21 Co 276/2024 - 300

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Markové a Mgr. Andrey Lomozové ve věci žalobkyně: [společnost], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0], se sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupené advokátem [tituly před jménem] [jméno FO], se sídlem [adresa] proti žalované: [společnost 2], IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené advokátem [tituly před jménem] [jméno FO], se sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o 116 200 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. dubna 2024, č.j. 10 C 286/2021-177, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně co do částky 44 661 Kč s příslušenstvím mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 44 661 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 20. 8. 2021 do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, ve zbývajícím rozsahu se potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 32 318 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 7 náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 399 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 7 náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 2 331 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 27 964 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 20. 8. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 88 236 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 20. 8. 2021 do zaplacení (výrok II.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit českému státu na účet soudu prvního stupně na nákladech řízení částku 2 834,50 Kč (výrok III.), uložil žalované povinnost zaplatit českému státu na účet soudu prvního stupně na náklady řízení částku 895,50 Kč (výrok IV.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku [částka] (výrok V.)

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 116 200 Kč s příslušenstvím, představující neuhrazenou cenu díla s tvrzením, že pro žalovanou provedla dílo, spočívající v montáži a dodávce kompletu finské sauny [název], které bylo žalované předáno bez vad a nedodělků dne 5. 8. 2021, ve lhůtě splatnosti, tj. do 19. 8. 2021.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s tím, že proti fakturované ceně díla započetla svou pohledávku z titulu smluvní pokuty za prodlení žalobkyně s dodáním díla ve výši 176 472 Kč, když dílo nebylo provedeno ve sjednaném termínu, tj. do 21. 5. 2021, a mezi účastníky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 1 % z částky v konečné faktuře za každý den prodlení.

4. Soud prvního stupně rozhodl v pořadí druhým rozsudkem ve věci poté, kdy jeho první rozsudek ze dne 21. 7. 2022, č.j. 10 C 286/2021-84, jímž bylo žalobě částečně vyhověno co do částky 55 776 Kč s příslušenstvím a co do částky 60 424 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, č.j. [spisová značka]. Odvolací soud považoval jako správné tyto skutkové závěry. Účastníci uzavřeli dne 29. 1. 2021 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla dodávka a montáž vestavěné venkovní privátní finské sauny [název]. Místem plnění byly [adresa]. Cena díla byla stanovena částkou 232 000 Kč bez DPH. První část ceny díla ve výši 116 000 Kč bez DPH byla žalovanou zaplacena. Žalovaná se zavázala zajistit stavební připravenost místa plnění dle přílohy č.1 smlouvy o dílo a předat ji žalobkyni dne 3. 5. 2021. Termín dokončení díla byl stanoven na den 21. 5. 2021. K dokončení a předání díla došlo dne 5. 8. 2021. Jako správný shledal odvolací soud také závěr soudu prvního stupně o tom, že v řízení nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření dohody o změně termínu díla. Odvolací soud zavázal soud prvního stupně povinnosti, aby ohledně sporné otázky - zda žalovaná splnila svoji smluvní povinnost – připravit a předat žalobkyni místo plnění se zajištěnou stavební připraveností dle přílohy č.1 smlouvy o dílo v odpovídající kvalitě do 3. 5. 2021; splnění této podmínky přitom bylo nezbytné pro realizaci díla - provedl výklad tohoto smluvního ujednání a současně provedl výklad smluvního ujednání účastníků v čl. 8 bod 8.1 a 8.2 smlouvy o dílo k posouzení další sporné otázky, zda žalované vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty a z jaké částky lze tuto smluvní sankci (pokutu) v případě prodlení žalobkyně s řádným dokončením díla stanovit. Zároveň uložil soudu prvního stupně, aby pokud dospěje k závěru o oprávněnosti nároku žalované na zaplacení smluvní pokuty, se zabýval započitatelností pohledávky žalované z titulu smluvní pokuty, resp. její způsobilosti k započtení ve smyslu § 1987 o.z., a posoudil také opodstatněnost vznesené námitky, že smluvní pokuta ve výši 1% denně je v rozporu s dobrými mravy.

5. Po právní stránce posoudil závazkový vztah mezi účastníky a nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky podle § 2586, § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Námitku započtení uplatněnou žalovanou pak posoudil podle § 555, § 556, § 2048, § 2051, § 1982, § 1987 o.z.

6. Po stránce skutkové vyšel soud prvního stupně ze zjištění, která učinil ze smlouvy o dílo uzavřené dne 29. 1. 2021, z přílohy Stavební připravenost, z výkresové regulace, zálohového listu ze dne 29. 1. 2021, e-mailu [jméno FO] z 9. 3. 2021, z [soc. síť] komunikace z 26. 5. 2021, z předávacího protokolu z 5. 8. 2021, e-mailu a faktury ze dne 12. 8. 2021, faktury ze dne 19. 7. 2021 a 20. 7. 2021, z výpovědi svědka [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], výpovědí jednatele žalované [jméno FO] a výzvy k plnění ze dne 18. 8. 2021, která zevrubně popsal v bodu 7-14 odůvodnění napadeného rozsudku, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje.

7. Na základě skutkových zjištění dospěl soud prvního stupně k následujícím skutkovým závěrům: Účastníci uzavřeli dne 29. 1. 2021 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla dodávka a montáž vestavěné venkovní privátní finské sauny [název] s místem plnění [adresa]. Cena díla byla stanovena částkou 232 000 Kč bez DPH. První část ceny díla ve výši 116 000 Kč bez DPH byla žalovanou zaplacena. Žalovaná se zavázala zajistit stavební připravenost místa plnění dle přílohy č. 1 smlouvy o dílo a předat ji žalobkyni do 3. 5. 2021. Termín dokončení díla byl stanoven na den 21. 5. 2021. K dokončení a předání díla došlo 5. 8. 2021. K posunutí termínu díla v důsledku vyšší moci nedošlo. Mezi účastníky nedošlo k dohodě o změně termínu dokončení díla.

8. Při posuzování otázky – zda žalovaná splnila svoji smluvní povinnost – připravit a předat žalobkyni místo plnění se zajištěnou stavební připraveností dle přílohy č. 1 smlouvy o dílo v odpovídající kvalitě do 3. 5. 2021 – vyšel soud prvního stupně z čl. 5.1 smlouvy o dílo, v němž se žalovaná zavázala připravit a předat zhotoviteli místo plnění se zajištěnou stavební připraveností, avšak současně konstatoval, že ze smluvního ujednání nevyplývá, že by žalovaná měla žalobkyni stavební připravenost oznámit. Odkázal přitom na znění 5.6 smlouvy o dílo, který se týká předání a převzetí díla a nikoliv stavební připravenosti, a akcentoval skutečnost, že to byla žalobkyně, která vypracovala návrh smlouvy, že v čl. 4.2 smlouvy o dílo je uvedeno, že nebude-li z příčin na straně objednatele (např pro stavební připravenost) možno začít s prováděním díla v termínu, bude dílo provedeno v náhradním termínu určeném dohodou stran, a že v čl. 4.4 smlouvy o dílo je uvedeno, že v případě, že v průběhu provádění díla vyvstanou překážky na straně objednatele, posune se termín provedení a dokončení díla o dobu, kterou tyto překážky vyvolaly. S odkazem na ustanovení § 2591 o.z. a výpověď svědka [jméno FO], který uvedl, že žalovaná zaslala fotografie o stavební připravenosti druhý den poté, kdy se na ní dotazoval u jednatele, a že stavební připravenost trvala 3 až 4 dny, měl soud prvního stupně za to, že bylo na žalobkyni, aby zjistila, zda žalovaná ji poskytla potřebnou součinnost, a že v případě, že se tak nestalo, měla několik možností postupu (dohodnout se s žalovanou na změně termínu díla nebo zajistit náhradní plnění nebo od smlouvy odstoupit). Ani jednu z možností žalobkyně však nevyužila. Dále soud prvního stupně vyšel z výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO], kteří potvrdili, že stavební připravenost byla již v dubna 2021, a uzavřel, že pokud měla žalobkyně za to, že stavební připravenost je nedostatečná, neměla začít s dodávkou a montáží sauny a měla na nedostatky upozornit žalovanou a zaznamenat tuto skutečnost v protokolu o převzetí místa plnění k montáži sauny. Na základě toho dovodil, že žalobkyně v řízení přes poučení neprokázala, že by žalovaná nesplnila svoji smluvní povinnost a že by neměla připravené místo plnění k předání stavební připravenosti žalobkyni v odpovídající kvalitě do 3. 5. 2021.

9. Dále soud prvního stupně uzavřel, že za situace, kdy bylo prokázáno, že dílo mělo být dokončena do 21. 5. 2021, avšak bylo předáno dne 5. 8. 2021, a současně nebylo prokázáno, že by došlo k posunutí termínu z důvodu na straně žalované, dostala se žalobkyně do prodlení s realizací a předáním díla a žalované tak vzniklo právo na zaplacení smluvní sankce sjednané v čl. 8 smlouvy o dílo.

10. Soud prvního stupně se dále zabýval tím, zda žalované vzniklo podle uvedeného smluvního ujednání oprávnění požadovat po žalobkyni zaplacení smluvní pokuty ve sjednané výši a z jaké částky by mohla být dohodnuta smluvní pokuta stanovena.

11. Provedl výklad smluvního ujednání v čl. 8.1 a 8.2 smlouvy o dílo a ve spojení s výpovědí [jméno FO] dovodil, že konečná faktura a fakturovaná částka je 50 % ceny díla, že se jedná o totožné pojmy, a že žalobkyně neprokázala, že by takový úmysl byl žalované, která vyčíslila smluvní pokutu z ceny díla, tj. z částky 232 200 Kč, znám. S akcentem na skutečnost, že za dodávku díla byla vystavena pouze jedna faktura soud prvního stupně uzavřel, že fakturovanou částkou je částka 232 200 Kč. Na základě toho dovodil, že mezi účastníky byla sjednána sankce ve výši 1 % za každý den prodlení z částky 232 200 Kč.

12. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že pohledávka žalované na zaplacení smluvní pokuty je způsobilá k započtení. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007 uvedl, že ujednání o smluvní pokutě není možno v obchodněprávních vztazích považovat za neplatné pouze z důvodu její nepřiměřenosti, a proto se zabýval tím, zda není na místě smluvní pokutu snížit. Při posouzení této otázky přihlédl k důvodům, které ke sjednání smluvní pokuty vedly, a k okolnostem, které její uzavření provázely. Konstatoval, že žalobkyně měla v návrhu smlouvy uvedenou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z fakturované částky a že to byla žalovaná, která s ohledem na výši zálohy rovnající se 50 % z ceny díla požadovala zvýšení této sankce na 1 % denně. Podle soudu prvního stupně výše smluvní pokuty rovnající se 365 % ročně je smluvní pokutou nepřiměřenou, a to s ohledem na význam zajišťované věci, když předmětem plnění byla dodávka a montáž privátní finské sauny v celkové hodnotě 232 200 Kč, která stála samostatně. Přihlédl současně rovněž k situaci, která v době pandemie Covidu 19 a po ní panovala (nemocnost, výpadky materiálu), a shledal jako přiměřenou smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně.

13. Vzhledem k tomu, že dílo mělo být dokončeno do 21. 5. 2021 a bylo předáno dne 5. 8. 2021, byla žalobkyně v prodlení 76 dnů a smluvní pokutu za dobu prodlení žalobkyně tedy představuje částku 88 236 Kč.

14. Žalovaná provedla dopisem ze dne 30. 8. 2021 zápočet své smluvní pokuty, který splňoval po stránce formální a materiální všechny nezbytné náležitosti. Soud prvního stupně proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 964 Kč s úrokem z prodlení od 20. 8. 2021, když splatnost faktury nastala dne 19. 8. 2021, podle § 1970 o.z., a co do částky 88 236 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. Žalobkyni dále přiznal podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. částku 1 200 Kč představující minimální náklady spojené s uplatněním pohledávky.

16. O nákladech řízení státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. a uložil účastníkům v rozsahu jejich neúspěchu ve věci povinnost zaplatit státu náklady řízení, které vznikly v souvislosti s náklady vynaloženými za svědečné.

17. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru jejich úspěchu ve věci. Žalovanou shledal v řízení jako úspěšnějšího v rozsahu 76 %, žalobkyni v rozsahu 24 %, a proto soud prvního stupně přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 52 % jejich nákladů na právní zastoupení a za zaplacený soudní poplatek.

18. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci.

19. Odvolání žalobkyně směřovalo proti výrokům II., III. a V. Žalobkyně vytkla soudu prvního stupně, že nepřihlédl k jejím tvrzením a označeným důkazům a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Měla za to, že nepřihlédl k jejímu tvrzení, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně z předmětné částky je v rozporu s dobrými mravy, a že při výpočtu smluvní pokuty chybně vycházel z ceny díla, nikoliv z fakturované částky, která je předmětem sporu; tedy z částky 166 200 Kč.

20. Podle žalobkyně provedl také nesprávný výklad smluvního ujednání o smluvní sankci, na základě čehož nesprávně právně kvalifikoval, že neposkytnutí obchodní slevy znamená de facto smluvní pokutu, o níž se v předmětném ustanovení smlouvy o dílo vůbec nehovoří. Zjištění soudu prvního stupně o tom, že fakturovaná částka je 232 200 Kč nemá podle žalobkyně oporu ve svědecké výpovědi [jméno FO], který se vyjadřoval k částce uvedené na faktuře, tj. k částce 116 200 Kč.

21. Podle žalobkyně pohledávka žalované na zaplacení smluvní pokuty není způsobilá k započtení pro spornost její výše a částky, z níž by se měla smluvní pokuta počítat.

22. Požadavek žalované na započtení by měl být podle žalobkyně zamítnut pro rozpor s dobrými mravy vzhledem k výši požadované smluvní pokuty.

23. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku změnil tak, že vyhoví jejímu požadavku na zaplacení žalované částky v plném rozsahu, případně, aby v tomto výroku a v akcesorických výrocích o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

24. Odvolání žalované směřovalo proti výrokům I., IV. a V. Žalovaná vytkla soudu prvního stupně nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Akcentovala, že soud prvního stupně přistoupil k moderaci smluvní pokuty bez toho, že by žalobkyně podle § 2051 o.z. moderaci smluvní pokuty navrhla. V této souvislosti akcentovala, že žalobkyně se vyjádřila při jednání u odvolacího soudu dne 5. 4. 2023 tak, že moderaci smluvní pokuty nepožaduje, trvala jen na tom, že nejde o ujednání o smluvní pokutě, ale že se jedná o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

25. Podle žalované nebyly splněny ani zákonné podmínky k moderaci smluvní pokuty, neboť ze strany žalobkyně nebyly tvrzeny žádné rozhodné skutečnosti, nevedlo se žádné dokazování, přičemž břemeno tvrzení a důkazní tížilo žalobkyni, která měla konkrétně tvrdit v čem spočívá nepřiměřenost smluvní pokuty.

26. Nebylo činěno ani zjištění, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit, a proto nemůže obstát jako správný závěr soudu prvního stupně o její nepřiměřenosti.

27. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se žaloba co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 27 964 Kč s příslušenstvím zamítá, případně, aby byl rozsudek v tomto rozsahu zrušen, včetně akcesorických nákladových výroků, a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

28. V doplnění odvolání žalobkyně uvedla, že záloha ve výši 50 % z ceny díla je zcela běžná, jedná se o ustálenou obchodní praxi. Pokud tedy soud považoval výši zálohy za relevantní kritérium pro stanovení nároku žalované, pak měl ohledně běžné obchodní praxe žalobkyně provést dokazování. Podle žalobkyně ujednání v čl. 8 není ujednáním o smluvní pokutě, ale o možnosti snížení konečné faktury. Soud prvního stupně tedy při výkladu smluvního ujednání v čl. 8 dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním.

29. Vytkla soudu prvního stupně, že nepřihlédl ani k výpovědi svědka [jméno FO], který uvedl, že žalovaná dostala na dílo 10 % slevu, nepřihlédl rovněž ani k tomu, že žalobkyně prokázala splnění smluvních závazků předávacím protokolem a že žalovaná z hlediska možnosti uplatnění požadavku na snížení faktury,[Anonymizováno]zůstala nečinná.

30. Žalobkyně setrvala na tom, že pohledávka žalované nebyla způsobilá k započtení, když ji sám soud shledal v rozporu s dobrými mravy a její výši moderoval, což mělo vliv na běh úroků z nezaplacené faktury. V době zápočtu se tak jednalo o pohledávku nejistou a neurčitou. Žalobkyně také upozornila na skutečnost, že v řízení popírala nárok žalované na jakoukoliv smluvní pokutu a že o tom, že soud bude moderovat její výši se dozvěděla až z napadeného rozsudku, který proto považovala za překvapivý, neboť nebyla poučena, aby tvrdila a doložila všechny rozhodné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné výši smluvní pokuty spravedlivě moderovat. Vytkla tedy soudu prvního stupně, že ji nesdělil svůj předběžný právní názor ohledně otázky výkladu čl. 8 a že pokud by se tak stalo, pak by navrhla moderaci smluvní pokuty na výši 0,1 % denně, neboť tato výše odpovídala její běžné obchodní praxi. Pokud by tedy odvolací soud dospěl k závěru, že nárok žalované pro rozpor s dobrými mravy nelze zamítnout, navrhla snížení smluvní pokuty ve smyslu shora uvedeného.

31. Ve vztahu ke stavební připravenosti poukázala na výpověď svědka [jméno FO], který uvedl, že byť ve smlouvě nebyl uveden požadavek na stavební připravenost, žalovaná věděla, že žalobkyně požaduje jako součást stavební připravenosti betonovou desku jako podklad ke stavbě venkovní sauny. Soud však tento důkaz nevzal v úvahu a dovodil, že žalované pro splnění požadavku žalobkyně na stavební připravenost postačuje, že nechala vybetonovat patky a mezi nimi nechala nasypat kameny, tím došel k nesprávnému právnímu názoru, že žalovaná požadavky na stavební připravenost splnila. I kdyby soud vycházel z formalistického textu požadavků na stavební připravenost, pak měl vzít v úvahu obecně známou skutečnost, že podlaha je stavební konstrukce vytvářející nášlapnou a pohledovou horní plochu vodorovných a šikmých konstrukcí určenou k chůzi a pohybu, což odporuje tomu, co žalovaná připravila. Podle žalobkyně tak stavební připravenost ze strany žalované nebyla splněna. Žalobkyně dále namítla, že během řízení bylo současně prokázáno, že žalovaná nepřipravila kabel přívodu elektrické energie tak, jak bylo stanoveno požadavky na stavební připravenost. S odkazem na čl. 4.4 zdůraznila, že nesplnění stavební připravenosti je překážkou na straně žalované, která měla za následek posunutí termínu provedení a dokončení díla o dobu, kterou tato překážka vyvolala. Žalobkyně z těchto důvodů měla za to, že soud prvního stupně měl z provedených důkazů dovodit, že termín provedení a dokončení díla se posunul a žalobkyně tak nebyla v prodlení s předáním díla.

32. Odvolací soud při odvolacím jednání dne [datum] v rámci předvídatelnosti svého rozhodnutí sdělil účastníkům, že považuje jako opodstatněnou námitku žalobkyně, že rozhodnutí soudu prvního stupně o moderaci smluvní pokuty je překvapivé, neboť soud prvního stupně v rámci předvídatelnosti svého rozhodnutí nevyjevil účastníkům, jak po provedeném dokazování nahlíží na otázku výkladu smluvního ujednání v čl. 8 smlouvy o dílo, tj. zda nárok žalované na zaplacení smluvní pokuty vyplývá z tohoto smluvního ujednání či zda se jedná o možnost snížení konečné faktury k návrhu objednatele v případě nedodržení termínu dokončení díla řádně a včas zhotovitelem.

33. Žalobkyni proto nelze důvodně vytýkat, že neuplatnila v řízení před soudem prvního stupně návrh na moderaci smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o.z., neboť vycházela z toho, že ujednání v čl. 8.1 není ujednáním o smluvní pokutě pro případ prodlení zhotovitele s dokončením díla řádně a včas, navíc měla za to, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně z fakturované částky je neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

34. Odvolací soud seznámil účastníky při odvolacím jednání dne 2. 10. 2024 se svým náhledem na správnost skutkových závěrů soudu prvního stupně o splnění povinnosti žalované z hlediska zajištění stavební připravenosti místa plnění, k výkladu smluvního ujednání v čl. 8.1 a 8.2 smlouvy o dílo ve smyslu § 555 a násl. o.z., o opodstatněnosti nároku žalované na zaplacení požadované smluvní pokuty a o způsobu stanovení její výše.

35. Odvolací soud sdělil účastníkům, že souhlasí se závěry soudu prvního stupně, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovaná nesplnila svoji povinnost zajistit stavební připravenost s tím, že v řízení bylo naopak prokázáno, že připravila a předala žalobkyni místo plnění se zajištěnou stavební připraveností nejpozději k datu 3. 5. 2021. Jako správný rovněž shledal závěr soudu prvního stupně, že ujednání v čl. 8.1 je ujednáním o smluvní pokutě pro případ, že dílo nebude dodáno řádně a včas, a že soud prvního stupně vzal správně za prokázané, že dílo mělo být dokončeno do 21. 5. 2021 a že bylo předáno až dne 5. 8. 2021. Žalobkyně tedy byla v prodlení s dodáním díla po dobu 75 dnů. Jako správný však odvolací soud neshledal závěr soudu prvního stupně o způsobu stanovení výše smluvní pokuty, když vycházel z toho, že fakturovaná částka je 232 200 Kč.

36. V souvislostech s předestřenými závěry poučil odvolací soud žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby uvedla konkrétní skutečnosti, z nichž dovozuje, že smluvní pokuta byla sjednána v rozporu s dobrými mravy a k tomu označila důkazy k prokázání svých tvrzení s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení a důkazního, a rovněž poučil žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby v souvislosti se svým návrhem na moderaci smluvní pokuty v případě, že by odvolací soud shledal smluvní pokutu za platně sjednanou, doplnila skutková tvrzení, tj. aby uvedla, jakou měla funkci smluvní pokuta a označila okolnosti, z nichž dovozuje nepřiměřenost smluvní pokuty v návaznosti na její funkci, a to jak v době sjednání smluvní pokuty, tak nastalé později, a k tomu označila důkazy k prokázání těchto tvrzení s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení a důkazního.

37. Žalobkyně po poučení odvolacím soudem podáním z 8. 10. 2024 uvedla, že jednatel žalované jednal vypočítavě, když požadoval zvýšení smluvní sankce, neboť věděl, že předmět díla je určen pro jeho rodinného příslušníka a že mu nehrozí žádná sankce od zákazníka v případě pozdního dodání. Jednateli žalované muselo být již při uzavření smlouvy zřejmé, že předmět díla nebude postaven na sjednaném místě plnění, ale na pozemku [jméno FO], na kterém se nachází její rekreační nemovitost. Musel tak vědět, že v případě prodlení s termínem realizace díla mu nevznikne žádná škoda. V době před instalací sauny se choval tak, že bylo dáno důvodné přesvědčení zaměstnanců žalobkyně, že žádné smluvní sankce uplatňovat nebude, když vzal na vědomí notifikaci žalobkyně o problémech při Covidu 19. Upozornil dále, že zaměstnanci žalobkyně byli jednatelem žalované dovedeni na místo plnění s částečně připravenou stavební připraveností, přičemž nevěděli, že se jedná o pozemek osoby jemu blízké. Žalovaná v řízení netvrdila, že by jí nějaká škoda vznikla. Posunutí předání sauny o 75 dnů nevyvolalo ve sféře žalované žádný negativní důsledek, na základě, kterého by jí měla být přiznána smluvní sankce. Smluvní sankci začal jednatel žalované požadovat až v okamžiku, kdy měl dílo zaplatit, vystavil fakturu na smluvní sankci, kterou si jednostranně započetl, aniž by se k tomu žalobkyně mohla předem vyjádřit. Takové jednání jednatele žalované je v rozporu s dobrými mravy. Proto je na místě ustanovení o smluvní pokutě prohlásit za neplatné a nárok žalované na zaplacení smluvní pokuty zamítnout. Žalobkyně vyslovila přesvědčení o tom, že rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se již dříve v otázce úměry smluvní pokuty ustálila v tom, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně je zpravidla považováno za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům.

38. Pokud by však odvolací soud shledal, že smluvní sankce není v rozporu s dobrými mravy, navrhl moderaci smluvní sankce z důvodu její nepřiměřenosti co do výše a zájmu, který měla zajišťovat. Vycházejíce při stanovení její výše z hodnoty konečné faktury 116 200 Kč dospěla žalobkyně k závěru, že by smluvní sankci bylo namístě snížit na 0,1 % denně z částky 116 200 Kč a při prodlení 75 dnů by tak výše smluvní sankce měla činit 8 715 Kč. Takovou výši smluvní pokuty shledala jako zcela přiměřenou. V závěru zmínila, že žalované byla poskytnuta obchodní sleva ve výši 10 % před uzavřením smlouvy o dílo a že jakákoliv následná vyšší sankce by znamenala ztrátu a nepokrytí nákladů na materiál a práci jejich zaměstnanců. Je tak namístě uspořádat poměry mezi účastníky smluvního vztahu tak, aby žalobkyně nebyla nepřiměřenou pokutou poškozena.

39. Žalovaná v replice ze dne 4. 11. 2024 se vyjádřila k doplněným tvrzením žalobkyně tak, že nejsou způsobilé k tomu, aby na jejich základě bylo možné dovozovat neplatnost ujednání o smluvní pokutě z důvodu rozporu s dobrými mravy. Argumentovala tím, že žalobkyně nijak nezohlednila fakt, že jí k uzavření smlouvy o dílo nikdo nenutil, že žalovanou bezprostředně po podpisu smlouvy byla zaplacena záloha ve výši cca 1/2 celkové ceny díla a že k dodání sauny (dokončení díla) byla sjednána dlouhá doba přesahující 4 měsíce. Zdůraznila, že měla zájem na včasném dodání díla, a proto byl sjednán pevný termín dokončení díla. Právě z důvodu vysoké zálohy a dlouhého termínu pro dodání požadovala žalovaná navýšit sazbu smluvní sankce. V tomto směru odkázala na výpověď [jméno FO], a [jméno FO]. Dále uvedla, že [jméno FO] není osobou blízkou žalované, která je právnickou osobou.

40. Pro moderaci smluvní pokuty nebyly podle žalované splněny podmínky, neboť ze strany žalobkyně nebyly tvrzeny rozhodné skutečnosti, přičemž je to žalobkyně, kterou tíží břemeno tvrzení a důkazní ohledně objasnění všech okolností, na jejichž základě lze ve smyslu § 2051 o.z. přistoupit k moderaci smluvní pokuty.

41. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně a žalované rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně opodstatněné, a to z níže popsaných důvodů. Odvolání žalované důvodným neshledal.

42. Soud prvního stupně v rámci svého druhého rozhodování o meritu věci postupoval zcela v intencích závazných pokynů odvolacího soudu presentovaných v jeho kasačním rozhodnutí ze dne 5. 4. 2023.

43. Nejprve se zabýval otázkou, zda žalovaná splnila svoji smluvní povinnost – připravit a předat žalobkyni místo plnění se zajištěnou stavební připraveností dle přílohy č. 1 smlouvy o dílo do 3. 5. 2021. Při posuzování této otázky vyšel ze správných skutkových zjištění, která učinil z čl. 5.1 smlouvy o dílo, přílohy č. 1 smlouvy o dílo, tj. z listiny označené jako „Stavební připravenost aneb Podmínky pro montáž venkovní saunové kabiny“, výpovědi svědka [jméno FO] a jednatele žalované [jméno FO], na jejichž základě dospěl k odpovídajícímu závěru, že žalobkyně přes řádné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. při jednání dne 1. 2. 2024 (viz čl. 156 p.v. spisu) neprokázala své tvrzení, že žalovaná byla povinna vyrozumět žalobkyni o stavební připravenosti místa plnění. Taková povinnost žalované se ani ze smluvních ujednání ve smlouvě o dílo, ani z přílohy č.1 k této smlouvě, nepodává. Ze smluvního ujednání toliko vyplývá, že žalovaná se zavázala připravit a předat zhotoviteli místo plnění se stavební připraveností v odpovídající kvalitě (podlaha rovná– uzpůsobená proti možnosti zatékání vodou pod saunovou kabinu, přívod kabelu elektrické energie odpovídající platným normám ČSN s typem kabelu a jističem uvedeným v tabulce se samostatným proudových chráničem 30 mA a vývodem kabelu s dostatečnou rezervou) nejpozději do 3. 5. 2021. Za situace, kdy smlouvu o dílo uzavřeli účastníci v písemné formě, bylo jejich ujednání možné měnit pouze písemnou formou, a proto nelze přihlédnout k tvrzení svědka [jméno FO], že žalovaná měla žalobkyni informovat (vyrozumět) o stavební připravenosti, resp. ho považovat za pravdivé, neboť nemá oporu v žádném smluvním ujednání účastníků promítnutých v textu písemné smlouvy o dílo, jak správně dovodil soud prvního stupně, byť tuto skutečnost pregnantním způsobem nevyjevil v odůvodnění napadeného rozsudku. Na základě provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně správně rovněž k dalšímu dílčímu skutkovému závěru, že provedení stavební připravenosti trvalo tři až čtyři dny a že stavební připravenost místa plnění ze strany žalované byla splněna již v dubnu 2021 (viz výpověď svědků [jméno FO] a [jméno FO]). O tom konečně svědčí i protokol o převzetí místa plnění k montáži sauny, který byl podepsán ze strany žalobkyně bez jakýchkoliv výhrad, bez ohledu na skutečnost, že byl podepsán až 5. 8. 2021, kdy došlo k instalaci finské sauny. Jako správnou v tomto směru shledal i úvahu soudu prvního stupně, že bylo na žalobkyni, aby zjistila včas, zda žalovaná splnila svoji smluvní povinnost – zajistila stavební připravenost místa plnění, aby sama mohla dodržet včasné splnění svého závazku – dodání díla v místě plnění ve lhůtě stanovené k dokončení díla (21. 5. 2021), protože jen tak by mohla včas reagovat na neposkytnutí součinnosti ze strany žalované (§ 2591 o.z.) a postupovat v souladu s čl. 4.2 smlouvy o dílo posunutím termínu provedení díla, případně by mohla od smlouvy odstoupit, a to obzvláště za situace, kdy pro případ prodlení s řádným dokončením díla byla účastníky sjednána smluvní sankce (k výkladu tohoto ustanovení a jeho platnosti viz skutečnosti níže uvedené), která k návrhu žalované byla smluvně sjednána ve výši 1 % za každý den prodlení.

44. K námitce žalobkyně, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, že žalovaná požadavkům stavební připravenosti vyhověla, odvolací soud uvádí, že ji neshledal jako oprávněnou, když žalovaná se ve vztahu ke stavební připravenosti pouze zavázala mimo jiné připravit rovnou podlahu, která měla být uzpůsobena proti možnosti zatékání vodou pod saunovou kabinu. Žádné jiné požadavky k zajištění přípravy „podlahy“ (podle tvrzení žalobkyně se mělo jednat o betonovou desku), včetně jejich dalších vlastností, se z obsahu smlouvy o dílo a její přílohy nepodávají. K nesprávné instalaci kabelu zajišťujícího přívod elektrické energie na druhé straně lze dodat, že podle svědka [jméno FO] k jeho instalaci na správnou stranu postačily tři hodiny. Je tak zřejmé, že tento nedostatek nemohlo ovlivnit včasné dodání díla ze strany žalobkyně ani vyvolat pochybnost o absenci kvalifikované součinnosti ze strany žalované, k níž se ve smlouvě zavázala v souvislosti s předáním místa plnění se zajištěnou stavební připraveností zhotoviteli (žalobkyně). Ostatně tomu nasvědčuje i protokol o převzetí místa k montáži, ve kterém ani tato skutečnost, coby podle žalobkyně významná okolnost, zmíněna nebyla. Naopak odvolací soud nemohl odhlédnout od skutečnosti, kdy v řízení bylo prokázáno, že k montáži finské sauny došlo během dvou dnů (o stavební připravenosti místa plnění informoval jednatel žalované [jméno FO] bezprostředně druhý den, kdy byl na stavební připravenost dotazován, zasláním fotodokumentace – viz výpověď svědka [jméno FO] a jednatele [jméno FO]), a že tak byl dán dostatečný časový prostor k tomu, aby dílo bylo předáno řádně a včas, na což odvolací soud upozornil již ve svém předchozím kasačním rozhodnutí. Lze tedy uzavřít, ve shodě se soudem prvního stupně, že žalovaná splnila svoji smluvní povinnost – připravit a předat žalobkyni místo plnění se zajištěnou stavební připraveností ve stanovené lhůtě podle čl. 5.1 smlouvy o dílo.

45. Jak již bylo výše uvedeno jako správný odvolací soud považuje i závěr soudu prvního stupně o tom, že ujednání v čl 8.1 smlouvy o dílo je ujednáním o smluvní pokutě pro případ prodlení žalobkyně jako zhotovitele s dokončením díla (kompletní dodávka a montáž finské sauny „na klíč“) ve stanovené lhůtě do 21. 5. 2021.

46. Soud prvního stupně provedl výklad smluvního ujednání účastníků v čl.

8. Vycházel přitom nejen z jeho textu, ale i z výpovědi osob, které se účastnily kontraktačního procesu (§ 555 odst. 1, § 556 odst. 1 o. z., rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4172/2019, 23 Cdo 2126/2018, 29 Cdo 61/2018 a 23 Cdo 2470/2019), aby mohl zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajících subjektů ve smyslu § 556 o.z., tj. [jméno FO] a jednatele žalované [jméno FO]. Zabýval se také podmínkami pro stanovení smluvní pokuty, včetně toho, z jaké částky mohla být sjednána smluvní pokuta stanovena.

47. Odvolací soud doplnil dokazování i ohledně smluvního ujednání v čl. 8.2 smlouvy o dílo, neboť je toho názoru, že výklad smluvního ujednání v čl. 8, označeného jako „Smluvní sankce“, je nutné provést komplexně v kontextu smluvních ujednání v obou odstavcích tohoto článku, která jsou na sebe vzájemně navázána, neboť rovným způsobem upravují smluvní sankce, jak pro zhotovitele pro případ nedodržení termínu řádného dokončení díla, tak pro objednavatele pro případ nedodržení povinnosti zaplatit cenu díla ve lhůtě splatnosti faktury. V obou případech výše „smluvní sankce“ byla stanovena 1 % za každý den prodlení; v případě prodlení objednatele byla smluvní pokuta ve shora uvedené výši stanovená „z fakturované částky“, v případě prodlení zhotovitele bylo v textu smluvního ujednání uvedeno, že konečná faktura může být snížena o 1 % za každý den prodlení. Svědek [jméno FO] přitom potvrdil, že měl za to, že toto smluvní ujednání je pro případ, že nebude dodržen termín zhotovení díla. Aby ujednání v obou odstavcích čl. 8 upravovalo následky nesplnění povinností obou smluvních stran rovným způsobem, nelze připustit výklad smluvního ujednání čl. 8.1, prezentovaný žalobkyní, tj. že žalované by vzniklo oprávnění na zaplacení této smluvní sankce jen v případě, že by požádala o snížení konečné faktury o sjednanou „smluvní sankci“ 1 % za každý den prodlení. Takový výklad by byl v rozporu s úmyslem žalované, o kterém žalobkyně musela vědět, a také v rozporu se zásadou rovnosti obou smluvních stran daného závazkového stavu s přihlédnutím ke skutečnosti, že to byla žalovaná, která do smluvního vztahu účastníků prosadila zvýšení této smluvní sankce, protože měla oprávněný zájem na včasném dokončení díla, na jehož splnění měla žalobkyně sjednanou dobu téměř čtyř měsíců a za které již při uzavření smlouvy zaplatila zálohu ve výši jedné poloviny celkové ceny díla, jak potvrdil jednatel žalované, na což žalobkyně přistoupila a tuto výši smluvní sankce v rámci zachování rovnosti stran také promítla i do smluvní pokuty stanovené pro případ prodlení žalované se zaplacením konečné faktury. Není rovněž pravdou, že žalovaná zůstala nečinná z hlediska možnosti uplatnění požadavku na „snížení konečné faktury“, jak namítla žalobkyně, neboť žalovaná ještě před splatnosti faktury ze dne 12. 8. 2021 (19. 8. 2021) žalobkyni dopisem ze dne 18. 8. 2021 vyzvala k zaplacení smluvní pokuty.

48. Oproti soudu prvního stupně je však odvolací soud toho názoru, že smluvní pokutu je třeba stanovit z částky uvedené v konečné faktuře, tj. z částky 116 200 Kč, nikoliv z celkové ceny díla 232 200 Kč bez DPH, z níž při výpočtu smluvní pokuty vycházel soud prvního stupně. Z obsahu smluvního ujednání v čl. 8, jakož i z výpovědi svědka [jméno FO] (konečná faktura je to, co se má zaplatit, konečná faktura a fakturovaná částka je 50 %) se totiž podává, že smluvní strany si sjednaly smluvní sankci pro případ prodlení zhotovitele tak, že se bude vycházet z „konečné faktury“, jíž bylo fakturováno za dodávku a montáž sauny, po odečtení uhrazené zálohy ve výši 116 000 Kč, tj. z částky 116 200 Kč (viz faktura z 12. 8. 2021), což ostatně odpovídá i smluvnímu ujednání účastníků pro případ prodlení objednatele se zaplacením faktury (1 % z fakturované částky za každý den prodlení).

49. Odvolací soud na základě shora uvedeného uzavírá, že žalobkyně se dostala do prodlení s dokončením sjednaného díla dnem 22. 5. 2021 a v prodlení byla až do 5. 8. 2021, kdy podle předávacího protokolu došlo k předání díla. Žalobkyně tedy byla v prodlení po dobu 75 dnů a za tuto dobu vznikl žalované nárok na zaplacení smluvní pokuty (§ 2048 o.z.) ve výši 1 % denně z částky 116 200 Kč.

50. Námitku žalobkyně, že ujednání o smluvní pokutě je v rozporu s dobrými mravy, a proto je absolutně neplatné, neshledal odvolací soud důvodnou. Soud prvního stupně se sice touto námitkou žalobkyně nezabýval, nápravu však učinil odvolací soud. Protože odvolací soud považoval tvrzení žalobkyně o důvodech neplatnosti sjednané smluvní pokuty pro rozpor s dobrými mravy za nedostatečné, resp. vágní, poskytl žalobkyni poučení při odvolacím jednání dne 2. 10. 2024 podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Po poučení žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení ve vztahu k námitkám neplatnosti smluvního ujednání o smluvní pokutě podle § 580 o.z. podáním ze dne 8. 10. 2024 (viz odst. 37 odůvodnění tohoto rozsudku).

51. Dobré mravy jsou podle § 580 odst. 1 o.z. předpokladem platnosti právního jednání, které se upíná k okamžiku, kdy je projev vůle učiněn. Vznikne-li věřiteli nárok na základě toho, že nastala událost (porušení smluvní povinnosti), pro kterou se dlužník zavázal poskytnout nějaké plnění (uhradit smluvní pokutu), pak nelze zneužívající charakter (objektivně vzato) spatřovat v tom, že se věřitel rozhodne svůj nárok započíst či s ním jinak disponovat, například uplatněním práva u soudu. Ze samotné skutečnosti, že se věřitel domáhá zaplacení smluvní pokuty, jejíž výše je nepřiměřená, nelze však dovozovat zneužití práva. Důvody, které nepřiměřenost zapříčinily, nemusí totiž vůbec spočívat v chování věřitele. O zneužití lze hovořit až tehdy, vykoná-li věřitel právo v rozporu se zájmem protistrany, na který by však měl brát zřetel, či způsobem, jenž je v rozporu s jeho předchozím chováním (např. dlužníka ujistí, že smluvní pokutu vymáhat nebude a posléze své chování změní). Podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu lze za zneužití práva považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo má jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu, tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2135/2016 a 23 Cdo 2155/2021).

52. S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že z okolností, které žalobkyně tvrdila v podání ze dne 8. 10. 2024 nelze v žádném případě usuzovat na neplatnost ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy, avšak je k nim možné částečně přihlédnout při moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o.z.

53. Za situace shora popsané odvolací soud uzavírá, že žalobkyně ve vtahu ke své argumentaci o neplatnosti smluvní pokuty pro rozpor s dobrými mravy neunesla břemeno tvrzení.

54. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud pro úplnost dodává, že Ústavní soud ve své judikatuře vymezil jeden ze základních principů výkladu smluv, kterým je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Není ústavně konformní a je v rozporu s principy právního státu taková praxe, kdy obecné soudy upřednostňují výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy, před výkladem neplatnost smlouvy nezakládajícím (srov. např. nález Ústavního soudu ze 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 436/05, či ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 658/18). Takovému postupu odpovídá právní posouzení učiněné odvolacím soudem.

55. Jako správnou shledal odvolací soud úvahu soudu prvního stupně o nepřiměřenosti smluvní pokuty.

56. K výtce žalované, že soud prvního stupně přistoupil k moderaci smluvní pokuty, aniž by žalobkyně takový postup navrhla, odvolací soud uvádí, že za situace, kdy žalobkyně měla za to, že ujednání v čl. 8 smlouvy o dílo není ujednáním o smluvní pokutě a zároveň popírala platnost ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně z fakturované částky pro rozpor s dobrými mravy, a soud prvního stupně na základě závazného pokynu odvolacího soudu měl provést výklad tohoto smluvního ujednání, bylo jeho povinností v rámci zachování předvídatelnosti svého rozhodnutí, aby sdělil účastníkům, k jakému závěru při výkladu čl. 8 smlouvy o dílo dospěl. S odkazem na odst. 32, 33 a 36 odůvodnění tohoto rozsudku odvolací soud konstatuje, že návrh na moderaci smluvní pokuty žalobkyně výslovně učinila podáním ze dne 8. 10. 2024. Bez ohledu na výše uvedené je odvolací soud toho názoru, že žalobkyně svým procesním stanoviskem k požadavku žalované na započtení její smluvní pokuty, moderační právo u soudu prvního stupně ve smyslu § 2051 o.z. již uplatnila, neboť z jejího procesního stanoviska bylo zřejmé, že žalobkyně požadovala přiznání žalované částky, protože požadavek žalované na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 % denně považovala za neplatný. Jinými slovy řečeno procesní obranu žalobkyně proti započtení smluvní pokuty ze strany žalované lze považovat za návrh na snížení smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o.z. (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 3. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1398/2022).

57. Podle § 2051 o. z. může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

58. Nejvyšší soud se rozsudkem ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, uveřejněném pod číslem 76/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odklonil od své dřívější rozhodovací praxe (představované např. usneseními ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 5377/2017, ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1121/2020, a ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2578/2019, či rozsudkem ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3249/2019) a uzavřel, že přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné.

59. Protože soud prvního stupně se otázkou přiměřenosti smluvní pokuty nezabýval prizmatem aktuální soudní judikatury upínající se k této otázce, byla žalobkyně nejdříve odvolacím soudem seznámena s rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, a poté ji odvolací soud poskytl poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (k tomu viz blíže odst. 36 tohoto rozsudku). Žalobkyně v návaznosti na poučení odvolacím soudem doplnila rozhodná skutková tvrzení o okolnostech, z nichž dovozuje nepřiměřenost smluvní pokuty v návaznosti na její funkci, kterou měla v posuzovaném případě plnit, podáním ze dne 8. 10. 2024 (viz odst. 37 tohoto rozsudku), přičemž dále odkázala na všechny ostatní okolnosti, jimiž argumentovala v neprospěch nároku žalované na zaplacení smluvní pokuty. Podle odvolacího soudu žalobkyně dostatečným způsobem skutkově vymezila okolnosti, na jejichž základě dovozovala nepřiměřenost požadované smluvní pokuty.

60. Odvolací soud při zkoumání otázky přiměřenosti sjednané smluvní pokuty ve výši 1 % za každý den prodlení z částky 116 200 Kč za prodlení žalobkyně v souvislosti s nedokončením díla ve sjednaném termínu (po dobu 75 dnů), přihlédl k tomu, že smlouva o dílo byla uzavírána v době probíhající pandemie Covid 19 ve standardizované podobě, co se týká doby dodání a montáže vestavěné finské sauny, která se pohybovala v rozmezí 3-5 měsíců, se zaplacením zálohy ve výši 50 % z celkové ceny díla při uzavření smlouvy, a smluvní sankce ve výši 0,1 % za každý den prodlení, jak v případě prodlení zhotovitele, tak objednatele (viz smlouvy o dílo uzavřené v roce 2021, založené na č.l. 217-244 spisu). K požadavku žalované žalobkyně přistoupila oproti standardizované smlouvě o dílo na smluvní pokutu 10× vyšší, byť k žádným jiným změnám oproti standardizované smlouvě o dílo mezi účastníky nedošlo. Z požadavku žalované na vyšší smluvní pokuty je tedy zcela zřejmé, že měla zájem na dokončení díla ve sjednané době. Žalobkyně si tak musela být jako podnikatelský subjekt vědoma, že pokud nedokončí dílo včas, může být proti ní uplatněna smluvní pokuta. Na druhou stranu nebylo možné odhlédnout od toho, že smlouva o dílo mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena v době pandemie Covid 19 a že pracovní činnost žalobkyně spojená s dodávkou díla pro žalovanou a také pro jiné objednatele, mohla být částečně ovlivněna onemocněním jejich zaměstnanců Covidem 19 spojeným s jejich karanténou (viz e-mail žalobkyně adresovaný žalované z 9. 3. 2021.). Nadto nelze ani pominout tu skutečnost, že realizace zakázky byla závislá i na dodávce materiálu na výrobu sauny, která rovněž mohla být ovlivněna situací způsobenou pandemií Covid 19. Odvolací soud dále přihlédl k tomu, že sauna byla zadávána do výroby až poté, kdy byla zajištěna stavební připravenost místa plnění (viz výpověď svědka [jméno FO]), a že to byla žalobkyně, která vyzývala žalovanou před uplynutím jejího termínu k dokončení stavební připravenosti, aby sdělila, zda je místo k plnění již stavebně připravené, byť žalovaná mohla žalobkyni tuto podmínku pro realizaci díla sdělit bezprostředně poté, kdy byla splněna (duben 2021). Odvolacím soudem bylo přihlédnuto rovněž k tomu, že dílo bylo předáno bez vad a nedodělků, avšak více než dva měsíce po sjednaném termínu (tedy o 50 % delší doba, než byla smluvně sjednána). Z jednání žalované po uplynutí termínu dokončení díla nic nenasvědčovalo tomu, že smluvní pokutu nebude požadovat. Naopak žalovaná bezprostředně po dokončení díla (5. 8. 2021) a vystavení konečné faktury na zaplacení částky 116 200 Kč (12. 8. 2021) dne 18. 8. 2021 žalobkyni vyzvala k zaplacení smluvní pokuty. Je přitom zcela bez významu, že žalovaná netvrdila, že by ji v souvislosti s opožděným dokončením díla vznikla škoda, když smluvní pokuta měla plnit především funkci preventivní, aby zhotovitel dokončil dílo včas.

61. Na základě všech shora uvedených okolností dospěl odvolací soud k závěru, že smluvní pokuta ve výši 1 % za každý den prodlení z částky 116 200 Kč za 75 dnů prodlení, představující částku 87 150 Kč, je v poměru k fakturované částce nepřiměřeně vysoká, a proto ji odvolací soud snížil na jednu polovinu (43 575 Kč), a to s přihlédnutím k funkci, kterou v posuzovaném případě plnila. Co do této částky tedy žalobou uplatněná pohledávka žalobkyně zanikla započtením (§ 1982, § 1987 o.z.) a žalobkyně se proto důvodně domáhala zaplacení částky 72 625 Kč (116 200 – 43 575).

62. Odvolací soud se ztotožnil také se závěrem soudu prvního stupně o započitatelnosti pohledávky žalované na zaplacení smluvní pokuty (viz odst. 44-47 usnesení Městského soudu v Praze z 5. 4. 2023), neboť se jednalo o pohledávku žalované vůči žalobkyni, která vznikla ze stejného závazkového vztahu, vznikla v důsledku prodlení žalobkyně s dokončením díla včas, její výpočet se odvíjel ze smluvního ujednání, v době započtení byla splatná (viz výzva k zaplacení smluvní pokuty ze dne 18. 8. 2021), stejně jako pohledávka žalobkyně na zaplacení žalované částky (19. 8. 2021).

63. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. a ve výroku II. jej změnil jen ohledně částky 44 661 Kč s příslušenstvím postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a ve zbývajícím rozsahu jej potvrdil podle § 219 o.s.ř.

64. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. Ve věci samé měla žalobkyně úspěch v rozsahu 62,5 %, žalovaná byla úspěšná v rozsahu 37,5 %. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem ve věci, tj. ve výši 25 % (62,5 % -37,5 %).

65. Náklady řízení žalobkyně sestávají z náhrady nákladů za zaplacený soudní poplatek za zahájení řízení ve výši 4 648 Kč a za odvolání ve výši 3 022 Kč a dále z náhrady nákladů za její právní zastoupení advokátem.

66. Náklady za právní zastoupení sestávají z odměny advokáta žalobkyně za 20 úkonů právní služby po 5 780 Kč za 1 úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání platebního rozkazu, replika žalobkyně na vyjádření žalované ze dne 15. 3. 2022, účast na jednání dne 22. 3. 2022, 17. 5. 2022, 28. 6. 2022, doplnění žalobních tvrzení na výzvu soudu ze dne 5. 4. 2022, vyjádření žalobkyně ze dne 10. 6. 2022, 19. 7. 2022, odvolání žalobkyně ze dne 21. 8. 2022, vyjádření žalobkyně k odvolání žalované, účast na jednání u odvolacího soudu 5. 4. 2023, účast na jednání dne 21. 9. 2023, 5. 12. 2023, 4. 4. 2024, doplnění skutkových tvrzení k výzvě soudu ze dne 15. 2. 2024, odvolání žalobkyně, účast u odvolacího jednání dne 2. 10. 2024 a 13. 11. 2024, doplnění skutkových tvrzení k výzvě odvolacího soudu ze dne 8. 10. 2024), paušální náhrady hotových výdajů náležejících ke každému z úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif); tedy v celkové výši 6 000 Kč (20 x 300 Kč).

67. Žalobkyni tak celkem náleží na náhradě nákladů řízení částka 32 318 Kč (25 % z částky 115 600 Kč + 6 000 Kč + 7 670 Kč), která je splatná k rukám jejího právního zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

68. O náhradě nákladů státu rozhodl odvolací soud podle § 148 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. a podle výsledku řízení (neúspěch žalobkyně 37,5 %, neúspěch žalované 62,5 %) a zavázal obě z nich k náhradě nákladů vynaložených v tomto řízení státem. Tyto náklady činily celkem 3 729,64 Kč. Odvolací soud tedy uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 7 náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 339 Kč (37,5 % z částky 3 729,64 Kč) a žalované povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 7 náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 2 331 Kč (62,5 % z částky 3 729,64 Kč).

Poučení