advokátního tarifu – z. č. 258/2024 Sb., účinný od 1. 1. 2025). Náklady na právní zastoupení před odvolacím soudem tedy činí celkem částku 10 230 Kč.

94. Žalovanému vznikly náklady řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 83 760 Kč (71 600 + 10 230 + 1 930). Z toho 27,2 % činí částku 22 783 Kč, kterou odvolací soud uložil žalobcům zaplatit žalovanému rovným dílem ve standardní třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. za použití § 211 o.s.ř.

95. Výrok II. v rozsahu částky 53 099,91 Kč s příslušenstvím nebyl odvoláním napaden, tudíž zůstal nedotčen.

Poučení