21 Co 334/2022- 319

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Markové a Mgr. Lucie Jackwerthové [anonymizováno] věci žalobců: a) [příjmení] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] b) nezl. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený opatrovnicí - advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] c) nezl. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený opatrovnicí [příjmení] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] za níž jedná [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím a 2 x [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího [anonymizována dvě slova] výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce a) domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobci b) a c) domáhali na žalované každý zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výroky II. a III.) a uložil žalobcům zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů [anonymizováno] částku [částka] (výrok IV.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali na žalované zaplacení shora uvedených částek jako přiměřeného zadostiučinění za újmu, která jim měla vzniknout v opatrovnickém [anonymizováno] vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], a to nezákonnými rozhodnutími na [číslo listu], [anonymizována tři slova] a [anonymizováno], kvůli kterým byl žalobce a), otec nezletilých žalobců b) a c), v období od [datum] omezen v péči o ně na 48 hodin 1 x za 14 dnů a ode dne [datum] se s nimi nemohl stýkat vůbec, a to až do [anonymizováno] [rok], čímž mělo být zasaženo do rodinného života žalobců a vzájemného práva na rodičovskou péči a výchovu. Žalobce a) požadoval zaplacení nemajetkové újmy [anonymizováno] výši [částka] a majetkové újmy [anonymizováno] výši [částka] představující náklady na právní zastoupení v [anonymizováno] o ústavní stížnosti. Žalobci b) a c) požadovali každý částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy.

3. Soud prvního stupně vzal mimo jiné za prokázáno, že rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl zamítnut návrh otce na změnu výchovy nezletilých a byl upraven jeho styk s nimi vždy v každém sudém týdnu od pátku do neděle a v každém lichém týdnu od úterý do čtvrtka, a dále [anonymizováno] vymezených termínech o letních prázdninách. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl rozsudek soudu prvního stupně [anonymizováno] výroku II. o úpravě styku změněn tak, že otec byl oprávněn se stýkat s nezletilými v každém sudém týdnu od pátku do neděle a [anonymizováno] vymezených termínech o letních školních prázdninách. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo nařízeno předběžné opatření, kterým byl zakázán styk otce s nezletilými do doby skončení [anonymizována dvě slova] otce [anonymizováno] podezření ze spáchání [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] svěřené osoby. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl výrokem I. zamítnut návrh otce na zrušení předběžného opatření nařízeného usnesením čl. 405, a výrokem II. zamítnut jeho návrh na zrušení tohoto předběžného opatření s tím, že by jeho styk s nezletilými probíhal za účasti plnoleté osoby po celou dobu styku vyjma převozu nezletilých mezi bydlištěm a místem realizace styku. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo toto usnesení [anonymizováno] výroku I. potvrzeno a [anonymizováno] výroku II. změněno tak, že návrh byl [anonymizováno] vady odmítnut. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] bylo rozhodnuto o tom, že výrokem II. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla porušena základní práva stěžovatele na rodinný život a na péči o děti garantovaná článkem 10 odst. 2 a článkem 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, a proto byl tento výrok zrušen; [anonymizováno] zbytku byla ústavní stížnost odmítnuta. Usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo matce uloženo strpět styk otce s nezletilými v každém sudém týdnu od pátku do neděle a v každém lichém týdnu od úterý do čtvrtka. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] [ulice] stížnost, kterou otec podal proti usnesením čl. 481 a [anonymizováno] byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] (čl. 582). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl žalobce a) zproštěn obžaloby z [anonymizováno], kterým se měl dopustit [anonymizována dvě slova] svěřené osoby s tím, že nebylo prokázáno, že se uvedený skutek stal. Soud konstatoval mimo jiné, že na nezletilých je zřejmý silný vliv matky přejímají její náhled na situaci a na otce, děti jsou nástrojem manipulace matky [anonymizováno] snaze je zcela eliminovat od otce.

4. Soud prvního stupně v odstavcích 11. až 13., 15. a 26. rozsudku rekapituloval další průběh opatrovnického [anonymizováno], včetně závěrů znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] z roku 2019 (viz odst. 19. rozsudku), na něž odvolací soud [anonymizováno] stručnost odkazuje.

5. Soud prvního stupně věc právně hodnotil podle [ustanovení pr. předpisu], o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále„ OdpŠk“). Dovodil, že stát neodpovídá za újmu vzniklou v důsledku předběžného opatření, vycházeje přitom z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Odpovědnostním titulem tedy nemohou být usnesení čl. 405, [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. Uvedená rozhodnutí nelze považovat za nezákonná ani proto, že nebyla nadřízeným soudem [anonymizováno] nezákonnost zrušena. [anonymizováno] věci nešlo ani o nesprávný úřední postup, neboť ten se případně odrazil v obsahu konkrétních rozhodnutí.

6. Jediným nezákonným rozhodnutím je tak rozsudek Krajského soudu v Praze [číslo listu], jehož výrok II. byl zrušen výše citovaným nálezem Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi tvrzenou újmou a odpovědnostním titulem není dána příčinná souvislost. Uvedeným rozhodnutím totiž došlo pouze k omezení kontaktu žalobce a) s nezletilými syny na polovinu oproti původní prvostupňové úpravě. Vztahy mezi rodiči byly narušeny již podstatně dříve, zhruba od roku 2013. Matka [anonymizováno] vztahu k žalobci a) konala mimořádně agresivně a nepřátelsky, podala na něj [anonymizována dvě slova], již předtím přitom začala omezovat styk otce s nezletilými. Tímto konáním matky došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi tvrzenou újmou a odpovědnostním titulem. K úplnému přerušení styku nedošlo na podkladě rozsudku Krajského soudu v Praze [číslo listu], ale v důsledku jednání matky. Žalobce přitom nestál o asistovaný styk z obavy z manipulace s nezletilými a negativního dopadu na [anonymizována dvě slova]. Nastalá situace tedy nebyla zapříčiněna libovůlí [anonymizováno], ale primárně tím, že rodiče nezletilých nebyli schopni se dohodnout na péči. Tvrzené narušení [anonymizována dvě slova] nezletilých prokázáno nebylo. Stejně tak nebyly prokázány dopady do pověsti žalobce a) na pracovišti, negativní pohled kolegů na něj. Požadavek na náhradu majetkové škody spočívající v nákladech vynaložených na [anonymizováno] před Ústavním soudem neshledal soud prvního stupně opodstatněným s odkazem na to, že o náhradě nákladů [anonymizováno] nebylo v [anonymizováno] o ústavní stížnosti vůbec rozhodováno. O nákladech [anonymizováno] rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu [anonymizováno] věci.

7. Proti rozsudku podali všichni žalobci včasné a přípustné odvolání (žalobce a) proti výroku I., žalobce b) proti výroku II. a žalobce c) proti výroku III.).

8. Žalobci a) a b) nesouhlasili se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodnutí o předběžném opatření nemůže být odpovědnostním titulem. Nesprávným shledali též jeho závěr, že odpovědnost [anonymizováno] je vyloučena proto, že tato rozhodnutí nebyla [anonymizováno] nezákonnost zrušena. Měli za to, že nebýt soudu, který návrhu matky vyhověl, měl by žalobce a) (otec) možnost se s dětmi stýkat, aniž by se dopouštěl protiprávního jednání. Po dobu účinnosti předběžného opatření tak činit nemohl. I pokud by byla přijata teze, že za předběžné opatření nese odpovědnost jeho navrhovatel, není tím vyloučena spoluodpovědnost [anonymizováno], který takové rozhodnutí vydal. Ústavní soud v nálezu sp. zn. [ústavní nález] kriticky zhodnotil též postup soudů při vydání předběžného opatření zakazujícího styk otce s dětmi. Navíc kritizované předběžné opatření bylo na základě závěrů Ústavního soudu změněno a styk otce s nezletilými byl upraven [anonymizováno] stejném rozsahu, jako tomu bylo rozsudkem ze dne [datum], čl. 300, čímž byl protiprávní stav napraven. Pokud se jedná o rozhodnutí čl. 481, nejde o rozhodnutí o předběžném opatření, ale bylo jím rozhodováno o návrhu otce na zrušení předběžného opatření a návrhu na stanovení asistovaného styku. Ústavní soud se v citovaném nálezu vyslovil tak, že zákaz styku otce s nezletilými byl nesprávný a nezákonný s tím, že soud měl stanovit alespoň asistovaný styk. Sám žalobce a) přitom takový návrh vznesl ([datum]). Až později na podzim [rok] se obával předem připravené scény při asistovaném styku, a proto se jej neúčastnil. Připustil, že újma spočívající [anonymizováno] vzájemném odloučení, dále v tom, že žalobce a) musel čelit nepravdivému obvinění, že děti byly nuceny na policii a u soudu lhát, byla do značné míry způsobena matkou nezletilých. Společně s matkou však významný díl nese též stát. Pokud by soud postupoval zákonně, byl by zachován styk otce s nezletilými podle původního prvostupňového rozsudku. [anonymizováno] styku s nezletilými nebylo otci zabráněno matkou, ale soudní mocí. Oba soudy měly v době rozhodování dostatek informací a indicií vedoucích k závěru, že matkou uváděné skutečnosti nejsou pravdivé, že nezletilí o otci říkají nepravdy, jak odhalil již znalec [příjmení] [příjmení] v posudku ze dne [datum]. Žalobci a) a b) nesouhlasili též s tím, že soud prvního stupně hodnotil svědka [příjmení] jako nevěrohodného. Vzájemné rodinné vazby žalobců vyplývají do značné míry z opatrovnického spisu, dále též z výpovědi žalobce a) a vznik nemajetkové újmy na straně všech žalobců je tedy logický. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích změnil a žalobcům přiznal náležité zadostiučinění a náhradu nákladů [anonymizováno] před soudy obou stupňů.

9. Žalobce c) rovněž vyjádřil nesouhlas s tím, že soud prvního stupně neshledal odpovědnostní titul v rozhodnutích o předběžných opatřeních. Tato rozhodnutí vycházela ze stejných nesprávných závěrů jako rozsudek Krajského soudu v Praze [číslo listu] Ústavní soud uvedená rozhodnutí o předběžných opatřeních nezrušil jako nezákonná jen proto, že již bylo neúčelné se jejich zákonností zabývat. Rozhodnutí o předběžných opatřeních neměla být v této podobě vůbec vydána. Nesouhlasil též s tím, že odpovědnost za újmu žalobců v podobě zásahu do jejich rodinného života a narušení jejich citových vazeb viděl soud prvního stupně pouze na straně matky. Bez uvedených nezákonných rozhodnutí soudu by újma nevznikla nebo by nevznikla v takové podobě. Rozhodnutí, která soud vydal, ačkoli měl učinit zcela odlišné závěry, umožnila matce dětí dosáhnout svého záměru izolovat děti od otce a zničit jejich vztahy. Odpovědnost matky a [anonymizováno] je tak přinejmenším společná. Vzhledem k tomu, že vztahy mezi žalobcem a) a jeho syny byly před započetím sporů mezi rodiči zcela v pořádku, je újma všech tří žalobců zcela zřejmá a presumovatelná a není třeba ji více prokazovat. Žalobce c) navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil a přiznal mu požadovanou částku přiměřeného zadostiučinění a náhradu nákladů [anonymizováno] před soudy obou stupňů.

10. Žalovaná vyjádřila s napadeným rozsudkem souhlas jak po skutkové, tak po právní stránce, a navrhla jeho potvrzení a přiznání náhrady nákladů odvolacího [anonymizováno].

11. Odvolací soud přezkoumal k odvolání všech žalobců rozsudek včetně [anonymizováno], které jeho vydání přecházelo podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že jejich odvolání nejsou opodstatněná.

12. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou správná a v souladu s obsahem provedených důkazů.

13. Na zjištěný skutkový stav soud prvního stupně správně aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a přiléhavou judikaturu, na kterou odvolací soud [anonymizováno] stručnost odkazuje.

14. Všichni tři žalobci tvrdí, že jim vznikla újma v důsledku pěti konkrétních rozhodnutí soudů vydaných v rámci opatrovnického [anonymizováno] vedeného u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. [spisová značka], jež jsou podle nich nezákonná. Jedná se o jeden rozsudek a čtyři usnesení. Každým z těchto tvrzených odpovědnostních titulů bylo třeba se zabývat samostatně a samostatně zkoumat existenci předpokladů odpovědnosti [anonymizováno] za škodu podle OdpŠk.

15. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním [anonymizována dvě slova] správním [anonymizováno], v [anonymizováno] podle soudního řádu správního nebo v [anonymizována dvě slova], b) nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo [anonymizováno] nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 17. [anonymizováno] dovození odpovědnosti [anonymizováno] za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu 2) vznik škody a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Není-li naplněna byť jen jedna z nich, nemůže být žalobce se svým nárokem úspěšný. Ohledně nemajetkové újmy, která není způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce [anonymizováno], se vznik újmy nepresumuje, ale musí být prokázán.

18. K újmě, jež měla žalobcům vzniknout v důsledku usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]:

19. Žalobci nesouhlasili s tím, že odpovědnost [anonymizováno] za škodu způsobenou předběžným opatřením je vyloučena. Namítali, že soudem prvního stupně zmíněný judikát Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] odkazuje na již neexistující ustanovení § 77 odst. 3 o.s.ř. a byl vydán v majetkoprávním sporu, kde případná újma vzniklá předběžným opatřením byla kryta složenou jistotou. Naproti tomu v posuzované věci se jednalo o spor opatrovnický, v němž se jistota neskládá. Dovozovali proto, že stát za škodu způsobenou předběžným opatřením minimálně spoluodpovídá. Tyto námitky neshledal odvolací soud jako opodstatněné. 20. [anonymizováno] posouzení, zda může být dána odpovědnost [anonymizováno] za škodu případně způsobenou usneseními čl. 405 a [anonymizováno] podle OdpŠk je stěžejní právě skutečnost, že se jednalo o usnesení o předběžném opatření. Odvolací soud považuje za zcela správný závěr soudu prvního stupně, že za škodu nebo jinou újmu způsobenou předběžným opatřením odpovídá navrhovatel předběžného opatření s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Závěry zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu považuje odvolací soud za nadále použitelné, a to i [anonymizováno] poměry tzv. nesporných [anonymizováno] upravených s účinností od [datum] v [ustanovení pr. předpisu] o zvláštních řízeních soudních (dále„ z.ř.s.“).

21. Nejvyšší soud zde vyjádřil mimo jiné závěr, že zákonná úprava odpovědnosti [anonymizováno] za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím vychází z předpokladu, že zvláštní úprava obsažená v právních předpisech, na jejichž základě bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, nezakládá [anonymizováno] stejném nebo i širším rozsahu odpovědnost jiného subjektu. Dovodil, že stát nenese odpovědnost za škodu vzniklou činností, která je výkonem státní správy tam, kde příslušný zákon přičítá odpovědnost za výsledek takové činnosti tomu, kdo ji podnítil (navrhovateli), bez zřetele k tomu, zda výsledku (zpravidla rozhodnutí) bylo docíleno v souladu se zákonem nebo v rozporu s ním. Uvedl, že v případech předběžných opatření (v jím posuzovaném rozhodném období šlo o § 77 odst. 3 o.s.ř.) škoda nebo jiná újma sice vzniká coby důsledek omezení založených předběžným opatřením, protiprávnost se však nepojí s „ nezákonností“ předběžného opatření, nýbrž s tím, zda zaniklo nebylo bylo zrušeno z jiných než v § 77 odst. 3 o.s.ř. vypočtených příčin.

22. Úprava speciální odpovědnosti za škodu způsobenou předběžným opatřením, jež byla do [datum] stanovena v § 77 odst. 3 o.s.ř., je nyní pojata do ustanovení § 77a o.s.ř., podle něhož zaniklo-li nebo bylo-li zrušeno nařízené předběžné opatření z jiného důvodu než proto, že návrhu [anonymizováno] věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, je navrhovatel povinen nahradit škodu a jinou újmu každému, komu předběžným opatřením vznikla. Této odpovědnosti se navrhovatel nemůže zprostit, ledaže by ke škodě došlo i jinak.

23. Koncepce speciální odpovědnosti za škodu způsobenou předběžným opatřením tedy zůstala zachována, byla pouze doplněna a zpřesněna. Proto [anonymizováno] odpovědnost za škodu způsobenou předběžným opatřením platí závěry, které vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí citovaném shora. 24. [anonymizována dvě slova] upravená z.ř.s., tedy i [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] péče soudu o nezletilé (§ 2 písm. t) z.ř.s.), se použije subsidiárně občanský soudní řád (viz § 1 odst. 3, 4 z.ř.s.).

25. Předběžná opatření jsou v z.ř.s. upravena v ustanovení § 12. Nejedná se však o úpravu komplexní, a proto se použijí i ustanovení § 74 a násl. o.s.ř. a § 102 o.s.ř. a [anonymizováno] případnou náhradu škody a jiné újmy platí § 77a o.s.ř. Je zcela nerozhodné, že některá [anonymizována tři slova] péče soudu o nezletilé lze zahájit i bez návrhu a není v nich tedy podle § 12 odst. 3 z.ř.s. vyžadováno složení jistoty k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením (§ 12 odst. 3 z.ř.s.). Skutečnost, že není skládána jistota, neznamená, že navrhovatel předběžného opatření za škodu nebo jinou újmu vzniklou předběžným opatřením, neodpovídá (srovnej např. komentář ASPI k § 12 z.ř.s., stav ke dni [datum]). Ani [anonymizováno] sporných řízeních není složení jistoty vždy vyžadováno (§ 75b odst. 3 o.s.ř.). Podle § 77a odst. 4 o.s.ř. totiž platí, že povinnost navrhovatele nahradit škodu nebo jinou újmu, která nebyla zajištěna složenou jistotou, tím není dotčena.

26. Soudní praxe dovodila, že stát by odpovídal za újmu vzniklou předběžným opatřením pouze v případě, pokud by bylo nařízeno z moci úřední, tj. bez návrhu. V daném případě však bylo předběžné opatření nařízeno na návrh matky nezletilých, a proto pokud jím nějaká újma vznikla, odpovídá za ni matka a odpovědnost či spoluodpovědnost [anonymizováno] je vyloučena.

27. Závěr soudu prvního stupně, že usnesení čl. 405 a [anonymizováno] nejsou odpovědnostním titulem, je proto správný.

28. Jelikož usnesení čl. 405 a [anonymizováno] nejsou odpovědnostními tituly podle OdpŠk, bylo již nadbytečné zabývat se existencí dalších předpokladů odpovědnosti za škodu, tj. vznikem škody a příčinnou souvislostí.

29. K újmě, jež měla žalobcům vzniknout v důsledku usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]:

30. Žalobcům lze přisvědčit v tom, že těmito usneseními nebylo nařízeno předběžné opatření, ale byl jimi jednak zamítnut návrh žalobce a) (otce) na zrušení předběžného opatření nařízeného usnesením čl. 405 [anonymizováno] spojení s usnesením čl. 453, a dále odmítnut jeho návrh na změnu tohoto předběžného opatření. Závěry týkající se odpovědnosti [anonymizováno] za škodu způsobenou předběžným opatřením proto na ně nelze bez dalšího vztáhnout.

31. Odvolací soud přesto [anonymizováno] shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že ani usnesení čl. 481 a [anonymizováno] nepředstavují odpovědnostní titul podle OdpŠk, neboť nebyla naplněna podmínka zrušení nebo změny rozhodnutí [anonymizováno] nezákonnost podle § 8 odst. 1 OdpŠk a ani podmínka odpovědnosti [anonymizováno] v materiálním slova smyslu (k tomu srovnej např. nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]).

32. Žalobce a) chtěl svými návrhy docílit zrušení, resp. změny předběžného opatření, kterým byl zakázán jeho styk s nezletilými syny a obnovit tak možnost svého styku s nimi. Proti těmto usnesením, kterými nebylo jeho návrhům vyhověno, podal ústavní stížnost, která však byla usnesením Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud neshledal splnění podmínek [anonymizováno] konstataci porušení ústavně zaručených práv stěžovatele ze strany soudů. Měl za to, že ani úmysl žalobce a) podat k obecným soudům návrh na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění sám o sobě nepostačuje k tzv. akademickému výroku. Upozornil, že argumentace žalobce a) je v podstatě totožná jako v ústavní stížnosti, o níž bylo rozhodnuto nálezem sp. zn. [ústavní nález] a že [anonymizováno] případné [anonymizováno] o odpovědnosti [anonymizováno] za škodu bude nejdůležitější právě tento nález. Dále uvedl, že napadená rozhodnutí soudy přijaly v době, kdy zmíněný nález ještě nebyl vydán, v důsledku tohoto nálezu pak přijaly opatření k úpravě širokého styku žalobce a) s nezletilými syny. Ústavní soud zde také vyjádřil, že možnost požadování finančního odškodnění za způsobenou újmu ze strany [anonymizováno] není jedinou formou nápravy zásahu do práva na respektování rodinného života. [příjmení] má být primárně obnovení styku s dětmi, což se v důsledku rozhodnutí soudu také stalo (viz odst. 18. citovaného usnesení).

33. Žalobce tedy sám inicioval přezkoumání ústavnosti výše uvedených usnesení a úspěšný nebyl.

34. Odvolací soud dále podotýká, že v tomto [anonymizováno] není oprávněn se zabývat tím, jakým způsobem mělo být soudy v namítaném [anonymizováno] rozhodnuto, jak měly být vyhodnoceny podklady [anonymizováno] rozhodnutí o návrzích žalobce a) o styku se syny za situace probíhajícího [anonymizována dvě slova]. Nicméně ani Ústavní soud se v nálezu sp. zn. [ústavní nález] nevyslovil [anonymizováno] neomezený styk žalobce a) se syny za situace probíhajícího [anonymizována dvě slova] a přikláněl se ke styku asistovanému. K námitce žalobce a), že sám asistovaný styk se syny navrhoval, čemuž soudy výše uvedenými usneseními nevyhověly, odvolací soud uvádí, že jeho návrh byl odmítnut podle § 43 odst. 2 o.s.ř. [anonymizováno] vady a později již žalobce o asistovaný styk se syny nestál (ať již z jakýchkoli pohnutek).

35. K újmě, jež měla žalobcům vzniknout v důsledku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]:

36. Odvolací soud má [anonymizováno] shodě se soudem prvního stupně za to, že odpovědnostním titulem [anonymizováno] smyslu § 5 písm. a) a § 8 odst. 1 OdpŠk je pouze výše označený rozsudek Krajského soudu v Praze, a to v rozsahu výroku II., kterým byl omezen styk žalobce a) se syny, neboť tento výrok byl [anonymizováno] nezákonnost zrušen nálezem Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález].

37. Odvolací soud se pak ztotožňuje i s jeho závěry, že mezi tímto nezákonným rozhodnutím a tvrzenou újmou není dána příčinná souvislost. Žalobci totiž dovozují vzniklou újmu primárně z toho, že usnesením o předběžném opatření (čl. 405 [anonymizováno] spojení s čl. 453) byl zakázán styk žalobce a) s žalobci b) a c). Uvedeným výrokem II. rozsudku krajského soudu však nedošlo k úplnému vyloučení možnosti styku žalobce a) se syny, ale pouze k jeho omezení na polovinu oproti úpravě stanovené soudem prvního stupně v rozsudku čl.

300. Jednalo se o styk v intervalu 1 x za 14 dnů na víkend. Z obsahu opatrovnického spisu vyplývá, že to byla matka, která se všemi možnými prostředky snažila o zpřetrhání vazeb mezi otcem a syny a vztahy byly vážně narušeny již před vydáním předmětného nezákonného rozhodnutí. Z obsahu opatrovnického spisu nevyplývá, že by ke zpřetrhání vazeb mezi žalobci došlo právě v důsledku úpravy styku otce se syny stanovené výrokem II. předmětného rozsudku, matka styku otce se syny bránila již předtím. Sám Ústavní soud konstatoval, že s ohledem na rozsah konfliktu mezi žalobcem a) a matkou nezletilých jsou vztahy v rodině vážně narušeny. Ústavní soud sice konstatoval nezákonnost výroku II. předmětného rozsudku, avšak nijak konkrétně se nevyjádřil k případné možnosti žalobců žádat odškodnění újmy proti [anonymizováno].

38. Odvolací soud považuje za důležité připomenout, že žalobci odvozují vzniklou újmu za časové období cca půl roku (od poloviny února [rok] do konce srpna [rok]) s tím, že mělo dojít k narušení, až zničení jejich citových vazeb. V rámci opatrovnického [anonymizováno] však bylo po zásahu Ústavního soudu rozhodnutí zakazující styk otce s nezletilými změněno a styk byl upraven podle původního rozhodnutí [anonymizováno] věci samé (rozsudek Okresního soudu Praha – západ čl. 300), asistovaný styk, který byl navrhován později (mimo žalobci vymezené období) žalobce a) využít nechtěl. Nakonec, poté, co rodiče absolvovali rodinnou terapii, bylo rozhodnuto o svěření nezletilých do střídavé péče rodičů (viz rozsudek Okresního soudu Praha – západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Lze tedy uzavřít, že ke kýženému výsledku, tedy nápravě narušených rodinných vztahů, došlo, citové vazby mezi žalobci zničeny nebyly.

39. Pokud se jedná o požadavek žalobce a) na náhradu újmy majetkové – nákladů [anonymizováno] o ústavní stížnosti, i zde odvolací soud zcela sdílí závěry soudu prvního stupně.

40. Podle § 31 odst. 2 OdpŠk totiž platí, že náhradu nákladů [anonymizováno] může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu [anonymizováno] na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Žalobce a) v [anonymizováno] o ústavní stížnosti náklady [anonymizováno] nežádal a Ústavní soud o nich nerozhodoval. Odvolací soud odkazuje v tomto směru např. na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3745/13, v němž Ústavní soud uvedl, že„ dle ustálené praxe pojímá rozhodnutí o náhradě nákladů [anonymizováno] do výroku svého nálezu či usnesení toliko tehdy, je-li vznesen ze strany účastníka příslušný procesní návrh. Pokud takový návrh vznesen není a neshledá-li sám Ústavní soud důvod [anonymizováno] postup dle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, automaticky se uplatní zásada uvedená v § 62 odst. 3 téhož předpisu, dle níž si každý z účastníků hradí náklady, které mu vznikly, sám.“.

41. Jelikož tedy žalobce a) nevyužil možnosti domáhat se náhrady nákladů v [anonymizováno] před Ústavním soudem postupem podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, nemůže se jejich náhrady domáhat podle OdpŠk.

42. Na základě výše uvedeného se odvolací soud v plném rozsahu ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby. Proto podle § 219 o.s.ř. jeho rozsudek jako věcně správný potvrdil, včetně rozhodnutí o nákladech [anonymizováno], o nichž bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb.

43. O náhradě nákladů [anonymizováno] odvolacího rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci byli v odvolacím [anonymizováno] neúspěšní, a proto jsou povinni nahradit žalované společně a nerozdílně náklady [anonymizováno], které jí vznikly, a to [anonymizováno] výši podle vyhl. č. 254/2015 Sb. za dva úkony – příprava a účast u odvolacího jednání (§ 1 odst. 3 písm. b) a c) cit. vyhl.) á [částka], tj. celkem [částka].

Poučení