22 C 31/2023 - 233

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 121 932 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 108 924,75 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 108 924,75 Kč od 21. 10. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni částku 13 007,25 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 007,25 Kč od 21. 10. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zamítá.

III. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV. Na náhradě nákladů státu je žalobkyně povinna uhradit České republice částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto samostatného usnesení do dispozice Okresního soudu Praha – východ v poměru 11 % z celku.

V. Na náhradě nákladů státu je žalovaná povinna uhradit České republice částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto samostatného usnesení do dispozice Okresního soudu Praha – východ v poměru 89 % z celku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala zaplacení částky 121 932 Kč s příslušenstvím s následujícími tvrzeními. Strany sporu byly v předmětné době spoluvlastníky jednotky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], způsob využití byt, vymezené dle zákona o vlastnictví bytů, v budově čp. [Anonymizováno], bytový dům, na pozemku parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, a k ní náležejících spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku, vše katastrální území [adresa], obec [adresa], list vlastnictví č. [hodnota]. Žalobkyně postupně nabývala spoluvlastnické podíly k bytové jednotce, předně podíl 1/6 (25. 7. 2018 - 30. 1. 2020), dále podíl 1/6, kdy takto již vlastnila celkový podíl 1/3 (30. 1. 2020 - 2. 4. 2020), dále podíl 1/6, kdy od 2. 4. 2020 jí náleží podíl 1/2, žalované rovněž náležel v předmětné době spoluvlastnický podíl 1/2. Z výpisu z katastru nemovitostí plyne, že je žalobkyně vlastník předmětného spoluvlastnického podílu na bytové jednotce. Kupní smlouvou z 18. 10. 2021 (právní účinky 29. 10. 2021) žalovaná prodala svůj podíl na předmětné bytové jednotce. Rozhodná doba je od 25. 7. 2018, tedy od okamžiku, kdy žalobkyně nabyla svůj spoluvlastnický podíl, do 18. 10. 2021 (právní účinky 29. 10. 2021), kdy svůj spoluvlastnický podíl žalovaná prodala jiné osobě. Žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl 1/2 v rámci dražby vedené exekutorem, získala tak do svého vlastnictví spoluvlastnický podíl 1/2 dne 25. 7. 2018. Žalovaná předmětnou bytovou jednotku obývala již před nabytím spoluvlastnického podílu žalobkyní. Žalovaná po předmětnou celou dobu, kdy žalobkyně vlastnila, a i nadále vlastní, svůj spoluvlastnický podíl, užívala celou bytovou jednotku v celém rozsahu nad rámec jejího spoluvlastnického podílu bez jakéhokoliv právního důvodu opravňujícího k užívání bytové jednotky ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaná s žalobkyní neuzavřela žádnou nájemní smlouvu, ani jinou smlouvu či dohodu, opravňující k užívání bytové jednotky v celém rozsahu, i co do spoluvlastnického podílu žalobkyně. Žalovaná tak v předmětné době jednala jako by byla výlučný vlastník bytové jednotky, přesahovala své oprávnění nakládat s bytovou jednotkou v rozsahu spoluvlastnického podílu. Dopouštěla se tak bezdůvodného obohacení ve svůj prospěch na úkor žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy bezdůvodně se obohatí zvláště, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bytová jednotka byla v předmětné době žalovanou užívána jako celek, nad rámec jejího spoluvlastnického podílu, čímž docházelo bez jakéhokoliv spravedlivého důvodu k obohacení žalovanou na úkor žalobkyně, která ji nijak nevyužívala, nijak s ní nenakládá, ač byla, i nadále je spoluvlastníkem, což ani nemůže, když je užívána pouze žalovanou. Několikrát žalovanou vyzývala k vydání klíčů, k jejímu užívání žalobcem v rozsahu spoluvlastnického podílu, nicméně žalovaná neumožnila přístup. Žalobkyně má za to, že jí náleží vydání bezdůvodného obohacení od 25. 7. 2018, doby, kdy nabyla spoluvlastnický podíl na bytové jednotce, do 18. 10. 2021, kdy došlo k převodu na nového vlastníka. Jednáním žalované, která užívala celou bytovou jednotku bez právního titulu, svědčí žalobkyni dle § 2999 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklého nájemného (podílu na obvyklém nájemném odpovídajícímu velikosti spoluvlastnického podílu na bytové jednotce). Žalobkyní bylo dle obvyklého nájemného podobné nemovitosti v dané lokalitě nájemné vyčísleno 12 000 Kč za celou bytovou jednotku/1 měsíc užívání, když takto s ohledem na spoluvlastnický podíl žalobkyni náleží 6 000 Kč/1 měsíc užívání. Obvyklé nájemné určila porovnáním nabídek nájmů v okolí bytové jednotky s parametry obdobnými bytové jednotky, nahlédnutím do cenové mapy mapující výši nájemného na území České republiky, kdy obvyklé nájemné bytové jednotky činí dle žalobkyně 12 000 Kč měsíčně. Žalobkyně má dle svého názoru nárok na peněžitou náhradu za bezdůvodné obohacení vyšší, než uvádí v žalobě a předžalobní výzvě, nicméně rozhodla se domáhat náhrady vypočtené z obvyklého měsíčního nájemného ve výši pouze 12 000 Kč měsíčně. Žalobkyně vlastní spoluvlastnický podíl od 25. 7. 2018, do 18. 10. 2021 (právní účinky od 29. 10. 2021), bytová jednotka byla užívána jako celek bez právního titulu pouze žalovanou, náleží jí tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Je si vědoma, že jí náleží vyšší částka za užívání bytové jednotky žalovanou, nicméně vyčíslila požadovanou částku s ohledem na výši nájemného uvedeného shora ve výši 121 932 Kč, za celkem 23 měsíců a 13 dnů dle velikosti podílů jí vlastněných v dané době (první část: podíl 1/6 – 1 000 Kč za podíl x 3 měsíce a 2 den, druhá část: podíl 1/3 – 4 000 Kč za podíl x 2 měsíce a 3 dny, třetí část: podíl 1/2 – 6 000 Kč za podíl x 18 měsíců a 27 dní), ke dni podání žaloby od 16. 11. 2019. Vyzvala žalovanou k uhrazení a vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytové jednotky nad rámec spoluvlastnického podílu, žalovaná neuhradila ničeho. Mnohokrát se obrátila na žalovanou pro řešení situace smírnou cestou, žádala vydání klíčů, žalovaná nereagovala, klíče nikdy nevydala.

2. Žalovaná neuznává žalobou uplatněný nárok, co do základu, ani částečně. Žaloba je zcela nedůvodná, je namístě ji bez dalšího zamítnout. Nesporné je jen to, že žalobkyně postupně nabývala spoluvlastnické podíly na jednotce (bytu) č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na adrese [adresa], kdy k 25. 7. 2018 nabyla první spoluvlastnický podíl 1/6, ke dni 30. 1. 2020 další spoluvlastnický podíl 1/6, následně 2. 4. 2020 poslední spoluvlastnický podíl 1/6, a je vlastníkem jedné poloviny uvedené jednotky. Žalovaná potvrzuje, že s právními účinky 29. 10. 2021 svůj spoluvlastnický 1/2 prodala jiné osobě. Ostatní tvrzení v žalobě nejsou pravdivá, tudíž nárok žalobkyně není dán. Žalobkyně se domáhá náhrady za bezdůvodné obohacení při protiprávním užití cizí hodnoty, kterého se měla žalovaná dopustit, když v době, kdy byla spoluvlastníkem jednotky, tuto měla užívat nad rámec spoluvlastnického podílu. Toto tvrzení nijak neprokazuje, nepředkládá, neoznačuje pro svá tvrzení žádné důkazy, ani to nelze. Žalovaná tvrdí, že jednotku neužívala a ani neužívá v rozsahu odpovídajícímu spoluvlastnickému podílu žalobkyně, ani žalobkyni z užívání nijak nevylučovala a nevylučuje. V únoru roku 2019, kdy byla žalovaná ještě vlastník spoluvlastnického podílu 1/2, byla provedena prohlídka této jednotky žalobkyní a jejím soudním znalcem k zpracování znaleckého posudku pro potřeby žalobkyně. Žalovaná tuto umožnila a účastnila se jí spolu se svým zástupcem. Při prohlídce byla žalovaná upozorněna žalobkyní, že je oprávněna užívat pouze rozsah svého spoluvlastnického podílu, tj. 1/2. Od března roku 2019 tak žalovaná činí, užívá pouze dvě místnosti ze čtyř, které jsou dostupné (tyto dvě místnosti užívá se souhlasem druhého spoluvlastníka). Při prohlídce žalobkyně vyžádala klíče, žalovaná je předala, i od domu čp. [Anonymizováno]. Dvě místnosti jsou od počátku března roku 2019 volné, bez jakýchkoliv věcí žalované, neužívané žalovanou. Dle konstantní judikatury se spoluvlastník na úkor druhého spoluvlastníka obohacuje jen, pokud druhého spoluvlastníka vylučuje z užívání společné věci, rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1645/2013: „Lze tedy uzavřít, že užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu (zejména bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl. obč. zák.). Pro posouzení nároku žalobce v souzené věci je tak prvotní posouzení, zda žalovaná užívala předmětnou nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a pokud ano, v jakém rozsahu.“. Žalobkyně neprokazuje užívání nad rámec spoluvlastnického podílu, nadto jí nijak není bráněno vstupu, disponuje klíči od jednotky i domu. Toto žalovaná sdělila prostřednictvím svého zástupce zástupci žalobkyně dopisem z 22. 10. 2022, který zůstal zcela bez reakce, přesto žalobkyně podala žalobu. Taktéž toto sdělila prostřednictvím svého zástupce předchozímu zástupci žalobkyně dopisem z 15. 12. 2020. Pokud jde o uplatnění nároku za konkrétní období, je žaloba poněkud nesrozumitelná, nekonzistentní. Žalobkyně nabývala spoluvlastnické podíly postupně, přesto v některých odstavcích žaloby uvádí, že žalobkyně nabyla celou polovinu do svého vlastnictví již 25. 7. 2018 (čtvrtý odstavec textu, str. 2 žaloby), od té doby má nárok na bezdůvodné obohacení (první odstavec textu, str. 3). Přesto je nárok dle výpočtu (žalovaná z opatrnosti rovněž rozporuje) počítán postupně dle nabývání těchto podílů až od 16. 11. 2019. Žalovaná (z opatrnosti) pokud by se ukázalo, že nárok žalobkyně uplatňuje již od 25. 7. 2018, namítá, že nárok na bezdůvodné obohacení (žalovaná neuznává) je pro období před 16. 11. 2019 promlčen, vznáší námitku promlčení. Navrhuje zamítnutí žaloby bez dalšího jako nedůvodné.

3. Skutková zjištění:

4. Exekutorský úřad [adresa], soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], vydal dne 2. 4. 2020 usnesení čj. [spisová značka], jímž udělil vydražiteli, kterým byla žalobkyně, příklep ve vztahu k podílu 1/6 na vydražené nemovité věci zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota], jednotka č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], způsob využití byt, v budově čp. [Anonymizováno], bytový dům, na pozemku parc. č. [hodnota], podíl na společných částech domu a pozemku v rozsahu [Anonymizováno]/[Anonymizováno] z celku příslušejících k uvedené bytové jednotce, pozemku č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], ostatní plocha, jiná plocha, pozemku č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, v obci [adresa], katastrální území [adresa], zapsáno u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno]. (usnesení na čl. 28-29 spisu)

5. Soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] vydal dne 25. 7. 2018 usnesení čj. [spisová značka], jímž udělil vydražiteli, kterým byla žalobkyně, příklep ve vztahu k podílu 1/6 na vydražené nemovité věci, jednotka č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], způsob využití byt, v budově čp. [Anonymizováno], bytový dům, na pozemku parc. č. [hodnota], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota], podíl na společných částech nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] v rozsahu [Anonymizováno]/[Anonymizováno] z celku příslušejících k uvedené bytové jednotce budova čp. [Anonymizováno], bytový dům, pozemek č. [hodnota], pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ostatní plocha, pozemek č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba čp. [Anonymizováno], bytový dům, obec [adresa], včetně všech součástí a příslušenství, a dále podíl o velikosti [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří včetně všech součástí a příslušenství, zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota]. A to v obci [adresa], katastrální území [adresa], zapsáno u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno]. (usnesení na čl. 26-27 spisu)

6. Dle výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno], list vlastnictví č. [hodnota], jsou jako vlastníci jednotky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], způsob využití byt, v budově čp. [Anonymizováno], bytový dům, na pozemku č. [hodnota] zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota] s podílem na společných částech domu a pozemku v rozsahu [Anonymizováno]/[Anonymizováno] z celku příslušejících k uvedené bytové jednotce, pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ostatní plocha, jiná plocha, pozemku č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, v obci [adresa], katastrální území [adresa], ke dni 9. 12. 2021 každý v podílu zapsáni žalobkyně a právní zástupce žalované [tituly před jménem] [právnická osoba]. Shodný zápis je i ke dni 25. 11. 2021. (výpis z katastru nemovitostí na čl. 30, 38-39 spisu)

7. Dne 18. 10. 2021 byla žalobkyní a právním zástupcem žalované [Jméno advokáta B] uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl spoluvlastnický podíl žalované o velikosti k jednotce č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], způsob využití byt, vymezená dle zákona o vlastnictví bytů, v budově čp. [Anonymizováno], bytový dům, na pozemku parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, k ní náležející spoluvlastnické podíly na společný částech domu a pozemku, vše katastrální území [adresa], obec [adresa], list vlastnictví č. [hodnota], kdy kupní cena činila 1 080 000 Kč. (kupní smlouva na čl. 18-21 spisu)

8. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] vypracovával znalecký posudek předmětného bytu, vypracovával jej v březnu, ohledání provedl v únoru. Ví, že když přijel na ohledání, proběhla nějaká komunikace, kdo byt odemykal, si nevybavuje. Vybavuje si, že byl přítomen právní zástupce žalované, u právního zástupce žalobkyně neví, jestli tam byl nebo ne. Částečně se setkali před domem, někdo čekal na podestě před bytem. Hodně pršelo, takže se všichni snažili různě skrýt, někdo čekal pod markýzou u vchodových dveří, zbytek osob na podestě. Osob tam bylo více. Zdali vchodové dveře byly uzamčené či nikoliv, si přesně nevybavuje, spíše byly otevřené, společné prostory byly přístupné. Byt je ve zvýšeném přízemí, byla tam podesta. Jeden byt je vlevo, druhý byt vpravo, ohledával byt vpravo. Na podestě bylo větší množství lidí, přesně nevybavuje, kdo to byl, kolik jich bylo. Určitě tam byl zástupce žalovaného, poté několik dalších lidí, myslí si, že od žalobkyně. Kdo to byl, jak se jmenovali, to si nepamatuje. Probíhala mezi nimi nějaká konverzace, neví o čem. V bytě byly dvě místnosti prázdné. Jak konkrétně byt ale byl užíván, či nebyl, se nemůže vyjádřit. Při ohledání tam však byly dvě místnosti, kde nic nebylo. Co se týká paní, která tam měla žít, ta tam nebyla, s tou se nikdy nesetkal. V bytě při ohledání byl zcela sám. Zbytek osob, které se tam dostavily, zůstaly na podestě. Vstoupil do bytu, kdo odemykal, si nepamatuje, vím pouze, že byt byl otevřen, nevím kým. Do bytu vstoupil, byl tam sám, nikdo doň v době ohledání nevstupoval. Když je provedl, z bytu odešel a řekl, že v lhůtě vypracuje znalecký posudek. Patrně byl první, kdo odcházel. Kdo zamykal, neví. Jméno pana [jméno FO] si nevybavuje. V době ohledání, byly dveře od bytu na chodbu otevřené.

9. Svědek [jméno FO], věc řešil za žalobce, je to náplň jeho práce. Jezdí do terénu, řeší i tuto věc, a to od roku 2018, zde řeší vše. Pro výslech si udělal podrobné poznámky. Dne 25. 1. 2019 poprvé jel za žalovanou do bytu, cca v 20.00 hodin, aby zastihl obyvatele bytu doma. Žalovaná se velmi divila, lekla se, když jej viděla, telefonovala dceři. Poté stáli před domem, hovořili cca hodinu a půl, než dcera přijela, komunikaci hodnotí jako přátelskou. Hovořili venku, čekali na dceru, která potom přijela, už neví, zdali sama, či ještě s někým. Do bytu nebyl vpuštěn s tím, že věc bude řešit právník. Poté měl 8. 2. 2019 další sjednanou schůzku, kde již byl právní zástupce žalovaného. To bylo poprvé a naposledy do ohledání soudního znalce, kdy byt viděl a byl uvnitř. Dne 7. 8. 2022 opětovně jel s kolegou na místo do bytu. Zhotovil videozáznam, ale do bytu nešel, videozáznam s žalovanou natočil mezi dveřmi, kdy z tohoto je zřejmým, že klíče žalovaná nikdy nepředala. Dále do bytu jel až se soudním znalcem. Měli nářadí, chtěli jsme navrhnout výměnu klíčů, aby je měli všichni. Právní zástupce žalované s tím nesouhlasil. Byt otvírala jiná osoba. Klíče neměl ani právní zástupce žalované. Vše referuje vedení, je zaměstnancem, s vedením komunikuje e-mailem. To, že právní zástupce neměl klíče od bytu jej rozčílilo, neboť má-li tento vůz [Anonymizováno], může klíče od něj dát svědkovi, když k věcem má takovýto vztah, když koupil byt za milion a ani od něj nemá klíč. V bytě jako takovém byl dvakrát. Dne 8. 2. 2019, kdy zhotovil cca třicet fotografií, poté se soudním znalcem. Dne 7. 8. 2022 proběhl pouze rozhovor ve dveřích. Když tam byl soudní znalec, byt pouze proběhl, byl tam asi třicet sekund. Co se týká těch dvou místností, o nichž znalec řekl, že byly neobydlené, tak to vůbec neřešil, dívám například na okna a tak, jak si kdo přemístí nábytek, neřeší. Třeba to bylo vyklizené, ale to vůbec nehodnotí. V elektronické komunikaci ze dne 14. 2. 2019 je vyjádření, že bude požadováno bezdůvodné obohacení a klíče, však sděluje vedení, je zaměstnanec, zde se tak jednalo pouze o impuls k řešení věci, kdy též napsal, že je třeba se pohnout z místa, vše konzultuje s vedením. V pracovním poměru u žalobkyně je od roku 2018 v pozici terénního pracovníka. Má k dispozici protokoly z jednání, dostal v kopiích veškerou komunikaci mezi žalobkyní a právním zástupcem.

10. Svědek právní zástupce žalované [tituly před jménem] [právnická osoba], zastupuje žalovanou od roku 2015, doby úmrtí jejího manžela. Řešilo se dědictví, v důsledku tohoto došlo k dědění poloviny bytu a dělení spoluvlastnických podílů. Je pravdou, že 8. 2. 2019 proběhla schůzka, o níž hovořil svědek [jméno FO], to byli v bytě. Nepamatuje si, zdali tam byl přímo pan [jméno FO], někdo tam však byl za žalobkyni, přijela nějaká osoba, patrně i někdo další. Přijela též osoba, která měla provést ocenění. [jméno FO] různě s žalovanou hovořil. Je pravdou, že toto jméno opakovaně zaznívalo a od počátku v celé věci figurovalo, žalovaná k tomu sdělila, že pan [jméno FO] zastupuje [Anonymizováno]. Sám se jmenovaným hovořil telefonicky, představil se, bylo mu však právním zástupcem žalované sděleno, že vše chce řešit s právním zástupcem žalobkyně, čemuž úplně vyhověno nebylo. Co se týká dispozice bytu, byt je standardní, žalobkyně tam nyní má svojí část. Na ohledání patrně byl svědek [jméno FO], dále s ním ještě někdo za žalobkyni, právní zástupce žalobkyně. Žalovaná tam nebyla. Byt zpřístupnil nějaký její známý, či příbuzný, kterému dala klíče. Tedy tato jiná osoba byt otevřela. Sám klíče nemá. Dohodl se s žalovanou, že jí poskytne šest měsíců, aby se mohla přesunout do domu s pečovatelskou službou. Když s ní smlouvu uzavíral, samozřejmě chtěl mít ověřeno, že žádost o ubytování v domě s pečovatelskou službou dávala, což prokázala. Protože termín, kdy jí může být vyhověno, se pohybuje v rozmezích šest měsíců až jeden rok, dohodli se, že ještě šest měsíců tam bude bydlet, klíče předá až poté. Na ohledání za účasti soudního znalce bylo komunikováno, že by se vyměnil zámek. Říkal žalobkyni, panu [jméno FO], ať to nedělají, protože žalovaná tam není, posléze to sám dohodne s právním zástupcem žalobkyně, k tomu ale potom nedošlo. Výměně bránil, neboť měl za to, že by bylo pro žalovanou nepříjemné, kdyby najednou neměla své klíče, přijela by a nemohla by se dostat do bytu. Co se týká toho, zdali případně nový klíč mohla předat osoba, která přijela byt odemknout, neví, nad tím nepřemýšlel, to neřešil. Nakonec se dohodli, že se klíč nevymění. Dne 9. 2. 2019 nebyl sepsán žádný protokol o předání klíčů, nic se nesepsalo. S žalovanou nic nesepisoval. Při této schůzce jeden muž pořizoval fotodokumentaci. Sám vše řešil s právním zástupcem žalobkyně, a to intenzivně přibližně od roku 2020, kdy se začalo řešit vypořádání podílového spoluvlastnictví. Nikdy žádné potvrzení, žádné listiny nesepisoval. Bylo hovořeno o tom, že by v bytě žalobkyně ráda ubytovala nějaké své zaměstnance, k čemuž právnímu zástupci žalobkyně vysvětloval, ať to nedělá, bral to tak, že mu bylo vyhověno. Poté začalo být řešeno vyklizení bytu, kdy žalovaná má zažádáno do domu s pečovatelskou službou a kdy jí již učinil výslovně výzvu, aby byt vyklidila, protože mu začala docházet trpělivost někdy začátkem roku 2023. Žalované říkal, že nyní žalobkyně žaluje už i jeho, což se mu nelíbí. Někdy o prázdninách tak začal sám zjišťovat, v jaké fázi je její žádost, a bylo mu řečeno, že v průběhu týdnů, maximálně měsíců, by měla být žalovaná do domu s pečovatelskou službou umístěna, do konce roku se celá situace vyřeší. Nikdy s žalovanou žádnou smlouvu neměl sepsanou, nic s ní písemně neuzavíral. Ač by rád řešil vyklizení bytu, není stavu proti žalované podávat žalobu. Co se týká výměny zámku, tak by též již rád měl přístup do bytu. Nemá k dispozici žádný přístup do bytu. Co se týká toho, jak by řešil situaci, kdyby se bylo třeba do bytu dostat, například v případě škod, tak jeho situace je stejná jako u žalobkyně. Proto už nyní chce, velice akutně to vnímá, situaci ohledně bytu řešit. Také již nesouhlasí s tím, aby žalovaná byt užívala. Urgoval ji opakovaně, aby již byla vyřízena její žádost do domu s pečovatelskou službou.

11. Pakliže právní zástupce žalované při svém slyšení uvedl „Už od začátku jsme s paní [jméno FO] hovořili o tom, respektive já jsem jí to vysvětloval, že ten druhý vlastník má právo na to mít klíče. Jí se k tomu moc nechtělo, brala to tak, že jí někdo bude chodit do bytu. Já jsem jí říkal, že na to má nárok, následně se mi jí podařilo přesvědčit. To bylo právě u této schůzky, kdy následně šla a vzala klíče, které tam visely. Klíče visely vedle dveří. K tomu říkala, že to jsou klíče manžela, tedy bývalého manžela. Tyto klíče tedy předala. Klíče byly předány jednomu z těch dvou mužů, kteří byli na místě. Já si podle vizáže pana [jméno FO] nevybavuji, ale je možné, že to byl on, to jméno určitě od začátku v celé věci figurovalo. Já jsem dokonce pana [jméno FO] prosil, ať vše komunikují přese mne. Mám-li se vyjádřit k tomu, jak vím, že jsem prosil pana [jméno FO], když uvádím, že si ho nevybavuji vizuálně, tak to uvádím proto, že jsem s ním byl několikrát telefonicky v kontaktu. V okamžiku, kdy proběhla ona schůzka v únoru 2019 a předaly se klíče, se věc pro mě uzavřela.“, tak zde není výpověď hodnocena jako důvěryhodná. Předně se tato skutečnost nepodává z jiného důkazu provedeného v řízení. Pakliže byly k tomuto odkazovány protokoly, kde se k věci měla v tomto směru vyjádřit žalovaná, tak i zde platí, že není-li jiný důkaz, že by k tomuto došlo, nelze se výpovědi žalované dovolávat. Žalovaná, stejně jako její právní zástupce, jsou osoby, které jsou na věci přímo zainteresovány, kdy nelze předpokládat, že by v rámci poskytování právní pomoci právní zástupce žalované radil, aby se vyjadřovala přímo ku svém neprospěchu. Zde je třeba zdůraznit, že právní zástupce žalobkyně není osobou, která je na věci zainteresována výhradně z toho důvodu, že poskytuje právní pomoc žalované, ale především z toho důvodu, že od žalované předmětnou nemovitost koupil, stal se jejím vlastníkem a vede s žalobní spor shodného předmětu, pouze za jiné období, tedy období, kdy již byl sám vlastníkem. A pakliže uvedl, že s žalovanou o věci hovořil, žalobkyně tam nyní má svojí část, žalované řekl, že část bytu musí vyklidit, k čemuž tato řekla, že na to potřebuje jeden měsíc, což právě řešili na schůzce v únoru 2019, kdy nejdříve se žalované do toho příliš nechtělo, ale poté řekla, že do jednoho měsíce to vyklidí, měla tam nějaké věci po manželovi, přičemž neví, kam je dala, co s nimi udělala, poté se již do bytu nedostal, v bytě nebyl, až se soudním znalcem v březnu 2023, a dále, že žalovaná pouze řekla, že někdo přijede, kdo to vydražil, ten podíl, a vysvětloval jí, že musí část bytu vyklidit, protože vysvětlovala, že jí stále říkali, že nadužívá svůj podíl, tak jí vysvětlil, že to opravdu musí vyklidit, tak uvedené směřuje k postavení skutku ohledně částečného vyklizení bytu. Prokázání skutku v tomto směru za situace, kdy lze vzít za prokázané, že žalobkyně nedisponovala klíčem od bytu, tento pro ni tak byl nepřístupným, je nadbytečným.

12. Pro úplnost soud konstatuje, že listiny předložené svědkem [jméno FO] při jeho výslechu nehodnotí, neboť jak uvedl jmenovaný svědek, jedná se o listiny, která má k dispozici žalobkyně, měla je tudíž označit k důkazu do konce lhůty dle § 118b, odst. 1 o. s. ř., pokud nadále byly předloženy další listiny, jednalo by se o nepřípustné prolomení lhůty dle citovaného zákonného ustanovení, když se nejedná o listinné důkazy, jimiž by měla být prokázána nedůvěryhodnost již provedených důkazů nebo by je žalobkyně nemohla označit dříve, především však žádné další listinné důkazy není oprávněn označovat v řízení svědek.

13. U Okresního soudu Praha-východ bylo pod sp. zn. 46 C 344/2022 vedeno řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke shora označeným nemovitostem, jehož účastníky byli podíloví spoluvlastníci, a to žalobkyně shodná s žalobkyní v nyní souzené věci, a právní zástupce žalované [tituly před jménem] [právnická osoba]. V rámci tohoto řízení byl vypracován znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který byl soudem ustanoven k určení hodnoty nemovité věci, nyní byl slyšen jako svědek. Z uvedeného spisu soud hodnotí stav bytové jednotky tak, jak byl při ohledání soudním znalcem zjištěn. Z fotografií zhotovených při ohledání soudním znalcem se podává, že v jedné místnosti bytové jednotky je pouze podlahová krytina, záclony, závěry a lustr, není zde zobrazen žádný nábytek. Skutečnosti podávající se z fotografií korespondují se svědeckou výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO], který uvedl, že dvě místnosti byly prázdné. To, že výpověď jmenovaného je autentická, se kromě toho, že jmenovaný nemá žádný vztah k účastníkům řízení ani projednávané věci, podává i z té skutečnosti, že na fotografiích je zachyceno deštivé počasí, k čemuž se svědek výslovně vyjadřoval, když uvedl, že si vybavuje, že když přijel na ohledání v místě silně pršelo, osoby, které se přijely ohledání účastnit se různě skrývaly před deštěm. K tomuto je namístě odkázat i výpověď svědka [jméno FO], který byv dotazován, zdali dvě místnosti v bytě byly vyklizeny, se vyjádřil vyhýbavě, když uvedl, že nesleduje, zdali někdo přesouvá postel, k čemuž je třeba uvést, že svědek byl na svoji výpověď velmi pečlivě připraven, měl podtrženy jednotlivé části listin, které s ke svému slyšení sebou přinesl a při výslechu trval na tom, že se velmi podrobně ke všemu vyjádří, ba dokonce nesouhlasil s ukončením výslechu s tím, že se ještě ke všemu nevyjádřil. S tímto tedy nekoresponduje velmi letmé a vyhýbané vyjádření svědka, že si nevšímal, zdali si někdo přesune nábytek, zejména když se zde nejednalo o přesunutí nábytku, nýbrž prázdnou místnost. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo evidentní, že na otázku týkající se dvou vyklizených místností nechce přímo odpovědět. Zde tak lze činit závěr, že ke dni ohledání bytové jednotky soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] minimálně jedna místnost byla bez nábytku.

14. Soudní znalec ve věci ustanovený ve věci [tituly před jménem] [jméno FO] vypracoval ve věci znalecký posudek č. [č. účtu], čl. 156-194 spisu, k určení hodnoty za užívání bytové jednotky odpovídající výši nájemného. Soudní znalec uzavřel, že za období 25. 7. 2018 – 31. 12. 2018 činí tržní hodnota nájemného 8 294 Kč měsíčně, 43 630 Kč za období, za období 1. 1. 2019 – 31. 12. 2019 činí tržní hodnota nájemného 9 758 Kč měsíčně, 117 094 Kč za období, za období 1. 1. 2020 – 31. 12. 2020 činí tržní hodnota nájemného 10 116 Kč měsíčně, 121 396 Kč, za období 1. 1. 2021 – 18. 10. 2021 činí tržní hodnota nájemného 10 990 Kč, 105 146 Kč za období. Tržní nájemné za období celkem tak částku 387 266 Kč. Soudní znalec byl ve věci slyšen. Na závěrech svého znaleckého posudku setrval, k námitkám žalovaného vzneseným proti znaleckému posudku osvětlil svůj postup, přesně popsal, jak, na základě jakých skutečností, k daným závěrům dospěl, uváděl, z jakých zdrojů čerpal, kdy výslovně uvedl, že v dané lokalitě nebylo možné v rozhodné době zjistit realizované nájmy ve srovnatelných nemovitostech a vypovídajícím množství.

15. Právní zástupce žalobkyně adresoval právnímu zástupci žalované dopis datovaný dne 15. 12. 2020 Odpověď na dopis ze dne 4. 12. 2020, sdělení k dopisu ze dne 16. 11. 2020, kdy bylo komunikováno o úhradě za převod spoluvlastnického podílu žalované (odkup spoluvlastnického podílu), zároveň bylo učiněno vyjádření k předžalobní upomínce ze dne 16. 11. 2020, kdy bylo uvedeno, že žalovaná nesouhlasí s tím, že by se bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, neboť tato má klíče od předmětného bytu, bylo sděleno, že tyto byly v únoru 2019 předány panu [jméno FO], který v místě pořizoval fotografie a zajišťoval ocenění nemovitosti. (dopis ze dne 15. 12. 2020 na čl. 40-41 spisu, doručenka datové zprávy na čl. 44 spisu) Uvedenou listinu soud nehodnotí jako prokazující skutkový děj. Listina je vypracována právním zástupcem žalované, pakliže je v ní uváděno, že žalobkyni byly vydány klíče od předmětného bytu, není to uvedeno třetí nezávislou osobu, či přímo žalobkyní. Jedná se tedy vyjádření žalované, které uplatnila v řízení, které však neprokazují žádné v řízení provedené důkazy.

16. Dopisem ze dne 17. 10. 2022 podaným k poštovní přepravě dne 18. 10. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení. Na tento dopis reagoval právní zástupce žalované dopisem datovaným dne 22. 10. 2020, z jehož obsahu se však podává, že byl vyhotoven v roce 2022, kdy odkázal na dopis datovaný dne 15. 12. 2020, nárok uplatněný žalobkyní odmítl. (výzva k vydání bezdůvodného obohacení na čl. 24 spisu, detailní informace k zásilkám na čl. 17 spisu, podací arch na čl. 23 spisu, dopis na čl. 42 spisu)

17. Po poučení dle § 119a, odst. 1 o. s. ř. žalovaná předložila k důkazu Oznámení [právnická osoba] ze dne 26. 5. 2023 na čl. 217 spisu, dopis Zařazení žádosti o nájem bytu v Domě s pečovatelskou službou v [adresa] adresovaný žalované [adresa] ze dne 28. 1. 2021 a Žádost do Domu s pečovatelskou službou [adresa] – změna skupiny naléhavosti, čl. 218 spisu, Smlouva o nájmu bytu zvláštního určení v domě s pečovatelskou službou podle ust. § 2300 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ze dne 4. 9. 2023 na čl. 219 spisu, protokol o předání bytu na čl. 220 spisu, Realizované ceny pronájmů v ČR – Byty na čl. 221 spisu. Uvedené listiny soud neprovedl, neboť nestaví skutkový děj, prokazují skutečnosti, které nejsou mezi účastníky řízení spornými. Co se týká té skutečnosti, že žalovaná je osobou, jejíž příjem není tvořen příjmem z pracovní činnosti, tak toto je zcela nepochybným, v řízení tato skutečnost nebyla spornou. K žalovanou namítaným majetkovým poměrům žalobkyně odkázala tu skutečnost, že získala částku ve výši 1 080 000 Kč tvořenou kupní cenou za byt uhrazenou jí jejím právním zástupcem jako kupujícím, což bylo z této kupní smlouvy provedené k důkazu zjištěno. Co se týká té skutečnosti, že došlo k vyklizení bytu, žalovaná uzavřela nájemní smlouvu v domě s pečovatelskou službou, tak toto jednak nebylo sporným, především však toto není pro věc rozhodným, když k této skutečnosti došlo mimo období, které je předmětem sporu. A byly-li k důkazu předloženy Realizované ceny pronájmů – Byty, tak tato listina údaje o cenách pronájmů uvádí obecně, kdy k tomuto s přihlédnutím ke konkrétnímu bytu byl proveden k důkazu znalecký posudek.

18. Pakliže žalobkyně předložila k prokázání výše nároku nabídky pronájem na čl. 16 spisu, tak tento důkaz soud nehodnotí, neboť z předložených nabídek nelze zjistit další podrobnosti nabízených nemovitostí, není zřejmým, zdali jsou srovnatelnými a zdali nabízené ceny byly následně i realizovány, především zde byl ke skutku proveden k důkazu znalecký posudek.

19. Pakliže byly k důkazu provedeny listiny, jimiž jsou protokol Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 9. 2023, protokol Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 7. 2023, souhlas vlastníka s uplatněním nároku na vyklizení nemovitosti, výzva k vydání klíčů a sdělení k zájmu užívat nemovitost ze dne 5. 9. 2023, tak z těchto důkazů nelze pro věc činit žádných relevantních zjištění. Pro věc je rozhodným zjištění, zdali žalovaná vydala klíče od předmětné nemovitosti žalobkyni, kdy tuto skutečnost z uvedených listin zjistit nelze.

20. Skutkový závěr:

21. Žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky jednotky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], způsob využití byt, vymezené dle zákona o vlastnictví bytů, v budově čp. [Anonymizováno], bytový dům, na pozemku parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, k ní náležejících spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku, vše katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno].

22. Za situace, kdy se žalobkyně domáhá plnění z titulu nadužívání jejího spoluvlastnického podílu žalovanou, je rozhodným, že žalobkyně byla vlastníkem předmětné jednotky v podílu 1/6 v období 25. 7. 2018 - 30. 1. 2020, kdy dále k tomuto podílu nabyla podíl 1/6, tudíž vlastnila podíl 1/3 v období 30. 1. 2020 - 2. 4. 2020, a nadále nabyla podíl 1/6, kdy vlastnila 1/6 + 1/3, tudíž za období od 2. 4. 2020. V řízení bylo dále prokázáno, že kupní smlouvou ze dne 18. 10. 2021 spoluvlastnický podíl žalované nabyl právní zástupce žalované [tituly před jménem] [právnická osoba], kupní cena činila1 080 000 Kč.

23. Z hlediska skutkového děje nadále je rozhodným zjištění, zdali žalovaná bytovou jednotku užívala i v části připadající na spoluvlastnický podíl žalobkyně, zdali bytová jednotka byla pod uzamčením žalobkyní, a dále jaká je hodnota odpovídající užívání této bytové jednotky připadající podílu žalobkyně.

24. V řízení nelze vzít za prokázané, že by žalovaná předala klíče od bytové jednotky žalobkyni. Tato skutečnost se nepodává z žádného z provedených důkazů. Ačkoliv žalovaná tvrdila, že klíče od bytové jednotky předala žalobkyni, nelze tento závěr činit z žádného provedeného důkazu. Zde ani nelze hodnotit, že by jednotlivé důkazy byly ve vzájemném rozporu, neboť, vyjma jednotlivých pasáží, kde se k tomuto vyjadřuje právní zástupce žalované, který byl ve věci slyšen jako svědek, toto z žádného z důkazů nevyplývá. Pakliže se právní zástupce žalované jako svědek vyjadřoval k předání klíčů, tak v této části je jeho výpověď hodnocena jako účelová. Odhlédnout nelze od té skutečnosti, že právní zástupce žalované byt od této nabyl, stal se jeho vlastníkem, a sám vede s žalobkyní spor o nadužívání za období, kdy se stal vlastníkem. Nejedná se tak o osobu, která by na věci neměla zájem, naopak, na straně právního zástupce je zájem na tom, aby byl učiněn závěr, že k předání klíčů došlo, neboť tímto by následně mohlo být argumentováno ve sporu, který s žalobkyní o nadužívání předmětného bytu sám vede (k tomuto je třeba podotknout, že na toto řízení účastníci řízení odkazovali i v závěrečných návrzích, kdy mezi nimi je spor i v tom, jaké byly závěry soudu prvého stupně a soudu odvolacího, který věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení). Naopak z výpovědi právního zástupce žalovaného lze dovozovat, že klíče k bytové jednotce žalobkyni předány nebyly. Právní zástupce žalované opakovaně uvedl, že klíče od bytové jednotky neměl, nebyly mu předány, do této nedochází. Výslovně uvedl k dotazu, co by se dělo, kdyby bylo třeba v bytě cokoliv řešit (například havarijní situaci), že klíče od bytu nemá, nedostal by se doň, je na tom stejně jako žalobkyně. Popisoval, že sám se následně dostal do určitého sváru s žalovanou, když předpokládal, že tato nadále bude uspokojovat svoji bytovou potřebu v domě s pečovatelkou službou, byt vyklidí a předá mu jej, k čemuž však nedocházelo, stěhování žalované do domu s pečovatelskou službou s ohledem na kapacitní přetížení tohoto zařízení bylo reálným až v horizontu několika měsíců, což, jak se sám právní zástupce žalované, vyjádřil, se mu nelíbilo, neboť žalobkyně následně podala žalobní návrh i proti němu, přičemž žalobu o vyklizení nechtěl proti žalované podávat, neboť se jednalo o jeho klienta jakožto advokáta. Z tohoto nepochybně bezprostředního vyjádření právního zástupce žalované se zcela jednoznačně podává, že byt nebyl přístupným, byl pod uzamčením žalované. Nejeví se logickým, že by žalovaná nepředala klíč od bytu svému právnímu zástupci, s nímž byla v kontaktu od roku 2015 (jak tento sám uvedl a jak se také podává z plné moci udělené právnímu zástupci žalované, která jím byla založena do spisu) a který se stal vlastníkem bytu v době, kdy již byla žalovaná připravena ke stěhování do domu s pečovatelskou službou, ale předala by jej žalobkyni, potažmo jejímu zaměstnanci, k němuž měla nepochybně menší důvěru a kterého na osobní schůzce viděla dvakrát, maximálně třikrát. K tomuto se vyjadřoval svědek [jméno FO], který byl tímto zaměstnancem žalobkyně. Ačkoliv bylo zřejmým, že svědek je na výpověď připraven, když měl k dispozici protokoly ze soudních jednání, které žalobkyně k tomuto bytu vede, včetně protokolu z předcházejícího jednání v této věci, a další listiny k věci se vztahující, kdy tu část výpovědi, v níž se domáhal přednesu a předložení těchto listin, nelze hodnotit jako spontánní a bezprostřední, líčil události, které se týkají komunikace ohledně bytové jednotky, jejichž byl účasten, způsobem, který koresponduje s výpovědí právního zástupce žalované. Jmenovaný svědek popsal, že při ohledání bytu soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] bylo komunikováno o tom, že by došlo k výměně zámku, když žalobkyně tímto nedisponovala. Situaci ohledně výměny popisoval. Shodně se svědkem se vyjádřil i právní zástupce ve své výpovědi, když uvedl, že o tomto se komunikovalo, žalobkyni od tohoto zrazoval, což se mu zdařilo. Tedy z uvedeného se zcela jednoznačně podává, že žalobkyně klíč od bytové jednotky neměla, protože, pokud by tomu tak bylo, nepochybně by neměla potřebu provádět výměnu zámku, kdy to, že toto hodlala učinit potvrdil ve své výpovědi i právní zástupce žalované. S tímto tak koresponduje i ta část výpovědi svědka, kde popisoval, že o situaci, předání klíčů s žalovanou komunikoval, avšak k tomuto nedošlo. V souladu s tímto, respektive shora uvedené nevyvrací, ani výpověď svědka [jméno FO], který uvedl, že byt byl někým odemčen, nepotvrdil však, že by se mělo jednat o osobu, která by patřila k zástupcům žalobkyně.

25. Při shrnutí shora uvedeného tak nezbývá nežli konstatovat, že vyjma vyjádření právního zástupce žalované v rámci jeho slyšení, který však má přímý osobní a ekonomický zájem na výsledku sporu, se nejenom z žádného z důkazů nepodává, že by k předání klíčů došlo, naopak, lze uzavřít, že žalobkyni klíče nebyly předány, byt byl stran žalované pod uzamčením. Z tohoto hlediska je tak nadbytečným hodnotit, zdali by bytě byly vyklizeny dvě místnosti.

26. Za období 25. 7. 2018 – 31. 12. 2018 činí tržní hodnota nájemného 8 294 Kč měsíčně, 43 630 Kč za období, za období 1. 1. 2019 – 31. 12. 2019 činí tržní hodnota nájemného 9 758 Kč měsíčně, 117 094 Kč za období, za období 1. 1. 2020 – 31. 12. 2020 činí tržní hodnota nájemného 10 116 Kč měsíčně, 121 396 Kč, za období 1. 1. 2021 – 18. 10. 2021 činí tržní hodnota nájemného 10 990 Kč, 105 146 Kč za období.

27. Po právní stránce soud věc posuzuje dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

28. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 1126 odst. 1 o.z. je každý ze spoluvlastníků oprávněn k účasti na správě společné věci. Podle odst. 2 se při rozhodování o společné věci hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů. Podle ustanovení § 1122 odst. 1 o. z. vyjadřuje podíl míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

30. Žalobkyně se domáhá plnění titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., když tvrdí, že žalovaná nad rámec svého spoluvlastnického podílu užívá nemovitost, jejímž je podílovým spoluvlastníkem. Obrana žalované stojí na tvrzení, že tomu tak není, skutek se neudál tak, jak žalobkyně tvrdí, žalovaná jednak neobývá nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu, z této obývá pouze dvě místnosti, jednak ani nebrání žalobkyni do této vstupovat a tuto jakýmkoliv způsobem užívat, resp. za období, které byla žalovaná spoluvlastníkem, žalobkyni předala klíče od bytové jednotky. Nadále uplatňuje námitku promlčení.

31. Co se týká právního hodnocení, tak soud odkazuje na rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS-st. 48/18 z 16. října 2018, které přesně definuje daný nárok, a které uvádí, že má být nadále posuzován jako nárok z bezdůvodného obohacení, nikoliv jako jiný „specifický“ nárok, respektive nárok z titulu § 1115, odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (potažmo § 137, odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.), což dříve Ústavní soud ČR prezentoval v rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2919/10 ze dne 10. 03. 2011, konstatujícím, že otázka plnění za užívání předmětu podílového spoluvlastnictví podílovým spoluvlastníkem nad rámec jeho spoluvlastnického podílu na společné věci není bezdůvodným obohacením, ale nárokem vyplývajícím z ustanovení § 137 odst. 1 obč. zák. Nadále Ústavní soud ČR v rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS-st. 48/18 konstatoval, že „ 18: ... užívá-li spoluvlastník společnou věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu, eventuálně bez spravedlivého důvodu (bez dohody všech spoluvlastníků nebo bez závazného rozhodnutí většiny spoluvlastníků či bez rozhodnutí soudu). Má-li každý spoluvlastník právo k celé věci, je jeho právo omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka (např. § 1117 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). To znamená, že spoluvlastník nemůže „bez dalšího“ užívat společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a to na úkor dalších spoluvlastníků; samotná existence spoluvlastnictví ke společné věci není právním důvodem k takovému užívání. Lze tedy uzavřít, že užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu představuje užívání cizí hodnoty, čímž (přivlastňováním si užitné hodnoty společné věci nad spoluvlastnický podíl) vzniká bezdůvodné obohacení. V režimu občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. šlo o bezdůvodné obohacení bez právního důvodu (§451 odst. 2), v režimu občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. jde o konkrétní skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2).“.

32. Dále soud odkazuje na rozhodnutí NS ČR, 28 Cdo 4018/2017, které uvádí, že „..je setrvale judikováno (a ani tomuto právnímu závěru rekodifikace soukromého práva na platnosti neubrala), že za neoprávněného uživatele věci, nabývajícího majetkový prospěch, se pokládá i subjekt, jenž bez účinného právního důvodu dosáhl postavení výlučného detentora například tím, že měl nemovitost uzamčenu a přístupnou jen pro sebe, respektive pro svou potřebu, bez zřetele k okolnosti, nakolik intenzivně ji skutečně využíval (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2029/2003, ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2739/2012, a ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1069/2015). Podaný výklad se přitom prosazuje také při řešení sporů mezi spoluvlastníky, neboť i zde je dovozováno, že ten ze spoluvlastníků, který má společné věci pod uzamčením a neumožňuje k nim ostatním přístup, se dopouští nadužívání předmětných statků (srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3525/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3460/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4287/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4445/2016). Bylo-li tedy soudy nižších stupňů zjištěno, že žalovaný měl ve své výhradní dispozici klíče umožňující užívání sporných nemovitostí a že je žalobkyni odmítal vydat, čímž ji fakticky vyloučil z jejich užívání (dovolatelem nadnesená okolnost, že je na podzim 2015 žalobkyni přenechal, jeví se pro řešený spor, v němž se menšinová spoluvlastnice domáhá náhrady za užívání v období do dubna 2015, irelevantní), aniž by jej k tomu opravňovala dohoda spoluvlastníků či jiný právní důvod, lze jejich závěr o vzniku bezdůvodného obohacení v majetkové sféře dovolatele označit za plně konformní s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, a to bez ohledu na míru, v níž dům č. p. [Anonymizováno] (potažmo související pozemky) žalovaný fakticky využíval, kupříkladu umístěním svých osobních věcí. Jinak lze odkázat například na rozhodnutí NS ČR vydaná ve věcech spisových značek 28 Cdo 4287/2016, 28 Cdo 4445/2016, 28 Cdo 5386/2016, 28 Cdo 5269/2014.“.

33. Z výše uvedené judikatury vyplývá, že z hlediska naplnění zákonných podmínek pro vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení (v daném případě protiprávním užíváním nemovitosti ze strany žalované nad rámec spoluvlastnického podílu), je na žalobkyni, aby prokázala, že jí žalovaná v žalovaném období v užívání nemovitosti bránila, a to nejenom z hlediska samotného užívání předmětné nemovitosti, ale i tím, že do této žalobkyně neměla přístup.

34. Jak bylo shora uvedeno, z hlediska skutkového stavu bylo uzavřeno, že byt byl pod uzamčením žalované, žalobkyně doň neměla přístup. Na straně žalované jakožto spoluvlastníka, který tím, že v rozhodném období měl byt pod uzamčením, neboť měla jako jediný spoluvlastník k dispozici klíče do dané nemovité věci, neumožnila tak přístup do společné věci žalobkyni, tak došlo k nadužívání předmětné věci. Pro úplnost je třeba konstatovat, že případná dohoda o tomto způsobu užívání věci není soudem hodnocena, neboť nebyla v řízení ani tvrzena. Obrana žalované stále na tvrzení, že žalobkyni klíče od bytu předala, kdy byl prokázán opak.

35. Žalovaná namítla promlčení žalobkyní uplatněného nároku. K tomuto soud hodnotí níže uvedená zákonná ustanovení.

36. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

37. Podle § 619, o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

38. Komentář ASPI k § 619 o. z. uvádí: „Jestliže k bezdůvodnému obohacení dochází protiprávním užitím cizí hodnoty, objektivní promlčecí doba plyne od chvíle, kdy obohacený získal konkrétní majetkový prospěch neoprávněným využitím cizí hodnoty.“ 39. Podle § 621 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

40. Komentář ASPI k § 621 o. z. uvádí: „Zákon v případě bezdůvodného obohacení (stejně jako u práva na náhradu škody) stanoví dvojí promlčecí lhůtu - subjektivní (§ 621) a objektivní (§ 638). Jejich počátek je upraven odlišně a tyto dvě promlčecí lhůty počínají, běží a končí nezávisle na sobě. Jakmile uplyne jedna z nich, nelze požadavku na vydání bezdůvodného obohacení vyhovět, uplatní-li žalovaný během soudního řízení námitku promlčení. Jestliže došlo k promlčení práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení v důsledku uplynutí tříleté subjektivní promlčecí lhůty, je bez právního významu, zda bylo bezdůvodné obohacení získáno úmyslně, a zda tedy případně v době podání žaloby ještě běžela objektivní promlčecí lhůta (shodně viz NS 28 Cdo 3977/2007).“.

41. Podle § 629 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky. Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

42. Podle § 638 o. z., právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

43. Jak bylo shora uvedeno, subjektivní a objektivní promlčecí lhůty běží samostatně. O uplynutí lhůty objektivní, když nejpozději uvažované datum pro počátek jejího plynutí by bylo 25. 7. 2018, uvažovat nelze. Je však třeba se zaobírat lhůtou subjektivní, která je tři roky a počíná běžet ode dne, kdy se žalobkyně dozvěděla, či měla a mohla o okolnostech, které jsou rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty, což reflektuje ustanovení § 619 o. z. Zde se na věc vztáhne obecná promlčecí lhůta, když není samostatně zákonem upravena promlčecí lhůta subjektivní pro bezdůvodné obohacení. Pokud žalobkyně tvrdí, že vlastnictví k nemovitosti nabývala v jednotlivých podílech, tak soud tuto skutečnost hodnotí tak, že již v případě nabytí prvého spoluvlastnického podílu žalobkyně mohla jednat jako vlastník a skutečnosti týkající se užívání nemovitosti zvědět.

44. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že v únoru 2019 navštívil předmětný byt, kde komunikoval s žalovanou, kdy tento svědek výslovně uvedl, že byl osobou, která zastupovala žalobkyni ve všech úkonech týkajících daného bytu. Výslovně uvedl, že žalovanou navštívil se záměrem řešit situaci ohledně bytu, popsal, jak s žalovanou komunikoval, přičemž žalovaná žalobkyni klíče od bytu nepředala. Tedy nejpozději od února 2019 žalobkyně měla vědomí, že byt je pod uzamčením výhradně žalobkyně, která jako jediný spoluvlastník drží klíče od tohoto, přičemž žalobkyni je nepředala. Od této doby tak počala běžet promlčecí lhůta. Pakliže žalobní návrh byl podán dne 16. 11. 2022, nemůže být žalobkyně se svým nárokem za období přecházející období 16. 11. 2019 úspěšnou.

45. Pakliže se žalobkyně dovolávala ustanovení § 638, odst. 2 o. z. s tím, že žalovaná konala úmyslně, tak tato úvaha není přiléhavá. Žalobkyně v předmětné bytové jednotce dlouhodobě uspokojovala svoji bytovou potřebu, její zájem byl především i nadále svoji bytovou potřebu uspokojit, nikoliv, obohatit se na úkor žalobkyně. Co se týká vědomí žalované o tom, že by obohacení mohla získat, tak toto její vědomí nelze vzít za prokázané. Za prokázané lze vzít, že žalovaná byla vyzývána žalobkyní, za niž jednal svědek [jméno FO], k vydání klíčů, avšak ani tento svědek, který se ve věci vyjadřoval velmi podrobně, nepopisoval, že by žalovaná byla obeznámena s tím, jaká následky nevydání klíčů může mít, ve vztahu k čemuž je třeba hodnotit tu skutečnost, že žalovaná je osoba vyššího věku, zdravotně determinována, neboť svoji bytovou potřebu nadále musí uspokojit v domě s pečovatelskou službou, z obsahu spisu se nepodává, že by byla právně vzdělána. Pakliže právní zástupce žalované v řízení uváděl, že žalovanou obeznámil s tím, že musí klíče vydat, tak toto nebylo vzato za prokázané. Nárok je tak hodnocen jako důvodný od 16. 11. 2019, kdy žalobní návrh byl podání dne 16. 11. 2022, za předchozí období je promlčen.

46. Žalovaná tak byla zavázána k úhradě následujícího plnění. Za období 16. 11. 2019 – 30. 11. 2019, když v tomto období žalobkyně byla vlastníkem 1/6 nemovité věci. Nájemné za jeden měsíc činilo 9 758 Kč : 30 dnů v měsíci => 325,26 Kč/denně. Za období 15 dnů se tak jedná o částku 15 x 325,26 Kč = 4 878,90 Kč, 4 879 Kč po zaokrouhlení. Za měsíc prosinec roku 2019 se jedná o částku 9 758 Kč. 4 879 Kč + 9 758 Kč = 14 637 Kč za rok 2019. 14 637 Kč : 6 = 2 439,50 Kč za rok 2019. Za období ledna 2020, kdy žalobkyně v tomto období byla vlastníkem 1/6 nemovité věci. Nájemné za jeden měsíc činilo 10 116 Kč. 10 116 Kč : 6 = 1 686 Kč. Za období 1. 2. 2020 – 2. 4. 2020 byla žalobkyně vlastníkem 1/3 nemovité věci. (2x 10 116 Kč = 20 232 Kč) + (10 116 Kč : 30 dnů = 337,20 x 2 => 674,40 Kč) => 20 232 Kč + 674,40 Kč = 20 906,40 Kč. 20 906,40 Kč : 3 = 6 968,80 Kč. Za období 3. 4. 2020 – 31. 12. 2020, kdy žalobkyně byla vlastníkem nemovité věci. Nájemné za jeden měsíc činilo 10 116 Kč. Duben 2020 => 10 116 Kč : 30 dny x 28 = 9 441,60 Kč. Květen 2020 – prosinec 2020 => 8 x 10 116 Kč = 80 928 Kč. 9 441,60 Kč + 80 928 Kč = 90 369,60 : 2 => 45 184,80 Kč. Období 1. 1. 2021 – 18. 10. 2021. Nájemné za jeden měsíc činilo 10 990 Kč. 10 990 Kč x 9 = 98 910 Kč. 10 990 Kč : 31 = 354,50 Kč x 18 = 6 381,30 Kč. 98 910 Kč + 6 381,30 Kč = 105 291,30 Kč : 2 => 52 645,65 Kč. Součet částek 2 439,50 Kč + 1 686 Kč + 6 968,80 Kč + 45 184,80 Kč + 52 645,65 Kč = 108 924,75 Kč. Žalovaná tak byla zavázána k úhradě částky 108 924,75 Kč.

47. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

48. Nadále tak byla žalovaná zavázána úhradě úroku z prodlení z částky 108 924,75 Kč dle shora citovaným zákonných ustanovení od 22. 10. 2022, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla k plnění vyzvána, přičemž neplnila, od uvedeného data je tak v prodlení.

49. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160, odst. 1 o. s. ř., když bylo přihlédnuto k té skutečnosti, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná získala finanční prostředky prodejem svého spoluvlastnického podílu na dané nemovitosti ve výši 1 080 000 Kč.

50. Domáhala-li se žalobkyně nadále plnění za období od 25. 7. 2018 do 15. 11. 2019, tak za situace, kdy nárok byl pro toto období hodnocen jako promlčený, byla žaloba částečně zamítnuta, tedy pro zbylou žalobou uplatněnou částkou ve výši 13 007,25 Kč s úrokem z prodlení z této částky.

51. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšným účastníkem řízení. Pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení by tak bylo aplikováno ustanovení § 142, odst. 2 o. s. ř. kdy na straně žalobkyně vznikly náklady na právní zastoupení a úhradu soudního poplatku. Ve věci však bylo aplikováno ustanovení § 150 o. s. ř. s přihlédnutím ke všem okolnostem věci. Přihlédnuto bylo zejména k osobní situaci na straně žalované a té skutečnosti, že se bez vlastního právního jednání ocitla v situaci, kdy se stala spoluvlastníkem nemovité věci, přičemž ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu bylo realizováno exekuční řízení, v jehož rámci se stala spoluvlastníkem žalobkyně. Na rozdíl od žalované, která nepochybně není v této situaci zběhlou, žalobkyně se na nabývání spoluvlastnických podílů takovýmto způsobem specializuje. Žalobkyně tak spoluvlastnický podíl nabyla již s vědomím, že se stane spoluvlastníkem bytové jednotky obývané jinou osobou a situaci bude muset řešit, bude v souvislosti s tímto nucena vynaložit náklady. Je třeba zdůraznit, že pouze tato samotná situace nemůže vést k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Je však třeba vždy zvažovat individuální okolnosti věci. Zde je tak zohledněno, že žalovaná se snažila situaci řešit, udělila plnou moc právnímu zástupci, kdy v předmětné nemovité věci dlouhodobě uspokojovala svoji bytovou potřebu a v zásadě nemohla nijak ovlivnit vzniklou situaci. Argumentace žalobkyně, že žalovaná věděla o závazcích spoluvlastníka na uvedeném nemění ničeho. Žalovaná si již nemůže zajišťovat finanční prostředky na úhradu nájmu v domě s pečovatelskou službou pracovní činností s ohledem ke svému věku a nepochybně i zdravotnímu stavu, což indikuje již to, že v takovémto zařízení nyní uspokojuje svoji bytovou potřebu. Co se týká finančních prostředků získaných prodejem bytové jednotky, tak žalovaná je již zatížena povinnosti plnit nárok žalobkyní uplatněný, za situace, kdy z této částky nadále bude sanovat i své veškeré další potřeby, které s ohledem k jejímu věku jsou zvýšené bez možnosti dalších finančních zdrojů, bylo uzavřeno, na straně žalované je dán předpoklad pro aplikaci citovaného zákonného ustanovení.

52. Dle § 148 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků 53. Usnesením čj. 22 C 31/2023-103 byl ve věci ustanoven znalec k podání znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Jmenovaný soudní znalec podal řádně znalecký posudek, přičemž mu bylo usnesením čj. 22 C 31/2023-201 přiznáno znalečné ve výši 21 500 Kč. Nadále byl jmenovaný soudní znalec slyšen při jednání soudu dne 6. 11. 2024, kdy za účast při jednání soudu byl soudnímu znalci přiznáno znalečné ve výši 4 000 Kč usnesením čj. 22 C 31/2023-231, které však ke dni rozhodnutí soudu nebylo pravomocným. V daném případě tedy nebylo pravomocně rozhodnuto o nákladech státem vydaných, realizovaných na úhradu znalečného. Jak uvádí komentář ASPI k ustanovení § 151 o. s. ř., tak „Soud rozhoduje o náhradě nákladů řízení tak, že rozhodne o náhradě nákladů řízení, co do základu, výši může určit až v písemném vyhotovení rozhodnutí, případně rozhodne o náhradě nákladů řízení v samostatném usnesení dle § 151 odst. 5, lhůta k plnění běží vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána (i § 171 odst. 3).“. V souzené věci je tak dán předpoklad pro to, aby výši nákladů řízení bylo rozhodnuto v samostatném usnesení. Protože však dle § 151, odst. 1 o. s. ř. bylo nutno rozhodnout o povinnosti účastníků k náhradě nákladů řízení, bylo rozhodnuto, že žalobkyně, žalovaný jsou povinni uhradit České republice náklady řízení, jejich výše bude určena v samostatném usnesení. Povinnost k plnění byla uložena žalobkyni i žalovanému, když žalobkyně se domáhala úhrady částky 121 932 Kč, úspěšnou byla pro částku 108 924,75 Kč. 121 932 Kč = 100 %, 108 924,75 Kč = 89,33 %, 89 % po zaokrouhlení. 100 % - 89 % = 11 %.

Poučení