42 C 153/2018-285

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] zastoupený opatrovnicí [příjmení] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] zastoupený opatrovnicí [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] o: zaplacení 333 660 Kč s příslušenstvím a 2 x 557 260 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se první žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 333 660 Kč spolu s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 333 660 Kč od 20. 7. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se druhý žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 557 260 Kč spolu s 9% úrokem z prodlení z uvedené částky od 20. 7. 2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba, kterou se třetí žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 557 260 Kč spolu s 9% úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 20. 7. 2018 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalované částku 1 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali na žalované zaplacení náhrady škody, způsobené jim v řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], přičemž první žalobce (otec) požadoval jednak náhradu imateriální újmy ve výši 321.640 Kč s příslušenstvím, jednak náhradu materiální škody ve výši 12.020 Kč s příslušenstvím, druhý a třetí žalobce (nezletilé děti prvního žalobce) náhradu imateriální újmy ve výši 557.260 Kč s příslušenstvím. Žalobci uvedli, že nemateriální újma představuje zásah do rodinného života a vzájemného práva na rodičovskou výchovu a péči v období 17. únor – 21. srpen 2017, způsobené opakovanými nezákonnými rozhodnutími obecných soudů na č.l. 372, 405, 453, 481 a 490 prokázané nálezem I. ÚS 1079/17, s důsledkem naprosté izolace žalobce 1 od žalobců 2 a 3 po dobu více než 6 měsíců. U [název soudu] je pod sp. zn. [spisová značka] vedeno doposud neskončené řízení o úpravu rodičovské odpovědnosti a výživy žalobce 1 k žalobcům 2 a 3. V této věci rozhodoval [název soudu] dne [datum rozhodnutí] rozsudkem č.j. [číslo jednací], kterým ponechal žalobce 2 a 3 v péči jejich matky a upravil styk žalobce 1 s žalobci 2 a 3 tak, že se v každém kalendářním týdnu stýkali v rozsahu 2 ucelených dnů (48 hodin). Po vynesení tohoto rozsudku matka podala účelové trestní oznámení na žalobce 1 s cílem zvrátit rozhodnutí okresního soudu. Na toto reagoval [název soudu] v odvolacím řízení, kdy rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] tak, že styk žalobce 1 s žalobci 2 a 3 omezil na polovinu, tedy 48 hodin za 14 dní. Dne 17. 3. 2017 vydal [název soudu] na návrh matky předběžné opatření č.j. [číslo jednací], kterým zakázal žalobci 1 úplně styk s žalobci 2 a 3, a to kvůli zahájenému trestnímu řízení proti žalobci 1 (na základě trestního oznámení matky). Toto usnesení i přes odvolání žalobce 1 potvrdil i krajský soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. Po provedeném vyšetřování v trestní věci, které nijak nepotvrdilo obvinění žalobce 1, se žalobce 1 domáhal zrušení zákazu styku s případnou možností styku s přítomností další plnoleté osoby. Okresní soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], návrh zamítl, což fakticky potvrdil i [anonymizována dvě slova] usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. Ve věci pak byl vydán nález [název soudu] ze dne 26. 7. 2017 sp. zn. I. ÚS 1079/17, který se kromě zrušení výroku II. [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] s konstatováním porušení základních práv zabýval i následnými usneseními obecných soudů ze dnů 17. 3. a 3. 5. 2017, jimiž byl žalobci 1 znemožněn styk s žalobci 2 a 3, aniž by tato usnesení byla napadena ústavní stížnosti. K nim se vyjádřil [název soudu] v bodě 27 nálezu v tom smyslu, že tato rozhodnutí rovněž trpí toutéž vadou nepřiměřenosti zásahu do práv účastníků. S ohledem na ještě výrazně vyšší intenzitu zásahu, než byla omezením styku na polovinu, lze dovodit zásah do základních práv žalobců a nezákonné způsobení nemajetkové újmy i těmito usneseními ze dnů 17. 3. a 3. 5. 2017. Podstatné také je, že se žalobce domáhal právě změny zákazu styku na asistovaný styk s přítomností další plnoleté osoby, toto obecné soudy zamítly usneseními na č.l. 481 a 490, tedy zamítly přesně takové řešení, které jako adekvátní věci shledal [název soudu] ve svém nálezu. Lze tedy konstatovat, že i zamítnutím těchto návrhů žalobce 1 došlo k porušení ústavních práv všech žalobců. Tato usnesení na č.l. 481 a 490 pak následně žalobce 1 napadl další ústavní stížností, která byla odmítnuta usnesením [název soudu] ze dne 17. 10. 2017 sp. zn. I. ÚS 2760/17, ale výhradně z důvodu, že v mezidobí došlo usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] k obnovení styku žalobce 1 s žalobci 2 a 3 v rozsahu původního rozsudku [název soudu] ze dne 24.10.2016, tedy 48 hodin každý kalendářní týden. [název soudu] tedy stížnost odmítl, ale jen z důvodu v mezidobí již provedeného odstranění zásahu do práv žalobců, kdy zásada subsidiarity kasačních zásahů [název soudu] brání zasahovat v případě, kdy již zásah do práv netrvá, a nelze činnost [název soudu] vnímat jako akademické výroky o porušení práv, případně jako naplnění podmínky zrušení rozhodnutí pro možnost domáhat se náhrady způsobené újmy. [název soudu] zde připomněl, že nelze předjímat pokračování v nezákonném rozhodování obecných soudů, když po nálezu I. ÚS 1079/17 své rozhodování zásadním způsobem korigovaly a protiprávní zásah ze sféry žalobců odstranily. K tomu žalobci uvádějí, že spis se z [název soudu] s odmítavým stanoviskem vrátil dne 27. 10. 2017 na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [část Prahy], a již 31.10.2017 tento soud opět vydává na návrh matky usnesení č.j. [číslo jednací] o předběžném opatření, kterým opět zakazuje žalobci 1 styk s žalobci 2 a 3, kdy soud prakticky zopakoval přesně to samé nezákonné rozhodnutí, které bylo kritizováno [název soudu] Dne 25.4.2018 byl v trestní věci žalobce 1 plně zproštěn obžaloby, a to rozsudkem [název soudu], č.j. [číslo jednací]. Nejprve tedy došlo v důsledku rozhodnutí [název soudu] ze dne 15.2.2017 k omezení péče žalobce 1 o žalobce 2 a 3 o polovinu, tedy ze 2 dnů za týden na 2 dny za dva týdny, již v tento moment započalo odcizování žalobce 1 a žalobců 2 a 3, snížení možnosti výchovy dětí jejich tátou, možnosti rozvíjení citových vazeb mezi rodičem a dětmi, působení na děti, sdílení jejich každodenních prožitků a pocitů, a naopak došlo k posílení vlivu matky, který se ale na základě znaleckých posudků jak v opatrovnické věci, tak trestní věci, ukázal být pro děti nežádoucí a škodlivý. Matka totiž děti programovala proti otci a posléze i proti dalším příbuzným z otcovy strany, děti si„ kupovala“ drahými dárky, deformovala jejich osobnosti, naváděla je proti otci a všemožně se snažila naprosto eliminovat otce - žalobce 1 ze života dětí - žalobců 2 a 3. Po úplném zákazu styku žalobce 1 s žalobci 2 a 3 se uvedené odcizení ještě prohloubilo, což žalobce 1 vnímal jako těžké příkoří, bezpráví a bezmoc. Naprosto věcně toto shrnul [název soudu] ve zprošťujícím rozsudku, když konstatoval (po opakovaných výpovědích nezletilých, str. 21), že je třeba přihlédnout i ke skutečnosti, že od 26.10.2017, kdy styk obžalovaného (žalobce 1) s nezletilými (žalobci 2 a 3) vůbec neprobíhá, citelně narůstá negativní postoj nezletilých nejen vůči obžalovanému, ale už i k jeho rodičům (nezletilých prarodičů), sestře (tetě nezletilých), kdy náhle i tyto osoby označili jako agresory, jako ty, které jim také ubližovaly, bily je nebo naopak nic nedělaly, popíjely stále alkohol apod. Z uvedeného je prokázán negativní dopad odloučení otce od dětí a vznik další nemateriální újmy v podobě zhoršení vztahu dětí k dalším členům rodiny ze strany otce. Jak konstatoval znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] ve svém posudku (citován v zprošťujícím rozsudku [příjmení] [obec a číslo] na str. 17 a 18), pro zdravý psychický vývoj dětí je třeba, aby měly dobré vztahy s oběma rodiči, styk dětí s otcem proto znalec označil za vhodný, kdy je nutné, aby se narušené vztahy dětí s otcem obnovily a doporučil styk o víkendu jednou za 14 dnů i styk během pracovního týdne. Jakýkoli užší styk či dokonce úplné odloučení rodiče od dětí je tedy nutno považovat za nevhodný a škodlivý. Nemajetková újma vznikla dlouhodobým odloučením dětí od otce v důsledku protiprávního zásahu soudními rozhodnutími, poškozením vztahů dětí k otci a poškozováním jejich morálního profilu, když jsou svědky neschopnosti státní moci ochránit jejich práva a jejich řádnou výchovu, když jejich výchova je deformována zjištěním, že agresivní jednání vůči druhému rodiči je to správné a úspěšné pro život. Dlouhodobé odloučení dětí od otce nezákonnými rozhodnutími soudu vystavilo děti další prokázané manipulaci ze strany matky, jejímž důsledkem je deklarování nejen bezdůvodného negativního postoje k otci, ale už i k dalším příbuzným ze strany otce. Takováto situace by zcela zjevně nenastala, kdyby otci nebylo soudy zabráněno se s dětmi stýkat a alespoň částečně by tento vliv matky mohl eliminovat. Tyto nemajetkové újmy nelze vyčíslit a doložit, toto si chlapci i otec ponesou celý život a bude se nepochybně promítat i do schopnosti chlapců fungovat v partnerských vztazích a respektování práv ostatních osob. Nemajetková újma působená nezákonnými zásahy opatrovnického soudu omezující drasticky a bezdůvodně normální život žalobců, je nevyčíslitelná. Kdo neprožil toto utrpení odloučení dětí od rodiče a rodiče od dětí, vědomí, že se nalézají v prostředí programující děti proti němu, kdy státní orgány místo ochrany dětí a jejich rodinného života podporují tento agresivní způsob vylučování jednoho z rodičů z péče, kdy šikanují žalobce 1 zjevně účelovým trestním řízením, kdy žalobce 1 je v neustálé obavě, kdy zase bude jeho kontakt s dětmi zcela znemožněn úplně stejným zásahem státní moci, jaký už byl shledán nezákonným (rozhodnutí okresního soudu z 31. 10. 2017 se zákazem styku s dalším a prokazatelně křivým obviněním otce matkou, dále rozhodnutí krajského soudu z 28. 2. 2018 zcela bezdůvodně omezující styk na polovinu a rušící prázdninovou úpravu, která jsou přesnými kopiemi rozhodnutí, jaká již kritizoval [název soudu]). Pocit bezmoci, pocit, že obecné soudy si zahrávají bez jakýchkoliv následků se životy lidí, rozvrácená důvěra v právní stát, to vše jsou újmy, které nelze explicitně doložit, což ale neznamená, že jimi žalobci netrpí. U žalobce 1 pak došlo rovněž k poklesu kvality jeho života, což vyústilo i v jeho problémy v pracovním uplatnění, kdy značnou část jeho mentální kapacity a nemalou časovou náročnost (opakované chození na [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]) si vyžádalo řešení protiprávních zásahů státní moci do života jeho a synů. Tuto zvýšenou zátěž žalobce 1 dokládá snížením příjmu (potvrzení o předchozím dosaženém měsíčním příjmu a potvrzením o aktuálním příjmu), kdy žalobce 1 musel být kvůli sníženému výkonu přeřazen na méně náročnou práci. Nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. tak žalobci shledávají zejména v omezení jejich rodinného života v důsledku rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], jehož výrok upravující rozsah styku byl jako nezákonný [název soudu] zrušen, tj. od 15. února 2017, ale zejména od 17. 3. 2017, kdy aplikací stejně závažného vadného postupu obecných soudů došlo dále vydávanými předběžnými opatřeními, jejichž nezákonnost byla rovněž [název soudu] konstatována, k úplnému přerušení (zákazu) kontaktu žalobce 1 s žalobci 2 a 3. až do konce srpna 2017. Žalobci jsou přesvědčeni, že s ohledem na protiprávnost a nezákonnost zásahů státu výše uvedenými rozhodnutími a s ohledem na újmu, která jim v důsledku těchto nezákonných rozhodnutí vznikla, jsou oprávněni se domáhat náhrady nemateriální újmy za zásah do rodinného života a vzájemného práva na rodičovskou výchovu a péči v období 17. únor – 21. srpen 2017, způsobené opakovanými nezákonnými rozhodnutími obecných soudů na č.l. 372, 405, 453, 481 a 490 prokázané nálezem I. ÚS 1079/17, s důsledkem naprosté izolace žalobce 1 od žalobců 2 a 3 po dobu více než 6 měsíců. Žalobci přirovnali svou nemajetkovou újmu k případům odškodného dle nálezu I.ÚS 1737/16 či případu dětí zaměněných v třebíčské porodnici. Vycházeli přitom ze základní výše odškodnění ve výši 20.000 Kč měsíčně na každého ze žalobců, přičemž se současně odkázali na analogii s případy, kdy je odškodňována nezákonná vazba, tedy dle jejich názoru 15.000 Kč – 45.000 Kč za měsíc trvání protiprávního stavu. Dále žalobci zdůraznili, že zatímco první žalobce je dospělá osoba, která je schopna se bezpráví bránit, druzí dva žalobci jsou v systému zcela bezbranní, tím spíše, že je v opatrovnických řízeních nesmí zastoupit ani zákonný zástupce, a to ani podáním ústavní stížnosti v jejich prospěch nebo v jejich zastoupení. Nezletilí žalobci jsou tak hříčkou v rukách státní moci, zbaveni i ochrany vlastními rodiči. S ohledem na to stanovil první ze žalobců výši základní sazby odškodnění na částku 24.000 Kč za měsíc zásahu do svých práv, přičemž tuto navýšil dále o 25% s ohledem na vliv nezákonných rozhodnutí na agresivitu napadání jeho osoby ze strany matky křivými obviněními, kterou dle jeho názoru soud umožnil, o dalších 10% proto, že bez zákonného podkladu trvala předběžná úprava zákazu styku déle, než zákon umožňuje, o dalších 25% za úplnou izolaci od dětí ve srovnání se shora uvedenými případy, o dalších 50% za pocity bezmoci ovlivnit následky negativního vlivu matky na nezletilé, v nepřátelském prostředí a konečně o dalších 5% za svůj aktivní přístup na odstranění protiprávního stavu. Celkem žalobce požadoval na nemajetkové újmě částku 321.640 Kč. Ále požadoval náhradu škodu v celkové výši 12 020 Kč, spočívající v nákladech na zastoupení v řízení před [název soudu], a to jak v částečně úspěšné stížnosti I. ÚS 1079/17 v částce 8.420 Kč tak v neúspěšné stížnosti ze dne 30. 8. 2017, odmítnuté usnesením I. ÚS 2760/17 ze 17. října 2017, kdy k odmítnutí stížnosti došlo pouze z důvodu mimo kontrolu žalobce 1 (žalobců), tedy z důvodu, že v mezidobí byl protiústavní zásah ze sféry žalobců odstraněn rozhodnutím až ze dne 12. 9. 2017 s právní mocí 20. 9. 2017, a to v částce 3.600 Kč Nezletilí žalobci požadovali základní sazbu 36.000 Kč za měsíc, kterou dále navýšili o 5% za psychické naprogramování matkou a s tím spojený v budoucnu očekávaný dopad do jejich duševní sféry, o dalších 10% proto, že bez zákonného podkladu trvala předběžná úprava zákazu styku déle, než zákon umožňuje, o dalších 10% za izolaci od otce a dalších příbuzných, o dalších 65% za umožnění negativního vlivu matky na nezletilé ve vztahu k otci, čímž došlo k výraznému snížení respektu nelzetilých vůči otci a o dalších 50% za zásah do jejich základních práv, kdy byly vystaveny situaci srovnatelné s duševním týráním Celkem každý z nezletilých žalobců požadoval na nemajetkové újmě částku 557.260 Kč. Žalobci uzavřeli, že neshledávají důvod pro snížení základní sazby ani pro dny mezi rozsudkem [anonymizována dvě slova] ze dne 15. 2. 2017 a prvním usnesením o zákazu styku ze 17. 3. 2017, neboť rozsudek nebyl v právní moci, nebyla ani předběžně vykonatelná úprava, tedy styk byl na libovůli matky, která jej neumožňovala vůbec. Za rozhodné období tak výslovně označili období od rozsudku [anonymizováno] soudu ze dne 15. 2. 2017 do vydání usnesení [název soudu] ze dne 21. 8. 2017. Žalobci uplatnili svůj nárok u žalované dne 19.1.2018, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobci neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobci dne 22.1.2018 podali žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve shora uvedených částkách a žalobce a) též majetkovou újmu. Nárok žalobců byl vypořádán dne 24.1.2019, žalovaná dospěla k závěru, že nejsou splněny podmínky pro vznik nároku dle OdpŠk a nárok žalobců na náhradu škody a nemajetkové újmy jako nedůvodný odmítla. Především poukázala na stávající judikaturu, týkající se odpovědnosti za škodu, způsobenou předběžným opatřením (např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Pokud jde o nárok 1.žalobce na náhradu majetkové újmy ve výši 12 020 Kč, která představuje náhradu právního zastoupení v řízení před [název soudu], žalovaná jej shledala neoprávněným s odkazem na ust. § 31 odst. 2 OdpŠk a ust. § 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o [název soudu] a na něj navazující usnesení [název soudu] ze dne 22.1.2014, sp. zn. IV. ÚS 3745/13 s tím, že tento může v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Bylo tedy na prvním žalobci, aby se přiznání náhrady nákladů právního zastoupení domáhal v rámci řízení před [název soudu], čímž by v rámci vyčerpání všech prostředků minimalizoval vznik případné škody. První žalobce však toto neučinil. Závěrem konstatovala, že žalobci uplatněná částka zadostiučinění zcela vybočuje z mezí Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, když základní výše náhrady je dle názoru žalované neodůvodněně nepřiměřeně navyšována. S odkazem na shora uvedené skutečnosti žalovaná navrhla, aby [název soudu] žalobu v plném rozsahu zamítl. [Anonymizovaný odstavec.]

4. Rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl návrh otce na změnu výchovy nezletilých [jméno] a [celé jméno žalobce] zamítnut. Bylo rozhodnuto o tom, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilými vždy v každém sudém týdnu od pátku 18:00 hodin do neděle 18:00 hodin a v každém lichém týdnu od úterý od 18:00 hodin do čtvrtka 18:00 hodin, kdy má převzít nezletilé v místě bydliště matky. Dále bylo otci uloženo právo stýkat se s nezletilými o letních prázdninách ve zde specifikovaných podmínkách. Dále byla uložena otci povinnost uhradit náhradu nákladů řízení státu a matce rovněž s tím, že dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů obou účastníků řízení.

5. Rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl rozsudek soudu I. stupně [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve výrocích I. a III. potvrzen, ve výroku II. změněn ohledně úpravy styku s nezletilými s otcem, a sice tak, že se jedná o styk každý sudý víkend ve školním roce a dále o letních školních prázdninách. Rovněž bylo rozhodnuto o tom, že rodiče jsou povinni si obě nezletilé děti předat v místě bydliště matky s tím, že matka je povinna nezletilé na styk s otcem připravit. A dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před oběma soudy.

6. Usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo vydáno předběžné opatření, které uložilo otci nezletilých do doby pravomocného ukončení trestního stíhání otce podezřelého ze spáchání trestného činu týrání svěřené osoby a vedené pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] 2017 [číslo] povinnost zdržet se setkávání s nezletilými a současně byl ustanoven oběma nezletilým opatrovník, a sice [územní celek], [anonymizováno] [obec].

7. Usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo usnesení soudu I. stupně, kterým bylo rozhodnuto o nařízení předběžného opatření č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] potvrzeno.

8. Usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo usnesení [název soudu], č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] o návrhu otce na zrušení předběžného opatření ve výroku I. potvrzeno a dále ve výroku II. bylo změněno tak, že se návrh na zrušení nařízeného předběžného opatření s tím, aby bylo otci uloženo zajistit v době styku s nezletilými účast další plnoleté osoby po celou dobu styku, vyjma převozu nezletilých mezi bydlištěm a místem realizace styku, k odvolání otce odmítnuto.

9. Nálezem [název soudu] I. ÚS 1079/17 ze dne 26. 7. 2017 bylo rozhodnuto, že výrokem II. rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla porušena základní práva stěžovatele na rodinný život a na péči o děti garantovaná čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Ve výroku II. byl shora uvedený výrok zrušen a ve výroku III. byla ve zbytku ústavní stížnost odmítnuta. [název soudu] mimo jiné v odst. 29 ústavního nálezu konstatuje, že i sebevíce ukřivděný člověk si musí přiznat, že dítě má právo poznat skutečně a pořádně oba své rodiče, mít možnost trávit s každým s ním čas a vyrovnat se třeba i s tím, že jeho rodič není dokonalý. Vede-li jeden rodič své dítě k nenávisti či zapření druhého rodiče, učí ho vlastně nenávisti k sobě samému. Stát má přitom odpovědnost prostřednictvím svých orgánů vést rodiče ke konstruktivnímu řešení krize jejich rodiny a k respektu k rodičovství druhého rodiče. Této povinnosti však krajský soud nedostál, neboť své rozhodnutí omezit rodičovská práva jednoho rodiče založil fakticky na verzi druhého z rodičů, aniž by jakkoliv kriticky vyhodnotil existující pochybnosti, které při dokazování vyšly najevo. [anonymizována dvě slova] dále dostatečně nevysvětlil, proč je styk v rozsahu, v jakém byl upraven okresním soudem v rozporu s nejlepším zájmem dětí, čímž porušil právo stěžovatele na ochranu jeho rodinného života a péči o děti v rozporu s čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny. V odst. 28 ještě [název soudu] zdůraznil, že zájmem dítěte je zachování vazeb s oběma rodiči. Hrozba fyzického násilí ze strany rodiče je přitom srovnatelná s újmou pramenící ze ztráty vazeb k jednomu rodiči v důsledku manipulace druhým rodičem. V případě zatím neprokázaného rizika násilí je řešením souladným se zájmem dítěte umožnit mu s obviněným rodičem asistovaný styk. Úplný zákaz styku je třeba označit řešením ultima ratio, které musí být vyhrazeno mimořádným situacím a ke kterému musí existovat velmi vážné důvody.

10. Usnesením [název soudu] I. ÚS 2760/17 ze dne 17.7.2017 byla ústavní stížnost proti rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] a usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] odmítnuta. V bodu 19 odůvodnění [název soudu] konstatoval, že si je vědom složité situace, ve které se stěžovatel nachází, i dopadů výše uvedeného zásahu na jeho rodinný život. Domnívá se však, že tzv. akademický výrok nelze v daném případě odůvodnit ani nebezpečím opakovaného zásahu. Zde odkázal v této souvislosti také na nález sp. zn. I. ÚS 1079/17, kdy tedy probíhá řízení ve věci samé a [název soudu] spoléhá na to, že obecné soudy budou dále respektovat jeho závazný právní názor. V demokratickém právním státě nelze bez dalšího předpokládat, že obecné soudy budou rozhodovat v rozporu se závaznými problémy práva. Pokud by [název soudu] v posuzovaném případě vyslovil, že hrozí opakování zásahu, fakticky by předjímal, že obecné soudy nebudou obsah výše citovaného nálezu respektovat, což tedy [název soudu] považuje za nepřijatelné.

11. Usnesením okresního soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto o návrhu na zrušení předběžného opatření s tím, že ve výroku I. soud vydal předběžné opatření, kterým matce uložil povinnost strpět styk otce s nezletilým [jméno] a [jméno], a sice v každém sudém týdnu od pátku do neděle a v každém lichém týdnu od úterý do čtvrtka, přičemž místem předání má být bydliště matky. Tímto tedy bylo změněno usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] s tím, že předběžné opatření pozbývá platnosti pravomocným rozhodnutím ve věci samé. Ve výroku II. byl návrh na vydání předběžného opatření, kterým by byla matka povinna nezletilé na styk řádně materiálně a psychicky připravit a na výkonu práva styku spolupracovat s tím, že je povinna zdržet se všeho, co by mohlo narušit vztah nezletilých k otci a co by mohlo výchovu nezletilých ztížit, zamítnut. A rovněž ve výroku III., co do navrhované povinnosti otci zajistit po celou dobu realizace styku vyjma převozu nezletilých mezi bydlištěm nezletilých a místem realizace styku účast alespoň jedné z osob, a sice [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobce] nebo [jméno] [příjmení], kdy těmto osobám by mělo být současně uloženo zajistit dohled na řádnou realizací styku otce s nezletilými s tím, že v případě, že se styk nebude moci uskutečnit z důvodu nemožnosti zajištění přítomnosti jedné z uvedených osob, je tedy otec povinen o tomto matku bezodkladně informovat.

12. Usnesením [název soudu], č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo k návrhu otce na změnu předběžného opatření a k odvolání matky nezletilých do usnesení [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] usnesení soudu I. stupně ve výroku I. potvrzeno.

13. Usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo ve výroku I. rozhodnuto o zrušení předběžného opatření, nařízeného [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve výroku II. bylo vydáno nové předběžné opatření, kterým byla otci uložena povinnost zdržet se setkávání s nezletilými do doby pravomocného ukončení trestního stíhán otce vedeného ze spáchání trestného činu týrání svěřené osoby vedeného pod sp. zn. KRPA [číslo] 2017 [číslo]. Současně byl nezletilým ustanoven opatrovník Město Černošice, městský úřad.

14. Rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl obžalovaný [celé jméno žalobce] zproštěn obžaloby z činu, kterým měl spáchat zločin týrání svěřené osoby podle ust. § 198 odst. 1 a 2 písm. c) a d) trestního zákoníku s tím, že nebylo prokázáno, že se uvedený skutek stal. [příjmení] jiné zde trestní soud konstatoval, že z postoje nezletilých je zřejmý velmi silný vliv matky, která s nimi tráví většinu času, se kterou se zcela ztotožňují a tedy i logicky přejímají její náhled na celou situaci a zejména na obžalovaného, kterého stále ona hodnotí negativně jako někoho zcela neschopného, a to i přesto, že si ho jako otce svých dětí s jeho klady, ale i zápory, sama svobodně vybrala. Soud nemohl nepřihlédnout ke zcela nefungující komunikaci mezi obžalovaným a jeho bývalou manželkou, ke komunikaci mezi rodiči nezletilých chlapců, který se odráží ve zdlouhavých soudních řízeních ohledně péče o nezletilé. Rovněž soud zcela vyloučil negativní postoj a chování dětí vůči obžalovaného, naopak na něho působili, a to zejména v momentě, kdy neměli povědomí, kdo je a že je pozoruje, jako normálně fungující rodinu. Jednalo se tedy o vyjádření znalce, který zde v této věci podával posudek, kdy soud tedy uzavírá, že má za to, že stejně jako Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], že děti jsou nástrojem manipulace jejich matky ve snaze nezletilé zcela eliminovat od svého otce, tedy od obžalovaného.

15. Rozsudkem [název soudu], č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo k odvolání otce proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] rozhodnuto o změně péče, o výkon rozhodnutí, o schválení právního jednání za nezletilé, rozsudek soudu I. stupně byl ve výroku I. změněn tak, že se nezletilí svěřují do střídavé péče rodičů tak, že v péči otce budou v sudém kalendářním týdnu od středy 13:00 hodin do pondělí 7:45 hodin v lichém kalendářním týdnu a v péči matky budou v lichém kalendářním týdnu od pondělí 7:45 hodin do středy 13:00 hodin v sudém kalendářním týdnu za zde specifikovaných podmínek. Dále byl rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] a rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] změněn. Bylo konstatováno, že tím se tedy mění tato rozhodnutí. Ve výroku III. bylo nařízeno rodičům a nezletilým účast na rodinné terapii. Ve výroku IV. byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. změněn tak, že byl nahrazen souhlas matky s podáním žádosti o vydání majetkové a nemajetkové újmy dle zákona o odškodňování, který byl v této věci podán a dále byl ve výroku II. rovněž změněn původní rozsudek s tím, že soud jmenuje pro řízení u [stát. instituce] nezletilému [jméno] [celé jméno žalobce] opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení] a nezletilému [celé jméno žalobce] opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Rozsudek soudu I. stupně byl dále ve výroku V. potvrzen, a sice do výroku III. a IV. Ve výroku VI. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Jednalo se o rozhodnutí ze dne 3. 3. 2021.

16. Stanoviskem žalované ze dne 24. 1. 2021 byla vypořádána žádost žalobců ze dne 22.1.2018, kterou uplatnili nárok na náhradu majetkové a nemajetkové újmy ve výši 1 448 180 Kč vzniklé v důsledku tvrzených nezákonných rozhodnutí [název soudu] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka].

17. Fakturou [číslo] 2017 ze dne 31.8.2017, s datem splatnosti 31.8.2017, Mgr. [příjmení] [příjmení] vyúčtovala odběrateli [celé jméno žalobce] právní služby v hodnotě 8 420 Kč, a to za sepis [ulice] stížnosti v rozsahu 3,5 hodiny a dále 30 minut účasti u vyhlášení ústavního nálezu v celkové hodnotě.

18. Fakturou [číslo] 2017 ze dne 13.9.2017, s datem splatnosti 28.9.2017, Mgr. [příjmení] [příjmení] vyúčtovala odběrateli [celé jméno žalobce] blíže nespecifikované právní služby v hodnotě 3 600 Kč. [Znalecký posudek] [Výpověď účastníka] [Výpověď svědka]

22. Dle dodatku [číslo] z 19. 1. 2016 k pracovní smlouvě mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a panem [celé jméno žalobce] ze dne 10. 5. 2013 bod 7 smlouvy mění tak, že pracovník obdrží za svou činnost měsíčně za každý kalendářní měsíc hrubý plat ve výši 45 000 Kč s tím, že ostatní ujednání bodu 7 zůstávají beze změny i body smlouvy zůstávají beze změny s tím, že dle bodu 3 je dodatek platný od 1. 1. 2016.

23. Dle dodatku [číslo] pracovní smlouvy mezi [právnická osoba] s.r.o. a [celé jméno žalobce] ze dne 20. 5. 2016 se dle bodu [číslo] se bod 1 uvedené smlouvy mění tak, že pracovník je zařazen na pozici tvůrce technických katalogů s tím, že ostatní ujednání bodu 1 zůstávají bez změny a dodatek je platný od 23. 5. 2016.

24. Dle dodatek [číslo] k pracovní smlouvě ze dne 10. 5. 2013, vyhotoveného 26. 9. 2017, se bod [číslo] smlouvy mění tak, že pracovník obdrží za svou činnost měsíčně za každý kalendářní měsíc hrubý plat ve výši 38 000 Kč měsíčně. V ostatním ujednání bodu [číslo] ostatní body smlouvy zůstávají beze změny. Dodatek je platný od 1. 10. 2017.

25. Dle nedatovaného popisu pracovní činnosti pracovníka Ing. [celé jméno žalobce] ve funkci vedoucího skupiny tato představuje 18 bodů.

26. Dle návrhu na schválení dohody o úpravě poměrů k nezletilým dětem ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], dle podacího razítka [název soudu] podaného 29. 9. 2021, oba rodiče nezletilých konstatují, že vnímají poslední rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] za nevhodný jak z pohledu rodičů, tak zájmu obou dětí, a proto se rozhodli plně převzít svou rodičovskou odpovědnost a plně respektovat rodičovskou odpovědnost druhého rodiče tím, že o úpravě poměrů k dětem uzavírají tuto dohodu, kterou mají v úmyslu nahradit všechny dosavadní úpravy. Rodiče se dohodli na úpravě péče i výživy včetně dohody na plnění vyživovací povinnosti vedle dohody o výživném. Rodiče absolvovali odbornou pomoc formou mediace a konzultací v rozsahu 100 hodin u [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a uzavřeli dvě mediační dohody. Následně tedy se rodiče dohodli, že předloží [název soudu] tuto dohodu, v níž tedy upravují péči o nezletilého [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] ve smyslu střídavé péče rodičů tak, že v péči otce budou nezletilí v sudém kalendářním týdnu v roce od neděle v lichém týdnů od 19:00 hodin do neděle v sudém týdnu do 19:00 hodin a v péči matky v lichém kalendářním týdnů v roce od neděle v sudém týdnu od 19:00 hodin do neděle v lichém týdnu do 19:00 hodin. V případě, že bude státní svátek či školní prázdniny v neupraveném bodě 2 dohody bezprostředně navazovat na neděli sudého kalendářního týdne, kdy v běžném režimu střídavé péče končí péče otce a tento svátek či školní prázdniny se péče otce v běžném režimu prodlouží, o tento svátek se tedy prodlouží s tím, že zůstane zachován čas i způsob předání nezletilých v 19:00 v poslední den tohoto období. Během vyjmenovaných prázdnit platí režim střídavé péče, kterou má přednost před běžným režime střídavé péče ve smyslu o jarních prázdninách mají být nezletilí od soboty předcházející jarním prázdninám od 10:00 hodin do soboty v týdnu, v němž jarní prázdniny končí do 6:00 hodin, v sudém kalendářním roce v péči otce a v lichém kalendářních roce v péči matky. O Velikonočních prázdninách budou nezletilí od středy předcházející Velikonočním prázdninám od 19:00 hodin do Velikonočního pondělí do 19:00 v sudém kalendářním roce v péči matky, v lichém kalendářním roce v péči otce. O letních prázdninách budou nezletilí v péči otce od 30. 6. od 19:00 hodin do 15. 7. do 19:00 hodin, v péči matky od 15. 7. od 19:00 hodin do 31. 7. do 19: hodin, v péči otce od 31. 7. od 19:00 hodin do 16. 8. do 19:00 hodin a v péči matky od 16. 8. od 19:00 hodin do 31. 8. do 19:00 hodin. O Vánočních prázdninách budou nezletilí v péči matky od posledního dne školy od 19:00 hodin do 26. 12. do 10:00 hodin, v péči otce od 26. 12. od 10:00 hodin do 31. 12. do 10:00 hodin a v péči matky od 31. 12. od 10:00 hodin do 2. 1. do 19:00 hodin. V bodu 3 strany konstatovaly, že otec si nezletilé převezme v místě bydliště matky a po ukončení své péče je matce v místě bydliště matky zase předá. V bodu 4 se matka zavázala hradit na výživu nezl. [celé jméno žalobce] částku 2 500 Kč měsíčně a na výživu [celé jméno žalobce] částku 2 000 Kč měsíčně k rukám otce vždy do 15. dne v měsíci předem. V bodu 5 se k totožné povinnosti zavázal otec pro změnu k rukám matky. Obě strany konstatovaly, že dluh na výživném nevznikly a žádný z účastníků nežádá náhradu nákladů řízení.

27. Soud nehodnotil návrh na schválení právního jednání zákonného zástupce za nezletilé děti, když tento byl podán za účelem vedení tohoto řízení.

28. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

29. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

30. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

31. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

32. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

33. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

34. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

35. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

36. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

37. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

38. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

39. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

40. Podle zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Zákonná úprava přitom stanoví, že stát odpovídá za škodu na principu objektivním, přičemž odpovědnost státu je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn.: [spisová značka], usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]).

41. Zákon tedy rozeznává dva odpovědnostní tituly (nepočítaje rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření), a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Nesprávným úředním postupem se obecně rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Za nesprávný úřední postup nutno považovat i "jiné vady ve způsobu vedení řízení" (srov. definiční vymezení nesprávného úředního postupu provedené např. v odůvodnění rozhodnutí [název soudu] sp.zn. [spisová značka]). Nesprávnosti či vady úkonů úředního postupu, které se přímo projevily ve vydání rozhodnutí (např. typicky úkony činěné při shromažďování a provádění důkazů) mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou právě nezákonným rozhodnutím, nikoliv již jako nesprávný postup. V návaznosti na to pak judikatura považuje za nesprávné rozhodnutí takové rozhodnutí soudu či jiného orgánu, které bylo pro nezákonnost následně zrušeno nadřízeným orgánem, v případě soudních rozhodnutí tedy odvolacím či dovolacím soudem.

42. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázáno, že v řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], byly nejprve dne [datum rozhodnutí] rozsudkem č.j. [číslo jednací] ponecháni nezletilí žalobci v péči jejich matky a současně byl upraven styk prvního žalobce 1 s žalobci 2 a 3 tak, že se v každém kalendářním týdnu stýkali v rozsahu 2 ucelených dnů (48 hodin). Uvedené rozhodnutí bylo rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] změněno tak, že styk prvního žalobce s nezletilými byl omezen na polovinu, tedy 48 hodin za 14 dní. Usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo vydáno předběžné opatření, které uložilo otci nezletilých žalobců povinnost zdržet se setkávání s nezletilými. Usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo usnesení soudu I. stupně potvrzeno. Usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo usnesení [název soudu], č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] částečně potvrzeno a částečně odmítnuto. Nálezem [název soudu] I. ÚS 1079/17 ze dne 26. 7. 2017 byl výrokem II. rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zrušen jako nezákonný. Usnesením [název soudu] I. ÚS 2760/17 ze dne 17.7.2017 byla ústavní stížnost proti rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] a usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] odmítnuta. Usnesením okresního soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] změněno usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] s tím, že matce byla uložena povinnost strpět styk otce s nezletilým [jméno] a [jméno], a sice v každém sudém týdnu od pátku do neděle a v každém lichém týdnu od úterý do čtvrtka, přičemž místem předání má být bydliště matky. Současně byl návrh na vydání předběžného opatření, kterým by byla matka povinna nezletilé na styk řádně materiálně a psychicky připravit a na výkonu práva styku spolupracovat s tím, že je povinna zdržet se všeho, co by mohlo narušit vztah nezletilých k otci a co by mohlo výchovu nezletilých ztížit, jakož i co do navrhované povinnosti otci zajistit po celou dobu realizace styku vyjma převozu nezletilých mezi bydlištěm nezletilých a místem realizace styku účast alespoň jedné z uvedených osob, zamítnut. Usnesením [název soudu] I. ÚS 2760/17 ze dne 17.7.2017 byla ústavní stížnost proti rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] a usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] odmítnuta. Usnesením [název soudu], č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo k návrhu otce na změnu předběžného opatření a k odvolání matky nezletilých do usnesení [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] usnesení soudu I. stupně ve výroku I. potvrzeno. Usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo ve výroku I. rozhodnuto o zrušení předběžného opatření, nařízeného [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve výroku II. bylo vydáno nové předběžné opatření, kterým byla otci uložena povinnost zdržet se setkávání s nezletilými do doby pravomocného ukončení trestního stíhán otce vedeného ze spáchání trestného činu týrání svěřené osoby vedeného pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]. Rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl obžalovaný [celé jméno žalobce] zproštěn obžaloby ze zločinu týrání svěřené osoby podle ust. § 198 odst. 1 a 2 písm. c) a d) trestního zákoníku s tím, že nebylo prokázáno, že se uvedený skutek stal. Rozsudkem [název soudu], č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo k odvolání otce proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] rozhodnuto o změně péče, o výkon rozhodnutí, o schválení právního jednání za nezletilé, rozsudek soudu I. stupně byl ve výroku I. změněn tak, že se nezletilí svěřují do střídavé péče rodičů tak, že v péči otce budou v sudém kalendářním týdnu od středy 13:00 hodin do pondělí 7:45 hodin v lichém kalendářním týdnu a v péči matky budou v lichém kalendářním týdnu od pondělí 7:45 hodin do středy 13:00 hodin v sudém kalendářním týdnu za zde specifikovaných podmínek. Dále byl rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] a rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] změněn. Oba rodiče se následně dohodli o úpravě poměrů k nezletilým dětem, když podáním ze dne 29.9.2021 soudu předložili dohodu v níž prohlásili, že se rozhodli plně převzít svou rodičovskou odpovědnost a plně respektovat rodičovskou odpovědnost druhého rodiče tím, že o úpravě poměrů k dětem uzavírají tuto dohodu, kterou mají v úmyslu nahradit všechny dosavadní úpravy. Rodiče se mimo jiné dohodli, že v péči otce budou nezletilí v sudém kalendářním týdnu v roce od neděle v lichém týdnů od 19:00 hodin do neděle v sudém týdnu do 19:00 hodin a v péči matky v lichém kalendářním týdnů v roce od neděle v sudém týdnu od 19:00 hodin do neděle v lichém týdnu do 19:00 hodin. Dále upravili styk rodičů po dobu letních prázdnin a o svátcích.

43. V daném případě žalobci výslovně požadovali náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonných rozhodnutí v dané věci, a to rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], přičemž dle jejich názoru jsou nezákonná i následně vydaná rozhodnutí o předběžných opatřeních č.l. 372, ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. Následně upřesnili, že primárním odpovědnostním titulem je právě první z uvedených rozhodnutí, následně zrušené nálezem [název soudu] I. ÚS 1079/2017. Pokud jde o případnou odpovědnost za újmu, způsobenou v důsledku vydání shora uvedených rozhodnutí o předběžných opatřeních, soud především odkazuje na rozhodnutí [název soudu] ve věci [spisová značka], podle kterého„ za škodu nebo jinou újmu způsobenou předběžným opatřením, které bylo zrušeno z jiného důvodu, než protože návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, odpovídá navrhovatel předběžného opatření, i když předběžné opatření bylo změněno nebo zrušeno [název soudu]. Odpovědnost státu za škodu způsobenou předběžným opatřením podle zákona 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů je vyloučeno. To platí i tehdy, jestliže [název soudu] změnil předběžné opatření tak, že návrh na jeho nařízení odmítl.“ Jen pro úplnost nutno ještě dodat, že i kdyby nebyla odpovědnost státu za vydání předběžného opatření vyloučena, nebyla by dána odpovědnost státu i z toho důvodu, že uvedená rozhodnutí nelze považovat za nezákonná, když nebyla nadřízeným soudem po právní moci zrušena. Současně tato rozhodnutí soud nemohl hodnotit ani jako nezákonný postup, protože ten by se odrazil ve vydání právě konkrétních rozhodnutí, a proto musel být posuzován jako rozhodnutí jako takové. Jediným nezákonným rozhodnutím tak v daném případě je rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], kterým byl styk otce s dětmi omezen na polovinu. Soud nemá pochyb o tom, že v daném případě skutečně došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a je naplněn odpovědnostní titul. Soud se však dále zabýval splněním dalších podmínek řízení, tedy příčinnou souvislostí mezi odpovědnostním titulem a tvrzenou újmou. Uvedeným rozhodnutím došlo k omezení kontaktu prvního žalobce s nezletilými žalovanými na polovinu, tedy z původních 48 hodin během jednoho týdne na 48 hodin během dvou týdnů. Žalobci přitom tvrdili, že tímto došlo fakticky k omezení styku otce s nezletilými a narušení jejich citových vazeb. Z účastnické výpovědi žalobce však rovněž vyplynulo, že vztahy mezi oběma rodiči byly narušeny již zhruba od počátku roku 2013, kdy matka žádala (zřejmě vyšší) úhrady ze strany prvního žalobce pod podmínkou umožnění styku s nezletilými. Právě jednáním matky došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou újmou, když tato i dle provedených důkazů ve věci konala mimořádně agresivně a nepřátelsky vůči prvnímu žalobci. Již v předzvěsti jí podaného trestního oznámení přitom počala omezovat styk nezletilých s prvním žalobcem, tedy ještě předtím, než bylo nezákonné rozhodnutí omezující na styk žalobců vydáno. Jestliže bylo namítáno, že civilní soud měl zcela ignorovat probíhající trestní stíhání, když měl sám dostatek podkladů si jeho výsledky posoudit, nelze než konstatovat, že soud v civilním řízení není oprávněn posuzovat oprávněnost podaného trestního oznámení, k tomuto jsou oprávněny pouze a výhradně orgány činné v trestním řízení a tato námitka je tak zcela v rozporu s právním řádem. V neposlední řadě rovněž nutnou poukázat na to, že daný styk byl sice omezen na , nicméně až v důsledku jednání matky došlo k jeho omezení zcela. Současně je z výpovědi žalobce zřejmé, že tento nestál ani o asistovanou formu styku, aby v trestním řízení nemohl proti němu být použit případný emotivní výstup nezletilých, zmanipulovaných matkou, jemuž by tak asistovala další, nezávislá osoba. Jestliže žalobci v žalobě uvedli, že oba nezletilí žalobci byli hříčkou v rukách státní moci, zbaveni i ochrany vlastními rodiči, nelze než zdůraznit, že tato situace nastala nikoliv z nenadálé libovůle státu, aniž by jeho (zejména dospělí) účastníci jakkoliv zapříčinili jeho zahájení, ale především a primárně na základě toho, že se oba rodiče nezletilých nedokázali dohodnout na péči o své děti a zahájili tak boj, který vyústil v dané řízení, v němž (jak vyplývá i z vlastních tvrzení žalobců) minimálně jeden z nich využíval i ne zcela poctivých zbraní. Za předpokladu, že by oba rodiče byli schopni ctít práva druhého, práva svých dětí na oba rodiče a navzájem se dohodnout o péči o své děti, mohlo mít uvedené řízení zcela jiný průběh. V této souvislosti již jen pro úplnost nutno poukázat na to, že velká část vypořádání vzájemných vztahů mezi rodiči a dětmi je vypořádávána již mezi samotnými rodiči a soud pak jejich dohody v relativně krátkých řízeních pouze potvrzuje, aniž by bylo zapotřebí ve věci vydávat předběžná opatření. Situace, kdy je soud nucen po dobu několika let zasahovat do těchto vztahů, zdaleka nejsou tak časté. Stát však nelze činit odpovědným za jednání dospělých jedinců, zaslepených vzájemnou averzí. S ohledem na to soud uzavírá, že v daném případě nebyla dána příčinná souvislost mezi tvrzenou újmou a odpovědnostním titulem, proto se již dále blíže nezabýval vznikem tvrzené nemajetkové újmy. Jen pro úplnost soud považuje za nutné poukázat na to, že z výpovědi prvního žalobce rovněž vyplynulo, že se nezletilí na prvním setkání s ním (po ukončení trestního stíhání) cítili nesví s ohledem na jejich lživá tvrzení, která jim byla matkou vnucena. Takové chování ostatně bylo možné očekávat, právě s ohledem na okolnosti. Tvrzené narušení duševního stavu nezletilých nebylo prokázáno, naopak dle předloženého znaleckého posudku nezletilí netrpí psychickými problémy v důsledku vztahu s některým z rodičů, ale špatně nesou konfliktní vztah mezi nimi. Jestliže měl tedy dále znalec konstatovat nebo odpovědět, zda tedy chlapci trpí psychickými problémy a jakými, znalec konstatoval, že [jméno] vykazuje známky nerovnoměrného vývoje a rysy ADHD, [jméno] se jeví jako úzkostnější, nicméně závažnosti těchto obtíží nevyžaduje žádnou nezbytnou terapeutickou intervenci. Naopak byl vyvrácen negativní pohled kolegů žalobce na pracovišti v souvislosti s daným řízením. Tuto skutečnost soud zjistil z výpovědi svědka [příjmení]. Tento svědek se k věci vyjadřoval velice opatrně, nejprve tvrdil, že nezná detaily věci, nicméně tyto následně několikrát po opakovaném dotazování uvedl. Je rovněž s podivem, že by se smířil s pouhým vysvětlením, že byl zakázán styk s dětmi, aniž by se současně zajímal o důvody tohoto zákazu. Svědek se vyhýbal uvedení konkrétního roku, stejnými slovy vždy odkazoval na časový úsek„ před pěti lety“. Výpověď tak působila připraveně, promyšleně a selektivně s celkovým důrazem na dopad výhradně zákazu styku s dětmi na žalobce, přičemž bylo zcela stranou ponecháváno trestní stíhání, o kterém se nejprve svědek nijak nezmiňoval, po nátlaku přiznal, že o nějakém věděl, popřel však, že by věděl více. Následně však konstatoval, že věděl, že by se žalobce žádného násilí dopustil, čímž de facto připustil, že další detaily znal, aniž by je však před soudem uváděl. Totéž platí o vztahu žalobce s manželkou, který se měl zhoršit dlouho ještě před zahájením trestního stíhání či vydáním nezákonného rozsudku. Jestliže byl svědek dotázán, o jakém konkrétním řízení (civilním či trestním) hovořil, když uváděl, že žalobce pociťoval dle jeho názoru bezmoc z protahování nekonečné řady soudních jednání, svědek výslovně konstatoval, že myslel řízení civilní (tzn. řízení které je předmětem tohoto sporu). V této souvislosti je však zřejmý rozpor s jeho předcházející úvahou, když v souvislosti s uvedeným svědek ve své výpovědi uvedl„ ….. výsledků, kde člověk musí dokazovat to, co neudělal a shánět tedy důkazy tomu, co neudělal. ……………………... Proč by měl bojovat o něco, co neudělal a proč by si měl dopředu pamatovat a dávat pozor na to, že to po mě bude někdo chtít“. Vzhledem k tomu, že v daném civilním řízení nebyl žalobce postaven do situace, kdy by musel dokazovat, že se něčeho nedopustil a předkládat důkazy o opaku, jedná se evidentně o tvrzení související s řízením trestním. Současně sice svědek tvrdil, že se žalobcem probíral pouze pracovní záležitosti a nebyl čas se vybavovat o soukromých záležitostech, následně však uváděl, že rozebíraly dovolené, množství a hodnotu dárků, telefony. Na jednu stranu tedy svědek předkládal soudu obrázek zcela profesionálního vztahu, v němž absentují běžné prvky osobních vztahů na pracovištích, na druhou stranu tyto vztahy rovněž připouští. V tom případě je však s podivem, že měl svědek informace pouze částečné a vesměs, týkající se pouze toho, že žalobci byl zamezen styk s dětmi, zatímco ostatní s tím související otázky, jej vůbec nezajímaly. Svědek vesměs rychle odpovídal na jednotlivé otázky, v některých případech však na jasně položenou otázku odpověď oddálil jinou otázkou na„ smysl“ dotazu, přičemž každý odhalený rozpor ve své výpovědi pohotově korigoval. Výpověď svědka se tak jevila z velké části tendenční, ve snaze podpořit tvrzení žalobce. Shora uvedené okolnosti však již nemají s ohledem na absenci příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a tvrzenou nemajetkovou újmou zásadní význam. Pokud jde o nárok prvního žalobce na náhradu nákladů dvou řízení před [název soudu], nelze především než odkázat na ust. § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ. Podmínkou přiznání takového nároku je především to, že poškozený neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Z uvedených rozhodnutí [název soudu] však vyplývá, že o náhradě nákladů před [název soudu] vůbec nebylo rozhodováno. Druhou podmínkou je rovněž účelnost těchto nákladů řízení a v této souvislosti nelze než konstatovat, že pouze jedna ze shora uvedených stížností byla [název soudu] zhodnocena jako důvodná, druhá byla zhodnocena jako neopodstatněná a nesplňuje tedy shora uvedené podmínky. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

44. Výrok o náhradě nákladů řízení soud opřel o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalované písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání soudu ve dnech 3.12.2021 a 25. 2. 2022 a těchto se rovněž zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 5 úkonů po 300 Kč.

Poučení