21 Co 257/2025 - 356

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Petržálka a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Michaely Novákové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 27. února 2025 č. j. 11 C 22/2022-315 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud výrokem I rozsudku označeného v záhlaví zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemku č. parc. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č. p. [číslo], [adresa], a k pozemkům č. parc. [číslo], zahrada, č. parc. [číslo], zahrada, v obci [adresa], katastrálním území [adresa], zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota], výrokem II přikázal pozemek č. parc. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č. p. [číslo], [adresa], pozemky č. parc. [číslo], zahrada, č. parc. [číslo], zahrada, v obci [adresa], katastrálním území [adresa], zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] do výlučného vlastnictví žalovaného, výrokem III žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na vypořádací podíl [částka] do třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, výrokem IV rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, výrokem V žalobci uložil povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] na nákladech řízení částku [částka] do patnácti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí a výrokem VI žalovanému uložil povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] na nákladech řízení částku [částka] do patnácti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. V odůvodnění uvedl, že žalobce se domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku č. p. st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č. p. [číslo] [adresa] a dále pozemkům č. p. [číslo] zahrada, č. p. [číslo] zahrada, v obci [adresa], katastrální území [adresa] zapsané v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], katastrální pracoviště [adresa] na listu vlastnictví č. [hodnota] (dále též jen „nemovitosti“) a navrhoval, aby tyto nemovitosti byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví. Žalovaný souhlasil se zrušením spoluvlastnictví, ale navrhl, aby nemovitosti byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví. Okresní soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že účastníci jsou rovným dílem podílovými spoluvlastníky nemovitostí na základě darovací smlouvy ze dne [datum]. Budova č. p. [číslo] je jednopodlažní budova s přilehlými pozemky, které jsou užívány jako zahrada. Oba účastníci mají k nemovitostem vztah, neboť je od dětství užívali se svými rodinami ke společnému setkávání. Budovu užívají tak, že každý má k dispozici dva ze čtyř pokojů a společně užívají koupelnu s toaletou a kuchyň. V minulosti oba prováděli spíše drobnější opravy či úpravy a ani jeden z nich neprovedl rozsáhlejší investice. Dodávku vody a odvádění odpadních vod hradí polovinou, žalobce hradí daň z nemovitostí, pojištění domu a žalovaný dodávku elektřiny a vyvážení septiku. Žalobce hodlá užívat nemovitosti k bydlení a žalovaný k rekreaci. Nyní užívají nemovitosti pravidelně k rekreaci, ale udržuje je spíše žalovaný. Žalobce do nemovitostí aktuálně spíše nejezdí. Obvyklá cena nemovitostí se pohybuje mezi částkou [částka] až [částka]. Oba účastníci učinili nabídku na vyplacení náhrady ve výši [částka]. Žalobce disponuje úsporami ve výši [částka] a má nabídku hypotečního úvěru, přičemž úvěrová smlouva pozbyla účinnosti dne [datum]. Žalovaný disponuje úsporami ve výši [částka] a podle smlouvy o hypotečním úvěru ze dne [datum] uzavřené s [právnická osoba]. může čerpat po dobu 23 měsíců od uzavření smlouvy na úvěr [částka]. Okresní soud věc po právní stránce posoudil podle § 1140, § 1142, § 1143, § 1144 a § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle kterého lze přikázat společnou věc za náhradu spoluvlastníkovi, pokud o přikázání společné věci do jeho výlučného vlastnictví projeví zájem a je solventní. Soud se musí zabývat vždy výší podílu spoluvlastníků a účelným využitím věci. Přihlížet je třeba i ke schopnosti a včasnosti zaplacení vypořádacího podílu (přiměřené náhrady). Okresní soud pak vycházel v projednávané věci z toho, že oběma účastníkům náleží stejné spoluvlastnické podíly a oba navrhují zaplacení stejné náhrady druhému ze spoluvlastníků. Žalovaný však oproti žalobci lépe prokázal schopnost vypořádat se, když disponuje na účtu částkou [částka], z níž by použil částku [částka] a částku [částka] je oprávněn čerpat z úvěru. Žalobce disponuje pouze příslibem úvěru a nadto žalovaný je i méně zadlužen a disponuje finanční rezervou na případné investice do nemovitostí. V současné době nemovitosti užívá spíše žalovaný a zájem žalobce o užívání nemovitostí k bydlení je spíše hypotetický, neboť jeho užívání domu v minulosti bylo spíše vynuceno tím, že neměl jinou možnost bydlení. Okresní soud proto spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zrušil a nemovitosti přikázal žalovanému (§ 1143 o. z.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení s poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka]. Povinnost nahradit náklady řízení státu uložil účastníkům rovným dílem (§ 148 odst. 1 o. s. ř.) a zohlednil složení zálohy ve výši [částka] žalovaným.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání. V odvolání uvedl, že napadá výrok rozsudku okresního soudu ve výrocích II a III. Okresnímu soudu vytýkal, že nesprávně posoudil schopnost účastníků vypořádat se s druhým spoluvlastníkem. Soudu doložil důkaz o své solventnosti příslibem poskytnutí hypotečního úvěru a měl i nadále má možnost úvěrovou smlouvu ihned uzavřít. [právnická osoba]. mu přislíbila poskytnout úvěr ve výši [částka] s účinností do [datum] a on tuto smlouvu neprolongoval pouze s ohledem na nepředvídatelnost doby trvání řízení. Okresní soud výrazně přecenil důkazy svědčící ve prospěch žalovaného oproti důkazům svědčícím ve prospěch žalobce, pokud jde o jejich schopnost zaplatit vypořádací podíl. Okresní soud nesprávně posoudil i osobní vazby obou účastníků na nemovitosti. Žalobce v domě měl po dlouhé roky svůj domov a má v úmyslu dům trvale užívat i v budoucnu se svojí partnerkou. Okresní soud nebral v úvahu důkazy o šikanózním jednání žalovaného a jeho rodiny vůči žalobci, které směřovaly k tomu, aby žalobce v domě trávil co nejméně času, což se pak žalovaný snažil využít ve svůj prospěch. Součástí darovací smlouvy, kterou účastníci nabyli nemovitosti, byla i služebnost ve prospěch dárkyně (babičky účastníků) a povinnosti starat se o ni se zhostil žalobce. Tyto okolnosti podle přesvědčení žalobce svědčí o jeho nároku na přikázání nemovitostí v porovnání s žalovaným. Žalobce se o nemovitosti staral v minulosti, v současné době, a i do budoucna je jeho přání v domě bydlet a rekonstruovat jej. Naproti tomu žalovaný má výrazně menší vazbu k nemovitostem a hodlá je užívat pouze pro potřeby rekreace. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení nebo aby jej změnil tak, že nemovitosti přikáže do výlučného vlastnictví žalobce.

3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil a žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Zástupce žalobce na jednání před odvolacím soudem přednesl písemné odvolání a zdůraznil, že otázka solventnosti žalobce se změnila, neboť získal úvěr. I kdyby však této změny nebylo, má žalobce za to, že okresní soud otázku solventnosti neposoudil správně, neboť lhůta původní úvěrové smlouvy vypršela pouze s ohledem na délku řízení. Banka jistě i tehdy prověřovala úvěruschopnost žalobce a dospěla k závěru, že u něho dána je. Okresní soud neposoudil správně ani vztah každého z účastníků k nemovitostem, který je u žalobce hlubší a byl to on, kdo se staral v rámci služebnosti o dárkyni. Pokud žalobce přestal nemovitosti užívat, pak to bylo jen s ohledem na konfrontace s rodinou žalovaného, které mu přinesly i psychické potíže. Žalovaný by tohoto svého jednání proto neměl nyní používat na svůj prospěch. Žalobce hodlá dům užívat se svojí přítelkyní, která se rovněž stala spoludlužnicí nového úvěru. Zástupce žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil nebo změnil ve smyslu písemného odvolání.

5. Zástupce žalovaného přednesl písemné vyjádření k odvolání a uvedl, že pokud žalobce namítá skutečnosti svědčící o jeho hlubší vazbě k domu, pak šlo vždy jen o tvrzení, která nebyla prokázána. Žalobce neprokázal ani své tvrzení o tom, že by nemohl dům užívat z důvodu jednání žalovaného vůči němu. Rodiny účastníků se nyní v užívání bez potíží střídají. Solventnost žalovaného je silnější, protože jednak je schopen část náhrady vyplatit ze svého a nemusel by si tedy brát úvěr na celý vypořádací podíl a jednak jen on sám je dlužníkem z úvěru. Zástupce žalovaného proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil a žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování smlouvou o hypotečním úvěru a potvrzením [právnická osoba]. Tyto nové skutečnosti a důkazy byly v odvolacím přípustné ve smyslu § 205a písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť nastaly po vyhlášení rozsudku okresního soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

7. Z potvrzení [právnická osoba]. ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že smlouva o hypotečním úvěru uzavřená s žalovaným je platná ode dne [datum] a čerpání prostředků z poskytnutého hypotečního úvěru se řídí odkládacími podmínkami čerpání uvedenými ve smlouvě. Ze smlouvy o hypotečním úvěru odvolací soud zjistil, že dne [datum] uzavřel žalobce a [jméno FO], r. č. [RČ], s [právnická osoba]. smlouvu o hypotečním úvěru ve výši [částka] a úvěr byl ve smlouvě označen jako spotřebitelský úvěr na bydlení za účelem koupě, výstavby, rekonstrukce. Lhůta čerpání končí uplynutím 12 měsíců od účinnosti smlouvy.

8. Odvolací soud dospěl po doplnění dokazování a projednání věci k závěru, že odvolání není opodstatněné.

9. Okresní soud zjistil správně skutkový stav věci a jeho rozhodnutí spočívá na správném právním posouzení. Důvodem pro jiné právní posouzení věci nejsou ani skutečnosti, které byly zjištěny dokazováním provedeným odvolacím soudem.

10. Žalobce sice své odvolání procesně formálně do výroku I rozsudku okresního soudu, kterým bylo podílové spoluvlastnictví zrušeno, nesměřoval, avšak odvolací soud stáhl své rozhodnutí na celý výrok ve věci, neboť žádná jeho část odděleně právní moci nenabývá (viz § 206 odst. 2 o. s. ř., nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 315/05).

11. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

12. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal žádné zákonné důvody pro negativní rozhodnutí o návrhu žalobce na zrušení spoluvlastnictví (viz také např. § 1154 a následující o. z.). Odvolatel jako žalobce ani ničeho proti tomuto závěru okresního soudu logicky ničeho nenamítal. Pokud soud rozhodl o zrušení spoluvlastnictví, musel rozhodnout o způsobu vypořádání spoluvlastníků (§ 1143 věta druhá o. z.).

13. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

14. Odvolací soud opět shodně se soudem prvního stupně pak uzavřel, že rozdělení nemovitostí není dobře možné a vypořádání nelze provést jinak než přikázáním nemovitostí za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků, pokud ve věci současně nenastala situace, že by žádný z nich nemovitosti nechtěl (§ 1147 o. z.).

15. Mezi účastníky se nestala spornou ani výše přiměřené náhrady, za kterou by měly být nemovitosti jednomu ze spoluvlastníků přikázány, a žádný z nich závěry okresního soudu o náhradě ve výši [částka] nenapadal. Určení výše této náhrady nakonec vycházela ze shodné vůle obou spoluvlastníků a nebyla ani v rozporu s provedeným dokazováním.

16. Okresní soud při svém rozhodování o tom, kterému z účastníků jako spoluvlastníků nemovitosti přikázat, přihlédl – stručně zopakováno – k tomu, že oběma účastníkům náleží stejné spoluvlastnické podíly, oba mají o nemovitosti zájem, avšak žalovaný oproti žalobci lépe prokázal schopnost vypořádat se s druhým spoluvlastníkem a ani žádná jiná hlediska ve prospěch žalobce nesvědčí. Odvolací soud se s těmito řízení, pokud jde o „solventnost“ žalobce řízení, i po změně skutkového stavu, která nastala v odvolacím řízení.

17. Nejvyšší soud ve své judikatuře (viz např. rozsudek sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]) dochází k závěru, že spoluvlastníkovi lze přikázat společnou věc za náhradu, pokud o přikázání společné věci do jeho výlučného vlastnictví projeví zájem a pokud je spoluvlastník solventní. Přichází-li do úvahy přikázání věci více dosavadním spoluvlastníkům, musí soud rozhodnout o tom, komu společnou věc přikáže, přičemž musí vzít do úvahy veškerá rozhodná kritéria. Při rozhodování o vypořádání spoluvlastnictví je třeba vždy vzít do úvahy v zákoně uvedená hlediska, nejde však o hlediska rozhodující; to, komu bude věc přikázána, záleží na úvaze soudu, která může vyjít i z jiných než v zákoně výslovně uvedených kritérií, respektujících základní principy soukromého práva (§ 2 a násl. o. z.). Soud se v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má vždy zabývat výší podílu spoluvlastníku a účelným využitím věci, jeho rozhodnutí však může vyjít i z jiných rozhodných kritérií. U nemovitosti sloužící k bydlení je třeba přihlížet i k tomu, který ze spoluvlastníků v nemovitosti bydlel, udržoval ji, opravoval, případně do ní investoval a je schopen se o její údržbu nadále starat. Je třeba přihlížet i k likviditě, tedy schopnosti a včasnosti zaplacení vypořádacího podílu (přiměřené náhrady). Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená.

18. Hledisko velikosti spoluvlastnických podílů bylo mezi účastníky naplněno rovnou měrou. Každý z nich je spoluvlastníkem v rozsahu jedné ideální poloviny. Toto kritérium proto nemohlo být ve věci rozhodující.

19. Již v řízení před okresním soudem nabývalo v projednávané věci zásadního významu hledisko schopnosti účastníků vyplatit druhému přiměřenou náhradu (vypořádací podíl), tedy hledisko solventnosti spoluvlastníka. Nejvyšší soud v usnesení [spisová značka] dovozuje, že solventnost spoluvlastníka, kterému má být věc přikázána do výlučného vlastnictví musí být prokázána už v okamžiku vydání soudního rozhodnutí. Pokud není najisto postaveno, že spoluvlastník finančními prostředky již disponuje či je v přiměřené době získá, podmínka solventnosti není splněna. Judikatura připouští, že podmínka solventnosti nemusí být dána pouze vyplacením z „ruky do ruky“, ale může být splněna i prostřednictvím smlouvy o úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Zda je podmínka solventnosti splněna je třeba posuzovat s ohledem na individuální okolnosti a hodnocení konkrétních důkazů (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Je třeba důsledně posuzovat, zda skutková zjištění skutečně umožňují učinit závěr o faktické solventnosti. Pouze hypotetická nebo nejistá možnost získání finančních prostředků podmínku solventnosti nesplňuje; stejně tak není dostačující pouze vyjádřená ochota k poskytnutí prostředků po skončení řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Judikatura tak neshledala splnění podmínky solventnosti v případě, kdy předložil účastník řízení „nabídku hypotéky“ od banky, která neměla časové vymezení a obsahovala údaj o tom, že je nezávazná (rozsudek Nejvyššího soud sp. zn. [spisová značka]). Pokud by nastal stav, že oba spoluvlastníci prokážou schopnost náhradu zaplatit, dovozuje Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. [spisová značka], že kritérium solventnosti svědčí tomu, kdo tak může učinit bez ohledu na to, zda mu bude v budoucnu (po zrušení a vypořádání spoluvlastnictví) poskytnuta třetí osobou půjčka; to platí tím více, může-li druhá strana vyplatit podíl jen na základě půjček z více zdrojů.

20. Oba účastníci (vzhledem ke změnám skutkového stavu v odvolacím řízení) prokázali svoji schopnost zaplatit druhému z nich přiměřenou náhradu, pokud by nemovitosti byly přikázány do jejich vlastnictví. Žalobce prokázal, že je schopen přiměřenou náhradu zaplatit z hypotečního úvěru uzavřeného ještě před vypořádáním spoluvlastnictví. Taková forma solventnosti je sice judikaturou obecně přijímána (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), ale žalovaný naproti tomu prokázal, že disponuje vlastními zdroji (úsporami), z nichž je ochoten (a pochopitelně schopen) poskytnout náhradu co do částky [částka] a zbývající část ve výši [částka] by rovněž uhradil z poskytnutého úvěru. Tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky ani sporné. Jak plyne ze závěru rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], musí se soud při zkoumání solventnosti spoluvlastníka zabývat i povahou a kvalitativními vlastnostmi této solventnosti, přihlížeje ke konkrétním okolnostem případu. Ve světle tohoto pohledu je nutné i po změně nastalé po rozhodnutí okresního soudu přijmout závěr (odpovídající i původnímu závěru okresního soudu), že solventnost žalovaného je „kvalitnější“, než solventnost žalobce, byť co do kvantity prostředků jsou schopnosti obou vyrovnány. Žalovaný disponuje peněžními prostředky nejen od třetí osoby – banky prostřednictvím hypotečního úvěru, ale má k dispozici i vlastní peněžní prostředky, a to v rozsahu nikoli nezanedbatelném – asi jedné třetiny náhrady. Žalobce naproti tomu své prostředky na náhradu musí čerpat toliko z hypotečního úvěru. Navíc podle smlouvy o hypotečním úvěru je úvěr poskytován nejen jemu, ale i druhé osobě, která spoluvlastníkem není, a to [jméno FO] (není rozhodné jaký je vztah mezi oběma, zda jde o družku žalobce, která rovněž spolu s ním hodlá nemovitosti užívat k bydlení). Podle smlouvy o hypotečním úvěru je k čerpání úvěru oprávněn nikoli pouze žalobce, ale rovněž i [jméno FO]. Ta však, jak bylo uvedeno, spoluvlastníkem není a nesvědčila by ji proto ani povinnost vyplácet při vypořádání žalovanému přiměřenou náhradu. Z uvedeného odvolací soud dovozuje, že co do solventnosti je postavení žalovaného silnější než postavení žalobce a k této kvalitě jeho solventnosti je třeba na jeho prospěch přihlédnout. Jde sice o výhodu, jenž by za existence jiných, ve prospěch žalobce hovořících okolností, nemusela nakonec nabýt při rozhodnutí soudu o tom, komu nemovitosti přikázat, rozhodného významu, ale odvolací soud (jak bude vysvětleno níže) neshledal žádné jiné další skutečnosti, které by ve prospěch žalobce převážily.

21. Mezi další hlediska přijímaná ústavní judikaturou dále patří zejména skutečnost, zda spoluvlastník v nemovitosti bydlel, udržoval ji, opravoval, případně do ní investoval a je schopen se o její údržbu nadále starat. Lze přihlédnout i k historické rodinné vazbě na společnou věc (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Použití kritéria účelnosti využití nemovitosti nemusí spočívat jen v posuzování možnosti a míry využití její stávající užitné hodnoty, ale může záležet i na tom, kdo ze spoluvlastníků tuto hodnotu spíše zachová nebo uvede do potřebného stavu (v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jsou nicméně často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], usnesení sp. zn. [spisová značka]).

22. Odvolací soud se (pokud jde o další hlediska pro vypořádání) ztotožňuje se závěry okresního soudu uvedené v odstavci 29 jeho odůvodnění a dodává pouze následující.

23. Ve prospěch žalovaného svědčí hledisko lepší schopnosti zachovat nemovitost, případně ji uvést do potřebného stavu. Má k tomu k dispozici více finančních prostředků, jak plyne z odůvodnění hodnocení solventností obou spoluvlastníků shora uvedeného a v současné době také, byť pouze k rekreaci, nemovitosti užívá. Naproti tomu žalobce v současné době nemovitosti spíše neužívá. Žádný z účastníků v domě trvale nebydlí. Sdělení žalobce, že je rozhodnutý nemovitosti ke stálému bydlení užívat, je pouze jeho prohlášením a nemůže s ohledem na ostatní hlediska převážit.

24. Ve prospěch žádného z účastníků nehovoří podstatně ani větší míra údržby nemovitostí a péče o ně, či rozsah investic do nich vložených. U žádného ze spoluvlastníků není dána výrazně hlubší historická vazba na nemovitosti natolik, aby se toto hledisko stalo rozhodujících. Tím nemůže být ani ta okolnost, v jaké míře každý ze spoluvlastníků pečoval o osobu oprávněnou ze služebnosti, vztahující se k nemovitosti, tedy o dárkyni.

25. Žalobce namítal, že soud by neměl přihlížet k tomu, že fakticky v současné době nemovitosti neužívá, protože je to jenom proto, že jej žalovaný a příslušníci jeho rodiny různými naschvály a šikanózním jednáním přiměli nemovitosti opustit. Žalovaný by proto neměl tuto skutečnost používat na svůj prospěch. Odvolací soud uzavřel, že v řízení vycházelo najevo, že mezi účastníky (respektive dalšími rodinnými příslušníky) docházelo ke konfrontacím, slovním útokům a podobně a soužití v domě mnohdy nebylo dobré, ale provedené důkazy, že by stěžejním důvodem pro to, že žalobce v domě již nebydlí, bylo to, že byl žalovaným nebo členy jeho rodiny z domu vypuzen, tento závěr neumožňují.

26. Souhrnně řečeno rozhodnutí okresního soudu o přikázání nemovitosti žalovanému obstojí.

27. Okresní soud rozhodl správně i o náhradě nákladů řízení a své rozhodnutí dostatečně odůvodnil poukazem na ustálenou judikaturu. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

28. Odvolací soud žádnému z účastníků nepřiznal ani právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, vycházeje z judikatury Ústavního soudu (viz naposledy například nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22), podle které zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. judicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám. Je-li procesní postup některého účastníka řízení šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním stěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí nebo zneužitím procesních práv, lze rozhodnout podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a tedy uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého účastníka. Odvolací soud v tomto odvolacím řízení nezjistil žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení úspěšnému žalovanému ve smyslu kritérií vyplývajících ze shora citované judikatury Ústavního soudu. Oba účastníci v odvolacím řízení postupovali efektivně a racionálně a způsobem, který odpovídá slušnému užívání procesních práv a férově hájili svá stanoviska. Žádný z účastníků řízení nevystupoval pouze s cílem způsobit druhému účastníkovi újmu nebo jej jinak poškodit, aniž by ve skutečnosti sledoval cíl a účel vypořádání.

Poučení