21 Co 37/2025 - 1128

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o zdržení se vypouštění srážkových vod na pozemky žalobkyně o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 20. 1. 2023, č. j. 7 C 26/2013-962, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroků I a II mění tak, že žalovaný je povinen zdržet se vypouštění a zamezit v přítoku povrchových a srážkových vod z pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] na pozemek žalobce parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa].

II. Rozsudek soudu I. stupně se v těch částech výroků I a II, jimiž byl zamítnut návrh žalobce, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se vypouštění a zamezit v přítoku povrchových a srážkových vod z pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] na pozemek žalobce parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], potvrzuje.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III mění tak, že a) Žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] na nákladech řízení částku 23 765,64 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. b) Žalovaný je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] na nákladech řízení částku 23 765,64 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zdržet se vypouštění povrchových a srážkových vod z pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] na pozemky žalobce parcelní číslo [Anonymizováno] a parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] (výrok I), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zamezit v přítoku povrchových a srážkových vod z pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] na pozemky žalobce parcelní číslo [Anonymizováno] a parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] (výrok II), zavázal žalobce k úhradě nákladů řízení České republiky ve výši 47 531,27 Kč (výrok III) a uložil žalobci zaplatit náklady řízení žalovaného ve výši 16 826 Kč (výrok IV).

2. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I, II a III potvrdil (výrok I a/), změnil ve výroku IV tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 6 206 Kč (výrok I b/) a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 688 Kč (výrok II).

3. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 12. 2024, č. j. 22 Cdo 3009/2024-1084, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

4. U jednání odvolacího soudu dne [datum] žalovaný doplnil svoji argumentaci odkazem na § 1037 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 34 odst. 3 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „ZoPK“). Má za to, že i z důvodů jím označené právní úpravy nemůže být návrhu žalobce vyhověno.

5. Krajský soud v Brně ve změněném obsazení senátu z důvodu změny rozvrhu práce (zrušení oddělení 14 Co) zdejšího soudu, tedy po sdělení obsahu dosavadních přednesů a provedených důkazů (§ 119 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) opětovně přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, částečně zopakoval (§ 213 odst. 3 o. s. ř.) a částečně doplnil (§ 213 odst. 4 o. s. ř.) dokazování ve věci a v intencích závazného právního názoru Nejvyššího soudu (§ 243g odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce je z části, a to ve vztahu k pozemku žalobce p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] důvodné; ve vztahu k žalobnímu návrhu týkajícího se pozemku žalobce p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] naopak odvolání žalobce důvodné není.

6. Z obsahu spisu se podává, že žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se vypouštění povrchových a srážkových vod z pozemku p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] (tj. z části dálnice D2 a dálničního odpočivadla nacházejícího se na [Anonymizováno] km dálnice D2) na pozemky žalobce p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] (návrh výroku I) a dále stanovení povinnosti žalovaného zamezit v přítoku povrchových a srážkových vod z pozemku p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] na pozemky žalobce p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] (návrh výroku II). V průběhu řízení bylo prokázáno (a i mezi účastníky bylo nesporným), že žalobce je vlastníkem pozemků p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], zapsaných na LV č. [Anonymizováno]; žalovaný je složkou státu oprávněnou hospodařit s vlastnictvím České republiky - pozemkem p. č. [Anonymizováno], k. ú. [adresa], zapsaným na LV č. [Anonymizováno], na němž se nachází stavba dálnice D2 a dálničního odpočivadla na [Anonymizováno] km dálnice D2. Stavba dálnice D2 byla povolena rozhodnutím ONV [adresa], odboru výstavby a územního plánu ze dne [datum], č. j. výst. [Anonymizováno] a její užívání bylo povoleno kolaudačním rozhodnutím téhož úřadu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] (dále jen „kolaudační rozhodnutí“).

7. Odvolací soud zopakoval dokazování provedenými znaleckými posudky. Ze znaleckého posudku (čl. 57) č. [Anonymizováno] ze dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru ekonomika – odvětví ceny a odhady se zvláštní specializací oceňování nemovitostí a obor stavebnictví, odvětví stavby obytné, soud zjistil, že znalec se - podle zadání žalobce - vyjadřoval k příčinám nadměrného zavodňování pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (nikoliv tedy k pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]). S ohledem na obor znalecké působnosti však odvolací soud nepovažuje jeho závěry za relevantní a dále se jimi nezabýval. Ze znaleckého posudku (čl. 65) č. [Anonymizováno] ze dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], znalce jmenovaného pro obor těžba, odvětví geologie se specializací pro hydrogeologii soud zjistil, že znalec po místním šetření a na základě podkladů od žalobce posuzoval hydrogeologické příčiny nadměrného zavodňování pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (nikoliv tedy pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]). Znalec dospěl k závěru, že odvodňovací soustava povrchových vod z cca 400 m úseku dálničního tělesa a přibližně stejného úseku obslužné komunikace dálničního odpočívadla je odborně nezpochybnitelnou příčinou současného zavodňování pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Znalec popsal, že mezi komunikací a tělesem dálnice se nachází soustava betonových žlabů, které slouží k odvádění povrchových vod z cca 400 m úseku dálničního tělesa a přibližně stejně dlouhého úseku obslužné komunikace dálničního odpočívadla. Tato soustava je složena ze třech větví, které se setkávají v jímce, tvořící zároveň počátek propustku pod obslužnou komunikací dálničního odpočívadla. Na své západní straně vyúsťuje propustek na pozemek p. č. [Anonymizováno], k. ú. [adresa]. Veškeré srážkové vody pokračují po výtoku z propustku cca 5 m po pozemku p. č. [Anonymizováno], k. ú. [adresa] a dále přes cca 15 m úsek pozemku p. č [Anonymizováno], k. ú. [adresa] na pozemek žalobce p. č. [Anonymizováno], k. ú. [adresa]. Ze znaleckého posudku (čl. 236) č. [Anonymizováno] z [datum] [právnická osoba], znalce [tituly před jménem] [jméno FO], jmenovaného pro obor těžba, odvětví geologie se specializací pro hydrogeologii a ochranu podzemních vod, soud zjistil, že znalec po místním šetření a na základě dalších podkladů posuzoval problematiku odvodnění odpočívky [adresa] na dálnici D2 ve vztahu k zamokření pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (nikoliv tedy pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], což znalec výslovně potvrdil též při svém výslechu dne [datum]). Znalec dospěl k závěru, že k zamokření pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] dochází z více příčin, z nichž jednou je též přítok srážkových vod spadlých na relevantní část dálnice D2 a přilehlou pravostrannou odpočívku. Tuto příčinu, podle znalce, zvýrazňuje zřejmě značné omezení kapacity likvidace takto přitékajících vod (nedostatečná funkce zasakovacího objektu). Znalec konstatoval, že stávající systém odvodňování zpevněné plochy tělesa dálnice D2 a navazující odpočívky byl zahájen a provozován v zásadě od uvedení dálničního úseku D2 do provozu dne [datum], tj. stav ke dni podání posudku trval již více než 30 let. Ze znaleckého posudku (čl. 162) č. [Anonymizováno] ze dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], znalce jmenovaného pro obor lesní hospodářství – zemědělství, ochrana půdního fondu, soud zjistil, že znalec se vyjadřoval k příčinám zamokřování pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], jakož i pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Jako příčinu jejich zamokřování (odpověď znalce na otázku č. 1) znalec označil způsob odvodnění dálniční odpočívky se svedením dešťových vod do jednoho místa – na pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] přes pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Uvedený závěr je však vnitřně rozporný s přílohou daného znaleckého posudku založenou na čl. 178 verte spisu – kopií katastrální mapy daného území s návrhem odvodnění, kde jsou pomocí zakreslených šipek vyznačeny směry toku vod po předmětných pozemcích. Ze znaleckého posudku (čl. 333) č. [Anonymizováno] z [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], znalce jmenovaného pro obor stavebnictví, odvětví dopravních staveb, a to včetně jeho součásti – posudku č. [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru geodézie a kartografie, soud zjistil, že podle konstatování znalce na čl. 352 dosavadní soudní spis neobsahuje žádný doklad o tom, že by parcela č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] byla jakkoliv zasažena či dotčena vypouštěním srážkových a povrchových vod z odpočívky. Podle názoru znalce [jméno FO] to ani není možné, neboť místem s nejnižší nadmořskou výškou v dané lokaci je pozemek p. č. [Anonymizováno], k. ú. [adresa], který se nachází mezi pozemky p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (viz čl. 27 uvedeného posudku).

8. Na základě shora popsaného dokazování má odvolací soud za prokázané, že v důsledku vybudování tělesa dálnice D2 a jejího stavebně-technického řešení došlo v její části nacházející se na p. č. [Anonymizováno], k. ú. [adresa], která je předmětem tohoto řízení, ke změně odtokových poměrů povrchových a srážkových vod tak, že dochází k odtoku povrchových a srážkových vod z pozemku žalovaného p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] na pozemek žalobce p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], přičemž k této změně došlo a popsaný stav trvá již od uvedení příslušného úseku dálnice do provozu, tj. v současnosti více než 40 let.

9. Soud má dále za prokázané, že nedochází k svádění ani vypouštění srážkových vod z pozemku žalovaného p. č. [Anonymizováno], k. ú. [adresa] na či přes pozemek p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], neboť uvedené z části relevantních důkazních prostředků jakkoliv nevyplývá (viz znalecké posudky [tituly před jménem] [adresa], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] které se případným zamokřováním pozemku p. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] vůbec nezabývaly), resp. to je provedeným dokazováním přímo vyloučeno, a to zejména s ohledem na existenci betonových odvodňovacích žlabů v dané oblasti dálnice D2 a odpočívky, ve spojení se směrem sklonu jednotlivých zvažovaných parcel a dále s ohledem na to, že místo s nejnižší nadmořskou výškou v dané lokaci se nachází na pozemku p. č. [Anonymizováno], tedy mezi pozemky p. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] a p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (viz znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] a kopie map z daného území tvořící přílohy jednotlivých posudků). Závěry posudku [tituly před jménem] [jméno FO] logicky navazují na popis odtokových poměrů v dané oblasti obsažený v posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Se shora popsaným závěrem plynoucím z posudku [tituly před jménem] [jméno FO] plně koresponduje též přílohová část posudku [tituly před jménem] [jméno FO] (viz shora), ačkoliv pak jeho obecné závěry v textu (viz odpověď na otázku č. 1) vyznívají opačně. Pokud tedy posudek [tituly před jménem] [jméno FO] (v textové části) jako jediný z provedených důkazů hovoří o tom, že příčinou zamokření pozemků žalobce p. č. [Anonymizováno] a (též) pozemku p. č. [Anonymizováno], oba v k. ú. [adresa], je přítok vod z pozemku žalobce p. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa], považuje odvolací soud daný závěr v části vztahující se k pozemku p. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] ze shora uvedeného důvodu za nelogický, vnitřně rozporný a odporující ostatnímu dokazování. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud podotýká, že ve vztahu k pozemku p. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] žalobce byl soudem I. stupně poučen usnesením ze dne [datum] (čl. 825) ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. s tím, že má doplnit svá tvrzení a označit důkazy k tomu, jak dochází k průniku dešťových vod z pozemku žalovaného na pozemek žalobce p. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa]. Na poučení soudu reagoval žalobce podáním ze dne [datum] (čl. 894) pouze tak, že odkázal na posudky [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]; z nichž však důkaz o vypouštění, resp. přivádění srážkových vod na pozemek žalobce p. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] z pozemku žalovaného neplyne (viz shora).

10. Odvolací soud dále doplnil dokazování zprávou MěÚ [adresa] dne [datum] (čl. 1112) podle níž bylo žalovanému v řízení [Anonymizováno] povoleno nakládání s vodami s tím, že spis se nachází na Krajském úřadě Jihomoravského kraje. Krajský úřad Jihomoravského kraje soudu zapůjčil spisovou dokumentaci sp. zn. [Anonymizováno], z jejíhož podstatného obsahu odvolací soud zjistil, že rozhodnutím MÚ [adresa] z [datum], čj. [číslo] ve spojení s rozhodnutím KÚ Jmk, odbor životního prostředí z [datum], č. j. JMK [č. účtu] bylo žalovanému podle § 8 odst. 1 písm. a) bodu 5 a § 8 odst. 1 písm. b) bodu 5 zák. č. 254/2001 Sb., vodního zákona, uděleno povolení k nakládání s vodami za zde (v cit. rozhodnutích) vymezených podmínek, a to tak, že vody vzniklé dopadem atmosférických srážek v dané lokalitě (dálnice a odpočívka D2) budou odváděny dešťovou kanalizací (stoka A a stoka B) a likvidovány vsakem do nově otevřené vsakovací nádrže o tvaru hrušky a o rozměrech [Anonymizováno] m v nejširší části na pozemku p. č [Anonymizováno] (vzniklého dělením pozemku z původní p. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa]). Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] (čl. 1003) soud zjistil, že aktuálně (ke dni [datum]) příslušný úřad nevede žádné řízení ke stavbě pod názvem D2 Oprava odpočívky [adresa] – vpravo, přičemž původní řízení vedené pod sp. zn. [číslo] bylo usnesením Ministerstva dopravy ze dne [datum], č.j[číslo]3 zastaveno, neboť stavebník ve stanovené lhůtě nedodal chybějící podklady, a to zejména povolení k nakládání s vodami.

11. Podle § 1013 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ se vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

12. Podle § 1013 odst. 2 o. z. jsou-li imise důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen, má soused právo jen na náhradu újmy v penězích, i když byla újma způsobena okolnostmi, k nimž se při úředním projednávání nepřihlédlo. To neplatí, pokud se při provádění provozu překračuje rozsah, v jakém byl úředně schválen.

13. V souladu s § 1037 o. z. lze ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu na nezbytnou dobu a v nezbytné míře použít vlastníkovu věc, pokud účelu nelze dosáhnout jinak.

14. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

15. Odvolací soud nejprve posoudil přípustnost formulace žalobních návrhů žalobce, tj. řešil otázku, uložení čeho se žalobce vůči žalovanému domáhá a zda je ve smyslu shora cit. právní úpravy potenciálně přípustné uložení takové (žalobcem navrhované) povinnosti žalovanému. Zdejší soud přitom vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2746/2012, v němž se mj. uvádí následující: „Dovolací soud vychází z ustálené judikatury potud, že návrhem na zahájení občanského soudního řízení směřujícím proti vlastníkovi věci se navrhovatel může úspěšně domáhat jen vydání rozsudku, jímž by žalovanému vlastníkovi byla uložena povinnost zdržet se přesně vymezeného rušení, nikoliv však již povinnost něco pozitivního konat (např. odstranit, přemístit nebo upravit určitým způsobem předmět svého vlastnictví) – (k tomu srovnej „Ze závěrů občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu České socialistické republiky k rozhodování soudů i státních notářství v ČSR s použitím ustanovení občanského zákoníku, zákona o rodině, občanského soudního řádu a notářského řádu, novelizovaných zákony č. 131/1982 Sb., č. 132/1982 Sb., č. 133/1982 Sb. a č. 134/1982 Sb.“, ze dne 29. 12. 1984, sp. zn. Cpj 51/84, uveřejněných pod č. 45 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 1986). I kdyby tedy soud žalobě vyhověl, nemohl by uložit žalovanému konkrétní způsob, jímž by měl dostát uložené povinnosti, ale bylo by na samotném žalovaném, aby zvolil postup, jímž by soudem uloženou povinnost splnil. Prostřednictvím rozhodnutí vydaného v režimu § 1013 odst. 1 o. z. nelze ukládat žalovanému konkrétní způsob jeho jednání. Smyslem rozhodnutí soudu je zabránit vzniku závadného stavu, který by představoval obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Je na žalovaném, jakým konkrétním způsobem povinnosti zdržet se obtěžování žalobce dostojí a jaká konkrétní opatření zvolí. Odvolací soud jazykovým rozborem žalobních návrhů žalobce (návrh výroků I a II), jakož i na základě upřesnění žalobce, které učinil u jednání dne [datum], dospěl k závěru, že žalobní návrh výroků I a II nesměřuje k rozlišení přímých a nepřímých imisí, ale žalobní petit II (zamezit v přítoku povrchových a srážkových vod) je pouhým širším, tj. obecnějším vyjádřením petitu I (zdržet se vypouštění povrchových a srážkových vod). Odvolací soud pak má za to, že i takto formulovaný redundantní žalobní návrh není nezbytně nepřípustný (je spíše jen nadbytečný); v zájmu zachování přehlednosti a srozumitelnosti výroku odvolacího soudu ve spojení se znění výroku rozsudku soudu I. stupně proto zdejší soud zachoval ve výroku oba způsoby vyjádření povinnosti ukládané žalovanému. Z hlediska formulace povinnosti žalovaného pokládá odvolací soud ještě za přípustný i žalobní petit II, požadující „zamezit přítok“, neboť neukládá žalovanému žádnou konkrétní povinnost, tedy neusiluje o vymezení, jakým konkrétním způsobem má žalovaný dostát své povinnosti zdržet se obtěžování žalobce, resp. jaká konkrétní opatření má žalovaný pro splnění své povinnosti zvolit.

16. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3277/2014, odpovídá vlastník dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku podle § 1013 odst. 1 o. z, za imise, které vznikly v důsledku stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto komunikací; neodpovídá však bez dalšího za imise vzniklé v důsledku provozu na těchto komunikacích. Pozemní komunikace tedy není závodem, či obdobným zařízením. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 942/2020, stékání vody či padání sněhu (např. ze střechy) přímo na sousední pozemek je přímou imisí ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. věty druhé. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky z 29. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4847/2016, pak privilegovanými (§ 1013 odst. 2 o. z.) mohou být jen ty imise, které jsou „důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen“; není to tedy tak, že by musely být schvalovány přímo imise, úředně schválena však musí být činnost produkující imise. Privilegovaná imise je důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen, byl-li ve schvalovacím procesu schvalující orgán povinen zabývat se účinky provozu na okolí (zpravidla na životní prostředí).

17. V souladu s dřívějšími skutkovými zjištěními soudu (viz zejm. shrnutí v odst. 10 a 13 usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] a shora odůvodnění odst. 7 a 8) posoudil zdejší soud imise, které pronikají na pozemek žalobce p. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] jako imise přímé. Nebylo tedy namístě dále zvažovat, zda jde o imise přiměřené místním poměrům či/a zda podstatně omezují obvyklé užívání žalobcova pozemku (§ 1013 odst. 1 věta prvá). Odvolací soud se přitom ztotožnil se závěry soudu I. stupně (odst. 64 rozsudku ze dne 20. 1. 2023, č.j. 7 C 26/2013-962), tedy že pro zjištěné přivádění imisí neexistuje žádný zvláštní právní důvod ve smyslu § 1013 odst. 1 in fine o. z. Za takový zvláštní právní důvod nelze považovat ani žalovaným namítanou zákonnou úpravu § 1037 o. z., resp. § 34 odst. 3 zák. č. 13/1997 Sb., a to již s ohledem na zjištěnou dobu pronikání imisí na pozemek žalobce (více než 40 let), jakož i s ohledem na dobu vedení tohoto řízení, kdy si žalovaný minimálně od doručení žaloby musí být vědom zájmu žalobce na zamezení vnikání imisí (tj. cca 12 let). Uvedená doba přitom, podle přesvědčení odvolacího soudu, nemůže být ani při nejširší interpretaci pokládána za nezbytnou, a to i při vědomí potřeby realizace stavebních/technických/terénních úprav a z toho vyplývající nutnosti získat též příslušné veřejnoprávní povolení. O skutečnosti, že zamezení přítoku srážkových a povrchových vod na pozemek žalobce p. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] z pozemku žalovaného p. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] není nemožné, pak svědčí i již proběhlé vodoprávní řízení, kdy žalovanému již bylo vydáno povolení k nakládání s vodami – k zasakování povrchových vod vzniklých dopadem atmosférických srážek do vod podzemních na pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa].[[Anonymizováno]:1] Uvedeným rozhodnutím, které nabylo právní moci již dne [datum], bylo žalovanému podle § 8 odst. 1 písm. a) bodu 5 a § 8 odst. 1 písm. b) bodu 5 zák. č. 254/2001 Sb., vodního zákona, uděleno povolení k nakládání s vodami za zde (v cit. rozhodnutích) vymezených podmínek, a to tak, že vody vzniklé dopadem atmosférických srážek budou odváděny dešťovou kanalizací (stoka A a stoka B) a likvidovány vsakem do nově otevřené vsakovací nádrže o tvaru hrušky a o rozměrech [Anonymizováno] m v nejširší části na pozemku p. č [Anonymizováno] (vzniklého dělením pozemku z původní p. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa]). [1: viz rozhodnutí MÚ [adresa] z [datum], čj. [Anonymizováno] [číslo] ve spojení s rozhodnutím KÚ JmK, odbor životního prostředí z [datum], č.j. JMK [číslo] ]

18. Pokud se týká žalovaným namítaného rozporu výkonu práva žalobce s § 8 o. z., zdejší soud plně respektoval vyslovený závazný právní názor Nejvyššího soudu, a to že veškerá předchozí zjištění soudu ohledně způsobu nabytí, užívání a jednání žalobce, jakož ani jeho případné obstrukce v řízení o povolení stavby dešťové kanalizace a vsakovací nádrže, nejsou natolik výjimečnou situací, která by odůvodňovala zamítnutí návrhu na ochranu vlastnického práva žalobce proti imisím ve smyslu § 8 o. z. z důvodu zneužití práva. Zdejší soud proto v daném ohledu zcela odkazuje na odst. 17 a násl. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2024, č. j. 22 Cdo 3009/2024-1084 a na závěry z uvedeného rozhodnutí vyplývající.

19. Ze shora popsaných důvodu dospěl odvolací soud k závěru, že ve vztahu k pozemku žalobce p. č. [Anonymizováno] katastrálním území [adresa] je žaloba důvodná, ve vztahu k pozemku žalobce p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] žaloba naopak důvodná není. Výrokem I tedy odvolací soud v souladu s § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v příslušné části jeho výroků I a II změnil tak, že žalovaný je povinen zdržet se vypouštění a zamezit v přítoku povrchových a srážkových vod z pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] na pozemek žalobce parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Svým výrokem II pak odvolací soud v souladu s § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v příslušné části výroků I a II, jimiž byl zamítnut návrh žalobce, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se vypouštění a zamezit v přítoku povrchových a srážkových vod z pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] na pozemek žalobce parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], potvrdil.

20. Závěrem odvolací soud apeluje na oba účastníky, aby znovu důkladně zvážili a projednali veškeré možné alternativy smírného vyřešení věci (např. odkup pozemku p. č. [Anonymizováno] žalovaným jako pozemku potřebného pro obslužnost D2, a/nebo urychlená úprava odvodňovacího systému na pozemku žalovaného, např. právě ve smyslu rozhodnutí MÚ [adresa] z [datum], čj. [číslo] ve spojení s rozhodnutím KÚ Jmk, odbor životního prostředí z [datum], č.j. JMK [číslo]) tak, aby nedocházelo k dalším sporům, jejichž náklady mohou přesáhnout (a pravděpodobně již přesahují) dosažené benefity. Zároveň pak odvolací soud podotýká, že v případě, že by oprávněný (žalobce) v budoucnu neposkytl povinnému (žalovanému) nezbytnou součinnost pro přijetí opatření vedoucích k dosažení kýženého stavu (a to zamezení vypouštění imisí – povrchových a srážkových vod z pozemku žalovaného p. č. [Anonymizováno] na pozemek žalobce p. č. [Anonymizováno] to vše v k. ú. [adresa]), tj. pokud by kupříkladu realizoval svá účastnická práva ve stavebním řízení způsobem, který by bylo možné kvalifikovat jako obstrukční, může povinný (žalovaný) v rámci případného exekučního řízení, resp. řízení o výkonu rozhodnutí tuto skutečnost účinně uplatnit na svou obranu.

21. Výrokem III rozdělil odvolací soud povinnost hradit náklady státu v celkové výši 47 531,27 Kč, které stát vynaložil na znalečném, rovnodílně mezi oba účastníky (§ 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 148 o. s. ř.).

22. O nákladech řízení účastníků před soudy všech stupňů odvolací soud rozhodl výrokem IV v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobce byl vůči žalovanému se svou žalobou na ochranu před imisemi ve vztahu k pozemku p. č. [Anonymizováno] zcela úspěšný, ve vztahu k pozemku p. č. [Anonymizováno] naopak zcela neúspěšný.

Poučení