7 C 26/2013 - 962

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci žalobce: [právnická osoba][Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného] ČR, IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] žaloba o zdržení se vypouštění srážkových vod na pozemek žalobce takto:

Výrok

I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zdržet se vypouštění povrchových a srážkových vod z pozemku parcelní číslo [pozemek] v katastrálním území [adresa] na pozemky žalobce parcelní číslo [pozemek] a parcelní číslo [pozemek] v katastrálním území [adresa], se zamítá.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zamezit v přítoku povrchových a srážkových vod z pozemku parcelní číslo [pozemek] v katastrálním území [adresa] na pozemky žalobce parcelní číslo [pozemek] a parcelní číslo [pozemek] v katastrálním území [adresa], se zamítá.

III. Žalobce je do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

IV. Žalobce je do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal uložení povinnosti žalovanému zdržet se vypouštění povrchových a srážkových vod z pozemku parcelní číslo [pozemek] v katastrálním území [adresa] na pozemky žalobce parcelní číslo [pozemek] a parcelní číslo [pozemek] v katastrálním území [adresa] a dále uložení povinnosti žalovanému zamezit v přítoku povrchových a srážkových vod z pozemku parcelní číslo [pozemek] v katastrálním území [adresa] na pozemky žalobce parcelní číslo [pozemek] a parcelní číslo [pozemek] v katastrálním území [adresa] a dále uložení povinnosti žalovanému nahradit mu náklady řízení.

2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že žalobu považuje za nedůvodnou, a to proto, že stavba dálnice „[hodnota]“ (stavba [Anonymizováno]), jejíž součástí je odpočívka na pozemku parc. č. [Anonymizováno][správně [Anonymizováno]], byla povolena rozhodnutím odboru výstavby a územního plánování ONV [adresa] dne [datum] a po jejím dokončení byla řádně zkolaudována (včetně odvodu srážkových vod). Žalovaný tak nesouhlasí s tvrzením žalobce, že z odpočívky ve správě žalovaného dochází k neregulovanému vypouštění srážkových vod a že by žalovaný využíval pro tuto činnost stavbu nepovolenou – černou stavbu vodního díla. Žalovaný navrhl předmětnou žalobu zamítnout, neboť způsob odvodu srážkových vod ze stavby dálnice [hodnota] je realizován v souladu s vydaným stavebním povolením, když soulad provedení stavby s vydaným povolením byl osvědčen stavebním úřadem vydáním kolaudačního rozhodnutí.

3. Poté, zdejší soud ve věci rozhodl tak, že žalobu zamítl a odvolací soud tento rozsudek potvrdil, podal žalobce dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky. Nejvyšší soud v dané věci rozhodl tak, že rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k opětovnému projednání. Krajský soud po projednání věci dospěl k závěru, že je nutné doplnit dokazování, zrušil tedy rozsudek zdejšího soudu a věc mu vrátil k opětovnému projednání s tím, že mu uložil, jakým způsobem má soud při opětovném projednání postupovat.

4. Krajský soud mimo jiné konstatoval, že dosavadní řízení a zjištění právně významných skutečností bylo zaměřeno především na problematiku tzv. nepřímých imisí a z pohledu přímých imisí soud I. stupně doposud danou věc vůbec neposuzoval. V důsledku toho se nezabýval ani tím, zda zavodňování pozemků žalobce činností žalovaného se opírá o nějaký zvláštní právní důvod či zda zde nejsou důvody umožňující posouzení podání žaloby jako šikanózní či jako zneužití práva ve smyslu ustanovení § 8 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), což žalovaný nepřímo namítá. Takové skutečnosti nemůže jako první posuzovat odvolací soud, neboť by tím fakticky rozhodoval jednostupňově a účastníkům by odňal možnost přezkumu svého rozhodnutí na základě řádného opravného prostředku. S ohledem na shora uvedené proto odvolacímu soudu nezbylo než rozsudek soudu I. stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Krajský soud proto zároveň soudu uložil, aby v dalším průběhu řízení posoudil, zda žalovaný ve svých podáních tvrdí skutečnosti, v nichž žalovaný spatřuje tzv. zvláštní právní důvod pro přivádění odpadních vod z dané dálniční odpočívky na sporné pozemky žalobce a zda důkazy navržené k prokázání doplněných tvrzení jsou způsobilé taková tvrzení prokázat. Dále krajský soud soudu I. stupně uložil, aby se dále, pokud žádný takový zvláštní právní důvod pro zamítnutí žaloby neshledá, zabýval i tím, zda v daném případě je přípustná nepravá retroaktivita nové právní úpravy ustanovení § 1013 odstavec 1 věta druhá „o. z.“ účinného od 1. 1. 2014 vyžadující, aby adresáti práva přizpůsobili své jednání této nové právní úpravě. Nepravá retroaktivita tak může porušovat ochranu důvěry, pokud takto působící právní předpisy působí negativní zásahy, se kterými adresáti práva nemohli nebo nemuseli počítat a nemuseli při svých dispozicích zohlednit. Jako významná se tak jeví zásada legitimního očekávání vyplývající z toho, že vlastníku musí být dána možnost počítat s udržením určitého právního stavu a měla by mu být poskytnuta ochrana proti jakékoliv změně tohoto stavu, kterou nemohl rozumně očekávat. Tyto skutečnosti se týkají i úpravy vlastnického práva a jeho ochrany ve sporech z imisí. V tomto smyslu krajský soud konstatoval, že v daném případě ke stavební činnosti žalovaného, v důsledku kterých dochází ke sporným imisím na pozemky žalobce, došlo ještě před 1. 1. 2014, tedy v době, kdy se žalovaný mohl legitimně řídit občanskoprávní úpravou, která neobsahovala regulaci uvedenou v ustanovení § 1013 odstavec 1 věta druhá „o. z.“ týkající se přímých imisí, nýbrž pouze úpravu týkající se nepřímých imisí (§ 127 zákona č. 40/1964 Sb.). Za této situace bude proto třeba posoudit, zda výstavba předmětné dálniční odpočívky provedená před zhruba čtyřiceti lety dle tehdy platných právních předpisů, s níž jsou spojeny předmětné imise, může být podrobena právním následkům, které jsou stanoveny novým právem.

5. Krajský soud soudu I. stupně také uložil, aby zároveň posoudil i to, zda žalobce svou žalobou, pokud by jinak byla shledána jako důvodná, nezneužívá svého práva na ochranu vlastnictví, a to zejména z pohledu jejího investičního záměru spojeného se spornými pozemky. V tomto směru krajský soud ve svém rozhodnutí vyslovil právní názor, kterým je soud I. stupně ve smyslu ust. § 226 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. občanským soudním řádem (dále jen „o. s. ř.“) vázán, že v pokračujícím řízení bude proto třeba žalobce poučit o jeho povinnosti tvrzení o tom, zda, případně kdy a jaká opatření učinil ke zlepšení vodních poměrů na sporných pozemcích tak, aby mohl realizovat své investiční záměry na nich, případně je mohl prodat, a k navržení důkazů k jejich prokázání. K tomu odvolací soud mimo jiné konstatoval, že ohledně těchto skutečností již bylo dokazování zčásti doplněno odvolacím soudem, proto bude nutné již provedené důkazy zhodnotit, případně provést další v úvahu připadající důkazy, jako je výpis z veřejného rejstříku týkající se společnosti žalobce, dotaz na společnost [právnická osoba], sídlem [adresa] týkající se obsahu jednání o uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě z [datum], zejména zda kupující společnost byla seznámena s vodními poměry na sporných pozemcích a jaké byly její záměry pozemky využít při respektování stavební uzávěry v záplavovém území, v němž se pozemky nacházejí. Zneužití výkonu práva by však bylo možné dovodit pouze tehdy, pokud by na základě zjištěných skutečností soud I. stupně dospěl k závěru, že vyhovění žalobě by vedlo k nepřijatelným důsledkům projevujícím se ve vztahu mezi účastníky i v postavení některého z nich navenek, a to zejména ve srovnání újmy, kterou by žalovaný poskytnutím plnění dle vyhovujícího rozsudku utrpěl a prospěchu, jehož by se žalobci na druhé straně dostalo.

6. Na základě výše uvedených pokynů odvolacího soudu v rámci přípravy jednání soud vyzval obchodní společnost [právnická osoba] „v likvidaci“, aby soudu sdělila obsah jednání o uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě týkající se předmětných pozemků, zejména aby soudu sdělila, zda před podpisem této smlouvy byla seznámena s vodními poměry na sporných pozemcích a jaké byly její záměry z hlediska využití těchto pozemků, při respektování stavební uzávěry v záplavovém území, v němž se pozemky nacházejí. Dále soud podle pokynů odvolacího soudu vyzval žalobce, aby doplnil svá tvrzení, zda, popřípadě kdy a jaké opatření učinil ke zlepšení vodních poměrů na sporných pozemcích tak, aby mohl realizovat své investiční záměry na nich, popřípadě je mohl prodat.

7. Společnost [právnická osoba] „v likvidaci“ ani přes urgenci na výzvu soudu nereagovala. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že na stavbě žalovaného proběhly po účinnosti nového občanského zákoníku nedovolené stavební úpravy v podobě nových vpustí dešťové kanalizace, nového povrchu komunikace odpočívky a nových obrubníků směřujících srážkové vody do vpusti a dále na pozemek žalobce. Je tedy zřejmé, že i během trvání tohoto soudního sporu prováděl žalovaný nepovolené stavební opravy vodních děl na své stavbě ke škodě žalobce. Dále žalobce uvedl, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby sám na vlastní náklady odstraňoval následky přímých imisí žalovaného, popřípadě, aby soud dovodil negativní důsledky pro žalobce z toho, že nezlepšuje vodní poměry, což není reálně možné bez toho, aby žalovaný neukončil vypouštění srážkových vod na sporné pozemky. Dále žalobce k výzvě soudu uvedl: „že ze spisu je patrné, že žalobce pronajal předmětné pozemky neziskovému občanskému sdružení Blondi, a to za účelem provozování pastvin pro chov a pastvu koní, volnočasových a obecně prospěšných aktivit. To mělo zajistit zvýšení retence pozemků.“ Rozsah vypouštění srážkových vod žalovaným byl však natolik masivní, že jakékoliv reálné využití vylučoval. Žalobce dále uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí na prodej předmětných pozemků budoucímu kupujícímu [právnická osoba], a to za účelem využití pozemků k umístění staveb pro reklamu, dočasných staveb a dalšímu využití. Rovněž tento zájemce odstoupil.

8. V souvislosti s výše uvedeným vyjádřením žalobce ohledně nových vpustí pro odvádění srážkové vody zbudovaných na odpočívce [adresa] i v průběhu tohoto řízení žalovaný na nařízeném jednání uvedl, že se v žádném případě nejedná o nové vpusti, ale že se jednalo o opravu vpusti, která v daném místě v minulosti již byla, ale byla v průběhu užívání komunikace „poničena“ tak, že to vypadalo, že tam není. V této souvislosti v rámci doplnění skutkových tvrzení žalovaný dále uvedl, že odpočívka [adresa] byla vybudována v roce 1982. Stavby tohoto typu mají životnost asi 40 let a v rámci rekonstrukce této odpočívky bude vybudována nová vsakovací jímka. V současné době je připravována rekonstrukce odpočívky, v rámci níž, by mělo dojít ke zkapacitnění odpočívky a dále ke komplexní rekonstrukci dešťové kanalizace, včetně vybudování nového systému potrubí a vsakovací jímky na pozemcích žalovaného. To mimo jiné znamená, že po této konstrukci by problém byl odstraněn. Žalobce však systematicky po dobu cca dvou let obstruuje vodoprávní řízení a navazující územní a stavební řízení, kdy žalovanému blokuje možnost rekonstrukci provést. Dále žalovaný uvedl, že žalobce podobným způsobem obstruuje ve všech řízeních, například v řízení ohledně rekonstrukce veřejného osvětlení.

9. V reakci na odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně žalovaný sám upřesnil a doplnil skutková tvrzení a navrhl k nim důkazy: „předně opětovně, že dešťová kanalizace byla vybudována jako součást odpočívky – stavebního objektu [hodnota] v rámci stavby dálnice [hodnota] [adresa]. Celá tato stavba byla povolena rozhodnutím ONV [adresa], odboru výstavby a územního plánu ze dne [datum], č. j. výst. [Anonymizováno] a její užívání bylo povoleno kolaudačním rozhodnutím téhož úřadu ze dne [datum], č. j. výst. [Anonymizováno] (dále jen „kolaudační rozhodnutí“). Stavbu pro stát tehdy realizovalo Riaditeľstvo diaľnic, Továrenská 5, Bratislava jako stavebník a investor stavby, přičemž generálním investorem bylo Federální ministerstvo dopravy. Žalovaný jako státní příspěvková organizace státu vznikl až dne [datum]. Ze skutečnosti, že dešťová kanalizace nebyla výslovně uvedena v kolaudačním rozhodnutí jako samostatný stavební objekt, nelze dovozovat, že nebyla povolena a zkolaudována. Při budování rozsáhlých inženýrských staveb, jako jsou pozemní komunikace, je zcela běžné, že jednotlivé dílčí stavební objekty nemají vlastní číslo, ale jsou zahrnuty pod určitý vyšší stavební celek. Tak tomu je i v případě předmětné dešťové kanalizace, která spolu s veškerými dalšími nezbytnými částmi odpočívky (jako jsou např. terénní úpravy, vozovka atd.) byla povolena v rámci stavebního objektu [hodnota]. Toto zcela jasně vyplývá z projektové dokumentace k tomuto stavebnímu objektu, v níž je dešťová kanalizace evidována jako část stavebního objektu [hodnota]. Stavební úřad přitom v rámci kolaudačního řízení provedl místní šetření a porovnal skutečný stav stavby s projektovou dokumentací, na základě čehož v rámci kolaudačního rozhodnutí konstatoval: „(…) stavba byla provedena podle dokumentace ověřené ve stavebním řízení a byly splněny podmínky územního rozhodnutí a stavebního povolení. Užíváním stavby není ohrožen život a zdraví osob ani životní prostředí. Zjištěné nedodělky nebrání řádnému a nerušenému užívání stavby (…)“. Součástí takto povolené a vybudované dešťové kanalizace byla od počátku vsakovací jímka 10x13 m nacházející se mimo pozemek žalovaného (dále jen „vsakovací jímka“), do níž měla být systémem odvodnění svedena povrchová/srážková voda z odpočívky.“ 10. Žalovaný dále uvedl, že nesouhlasí ani s tvrzením žalobce, že by právní předpisy platné a účinné v době vybudování dešťové kanalizace, vyžadovaly povolení vodoprávního úřadu k nakládání s vodami za účelem provozování dešťové kanalizace. Podle tehdy platného „vodního zákona“, platilo, že srážkové vody se nepovažovaly za odpadní vody. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o vypouštění odpadních vod, tak dešťová kanalizace (kromě stavebního povolení) nevyžadovala vodoprávní povolení k nakládání s „odpadními“ vodami. Naopak v příslušných ustanoveních tehdy platného vodního zákona bylo výslovně stanoveno, že povolení/souhlas vodoprávního úřadu nebylo potřebné k zachycování povrchové vody na jednotlivých nemovitostech nebo ke změně jejího přirozeného odtoku za účelem ochrany uvedených nemovitostí proti škodlivým účinkům těchto vod, pod což lze podle názoru žalovaného podřadit právě dešťovou kanalizaci sloužící k odvodnění odpočívky.

11. Žalovaný se rovněž vyjádřil k „nově“ uvedeným tvrzením žalobce stran nových stavebních úprav, prováděných po [datum], v předmětném místě (naproti lampy veřejného osvětlení č. [hodnota]). Dle žalobce v tomto místě nebyla vybudována nová vpusť do dešťové kanalizace. Tato vpusť se v místě nacházela od počátku vybudování dešťové kanalizace, avšak letitým provozem na komunikaci došlo k tomu, že vpusť byla překrytá nánosem zeminy a tenké vrstvy asfaltu. Vzhledem k tomu v rámci obnovy asfaltového krytu vozovky na komunikaci odpočívky došlo k odkrytí a údržbě této vpusti a dále ke zpevnění krajnic. Dle tvrzení žalovaného se jednalo o práce tzv. běžné a souvislé údržby, které nevyžadují stavební povolení. Žalovanému nadto ani není zřejmé, jak by tyto udržovací práce mohly způsobit zaplavování pozemků žalobce. I kdyby se vpusť v předmětném místě nenacházela, tak by srážková voda po vozovce stekla do jiné vpusti dešťové kanalizace. Navíc předmětné místo bezprostředně sousedí s jiným pozemkem žalovaného parc. č. [Anonymizováno], který široce odděluje předmětné místo od pozemku žalobce parc. č. [pozemek], jenž je navíc nad úrovní předmětného místa. Pozemek žalobce parc. č. [pozemek] se pak nachází v ještě mnohem větší vzdálenosti, přičemž od pozemku parc. č. [pozemek] je navíc oddělen pozemky parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], které nejsou ve vlastnictví žalobce.

12. Žalovaný dále v pokračujícím řízení namítá, že se žalobce zjevně dopouští zneužití práva, resp. se chová v rozporu s dobrými mravy, neboť v tomto řízení se domáhá toho, aby žalovaný nevypouštěl na jeho pozemky srážkové vody a ve správním řízení o povolení [právnická osoba] „odpočívky [adresa]“ (která by fakticky důvod podání předmětné žaloby odstranila), brání vydání takového povolení. K tomu žalovaný uvedl, že přestože má za to, že současným systémem odvodnění odpočívky nezamokřuje pozemky žalobce, skutečností je, že odpočívka je stará více než 40 let a je nezbytné ji zrekonstruovat. Žalovaný proto nezávisle na tomto soudním sporu již několik let připravuje rekonstrukci odpočívky, v rámci níž dojde také k vybudování nové dešťové kanalizace. Součástí plánované nové dešťové kanalizace je mimo jiné vybudování nové větší vsakovací nádrže, která bude umístěna výhradně na pozemku žalovaného parc. č. [pozemek] a bude do ní svedena veškerá povrchová/srážková voda z odpočívky, přičemž nová dešťová kanalizace bude mimo jiné obsahovat také technické zařízení k zachycení případných ropných látek. Po provedení této rekonstrukce tak budou veškeré části dešťové kanalizace umístěny výhradně na pozemku žalovaného, tj. veškeré povrchové/srážkové vody z odpočívky budou likvidovány výhradně na pozemku žalovaného. Dochází tak ke zcela absurdní situaci, kdy žalobce se na jedné straně v předmětném soudním řízení domáhá, aby se žalovaný zdržel údajného vypouštění povrchových/srážkových vod z odpočívky, a na druhé straně blokuje rekonstrukci systému odvodnění odpočívky, která zajistí, že veškeré povrchové/srážkové vody budou likvidovány jen na pozemku žalovaného – tj. žalobce fakticky brání dosažení toho, čeho se domáhá v soudním řízení (byť žalovaný tento žalobou uplatněný nárok neuznává). K tomu žalovaný dále uvedl, že z veřejně dostupných zdrojů navíc zjistil, že žalobce obdobným způsobem opakovaně blokoval i řízení jiných osob. Žalovaný tedy uvedl, že dlouhodobé a zcela bezdůvodné blokování stavebního a vodoprávního řízení ze strany žalobce nepředstavuje ojedinělý exces, ale jde o opakovaný používaný způsob jednání v rámci podnikání žalobce i jiných společností okolo pana [jméno FO] a pana [jméno FO]. Účelem předmětné žaloby tak není, aby žalobce ochránil své právo na nerušené užívání pozemků parc. č. [pozemek] a [pozemek], a cílem je vytvořit nátlak na žalovaného, aby tyto pozemky od žalobce odkoupil. Tyto skutečné cíle žalobce podle názoru žalovaného nejsou v souladu se smyslem a účelem právní úpravy v § 1012 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), resp. v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy.

13. Ve svém vyjádření žalovaný dále uvedl, že se žalobce, dle jeho tvrzení, pokoušel v září 2013 oba pozemky pronajmout [právnická osoba], IČO [IČO], a to za účelem, aby toto sdružení na pozemcích provozovalo hipoterapii s koňmi, avšak z nájmu prý sešlo kvůli údajnému zamokření pozemků. Dále měl žalobce údajně se společností [právnická osoba] dne [datum] uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí na prodej obou pozemků žalobce za účelem jejich využití k umístění staveb pro reklamu a dočasných staveb, kdy však tato společnost údajně od koupě následně odstoupila z důvodu zamokření pozemků.

14. V průběhu řízení ke skutečnostem, které vyplynuly až v průběhu řízení soud žalobce podle ust. § 118a „o. s. ř.“ žalobce poučil o tom, že nic netvrdí o tom zda, kudy a v jakém množství je vypouštěna dešťová voda z „nepovolené stavební úpravy vodních děl“, jež vznikla v průběhu soudního řízení (tedy v letech 2013 až 2022). K tomu žalobce uvedl, že odkazuje na znalecké posudky, jak byly vyhotoveny a jsou součástí spisu. Dále žalobce na výše uvedenou výzvu uvedl že žalovaný porušuje ust. § 125 stavebního zákona a nevede dokumentaci skutečného provedení stavby, proto žalobce nemůže soudu přesně sdělit, jakým technickým způsobem dochází k vypouštění srážkové vody, či v jakém konkrétním množství k němu dochází; nicméně je zjevné, že se tak děje z tělesa komunikací žalovaného. Žalobce v této souvislosti odkazuje na to, že daná věc musí být posuzována podle aktuální právní úpravy, když právě existence rozestavěných staveb na pozemcích žalovaného je jedním z důvodů aplikace aktuální právní úpravy.

15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: ze souboru fotografií získaných z internetového prohlížeče ze serveru [právnická osoba] (založených do spisu žalobcem) odpočívky [adresa] z let 2011, 2015, 2016 a 2018 v roce 2016, má soud za prokázané, že na těchto fotografiích je zřejmé, že v roce 2011 se na levé straně vozovky nenachází žádná kanalizační vpusť ani obrubník, zatímco v roce 2016, resp. 2018 se v daném místě obrubník i vpusť nachází.

16. Z Rozhodnutí ministra zemědělství Čj. [hodnota] ze dne [datum] má soud za prokázané, že rozklad se podle § 152 odst. 6 písm. b) správního řádu zamítá a usnesení Ministerstva zemědělství, odboru státní správy ve vodním hospodářství a správy povodí, č. j. [hodnota], sp. zn. [hodnota] ze dne [datum] se podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrzuje. Ministerstvo zemědělství ve výše označeném rozhodnutí nevyhovělo námitce podjatosti podané účastníkem (žalobcem) řízení a rozhodlo, že úřední osoby zařazené v Krajském úřadu Jihomoravského kraje nejsou vyloučené z řízení. Ministerstvo v napadeném usnesení námitku podjatosti zamítlo, neboť neshledalo v tvrzených skutečnostech důvod podjatosti ve vztahu k řediteli krajského úřadu ani ve vztahu k ostatním úředním osobám na Krajském úřadu Jihomoravského kraje. Takový důvod nebyl shledán ani při přezkumu zákonnosti tohoto usnesení.

17. Z usnesení Ministerstva dopravy č. j. [číslo jednací] ze dne [datum] má soud za prokázané, že tímto rozhodnutím bylo zastaveno společné územní a stavební řízení pro stavbu Oprava odpočívky [hodnota] [adresa] – vpravo. Důvodem zastavení těchto řízení bylo to, že stavebník nedoplnil požadované podklady, zejména povolení k nakládání s vodami zákona o vodách.

18. Z výzvy k odstranění nedostatků podání a usnesení o přerušení správního řízení ze dne [datum] má soud za prokázané, že Ministerstvo dopravy uložilo žadateli – [Jméno žalovaného] České republiky (žalovanému) v rámci řízení o vydání společného povolení na stavbu „Oprava odpočívky [hodnota] [adresa] – vpravo“, že má odstranit vady podání spočívající v doplnění povolení k nakládání s vodami. K tomu mu poskytlo lhůtu do [datum].

19. Z Usnesení [právnická osoba] [adresa], odbor stavební a životního prostředí, oddělení vodního hospodářství, ovzduší a památkové péče ze dne [datum] má soud za prokázané, že tímto usnesením výše označený úřad prodloužil lhůtu k podání námitek do [datum], a to z důvodu žádosti společnosti Aspekt [právnická osoba]. (žalovaný) z důvodu karantény zástupce společnosti.

20. Z Oznámení o zahájení vodoprávního řízení vydaného Městským úřadem [adresa], odborem stavebním a životního prostředí, oddělením vodního hospodářství, ovzduší a památkové péče č. j. [číslo jednací] ze dne [datum] má soud za prokázané, že dnem podání žádosti bylo zahájeno vodoprávní řízení ohledně dešťové kanalizace v rámci akce „Oprava odpočívky [hodnota] [adresa] – vpravo“, která by měla řešit odtok srážkových vod z této odpočívky.

21. Ze Závazného stanoviska vydaného městským úřadem, odborem stavebním a životního prostředí, oddělením vodního hospodářství, ovzduší a památkové péče č. j. [číslo jednací] ze dne [datum] má soud za prokázané, že na základě žádosti stavebníka – [Jméno žalovaného] ČR (žalovaného) vydal výše označený úřad stanovisko, ve kterém souhlasí s povolením dešťové kanalizace a vsakovací nádrže jako stavby vedlejší ve společném územním stavebním řízení souboru staveb s názvem Oprava odpočívky [hodnota] [adresa] – vpravo, jejíž součástí je výše uvedené vodní dílo na pozemku parc. č. [pozemek] v k. ú. [adresa]. A v tomto závazném stanovisku jsou zároveň stavebníkovi uložený podmínky a povinnosti, které má při opravě odpočívky splnit a dodržet.

22. Z e-mailové korespondence ze dne [datum] má soud za prokázané, že v tomto k dokumentům [tituly před jménem] [jméno FO], referentka vodního hospodářství [právnická osoba] [adresa] na základě dotazu žalovaného k tomuto sdělila, že v rámci zahájeného správního řízení byly podány námitky podjatosti vůči úředním osobám [právnická osoba] [adresa] s tím, že o některých námitkách, již bylo rozhodnuto a o jiných nikoliv. Dále tato korespondence obsahuje informace o tom, že zároveň byly podány i námitky do řízení, o kterých do doby, než bude rozhodnuto o námitkách podjatosti, nemůže být jednáno.

23. Z listiny označené jako Odvolání podané společností [právnická osoba] [Jméno žalobce]. (žalobcem) má soud za prokázané, že touto listinou žalobce dne [datum] podal blanketní odvolání v rámci řízení sp. zn. [číslo jednací] o povolení rekonstrukce stávající osvětlovací soustavy odpočívky [adresa] vpravo na dálnici [hodnota].

24. Z listiny označené jako Vyjádření k podanému odvolání ze dne [datum] v rámci akce rekonstrukce stávajícího osvětlovací soustavy se společnost [právnická osoba]. vyjádřila k odvolání žalobce do řízení o rekonstrukci osvětlovací soustavy tak, že toto odvolání žalobce považuje za nadbytečné a šikanózní, a to z důvodu, že v rámci rekonstrukce osvětlení dochází pouze k výměně zdrojů světla, kdy tato rekonstrukce žádným způsobem nezasahuje do odtokových poměrů srážkových vod na odpočívce [adresa].

25. Z listiny označené jako Doplnění odvolání účastníka řízení ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce touto listinou podal odvolání proti územnímu rozhodnutí o povolení rekonstrukce osvětlení. V tomto dokumentu je mimo jiné uvedeno, že provedením záměru „je přímo dotčeno i vlastnické právo odvolatele, když stavebník využívá pozemky odvolatele (žalobce) pro vypouštění dešťových vod z pozemků stavebního záměru. Nikdo není oprávněn likvidovat srážkové vody způsobem, že umožňuje jejich volné vypouštění na cizí pozemek, který tak znehodnotí a učiní neupotřebitelným.“ 26. Z rozhodnutí [právnická osoba] které [datum] vydalo ve formě opatření: Úplné znění zřizovací listiny pod č. j. [Anonymizováno] má soud za prokázané, že touto listinou bylo vydáno úplné znění zřizovací listinný, ze kterého je mimo jiné zřejmé, že žalovaný, tedy [Jméno žalovaného] ČR s identifikačním číslem [hodnota] a se sídlem [adresa] bylo zřízeno k [datum]. Z této listiny zároveň vyplývá, že žalovaný je právním nástupcem Ředitelství silnic České republiky, Ředitelství dálnic [adresa] investorských útvarů [adresa]. Zároveň je v této listině uvedeno, že organizace (žalovaný) je právnickou osobou vystupující v právních vztazích svým jménem a nesoucí odpovědnost z těchto vztahů vyplývající a že organizace přebírá v plném rozsahu práva a závazky zaniklých organizací, včetně práva hospodaření k věcem ve vlastnictví České republiky a ostatních věcných práv, a to ke dni [datum].

27. Z Insolvenčního návrhu věřitele spojeného s návrhem na prohlášení konkurzu a návrhem na nařízení předběžného opatření podaného společností [právnická osoba]. dne [datum] u Krajského soudu v [adresa] má soud za prokázané, že insolvenční navrhovatel na základě vlastního šetření zjistil, že společnost [právnická osoba] s.r.o. a společnost [právnická osoba] jsou vzájemně propojenými osobami, kdy faktickým jediným majitelem těchto společností je pan [jméno FO], za tyto osoby obvykle jedná pan [adresa].

28. Z Kupní smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa] a společností [právnická osoba] s.r.o., IČ: [IČO], se sídlem [adresa] má soud za prokázané, že tyto smlouvy za obě společnosti podepsal [adresa].

29. Z Generální plné moci ze dne [datum] má soud za prokázané, že jednatel společnosti [právnická osoba]. [tituly před jménem] [jméno FO] touto plnou mocí zplnomocnil pana [adresa] k zastupování společnosti ve všech záležitostech týkající se fungování a podnikání společnosti a písemného styku za tuto společnost.

30. Ze Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem uzavřené mezi společnostmi [právnická osoba] zastoupené jednatelem [tituly před jménem] [jméno FO] Corradinim a společností Reality Tradeslav s.r.o. zastoupené jednatelem [adresa] má soud za prokázané, že je velmi pravděpodobné, že se [tituly před jménem] [jméno FO] zná s [adresa], neboť právě tyto dvě osoby danou smlouvu podepsaly, a to ve stejný den a na stejné poště.

31. Z aktuálního „[právnická osoba] [adresa]“ má soud za prokázané, že podstatná část pozemku parc. č. [pozemek] se v aktuálním územním plánu nachází v aktivní zóně záplavového území. Proti zařazení předmětného pozemku v rámci územního plánu žalobce při opakovaném projednání územního plánu podal námitku. Tato námitka byla projednána a bylo rozhodnuto, že se této námitce nevyhovuje.

32. Ze Zápisu o provedení ohlášeného vodoprávního dozoru… ze dne [datum] provedeného Městským úřadem [adresa] odborem životního prostředí má soud za prokázané, že v rámci tohoto dozoru bylo konstatováno, že kanalizace je vyústěna do vsakovací jámy, která však nebyla nalezena, celé místo je zarostlé rákosím, v současné (tehdejší) době zde byl terén suchý.

33. Ze smlouvy číslo [Anonymizováno] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný se společností Dopravnoprojekt [adresa] s.r.o. uzavřel smlouvu o stavebním dozoru na stavbu Opravu odpočívky [adresa] - vpravo.

34. Ze smlouvy číslo [Anonymizováno] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný se společností [Anonymizováno] a.s. [adresa] s.r.o. uzavřel smlouvu o stavbě [hodnota] Oprava odpočívky [adresa] – vpravo.

35. Ze Závazného stanoviska [právnická osoba] [adresa], odboru stavebního a životního prostředí, oddělení vodního hospodářství, ovzduší a památkové péče č. j. [číslo jednací] ze dne [datum] má soud za prokázané, že výše uvedený správní orgán na základě žádosti žalovaného vydal Souhlas s povolením dešťové kanalizace a vsakovací nádrže jako stavby vedlejší ve společném územním a stavebním řízení souboru staveb s názvem „Oprava odpočívky [adresa] – vpravo“, jejíž součástí je výše uvedené vodní dílo na pozemku parc. č. [pozemek] v katastrálním území [adresa]. Pro provedení stavby vodního díla stanovil správní orgán žalovanému podmínky a povinnosti, které je povinen v rámci stavby splnit. V tomto Souhlasu je mimo jiné uveden popis stavby: „navržená dešťová kanalizace bude odvádět dešťové vody z dálnice [hodnota] – [adresa] a odpočívky ve směru na Slovensko do nově navržené otevřené vsakovací nádrže na pozemku parc. č. [pozemek] v katastrálním území [adresa]“. Tato listina dále obsahuje konstatování, že projektová dokumentace splňuje obecné technické požadavky na výstavbu, stavba je technicky proveditelná…. Rozsah předmětné stavby patrný z předložené projektové dokumentace. Byl posouzen rozsah dotčených jednotlivých práv a právem chráněných zájmů, včetně ovlivnění životního prostředí, zejména vodohospodářských zájmů. [právnická osoba] nezjistil žádné skutečnosti, jež by bránily vydat souhlas k provedení výše popsaného vodního díla za podmínek stanovených tímto stanoviskem. Tento dokument dále obsahuje poučení účastníků: „Souhlasu vodoprávního úřadu pozbývá platnosti, jestliže nebude do vydání povolení souboru staveb pravomocně povoleno odpovídající nakládání s vodami, jestliže nebude do dvou let od vydání tohoto souhlasu pravomocně rozhodnuto ve věci povolení souboru staveb a pokud se podstatně změnily podmínky, za kterých byl vydán“.

36. Z listiny označené jako Oznámení o zahájení vodoprávního řízení vydané Městským úřadem [adresa], odborem stavebním a životního prostředí, oddělením vodního hospodářství, ovzduší a památkové péče ze dne [datum] má soud za prokázané, že na základě žádosti žalobce ze dne [datum] bylo dnem podání této žádosti zahájeno vodoprávní řízení v rámci akce „Oprava odpočívky [hodnota] [adresa] – vpravo“. Toto oznámení mimo jiné obsahovalo poučení o tom, že dotčené orgány mohou uplatnit svá závazná stanoviska a účastníci řízení své námitky nejpozději do 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. K později uplatněným závazným stanoviskům, námitkám, popřípadě důkazům nebude přihlíženo. Toto oznámení bylo mimo jiné doručeno i žalobci.

37. Z Usnesení vydaného Městským úřadem [adresa], odborem stavebním a životního prostředí, oddělením vodního hospodářství, ovzduší a památkové péče dne [datum], sp. zn. [číslo jednací] má soud za prokázané, že tímto usnesením správní orgán prodloužil účastníkům, mimo jiné i žalobci v souladu s ust. § 39 odst. 2 správního řádu lhůtu pro podání námitek, popřípadě důkazů do [datum] s poučením že k nim jinak nebude podle ustanovení § 115 odst. 8 vodního zákona přihlédnuto.

38. Z rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] má soud za prokázané, že v řízení o žalobě, kterou podal žalobce (kde žalobce byl rovněž žalobcem) bylo rozhodnuto tak, že se žaloba zamítá a nikomu se nepřiznávají náklady řízení. Z tohoto rozsudku má soud za prokázané, že žalobce v tomto řízení podal návrh na přezkum správního rozhodnutí vydaného Městským úřadem [adresa], odborem životního prostředí dne [datum], kterým bylo povoleno užívání stavby vodního díla s názvem „[adresa], výstavba 25 RD – kanalizace, vodovod“ a „Propojení splaškové kanalizace [adresa]. Z této listiny má soud za prokázané, že se žalobce jako nabyvatel pozemku a části výše uvedené stavby (které získal příklepem v dražbě) pokoušel v rámci rozhodování o povolení užívání stavby, toto řízení zastavit s tím, že ostatním účastníkům zároveň nabízel, že jim jím nabytého vlastnictví prodá za cca dvojnásobnou cenu, než za kterou ji sám pořídil. K tomu se snažil využít všemožné obstrukce v rámci správního řízení přezkumu správního řízení soudem.

39. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] má soud za prokázané, že tento soud ve věci žalobce (žalobce i v tomto řízení) rozhodl tak, že se jeho kasační stížnost zamítá a zároveň nikomu nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí Nejvyšší správní soud odůvodnil tím, že pro zrušení napadeného rozhodnutí nebyly dány podmínky. Nad rámec detailního odůvodnění svého rozhodnutí správní soud závěrem uvedl: „že vlastnické právo každého je pod ochranou právních norem nejvyšší, ústavní síly (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Současně však nelze přehlížet jiné pravidlo, stejné důležitosti a právní síly, které říká, že vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy (čl. 11 odst. 3 téže ústavní normy). Toho si musí být vědom každý, kdo se rozhoduje o pořízení určitého majetku. Uvedené maximy, jež jsou imanentní součástí materiálního právního státu, brání tomu, aby formální postup podle jednoduchého práva mohl ve svém důsledku znamenat poskytnutí ochrany šikanóznímu výkonu vlastnického práva, jehož rysy se v jednání stěžovatele zračí záhy po nabytí vlastnictví k předmětnému vodovodu a kanalizaci. Zřetelněji vystupují z listin adresovaných vlastníkům provozně souvisejících staveb obsahujících obchodní nabídky k odkupu této nemovitosti, zejména v souvislosti s následným postupem vlastníka stavby v kolaudačním a posléze i soudním řízení. Dovoditelné impulsy či pohnutky, pro které se vlastník stavby bránil její kolaudaci, však stojí vně sféry veřejného práva.“ 40. Z rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] má soud za prokázané, že tímto rozsudkem výše označený soud rozhodl ve věci na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného vůči žalobci (žalobci v této věci) tak, že se tato žaloba zamítá. V daném sporu mezi žalobcem a Městským úřadem [adresa], odborem dopravy rozhodl Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravní správy dne [datum], č. j. [číslo jednací], sp. zn. [číslo jednací], k odvolání žalobce tak, že se mění rozhodnutí [právnická osoba] [adresa], odbor dopravy, příslušný silniční správní úřad, ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], jímž bylo nařízeno předběžné opatření, tak, že se z jeho výroku vypouští text „a současně se nařizuje, aby stavba R. – R., objekt komunikace byla uvedena do stavu úplného dokončení a schopného kolaudace stavby“ a výrok po změně zní: „žalobci se nařizuje zdržet se provádět stavební práce spočívající v plošném odstranění stavby komunikace vystavěné na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], jakož i jakékoliv stavební práce, které by byly v rozporu se stavebním povolením č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum], s nabytím právní moci dne [datum]“. Toto předběžné opatření pozbude účinnosti dnem, kdy bude kolaudační řízení na stavbu „[právnická osoba]., objekt komunikace“ ukončeno.

41. V tomto řízení před krajským soudem žalobce jako nový vlastník předmětné komunikace (vlastnictví k věci nabyl udělením příklepu v dražbě originárně a stal se stavebníkem, přestože mu nebylo vydáno stavební povolení; z povahy věci převzal i veřejnoprávní povinnosti související s nedokončenou stavbou) si musel být plně vědom z písemných dokladů o dražbě z roku 2007 (Protokol o dobrovolné dražbě konané dne [datum] a Potvrzení o nabytí vlastnictví), že nabývá vlastnická práva ke stavbě komunikace spolu s právy a povinnostmi k ní přináležejícími, když komunikace nebyla uvedena do stavu kolaudace. Nevyvíjel však žádnou činnost směřující k ukončení kolaudačního řízení. Naopak kontrolní prohlídkou, provedenou městským úřadem dne [datum], bylo zjištěno, že nepovolené odstraňování stavby prováděli zaměstnanci společnosti [právnická osoba] Společnost [právnická osoba] se na místě prokázala pouze písemnou dohodou o narovnání ze dne [datum], uzavřenou mezi ní (jako věřitelem) a žalobcem (jako dlužníkem), dle které byl věřitel oprávněn stavbu demontovat a použít pro svoji potřebu. Jiné oprávnění k provádění stavebních prací (odstraňování komunikace) společnost nepředložila. Dohoda o narovnání sice představuje finanční vyrovnání obou zmíněných společností, avšak tím se nezměnilo postavení stavebníka (vlastníka stavby). Společnost [právnická osoba] (byť údajně věřitel žalobce) nebyla v pozici stavebníka ani vlastníka stavby, a proto nebyla účastníkem správního řízení. V pokračujícím sporu mezi žalobcem, Městským úřadem [adresa] a společností [právnická osoba] byla následně žalobcem (žalobcem i v tomto řízení) i společností [právnická osoba] uplatněna námitka podjatosti úředních osob pro jejich osobní vztah k věci, proto příslušný správní orgán čekal na posouzení námitek a vztahů pokračování [spisová značka] k věci nadřízenými orgány.

42. Z Úplného výpisu z obchodního rejstříku pořízeného dálkovým přístupem přes internet společnosti [Jméno žalobce]., IČ: [IČO] má soud za prokázané, že jednatelem této společnosti v průběhu její existence byl mimo jiné [adresa], nar. [datum] a společníky této společnosti byly společnosti [Jméno žalobce]., IČ: [Anonymizováno], [Jméno žalobce]., IČ: [IČO] a [právnická osoba]., IČ: [IČO].

43. Z Úplného výpisu z obchodního rejstříku pořízeného dálkovým přístupem přes internet společnosti [Jméno žalobce]., IČ: [Anonymizováno] má soud za prokázané, že jednatelem této společnosti v průběhu její existence byl mimo jiné [jméno FO], nar. [datum] a společníky této společnosti byli [jméno FO], nar. [datum] a [jméno FO], nar. [datum].

44. Z Úplného výpisu z obchodního rejstříku pořízeného dálkovým přístupem přes internet společnosti REALIS-[Jméno žalobce]., IČ: [IČO] má soud za prokázané, že jednatelem této společnosti v průběhu její existence byl mimo jiné [jméno FO], nar. [datum] a společníky této společnosti byli [jméno FO], nar. [datum] a [jméno FO], nar. [datum].

45. Z Úplného výpisu z obchodního rejstříku pořízeného dálkovým přístupem přes internet společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO] má soud za prokázané, že jednatelem této společnosti v průběhu její existence byl mimo jiné [jméno FO], nar. [datum] a společníkem této společnosti byla společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO][Anonymizováno]

46. Z výslechu svědka [jméno FO], nar. [datum] statutárního zástupce občanského sdružení Blondi, IČ: [IČO], se sídlem [adresa] má soud za prokázané, že předmětné pozemky, které si od žalobce pronajal si našel pomocí map na internetu, kdy hledal lehce dostupné pozemky, tak aby se k nim dalo lehce dojet autem. Vlastníka těchto pozemků zjistil pomocí dálkového přístupu do katastru nemovitostí. Na pozemky se před podepsáním nájemní smlouvy byl podívat, tehdy byly suché a vypadalo to, že jsou vhodné k záměru, který s nimi měli. Jejich (občanského sdružení) záměr byl předmětné pozemky používat pro pastvu koní a tyto využívat pro hipoterapii. V době podpisu sdružení žádné koně nevlastnilo, ale mělo dohodnuté s nějakou farmou ze Znojemska, že jim koně zapůjčí. O tom, jak konkrétně to mělo na místě vypadat a zda by pro provozování hipoterapie bylo třeba nějaká povolení nebo stavební úpravy svědek nevěděl nebo si to již nepamatoval. O žádná povolení sdružení nežádalo, neboť se později ukázalo, že pozemky pro výše uvedený záměr nejsou vhodné, protože jsou podmáčené a pro koně by to bylo nebezpečné. Na dotaz, zda v době uzavírání nájemní smlouvy měli představu, jak by se zapůjčené koně na pozemek dostávali, svědek uvedl, že z odpočívky, kterou považuje za veřejně přístupný prostranství. Svědek k podpisu nájemní smlouvy dále uvedl, že na jejím podpisu měli enormní zájem, aby předmětný pozemek získali do užívání (nájmu) s tím, že teprve posléze chtěli řešit všechny ostatní záležitosti týkající se jejich záměru. Proto nejdříve podepsali nájemní smlouvu. V době podpisu smlouvy tedy o žádná povolení neměli požádáno, žádná ujednání neměli domluvené. Přestože svědek v úvodu své výpovědi na dotaz soudu uvedl, že nikoho z přítomných účastníků, resp. jejich zástupců nezná, tak později na dotaz žalovaného uvedl, že na jednání k Okresnímu soudu v [adresa] přijel společně s právním zástupcem žalobce jeho vozem.

47. Svědek [adresa] vedoucí střediska [adresa] u žalovaného ve své výpovědi uvedl: u žalovaného pracuji 20 let, úsek dálnice spadající pod naše středisko znám velmi dobře. V roce 2016 byla provedena oprava vozovky odpočívky [adresa]. Oprava se týkala opravy povrchu, obrusné vrstvy a opravy kanalizačních vpustí s tím, že se opravovali poškozené kanalizační skruže tj. poslední dílce skruží. Provádělo se čištění kanalizace na celé odpočívce. Provádělo se čištění žlabových příkopů, včetně výměny poškozených částí. Pokud jde o vpusť, na kterou jsem měl možnost nahlédnout na fotografiích ve spise, tady došlo k opravě kanálové vpusti, která byla zaježděna kamiony. V žádném případě nedošlo k vytvoření nové vpusti, neboť by to nedávalo ani žádný smysl. Myslím si, že voda z této vpusti směřuje do šachty s dálničním betonovým poklopem v křižovatce odpočívky s tím, že pravděpodobně ústí dále do vpusti po levé straně vozovky, do které jsou zaústěny žlaby přivádějící povrchovou vodu. Pokud by se dělala nová vpusť, nemohla by se dělat v rámci oprav, protože jsou to různé peníze: z balíku oprav a z balíku investic. V tomto případě se nejednalo o rekonstrukci, ale o opravu stávajícího stavu.

48. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] ve své výpovědi uvedl: k dotazu soudu, zda zná někoho z účastníků svědek uvedl, že nikoho z účastníků nezná. Dále svědek uvedl, že ví, že předmětné pozemky byly stavebními pozemky a že měli záměr v daném místě postavit motorest a možná i sídlo firmy. Na předmětné pozemky se byl určitě někdo z firmy podívat předtím, než se uzavřela smlouva o smlouvě budoucí. Určitě tam byl někdo na podzim, svědek sám se na místo byl podívat na jaře. V té době byly pozemky velmi podmáčené. K realizaci záměru nedošlo, naší společnosti s tím vznikly náklady, ale s žalobcem jsme se ohledně náhrady nedohodli, nějakým způsobem to vyšumělo. Dělali jsme spolu i další věci, ale nic významného.

49. Z dalších provedených důkazů soud žádná další skutková zjištění neučinil.

50. Soud uvádí, že pokud na jeho rozhodnutí dopadají občanskoprávní ustanovení, pak hmotněprávně by měl být projednávaný spor posuzován v návaznosti na přechodné ustanovení obsažené v § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013.

51. Podle ust. § 134 zák. č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), že „listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno“ (Toto ustanovení v době vydání výše uvedeného kolaudačního rozhodnutí, kterým bylo povoleno užívání stavby „odpočívky [adresa]“ /kterým byla tato stavba zkolaudována/ vypadalo následovně: „Listiny vydané československými soudy nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.“).

52. Podle ust. § 130a odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, ve znění platném od [datum] platí, že vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného anebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené, aniž provedl dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, stíněním, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstranit ze své půdy kořeny stromu nebo odstranit větve stromu přesahující na jeho pozemek. Všechna předcházející znění tohoto zákona (tedy od [datum] do [datum]) žádná taková a ani podobná ustanovení (týkající se imisí ať už nepřímých nebo přímých) neobsahovala.

53. Podle ust. § 8 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

54. Podle ust. § 1012 „o. z.“, platí, že vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního předpisu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

55. Podle ust. § 1013 odstavec 1 „o. z.“ platí, že vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

56. Podle ust. § 22 zák. č. 138/1973 Sb. o vodách (vodní zákon), ve znění účinném do [datum] (dále jen „starý vodní zákon“) platí, že za odpadní vody se považují vody použité v sídlištích, obcích, domech, závodech, ve zdravotnických zařízeních a jiných objektech či zařízeních, pokud po použití mají změněnou jakost (složení nebo teplotu), jakož i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod.

57. Z toho tedy plyne (a contrario), že srážkové vody se v době výstavby a povolení užívání (kolaudace) Odpočívky [adresa] nepovažovaly za odpadní vody.

58. Podle ust. § 8 odst. 1 „starého vodního zákona“ platí, že povolení vodohospodářského orgánu je třeba: a) k odběru povrchových vod a k jinému jejich užívání, pokud nejde o jejich užívání dle § 5 až 7, b) k odběru podzemních vod a k jinému jejich užívání, c) k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních, d) k vypouštění zvláštních vod (§ 2 odst. 2), s výjimkou vod důlních, do vod povrchových nebo podzemních; vypouštění důlních vod upravují zvláštní předpisy, e) k odběru nebo užívání důlních vod, které důlní organizace nepotřebují k vlastnímu provozu (§ 7 odst. 2); povolení vydává vodohospodářský orgán v dohodě s příslušným báňským úřadem. A contrario to tedy znamená, že k vypouštění srážkových vod v době výstavby a povolení užívání (kolaudace) Odpočívky [adresa] „zvláštní“ povolení vodohospodářského úřadu nebylo třeba. Podle ust. § 5 odst. 1 „starého vodního zákona“ platí, že každý může bez povolení nebo souhlasu vodohospodářského orgánu odebírat povrchovou vodu pro drobnou vlastní potřebu, popřípadě ji jinak užívat, pokud k takovým odběrům, popř. užívání není třeba zvláštního technického zařízení. Rovněž není třeba povolení nebo souhlasu vodohospodářského orgánu k zachycování povrchové vody jednoduchými zařízeními (§ 38 odst. 2) na jednotlivých nemovitostech nebo ke změně jejího přirozeného odtoku za účelem ochrany uvedených nemovitostí proti škodlivým účinkům těchto vod. Podle ust. § 38 odst. 1 a 2 „starého vodního zákona“ platí, že vodohospodářskými díly jsou stavby, popřípadě jejich části, určené k vodohospodářským účelům, zejména: a) přehrady, vodní nádrže, studně a ostatní stavby potřebné k nakládání s vodami povolovanému podle § 8 odst. 1, b) stavby, jimiž se upravuje vodní tok, c) stavby vodovodních řádů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních stok a kanalizačních objektů včetně čistíren odpadních vod, jakož i stavby (popřípadě jejich části) určené k předchozímu čištění vod před jejich vypouštěním do kanalizací, d) stavby na ochranu před povodněmi, e) stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejich březích.

61. Za vodohospodářská díla se podle tohoto zákona nepovažují jednoduchá zařízení na jednotlivých nemovitostech k zachycení vody a k ochraně jednotlivých nemovitostí proti škodlivým účinkům povrchových vod, jakož i vodovodní a kanalizační přípojky s výjimkou těch, které určí vyhláškou ústřední vodohospodářský orgán republiky v dohodě s ústředním orgánem republiky pro výstavbu.

62. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru ve věci samé. Žalobě, tak jak byla podána, nelze vyhovět.

63. Předně soud konstatuje, že ač žádný z účastníků soudu jako důkaz nepředložil projektovou dokumentaci k příslušné části dálničního tělesa a s ním související části stavby C-112 velké odpočívky vpravo v km 56,0, tedy odpočívky nacházející se na pozemku ve vlastnictví žalovaného parc. č. [pozemek] pro katastrální území a obec [adresa] (dále jen „odpočívka [adresa]“), že má za to, že tyto stavby (dálniční těleso a odpočívka) byly vybudovány podle tehdy platných předpisů, týkajících se podobných staveb. Toto soud dovozuje z toho, že v případě, že by tyto stavby byly vybudovány v rozporu s tehdejšími předpisy, tak by nemohlo dojít ke kolaudaci, tj. povolení užívaní stavby. Soudu jako důkaz bylo předloženo Kolaudační rozhodnutí vydané Okresním národním výborem v [adresa] – odborem výstavby a územního plánování, č. j. výst. 2002/82-332/5 Ho ze dne [datum]. Proti pravosti ani obsahu této listiny nebyly vzneseny žádné námitky, a nebyly proti pravosti nebo obsahu této listiny ani navrhovány ani prováděny žádné důkazy. Z výše uvedeného má tedy soud za jednoznačně prokázané, že příslušný úsek dálnice, včetně „odpočívky [adresa]“ byl vybudován podle tehdy platné legislativy a existující dokumentace, a proto byl také zkolaudován. Podle ust. § 134 „o. s. ř.“ navíc platí, že listiny vydané… jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci,… potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.“ Na tomto místě je důležité zdůraznit, že toto se týká „odpočívky [adresa]“, tak jak bylo povoleno její užívání v roce 1982 a jak vypadá dodnes.

64. Krajský soud v Brně ve svém zrušujícím rozhodnutí uložil zdejšímu soudu, aby mimo jiné posoudil, zda žalovaný v podání ze dne [datum] tvrdí skutečnosti, v nichž žalovaný spatřuje tzv. zvláštní právní důvod pro přivádění odpadních vod z dané dálniční odpočívky na sporné pozemky žalobce a zda důkazy navržené k prokázání doplněných tvrzení jsou způsobilé taková tvrzení prokázat. Soud po přezkoumání výše uvedeného podání žalovaného, které žalovaný učinil na základě výzvy odvolacího soudu, konstatuje, že žalovaný žádná tvrzení, o jaký zvláštní právní důvod opírá přivádění srážkových vod ze sporného pozemku na pozemky žalobce, neuvedl. Pouze zopakoval, to, co již dříve uváděl, před soudem prvního stupně, že vypouštění srážkových vod na pozemky žalobce mu umožňuje povolení stavby (kolaudační rozhodnutí), které celou stavbu v době jejího vzniku povolilo v takové podobě, jak existuje dodnes (se současnými opravami). Pokud tedy odvolací soud uložil zdejšímu soudu posoudit, zda existuje zvláštní právní důvod, který by vylučoval aplikaci ust. § 1013 „o. z.“, tak zdejší soud v podání žalovaného ze dne [datum], ani v jeho dalších podáních, žádný zvláštní právní důvod neshledal.

65. Dále odvolací soud zdejšímu soudu uložil zabývat se tím, zda je v daném případě přípustná retroaktivita nové právní úpravy obsažené v ust. § 1013 „o. z.“ účinné od [datum]. V této souvislosti je důležité dát danému problému historický legislativní rámec: stavba předmětné části dálnice byla realizována od vydání stavebního povolení ([datum]) do povolení užívání (kolaudace; [datum]), přes její opravu (2016) až po žádost o povolení [právnická osoba] (2021); nutno rovněž konstatovat, že v mezidobí byla povolena jinému subjektu To&Mi Vdf, s.r.o. stavba čerpací stanice, tato stavba byla však zastavena. Další rovinu představují i další právní skutečnosti: žalovaný jako subjekt práva vznikl [datum] (výhradou, že zároveň vstoupil do právních vztahů svých právních předchůdců); v době kolaudace předmětné části dálnice se srážkové vody nepovažovaly za odpadní vody (do [datum]), to mimo jiné znamená, že s ní nebylo nutné nakládat tak, jak je to dnes běžné; nebyly zakázány (ani nijak upraveny) nepřímé imise (do [datum]); nebyly zakázány (ani nijak upraveny) přímé imise (do [datum]). Nepravá retroaktivita práva by v daném případě znamenala připustit, že by žalovaný měl dodržovat ust. § 1013 „o. z.“. V daném případě žalovaný, respektive jeho právní předchůdci nemohli při svém jednání (výstavbě části dálnice a odpočívky) předpokládat, že v budoucnu budou možná omezení v souvislosti s přijetím příslušných ustanovení stran nepřímých imisí (ust. § 130a zák. č. 40/1964 Sb.), tím spíš nemohli předpokládat přijetí příslušných ustanovení ohledně přímých imisí (ust. § 1013 „o. z.“), a nemohli ani předpokládat, že soukromému vlastnictví bude v budoucnu poskytována právní ochrana v rozsahu běžném ve vyspělých demokratických společnostech. V tomto smyslu retroaktivita práva není možná. Na druhou stranu je zřejmé, že stav z období výstavby dálnice je neudržitelný a že je třeba i formou přijímání nových moderních právních norem vytvořit na právní subjekty „tlak“, aby se nesnažili o zachování a zakonzervování „nežádoucího“ stavu, ale aby v rámci rekonstrukcí a oprav nastolovali stav odpovídající dnešní době a poznatkům, a tedy i odpovídající dnešní legislativě. V daném případě není možné po žalovaném spravedlivě požadovat, aby současný stav (byť ve své době zcela legální stav) a v dnešní době už nežádoucí stav (zároveň neodpovídající dnešnímu legislativnímu rámci) odstranil na všech místech dálnice „naráz“. K tomu bude docházet postupně. To, že retroaktivita práva v tomto případě není možná si uvědomoval i žalobce, a proto celou žalobu koncipoval jako žalobu související se stavbou čerpací stanice společností To&Mi Vdf, s.r.o., později související s opravou asfaltu (a srážkových vpustí) na „odpočívce [adresa]“. Žalobci se však v tomto řízení nepodařilo prokázat, že by vypouštění srážkových vod v této věci souviselo s výstavbou čerpací stanice (povolení této stavby bylo v roce 2006 zastaveno), a ani se mu nepodařilo prokázat, že by v roce 2016 byla na „odpočívce [adresa]“ prováděna nepovolená stavba – nových vpustí kanalizace. V řízení bylo svědeckou výpovědí svědka [adresa] prokázáno, že se v roce 2016 jednalo pouze o opravu odpočívky, při které se opravoval stav vozovky a kanalizační vpusti, které tam již dříve byly a které byly zaježděny kamiony.

66. Jak již bylo výše uvedeno, tak podle ust. § 8 „o. z.“ platí, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Protože odvolací soud uložil zdejšímu soudu, aby věc posoudil také z hlediska, zda v projednávané věci nedochází nebo nedocházelo ze strany účastníků k zneužití práva, zdejší soud i na základě tvrzení žalovaného provedl poměrně rozsáhlé dokazování. Nejvyšší soud České republiky mimo jiné v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] uvedl, „že zákaz zneužití práva (§ 8 o. z.) je institutem ztělesňující korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu, či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný.“ Žalovaný v reakci na stanovisko Krajského soudu v Brně vyjádřené jeho usnesením ze dne [datum] doplnil skutková tvrzení možného zneužití práva žalobcem ve smyslu výše uvedené definice, judikované nejvyšším soudem. V tomto smyslu žalovaný za prvé poukázal na podobné chování (modus operandi) žalobce v jiných věcech. Zároveň žalovaný poukazuje na to, že v podobných věcech obvykle nevystupuje sám (jako ASPED-[právnická osoba].), ale že v těchto podobných věcech vystupují osoby personálně s žalobcem propojené: kromě jednatele samotného žalobce pana [adresa], pak především [jméno FO], nar. [datum] (a jeho matka [jméno FO], nar. [datum]). Podobné chování (modus operandi) subjektů propojených minimálně přes pana [jméno FO] vypadá následovně: - subjekt v dražbě koupí nemovitost s potenciálem vytvořit „tlak“ na podílového spoluvlastníka nebo vlastníka nemovitosti sousedící (nebo jinak související) s kupovanou nemovitostí (rozuměj s nemovitostí nějakým způsobem závislé na té nemovitosti, ať už se jedná o příjezdovou komunikaci, či pozemek, přes který prochází inženýrské sítě, nebo jiné obslužné pozemky/např. přístupové místo na stavební pozemek nebo komunikace pod kterými jsou zbudovány vodovodní nebo kanalizační řady, nebo rozvody elektřiny nebo plynu). Přičemž i samotná koupě této nemovitosti může probíhat podle „obvyklého scénáře“, kdy se dražby účastní i firma personálně propojená přes pana [jméno FO], která v dražbě obvykle dá nejvyšší nabídku; pokud je nejvyšší nabídka nepřiměřeně vysoká, pak cenu za vydraženou nemovitost vydražitel neuhradí a na opakované dražbě přihazuje již jiná firma personálně propojená s panem [jméno FO], neboť ta první je z možnosti účastnit se opakované dražby vyloučena, - vytvoření „tlaku“ na vlastníky pozemků „postižených“ výše popsaným způsobem – neumožněním příjezdu, přístupu, zpoplatněním užívání (např. uplatněním nároku z bezdůvodného obohacení za užívání, nebo návrhem na pronájem), nedokončením kolaudačního řízení, „rozebráním“ stavby před dokončením, neumožněním zbudování přípojek apod., - dalším charakteristickým („pojmovým“) znakem chování těchto subjektů je to, že sami se své nemovitosti nijakým způsobem nestarají – neudržují je, nezvelebují je, nepodílejí se na opravách apod., - nabídka „odprodeje“ koupené nemovitosti za výrazně jinou (vyšší) než za jakou byla nemovitost v dražbě pořízena.

67. Z provedeného dokazování i ze spisu samotného je zřejmé, že i v této věci žalobce postupoval podobně. V dražbě koupil pozemek s „potenciálem“, a podáním této žaloby, aniž by do tohoto pozemku žalobce cokoliv investoval (o tom dále) v rámci pokračování řízení před zdejším soudem učinil žalobce žalovanému nabídku, že mu v rámci smírného ukončení sporu předmětné pozemky odprodá za odhadní cenu. Tato nabídka byla žalovaným odmítnuta s tím, že jako organizace zřízená státem, nemůže nakupovat nemovitosti, které ke své činnosti nepotřebuje, což se týká právě i předmětných pozemků. V souvislosti s výše uvedeným (neinvestování do pozemků) a také v souvislosti s pokyny Krajského soudu v Brně ohledně dalšího postupu zdejšího soudu, soud vyzval žalobce, aby doplnil svá tvrzení, zda, popřípadě kdy a jaká opatření učinil ke zlepšení vodních poměrů na sporných pozemcích tak, aby mohl realizovat své investiční záměry na těchto pozemcích. K tomu uvedl, že předmětné pozemky pronajal na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] neziskovému občanskému sdružení Blondi, IČ: [IČO], sídlem [adresa] za účelem provozování pastvin pro chov a pastvu koní, volnočasových a obecně prospěšných aktivit. K tomu žalobce dále uvedl, toto mělo zajistit zvýšení retence pozemků; rozsah vypouštění srážkových vod žalovaným na jeho pozemky byl tak velký, že jakékoliv reálné využití vylučoval. Ve svém podání ze dne [datum] zároveň ke stejné výzvě soudu žalobce uvedl, že dne [datum] uzavřel s budoucím kupujícím, společností [právnická osoba], IČ: [IČO], sídlem [adresa], smlouvu o smlouvě budoucí na prodej předmětných pozemků, a to za účelem využití pozemků k umístění staveb pro reklamu, dočasných staveb a dalšímu využití. Dle tvrzení žalobce i tento zájemce od svého záměru odstoupil. Na tomto místě je nutné konstatovat, že zatímco doplnění tvrzení o pronájmu předmětných pozemků jako pastvin pro koně by mohlo být považováno za opatření směřující ke zlepšení vodních poměrů na sporných pozemcích, pak doplnění tvrzení o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí se společností [právnická osoba] za opatření směřující ke zlepšení vodních poměrů na sporných pozemcích považovat nelze. Soud má za to, že se tímto žalobce pouze pokusil vytvořit si podmínky pro uplatnění případné náhrady škody. Žalobce obě dvě smlouvy soudu k důkazu předložil. Protože však ze samotných smluv nelze dovodit, že by mohly vést ke zlepšení vodních poměrů na předmětných pozemcích i v souvislosti s obsahem těchto smluv a také proto že např. společnost [právnická osoba] navíc na výzvu soudu podle ust. § 128 o. s. ř. ke sdělení, zda byli před podpisem smlouvy s žalobcem seznámeni s vodními poměry na pozemcích, které chtěli zakoupit (ani přes urgenci a upozornění na možnost uložení pořádkového opatření) nereagovala, rozhodl se soud, že podle ust. § 120 odst. 2 „o. s. ř.“ provede výslechy statutárních zástupců těchto organizací. Z výpovědi [jméno FO], statutárního zástupce občanského sdružení Blondi pak vyplynulo, že toto s činností, kterou „chtělo“ na předmětných pozemcích provozovat nemá žádné předchozí zkušenosti, nemá žádnou odpovědnou osobu, která by mohla podobnou činnost „zastřešit“, že nevlastní žádné koně a nemá žádnou představu o faktickém fungování záměru (jak z provozního, tak z ekonomického hlediska), za účelem kterého si pronajalo předmětné pozemky. Navíc statutár tohoto sdružení sám sebe znevěrohodnil tvrzením, že nikoho z účastníků nezná, že si je našel „náhodně“ na internetu, že si nepamatuje, s kým v souvislosti s uzavíráním smlouvy o nájmu jednal a především, že před nařízeným jednáním s nikým z účastníků o tom, jak má ve věci vypovídat nemluvil. V dalším průběhu výslechu však vyšlo najevo, že na jednání přijel společně s právním zástupcem žalobce, tedy že v souvislosti s jeho výslechem museli být v kontaktu již před samotnou cestou. Z výše uvedené má tedy soud za to, že Smlouva o nájmu předmětných pozemků byla uzavřena jen naoko a způsobem, jak jej popsal [jméno FO] nebyla realizovatelná. Co se týká potom smlouvy o smlouvě budoucí, tak ta se vůbec nijakým způsobem zlepšení vodních poměru na předmětných pozemcích netýká. Soud má za to, že byla zmíněna spíše z důvodu případného uplatnění nároku na náhradu škody. Ve kontextu výše uvedeného lze pak chování žalobce považovat ve smyslu ust. § 8 „o. z.“ za šikanózní, když on sám na jednu stranu ke zlepšení vodních poměrů na předmětných pozemcích za celou dobu jeho vlastnictví neučinil žádná opatření, pouze si podáním této žaloby vytvářel podmínky pro výhodný prodej předmětných pozemků.

68. Pro rozhodnutí soudu o zamítnutí této žaloby podle ust. § 8 „o. z.“ tedy na základě zjevného zneužití práva má pak zásadní význam druhý aspekt, ke kterému soud na základě doplněných skutečností a provedeného dokazování dospěl. Žalobce se žalobou podanou v této věci domáhá, aby soud uložil žalovanému, aby se zdržel vypouštění povrchových a srážkových vod z pozemků ve vlastnictví žalovaného na pozemky ve vlastnictví žalobce a aby byl zároveň povinen zamezit v přítoku povrchových a srážkových vod z pozemků ve vlastnictví žalovaného na pozemky ve vlastnictví žalobce. Již v rámci dřívějšího rozhodnutí soudu (a to na základě několika znaleckých posudků (především pak na základě znaleckého posudku vypracovaného Doc. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]) bylo konstatováno, prosté zamezení odvádění srážkových vod, například zneprůchodněním výpustku odvádějícího srážkové vody na pozemek žalobce je z důvodů bezpečnosti provozu nemožné. Toto platí i nadále. Navíc znalec i na základě zadání soudu konstatoval, že by se například v případě změny způsobu odvádění srážkových vod z tělesa dálnice muselo jednat s majiteli sousedních pozemků o vypouštění těchto vod na jejich pozemky, přičemž výsledky takovýchto jednání jsou nepředvídatelné, jak z hlediska obsahu, tak z hlediska trvání. V průběhu tohoto řízení, konkrétně v roce 2021 žalovaný zahájil přípravu rekonstrukce „odpočívky [adresa]“, která by byla realizována podle v současné době platných právních předpisů týkajících se způsobu odvádění srážkových vod z tělesa dálnice a současnému způsobu realizace podobných staveb s dopadem do práv osob těmito stavbami „zasaženými.“. Realizace rekonstrukce „odpočívky [adresa]“ by zároveň byla řešením tohoto soudního sporu, neboť stavební záměr je srážkové vody z předmětného pozemku žalovaného (parc. č. [pozemek] pro k. ú. [adresa]) odvádět a „likvidovat“ na pozemku ve vlastnictví žalovaného, nikoliv na pozemku žalobce. To. znamená, že realizací této rekonstrukce by se žalobce „dočkal“ toho, co v tomto řízení žádá (a to i bez rozhodnutí soudu). Soud to vnímá tak, že žalobce by měl mít v první řadě zájem na bezproblémové a rychlé realizaci tohoto záměru. Z provedeného dokazování má soud za jednoznačně prokázané, že je to právě žalobce, kdo všemožným způsobem obstruuje řízení o povolení [právnická osoba] „odpočívky [adresa], ať jsou to námitky ohledně realizace stavby, nebo námitky podjatosti všech úředníků [právnická osoba] v [adresa] apod. Ostatně i toto spadá do modu operandi žalobce, kdy například podobný postup zvolil při kolaudaci stavby kanalizace v Rosicích u Brna. Pokud se žalobce chová tímto způsobem, kdy se na jednu stranu domáhá u soudu nějaké věci a na druhou stranu v realizaci téže věci brání správnímu orgánu ve vydání povolení, pak se zjevně jedná o zneužití práva, kdy jeho chování (přestože jeho základ by formálně právně mohl být oprávněný) podle ust. § 8 „o. z.“ nepožívá právní ochrany. Proto soud žalobu ve výroku I. a II. zamítl. S ohledem na výše uvedené je pak posuzování, zda k nadměrnému zamokření pozemků ve vlastnictví žalobce dochází v příčinné souvislosti s vypouštěním srážkových vod z pozemků žalovaného, zda z bezpečnostního hlediska je požadavek žalobce proveditelný apod., bezpředmětné. Soud má však i nadále za to, že do doby, než dojde k rekonstrukci „odpočívky [adresa]“, jeho závěry uvedené v rozsudku ze dne [datum], platí.

69. Protože v projednávané věci již nebyly prováděny žádné další znalecké posudky, a tudíž žádné další náklady státu nevznikly, soud o nákladech státu rozhodl stejně jako v rozsudku ze dne [datum], tedy zavázal žalobce k jejich úhradě podle ust. § 148 odst. 1 „o. s. ř.“, a to v celkové výši [částka] (o těchto nákladech bylo v průběhu řízení rozhodováno samostatnými usneseními).

70. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 „o. s. ř.“, tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení, které byly specifikovány a odůvodněny již v rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], na které zdejší soud zcela odkazuje. K tomu soud dále uvádí, že žalovaný soudu ve svém podání ze dne [datum] sdělil, že ve výše uvedeném rozhodnutí soudu mu byla přiznána částka ve výši [částka], kterou mu žalobce již zaplatil. Protože později byl tento rozsudek rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR zrušen, ponechal si žalovaný tuto částku na svém účtu a účtuje o ní jako o záloze náhrady nákladů řízení. V dalším řízení pak žalovanému vznikly náklady ve výši [částka] představující paušální náhradu za 12 úkonů, a to za písemné podání ze dne [datum] (vyjádření k dovolání žalobce), za písemné podání ze dne [datum] (vyjádření k výzvě odvolacího soudu), za přípravu účasti na jednání před odvolacím soudem dne [datum], za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], za přípravu účasti na jednáních před zdejším soudem ve dnech [datum], [datum] a [datum], za účast na jednáních zdejšího soudu konaných ve dnech [datum], [datum] a [datum], z nichž jednání ze dne 21 9. 2022 trvalo přes dvě hodiny, a za písemné podání ze dne [datum] (§ 1 odstavec 1, 2, 3 písmeno a/, b/, c / a e/ vyhlášky č.254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odstavec 3 „o. s. ř.“), tedy celkem ve výši [částka]. Dále má žalovaný nárok na náhradu jízdného vynaloženého k účasti čtyřem shora uvedeným jednáním, a to celkem ve výši [částka] při ceně jízdenky [adresa] a zpět dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka] (§ 29 odstavec 1, § 30 vyhlášky č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy). Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v [adresa]. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu. [adresa]. ledna 2023 [tituly před jménem] [jméno FO] v. r. samosoudce