21 Co 41/2025 - 234

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Markové a Mgr. Andrey Lomozové ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) Ferdinand – [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupení advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o 102 486,60 Kč s příslušenstvím a 103 636,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti výrokům I., II. a V. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. listopadu 2024, č. j. 46 C 248/2023-201, ve znění opravného usnesení ze dne 3. ledna 2025, č. j. 46 C 248/2023-214, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. pokud jím bylo žalované uloženo zaplatit žalobci a) částku 52 486,60 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 7. 12. 2023 do zaplacení potvrzuje a v rozsahu částky 50 000 Kč s příslušenstvím se mění tak, že se žaloba co do této částky zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. pokud jím bylo žalované uloženo zaplatit žalobci b) částku 72 486,60 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 7. 12. 2023 do zaplacení potvrzuje a v rozsahu částky 31 150 Kč s příslušenstvím se mění tak, že se žaloba co do této částky zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 63 397 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 64 946 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO]

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci a) částku 102 486,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 231 755,96 Kč od 7. 12. 2023 do 25. 1. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 102 486,60 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobci b) částku 103 636,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 232 905,96 Kč od 7. 12. 2023 do 25. 1. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 103 636,60 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu vůči žalobci a) co do částky 121 336,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 353 092,05 Kč za den 6. 12. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 121 336,09 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení (výrok III.), zamítl žalobu vůči žalobci b) co do částky 120 186,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 353 092,05 Kč za den 6. 12. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 120 186,09 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení (výrok IV.) a uložil žalované zaplatit každému ze žalobců na náhradě nákladů řízení polovinu částky 113 998,16 Kč (výrok V.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se každý ze žalobců domáhal proti žalované původně zaplacení částky 353 092,05 Kč s příslušenstvím jako majetkové škody a nemajetkové újmy, jež každému z nich vznikla v souvislosti s nezákonným trestním stíháním obou žalobců, které bylo vedeno u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

3. Žalovaná částka u každého ze žalobců sestávala z nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 200 000 Kč, dále z nároku na náhradu majetkové škody spočívající v nákladech na obhajobu ve výši 79 646,35 Kč a konečně z nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení ve výši 73 445,70 Kč.

4. Proti žalobcům bylo zahájeno trestní stíhání usnesením [orgán] orgánu ze dne 15. 1. 2019 pro podezření ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Oba žalobci byli rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 7. 12. 2022 obžaloby zproštěni podle § 226 písm. b) trestního řádu, tedy proto, že skutek, který jim byl kladen za vinu není trestným činem.

5. Žalovaná potvrdila, že žalobci u ní svůj nárok předběžně uplatnili dne 6. 6. 2023. Žalovaná každému ze žalobců zaplatila na náhradě nákladů obhajoby částku 71 769,36 Kč a na náhradě nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení částku 57 500 Kč. K nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalovaná konstatovala, že trestní stíhání žalobců bylo nezákonné a vyslovila žalobcům omluvu.

6. Řízení bylo ve vztahu ke každému ze žalobců částečně zastaveno co do částky 129 269,36 Kč z důvodu zpětvzetí žaloby s ohledem na zaplacení této částky žalovanou každému ze žalobců (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 3. 2024, č. j. [spisová značka]).

7. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobci předběžně uplatnili své nároky u žalované dne 6. 6. 2023, žalovaná jejich žádost vyřídila dne 23. 1. 2024 výše uvedeným způsobem.

8. Dále činil skutková zjištění ohledně průběhu trestního stíhání žalobců ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], která podrobně popsal v odst. 8. a 9. svého rozsudku a odvolací soud na ně v zájmu stručnosti odkazuje. Lze shrnout, že bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobců bylo zahájeno usnesením [orgán] orgánu ze dne 15. 1. 2018, kterým bylo žalobcům sděleno obvinění ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, kterého se měli dopustit tím, že žalobce a) při vkládání finanční hotovosti ve výši 160 000 Kč na účet žalobce b) využil omylu bankovní úřednice spočívající v chybném přepočtu předložené finanční hotovosti, kdy namísto chybně uvedené částky 260 000 Kč vložil na účet toliko částku 160 000 Kč, transakci nechal dokončit, čímž došlo k neoprávněnému připsání částky o 100 000 Kč vyšší než byla skutečná výše vkladu na účet žalobce b). Dne 11. 9. 2018 byla proti oběma žalobcům podána obžaloba. Žalobci byli nejprve trestním příkazem Okresního soudu v [adresa] ze dne 24. 10. 2018 shledáni vinnými z přečinu kladeného jim za vinu. Následně rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 4. 7. 2019 byli obžaloby zproštěni podle § 226 písm. a) tr. řádu s tím, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byli stíháni. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 22. 2. 2021, který považoval zprošťující rozsudek za předčasný. Okresní soud v [adresa] poté rozsudkem ze dne 17. 2. 2022 rozhodl znovu o zproštění obou žalobců obžaloby, tentokrát z důvodu podle § 226 písm. b) tr. řádu, tedy že skutek, pro který byli stíháni není trestným činem. Odvolání státního zástupce bylo usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 7. 12. 2022 zamítnuto a rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 12. 2022.

9. Soud prvního stupně provedl podrobné výslechy obou žalobců a skutečnosti, jež každý z nich vypověděl podrobně zachytil v odst. 10. a 11. svého rozsudku. Odvolací soud na tyto skutečnosti opět v zájmu stručnosti odkazuje.

10. Soud prvního stupně vzal dále za prokázané, že žalobce a) byl v minulosti opakovaně trestně stíhán, a to pro krácení daně z příjmu právnických osob za roky 2012 a 2013, v jednom případě byl odsouzen k peněžitému trestu, v dalším případě bylo jeho trestní stíhání podmíněně zastaveno. Žalobce b) v minulosti trestně stíhán nebyl. Oba žalobci byli vázanými zástupci podle zákona o distribuci pojištění a zajištění, a to od 4. 2. 2019 do 31. 12. 2024 a zastupovali společnost [právnická osoba]. Žalobce a) měl živnostenské oprávnění pro podnikání v oboru zprostředkování obchodu a služeb ode dne 15. 10. 2007 a žalobce b) ode dne 1. 6. 2009. Žalobci řešili, že vůči nim docházelo ze strany některých osob ke klamavým sdělením poškozujícím jejich profesní pověst (v podrobnostech viz odst. 21. až 25. napadeného rozsudku). Zabýval se otázkou, v čem spočívá důvěryhodnost poskytovatele finančních služeb, který podléhá dohledu ČNB (viz odst. 18. jeho rozsudku). V odst. 28. svého rozsudku poté zhodnotil provedené důkazy a uvedl, jaké dopady do osobnostních sfér obou žalobců vzal za prokázané. Jednalo se o dopady do rodinného života, částečně do profesního života, dopady na zdraví. Odvolací soud v zájmu stručnosti opět na jeho podrobné závěry odkazuje.

11. Ohledně nákladů na obhajobu zjistil, že obhájce žalobců účtoval celkem 44 úkonů právní služby v sazbě odměny 2 400 Kč, tedy odměnu v celkové výši 105 600 Kč, dále režijní paušál za tyto úkony v celkové výši 26 400 Kč, náhradu za ztrátu času v celkové výši 7 900 Kč a cestovné ve výši 18 000,06 Kč. Vzal za prokázané, kolika porad se žalobci účastnili, v podrobnostech viz odst. 13. jeho rozsudku, dále údaje o spotřebě vozidel (viz odst. 14., 15. jeho rozsudku).

12. Po právní stránce věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále „OdpŠk“), a to podle §§ 1, 5, 8, 13, 15 odst. 2, 31 a 31a.

13. Předně dospěl k závěru, že žalobcům náleží odškodnění nemajetkové újmy, jež jim byla způsobena nezákonným trestním stíháním v penězích. Zhodnotil, že trestní stíhání trvalo 4 roky a 10 měsíců. Žalobcům hrozil trest odnětí svobody v délce jednoho roku až pěti let. Byli stíháni pro majetkovou trestnou činnost, která je ve srovnání např. s násilnou trestnou činností spojena s běžnou mírou společenského a morálního odsouzení. Konkrétně pro žalobce však trestní stíhání představovalo zvýšenou míru společenského odsouzení, neboť se pohybovali v oblasti finančnictví. Žalobci byli pod permanentním stresem, bylo zasaženo do jejich rodinného života, rodinní příslušníci jim vyjadřovali nedůvěru, museli vše vysvětlovat i v rámci náboženské komunity. Žalobce a) měl obavy o finanční zajištění rodiny, což bylo umocněno i tím, že se mu v době trestního stíhání narodilo třetí dítě. Žalobci a) vyjadřoval nedůvěru i žalobce b). Žalobce b) přišel k trestnímu stíhání jako tzv. slepý k houslím pouze tím, že na svůj účet přijal peněžní prostředky poukázané žalobcem a). Žalobce b) trpí Bechtěrevovou nemocí, která se vlivem stresu zhoršila, objevila se u něj lupénka. Žalobce b) z obavy z odsouzení odložil založení rodiny, měl obavy o své budoucí profesní uplatnění. Trestní stíhání přineslo oběma žalobcům negativní prožitky. Utrpěla sice podnikatelská pověst žalobců v oblasti finančnictví, avšak nikoli přímo v důsledku trestního stíhání, ale proto, že o nich byly šířeny negativní informace dotčenou bankovní úřednicí a taktéž jejich rodinnými příslušníky. Za jednání těchto osob však stát neodpovídá.

14. Soud prvního stupně provedl srovnání případu žalobců s věcí vedenou u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a věcí vedenou u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka]. V prvé věci byl poškozený stíhán tři roky a 2 měsíce pro podvod podle § 209 odst. 1, 4 trestního zákoníku a hrozil mu trest odnětí svobody v rozmezí 2 až 8 let. V druhé věci byl poškozený stíhán rovněž pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku, trestní stíhání trvalo 3 roky a 9 měsíců. V obou případech bylo poškozeným přiznáno zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Soud prvního stupně porovnal dopady do osobnostních sfér tamních poškozených a žalobců v projednávané věci a shledal, že oba případy jsou s projednávanou věcí srovnatelné. Proto shledal jako přiměřené odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním částku 100 000 Kč pro každého ze žalobců.

15. K uplatněným nákladům na obhajobu uvedl, že se zabýval toliko úkony a cestovným, jež nebyly žalobcům proplaceny žalovanou (po částečném zpětvzetí žaloby) ve výši 15 754,04 Kč, tedy ve výši 7 877 Kč pro každého ze žalobců. Nad rámec úkonů, které shledala jako účelné žalovaná přiznal soud prvního stupně každému ze žalobců ještě částku 1 200 Kč za úkon stížnost proti postupu [orgán] orgánu ze dne 24. 5. 2017. Propočetl, že na cestovném náleží žalobcům částka 13 837,06 Kč, kdy rozdíl oproti výpočtu žalované spočíval v počtu ujetých kilometrů za cestu [adresa], kdy soud prvního stupně vycházel z počtu 77 km a žalovaná 66 km. Shrnul, že celková výše účelných nákladů na obhajobu činí dle jeho výpočtu částku 148 511,48 Kč, žalovaná žalobcům přiznala částku 143 538,71 Kč. Rozdíl činí 5 390,425 Kč. Soud prvního stupně proto každému ze žalobců přiznal na nákladech obhajoby ještě částku 2 486,60 Kč.

16. Pokud se jedná o náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení, shledal ve shodě s postojem žalované, že trestní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. V jeho rámci došlo ke dvěma významnějším průtahům, bylo složitější po procesní stránce, neboť bylo vedeno proti dvěma obžalovaným, probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Na délce řízení se mírně podílel žalobce a). Soud prvního stupně stanovil základní částku ve výši 57 500 Kč a tuto s ohledem na složitost věci snížil o 5 %, s ohledem na počet stupňů soudní soustavy ji snížil o 10 %. Pro zvýšený význam řízení základní částku u každého ze žalobců zvýšil o 10 %. Pro postup soudů ji zvýšil o 10 % a pro podíl na délce řízení ji u žalobce a) snížil o 10 % a u žalobce b) o 3 %. Takto dovodil, že žalobci a) by náleželo zadostiučinění ve výši 53 475 Kč a žalobci b) ve výši 58 650 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná každému ze žalobců zaplatila částku 57 500 Kč, zbývá doplatit žalobci b) ještě částku 1 150 Kč.

17. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř.

18. Proti výrokům I., II. a V. tohoto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Odvolání proti výroku I. směřovalo proti částce 102 486,60 Kč (100 000 Kč nemajetková újma způsobená trestním stíháním + 2 486,60 Kč doplatek nákladů obhajoby) s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 7. 12. 2023. Odvolání proti výroku II. směřovalo proti částce 103 636,60 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 7. 12. 2023 (100 000 Kč nemajetková újma způsobená nezákonným trestním stíháním + 2 486,60 Kč doplatek nákladů obhajoby + 1 150 Kč doplatek nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení).

19. Žalovaná nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně vyšel při vyhodnocení nemajetkové újmy obou žalobců takřka výhradně z výpovědí žalobců jako osob na výsledku řízení zainteresovaných. Při hodnocení jejich výpovědí postupoval nekriticky a nezohlednil všechny rozpory. K tvrzeným dopadům do podnikání, poklesu výkonnosti a dopadů na zdravotní stav žalobci nepředložili žádné listinné důkazy. Žalobci po celou dobu trestního řízení vykonávali výdělečnou činnost na stejné pozici, jako před jeho zahájením, jejich nadřízení je po celou dobu podporovali. U žalobce a) nebylo dostatečně zohledněno, že tento již byl v minulosti trestně stíhán a nebyl tedy bezúhonný. Dle názoru žalované nebyla dostatečně prokázána příčinná souvislost mezi tvrzenými zásahy do cti, dobrého jména a pověsti žalobců s nezákonným trestním stíháním. Listinné důkazy dokládaly pouze jakýsi konkurenční boj mezi žalobci a dalšími fyzickými osobami. Úbytek klientů v naříkaném období prokázán nebyl. Je také třeba vzít v úvahu, že žalobci byli odškodněni samostatně za délku posuzovaného řízení a tato by tedy v rámci výše odškodnění neměla být již zohledněna, neboť by se žalobcům dostalo dvojího odškodnění téhož. Žalovaná setrvala na svém názoru, že žalobcům peněžité odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání nenáleží. Poukázala nicméně na srovnávací judikaturu, případ projednávaný Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kde byla poškozená odškodněna částkou 50 000 Kč, přičemž byla stíhána pro podvod spáchaný ve spolupachatelství, za což jí hrozil trest odnětí svobody až na 8 let, čelila medializaci, odvrátila se od ní většina kamarádů a klientely. Dále poukázala na věc vedenou u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], v níž bylo poškozenému přiznáno odškodnění ve výši 40 000 Kč rovněž v souvislosti s nezákonným trestním stíháním pro podvod s trestní sazbou 2 až 8 let, řízení trvalo 8 let a 9 měsíců. V kontextu těchto srovnatelných případů se částka odškodnění 100 000 Kč jeví jako nepřiměřeně vysoká.

20. K nákladům obhajoby uvedla, že soud prvního stupně sice žalobcům přiznal náklady za úkon stížnost proti postupu [orgán] orgánu ze dne 24. 5. 2017, zároveň však neshledal jako odškodnitelné tři úkony, za které žalovaná žalobcům náklady obhajoby přiznala. Žalovaná měla za to, že tedy již není namístě, aby žalobcům bylo z titulu nákladů obhajoby přiznáno další plnění. Setrvala na tom, že při výpočtu cestovného na trase [adresa] a zpět mělo být vycházeno z 66 km, a nikoli 77 km, jak učinil soud prvního stupně.

21. K doplatku za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení pro žalobce b) sporovala úvahu soudu prvního stupně o navýšení základní částky o 10 % pro zvýšený význam řízení pro žalobce s tím, že tento postup je rozporný s judikaturou Nejvyššího soudu, přičemž odkázala na jeho rozsudek sp. zn. 30 Cdo 2813/2011. Žalobci se domáhají nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání samostatně a dostalo by se jim tak dvojího odškodnění téhož.

22. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích změnil, žalobu v tomto rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

23. Žalobci považovali rozsudek soudu prvního stupně za správný. Uvedli, že v řízení prokázali zásahy do jejich soukromého a rodinného života, zdravotního stavu atd. Dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu. Prokázali rovněž, že jim v případě odsouzení hrozilo zrušení jejich podnikatelské činnosti, což v nich samo o sobě vyvolávalo značné obavy z výpadku příjmů a zajištění rodiny. Tato obava byla pro žalobce klíčová a prolínala se do života jejich rodin. Prokázali rovněž poškození své pověsti. Prokázány byly také dopady z hlediska přináležitosti do náboženské komunity. Žalobce a) sice byl v minulosti odsouzen, avšak splnil podmínky podmíněného zastavení trestního stíhání a má se na něj hledět jako by odsouzen nebyl. Dřívější trestné činnosti litoval, doznal se k ní. V rámci doložených pomluv obou žalobců se nacházejí zmínky o jejich trestním stíhání, které bylo primárním důvodem vzniklého konkurenčního boje. Srovnávací případy zmíněné žalovanou jsou staršího data, kdy od té doby došlo k výraznému posunu ve vnímání přiměřenosti odškodnění nemajetkové újmy. Argumentaci týkající se nákladů obhajoby považovali žalobci za zcela neopodstatněnou. Za správné považovali závěry soudu prvního stupně ohledně odškodnění nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil jako věcně správný a přiznal žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení.

24. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalované rozsudek v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání je částečně opodstatněné.

25. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně v napadeném rozsudku tak, jak je stručně rekapitulován výše.

26. Mezi účastníky nebylo sporným, že předmětné trestní stíhání vedené u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo nezákonné ve smyslu § 5 písm. a), § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť neskončilo pravomocným odsouzením žalobců. Základ odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím i majetkovou škodu v podobě nákladů na obhajobu je tedy dán.

27. K odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání:

28. Ohledně tohoto nároku zůstala mezi účastníky spornou otázka, zda žalobcům náleží zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31a OdpŠk v penězích, když žalovaná považovala za dostatečné odškodnění formou konstatování porušení práva a omluvy, neboť žalobci neprokázali natolik intenzivní zásahy do svého osobního, rodinného a pracovního života v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním.

29. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

30. Ve svém rozsudku sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud vyslovil: I. Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. II. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

31. Obdobně se Nejvyšší soud vyslovil též např. v rozhodnutích sp. zn. 30 Cdo 611/2016, 30 Cdo 441/2020 či Ústavní soud např. ve svém rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2175/16.

32. V rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1777/2012 Nejvyšší soud dovodil, že došlo-li k pravomocnému zastavení trestního stíhání či ke zproštění obžalovaného obžaloby, dovozuje se odpovědnost státu za škodu či nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutím o zahájení takového trestního stíhání právě z toho, že při takovém výsledku trestního stíhání je třeba mít za to, že obviněná osoba trestný čin nespáchala, a že proto proti ní obvinění vzneseno být nemělo. Neposuzuje se přitom správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání, rozhodující je výsledek trestního stíhání.

33. Žalovaná v odvolání sporovala jak skutkové, tak právní závěry soudu prvního stupně týkající se vzniku a intenzity nemajetkové újmy na straně žalobců, a to zejména dopadů do jejich osobnostní sféry, dobrého jména a pověsti, zásahů do rodinného života, dopadů na zdraví, dopadů do jejich podnikatelské a výdělečné činnosti. Měla za to, že žalobci dopady do těchto sfér v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním dostatečně neprokázali. Soudu prvního stupně vytkla, že vyšel v podstatě toliko z výpovědí samotných žalobců, kteří jsou však na výsledku řízení zainteresováni, účastnická výpověď má být chápána jen jako podpůrný důkazní prostředek v situaci, kdy dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak.

34. Ve vztahu k úvaze o tom, jaká forma zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy je v případě žalobců přiměřená, tedy zda je namístě žalobce odškodnit v penězích je třeba hodnotit skutečnost, pro jakou trestnou činnost byli stíháni (podvod, tedy majetková trestná činnost), že jim hrozila trestní sazba v délce jednoho roku až pěti let, a dále pak dopady do jejich osobnostních sfér. Při hodnocení kritéria délky trestního stíhání bylo třeba zohlednit skutečnost, že žalobcům se již dostalo odškodnění nemajetkové újmy způsobené jim nepřiměřenou délkou trestního řízení (každému v částce 57 500 Kč), neboť újma takto vzniklá projevující se nejistotou poškozeného může zahrnovat a takto kompenzovat i některé následky v osobnostní sféře poškozeného. K tomu viz již výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], v němž se zabýval tím, že je třeba věnovat zvýšenou pozornost možnému zdvojení uplatňovaného nároku založeného na totožném skutkovém základě, a to zejména ve spojení s možnou nepřiměřenou délkou trestního stíhání.

35. Soud prvního stupně v souladu s výše citovanou judikaturou tyto skutečnosti řádně zhodnotil. Odvolací soud předně souhlasí s jeho úvahami, které učinil v odst. 40. svého rozsudku, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, že trestní stíhání samo o sobě negativně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, pokud se jedná o obvinění „liché“. V tomto směru soud prvního stupně odkázal na přiléhavou judikaturu Ústavního soudu, kterou zde citoval.

36. Odvolací soud má ve shodě s ním za prokázané určité zásahy do osobnostních sfér žalobců, a to zásahy do rodinného života, do jejich cti a podnikatelské pověsti. Žalobci měli obavy o to, jak zajistí své rodiny v případě, že by byli odsouzeni, neboť pro výkon jejich profese byla podstatná bezúhonnost, o kterou by v případě svého odsouzení přišli. Z trestního stíhání byli oba frustrováni, podepsalo se i na jejich vzájemném sourozeneckém vztahu. U žalobce b) byla újma umocněna tím, že byl dosud bezúhonným, byl členem náboženské komunity, zastával hodnoty spravedlnosti a etiky. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na správné úvahy soudu prvního stupně uvedené v odst. 39. a 41 jeho rozsudku.

37. Soud prvního stupně nezaložil své závěry pouze na účastnických výpovědí žalobců, ale dal je do kontextu i s provedenými listinnými důkazy. Obecně je sice pravdou, že důkaz účastnickou výpovědí je považován za důkaz podpůrný, avšak v případě dokazování ohledně dopadů do osobnostních sfér člověka je naopak důkaz účastnickou výpovědí poškozeného důkazem stěžejním, neboť sám poškozený dokáže nejlépe popsat, jaké pocity v něm trestní stíhání vyvolávalo, jak je vnímal, jaké měl obavy, jak vnímal např. odsudky svého okolí apod. Výpovědi obou žalobců lze považovat za hodnověrné, odvolací soud v nich neshledal zásadní rozpory.

38. Odvolací soud má za to, že není úplně podstatné, zda žalobci skutečně o zdroj obživy přišli, ale s ohledem na obor jejich činnosti (pojišťovnictví, finančnictví) se jeví jako zcela věrohodné jejich vyjádření, že měli obavy, že o zdroj obživy mohou přijít. Prokázány byly také určité ataky ze strany třetích osob využívající právě skutečnost, že žalobci byli trestně stíháni. Uvedené pak zcela jistě mohlo ovlivnit jejich profesní pověst a dobré jméno v podnikatelském prostředí, v němž se pohybovali.

39. Ze všech důvodů uvedených shora tedy odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že žalobcům by se mělo dostat zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním v peněžité formě.

40. Odvolací soud se nicméně neztotožnil s výší zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, kterou soud prvního stupně žalobcům přiznal a ve shodě se žalovanou považoval částku 100 000 Kč přiznanou každému ze žalobců jako příliš vysokou, a to z níže uvedených důvodů.

41. Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku sp. zn. [spisová značka] přijal závěr, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.

42. Soud prvního stupně sice provedl v souladu se zmíněnou judikaturou Nejvyššího soudu srovnání se dvěma případy, které byly projednávány u Obvodního soudu pro [adresa] (sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), avšak dle názoru odvolacího soudu z nich nevyvodil adekvátní závěry pro výši přiměřeného zadostiučinění ve vztahu k případu žalobců. Jinými slovy ne zcela přiléhavě zohlednil odlišnosti mezi zmíněnými případy a případem žalobců.

43. Se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že s ohledem na povahu trestné činnosti (majetková trestná činnost, podvod) se oba srovnávané případy s případem žalobců shodují. Odlišnosti však spočívají v závažnosti trestné činnosti z hlediska jejího rozsahu, kdy v obou srovnávaných případech byli poškození stíhání pro podvod v přísnější kategorii a hrozila jim mnohem vyšší trestní sazba než žalobcům. V prvém případě se jednalo o trestní stíhání za podvod podle § 209 odst. 1, 4 trestního zákoníku a poškozený byl ohrožen trestem odnětí svobody v sazbě dva až osm let, v druhém případě se jednalo o trestní stíhání za podvod podle § 209 odst. 1, 5 trestního zákoníku a poškozený byl ohrožen trestem odnětí svobody v sazbě pět až deset let. Žalobci byl trestně stíháni za podvod podle § 209 odst. 1, 3, trestního zákoníku a hrozil jim trest odnětí svobody v délce jeden rok až pět let. Z hlediska povahy trestné činnosti tedy žalobcům hrozil podstatně menší následek než poškozeným v citovaných případech. Uvedený rozdíl považoval odvolací soud z hlediska posuzování výše zadostiučinění, jakého by se mělo žalobcům dostat za zásadní.

44. Obdobné jsou v případě žalobců a ve srovnávaných případech zásahy do osobnostních sfér poškozených.

45. Odvolací soud dále shledal, že nebyly dostatečně zohledněny odlišnosti v dopadech do osobnostních sfér o obou žalobců navzájem. Bylo třeba přihlédnout k tomu, že žalobce b) byl dosud bezúhonný, naproti tomu žalobce a) již v minulosti trestně stíhán byl. Na možnosti přihlédnout k této skutečnosti nic nemění tvrzení žalobce a), že za trestnou činnost, za kterou byl stíhán v minulosti, již bylo jeho odsouzení zahlazeno. V rámci hodnocení dopadů do osobnostních sfér má dřívější odsouzení svůj význam. U žalobce b) pak dle názoru odvolacího soudu bylo třeba přihlédnout také k tomu, že jeho podíl na trestné činnosti, která mu byla kladena za vinu spočíval v tom, že na jeho účet byly poukázány peněžní prostředky ve vyšší výši, než měly (jak tvrdila obžaloba), oproti žalobci a), který měl být přímo aktérem tvrzeného podvodného jednání. Na straně žalobce b) proto byla vzniklá újma intenzivnější.

46. U obou žalobců bylo také třeba přihlédnout k tomu, že jim bylo přiznáno zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s nepřiměřenou délkou posuzovaného trestního řízení.

47. S ohledem na shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíhání je u žalobce a) částka 50 000 Kč a u žalobce b) částka 70 000 Kč. Tyto částky se jeví jako přiměřené zejména s ohledem na závažnost trestné činnosti, která byla žalobcům kladena za vinu (ve vztahu k trestní sazbě, kterou byli ohroženi) a která byla podstatně méně závažná než ve srovnávaných případech. Rozdíl mezi odškodněním žalobce a) a žalobce b) je pak dán dosavadní bezúhonností žalobce b) a jeho pasivní roli ve skutku, který jim byl kladen za vinu, jak odvolací soud vysvětlil výše.

48. Ke škodě spočívající v nákladech na obhajobu:

49. Žalovaná v odvolání brojila proti jakémukoli dalšímu doplatku nákladů na obhajobu včetně cestovného s tím, že soud prvního stupně sice přiznal oproti žalované náklady za úkon právní služby stížnost proti postupu [orgán] orgánu ze dne 24. 5. 2017, zároveň však na rozdíl od žalované neakceptoval tři úkony právní služby, žalobcům se tedy již dostalo adekvátní náhrady. U cestovného měla za správný vlastní výpočet.

50. Odvolací soud neshledal uplatněné námitky jako opodstatněné.

51. Žalovaná žalobcům poskytla plnění za tři půl úkony navíc oproti tomu, co dovodil soud prvního stupně (plnění za půl úkon u návrhů na doplnění dokazování ze dnů 18. 4. 2018, 23. 5. 2019 a 24. 8. 2021) zcela dobrovolně. Soud prvního stupně jim dále přiznal náklady ještě za výše uvedený úkon stížnost proti postupu [orgán] orgánu. Odvolací soud má za to, že není namístě argumentovat tím, že pokud žalovaná dobrovolně poskytla plnění za tři půl úkony, měla by o tuto částku být snížena náhrada za další úkon zohledněný soudem prvního stupně. Odvolací soud má navíc za to, že poskytnutí plnění za tyto tři úkony bylo namístě s ohledem na § 11 odst. 3 a. t., kdy písemné návrhy na doplnění dokazování lze posuzovat jako písemná podání nebo návrhy procesní povahy a lze je posuzovat jako úkony nejbližší úkonům zmíněným v § 11 odst. 2 písm. c), d) a. t.

52. Odvolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně za to, že úkon stížnost proti postupu [orgán] orgánu ze dne 24. 5. 2017 byl úkonem účelným a zcela správně tak soud prvního stupně za tento úkon žalobcům přiznal náklady právního zastoupení.

53. Pokud se jedná o počet kilometrů na trase [adresa], z prostého nahlédnutí do jakékoli mapové aplikace či mapy je zřejmé, že vzdálenost mezi [adresa] se pohybuje v rozmezí od cca 35 km do cca 40 km v závislosti na zvolené trase. Proto počet kilometrů 77 za zpáteční cestu, z něhož vyšel při výpočtu cestovného soud prvního stupně byl adekvátní.

54. K nemajetkové újmě za nepřiměřenou délku trestního řízení:

55. Odvolací soud se částečně ztotožnil s námitkami žalované ohledně doplatku nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku posuzovaného trestního řízení žalobci b) v částce 1 150 Kč.

56. V rozsudku sp. zn. [spisová značka], na který v odvolání poukazovala žalovaná se Nejvyšší soud věnoval otázce možného zdvojení uplatněného nároku založeného na totožném skutkovém základě. Vyjádřil názor, že domáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk), není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. [spisová značka]), neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků.

57. V projednávané věci se žalobci domáhali současně náhrady nemajetkové újmy, jež jim vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání a jež jim byla v peněžité formě přiznána (viz výše). Kritérium zvýšeného významu trestního řízení proto nemělo být v rámci posouzení přiměřenosti zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou jim v důsledku nepřiměřené délky totožného trestního řízení zohledněno. Pokud tak soud prvního stupně učinil a navýšil z důvodu významu trestního řízení základní částku o 10 % u každého ze žalobců, nebyl jeho postup souladný s výše citovanou judikaturou.

58. Pokud tedy vyjdeme z toho, že základní částka u žalobce b) neměla být navýšena o 10 %, je zřejmé, že částka 57 500 Kč, kterou mu žalovaná již poskytla je jako odškodnění vzniklé nemajetkové újmy z tohoto titulu naprosto dostatečná. Důvod pro přiznání doplatku ve výši 1 150 Kč tedy dán nebyl.

59. Na základě shora uvedeného tedy odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že žalobu ve vztahu k žalobci a) co do částky 50 000 Kč s příslušenstvím (tedy v části nároku na nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání) zamítl (§ 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.) a ve zbytku jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

60. Ve výroku II. jej změnil tak, že žalobu ve vztahu k žalobci b) zamítl co do částky 31 150 Kč s příslušenstvím (tedy v části nároku na nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání a za nepřiměřenou délku trestního řízení), (§ 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.) a ve zbytku jej v tomto výroku rovněž jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

61. Odvoláním nebyly napadeny výrok I. pokud jím bylo žalované uloženo zaplatit žalobci a) úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 129 269,36 Kč od 7. 12. 2023 do 25. 1. 2024, výrok II. pokud jím bylo žalované uloženo zaplatit žalobci b) úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 129 269,36 Kč od 7. 12. 2023 do 25. 1. 2024 a výroky III. a IV. Tudíž v tomto rozsahu zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.

62. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. a podle § 142 odst. 3 o.s.ř.

63. Každému ze žalobců přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, neboť každý z nich byl neúspěšný jen v nepatrné části. Za úspěch žalobců ve věci je nutno považovat i částečné zpětvzetí žaloby, neboť k němu došlo v důsledku částečného plnění ze strany žalované po podání žaloby.

64. Při výpočtu míry úspěchu a neúspěchu žalobců ve sporu bylo třeba vycházet z toho, že žalobci v řízení uplatnili tři nároky se samostatným skutkovým základem (2x nemajetkovou újmu a majetkovou škodu) a při určování poměru úspěchu a neúspěchu vyjít ze vzájemného poměru tarifních hodnot (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015).

65. U nároku každého ze žalobců na zadostiučinění za vzniklé nemajetkové újmy (žalované částky 200 000 Kč a 73 445,70 Kč) činila tarifní hodnota podle § 9a odst. 2 vyhl. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále „a. t.“), ve znění účinném od 1. 1. 2025 přiznanou náhradu a u nároku na náklady obhajoby žalovanou částku 79 646,35 Kč podle § 8 odst. 1 a. t.

66. Žalobce a):

67. Celková tarifní hodnota u žalobce a) činila 187 146,35 Kč (50 000 + 57 500 + 79 646,35). Žalobce a) byl ve věci úspěšný u nároku s tarifní hodnotou 50 000 Kč (zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání) a u nároku s tarifní hodnotou 57 500 Kč (zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení) a u nároku na náhradu nákladů obhajoby co do částky 74 255,96 Kč, celkem tedy měl úspěch co do tarifní hodnoty ve výši 181 755,96 Kč. Neúspěšný byl co do tarifní hodnoty ve výši 5 390,39 Kč. V procentuálním vyjádření byl žalobce a) úspěšný z 97 % (181 755,96 : 187 146,35 x 100) a neúspěšný ze 3 %.

68. Žalobce b):

69. Celková tarifní hodnota u žalobce b) činila 207 146,35 Kč (70 000 + 57 500 + 79 646,35). Žalobce b) byl ve věci úspěšný u nároku s tarifní hodnotou 70 000 Kč (zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání) a u nároku s tarifní hodnotou 57 500 Kč (zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení) a u nároku na náhradu nákladů obhajoby co do částky 74 255,96 Kč, celkem tedy měl úspěch co do tarifní hodnoty ve výši 201 755,96 Kč. Neúspěšný byl co do tarifní hodnoty ve výši 5 390,39 Kč. V procentuálním vyjádření byl žalobce b) úspěšný z 97,4 % (201 755,96 : 207 146,35 x 100) a neúspěšný z 2,6 %.

70. Náklady řízení sestávaly u každého ze žalobců z nákladů na právní zastoupení advokátem a ze zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 12 000 Kč (každý zaplatil 6 000 Kč).

71. Náklady právního zastoupení v řízení před soudem prvního stupně:

72. V řízení před soudem prvního stupně učinil advokát žalobců sedm úkonů právní služby, které lze považovat za účelně vynaložené. V hodnocení účelnosti jednotlivých úkonů se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a v podrobnostech odkazuje na odst. 85. jeho rozsudku. Součástí nákladů na právní zastoupení advokátem je odměna, paušální náhrada hotových výdajů a náhrada za 21 % DPH, jejímž je advokát plátcem. Jelikož advokát zastupoval dvě osoby, náleží mu odměna za každou zastupovanou osobu, avšak snížená o 20 % (§ 12 odst. 4 a. t.), paušální náhrada náleží pouze jedenkrát.

73. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby do doby částečného zpětvzetí žaloby činí podle § 7 bod 6. a. t. 7 472 Kč (z tarifní hodnoty ve výši 259 292,69 Kč (50 000 + 50 000 + 159 292,69) podle § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024, snížená o 20 %), tj. za tři úkony = 22 416 Kč, výše odměny za jeden úkon právní služby po částečném zpětvzetí žaloby činí podle § 7 bod 5. a. t. 4 592 Kč (z tarifní hodnoty ve výši 115 753,98 Kč (50 000 + 50 000 + 15 753,98) podle § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024, snížená o 20 %), tj. za čtyři úkony = 18 368 Kč.

74. Paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. činí 2 100 Kč (7 x 300 Kč).

75. Za zastupování žalobce a) tedy náleží advokátovi odměna ve výši 40 784 Kč (22 416 + 18 368), paušální náhrada ve výši 1 050 Kč (tj. ) a náhrada za 21 % DPH podle § 137 o.s.ř. ve výši 8 785 Kč (po zaokrouhlení), tj. celkem náklady právního zastoupení ve výši 50 619 Kč.

76. Za zastupování žalobce b) náleží advokátovi odměna ve výši 40 784 Kč, paušální náhrada ve výši 1 050 Kč (tj. ) a náhrada 21 % DPH podle § 137 o.s.ř. ve výši 8 785 Kč (po zaokrouhlení), tj. celkem náklady právního zastoupení ve výši 50 619 Kč.

77. V řízení před soudem prvního stupně tedy vznikly žalobci a) náklady řízení v celkové výši 56 619 Kč (50 619 + 6 000).

78. V řízení před soudem prvního stupně tedy vznikly žalobci b) náklady řízení v celkové výši 56 619 Kč (50 619 + 6 000).

79. Náklady právního zastoupení v odvolacím řízení:

80. Advokát učinil v odvolacím řízení dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání.

81. Za zastupování žalobce a) činí výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby, po snížení o 20 % částku 2 576 Kč (z tarifní hodnoty 52 486,60 Kč, která byla žalobci a) přiznána odvolacím soudem, podle § 9a odst. 2 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025), tj. odměna za dva úkony = 5 152 Kč.

82. Za zastupování žalobce b) činí výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby, po snížení o 20 % částku 3 216 Kč (z tarifní hodnoty 72 486,60 Kč, která byla žalobci a) přiznána odvolacím soudem, podle § 9a odst. 2 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025), tj. odměna za dva úkony = 6 432 Kč.

83. Paušální náhrada hotových výdajů činí za dva úkony právní služby částku 900 Kč (2x 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025).

84. V odvolacím řízení tedy žalobci a) vznikly náklady řízení v celkové výši 6 778 Kč (5 152 + 450 + 1 176 Kč, tj. 21% DPH po zaokrouhlení) a žalobci b) v celkové výši 8 327 Kč (6 432 + 450 + 1 445, tj. 21% DPH po zaokrouhlení).

85. Odvolací soud tedy žalobci a) přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 63 397 Kč (56 619 + 6 778) a žalobci b) ve výši 64 946 Kč (56 619 + 8 327), kterou je žalovaná povinna zaplatit každému za žalobců ve lhůtě 15 dnů s ohledem na technické postupy u organizační složky státu, která za žalovanou jedná.

Poučení