21 Co 276/2022 - 583

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce], advokát, IČ: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované]. IČ: [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalované] zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem sídlem [Anonymizováno] o zaplacení částky 122 452 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ č.j. 13 C 280/2020 – 354 ze dne 25. května 2022 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení a dovolacího řízení ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha – západ svým rozsudkem č.j. 13 C 280/2020 – 354 ze dne 25. 5. 2022 rozhodl tak, že výrokem I. uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobci částku 122 452 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 122 452 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. jí dále uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 9 123 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal této částky s tím, že se žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o poskytování právních služeb, které spočívaly v zastupování žalované před soudem ve sporu o náhradu škody ve výši 14 922 807,27 Kč s příslušenstvím, a to podle ust. § 71 odst. 1 a 4 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „z.o.k.“) proti žalovaným společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO] a [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [datum]. Za žalovanou uvedenou smlouvu uzavřel její společník [jméno FO], nar. [datum] (dále jen [jméno FO] ml.), který jí byl podle ust. § 157 z.o.k. v řízení o společnické žalobě ze zákona oprávněn zastupovat. Konstatoval, že společník, který jako zákonný zástupce společnosti s ručením omezeným podává společnickou žalobu, je totiž oprávněn uzavřít s advokátem dohodu o zastoupení společnosti v řízení o této žalobě, a to včetně ujednání o odměně za zastoupení. Žalobce dále tvrdil, že jako advokát učinil ve věci dva úkony právních služeb a že řízení o společné žalobě je vedeno u [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] a pokud ji žalované v souladu se smlouvou vyúčtoval a vyzval ji k zaplacení, tato mu ji nezaplatila. Poukazoval na to, že v řízení o společnické žalobě již dříve učinil jako advokát čtyři jiné úkony právních služeb, přičemž mu nárok na odměnu za ně byl již pravomocně přiznán, a to rozsudkem [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne [datum]. Žalovaná označila žalobu za nedůvodnou s tím, že se v případě podání předmětné společnické žaloby jedná o zneužití práva a jednak je zde dán střet zájmů na straně žalobce, v důsledku kterého nebyl žalobce oprávněn žalovanou při jednotlivých úkonech právní služby zastupovat.

2. Předchozí rozsudek soudu prvního stupně č.j. [spisová značka] ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 122 452 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 122 452 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrokem I.) a dále byla uznána povinnou zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 7 623 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), byl zrušen usnesením odvolacího soudu č.j. [spisová značka] ze dne [datum] a věc byla vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud odkázal na závěry Nejvyššího soudu ČR v jeho rozsudcích č.j. [spisová značka] ze dne [datum] a č.j. [spisová značka] ze dne [datum], které jsou použitelné i v tomto řízení a konstatoval, že řízení před soudem prvního stupně je zatíženo podstatnou vadou, kterou nešlo zhojit v odvolacím řízení. Poukázal na to, že i zde totiž platí, že žalovaná již před prvostupňovým soudem namítla, že požadavek žalobce na úhradu odměny za poskytnuté právní služby je zneužitím práva. Tvrdila, že žalobce spolupracuje s [jméno FO] ml. na vytváření nátlaku vůči ní a [tituly před jménem] [jméno FO] a že se [jméno FO] ml. společnickou žalobou domáhal náhrady škody za období, kdy sám vykonával funkci (jediného) jednatele a podepisoval za žalovanou veškeré dokumenty, jimiž mělo dojít ke vzniku škody na její straně, a že veškeré tyto souvislosti jsou žalobci od samého počátku známy. S odkazem na závěry Nejvyššího soudu ČR, uvedené ve výše specifikovaných rozsudcích, připomněl, že nejen společník, ale i jím vybraný advokát může převzetím zastoupení společnosti a jednotlivými úkony právní služby poskytovanými při tomto zastoupení sledovat nikoli cíl, předpokládaný ust. § 157 z.o.k. (tj. náhradu újmy způsobené společnosti), nýbrž cíle jiné, sloužící k prosazení zájmů jiných osob. Konstatoval, že ani v této věci proto nemůže obstát (alespoň prozatím) závěr prvostupňového soudu, podle něhož námitka zjevného zneužití práva podle ust. § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od [datum] (dále jen „o.z.“) není důvodná, neboť prvostupňový soud při jejím posouzení vyšel toliko z obsahu společnické žaloby ze dne [datum]. Poukázal na to, že soud prvního stupně rovněž vycházel ze závěrů Krajského soudu v Praze, uvedených v jeho rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne [datum], který byl ale zrušen výše uvedeným rozsudkem Nejvyššího soudu ČR. Odvolací soud konstatoval, že prvostupňový soud, s ohledem na svůj právní názor, neprovedl dokazování důkazy, které navrhla žalovaná ke svému tvrzení o zneužití práva ze strany žalobce.

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovým závěrům, podrobně popsaným v jeho odst. 58 až 65.

4. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 8 o.z., ust. § 157 odst. 1 a 3 písm. b) z.o.k., ust. § 437 odst. 1, 2 o.z. s odkazem na ust. § 32 odst. 2 o.s.ř. a ust. § 19 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii, ve spojení s ust. § 513 o.z., ust. § 1970 o.z., ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 o.s.ř., když jejich výši určil podle ust. § 1 odst. 3 a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

5. Uzavřel, že [jméno FO] ml. byl v dané době společníkem žalované a v souladu s ust. § 157 odst. 1 a 3 písm. b) z.o.k. (ve znění účinném do [datum]) byl oprávněn za ni podat podle ust. § 71 z.o.k. předmětnou společnickou žalobu. Byl za ni rovněž oprávněn uzavřít předmětnou smlouvu, posouzenou jako příkazní podle ust. § 2430 a násl. o.z., kterou bylo sjednáno, že žalobce bude žalovanou v řízení o předmětné společnické žalobě zastupovat a odkázal na závěry Nejvyššího soudu ČR v jeho usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]. Vysvětlil, že obecně platí, že společnická žaloba je vzhledem ke svým specifikům více než jiné žaloby náchylná ke svému zneužití (odkázal na závěry rozsudků Nejvyššího soudu ČR č.j. [spisová značka] ze dne [datum] a Krajského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne [datum]) a proto se uvedenou argumentací podrobně zabýval a provedl k ní rozsáhlé dokazování. Konstatoval, že konfliktnost vztahů mezi společníky není nijak výjimečnou okolností, když toto je naopak typické pro každou společnickou žalobu. V odst. 71 odůvodnění napadeného rozsudku velice pečlivě popsal, kdy je možno posoudit podání předmětné společnické žaloby jako zjevné zneužití práva. V následujícím odstavci uzavřel, že se o tento případ v případě předmětné společnické žaloby nejedná. Vzal za prokázané, že pokyn k proplacení předmětných faktur nedal skutečně [jméno FO] ml., nýbrž [jméno FO], nyní Najbrová a dále personální propojení společností, kterým byly finanční prostředky zaslány. Z kombinace těchto dvou prokázaných skutečností uzavřel, že společnická žaloba se jako zjevně nepodložená jakýmikoliv relevantními důkazy nejeví, přičemž nemůže ani uzavřít, že by již ze samotných tvrzení uváděných v řízení o společnické žalobě stranou žalující bylo zjevné, že žaloba nemůže být úspěšná. Uvedl, že z těchto důvodů podání předmětné společnické žaloby a tedy ani související uzavření předmětné příkazní smlouvy za zjevné zneužití práva, které by nepožívalo právní ochrany, nepokládá. Prvostupňový soud dále podotkl, že ani skutečnost, že společnická žaloba byla dosud nepravomocně zamítnuta pro promlčení tvrzeného nároku, nijak ve prospěch závěru o zjevném zneužití práva nesvědčí. Vyslovil svou domněnku, že zažalování promlčeného (tedy nikoliv nutně neexistentního) nároku by mělo samo o sobě takovéto zneužití práva představovat, o to více v poměrech projednávané věci, kdy je i ze samotného odůvodnění tohoto zřejmé, že posouzení promlčení zažalovaného nároku nepředstavovalo otázku právně ani skutkově jednoduchou. Uvedl, že pro otázku zjevného zneužití práva, zda [jméno FO] ml. postupoval nebo nepostupoval při výkonu své funkce ve společnosti žalované s péčí řádného hospodáře, jej nijak nezbavuje práva společnickou žalobu podat, a nijak to nesnižuje šanci této žaloby na úspěch. Podání předmětné společnické žaloby proto nevyhodnotil jako zjevné zneužití práva, které by nepožívalo právní ochrany. Neztotožnil se ani s argumentací žalované tvrzeným střetem zájmů žalobce jako advokáta a žalované jako jeho klienta, pro který by měla být předmětná smlouva neplatná. Uvedl, že platnost jakékoliv smlouvy je vždy třeba posuzovat ke dni jejího uzavření, a proto na ní nemohou mít vliv skutečnosti nastalé po takovémto datu, v tomto případě tedy řízení vedená u něj pod sp. zn. [Anonymizováno] a u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a postavení žalobce v nich, jelikož tyto spory a řízení o nich ještě k datu uzavření předmětné smlouvy neprobíhaly. Konstatoval, že skutečnost, že žalobce zastupoval v tomto sporu [adresa], neměla za následek neplatnost předmětné dohody pro tvrzený rozpor mezi zájmy žalobce a žalované a v odst. 80 až 87 vysvětlil, kdy může dojít k rozporu v zájmech zástupce a zastoupeného. Uzavřel, že žalobce má v souladu s platně uzavřenou předmětnou smlouvu nárok na sjednanou odměnu, a to za dva úkony právní služby po 50 300 Kč, dvě paušální náhrady po 300 Kč a DPH Konstatoval, že odměna a náhrada je splatná do [datum], respektive do [datum] a že žalobce dne [datum] zaslal žalované vyúčtování této odměny.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání a namítala, že samotná skutečnost, že pokyn k proplacení fakticky neučinil [jméno FO] ml., neznamená, že jej provedli či dali pokyn k jeho proplacení [tituly před jménem] [jméno FO] či společnost [právnická osoba]., tedy osoby na straně žalovaných ze společnické žaloby. Připomínala, že z provedeného dokazování rozhodně nevyplynulo, že by [jméno FO], nyní Najbrová, jednala na základě pokynu [tituly před jménem] [jméno FO], jak je uvedeno jako jedna z možností ve společnické žalobě. Poukazovala na obsah jejího výslechu před [adresa] ze dne [datum] ve věci sp. zn. [Anonymizováno], z něhož jednoznačně vyplynulo, že vše ve společnosti se odehrávalo pod vlivem [jméno FO] ml., který podepisoval prakticky vše, tedy zejména smlouvu o úvěru, návrhy na čerpání úvěru na základě vystavených faktur a ona byla osobou, jíž dával pokyny k jednotlivým placením. Zdůrazňovala, že ze skutečností, uvedených ve společnické žalobě, se nepotvrdil základní předpoklad její úspěšnosti, a to, že v ní žalovaní vykonali jakožto vlivné osoby vliv ke škodě žalované. Závěr soudu prvního stupně, že postačí, že bylo prokázáno, že pokyn nedal [jméno FO] ml., aniž by bylo prokázáno či alespoň bylo možné z jakýchkoli skutečností usuzovat na vliv tamních žalovaných, označila žalovaná za naprosto absurdní. Dovozovala, že ke vzniku škody došlo tím, že byly zaúčtovány předmětné faktury a nikoli tím, že došlo následně k jejich úhradě, když za vedení účetnictví byl odpovědný [jméno FO] ml. jakožto jednatel. Uvedla, že ten ve společnické žalobě ani netvrdil, že by pokyn k zaúčtování daly jiné osoby. Odvolatelka ve svém odvolání namítala, že nedůvodnost společnické žaloby byla od počátku zřejmá z toho, že v ní absentovalo tvrzení, jaký konkrétní vliv měli [tituly před jménem] [jméno FO] a [právnická osoba]. jako vlivné osoby využít, tedy jakého konkrétního jednání se měly tyto osoby dopustit a způsobit tím žalované škodu v mnohamilionové výši. Soudu prvního stupně vytýkala, že se s touto argumentaci nijak nevypořádal a omezil se na závěr o kombinaci dvou prokázaných skutečností, které samy o sobě nemohly odůvodňovat úspěšnost společnické žaloby. Poukazovala na to, že dále zcela ignoroval další skutkové závěry, že to byl [jméno FO] ml., který podepsal za žalovanou smlouvu o úvěru za účelem čerpání úvěru na účel, kterým byla právě úhrada předmětných faktur a kdo za ní podepsal žádost o čerpání úvěru, jejíž přílohou byly právě předmětné faktury. Odvolatelka ve svém odvolání dále uváděla, že vedení společnické žaloby je zcela jistě k její újmě, neboť je vůči ní žalobcem vymáhána odměna za právní služby, přičemž za jeden úkon právních služeb má platit částku převyšující 60 tis. Kč, je vůči ní vymáháno zaplacení soudního poplatku za podání společnické žaloby ve výši 746 141 Kč a bude-li společnická žaloba zamítnuta (což se zatím nepravomocně stalo) bude povinna hradit žalovaným náklady řízení ve výši přesahující 1 200 000 Kč. Dovozovala, že žalobce jednal v přímém rozporu s jejím zájmem, pokud podal společnickou žalobu, v níž absentují tvrzení ohledně pasivní legitimace žalovaných a splnění základních podmínek odpovědnosti vlivných osob za újmu způsobenou obchodní korporaci. Poukazovala na to, že střet zájmů má ten následek, že je-li dán (a advokátovi znám) již v době, kdy je uzavírána smlouva o poskytování právních služeb, pak je smlouva o poskytování právních služeb neplatná od počátku. Je-li střet zájmů dán (a advokátovi znám) v době poskytování jednotlivých úkonů právních služeb, pak advokát nepožívá právní ochrany za výkon těchto právních služeb, tj. nemá právo na zaplacení odměny za tyto jednotlivé právní úkony poskytnuté v době, kdy byl dán střet zájmů. Zdůrazňovala, že pokud nemá být k takovýmto úkonům přihlíženo a jsou od počátku neúčinné, pak za ně nemůže ani osoba, která je ve střetu zájmů, inkasovat odměnu, neboť by se jednalo o zjevné zneužití práva. Opakovaně poukazovala na to, že [jméno FO] ml. se jako její menšinový společník rozhodl podat společnickou žalobu z důvodu zneužití vlivu. Navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby byla žaloba zamítnuta.

7. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného s tím, že podané odvolání obsahuje standardní opakující se tvrzení, která se táhnou všemi spory mezi zúčastněnými. Zdůrazňoval, že žalovaná vždy tvrdila, že všechny významné dokumenty podepisoval [jméno FO] ml. a žalobce při formulaci společnické žaloby vycházel z jeho tvrzení, že se o všem dozvěděl až dodatečně, a že všechny pokyny k vyplacení dával [tituly před jménem] [jméno FO]. Připomínal, že žalovaná nikdy nenavrhla provedení výslechu svědkyně [jméno FO], nyní Najbrové, když tak poprvé učinila až v řízení před [adresa] poté, kdy banka sdělila, kdo jí dal pokyny k úhradě. Konstatoval, že tato svědkyně ve svém výslechu v uvedeném řízení nemluvila pravdu.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) svým rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne [datum] rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalovanou uznal povinnou zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že postup žalobce při podání předmětné společnické žaloby v žádném případě nedosahuje intenzity zjevného zneužití práva a mohlo by se toliko jednat o porušení stavovských předpisů, vyplývajících např. ze zákona o advokacii.

9. K dovolání žalované Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací svým rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne [datum] citovaný rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu zpět k dalšímu řízení kromě jiného s tím, že v poměrech projednávané věci nelze přehlédnout, že jde o skutkově shodnou situaci jako v případě, řešeném v jeho rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], kde dovodil, že nejen společník, ale i jím vybraný advokát může převzetím zastoupení společnosti a jednotlivými úkony právní služby, poskytovanými při tomto zastoupení, sledovat nikoli cíl předpokládaný ust. § 157 z.o.k. (tj. náhradu újmy způsobené společnosti), nýbrž cíle jiné, sloužící k prosazení zájmů jiných osob. Poukázal na to, že i v tomto řízení žalovaná od počátku namítá, že požadavek žalobce na úhradu odměny za poskytnuté právní služby je zneužitím práva, když žalobce podle ní spolupracuje s [jméno FO] ml. na vytváření nátlaku vůči ní a [tituly před jménem] [jméno FO], kdy se [jméno FO] ml. se společnickou žalobou domáhal náhrady škody za období, kdy sám vykonával funkci (jediného) jednatele a podepisoval za žalovanou veškeré dokumenty, jimiž mělo dojít ke vzniku škody na její straně, a veškeré tyto souvislosti jsou žalobci od samého počátku známy. Odvolacímu soudu vytkl, že se touto námitkou nijak nezabýval a ani ji věcně neposuzoval, a proto označil jeho závěr, podle něhož „postup žalobce při podání společnické žaloby nedosahuje intenzity zjevného zneužití práva“, za přinejmenším předčasný.

10. Odvolací soud, vázán podle ust. § 226 odst. 1 o.s.ř., ve spojení s ust. § 243g odst. 1 věta prvá o.s.ř., právním názorem dovolacího soudu, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, když přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.). S ohledem na závěry dovolacího soudu, obsažené v odst. 32 a pokyny, uvedené v odst. 33, se v první řadě zaměřil na zjištění žalovanou tvrzené spolupráce žalobce s [jméno FO] ml. na vytváření nátlaku vůči ní a [tituly před jménem] [jméno FO].

11. Protože toto tvrzení bylo ale zcela obecné a nekonkrétní, poučil žalovanou při ústním jednání, konaném dne [datum], podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby doplnila svá tvrzení o tom, v čem konkrétně spočívá skutečnost, že žalobce spolupracuje s [jméno FO] ml. na dlouhodobém vyvíjení nátlaku vůči ní a žalovaným ze společnické žaloby (tj. [tituly před jménem] [jméno FO]) a aby pro doplnění tvrzení navrhla důkazy, jinak se vystavuje nebezpečí procesního neúspěchu a stanovil ji lhůtu do [datum].

12. Žalovaná ve svém podání ze dne [datum] uvedla, že žalobce sleduje poskytováním právních služeb žalované cíle, a to spolupráci s [jméno FO] ml. na vyvíjení nátlaku vůči žalované a inkasování odměny za právní služby, přestože společnická žaloba je od počátku zcela nedůvodná. Spolupráci žalobce s [jméno FO] ml. na vyvíjení nátlaku vůči žalované tvrdil v tom, že žalobce vedl za třetí osobu ([adresa]) spor se žalovanou o zaplacení částky 5 630 000 Kč v rozhodčím řízení, přičemž pohledávka měla vzniknout na základě dohody o narovnání z roku 2014, kterou za sebe i za žalovanou jakožto dlužníka podepsal [jméno FO] ml. Poukazovala na to, že spor skončil rozsudkem velkého senátu Nejvyššího soudu ČR, který učinil závěr, že dohoda o narovnání, včetně rozhodčí doložky, žalovanou od počátku nezavazovala a přestože byl následně rozhodčí nález zrušen, uhrazená částka nebyla žalované vrácena ani [jméno FO] ml., ani [adresa]. Zdůrazňovala, že žalobce inkasoval z titulu náhrady nákladů soudního řízení částku 299 981 Kč, kterou rovněž nevrátil. Další část nátlaku spatřovala v tom, že částku, která byla uhrazena podle rozhodčího nálezu [jméno FO] ml. ani [právnická osoba] nevrátili a žalovaná se jí tak domáhá zaplacení soudní cestou. Připomínala, že žalobce vystupoval v řízení jako substituční zmocněnec za advokáta žalovaných [tituly před jménem] [jméno FO]. Nátlak spatřovala dále v tom, že krátce poté, co byla zaplacena pohledávka podle rozhodčího nálezu, podal žalobce za žalovanou společnickou žalobu, kterou však žalobce sám nepřipravil, nýbrž ji připravil otec společníka [jméno FO] ml. o dva roky dříve. Jako další část nátlaku žalobce poukazoval na to, že ve sporu o zaplacení soudního poplatku ze společnické žaloby zastupuje [tituly před jménem] [jméno FO], otce společníka [jméno FO] ml., a že i v tomto sporu rozhodoval Nejvyšší soud ČR, když dal za pravdu žalované, že je nutné zkoumat, zda ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] nedošlo ke zneužití práva. Další část nátlaku byl žalovanou spatřován v tom, že aktuálně podal žalobce v zastoupení [jméno FO] ml. další žalobu proti ní, a to o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, kdy veškerá tvrzení v žalobě jsou opět zcela nedůvodná. Poukazovala na to, že vedení sporu o společnické žalobě, která je od počátku zcela nedůvodná, má pro ni podstatné negativní dopady, neboť je povinna uhradit náklady řízení ve výši 1 093 958,58 Kč pro každého z žalovaných, že se žalobce se domáhá odměny za právní služby ve výši přibližně 60 000 Kč za jeden úkon právní služby, když nad rámec vyúčtování, o nichž jsou vedeny soudní spory, požaduje částku v celkové výši 827 096 Kč a otec společníka [tituly před jménem] [jméno FO] se domáhá zaplacení soudního poplatku za podání společnické žaloby ve výši 746 141 Kč. Opakovaně namítal, že žalobce sleduje podáním společnické žaloby v zastoupení žalované svůj zájem, kterým je obohacení se na úkor žalované, přestože je od počátku zřejmé, že žaloba je zcela nedůvodná. Dovozovala, že v ní absentuje tvrzení, jaký konkrétní vliv měli žalovaní ze společnické žaloby jako vlivné osoby učinit ke škodě žalované, tedy jakého konkrétního jednání se měly tyto osoby dopustit a způsobit tím společnosti škodu v mnoha milionové výši. Zdůrazňovala, že v řízení o společnické žalobě vyšlo najevo, že veškerá jednání, z nichž byl vyvozován vznik škody, učinil za žalovanou [jméno FO] ml. jakožto tehdejší jednatel, který od počátku věděl, že došlo k úhradě předmětných faktur a že plnění podle nich bylo žalované poskytnuto a že tedy ke vzniku škody nedošlo. Konstatovala, že rovněž vyšlo najevo, že [jméno FO] ml. zřídil [jméno FO], nyní [Anonymizováno], dispoziční právo k účtu žalované, což jí umožnilo provést proplacení faktur z účtu žalované a že jí k tomu dal i pokyn. Opakovaně dovozovala, že společnická žaloba tak byla zcela nedůvodná a žalobci, jakožto odborníkovi v oboru práva, muselo být od počátku zřejmé, že nemá šanci na úspěch. K těmto tvrzením navrhla doplnit dokazování rozsudkem velkého senátu Nejvyššího soudu ČR č.j. [spisová značka], dokladem o úhradě ze dne [datum], emailovou zprávou [tituly před jménem] [jméno FO] v zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne [datum], protokolem z jednání před Krajským soudem v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], protokolem z jednání před [adresa] sp. zn. [právnická osoba] ze dne [datum], rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č.j. [spisová značka], žalobou o určení vlastnického práva ze dne [datum], vyjádřením žalované v řízení před [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], emailovou zprávo žalobce ze dne [datum], včetně přílohy, spisem [Anonymizováno], č.j. [Anonymizováno] a spisem [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka]. Tvrdila, že je tedy zřejmé, že žalobce postupuje ve shodě s [jméno FO] ml. a i kdyby tomu tak nebylo a o zneužití práva by se jednalo pouze na straně společníka [jméno FO] ml., je nutno učinit závěr, že žaloba není důvodná. Dovozovala, že pokud společník [jméno FO] ml. zneužil práva podat společnickou žalobu a v rámci zneužití práva uzavřel smlouvu o poskytování právních služeb, pak musí být odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný. Vyslovila svůj názor, že není ze smlouvy o poskytování právních služeb zavázána a právní služby má hradit [jméno FO] ml. jakožto osoba, která smlouvu o poskytování právních služeb se žalobcem uzavřela. To dovozovala z toho, že právě v jeho prospěch jsou fakticky právní služby poskytovány, neboť sledují nikoli cíl předpokládaný ust. § 157 z.o.k. (tj. náhradu újmy způsobené společnosti), nýbrž vyvolání nátlaku na žalovanou a jeho společníka. Konstatovala, že se jedná o jediný možný výklad, má-li být společnostem poskytnuta ochrana před společnickými žalobami jakožto nástrojem práva obchodních korporací, který je snadno náchylný ke zneužití. Vyslovila své přesvědčení, že i tehdy, pokud by žalobce sám nesledoval jiný účel než účel podle ust. § 157 z.o.k., avšak samotný společník by zneužíval právo podle ust. § 157 z.o.k., nelze žalobci přiznat nárok na zaplacení právních služeb vůči ní, nýbrž nárok by mu mohl vzniknout jedině vůči společníkovi [jméno FO].

13. Odvolací soud konstatuje, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalovanou uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř.].

14. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně, tak jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

15. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné (až na drobnou výjimku, uvedenou dále v odst. 29), odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává, že ve světle výkladu podaného prvostupňovým soudem odvolací námitky žalované nemohou nikterak obstát.

16. Jak již bylo výše uvedeno, zaměřil se odvolací soud, vázán závěry dovolacího soudu, nejprve na zjištění žalovanou tvrzené spolupráce žalobce s [jméno FO] ml. na vytváření nátlaku vůči ní a [tituly před jménem] [jméno FO] a proto poučil žalovanou podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby doplnila svá tvrzení způsobem, popsaným shora v odst. 11.

17. Žalovaná ve svém podání ze dne [datum], citovaném výše v odst. 12, doplněném ústně při ústním jednání dne [datum], však neuvedla nic konkrétního o jí tvrzeném dlouhodobém vyvíjení nátlaku. Tvrdila sice různé okolnosti, ale nic, co by bylo možno podřadit pod výraz „dlouhodobé vyvíjení nátlaku“ a co vlastně žalobci vytýká. Písemné a ústní doplnění tedy neobsahovalo žádná relevantní tvrzení, z nichž by šlo dovodit, že žalobce spolupracuje na dlouhodobém vyvíjení nátlaku vůči žalované a [tituly před jménem] [jméno FO]. Protože o něm nebylo tvrzeno nic a protože lze prokazovat pouze ty skutečnosti, které byly tvrzeny, nemohl odvolací soud žalovanou navržené důkazy provést, neboť nebyly podloženy právně významnými tvrzeními, která i nadále chybí.

18. V dosavadních tvrzeních žalované, tedy i v těch uvedených po výše specifikovaném poučení odvolacím soudem, nelze v žádném případě shledat dlouhodobé vyvíjení nátlaku vůči ní a [tituly před jménem] [jméno FO].

19. Ve skutečnosti, že „žalobce vedl za třetí osobu ([adresa]) spor se žalovanou o zaplacení částky 5 630 000 Kč v rozhodčím řízení, přičemž pohledávka měla vzniknout na základě dohody o narovnání z roku 2014, kterou za sebe i za žalovaného jakožto dlužníka podepsal [jméno FO] ml.“ rozhodně nemůže být brána jako nějaký nátlak, stejně jako to, že „částku, která byla uhrazena podle rozhodčího nálezu [jméno FO] ml. ani [právnická osoba] nevrátili a žalovaná se jí tak domáhá zaplacení soudní cestou“. Nátlakem pochopitelně není ani skutečnost, že „žalobce vystupoval v řízení jako substituční zmocněnec za advokáta žalovaných [tituly před jménem] [jméno FO]“, ani, že „krátce poté, co byla zaplacena pohledávka podle rozhodčího nálezu, podal žalobce za žalovanou společnickou žalobu, kterou však žalobce sám nepřipravil, nýbrž ji připravil otec společníka [jméno FO] ml. o dva roky dříve“. Podle odvolacího soudu není možno za nátlak považovat ani to, že „ve sporu o zaplacení soudního poplatku ze společnické žaloby zastupuje žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], otce společníka [jméno FO] ml.“, ani že „aktuálně podal žalobce v zastoupení [jméno FO] ml. další žalobu proti ní, a to o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, kdy veškerá tvrzení v žalobě jsou opět zcela nedůvodná“.

20. Ze všech těchto tvrzení lze logickým výkladem dovodit pouze to, že společníci žalované mezi sebou mají dlouholeté spory, když se navzájem žalují a neplní povinnosti, stanovené pravomocnými soudními rozhodnutími. Žalobce v některých soudních sporech figuroval nejprve jako právní zástupce žalované a později jako právní zástupce [jméno FO] ml. a [tituly před jménem] [jméno FO], když jedním z projevů těchto sporů bylo, kromě jiných řízení, i podání předmětné společnické žaloby.

21. Poté, co odvolací soud uzavřel, že žalovaná neunesla břemeno tvrzení, že žalobce spolupracuje s [jméno FO] ml. na vytváření nátlaku vůči ní a [tituly před jménem] [jméno FO], zabýval se zodpovězením otázky, zda postup žalobce při podání společnické žaloby dosahoval intenzity zjevného zneužití práva, jak to tvrdila žalovaná.

22. Odvolací soud neshledal žádné relevantní důvody, proč se odchýlit od svých původních závěrů stran intenzity zjevného zneužití práva žalobcem při podání společnické žaloby, které byly dovolacím soudem označeny za předčasné.

23. V první řadě přisvědčuje správnosti závěru soudu prvního stupně, že [jméno FO] ml. byl oprávněn, jako tehdejší společník žalované, podat za ni předmětnou společnickou žalobu a uzavřít i příkazní smlouvu se žalobcem, a to stran zastupování žalované v řízení o předmětné společnické žalobě.

24. Je třeba připomenout, že prvostupňový soud, s ohledem na právní názor a pokyny odvolacího soudu, obsažené v jeho výše uvedeném usnesení č.j. [spisová značka] ze dne [datum], doplnil dokazování a důsledně se zabýval zodpovězením otázky, zda ze strany žalobce, jakožto právního zástupce žalované ve společnické žalobě, došlo ke zjevnému zneužití práva podle ust. § 8 o.z., či nikoli.

25. Odvolací soud má i nadále za to, že nelze přehlédnout fakt, že stejně jako v trestním řízení není advokát spolupachatelem obžalovaného, jehož v trestní věci zastupuje (byť to pochopitelně v obecné rovině může nastat), tak i v civilním řízení nelze advokáta považovat za jakéhosi aktivního spojence účastníka.

26. Posoudit podání společnické žaloby jako zjevné zneužití práva lze skutečně jen v případech, kdy by pro toto podání neexistovaly žádné racionální důvody, kdy by takováto žaloba byla zcela zjevně nedůvodná, případně nepodložená jakýmikoliv relevantními důkazy a neměla by (objektivně vzato) žádnou naději na úspěch, jak to vysvětlil soud prvního stupně v odst. 71 odůvodnění napadeného rozsudku. Takováto situace ale v projednávané věci skutečně nenastala, byť žalovaná zastává názor, že ano.

27. V tomto případě bylo prokázáno, že žalobce při koncipování společnické žaloby vycházel z tvrzeného skutkového děje v tom smyslu, že žalovaná získala a vyčerpala bankovní úvěr ve výši 20 000 000 Kč, že došlo k vyfakturování a vyplacení částek z tohoto úvěru v žalované výši 14 072 760,27 Kč, kdy fakturujícími subjekty byly společnosti osobně propojené s [tituly před jménem] [jméno FO] (tedy 2. žalovaným ve společnické žalobě), tzn. tehdejším jednatelem žalované a zároveň osobou vykonávajícím práva společníka jménem společnosti [právnická osoba]. (1. žalovaná ve společnické žalobě). Lze jen zdůraznit, že [jméno FO] ml., jako tehdejší společník žalované (bez ohledem na velikost jeho podílu ve společnosti), hodlal v řízení prokázat tvrzení, že tyto prostředky byly bez jeho souhlasu vyplaceny, a to bez adekvátního protiplnění.

28. Odvolací soud, po splnění pokynů dovolacího soudu, ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že postup žalobce při podání předmětné společnické žaloby v žádném případě nedosahuje intenzity zjevného zneužití práva. Pokud by snad k nějakému pochybení na straně žalobce došlo, tak by mohlo jít toliko o porušení stavovských předpisů, vyplývajících např. ze zákona advokacii, ale to nepřísluší odvolacímu soudu hodnotit (obdobně to konstatoval soud prvního stupně v odst. 85 odůvodnění napadeného rozsudku, a to ve vztahu ke skutečnosti, že žalobce zastupoval [adresa]). Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, z nichž jednoznačně vyplývá, že žalobce při koncipování společnické žaloby vycházel z tvrzení, které mu poskytl [jméno FO] ml. a které do této žaloby poté uvedl.

29. Přestože byly příkazy k úhradě, kterými byly předmětné finanční prostředky zaslány společnostem [právnická osoba], [právnická osoba]., [právnická osoba]., [právnická osoba]., a [právnická osoba]., zadány prostřednictvím internetového bankovnictví [jméno FO], nyní [Anonymizováno], nelze z toho dovodit, že pokyn k proplacení vzešel od ní, jak to uzavřel soud prvního stupně. Tento odlišný pohled odvolacího soudu ale nemá žádný vliv na správnost závěrů soudu prvního stupně a jím vyhodnocení projednávané věci.

30. Prvostupňový soud totiž již správně zjistil (srov. odst. 72 odůvodnění napadeného rozsudku) personální propojení společností, kterým byly sporné finanční prostředky zaslány, s jedním ze žalovaných v řízení o společnické žalobě, společností [právnická osoba]. (která je druhým společníkem žalované) a že tyto společnosti byly propojeny osobou [tituly před jménem] [jméno FO], dalšího žalovaného v řízení o společnické žalobě. Nelze rovněž přehlédnout, jak to tamtéž rovněž správně uzavřel prvostupňový soud, že u společností [právnická osoba]., [právnická osoba]. a [právnická osoba]., které vystavily šest z osmi předmětných faktur, jde v rozhodné době o propojení naprosto zásadní. V březnu 2015 byl [tituly před jménem] [jméno FO] předsedou představenstva společnosti [právnická osoba]. i společnosti [právnická osoba]., dále předsedou dozorčí rady společnosti [právnická osoba]. V této době byl rovněž předsedou představenstva společnosti [právnická osoba]., která byla jediným akcionářem společnosti [právnická osoba]. Rovněž byl i jediným společníkem a jediným jednatelem společnosti [právnická osoba], která byla v této době i jedním ze společníků společnosti [právnická osoba]., která je v současnosti jediným akcionářem společnosti [právnická osoba]. [tituly před jménem] [jméno FO] byl v období od [datum] do [datum] i jediným společníkem společnosti [právnická osoba] [jméno FO], nyní [Anonymizováno], byla v březnu 2015 členkou dozorčí rady společnosti [právnická osoba].

31. Žalovaná nekalý úmysl [jméno FO] ml. pro uplatnění společnické žaloby, tzn. nároku na náhradu újmy podle ust. § 71 z.o.k., jakož i nekalý úmysl žalobce pro vymáhání odměny za právní zastoupení v řízení o společnické žalobě hodlala prokázat tím, že uvedená žaloba byla svým obsahem od počátku zcela nedůvodná a nepodložená. Prvostupňový soud však po doplnění dokazování správně uzavřel, že podání uvedené žaloby zcela bezúspěšné uplatňování práva nepředstavuje. Žaloba totiž vycházela z tvrzení, která by byla způsobilá existenci nároku na náhradu újmy podle ust. § 71 z.o.k. založit a byla dostatečným způsobem podložena i důkazními prostředky.

32. Odvolací soud má tedy za to, že se výše uvedená společnická žaloba jako zjevně nepodložená jakýmikoliv relevantními důkazy nejeví. Pokud ve svém odvolání žalovaná poukazovala na to, že ve společnické žalobě absentovala tvrzení ohledně pasivní legitimace žalovaných a splnění základních podmínek odpovědnosti vlivných osob za újmu způsobenou obchodní korporaci, tak ani takováto skutečnost nemůže dokazovat, že uvedená žaloba nemůže být úspěšná. Jestliže by totiž soud, který o ni rozhodoval, dospěl k závěru, že žalobce nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, zcela určitě by ho podle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. vyzval, aby svá tvrzení doplnil.

33. Nelze přehlédnout, že [Anonymizováno] neshledal společnickou žalobu za zjevně nedůvodnou v posuzovaném smyslu, když tomuto závěru odpovídá i zjištění, že ve věci společnické žaloby [Anonymizováno], jako soud odvolací, usnesením č.j. [spisová značka] ze dne [datum] zrušil rozsudek [Anonymizováno] č.j. [spisová značka] ze dne [datum] a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení a uložil mu žalobu věcně projednat. Lze uzavřít, že toto by zcela zřejmě neučinil, pokud by shledal žalobu zcela a zjevně nedůvodnou. Byť nebyla společnická žaloba následným rozsudkem [Anonymizováno] č.j. [spisová značka] ze dne [datum] shledána důvodnou, nemá to pro posouzení její zřejmé bezdůvodnosti žádný právní význam.

34. Jak již bylo uvedeno shora (odst. 20), lze ze všech tvrzení účastníků řízení a k nim provedených důkazů, logickým výkladem dovodit pouze to, že společníci žalované mezi sebou mají dlouholeté spory, když se navzájem žalují a neplní povinnosti, stanovené pravomocnými soudními rozhodnutími a že jedním z projevů těchto sporů bylo i podání předmětné společnické žaloby.

35. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem prvostupňového soudu, podle něhož zjištěné skutečnosti odůvodňují závěr, že podání společnické žaloby ze strany [jméno FO] ml., stejně jako nárokování odměny za úkony právní služby v řízení o společnické žalobě ze strany žalobce, nebyl akt zcela bezúspěšného uplatňování práva. Argument, na kterém žalovaná založila své tvrzení, že podání této žaloby a související vymáhání odměny za právní zastoupení bylo vedeno s nekalým úmyslem jako projev zjevného zneužití práva ve smyslu ust. § 8 o.z., proto neobstál.

36. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s dalším závěrem soudu prvního stupně, že žalobce jako advokát a žalovaná, zastoupená svým tehdejším společníkem [jméno FO] ml., dne [datum] platně uzavřeli smlouvu o poskytování právních služeb podle zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii, jako smlouvu příkazní podle ust. § 2430 a násl. o.z., a to za účelem poskytování právních služeb, spočívajících zejména v zastupovaní v řízení o společnické žalobě proti obchodní společnosti [právnická osoba]., a proti [tituly před jménem] [jméno FO], vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] (tedy v řízení o předmětné společnické žalobě). Tyto závěry shledal správnými i Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum].

37. Ve smlouvě o právních službách účastníci sjednali odměnu žalobce za každý úkon právní služby ve výši, odpovídající výši mimosmluvní odměny podle advokátního tarifu, spolu s náhradou za daň z přidané hodnoty. V řízení bylo prokázáno, že žalobce z titulu smlouvy o právních službách vykonal úkony právní služby, přesně popsané v odst. 88 odůvodnění napadeného rozsudku, když je správně odkázáno i na příslušná ustanovení advokátního tarifu, a odvolací soud pro stručnost na tuto část napadeného rozsudku odkazuje. Odvolací námitku, že výše odměny měla být sjednána podle hodinové sazby, má odvolací soud za ryze účelovou.

38. Žalobce tak má, z hlediska nároku uplatněného v této žalobě, vůči žalované právo na odměnu ve výši 122 452 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení (podle ust. § 513 o.z. a ust. 1970 o.z.) ve výši 8,25 % ročně (ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne [datum] do zaplacení, když prokazatelně vyzval žalovanou k zaplacení touto žalobou uplatněného nároku a žalovaná se nezaplacením dostala do prodlení.

39. S ohledem na vše výše uvedené tedy soud prvního stupně nikterak nepochybil, když žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 122 452 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení.

40. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný (včetně věcně správného akcesorického výroku o nákladech řízení) podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Konstatuje, že v této věci nenastaly mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle ust. § 150 o.s.ř. a že tedy o náhradě nákladů řízení rozhodl prvostupňový soud správně podle zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

41. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela procesně úspěšnému žalobci vznikly ve stádiu odvolacího a dovolacího řízení náklady nezastoupeného účastníka podle vyhl. č. 254/2015 Sb. Z obsahu spisu vyplývá, že mu náleží paušální náhrada nákladů za čtyři úkony po 300 Kč, spočívající v účasti na jednání před odvolacím soudem dne [datum], [datum] a [datum] a sepisu vyjádření ze dne [datum] podle ust. § 1 odst. 3 písm. a), c) a ust. § 2 odst. 3 citované vyhlášky. Jejich náhrada mu byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).

Poučení