21 Co 313/2025 - 318

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Zuzany Hemelíkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 121 932 Kč s příslušenstvím o odvoláních žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno] a usnesení č.j. [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že se zamítá žaloba, aby byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 108 924,75 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 108 924,75 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 82 887 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit [Anonymizováno] na náhradě nákladů řízení částku 23 421 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu [adresa].

Odůvodnění

1. Okresní soud [adresa] (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne [datum] rozhodl tak, že výrokem I. uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku 108 924,75 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 108 924,75 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni částku 13 007,25 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 007,25 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně a výrokem III. nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. Výrokem IV. rozhodl, že na náhradě nákladů státu je žalobkyně povinna uhradit [Anonymizováno] částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto samostatného usnesení do dispozice Okresního soudu [adresa] v poměru 11 % z celku. Výrokem V. bylo dále rozhodnuto, že na náhradě nákladů státu je žalovaná povinna uhradit [Anonymizováno] částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto samostatného usnesení do dispozice Okresního soudu [adresa] v poměru 89 % z celku. Usnesením č.j. [spisová značka] ze dne [datum] prvostupňový soud rozhodl výrokem I. tak, že na náhradě nákladů státu je žalobkyně povinna uhradit [Anonymizováno] 2 576 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto usnesení do dispozice Okresního soudu [adresa]. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že na náhradě nákladů státu je žalovaná povinna uhradit [Anonymizováno] 20 845 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto usnesení do dispozice Okresního soudu [adresa].

2. Žalobkyně se svou žalobou, podanou k soudu prvního stupně dne [datum], domáhala zaplacení zažalované částky s tím, že strany sporu byly spoluvlastníky jednotky č. 149/2, způsob využití byt, vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, v budově čp. 149, bytový dům, na pozemku parc. č. 781, zastavěná plocha a nádvoří, a k ní náležejících spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku, vše katastrální území [adresa], obec [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] (dále jen „bytová jednotka“). Tvrdila, že postupně nabývala spoluvlastnické podíly k bytové jednotce, a to podíl 1/6 ([datum] - [datum]), dále podíl 1/6, kdy takto již vlastnila celkový podíl 1/3 ([datum] - [datum]), dále podíl 1/6, kdy od [datum] jí náleží podíl 1/2 a žalované náležel v předmětné době spoluvlastnický podíl 1/2, když kupní smlouvou ze dne [datum] (právní účinky nastaly dne [datum]) žalovaná prodala svůj podíl na předmětné bytové jednotce. Tvrdila, že spoluvlastnický podíl 1/2 nabyla v rámci dražby vedené exekutorem, získala tak do svého vlastnictví spoluvlastnický podíl 1/2 dne [datum] a žalovaná předmětnou bytovou jednotku obývala již před nabytím spoluvlastnického podílu žalobkyní. Žalovaná po celou rozhodnou dobu užívala bytovou jednotku v celém rozsahu nad rámec jejího spoluvlastnického podílu, a to bez jakéhokoliv právního důvodu opravňujícího k užívání 1/2 bytové jednotky ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaná s ní neuzavřela žádnou nájemní smlouvu, ani jinou smlouvu či dohodu, opravňující k užívání bytové jednotky v celém rozsahu, i co do spoluvlastnického podílu žalobkyně. Dovozovala, že žalovaná v předmětné době jednala jako by byla výlučný vlastník bytové jednotky, přesahovala své oprávnění nakládat s bytovou jednotkou v rozsahu spoluvlastnického podílu a na její straně tím vzniklo bezdůvodného obohacení. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovanou několikrát vyzývala k vydání klíčů, k jejímu užívání žalobcem v rozsahu spoluvlastnického podílu, nicméně žalovaná jí přístup do bytové jednotky neumožnila. Požadovala proto vydání bezdůvodného obohacení od [datum], tj. doby, kdy nabyla spoluvlastnický podíl na bytové jednotce, do [datum], kdy došlo k převodu na nového vlastníka s tím, že obvyklé nájemné podobné nemovitosti v této lokalitě činilo 12 000 Kč za celou bytovou jednotku za jeden měsíc užívání, když takto s ohledem na spoluvlastnický podíl žalobkyni náleží 6 000 Kč za jeden měsíc užívání. Požadovanou částku vyčíslila částkou 121 932 Kč, za celkem 23 měsíců a 13 dnů podle velikosti podílů jí vlastněných v dané době (první část: podíl 1/6 – 1 000 Kč za podíl x 3 měsíce a 2 den, druhá část: podíl 1/3 – 4 000 Kč za podíl x 2 měsíce a 3 dny, třetí část: podíl 1/2 – 6 000 Kč za podíl x 18 měsíců a 27 dní).

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné, když za nesporná označila data, kdy žalobkyně nabývala postupně její spoluvlastnický podíl a skutečnost, že s právními účinky [datum] svůj spoluvlastnický podíl v rozsahu ideální 1/2 prodala jiné osobě. Zdůrazňovala, že od března roku 2019 užívala toliko dvě místnosti ze čtyř, které jsou dostupné a že při prohlídce bytové jednotky v únoru 2019 předala žalobkyni na vyžádání klíče, včetně těch od domu. Konstatovala, že dvě místnosti jsou od počátku března roku 2019 volné, bez jakýchkoliv jejích věcí. Poukazovala na to, že žalobkyně neprokazuje užívání nad rámec spoluvlastnického podílu, když jí není nijak bráněno ve vstupu a disponuje klíči od jednotky i domu. Z opatrnosti namítla promlčení nároku na bezdůvodné obohacení pro období před [datum].

4. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami, výslechy svědků, znaleckým posudkem a výslechem znalce tak, jak je podrobně uvedeno v odst. 4 až 17 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovému závěru, uvedenému tamtéž v odst. 21 až 26.

5. Prvostupňový soud odkázal na ust. [Anonymizováno] zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ust. [Anonymizováno], ust. [Anonymizováno], ust. [Anonymizováno], ust. [Anonymizováno], ust. [Anonymizováno], ust. [Anonymizováno], ust. [Anonymizováno], ust. [Anonymizováno] a ust. [Anonymizováno] a poukázal na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu ČR.

6. Konstatoval, že bytová jednotka byla pod uzamčením žalované a žalobkyně do ní neměla přístup, když jediný klíče do nemovité věci měla k dispozici toliko žalovaná a do společné věci žalobkyni neumožnila přístup, čímž došlo k nadužívání předmětné věci. Poukázal na to, že nejpozději od února 2019 žalobkyně měla vědomí, že byt je pod uzamčením výhradně žalované, která jako jediný spoluvlastník od něj drží klíče, přičemž žalobkyni je nepředala a proto od této doby počala běžet promlčecí lhůta. Protože byla žaloba podána dne [datum], uzavřel, že žalobkyně nemůže být se svým nárokem za období přecházející tomuto datu úspěšnou. V odst. 46 provedl podrobný výpočet výše přiznaného bezdůvodného obohacení za dobu ode dne [datum] do [datum] a v odst. 50 výši za období ode dne [datum] do [datum], za které plnění nepřiznal pro důvodnou námitku promlčení.

7. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když shledal důvody podle ust. § 150 o.s.ř., podrobně uvedené v odst. 51 odůvodnění napadeného usnesení. O nákladech státu rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. s tím, že v napadeném usnesení byla výrokem I. výše částky, uložená k zaplacení žalobkyni, stanovena 2 576 Kč a výše částky, uložená k zaplacení žalované, stanovena 20 845 Kč.

8. Proti tomuto rozsudku a usnesení podaly včas odvolání obě účastnice řízení.

9. Žalobkyně ve svém odvolání napadla toliko výroky III. až V. rozsudku, jakož i výrok I. usnesení a soudu prvního stupně vytýkala, že nesprávně aplikoval ust. § 150 o.s.ř. Navrhla, aby odvolací soud změnil výroky o náhradě nákladů řízení tak, že jí tuto přizná v plné výši a žalované uloží povinnost nahradit náklady České republice, rovněž v plné výši.

10. Žalovaná ve svém odvolání brojila proti výrokům I. a III. až V. rozsudku a proti výroku II. usnesení a namítala, že výrok I. rozsudku je založen na skutkovém závěru, že žalobkyně neměla přístup do bytové jednotky, neboť údajně nedisponovala klíči. Poukazovala na to, že tato skutečnost ovšem z provedeného dokazování vůbec nevyplývá, neboť svědek [tituly před jménem] [právnická osoba] popsal přesně a detailně, jak a kdy k předání klíčů došlo. Uvedla, že je předala žalobkyni, resp. jejímu zástupci, již v únoru 2019, a to včetně klíčů od domu. Stran hodnocení výpovědi [tituly před jménem] [právnická osoba] vyslovila nesouhlas, pokud byla považována za nedůvěryhodnou z důvodu, že je zainteresován na výsledku věci. Konstatovala, že toto musí tím více platit o protistraně, která si bytovou jednotku zjevně pořizovala pouze za účelem zisku, proto je samozřejmě motivována za každou cenu v řízení uspět. Poukazovala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle které je tím, kdo prokazuje, že společná věc je užívána druhým spoluvlastníkem nad rámec jeho spoluvlastnického podílu, ten, kdo se považuje za bezdůvodně ochuzeného. Soudu prvního stupně vytýkala, že ji zjevně staví do pozice, kdy by ona měla prokazovat, že přístup do bytové jednotky žalobkyni umožnila, k čemuž není povinna, byť tuto skutečnost prokázala. Akcentovala, že vyjma postavení [tituly před jménem] [právnická osoba] jako právního zástupce, které samo o sobě nemůže vést k závěru o nedůvěryhodnosti jeho výpovědi, zde není nic, z čeho by bylo možné tendenčnost jeho výpovědi prokazovat. Zdůrazňovala, že naopak bylo prokázáno, že s ním ne vždy sdílí společný názor a že se mezi nimi objevovaly sváry. Za nevěrohodnou označila výpověď svědka [Anonymizováno], který je zaměstnancem žalobkyně, a který ve věci opakovaně za žalobkyni vystupoval. Konstatovala, že žalobkyně z požadavku na výměnu zámku při ohledání v březnu 2023 neoprávněně dovozuje, že klíče neměla, neboť samotná žádost o výměnu zámků neprokazuje, že jí klíče nebyly předány. Výpověď svědka [Anonymizováno] označila za zjevně připravenou a nespontánní, což ukazuje na silný zájem žalobkyně přizpůsobit skutkovou verzi svým potřebám v tomto řízení. Připomínala, že tedy bylo v jejím zájmu tvrdit, že klíče neměla, ač je již převzala a soud prvního stupně své závěry o údajném nepředání klíčů opřel pouze o tuto okolnost. Akcentovala, že schůzka v březnu 2023 proběhla až po podání žaloby, což vysvětluje snahu žalobkyně „připravit si půdu“ pro svůj procesní úspěch a stejně tak není překvapivé, že se neprokázalo, že by jednotku sama odemkla, neboť učiněním takového úkonu před znalcem by vytvářela důkazy proti sobě. Popírala, že by se na úkor žalobkyně obohatila, neboť ta měla možnost užívat jednotku v rozsahu svého spoluvlastnického podílu, přičemž k tomu měla k dispozici dvě místnosti, ale neučinila tak. Podle žalované žalobkyně nevyužila svůj podíl účelově, aby si vytvořila prostor pro tvrzení o nemožnosti užívání a následně požadovala bezdůvodné obohacení. Soudu prvního stupně vytýkala pochybení, že neprovedl důkazy navržené žalovanou, neboť mohly ověřit věrohodnost tvrzení [tituly před jménem] [právnická osoba]. Dovozovala, že v situaci, kterou prvostupňový soud sám označil za důkazní nouzi, bylo odmítnutí provedení navržených důkazů pochybením. Navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby byla žaloba zamítnuta i ve výroku I.

11. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že navrhla potvrzení výroku I. rozsudku jako věcně správného. Zdůrazňovala, že od počátku projevovala zájem užívat předmětnou bytovou jednotku a že z výslechu žalované před Obvodním soudem pro [adresa] bylo prokázáno, že tato neměla zájem se o předmětnou bytovou jednotku dělit a umožnit jí její užívání. Popírala, že by částka, za kterou chtěla odkoupit podíl žalované, byla nízká s tím, že byla naopak vyšší, než za jakou ji odkoupil [tituly před jménem] [právnická osoba]. Poukazovala na to, že žalovaná nebyla sociálně slabou osobou, neboť dostala od [tituly před jménem] [právnická osoba] vyplacený podíl za jednotku. Popírala jakékoli tvrzené šikanózní praktiky též s tím, že podíl žalované nakonec koupil [tituly před jménem] [právnická osoba] a zdůrazňovala, že Obvodní soud pro [adresa] už dvakrát rozhodl ve vztahu mezi žalobkyní a [Jméno advokáta B] tak, že žalobě vyhověl a poslední rozsudek byl potvrzen i [Anonymizováno], který se ztotožnil s argumentací žalobkyně.

12. Žalovaná k argumentaci žalobkyně uvedla, že [Anonymizováno] zrušil první rozsudek Obvodního soudu pro [adresa], kterým byla žaloba o zaplacení náhrady nadužívání proti [tituly před jménem] [jméno FO] zamítnuta a uvedený soud pak vydal rozsudek vyhovující, proti kterému bylo podáno odvolání, o kterém dosud není pravomocně rozhodnuto.

13. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalobkyní a žalovanou uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, na rozdíl od odvolání žalované.

14. Výrok II., který nebyl odvoláním napaden, nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (ust. § 206 o.s.ř.).

15. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

16. Pokud jde o právní závěry soudu prvního stupně, odvolací soud se s nimi neztotožnil a věc posoudil po právní stránce odlišně.

17. Předně je nutno konstatovat, že otázka nadužívání spoluvlastnického podílu je v českém právním řádu řešena komplexně v ustanoveních občanského zákoníku a v judikatuře Nejvyššího i Ústavního soudu. Nadužíváním spoluvlastnického podílu je třeba rozumět situaci, kdy jeden ze spoluvlastníků užívá společnou věc v rozsahu přesahujícím jeho podíl, aniž existuje dohoda všech spoluvlastníků (ust. [Anonymizováno]) nebo rozhodnutí soudu. Judikatura dovodila, že takové jednání zakládá povinnost vydat bezdůvodné obohacení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

18. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum] řešil otázku, zda je možné vyloučit spoluvlastníka z užívání věci bez jeho souhlasu a konstatoval, že takové jednání je protiprávní a zakládá nárok na náhradu. Zdůraznil, že spoluvlastnictví je formou vlastnictví, a tedy vyloučení z užívání je zásah do vlastnického práva. V nálezu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum] potvrdil, že užívání věci nad rámec spoluvlastnického podílu bez dohody, je porušením práv ostatních spoluvlastníků.

19. K otázce, kdy může být nárok na vydání bezdůvodného obohacení shledán rozporným s dobrými mravy (ust. [Anonymizováno]) nebo jako zneužití práva (ust. [Anonymizováno]), judikatura přistupuje zdrženlivě. Přesto však platí, že i formálně důvodný nárok může být odepřen, pokud je jeho výkon objektivně nepoctivý nebo sleduje jiný než legitimní účel.

20. Ústavní soud v nálezu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum] zdůraznil, že nárok na náhradu za nadužívání podílu není automatický, musí být spravedlivý a přiměřený, a jeho uplatnění nesmí vést k nepřiměřeným dopadům pro druhého spoluvlastníka.

21. Z ustálené judikatury tedy vyplývá, že soud může odepřít právní ochranu i jinak formálně podloženému nároku, jestliže je jeho uplatnění zjevně účelové, nepoctivé či šikanózní. Dobré mravy v tomto smyslu představují korektiv bránící tvrdému formalismu.

22. Při posouzení existence zneužití práva je nezbytné hodnotit konkrétní okolnosti případu, zejména jednání stran před vznikem sporu, jejich legitimní očekávání, povahu majetkového přínosu a proporcionalitu uplatněného nároku.

23. Odvolací soud považuje za významné uvést, že otázka, zda žalovaná žalobkyni předala či nepředala klíče od bytové jednotky, není rozhodná. Žalobkyně totiž v rozhodné době neprojevila skutečnou vůli byt užívat, ani se nepokusila se žalovanou dohodnout na způsobu užívání podle ust. [Anonymizováno]. Pouhé nedisponování klíči samo o sobě neprokazuje překážku bránící výkonu spoluvlastnického práva, zejména pokud žalobkyně nepředložila žádný konkrétní krok směřující k faktickému vstupu do bytu.

24. Žalobkyně je navíc profesionální obchodní společností, zabývající se nákupy a prodeji spoluvlastnických podílů, zejména podílů prakticky neuživatelných. Tato skutečnost sama o sobě není protiprávní, nicméně je nutno hodnotit ji ve světle konkrétního jednání v této věci, tj. zda žalobkyně skutečně sledovala výkon svého práva byt užívat, nebo výlučně účelové generování nároku na náhradu.

25. Odvolací soud v rámci posuzované věci vyhodnotil, že žalobkyně v rozhodném období nevykonávala žádné kroky směřující k faktickému užívání bytu, nenavrhovala rozdělení užívání, nekomunikovala ohledně ubytování třetích osob a ani nepožádala o zajištění přístupu. Nelze tak v žádném případě dovodit, že by jí bylo ve faktickém užívání bytu žalovanou bráněno. V kontextu postupného nabývání podílu (od 1/6 až k 1/2) lze jednání žalobkyně hodnotit spíše jako postup směřující k vytvoření tlaku na žalovanou s cílem vymoci finanční plnění.

26. Tento závěr podporují i údaje známé odvolacímu soudu z jeho úřední činnosti, podle nichž žalobkyně vystupovala ve dvaceti sedmi obdobných řízeních na žalující straně a většina z nich se týkala podobných věcí, včetně řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Odvolací soud připomíná, že úřední činností získané poznatky mohou sloužit k dokreslení povahy jednání, které již bylo prokázáno v tomto konkrétním sporu.

27. V řízení vedeném zdejším odvolacím soudem pod sp. zn. [spisová značka], týkajícím se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví téže bytové jednotky mezi žalobkyní a [Jméno advokáta B], který od žalované koupil její ideální 1/2 bytové jednotky, bylo prokázáno, že žalobkyně neměla zájem byt získat do výlučného vlastnictví a proti přikázání bytu do svého vlastnictví se bránila, ačkoli o něj v předchozí fázi řízení usilovala jen formálně. Tato souvislost je významná, neboť vypovídá o skutečném ekonomickém motivu žalobkyně v celé věci.

28. Uvedený rozsudek ilustruje, že primárním cílem žalobkyně nebylo získání podílu za účelem užívání či správy nemovitosti, ale toliko jeho pořízení za nízkou cenu s následným zpeněžením při maximální marži, přičemž mezitím uplatňovala nároky na bezdůvodné obohacení, které sloužily k vytváření tlaku na žalovanou, jako spoluvlastnici.

29. Odvolací soud uzavírá, že jednání žalobkyně v této věci je výrazem vzorce její podnikatelské činnosti, jejímž jádrem je spekulativní nabývání spoluvlastnických podílů v exekucích a dražbách a následné vymáhání nároků vůči sociálně či majetkově slabším spoluvlastníkům, aniž by žalobkyně sama měla skutečný zájem podíl užívat nebo se podílet na správě věci.

30. Z dokazování v tomto řízení nevyplývá, že by žalobkyně žalovanou informovala o tom, kdy má v úmyslu byt využít nebo koho v něm hodlá ubytovat. Absence takového projevu vůle svědčí o tom, že žalobkyně neužívala byt nikoli pro překážky ze strany žalované, ale proto, že jej užívat nechtěla.

31. Cílem jednání žalobkyně v této i v dalších věcech tedy není výkon spoluvlastnického práva, ale vytvoření tlaku na druhé spoluvlastníky prostřednictvím nároků na náhradu za nadužívání. Tato skutečnost je zřejmá i ze spisu sp. zn. [spisová značka], kde se žalobkyně výslovně bránila přikázání bytové jednotky do jejího vlastnictví.

32. Odvolací soud proto uzavírá, že jednání žalobkyně v této věci naplňuje znaky zneužití práva podle ust. [Anonymizováno], neboť žalobkyně nárok neuplatňuje s cílem domoci se legitimního výkonu svého spoluvlastnického práva, ale toliko k vytváření neodůvodněného ekonomického prospěchu na úkor žalované.

33. Pokud jde o nárok žalobkyně, odvolací soud vycházel i z výše citované konstantní judikatury Ústavního soudu, která potvrdila, že formálně právní nárok může být odmítnut, pokud je uplatnění účelové, nepoctivé nebo šikanózní. Odvolací soud má za to, že uplatnění nároku žalobkyně naplňuje znaky šikanózního výkonu práva. Pokud žalobkyně poukazovala mj. na to, že žalovaná není sociálně slabou osobou, tak je třeba připomenout, že sice získala určitou částku prodejem svého podílu [tituly před jménem] [jméno FO], ale k tomu došlo zcela evidentně až v důsledku celého řízení, které probíhalo před prvostupňovým soudem, tedy až v důsledku dlouhodobého tlaku vyvíjeného žalobkyní.

34. Soud prvního stupně proto pochybil, pokud žalobě v rozsahu výroku I. napadeného rozsudku vyhověl a odvolací soud jej proto podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že žalobu zamítl i v této části. Takovéto žalobě totiž nemůže být poskytnuta ochrana, protože se jedná o zneužití práva podle ust. [Anonymizováno].

35. Protože došlo ke změně rozsudku, rozhodoval odvolací soud podle ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. znovu i o náhradě nákladů řízení jak ve vztahu mezi účastnicemi řízení, tak i ve vztahu mezi nimi a [Anonymizováno].

36. Ve věci plně úspěšné žalované v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. po právu náleží náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně a za odvolací řízení, kdy jí byla přiznána náhrada nákladů řízení účelně vynaložených k bránění jeho práva v celkové výši, a to jak před soudem prvního stupně (49 573,70 Kč), tak i před soudem odvolacím (33 313,30 Kč).

37. Za řízení před soudem prvního stupně náleží žalované v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada za náklady na právní zastoupení advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění do [datum] (dále jen „SAT“) Ty jsou tvořeny šesti hlavními úkony po 5 980 Kč [ust. § 11 odst. 1, a to 1x podle písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, 1x podle písm. d) – sepis vyjádření k žalobě, 4x podle písm. g) - účast na jednáních dne [datum], [datum], [datum] a účast při místním šetřením se znalcem dne [datum], když výše je dána ust. § 7 bod 5. SAT ve spojení s ust. § 8 odst. 1 SAT], jedním hlavním úkonem po 2 990 Kč [ust. § 11 odst. 3) – sepis odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu] a sedmkrát náhrada hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 SAT). Dále pak byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 v platném znění] z výše uvedených položek ve výši 8 603,70 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalované tedy činí za tuto část řízení 49 573,70 Kč.

38. Za odvolací řízení náleží žalované podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 447 Kč a za náklady na právní zastoupení advokátem podle SAT a podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění od [datum] (dále jen „AT“). Ty jsou tvořeny dvěma hlavními úkony po 5 980 Kč [ust. § 11 odst. 1, a to 1x podle písm. d) - písemné podání odvolání, 1x podle písm. g) - účast na jednání dne [datum], když výše je dána opět ust. § 7 bod 5. SAT a AT, ve spojení s ust. § 8 odst. 1 SAT a AT], třemi hlavními úkony po 2 990 Kč [ust. § 11 odst. 3) – sepis žádosti o osvobození od placení soudních poplatků, sepis odvolání proti usnesení ve věci osvobození od soudních poplatků, sepis odvolání proti usnesení ve věci nákladů státu], jednou náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 SAT) a čtyřmi náhradami hotových výdajů po 450 Kč (ust. § 13 odst. 4 AT). Dále byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 v platném znění] z výše uvedených položek, vyjma soudního poplatku, ve výši 4 836,30 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalované tedy činí za tuto část řízení 33 313,30 Kč.

39. Celkem tedy zcela úspěšné žalované vznikly náklady ve výši 82 887 Kč, tj. 49 573,70 + 33 313,30. Jejich náhrada jí byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).

40. Pokud jde o vztah k [Anonymizováno], tak za použití ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., byla žalobkyni, ve věci zcela neúspěšné, uložena povinnost zaplatit [Anonymizováno], a to na účet Okresního soudu [adresa], částku ve výši 23 421 Kč.

Poučení