21 Co 253/2021- 275

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců JUDr. Blaženy Škopkové a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vyklizení nemovitostí, odstranění staveb a o určení vlastnictví o odvolání žalobkyně a žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 14. května 2021, č.j. 22 C 173/2020-235 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. a IV. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha – východ (dále jen soud I. stupně) rozhodl rozsudkem ze dne 14. května 2021, č.j. 22 C 173/2020-235 o povinnosti žalovaných 1 a 2 vyklidit pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] stavbu nacházející se na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] vše v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsáno na listu vlastnictví č [anonymizováno] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], a to to 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Žalobu s návrhem, aby 1. žalovaný a 2. žalovaný byli povinni do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku odstranit z pozemku parc. [číslo] z pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí] plot, z pozemku parc. [číslo] čističku odpadních vod a odtok z čističky do potoka, [územní celek], [katastrální uzemí], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], soud I. stupně zamítl (výrok II). Zamítl rovněž žalobu s návrhem, aby soud určil, že žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky, a to 1. žalovaný [jméno] [příjmení] podílu ve výši jedné poloviny, 2. žalovaný [jméno] [příjmení] podílu ve výši jedné poloviny pozemku parcela [parcelní číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí] zapsáno na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce] (výrok III). Dále rozhodl, že na náhradě nákladů řízení jsou 1. žalovaný a 2. žalovaný povinni uhradit žalobkyni částku 29 872,50 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok IV).

2. Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalobkyně se žalobou podanou u soudu I. stupně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovaným uloženo vyklidit pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], které jsou ve vlastnictví žalobkyně, dále odstranit z předmětných pozemků plot a čističku odpadních vod včetně odtoku z čističky do potoka a vyklidit stavbu nacházející se na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] a pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec]. Uvedla, že žalovaní protiprávně užívají pozemky žalobkyně, postavili na nich plot, na pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec] u [obec] postavili čističku odpadních vod a užívají stavbu žalobkyně, kterou bez jejího souhlasu částečně přestavěli na tréninkovou halu. Tímto zasahují neoprávněně do vlastnického práva žalobkyně a brání žalobkyni a společnosti [právnická osoba] v realizaci obnovy [anonymizováno] parku a potoka.

3. Žalovaní s žalobou nesouhlasili a uplatnili vzájemný návrh na určení vlastnictví pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] s tím, že jsou podílovými spoluvlastníky, každý jednou ideální polovinou pozemků p. [číslo] v obci [obec] zapsaných u Katastrálního úřadu [anonymizována tři slova], sousedící s pozemkem parc. [číslo] [list vlastnictví] [územní celek], který vlastní žalobkyně. Uvedli, že více nežli 20 let užívají nemovitosti jako své výlučné vlastnictví a teprve asi před 2 roky jim byla předložena informace, že objekty se mají zčásti nacházet na pozemku žalobkyně. Upozorňovali na mimořádné vydržení podle ustanovení § 1095 občanského zákoníku.

4. K vyjádření žalovaných žalobkyně uvedla, že odmítá, že by na základě kupní smlouvy nebo darovací smlouvy přešel na žalované pozemek parc. [číslo] kat. území [obec] u [obec], o výměře 1632 m2 nebo pozemek parc. [číslo] kat. území [obec] u [obec] nebo plechová hala na pozemcích žalobkyně. Kupní smlouva ani darovací smlouva se o pozemcích žalobkyně v žádné části nezmiňuje a současně absentuje jakékoliv ujednání, které by zmiňovalo plechovou halu, která v dané době stála výlučně na pozemcích žalobkyně a žádných způsobem nezasahovala na sousední pozemky.

5. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně dále vyplývá, že soud I. stupně z provedeného dokazování zjistil, že [jméno] [příjmení] jako prodávající a [jméno] [příjmení] (právní předchůdce žalovaných) jako kupující uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu, na základě které prodávající převedla na kupujícího zemědělskou usedlost [adresa] s pozemkem parc. č. st. [anonymizováno] o výměře 3037 m2 a zemědělskou usedlost [adresa] s pozemkem parc. č. st. [anonymizováno] o výměře 2779 m2, vše zapsáno u katastrálního úřadu [okres] na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí]. Před uzavřením kupní smlouvy byl vypracován znalecký posudek [číslo] znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] o ceně zemědělské usedlosti [adresa] v [obec], v němž uvedl, že k oceňovaným objektům patří také hospodářské budovy a ocelokolna. [jméno] [příjmení] jako dárce a žalovaní jako obdarovaní uzavřeli dne [datum] darovací smlouvu, na základě které dárce žalovaným daroval výše uvedenou zemědělskou usedlost [adresa] s pozemkem parc. č. st. [anonymizováno] a zemědělskou usedlost [adresa] s pozemkem parc. č. st. [anonymizováno]. Žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. [číslo] (ostatní plocha) o výměře 4 017 m2 a parc. [číslo] (zahrada) o výměře 1 632 m2, které jsou zapsány na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] Tyto pozemky nabyla od své právní předchůdkyně [právnická osoba] s. r. o., na základě smlouvy o rozdělení [právnická osoba] [anonymizováno] odštěpením a sloučením odštěpované části jmění s nástupnickou [právnická osoba], a.s. ze dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně tyto pozemky nabyla na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum]. Dále bylo zjištěno, že na pozemku parc. [číslo] se nachází plechová hala, která zde byla vystavěna ještě předtím, než se vlastníkem pozemku stala žalobkyně. Žalovaní ji využívali jako sklad krmiva pro zvířata, následně ji zrekonstruovali a zrekonstruovanou část začali využívat jako tréninkovou halu pro artisty a zvířata. Pozemek parc. [číslo] žalovaní užívali jako pastvu pro svá zvířata. Jednatel žalobkyně (tehdy jako jednatel společnosti [právnická osoba]) v roce 2004 proto kontaktoval žalované, aby s nimi jednal o užívání pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Výsledkem tohoto jednání bylo uzavření nájemní smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a 2. žalovaným jako nájemcem, na základě které pronajímatel přenechal nájemci pozemek parc. [číslo] k ustájení a výběhu zvířat a nájemce se zavázal hradit za to nájemné ve výši 4 000 Kč ročně. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to na jeden rok, od [datum] do [datum]. Během jednání žalovaní projevili zájem o koupi pozemku parc. [číslo] včetně plechového objektu, k prodeji však následně nedošlo z důvodu nesouhlasu dalších dvou jednatelů žalobkyně. Jednání tlumočila [jméno] [příjmení], která si v průběhu jednání činila ručně psané poznámky, z nichž vyplývá, že žalovaní měli zájem odkoupit od právní předchůdkyně žalobkyně pozemek par. [číslo] včetně plechové haly s tím, že jednatel jim měl do konce roku sdělit, zda bude prodán celý pozemek nebo jen část pozemku pod halou. K uvedeným závěrům o průběhu schůzky v roce 2004 dospěl soud I. stupně zejména na základě výpovědi jednatele žalobkyně a svědkyně [jméno] [příjmení]. Výpovědi svědkyně [příjmení] soud I. stupně uvěřil, neboť nemá žádný zájem na výsledku řízení, její výpověď lze považovat za věrohodnou i z hlediska jejího vystupování při výslechu. Jmenovaná vypovídala věcně, její výpověď nepůsobila naučeným dojmem. Výpovědi jmenované odpovídají i poznámky, které si během jednání činila. Soud I. stupně rovněž uvěřil výpovědi jednatele žalobkyně, který při výpovědi působil klidným, věcným dojmem. Uvedl, že z hlediska celkového majetku, s nímž žalobkyně nakládala a který spravovala, se jednalo o marginální záležitost, cílem žalobkyně bylo pozemky zrekultivovat a předat je do vlastnictví obce, aby mohly být využívány veřejně jako součást parku. Bylo zřejmým, že skutečnosti popisuje tak, jak si je vybavuje, čemuž odpovídá i to, že některé uváděné skutečnosti nebyly zcela přesné. Bylo evidentní, že věc hodnotí výhradně z hlediska obchodního, nemá k ní žádnou citovou vazbu. Jednatel žalobkyně neměl důvod vypovídat nepravdivě a jeho výpověď lze považovat za věrohodnou. Odlišná situace je na straně žalovaných a jejich rodinných příslušníků. Tito tvrdili, že na jednání v roce 2004 se komunikovalo pouze o pozemku parc. [číslo] jeho nájmu, o pozemku [číslo] se vůbec nejednalo, neboť byli přesvědčeni o tom, že je v jejich vlastnictví. Zde je třeba přihlédnout k té skutečnosti, že žalovaní a svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jsou rodinnými příslušníky. Pokud byly svědkovi [jméno] [příjmení] pokládány další otázky, byl žádán, nechť se vyjádření podrobně o situaci v místě, působil netrpělivým dojmem. Emoční zainteresovanost vyplynula také z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že hala je stěžejní proto, aby mohlo být zachováno jejich umění a podnikání pro děti. Je zřejmým, že na rozdíl od žalobce [příjmení] [jméno], který na věc nahlíží výhradně z hlediska obchodního, přičemž daný majetek je v podnikatelském portfoliu jmenovaného marginální a svědkyně [jméno] [příjmení], svědkyně [příjmení] má k věci osobní vztah, její výpověď je tak z hlediska nestrannosti na úrovni výpovědi účastnické. I výpověď svědka [jméno] [příjmení], který je bratrem žalovaných, nelze hodnotit jako výpověď zcela nestranné osoby. Jak zdůrazňovala svědkyně [příjmení], rodinné vazby na straně žalovaných jsou velmi silné. Soud I. stupně tedy dospěl k závěru, že žalovaní věděli o tom, že pozemky nejsou v jejich vlastnictví a že ocelová hala, později částečně přestavená na tréninkovou halu, se nenachází na jejich pozemku. Tento závěr podporují rovněž listinné důkazy, z nichž bylo zjištěno, že žalovaní jako stavebníci dne [datum] ohlásili, že připravují k realizaci drobnou stavbu – rekonstrukci stávajícího objektu garáží na parcele parc. č. st. 48, [katastrální uzemí] s tím, že po dokončení bude stavba sloužit k výcviku – drezuře zvěře jako doplněk objektu [adresa]. V řízení však bylo prokázáno, že původní budova garáží, která se skutečně nacházela na pozemku žalovaných, byla zbourána a místo toho byla zrekonstruována plechová hala, která se již nacházela na pozemku [číslo]. Žalovaní si tedy zřejmě byli vědomi toho, že plechová hala se nenachází na jejich pozemku, proto do žádosti uvedli, že se jedná o rekonstrukci objektu garáží, neboť jinak by stavební povolení pro stavbu tréninkové haly nezískali. Soud I. stupně hodnotil i výpověď svědka [příjmení] a znaleckého posudku, kopie, jím předloženého. Tyto důkazy svědčí ve prospěch žalovaných, avšak pouze pro úvahu, že případně mohli být v dobré víře ve vztahu k ocelové kolně. S ohledem k té skutečnosti, že tato se nachází pouze na části pozemku, a to nikoliv ve většině jeho rozlohy, nelze pouze z tohoto důkazu dovodit dobrou víru žalovaných ve vztahu k pozemku [číslo] nadto tomuto odporuje i skutečnosti týkající se rekonstrukce haly. V roce 2016 žalobkyně jako propachtovatel a společnost [právnická osoba] jako pachtýř uzavřely smlouvu nájemní a pachtovní, na základě které žalobkyně přenechala [anonymizováno] [obec] do užívání i sporné pozemky parc. [číslo] parc. [číslo]. Dopisem ze dne [datum] pak žalobkyně vyzvala 2. žalovaného k vyklizení pozemků parc. [číslo] v katastrálním území Kojetice u Prahy, které neoprávněně užívají. Dopisem ze dne [datum] [titul] [jméno] [příjmení], jednatel společnosti [právnická osoba] sdělil 2. žalovanému, že obhlídkou na místě bylo zjištěno, že nebyl odstraněn plot ohraničující část pozemků par. [číslo]. Pokud je mu známo, ani katastr nemovitostí neeviduje žádný nabývací titul k objektu na tomto pozemku, stodole. Ani na tuto stavbu, její případnou rekonstrukci či přístavbu nebylo vydáno stavební povolení. Požádala ho tedy o vyklizení pozemků, včetně stodoly a předání nájemci – společnosti [právnická osoba] nejpozději do [datum]. Dopisem ze dne [datum] [titul] [jméno] [příjmení] jako zástupce žalobkyně sdělil žalovaným, že se na pozemcích par. [číslo] neoprávněně nachází provizorní a zanedbaný drátěný plot, žádá proto žalované o neprodlené odstranění plotu, jinak ho budou muset odstranit sami a požadovat úhradu za odstranění. Žádal žalované také o to, aby na pozemky nepouštěli pást zvířata a odstranili stavby související s objektem rodinného domu na parc. č. st.

49. Dne [datum] podal [jméno] [příjmení] vysvětlení na Policii ČR, v němž uvedl, že žalovaní v současné době neoprávněně užívají pozemky [číslo] [číslo] v katastrální území Kojetice a neoprávněně využívají stavby stodoly na pozemku parc. [číslo] která není do současné doby zkolaudovaná, neexistují k ní žádné dokumenty. Dopisem ze dne [datum] [titul] [jméno] [příjmení] jako zástupce žalobkyně kontaktoval právní zástupkyni žalovaných a sdělil jí, že na pozemku žalobkyně parc. [číslo] se nachází černá stavba – plechová bouda. Opakovaně žádali žalované, aby objekt vyklidili, ti však na to nereagovali. Naopak pozemek, na němž se nachází černá stavba, oplotili a znemožňují tak majitelům a nájemci vstup na jejich pozemek. Na pozemku [číslo] se nachází stále čistička odpadních vod. Dne [datum] kontaktovala právní zástupkyně žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení], kterému navrhla smírné řešení, že by žalovaní vyklidili plechovou stavbu, kde skladují krmivo pro zvířata a přenechali ji jeho klientovi a klient by převedl část pozemku [číslo] na kterém je postavena tréninková hala do jejich vlastnictví.

6. Z takto zjištěného skutkového stavu vycházel soud I. stupně při svém rozhodování. Shrnul, že žalobkyně se domáhá vyklizení pozemků parc. [číslo] [katastrální uzemí]. Žalovaní učinili ve věci vzájemný návrh dle § 97, § 98 o. s. ř., kdy se domáhají určení vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] kat. území [obec] u [obec]. Návrh žalobců z hlediska právního hodnocení je založen ustanovením § 1040 oobčanského zákoníku, k čemuž pro úplnost soud I. stupně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydané ve věci sp. zn. 25 Cdo 1992/2001, které uvádí, že u nemovitostí plní funkci vindikační žaloby žaloba na vyklizení (např. bytu, domku, či jiné nemovitosti). Obrana žalovaných stojí na tvrzení, že právním titulem, na jehož základě nemovitost, konkrétně pozemek [číslo] užívají, je vlastnické právo, kdy odkazují na ustanovení § 1095 občanského zákoníku. Žalovaní tvrdí, že kupní smlouvou ze dne [datum] nabyl právní předchůdce žalovaných sousedící pozemky [číslo] zemědělská usedlost [číslo] [číslo] zemědělská usedlost [anonymizováno], kdy od tohoto okamžiku odvozují svoji držbu. Žalovaní tedy tvrdí, že užívají předmětné pozemky do té míry dlouho, že na jejich straně došlo k vydržení, a to i za situace, kdy neexistuje právní titul držby. Zde je rozdíl od vydržení řádného, kdy držitel má dobrou víru v titul držby. Žalovaní odkazují na kupní smlouvu k pozemkům parc. [číslo] [číslo] která dobrou víru v právní titul k pozemkům [číslo] [číslo] založit nemůže, ledaže by byla užívána část těchto pozemků.

7. Soud I. stupně poukázal na existenci rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000, podle kterého pokud se nabyvatel nemovitostí na základě právní skutečnosti způsobilé k nabytí vlastnického práva chopí držby pozemku, na který se tato právní skutečnost nevztahuje, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i tohoto pozemku. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy nabytého a skutečně drženého pozemku. V projednávaném případě má však soud za to, že žalovaní nemohli být v dobré víře, že pozemek [číslo] je součástí jimi zakoupených nemovitostí, když sporný pozemek parc. [číslo] (zahrada) má výměru 1 632 m2. Jedná se o rozsáhlý pozemek, kdy žalovaným muselo být zřejmé, že jimi zakoupené nemovitosti tento pozemek nezahrnují. Za podstatné zde soud I. stupně považuje i tu skutečnost, že žalovaní se v řízení domáhají určení, že jsou vlastníky celého pozemku [číslo]. Zde jsou i určité rozpory v postoji žalovaných, kteří tvrdí, že předmětný pozemek vydrželi, zároveň uvádějí, že prostor pozemku za plechovou budovou je nezajímá a neužívají jej. Pokud je tomu tak, že prostor pozemku za plechovou stavbou je nezajímá a neužívají jej, není zřejmým, proč se domáhají určení, že jsou vlastníky celého pozemku [číslo]. Pokud by setrvávali na stanovisku, že jsou v dobré víře k celému pozemku, nelze s ohledem k jeho výměře tuto dovozovat.

8. Není-li možné právní titul držby vůbec dohledat a není-li jím ani to, že držitel byl v dobré víře, že se jedná o součást jím vlastněných sousedících pozemků, připadá v úvahu pouze vydržení mimořádné, kterého se žalovaní taktéž v řízení dovolávají. Pro jeho naplnění je nutné, aby byla splněna doba, po kterou držitel má věc v držbě a také to, že držba je poctivá. Do vydržecí doby se započítává i doba, po níž měl držitel, jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě, u nemovité věci ne dříve nežli 5 let po účinnosti občanského zákoníku. Dle gramatického výkladu v případě mimořádného vydržení se započítává i doba před účinností občanského zákoníku. Limitem pro mimořádné vydržení je neexistence zjevné lsti a doba, kdy nejdříve může mimořádné vydržení doběhnout. Mimořádné vydržení se podobá oprávněné držbě, kdy titul je nedohledatelný, řeší se dlouhodobý stav. Mimořádné vydržení principiálně nestojí na titulu držby dostačujícího k vlastnickému právu, ale na poctivé držbě a uplynutí času. Za této situace tak postačí poctivost držby právního předchůdce, a to bezprostředního předchůdce (v daném případě držbu dle tvrzení započal přímý právní předchůdce žalovaných), možné je započíst pouze poctivou držbu. Zápočet před účinností občanského zákoníku je možné pouze u držby mimořádné, jíž se v daném případě žalovaní dovolávají.

9. U mimořádného vydržení tak platí, že je třeba uplynutí doby u nemovitých věcí nejméně 20 let, přičemž nemusí být prokázán právní důvod držby, avšak musí být zřejmá poctivost. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalovaní věděli o tom, že pozemek parc. [číslo] není součástí pozemků, které jejich předchůdce nabyl na základě kupní smlouvy uzavřené s [jméno] [příjmení]. Co se týče pozemku [číslo] tak žalovaní toto ani nesporovali, když uvedli, že si byli vědomi toho, že pozemek [číslo] jim nepatří, proto v roce 2004 ohledně tohoto pozemku uzavřeli nájemní smlouvu. Co se týče pozemku [číslo] zde byla tvrzení žalovaných protichůdná, když na jednu stranu tvrdili, že se domnívali, že součástí jejich nemovitostí je pouze pozemek pod plechovou halou, současně však tvrdili, že vydrželi celý pozemek [číslo] domáhali se určení vlastnického práva k celému pozemku [číslo]. Z výše provedených důkazů se však podává, že žalovaní od počátku věděli o tom, že rovněž pozemek [číslo] není jejich v jejich vlastnictví a že stavbu tréninkové haly vědomě prováděli na cizím pozemku. Kromě toho, že již sama výměra pozemku zakládá úvahu o tom, že nemohl být součástí nabývacího titulu právního předchůdce žalovaných, byli tito o této skutečnosti zpraveni. Na straně žalovaných byl tedy shledán nepoctivý úmysl, když od počátku věděli, že nejsou vlastníky pozemků parc. [číslo] přesto je využívali pro svůj prospěch (stavba výcvikové haly, pastva zvířat). Z tohoto důvodu nemohlo dojít k mimořádnému vydržení žalovanými. Soud I. stupně proto žalobě ve výroku I. vyhověl a uložil žalovaným povinnost vyklidit pozemek [číslo] zároveň pozemek [číslo] když v řízení bylo prokázáno, že na tomto pozemku se nachází minimální čistička žalovaných, je tudíž žalovanými stále užíván, když bylo současně prokázáno, že vlastníkem těchto pozemků je žalobkyně.

10. Žalobkyně se kromě vyklizení předmětných nemovitostí domáhala také uložení povinnosti žalovaným odstranit z pozemku parc. [číslo] z pozemku parc. [číslo] plot a z pozemku parc. [číslo] čističku odpadních vod a odtok z čističky do potoka. V této části soud I. stupně žalobu zamítl, neboť má za to, že součástí povinnosti vyklidit předmětné nemovitosti, kterou soud I. stupně uložit žalovaným ve výroku I., je rovněž i odstranění plotu a čističky odpadních vod a odtoku z čističky do potoka, které se na těchto nemovitostech nachází.

11. Ve výroku III. pak soud I. stupně zamítl vzájemnou žalobu žalovaných, kteří se domáhali toho, aby soud určil, že žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parcela [parcelní číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí] zapsáno na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], neboť dospěl k názoru, že žalovaní sporné pozemky parc. [číslo] nevydrželi a žalovaným nevzniklo vlastnické právo k předmětným pozemkům ani z jiného právního titulu.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 29 872,50 Kč.

13. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání jak žalobkyně, tak žalovaní.

14. Odvolání žalobkyně směřovalo proti výroku II rozsudku soudu I. stupně. Žalobkyně v něm namítala, že pro závěr, zda je výrok II. rozsudku soudu I. stupně správný, je nezbytné vyhodnocení povahy plotu na pozemcích a čističky (vč. odtoku) z toho hlediska, zda se jedná o stavby pevně a trvale spojené se zemí nebo zda se jedná o věci movité. Uvedené hodnocení v písemném vyhotovení rozsudku absentuje a z toho důvodu nelze přezkoumat správnost napadeného výroku II. rozsudku. Takto koncipované odůvodnění rozsudku bohužel v podstatě vylučuje, aby se žalobce mohl k závěrům soudu plnohodnotně vyjádřit. Stejně tak je samozřejmě výrazně komplikováno či dokonce vyloučeno řádné přezkoumání rozsudku ve výroku II. odvolacím soudem. Žalobkyně je přesvědčena, že výrok II. by mohl obstát jako správný výhradně za situace, pokud by soud došel ke zjištění, že jsou ploty na pozemcích a čistička věcmi movitými, resp. že se nejedná o stavby trvale a pevně spojené se zemí. V písemném vyhotovení rozsudku takové hodnocení nicméně zcela absentuje. Přitom z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že ploty na pozemcích je nutné považovat za stavby pevně a trvale spojené se zemí, neboť sloupky plotů jsou spojeny betonovým základem ze zemí a rovněž čističku je nutné považovat za stavbu pevně a trvale spojenou se zemí, neboť se jedná betonovou stavební strukturu se základy zapuštěnými v pozemku, kterou nelze odstranit pouhým přesunutím (obdobně odtokové potrubí je zasazeno do pozemku, prochází od čističky pod zemí a ústí do potoka na pozemku žalobce). Vzhledem ke skutečnosti, že je nutné ploty na pozemcích a čističku považovat za stavby pevně a trvale spojené se zemí, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů je nutné ve vztahu k plotům a čističce trvat na rozhodnutí o jejich odstranění. Navrhovala proto, aby odvolací soud rozsudek Okresního soudu Praha – východ č.j. 22 C 173/2020-235 ze dne 14. 5. 2021 změnil ve výroku II. tak, že uloží žalovaným povinnost odstranit z pozemku parc. [číslo] z pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], plot, a z pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], čističku odpadních vod a odtok z čističky do potoka, a to do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku a přiznal žalobkyni nárok na náhradu řízení před odvolacím soudem, případně aby byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. zrušen a věc vrácena Okresnímu soudu Praha – východ k dalšímu řízení.

15. Odvolání žalovaných směřovalo proti výrokům I, III a IV rozsudku soudu I. stupně. Žalovaní v něm namítali, že rozhodnutí soudu, které specifické mimořádné okolnosti věci nepovažovalo za důvod pro uznání oprávněné držby žalobců, opomíjí judikaturu požadující v případě takových okolností klást důraz na individuální posouzení vycházející ze základních principů soukromého práva, a spočívá tak na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Účelem institutu vydržení není nucené zbavení vlastnického práva původního vlastníka, nýbrž uvedení dlouhodobého faktického stavu do souladu se stavem právním.„ Dlouhodobá držba, zejména pokud trvá více než 22 let (1995 – 2017), nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl již dříve za to, že držitel užívá jeho pozemek. V projednávané věci k převodu rodinného domu do jejich vlastnictví (vlastnictví otce v roce 1995) došlo až poté, kdy bylo zbudováno oplocení. Rovněž poukazují na to, že měli pozemky ve stejných hranicích v nepřetržité držbě od roku 1995, tedy více jak 22 let a jejich držbu po celou dobu nikdo nerozporoval. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] vypracoval dne [datum] na základě objednávky [jméno] [příjmení] znalecký posudek [číslo] o ceně zemědělské usedlosti [adresa] v [obec], v němž uvedl, že k oceňovaným objektům patří hospodářské budovy a ocelokolna. [příjmení] objekty tvoří komplex hal uzavírající ze dvůr. Haly jsou zděné. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], bratra žalovaných, soud I. stupně zjistil, že koupi pozemků vyřizoval především on, měl plnou moc. Sháněli nemovitosti na zimoviště, naskytla se koupě nemovitostí od paní [příjmení]. Nerozhodli se hned, do místa jel asi 4x, nebo 5x, bylo to tam velmi zanesené, nikdo o pozemky evidentně dlouhou dobu nejevil žádný zájem, nestaral se o ně, byly zanesené nepořádkem a velmi zanedbané. Nakonec se rozhodli pro koupi. V místě byl i odhadce a ocenil vše, co v místě bylo. Jednalo se o uzavřený objekt, který celý koupili. V místě byla plechová garáž, kovárna a drobné stavby. Těchto staveb tam bylo více, lze říci, že tvořily jakýsi uzavřený kruh. Do místa se vstupovalo hlavní bránou. V zásadě tyto stavby byly spojené, mezi nimi možná byl někde metr, či dva. Oploceno to bylo právě těmi budovami do kruhu. Za tím žádný plot nebyl. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], syna znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], soud I. stupně zjistil, že jiné podklady po otci, který zpracovával znalecký posudek při koupi nemovitostí žalovaných, k dispozici nejsou. Jediné, co je dále k dispozici, je znalecký – tlumočnický deník, svazek [číslo] který byl kontrolován příslušným krajským soudem. Nelze přesně určit, na základě jakých podkladů byl znalecký posudek vypracován, když tyto nejsou k dispozici. Nicméně lze z něj zjistit, že bylo vypracováno ocenění budov, hal a pozemků k zadání, jak se podává ze znaleckého deníku. Byla oceněna mimo jiné i ocelová hala, ocelokolna. Byly oceněny stavby, které byly do půlkruhu. Ze znaleckého posudku se dále podává, že ocelokolna, tedy budova postavená s ocelovou konstrukcí, byla oceňována pouze jedna, zbylé stavby byly zděné. Jiná ocelová budova nebyla oceňována. Když údaje kontroloval, zjistil, že v současné době ocelová hala není zapsána v katastru nemovitostí. Zdali tam byla zapsána v předchozí době, to neví. Ve spise neexistuje důkaz o tom, který by mohl vést soud k závěru, že žalovaní věděli o tom, že pozemky nejsou v jejich vlastnictví a že ocelová hala, později částečně přestavená na tréninkovou halu, se nachází na jejich pozemku. Ocelová hala nebyla a to ani z části nikdy přestavěná na tréninkovou. Jedná se o dvě budovy, ocelová je v původním stavu, tréninková byla postavená na místě zbouraných garáží. Jedná se o podstatné pochybení soudu. Stejně je nepřesvědčivé hodnocení věrohodnosti svědků. Dále žalovaní poukazují na skutečnost, že žalobkyně byla úspěšná pouze v 50% návrhu. Tato skutečnost nebyla promítnuta do přiznaných nákladů řízení. Navrhovali, aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc aby mu vrátil k dalšímu řízení.

16. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že odvolateli uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ust. § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení.

17. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je soud I. stupně ve svém rozhodnutí správně a podrobně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně. Základní skutková zjištění soudu I. stupně jsou stručně shrnuta shora.

18. Podle ustanovení § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

19. Podle ustanovení § 1042 občanského zákoníku vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

20. Podle ustanovení § 1043 odst. 1 občanského zákoníku na toho, kdo nabyl držby vlastnického práva poctivě, řádně a pravým způsobem, se hledí jako na vlastníka proti tomu, kdo mu věc zadržuje či ho jinak ruší, aniž k tomu má právní důvod, nebo pokud k tomu má právní důvod stejně silný či slabší.

21. Podle ustanovení § 1089 odst. 1 občanského zákoníku drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

22. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

23. Podle ustanovení § 1090 odst. 1 občanského zákoníku k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

24. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nabyl-li zůstavitel nepravou držbu, nemůže vlastnické právo vydržet ani jeho dědic, i kdyby držel poctivě. To platí obdobně i pro všeobecného právního nástupce právnické osoby.

25. Podle ustanovení § 1091 odst. 2 občanského zákoníku vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

26. Podle ustanovení § 1095 občanského zákoníku uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

27. Podle ustanovení § 1096 odst. 1 občanského zákoníku nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce.

28. Podle odst. 2 citovaného ustanovení při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

29. V projednávané věci se žalobkyně domáhala vyklizení pozemků parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] s tím, že je jejich vlastníkem, když vlastnictví nabyla v důsledku dohody společníků o rozdělení [právnická osoba] s.r.o. ze dne [datum] odštěpením a sloučením odštěpené části s žalobkyní. Rozdělovaná společnost je koupila kupní smlouvou ze dne [datum]. Žalovaní s žalobou nesouhlasili, tvrdili, že pozemku parc. [číslo] je téměř vyklizen a vlastníkem pozemku parc. [číslo] jsou oni, když vlastnictví k němu nabyli na základě mimořádného vydržení, neboť tento užívají po dobu více než 20 let v dobré víře, že je jejich. S ohledem na to se vzájemným návrhem domáhali určení, že právě oni jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec].

30. Pokud jde o vzájemný návrh žalovaných na určení vlastnického práva, jedná se o určovací žalobu podle ustanovení § 80 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Odvolací soud dospěl k závěru, že na straně žalovaných je naléhavý právní zájem na požadovaném určení, když tvrdí, že jsou vlastníky sporného pozemku, avšak totéž tvrdí žalobkyně, která je navíc jako vlastník tohoto pozemku zapsána v katastru nemovitostí. I když se soud I. stupně otázkou naléhavého právního zájmu nezabýval, lze uzavřít, že i on naléhavý právní zájem na straně žalovaných shledal, neboť se jejich vzájemným návrhem zabýval a rozhodl o něm.

31. Je tak zřejmé, že hlavním problémem je otázka, zda vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] je žalobkyně či žalovaní. Žalobkyně předložila nabývací titul k předmětným pozemkům (tedy i k pozemku parc. [číslo]), je rovněž zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí.

32. Žalovaní nedisponují žádným nabývacím titulem, proto by na jejich straně nemohlo vzniknout vlastnické právo ani na základě řádného vydržení. Tvrdili však, že ke vzniku jejich vlastnického práva došlo na základě mimořádného vydržení. Tvrdili, že v dobré víře užívají pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], resp. jeho část, na které je postavena plechová hala, kterou oni částečně zrekonstruovali a udělali z ní tréninkovou halu pro artisty a pro zvířata. Vlastnictví žalobkyně k pozemku parc. [číslo] žalovaní nerozporovali, pouze tvrdili, že je téměř vyklizen.

33. Základem řádného vydržení je existující, prokazatelný a platný právní titul držby, který by postačil k nabytí vlastnického práva. Ten ve spojení s držbou a plynutím času může dospět k souladu faktického a právního stavu - vydržení řádnému. Z hlediska sjednání průchodu spravedlnosti a zároveň zachování právní jistoty je potřeba vyřešit i situace, kdy předchozí vlastník anebo titul držby vůbec nejsou právně dohledatelné. Jediným východiskem je speciální konstrukce mimořádného vydržení. Podmínkami mimořádného vydržení jsou poctivá držba a čas dvojnásob dlouhý než pro situaci řádného vydržení; tedy šest let u movité věci a dvacet let u nemovitosti. K mimořádnému vydržení nemůže ani tak dojít, pokud bude držiteli prokázán nepoctivý úmysl.

34. V tomto kontextu je třeba odkázat na přechodnou úpravu, obsaženou v ustanovení § 3066 občanského zákoníku Do vydržecí doby se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v době přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, přičemž tato doba neskončí dříve než uplynutím dvou let od nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. Z gramatického výkladu lze dovodit, že v případě mimořádného vydržení se započítává i doba před účinností tohoto zákona. Limitem je pouze neexistence zjevné lsti a doba, kdy nejdříve může takové vydržení doběhnout. Mimořádné vydržení se spíše podobá oprávněné držbě a sleduje dlouhodobé stavy, kde titul je prakticky nedohledatelný. Proto se také umožňuje zpětné započtení vydržecí doby. Naopak u řádného vydržení jako nové kvalifikace vydržení takový postup není možný.

35. Mimořádné vydržení tedy vyžaduje vedle poctivé držby držitele navíc proběhnutí vydržecí doby, která je dvojnásob dlouhá než u vydržení řádného. Tato doba neskončí dříve, než stanoví zákon. U movité věci skončí uplynutím dvou let po nabytí účinnosti, u nemovité uplynutím pěti let od účinnosti tohoto zákona (§ 3081). Uplynutím mimořádné vydržecí doby (i prostřednictvím zápočtu) dojde k nabytí vlastnického práva. Ze znění ustanovení § 3066 lze dovodit, že vydržecí doba u mimořádného vydržení nemovitosti skončí nejdříve k 1. 1. roku 2019; bylo by možné provést zápočet do vydržecí doby včetně držby právního předchůdce od [datum].

36. Je pravdou, že [jméno] [příjmení], právní předchůdce žalovaných uzavřel dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byla zemědělská usedlost [adresa] s pozemkem parc. č. st. [anonymizováno] o výměře 3037 m2 a zemědělská usedlost [adresa] s pozemkem parc. č. st. [anonymizováno] o výměře 2 779 m2 Tyto nemovitosti převedl [jméno] [příjmení] [datum] darovací smlouvou na žalované. Žalovaní kromě těchto nemovitostí užívali v minulosti i pozemek parc. [číslo] to k výběhu zvířat a plechovou halu umístěnou na pozemku parc. [číslo] za účelem skladování krmiva pro zvěř. Již v roce 2004 byli upozorněni žalobkyní (jejími pracovníky a jejím jednatelem), že tyto pozemky užívají neoprávněně. Mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl pozemek parc. [číslo] to na dobu jednoho roku (od [datum] do [datum]). Při jednání o uzavření této smlouvy byli upozorněni rovněž na skutečnost, že plechová hala, která je součástí pozemku parc. [číslo] je rovněž ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaní projevili zájem pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] od žalobkyně koupit. Toto bylo prokázáno zejména výslechem jednatele žalobkyně, ale i výslechem svědkyně paní [jméno] [příjmení] Odvolací soud se ztotožňuje s hodnocením jednotlivých důkazů soudem I. stupně. Z uvedeného je zřejmé, že již v této době nemohli být žalovaní v dobré víře v to, že jim pozemek parc. [číslo] včetně plechové haly, patří. Nemohla tak uplynout požadovaná doba pro mimořádné vydržení, která mohla skončit až dne [datum]. Kromě toho byli žalovaným zaslány žalobkyní výzvy k vyklizení obou pozemků [datum] a [datum], ve kterých se hovoří i o objektu na pozemku parc. [číslo]. Jak jednání v roce 2004, tak výzvy z roku 2016 se uskutečnily již za účinnosti nového občanského zákoníku, avšak ještě před uplynutím zákonem stanovené doby dle ustanovení § 3066 občanského zákoníku pro mimořádné vydržení (pět let od nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, tedy [datum]). Z těchto skutečností je tak patrno, že nemohlo dojít k nabytí vlastnictví pozemku parc. [číslo] na základě mimořádného vydržení žalovanými.

37. Kromě toho žalovaní v roce 1999 ohlásili na [stát. instituce] drobnou stavbu – rekonstukci objektu garáže na pozemku parc. [číslo] která má po rekonstrukci sloužit k výcviku a drezuře zvěře. Z odpovědi [stát. instituce] ze dne [datum] bylo zjištěno, že obecní úřad jim sdělil, že je nutno zpracovat autorizovaným inženýrem projektovou dokumentaci s dokladem o majetku předmětné garáže a předložit ji na Stavebním úřadu [obec]. Toto se však nikdy nestalo. V řízení bylo prokázáno, že žalovaní zbourali původní objekt garáže, který se nacházel na jejich pozemku parc. [číslo] avšak zrekonstruovali část plechové haly, která se nachází na pozemku žalobkyně parc. [číslo].

38. Dalším důvodem, proč nelze na straně žalovaných nelze shledat dobrou víru, je i rozměr pozemku parc. [číslo]. Pokud se nabyvatel nemovitostí na základě právní skutečnosti způsobilé k nabytí vlastnického práva chopí držby pozemku, na který se tato právní skutečnost nevztahuje, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i tohoto pozemku. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy nabytého a skutečně drženého pozemku. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.. sp. zn. 22 Cdo 1398/2000). Soud I. stupně správně uzavřel, že žalovaní nemohli být v dobré víře, že pozemek [číslo] je součástí jimi zakoupených nemovitostí, když sporný pozemek parc. [číslo] (zahrada) má výměru 1 632 m2. Jedná se o rozsáhlý pozemek a žalovaným muselo být zřejmé, že jimi zakoupené nemovitosti tento pozemek nezahrnuje.

39. Ze všech výše uvedených skutečností je zřejmé, že žalovaní nebyli v dobré víře, že jim patří pozemek parc. [číslo] na kterém stojí plechvá hala, ale naopak museli vědět, že nerekonstruují svůj objekt, ale objekt ve vlastnictví někoho jiného. Jejich jednání tak v žádném případě nemohlo být jednáním poctivým. I to je důvodem, proč nemohlo dojít k mimořádnému vydržení vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je plechová hala.

40. Lze tak uzavřít, že nebyly splněny podmínky ani pro řádné vydržení sporného pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] (neexistence nabývacího titulu, ale ani podmínka desetileté vydržecí doby s ohledem na jednání v roce 2004) ani pro mimořádné vydržení (nenaplnění vydržecí doby 6 let po nabytí účinnosti občanského zákoníku, ale ani poctivý úmysl). Proto byl návrh žalovaných na určení jejich vlastnictví k pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] správně soudem I. stupně zamítnut (výrok III).

41. Naopak žalobkyně prokázala, že je vlastníkem obou sporných pozemků, a proto její návrh na jejich vyklizení žalovanými byl shledán soudem I. stupně správně důvodným, když žalovaní nepopírali, že užívají plechovou halu, která je součástí pozemku parc. [číslo] z malé části i pozemku parc. [číslo] že i pozemek parc. [číslo] je vyklizen pouze zčásti.

42. S ohledem na to odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I a III jako věcně správný podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

43. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu I. stupně o tom, že součástí povinnosti vyklidit předmětné nemovitosti, kterou soud I. stupně uložit žalovaným ve výroku I., je rovněž i odstranění plotu a čističky odpadních vod a odtoku z čističky do potoka, které se na těchto nemovitostech nachází, a proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II).

44. Podle ustanovení § 1085 občanského zákoníku soud může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že ten, kdo zřídil stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, musí vlastním nákladem stavbu odstranit a uvést pozemek do předešlého stavu. Soud přitom přihlédne, zda k zřízení stavby došlo v dobré víře.

45. Žaloba na vyklizení pozemku je prostředkem, který poskytuje vlastníku pozemku ochranu proti tomu, kdo má neoprávněně na tomto pozemku umístěny věci movité, příp. tento pozemek užívá; nedotýká se věci nemovité, nacházející se na pozemku a náležející tomu, kdo má pozemek vyklidit. Pokud se žalobce domáhá odstranění nemovitých staveb zřízených na jeho pozemku žalovaným, musí žalovat na odstranění stavby (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 396/2003). Ochrany vlastnického práva se tedy vlastník pozemku, na němž je umístěna nemovitá stavba ve vlastnictví někoho jiného, může domáhat pouze žalobou na odstranění stavby, nikoli žalobou na vyklizení pozemku (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 255/2001).

46. Ustanovení § 1085 občanského zákoníku řeší odstranění tíživých následků neoprávněné stavby pro vlastníka zastavěného pozemku. Stavba je neoprávněná tehdy, stavěl-li někdo cizí na pozemku, aniž by mu svědčil právní titul, umožňující zřídit stavbu. Pro klasifikaci stavby jako neoprávněné je nerozhodné, zda stavebník měl stavební povolení. Stejně tak není rozhodující samotné vědomí vlastníka pozemku (resp. státních orgánů) o stavbě (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1097/2003). Neoprávněná stavba není tedy stavba zřízená v rozporu se stavebními předpisy (nejde o tzv. černou stavbu), ale jde o stavbu zřízenou bez legální možnosti stavebně využít cizí pozemek.

47. Na cizím pozemku je možné stavbu zřídit na základě věcného práva stavby (§ 1240 a násl.), případně práva nájemního, bez rizika toho, že se stavba stane součástí pozemku. Důvodem úpravy tohoto ustanovení je to, že trvalá stavba, resp. spíše jakýkoli trvalý stavební zásah je součástí pozemku, přičemž ten může být takovým zásahem i znehodnocen.

48. Žalobkyně se domáhala odstranění staveb z pozemků parc. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizováno] [obec], a to stavby plotu, stavby čističky odpadních vod a odtoku z čističky do potoka. Soud I. stupně se však v řízení vůbec nezabýval tím, zda jsou skutečně tyto stavby umístěny na sporných pozemcích, jaký je charakter těchto staveb a kdo a za jakých okolností je na uvedené pozemky umístil a zda jde skutečně o stavby a je-li tedy třeba žalovat na odstranění staveb, či zda je možné jejich odstranění zahrnout pod povinnost vyklidit pozemek.

49. Jiné" vady řízení ve smyslu ustanovení § 219a odst. 1 o.s.ř. se mohou např. vyskytnout při zjišťování skutkového stavu (např. nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci, přestože byly tvrzeny). Jelikož se soud I. stupně nezabýval otázkami uvedenými výše, zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Kromě toho ke zjištění skutkového stavu věci je třeba provést další důkazy, které byly žalobkyní navrhovány a které přesahují účel odvolacího řízení.

50. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku II podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) a odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu I. stupně k dalšímu řízení.

51. Na soudu I. stupně bude, aby se zabýval výše nastíněnými otázkami, v případě potřeby vyzval účastníky podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 k doplnění tvrzení a označení důkazů k nim a ve věci pak znovu rozhodl.

52. Ve svém rozhodnutí neopomene rozhodnout nejen o nákladech účastníků řízení, ale rovněž o nákladech státu, které v řízení vznikly (tlumočné).

Poučení