46 C 248/2023 - 201

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], [Anonymizováno] [Datum narození žalobce A] [Anonymizováno] [Adresa žalobce A] b) [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno žalobce B], [Anonymizováno] [Datum narození žalobce B] [Anonymizováno] [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] [Anonymizováno] [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 2 x 223 823,14 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 102 486,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 231 755,96 Kč od 7. 12. 2023 do 25. 1. 2024 a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 102 486,60 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku 103 636,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 232 905,96 Kč od 7. 12. 2023 do 25. 1. 2024 a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 103 636,60 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se vůči žalobci a) co do částky 121 336,09 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 353 092,05 Kč za den 6. 12. 2023 a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 121 336,09 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení zamítá.

IV. Žaloba se vůči žalobci b) co do částky 120 186,09 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 353 092,05 Kč za den 6. 12. 2023 a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 120 186,09 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradu nákladů řízení každému z žalobců polovinu částky 113 998,16 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci a) a b) se svou žalobou domáhali po žalované částky 353 092,05 Kč pro každého z žalobců. Svou žalobu zdůvodnili tím, že proti nim na základně usnesení ze dne 15. 1. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, které skončilo zproštěním obžaloby před [Anonymizováno] (resp. odmítnutím odvolání státního zástupce [adresa], usnesením ze dne 7. 12. 2022). Žalobcům v průběhu trestního stíhání vznikla škoda v podobě náhrady nákladů obhajoby v celkové výši 159 292,69 Kč, z níž každý z žalobců požaduje polovinu. Žalobci dále požadují na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání částku 73 445,70 Kč pro každého z žalobců a na náhradu nemajetkové újmy způsobené v osobnostní sféře žalobců částku 200 000 Kč pro každého z žalobců. Trestní stíhání mělo vliv na psychiku i zdravotní stav žalobců, jejich osobní, rodinný a pracovní život. Žalobci ze stresu hůře spali, trpěli nesoustředěností, vyšší mírou náladovosti, podrážděnosti a obecně negativní naladěním, což pociťovali i jejich rodinní příslušníci. Žalobci jsou bratři a stres a tlak se dotkl i kvality jejich sourozeneckého vztahu. Obava z odsouzení se promítala i do rodinného života žalobců. Žalobce a) má manželku [právnická osoba], trestní stíhání se tak promítlo do vztahu v nejužší rodině, žalobce a) nebyl s to s manželkou normálně komunikovat, neboť musel řešit následky odsouzení, které by znamenalo pro oba poškozené přerušení jejich podnikání v pojišťovnictví a výrazný pokles příjmů. Poškození jsou silně věřící a trestní stíhání se dotklo i jejich duchovního života v rámci církevní komunity. Rodina žalobců vnímala trestní stíhání velmi citlivě. Žalobci se svým podáním ze dne 6. 6. 2023 obrátili na žalovanou, žalovaná však ve lhůtě 6 měsíců jejich nárok neprojednala.

2. Žalovaná nároky žalobců neuznala na navrhla žalobu zamítnout a potvrdila, že u ní žalobci dne 6. 6. 2023 své nároky předběžně uplatnili. Žalovaná shledala nárok žalobců na náhradu nákladů obhajoby za důvodný v částce 143 538,71 Kč, kdy každému z žalobců přiznala částku 71 769,36 Kč. Žalovaná věc projednala a vydala dne 23. 1. 2024[Anonymizováno]stanovisko. Nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení shledala důvodným a každému z žalobců přiznala částku 57 500 Kč. K nároku na náhradu nemajetkové újmy pak žalovaná konstatovala, že nezákonným rozhodnutím policie o zahájení trestní stíhání žalobců ze dne 15. 1. 2018 došlo k porušení práva žalobců nebýt trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

3. Žalobci s ohledem na částečné plnění žalovanou vzali svůj nárok co do částky 129 269,36 Kč vůči každému z žalobců zpět. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí usnesením ze dne 21. 3. 2024, čj. 46 C 248/2023-149, zastavil.

4. Z žádosti o přiznání nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobených nezákonným rozhodnutím dle zákona č. 82/1998 Sb., ze dne 6. 6. 2023 vyplývá, že se žalobci prostřednictvím svého zástupce obrátili na žalovanou se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním vedeným před [Anonymizováno]. Žalobci se konkrétně domáhali náhrady nákladů obhajoby ve výši 191 059,07 Kč včetně DPH za 88 úkonů právní služby, kdy každý ze žalobců požadoval polovinu této částky. Dále požadovali hradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, které činilo 4 roky a 10 měsíců. Každý z žalobců pak požadoval částku 73 445,70 Kč, a konečně požadovali též náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním v částce 200 000 Kč pro každého z žalobců. Žádost byla žalované doručena dne 6. 6. 2023, jak je patrno z jejího přípisu ze dne 7. 6. 2023.

5. Z výzvy žalované ze dne 31. 8. 2023 plyne, že žalovaná žalobce vyzvala, aby doplnili svou žádost ze dne 6. 6. 2023 o sdělení čísla účtu, na který má být zaslána požadovaná částka, bude-li nárok uznán či částečně uznán.

6. Ze stanoviska žalované ze dne 23. 1. 2023 je patrno, že žalovaná shledala nárok na náhradu nákladů obhajoby důvodným v celkové částce 143 538,71 Kč, to znamená ve výši 71 769,36 Kč pro každého z žalobců. Co se týká náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, žalovaná konstatovala, že usnesením policejního orgánu ze dne 15. 1. 2018 došlo k porušení práva žalobců nebýt trestně stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon garantovaného čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná jmenovitě každému z žalobců omluvila. Konstatování a vyslovení omluvy pak vzhledem ke stavu věci považovala za dostatečné, neboť tvrzení o zásazích do osobní, rodinné, pracovní či zdravotní sféry nebylo prokázáno a ani nevyplývá z trestního spisu. Žalovaná tak dospěla k závěru, že nebyly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě. V nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení žalovaná uzavřela, že celková délka posuzovaného řízení, které činilo 4 roky a 10 měsíců, byla nepřiměřená, zohlednila, že v daném soudním řízení rozhodoval soud prvního stupně třikrát, soud druhého stupně dvakrát. Předmětná trestní věc byla po právní i skutkové stránce do určité míry složitá. Ve věci byly prováděny výslechy obžalovaných, svědků, dále listiny a kamerový záznam. Náhrada byla snížena o 10 %. Žadatelé se svým chováním na délce řízení významně nepodíleli, z jejich vůle však byla podána žádost o odročení nařízeného hlavního líčení. Odvolací soud pak nařídil v prvém případě veřejné zasedání až po uplynutí 16 měsíců. Pokud jde o význam řízení, lze jej považovat obecně za zvýšený. Z tohoto důvodu bylo každému z žalobců přiznáno zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ve výši 57 500 Kč. Celkem tak bylo na náhradu majetkové a nemajetkové újmy přiznáno každému z žalobců celkem 129 269,36 Kč.

7. Z likvidační doložky ze dne 19. 1. 2023 je zřejmé, že žalobci b) byla téhož dne uhrazena částka 129 269,36 Kč. Z likvidační doložky ze dne 19. 1. 2024 je patrno, že ve prospěch žalobce a) byla vyplacena částka 129 269,36 Kč dne 23. 1. 2024.

8. Ze spisu [Anonymizováno] soud provedl následující listiny, z nichž zjistil níže uvedené skutečnosti. Z usnesení policejního orgánu ze dne 15. 1. 2018vylývá, že proti žalobci a) a žalobci b) bylo zahájeno dle § 160 odst. 1 tr. řádu trestní stíhání jako obviněných ze spáchání trest přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kdy měl žalobce a) při vkládání finanční hotovosti ve výši 160 000 Kč na účet žalobce b) využít omylu bankovní úřednice spočívající v chybném přepočtu předložených finanční hotovosti, a namísto částky 260 000 Kč uložil toliko částku 160 000 Kč. Tuto transakci nechal dokončit, čímž došlo k neoprávněnému připsání částky o 100 000 Kč vyšší, než byla skutečná výše vkladů. Z obžaloby státního zastupitelství ze dne 11. 9. 2018 vyplývá, že vůči žalobcům a) a b) byla pro přečin podvodu dle § 209 odst. 1 a 3 tr. zákoníku podána obžaloba. Z trestního příkazu ze dne 24. 10. 2018 vyplývá, že žalobci byli shledáni vinnými tím, že se obohatili tím, že využili něčího omylu a způsobili tak na cizím majetku větší škodu, čímž spáchali přečin podvodu dle § § 209 odst. 1 a 3 tr. zákoníku a oba byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na 18 měsíců. Z rozsudku [Anonymizováno] ze dne 4. 7. 2019 je patrno, že žalobci byli dle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěni obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který jsou obžalovaní stíháni. Z usnesení [adresa] ze dne 22. 2. 2021 plyne, že rozsudek prvního stupně byl v celém rozsahu zrušen a dle § 259, odst.1 tr. řádu byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Důvodem bylo, že úvahy soudu prvního stupně vzbuzují pochybnosti o jejich objektivitě, neboť nejsou dostatečně podloženy ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu, podle kterého orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy sice podle svého vnitřního přesvědčení, avšak založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Zprošťující rozsudek pak byl přinejmenším předčasný. Odvolací soud pak zavázal soud prvního stupně, aby při novém rozhodování vzal na vědomí úvahy odvolacího soudu a okolnosti významné pro správné rozhodnutí, znovu zvážil obsah provedeného dokazování ve vztahu k otázce viny, pečlivěji vyhodnotil a opětovně uvážil, zda není namístě posouzení jednání popsaných v obžalobě jako přečin podvodu, popřípadě přečinu zatajení věci. Opětovný zprošťující výrok musí být spojen s pečlivým vypořádáním všech jednotlivých odvolacích námitek. Z rozsudku [Anonymizováno] za dne 17. 2. 2022 plyne, že žalobci byli dle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěni obžaloby, neboť žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Z usnesení [Anonymizováno] [adresa] ze dne 7. 12. 2022 je zřejmé, že odvolání státního zástupce proti rozsudku prvního stupně bylo zamítnuto, rozhodnutí pak nabylo právní moci 7. 12. 2020. Z opisu z evidence Rejstříku trestu fyzických osob žalobce a) plyne, že tento byl v minulosti již opakovaně trestně stíhán, kdy v jednom případě byl odsouzen k peněžitému trestu a v dalších případech bylo jeho trestní stíhání podmíněně zastaveno.

9. Ze spisu [Anonymizováno], bylo ohledně jeho průběhu zjištěno následující: dne [datum] bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání [Jméno žalobce A] a [jméno FO] hrůzy, jako obviněných ze spáchání přečinu podvod dle § 209 odst. 1 odst. 3 tr. zákoníku. Usnesení bylo doručeno [Jméno žalobce A] [datum] a [jméno FO] [Jméno žalobce B] dne [datum]. dne [datum] podal obhájce [Jméno žalobce A] stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, současně obhájce založil do spisu plnou moc ze dne [datum]. Jednalo se o stížnost toliko blanketní. dne [datum] podal obhájce [jméno FO] [Jméno žalobce B] stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, přičemž současně přiložil plnou moc ze dne [datum]. dne [datum] byla stížnost obhájcem žalobců doplněna. dne [datum] byla stížnost žalobců proti usnesení o zahájení trestního stíhání státním zástupcem zamítnuta. dne [datum] bylo vydáno opravné usnesení k usnesení o zahájení trestního stíhání, které bylo žalobcům doručeno dne [datum]. Podobně jako jejich obhájci. dne [datum] byl žalobce [Jméno žalobce A] vyslechnut jako obviněný za přítomnosti svého obhájce, výslech trval od 9:05 do 9:33. dne [datum] byl vyslechnut jako obviněný též žalobce [jméno FO] [Jméno žalobce B] v čase od 9:37 do 9:50 hodin. dne [datum] byla vyslechnuta svědkyně [jméno FO] v době od 9:39 do 13:50, a to za přítomnosti obhájce žalobců. dne [datum] byla vyslechnuta svědkyně [jméno FO] v čase od 17:00 do 18:26 za přítomnosti obhájce žalobců. dne [datum] byl sepsán záznam o provedeném šetření k počítačce peněz. dne [datum] byl sepsán úřední záznam o provedeném šetření na pobočce banky [Anonymizováno] včetně fotodokumentace. dne [datum] policie navrhla státnímu zástupci vyžádat informace podléhající bankovnímu tajemství. Podobně tak i [datum]. dne [datum] byla sepsána závěrečná zpráva ze zkráceného finančního šetření ke dni [datum]. dne [datum] nahlížel obhájce do spisu v čase od 13:11 do 13:35. dne [datum] předložil obhájce žalobců návrh na provedení dokazování a doplnění důkazů v trestním řízení. dne [datum] bylo obhájci žalobců zasláno sdělení policejního orgánu k návrhu na provedení dokazování a doplnění důkazů. dne [datum] podal obhájce žalobců stížnost proti závada v postupu policejního orgánu. dne [datum] bylo okresním státním zastupitelstvím zasláno obhájci žalobců vyrozumění o způsobu vyřízení podání. dne [datum] byli oba žalobci vyrozuměni o možnosti prostudovat trestní spis dne 3. 8. 2018. O tomtéž byli vyrozuměni též poškození. dne [datum] se žalobci pro prostřednictvím svého obhájce omluvili z prostudování trestního spisu a bylo požádáno o nový termín. dne [datum] byl sepsán úřední záznam o změně termínu prostudování spisu na 23. 7. 2018. dne [datum] byly sepsány záznamy o prostudování spisu poškozenými. dne [datum] byl sepsán záznam o prostudování spisu obhájcem a žalobci, současně obhájce navrhl stíhání zastavit, neboť chybí základní znaky trestného činu, zejména subjektivní stránka, a trestní stíhání se zejména v případě [jméno FO] [Jméno žalobce B] jeví jako absurdní. Tedy spisový materiál neobsahuje žádný důkaz o tom, že by to byl žalobce, kdo se měl trestného činu dopustit. dne [datum] byl sepsán návrh na podání obžaloby obou žalobců, který byl doručen okresnímu státnímu zastupitelství 20. 8. 2018. dne [datum] byla na oba žalobce podána obžaloba, u obou pro přečin podvodu dle § 209 odst. 1 odst. 3 tr. zákoníku. dne [datum] byl vydán trestní příkaz, kterým byli žalobci shledáni vinnými a byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku se zkušební dobou v trvání 18 měsíců. Byla jim uložena povinnost uhradit na poškozeným na náhradu škody celkem 100 000 Kč. dne [datum] podal obhájce za oba žalobce odpor proti trestnímu příkazu. dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na 4. 12. 2018. dne [datum] byl sepsán úřední záznam, dle kterého zástupce za žalobce a) nesouhlasí s konáním hlavního líčení, když vlivem chyby v doručování není k přípravě zachována lhůta. dne [datum] se mělo konat hlavní líčení, nicméně s ohledem na to, že nebylo řádně doručováno jednomu z žalobců, bylo hlavní líčení odročeno na [datum]. dne [datum] byla soudu doručena omluva [Jméno žalobce A] z jednání z důvodu pracovní neschopnosti. dne [datum] při nařízeném hlavním líčení byla tato omluva konstatována, hlavní líčení odročeno na [datum]. dne [datum] se konalo hlavní líčení, byla přednesena obžaloba, byli vyslechnuti oba obžalovaní, poškozená, dvě svědkyně, hlavní líčení bylo odročeno na [datum]. Hlavní líčení trvalo od 13:10 do 16:05. dne [datum] byl obhájcem předložen návrh na provedení dokazování, doplnění důkazů k trestní věci. dne [datum] byly pořízeny opisy z evidence Rejstříku trestů fyzických osob. V případě [Jméno žalobce A] se třemi záznamy, v případě [jméno FO] a [jméno FO] hrůzy bez jakéhokoliv záznamu. dne [datum] se konalo hlavní líčení, bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, předneseny závěrečné návrhy a vyhlášen zprošťující rozsudek. Jednání trvalo od 8:35 do 10:

40. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne [datum]. dne [datum] podalo [Anonymizováno] odvolání proti rozsudku. dne [datum] [jméno FO] [Jméno žalobce B] nahlížel do spisu. dne [datum] byla věc předložena [Anonymizováno] [adresa] k rozhodnutí o odvolání. dne [datum] bylo nařízeno veřejné zasedání na [datum]. dne [datum] byly pořízeny opisy z evidence Rejstříku trestů, kdy v případě [Jméno žalobce A] byl uveden jeden záznam, v případě [jméno FO] [Jméno žalobce B] žádný záznam, záznamy nebyly nalezeny ani v dopisu z evidence přestupků obou žalobců. dne [datum] předložili žalobci své vyjádření k odvolání okresního státního zastupitelství. dne [datum] se konalo veřejné zasedání, při kterém bylo předneseno odvolání, vyjádření k odvolání a vyhlášeno usnesení, kterým byl napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen a věc vráceno soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Veřejné zasedání trvalo od 13:00 do 15:10, přičemž od 14:15 do 15:00 bylo přerušeno za účelem porady senátu. Usnesení bylo účastníkům rozesláno dne [datum]. Rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen dle § 158 odst. 1 písm. b) tr. řádu, když odvolací soud uzavřel, že důkazy, které byly v trestní věci provedeny, nebyly ze strany soudu prvního stupně vyhodnoceny správně a v souladu se zákonem. Věc byla proto vrácena [Anonymizováno], aby ji znovu projednal a rozhodl, při svém rozhodování vzal na vědomí úvahy odvolacího soudu a okolnosti významné pro správné rozhodnutí, které jsou v usnesení odvolacího soudu uvedeny, bude se jimi znovu zabývat, zváží obsah provedeného dokazování ve vztahu k otázce viny, toto pečlivěji vyhodnotí a opětovně uváží, zda není na místě posouzení jednání obžalovaných jako přečin zatajení věci. Případný opětovný zprošťující výrok pak bude nevyhnutelně spojen s pečlivým vypořádáním všech odvolacích námitek. dne [datum] požádal obhájce o zaslání protokolu o hlavním líčení [datum]. dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na [datum]. dne [datum] byly pořízené odpisy z evidence Rejstříku trestů obou žalobců. dne [datum] se konalo hlavní líčení, při kterém byli vyslechnuti oba obžalovaní, hlavní líčení bylo odročeno na [datum]. Hlavní líčení bylo zahájeno v 8:35 a skončilo v 10:40. dne [datum] byl ze strany obhájce předložen návrh na provedení dokazování a doplnění důkazu v trestní věci. dne [datum] byly pořízeny opisy z evidence Rejstříku trestů fyzických osob. dne [datum] se konalo hlavní líčení, při kterém byl vyslechnut svědek, bylo hlavní líčení odročeno na [datum]. Hlavní líčení trvalo od 9:50 do 10:40. dne [datum] se konalo hlavní líčení, při němž byla konstatováno omluva obhájce, hlavní líčení bylo odročeno na [datum]. dne [datum] se z jednání omluvil svědek z důvodu dovolené. dne [datum] bylo hlavní líčení nařízené na 10. 2. odročeno na [datum]. dne [datum] byly pořízeny opisy z evidence Rejstříku trestu. dne [datum] se konalo hlavní líčení, při kterém byl vyslechnut svědek, provedeny listinné důkazy, předneseny závěrečné návrhy, poslední slovo a byl vyhlášen rozsudek, kterým byli oba žalobci zproštěni obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu. Hlavní líčení trvalo od od 8:30 do 10:

20. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne [datum]. dne [datum] bylo podáno odvolání státního zástupce. dne [datum] byla věc předložena Krajskému soudu v [adresa] k rozhodnutí o odvolání. dne [datum] byla nařízeno veřejné zasedání na [datum]. dne [datum] byly pořízeny opise z evidence Rejstříku trestů fyzických osob. dne [datum] bylo předloženo vyjádření obžalovaných k odvolání okresního státního zastupitelství. dne [datum] se konalo veřejné zasedání, při kterém bylo předneseno odvolání, vyjádření obžalovaných, předneseny závěrečné návrhy a vyhlášeno usnesení, kterým bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. Veřejné zasedání se konalo od 8:15 do 10.

15. Usnesení odvolacího soudu bylo rozesláno účastníkům dne [datum] poté, co bylo místopředsedkyní krajského soudu povoleno prodloužení lhůty k vypracování usnesení do [datum]. Rozhodnutí nebylo právní moci [datum].

10. Žalobce a) v rámci svého výslechu uvedl, že trestní stíhání zasáhlo do jeho rodinného života. Věc byla ještě v rámci prověřování odložena, řekl manželce, že je vše uzavřeno, následně pak bylo zahájeno trestní stíhání a také vydán trestní příkaz. Žalobce a) tak působil v očích manželky jako lhář a musel jí situaci zdlouhavě vysvětlovat, když jí prve tvrdil, že je vše v pořádku a ničeho dalšího není třeba. Následně se doma bavili o tom, co bude dál. Obával se odsouzení, protože by přišel o práci, manželka byla v té době na mateřské a platí hypotéku, vypomáhal rodičům, neboť jeho matka byla bez práce. Během trestního stíhání byla manželka znovu těhotná a nebyl schopen si toto pěkné období užívat. Žalobce a) měl obavy, že nezabezpečí rodinu, jeho nervozita se odrážela i na chování k dětem, manželce doma moc nepomáhal, vyjížděl na děti, nepsal s nimi úkoly, protože nestíhal vlastní práci a neměl na nic chuť. V noci nespal, převaloval se a aby nebudil manželku, odstěhoval se z ložnice a od té doby spí s manželkou odděleně. Žalobce v rámci finančnictví poskytoval i úvěry a mikroúvěry, pojištění, spolupracoval s řadou bank, pracoval jako regionální ředitel společnosti, o trestním stíhání informoval svého nadřízeného, na práci neměl myšlenky, uvažoval stále o trestním stíhání, přestal působit jako motivační faktor pro své podřízené, nedělal nové nábory, ale ze strany nadřízeného měl nějaké úlevy, neboť žalobce a) znal téměř 20 let. Kdyby ne, byl by propuštěn ihned. Žalobce a) si musel půjčit na úhradu obhajoby, obrátil se s bratrem také na rodiče, ale musel říci, na co peníze potřebuje. Otec je kazatel baptistické církve, celá rodina je věřící. Otec nevěřil, že žalobci nic neprovedli a cca půl roku s žalobcem a) nemluvil, přestal žalobce a) navštěvovat a čekal na výsledek řízení a choval se k žalobci a) chladně. Považoval jej za lháře, kdy jednou řekne, že je kauza skončená a následně dostane opětovně předvolání. V rámci církevního společenství je třeba jít s pravdou ven a sdělit, že trestní stíhání probíhá. Z tohoto důvodu byl i otec terčem toho, že on jako kazatel má syny, kteří páchají trestnou činnosti. Matka byla také zprvu zklamaná, ale ozývala se, byť její vztah ochladl. Otec má 5 bratrů, strýcové však žalobcům nevěřili a pohlíželi na ně jako na zloděje. O trestním stíhání se začalo hovořit též v okolí, neboť úřednice v bance se ráda chlubila s tím, že jí žalobci okradli. Pobočka, na které žalobce a) vkládal peníze, je totiž kousek od pobočky žalobce a). Klienti začali žalobcům rušit smlouvy a nechtěli k nim chodit. [jméno FO] tak začali přicházet o klienty, kteří s nimi nechtěli mít nic společného. Ani žalobce b) žalobci a) nevěřil, pohádali se. Manželka žalobce b) se s žalobcem a) nechtěla bavit do doby, než se věc vyřeší a měla mu za zlé, že ji a žalobce b) do této situace zatáhl a dosud se prakticky nestýkají, maximálně se pozdraví. S žalobcem b) se stýká denně v kanceláři a své záležitosti si vyříkají tam, ale jejich vztahy se úplně nenapravily. Dříve spolu jezdili na dovolené, teď už nic. Do podnikání trestní stíhání také zasáhlo. Žalobce a) řešil nespočet kauz, kdy s ním klienti přestali spolupracovat s tím, že nechtějí mít nic společného s trestně stíhaným. Lidé z pojišťoven je naváděli a přetahovali je s tím, že jsou žalobci trestně stíhaní. [jméno FO] podzim roku 2018 pak zavřeli pobočku v [Anonymizováno] z důvodu enormního úbytku klientů, kteří se nechali přetáhnout jinými pojistnými zprostředkovateli. Žalobce se obával, že by v případě odsouzení přišel jak o licenci poskytovatele finančních služeb, tak o živnostenské oprávnění a tím o dobře placenou práci. Manželka mu řekla, že jestli to půjde takhle dál, tak se s ním rozvede, protože nechce mít dluhy. Obhájce však žalobce uklidňoval, že nic špatného neprovedli a že to dobře dopadne, nicméně tlak trval 7 let, což žalobce změnilo, je jiný člověk, není tak usměvavý, vyhořel, není tak motivující pro podřízené, přestal věřit v dobro, měl pocit, že žije ve snu a že to není normální, dovolenou s rodinou si nebyl schopný užít, nechával péči na manželce, musel si v mezidobí půjčit peníze od kamarádů, přestával napůl pracovat. Je odměňován za výkon, který šel o 80 % dolů. K dotazům soudu uvedl, že byl a stále regionální ředitel společnosti [právnická osoba], což jsou finanční makléři a má na starost oblast [Anonymizováno] Poskytuje pojištění a úvěry, zastoupení úvěrů a pojištění je cca půl na půl. Pracuje (a pracoval) na základě smlouvy o obchodním zastoupení. V průběhu řízení žil ve strachu, neměl chuť být s dětmi, dohledával různé doklady, odvedl syna do školy a v práci strávil 12 hodin denně, ačkoliv standardně pracoval od 8 do 15 hodin. Žalobce trávil čas obvoláváním a obcházením klientů, kteří chtěli odcházet a přesvědčoval je, že se ničeho nedopustil. Konkurence se pokoušela jeho klienty přetáhnout s tím, že jsou žalobci trestně stíhaní a žalobce se pokoušel situaci zachránit a vedle toho se zaobíral trestním stíháním. O trestním stíhání řekl rodičům, strýcům a dle pravidel je také třeba tuto skutečnost sdělit v církevní komunitě, která čítá cca 150 členů. O trestním stíhání se dozvěděl také místní autoprodejce, který s nimi ukončil spolupráci a taktéž informaci o trestním stíhání žalobců všude vyprávěl. Manželka mu věřila, ale s tím, jak chodily obsílky, byla na pochybách, bratr mu zprvu nevěřil, rodiče byli na pochybách. Musel si půjčovat, aby zaplatil advokáta, nedělal svou práci tak dobře, usiloval o záchranu klientů, nedělal nové obchody, půjčoval si na to, aby přežil. Od kamaráda si půjčil 350 000 Kč na směnku na živobytí, neboť měl pouze základní mzdu, když je odměňován za výkon a 80 % času strávil záchranou stávajících klientů. K dotazu, zda byl v minulosti trestně stíhán uvedl, že neví, ale byl u soudu proto, že účetní nepřiznala milion, za což zaplatil pokutu 60 000 Kč, měl však za to, že se o trestní stíhání nejednalo. K tomu došlo v roce 2012. V roce 2011, když se rozváděl s první manželkou, se jí podíval do e-mailu a stálo ho to 30 000 Kč, k tomu se přiznal. K dotazům svého zástupce žalobce uvedl, že neumí vyčíslit, kolik klientů odešlo, ale z pojistného a bankovního kmene 120 milionů skončili na 70 milionech. Ke konkurenčním makléřům uvedl, že se jednalo o skupinku 5-6 lidí, která přetahovala klienty a očerňovala žalobce před klienty, pojišťovnami a bankami. K dotazům zástupkyně žalované uvedl, že peníze, které bratrovi poslal, byly provize a odměna.

11. Žalobce b) v rámci svého výslechu uvedl, že pro něj celá situace byla velmi nepříjemná, neboť špatně snáší stres. Je silně věřící, chodí do kostela, resp. do shromáždění v baptistickém sboru, zastává hodnoty spravedlnosti, etiky. Rozšíření informace o trestním stíhání se těžce obhajovalo. Sám k trestnímu stíhání přišel jako slepý k houslím a jeho důvěra v bratra (žalobce a/) byla hodně snížená a hádali se. Výslechy na policii pro něj byly nepříjemné. Pochybnosti o žalobci měl i otec, který je kazatelem, sám měl pochybnosti o bratrovi, manželka měla pochybnosti o něm a jeho rodině, strýcové a tety nechápali, jak může pracovat ve finanční sféře, když je stíhaný pro podvod. Musel se tak obhajovat. Stíhání v lidech vyvolávalo nedůvěru, což se projevilo nejen v rodině, ale i v práci. Kancelář v [Anonymizováno] zavřeli, neboť klienti chodili, ptali se a ztratili důvěru. S manželkou plánoval rodinu, ale nebyl si jist, jak trestní stíhání dopadne. Trpí [podezřelý výraz], v důsledku stresu se začal v roce 2021 více léčit, měl bolesti zad, hlavy, přidala se lupénka, jejímž spouštěčem mohl být stres. Léky užívá dosud, nicméně aby mohl plánovat rodinu, musí léky půl roku dopředu vysadit. Když léky neužívá, obtíže se mu vrací. V rámci církve má postavení vedoucího skupiny, tzv. staršího, má zodpovědnost a při volbě bylo požadováno, aby již nebyl stíhán. K jeho volbě došlo až po zproštění obžaloby. K dotazům soudu žalobce b) uvedl, že kdyby bance zaplatil požadovaných 100 000 Kč, bylo by to pro něj jednodušší a ušetřil by si spoustu problémů. Obával se odsouzení, protože by nemohl podnikat ve finanční sféře, manželka vůči němu byla nedůvěřivá, protože jedna věc byla, co žalobce říkal a druhá věc, že stále chodily obsílky a manželka nechápala, proč by chodily, kdyby se žalobce b) ničeho nedopustil. Otec měl s trestním stíháním žalobců velký problém, je kazatel a byl vůči žalobcům nedůvěřivý. Každopádně následně to přijal a snažil se pomoci. Žalobci se snažili informaci o trestním stíhání moc nešířit, nicméně strýcové, kteří byli také jejich klienty to šířili a povídali si o tom, nicméně vztahy se následně napravily. Žalobce b) má za to, že se strýcové o trestním stíhání dozvěděli od klientů, kteří je pomlouvali. Sám o trestním stíhání řekl manželce, rodičům a jednomu strýci. Co se týká náboženské komunity, jen rodina činí značnou část této komunity, informace o trestním stíhání se rychle rozkřikla i zde a důvěra klesala. Do tzv. staršovstva jsou osoby voleny komunitou vždy po 3 letech 7 členů, žalobce byl navržen a zvolen cca před 1,5 rokem. Co se týká vztahu s bratrem, dříve spolu trávili více času i o víkendech, jeli spolu na motorkách do [Anonymizováno], teď se sejdou kromě práce maximálně o narozeninách. Když spolu pracovali, byli hned v sobě a žalobce b) přestalo tolik kontakt s žalobcem a) vyhledávat. S bratrem ale spolupracuje dosud. Od roku 2009, kdy odmaturoval, nastoupil k bratrovi do kanceláře, tehdy byl každý na jiné pobočce. Trestní stíhání se odrazilo i v práci, budoval si pověst, byl zkušený, klienti byli spokojení a vlivem trestního stíhání klienti odcházeli, vyptávali se na to, zda je pravda, že jsou trestně stíhaní, někteří na ně podávali stížnosti. O stíhání se klienti dozvídali od konkurence nebo i od strýců. Co se týká zdraví, žalobci b) byla diagnostikována [podezřelý výraz] již v době dospívání, nijak závažně jej neomezovala a k lékaři proto chodil sporadicky. Co se týká [Anonymizováno], žalobce nedokázal přesně zařadit, ale kolem roku 2015 se mu objevilo [právnická osoba] vyrážka, chodil po doktorech, objevovala se mu ztuhlost zad, často se budil, pak byl nevyspalý a unavený. V roce 2021 mu lékařka řekla, že spouštěčem by mohl být stres, předepsala mu léky a kožní problém zmizel, [Anonymizováno] trvají. K dotazům zástupce žalobce uvedl, že klienti rušili smlouvy s tím, že slyšeli, že jsou s bratrem trestně stíhaní. Pobočku v [Anonymizováno], kde pracoval, byli nuceni zavřít, protože i přes to, že tam měli spoustu klientů, rušili jim pojistky s tím, že přechází ke konkurenci, neboť zjistili, že jsou s bratrem trestně stíháni. Bankovní úřednice z banky je také pomlouvaly před klienty, což mělo vliv na odliv klientely.

12. Z výpočtu náhrady nákladů obhajoby vyplývá, že obhájce účtoval celkem [hodnota] úkonů právní služby v sazbě 2 400 Kč v celkové výši 105 600 Kč, na režijních paušálech pak požadoval 26 400 Kč, za ztrátu času 7 900 Kč. Cestné pak vypočetl částkou 18 000,06 Kč, jak je patrno z výše cestovních náhrad.

13. Z čestného prohlášení žalobců ze dne 18. 5. 2023 plyne, že se žalobci účastnili porad se svým obhájcem dne 24. 1. 2018 v trvání 1,5 hodiny, 29. 1. 2018 v trvání 2,25 hodiny, 21. 3. 2018 v trvání 1,5 hodiny, 4. 4. 2018, v trvání 1,25 hodiny, 23. 5. 2018 v trvání 1,5 hodiny, 16. 8. 201, v trvání 1,25 hodiny,8. 11. 2018 v trvání 2,5 hodiny, 28. 11. 2018 v trvání 2,25 hodiny, 23. 4. 2019 v trvání 1,25 hodiny, 23. 5. 2019 v trvání 1,25 hodiny, 15. 7. 2021 v trvání 1,75 hodiny, 21. 11. 2022 v trvání 1,5 hodiny.

14. Z kopie velkého technického průkazu vozidla reg. zn. [SPZ] je patrné, že se jedná o vozidlo [Anonymizováno] jezdící na benzín, s kombinovanou spotřebou 6,7 l na 100 km.

15. Z kopie velkého technického průkazu vozidla reg. zn. [SPZ] značky [Anonymizováno] plyne, že toto jezdí na naftu, s kombinovanou spotřebou 6 l na 100 km.

16. Z vizitky subjektu, ze stránek [Anonymizováno] je zřejmé, že žalobce a) je vázaným zástupcem dle zákona o distribuci pojištění a zajištění. Oprávnění má od [datum] do [datum] a zastupuje [Anonymizováno]

17. Z vizitky subjektu ze stránek [Anonymizováno] ohledně žalobce b) je zřejmé, že je vázaným zástupcem dle zákona o distribuci pojištění a zajištění. Oprávnění má od [datum] do [datum] a zastupuje [Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno]

18. Z úředních sdělení [Anonymizováno] [datum] s [datum], k výkladu pojmu důvěryhodnost a odborná způsobilost, vztahující se na poskytovatele finančních služeb, kteří podléhají dohledu [Anonymizováno] posuzování podmínky důvěryhodnosti [Anonymizováno] zohledňuje zejména, zda osoba činná u poskytovatele finančních služeb nebyla v minulosti odsouzena pro trestný čin, zda jí v souvislosti s výkonem povolání, zaměstnání, funkce nebo podnikatelské činnosti nebyla pravomocně uložena sankce pro správní delikt nebo povinnost k náhradě škody, zda vždy dostála svým závazkům vůči orgánu dohledu nebo státního dozoru při výkonu své funkce a zda dbala zásad poctivého obchodního styku a neporušovala hospodářskou soutěž.

19. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku platného ke dni 20. 3. 2024 plyne, že žalobce a) má živnostenské podnikání pro obor činnosti zprostředkování obchodu a služeb se vznikem k [datum].

20. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku platnému k 20. 3. 2024 ohledně žalobce b) je zřejmé, že má živnostenské oprávnění pro obor činnosti zprostředkování obchodu a služeb se vznikem oprávnění k [datum].

21. Z výzvy k omluvě a řešení vzniklé situace ze dne 2. 8. 2018, adresované [jméno FO] zástupcem žalobců, je patrné, že v zastoupení žalobce a) upozorňuje na nezákonné a neoprávněné jednání, kdy minimálně v jednom případě zaslal zprávu, která poškozuje žalobce a) a žalobce a) se vůči takovému jednání důrazně ohrazuje. V daném případě zákaznici žalobce a) nabízel schůzku a uváděl, že je přímo z [Anonymizováno] a smlouva uzavíraná s žalobcem a) je špatně nastavená, k čemuž bezdůvodně uváděl informace ohledně údajného trestního stíhání žalobce a). Adresát byl vyzván, aby se dalšího jednání zdržel a byl upozorněn na následky.

22. Ze stížnosti na nekalé praktiky a klamavou obchodní praktiku, zaslané [jméno FO], plyne, že si stěžovala na pana [jméno FO], který měl falšovat její podpisy, zaslal ji přes [Anonymizováno] náhled výpovědi, které má přepsat na papír a zpět zaslat podepsané, což učinila při návštěvě pobočky, pak zjistila, že podpisy jsou zfalšované a dokument v systému neodpovídá tomu, který mu poslala podepsaný, zrušil také pojištění na vozidlo, které nepožadovala. Jednal tedy bez odborné péče, poctivého chování ke spotřebiteli a při jednání ji uvedl v omyl. Dle informací praktiky aplikuje u více klientů, kteří si stěžovali na toto jednání i v minulosti.

23. Ze zprávy z telefonu ze dne 18. 3. (bez uvedení roku) plyne, že osoba označená jako [jméno FO] napsal zprávu: dobrý den, nevím, jestli si na mě ještě vzpomínáte, chodil jsem se k vám stříhat. PíšuVám ohledně Vaší smlouvy, kterou jste uzavírala pro manžela přes makléře v [Anonymizováno]. Chtěl bych se s vámi ohledně toho sejít, pokud by byla možnost. Jsem přímo s [Anonymizováno] a Vaše smlouva byla uzavřena s panem [jméno FO], který je trestně stíhaný za pojistný podvody a smlouva je špatně nastavená.

24. Z odvolání stížnosti v celém znění ze dne 16. 7. 2021 sepsaný [jméno FO] vyplývá, že odvolává svou stížnost, kterou sepsala na podnět obchodního zástupce [jméno FO], který jí sdělil, že by bylo vhodné, aby na [Jméno žalobce A] podala stížnost. že je to zloděj, podvodník a dělá špatně pojištění a chtěl, aby šla podat na pana [jméno FO] trestní oznámení. Když toto nechtěla učinit, sdělil jí, že je nutné, aby alespoň podala stížnost pro nekalé praktiky, že je to člověk, který by měl přijít o licenci. Naléhal na ní tak, až stížnost podepsala. Omlouvá se proto společnosti, že ji musela zatěžovat stížností, která se nezakládá na pravdě. Ale jedná se pouze o výmysl pana [jméno FO].

25. Z čestného prohlášení ze dne 16. 7. 2021, sepsaného [jméno FO], plyne, že stížnost na žalobce a) nechtěla podat, učinila tak na základě požadavku obchodního zástupce [jméno FO], který ji nátlakem a pomluvou vystrašil, že nabyla dojmu, že dělá správnou věc. Tento jí sdělil, že pan [jméno FO] je zloděj, lhář, podvodník, nesmí sjednávat další smlouvy u žádných pojišťoven a její smlouvy jsou neplatné. Také kompletně sepsal stížnost. [jméno FO] jí tvrdil, že takto podněcuje i další klienty.

26. Z usnesení státní zástupkyně [Anonymizováno] ze dne 16. 11. 2017 je zřejmé že bylo podmíněně zastaveno trestní stíhání žalobce a) kdy měl zkrátit daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2013. Zkušební doba byla stanovena na 18 měsíců.

27. Z usnesení [datum] vyplývá, že trestní stíhání žalobce bylo podmíněně zastaveno pro skutek spočívající v tom, že jako fyzická podnikající osoba měl zkrátit daň z příjmů právnický osob za rok 2012 s tím, že mu byla stanovena zkušení doba v trvání dvou let.

28. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány, soud proto neměl důvod z nich nevycházet, ani jim v rámci hodnocení důkazů přičítat nižší hodnotu. Pokud se jedná o výslech žalobců vzal soud v potaz jejich osobní zájem na výsledku řízení. Pokud jde o výpověď žalobce a), nelze ji považovat za nepravdivou, ale nešlo přehlédnout nadsazenost s níž žalobce a) újmu líčil. Uváděl, že trestní stíhání mělo devastující vliv na jeho manželství, což je v rozporu se skutečností, když se v průběhu trestního řízení žalobci a) s manželkou narodilo další dítě a manželství tuto zkoušku přestálo. Žalobce taktéž odkazoval na oddělené ložnice, které mají přetrvávat dosud a jejich důvodem mělo být jeho převalování a buzení manželky z důvodu nervozity a nespavosti žalobce a) způsobené trestním řízení, nicméně trestní stíhání bylo skončeno 1,75 roku před výslechem žalobce, pokud tedy oddělené ložnice přetrvávají mají jiný důvod než samotné trestní stíhání, když současně žalobce uvedl, že do intimního života se trestní stíhání nepromítlo. Pokud manželka zmínila slovo rozvod s odůvodněním, že nechce být zadlužená, i zde je namístě podotknout, že žalobce byl v minulosti stíhán pro krácení daně, a to dokonce 2x za dvě po sobě jdoucí zdaňovací období, kdy žalobce nedoplatky ve výši 69 975 Kč a 129 933 Kč v průběhu trestních řízení uhradil a navíc svou práci považuje za dobře placenou. Je tak s podivem, že hrozila-li žalobci v naříkaném trestním řízení povinnost nahradit škodu ve výši 100 000 Kč, že by zmíněná výše měla být z hlediska jeho příjmu natolik vysoká, aby vedla k takové míře zadlužení, které by vážně k rozvodu vedlo, a to v situaci, kdy z výslechu žalobce vyplynulo, že měl nadstandardní příjmy a byl regionálním ředitelem společnosti [Anonymizováno]. Soud však neměl důvod nevěřit, že žalobce byl v průběhu řízení nervózní a trpěl nespavostí a úvahami o trestním stíhání se zaobíral, jakož i tomu, že trestní stíhání podemlelo důvěru rodinných příslušníků v jeho osobu, a to zejména s ohledem na to, že bylo prve odloženo, následně bylo zahájeno trestní stíhání, vydán trestní příkaz, pak zprošťující rozsudek, který však byl následně zrušen odvolacím soudem a teprve druhým rozsudkem v pořadí byl žalobce obžaloby zproštěn a následné odvolání státního zástupce zamítnuto. Soud chápe, že je taková situace pro laiky nepřehledná, rozhodnutí se jeví protichůdně a oni neví, čemu tedy mohou věřit. Soud dále neměl důvod nevěřit, že žalobce měl obavy o zajištění rodiny v případě odsouzení, neboť ve své pracovní pozici je bezúhonnost podmínkou. V případě odsouzení by tak přišel o zdroj výživy, což pro něj jako pro živitele rodiny bylo zajisté znepokojující a jeho obavy se pak promítly do vztahu k dětem a ponechání jejich výchovy na manželce a zhoršení nálady. Pokud jde o záchranu klientů, z výpovědi bylo zřejmé, že skutečnosti o trestním stíhání, resp. o tom, co se mělo v bankovní pobočce odehrát, šířila sama bankovní úřednice a přičinili se na tom též rodinní příslušníci žalobců. Navíc je třeba podotknout, že žalobce a) hovořil o záchraně klientů s pojištěním, kterých byla cca , zbylí klienti byli klienti uzavírající úvěrové smlouvy. Soud tedy úbytek klientely tvrzený žalobci považuje za značně nadsazený, což ostatně vyplývá i z toho, že žalobce měl důvěru svých nadřízených a po celou dobu trestního stíhání zastával pozici regionálního ředitele. Pokud by skutečně byl odliv klientely tak závažný, zajistné by z toho nadřízení vyvodili důsledky, což se však nestalo. Soud však nemá důvod nevěřit, že ke ztrátě některých klientů skutečně došlo. Na jejich ztrátě se však trestní stíhání podílelo pouze okrajově, na ztrátě klientů měla vliv skutečnost, že bankovní úřednice a konečně též rodinní příslušníci žalobců informaci o události v bance či stíhání žalobců sami rozšiřovali. Co se týká výpovědi žalobce b), tuto soud považoval za pravdivou, prostou rozporů. Soud tak neměl důvod nevěřit, že u žalobce b) došlo k zásahům do rodinné sféry, kdy k němu manželka přistupovala nedůvěřivě a s ohledem na jeho onemocnění a prodělaný stres ani nemá důvod nevěřit, že se trestní stíhání na zhoršení Bechtěrevovy choroby projevil. S ohledem na víru žalobce a čistý trestní rejstřík i skutečnost, že žalobce v podstatě nebyl příčině trestního stíhání přítomen, lze také jeho trestní stíhání považovat za o to palčivější. Taktéž soud uvěřil, že se jeho vztahy s bratrem v důsledku trestního stíhání zhoršily a měl žalobci a) za zlé, že jej do celé věci zatáhl. Totéž se týká jeho podnikání, kdy žalobce b) od maturity působí ve finančnictví a v případě odsouzení by tuto činnost již nemohl vykonávat a ztratil by svůj zdroj obživy v oboru, kterému se věnuje celou profesní kariéru. S ohledem na obavy z odsouzení také žalobce odložil plánování rodiny.

29. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

30. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

31. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

32. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. K nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním 33. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usneseními o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

34. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro trestný čin zpronevěry dle ust. § 206 odst. 1, 5 psím. c) trestního zákoníku a byl obžaloby pravomocně zproštěn, neboť bylo shledáno, že skutek označení v žalobním návrhu není trestným činem.

35. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 36. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na: a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

37. Trestní stíhání žalobců trvalo od 15. 1. 2018, kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 7. 12. 2022, kdy nabyl právní moci usnesení odvolacího, kterým bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. Celkem tak trestní řízení trvalo téměř 4 roky a 10 měsíců.

38. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobci byli stíhán pro spáchání trestného činu podvodu dle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku, za což jim hrozil trest 1 rok až 5 let. Vzhledem k tomu, že se jedná o trestný čin majetkový, je obecně spojen s běžnou mírou společenského a morálního odsouzení ve srovnání např. s násilnými trestnými činy. Zde je však třeba brát v potaz, že pro žalobce, kteří se profesně zabývali finančnictvím, vzbuzovalo trestní stíhání v okolí naopak zvýšenou míru společenského odsouzení.

39. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostních sfér žalobců, žalobci byli pod permanentním stresem, bylo zasaženo do jejich rodinného života, rodinní příslušníci jim vyjadřovali svou nedůvěru a museli jim situaci vysvětlovat a obhajovat se před rodinnými příslušníky i v rámci náboženské komunity. V případě žalobce a) byl zásah do rodinného života umocněn tím, že má 3 děti, resp. v době trestního stíhání se třetí dítě narodilo, žalobce a) měl obavy o finanční zajištění rodiny, nevěnoval se dětem a nedůvěru mu vyjadřoval i žalobce b). Žalobce b) pak v podstatě k trestnímu stíhání přišel tzv. jako slepý k houslím, v podstatě pouze tím, že na svůj účet přijal peněžní prostředky zaslané žalobcem a), trpěl Bechtěrevovou nemocí, která se vlivem stresu zhoršuje a objevila se u něj lupénka. Žalobce b) také s ohledem na obavy z výsledku trestního řízení odložil založení rodiny a měl obavy o své budoucí profesní působení v případě odsouzení.

40. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že omluva, jíž se žalobcům od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

41. Soud má za to, že v případě žalobců je již namístě poskytnout finanční satisfakci. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné, se žalobcům stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobcům trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to ani poskytnutím vyšší částky než 100 000 Kč, která byla každému z žalobců soudem přiznána. Soud nemá důvod nevěřit, že se žalobci v rámci trestního stíhání cítili nekomfortně, obávali se odsouzení, zejména s ohledem na skutečnost, že byli vázanými zástupci dle zákona o distribuci pojištění a zajištění. V případě odsouzení by tak přišli oba o své povolání, což by se v nemalé míře promítlo do jejich výdělků. Taktéž jejich podnikatelská pověst utrpěla v očích klientů, ovšem zde nikoliv samotným trestním řízením, ale rozšířením informací bankovní úřednicí, která se žalobci cítila podvedená, či rodinnými příslušníky, kteří informaci o trestním řízení žalobců taktéž šířili. Za působení těchto osob a jejich praktiky však stát neodpovídá a nelze mu je klást k tíži. Trestním stíháním bylo zasaženo do cti a dobré pověsti žalobců a zejména do jejich rodinného života. Zásahy do rodinného života byly významnější u žalobce a), který má děti a jeho existenční obavy o zajištění rodiny tak byly palčivější, navíc vlivem trestního stíhání byl bez nálady, což se projevilo též na aktivitách a přístupu k dětem. U žalobce b) sice nezasáhlo trestní stíhání natolik intenzivně do jeho rodinného života, avšak žalobce b) dosud nebyl trestně stíhán a trestní stíhání se podílelo na zhoršení jeho zdravotního stavu. K zásahům blíže viz odst. 39 a 28 tohoto rozsudku.

42. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobců. Zde soud provedl srovnání s rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 19 C 218/2018 a 10 C 26/2021 ve znění rozhodnutí odvolacího soudu.

43. V prvém případě byl poškozený stíhán 3 roky a 2 měsíce pro podvod dle § 209 odst. 1, 4 a hrozil mu trest 2-8 let. U poškozeného došlo ke zhoršení zdravotních obtíží, na kterých se trestní stíhání podílelo, poškozený trpěl stresem, došlo ke snížení cti a dobré pověsti žalobce s ohledem jeho působení v úzkém podnikatelského okruhu lidí a došlo k pošpinění jeho dobré pověsti a žalobce nebyl s to se profesně po skončení řízení znovuzapojit. Poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Ve srovnání s případem žalobců lze obdobné znaky nalézt u žalobce b), na jehož zdravotním stavu se stres z trestního řízení také odrazil, podobně jako zásahy do profesní roviny, tyto však ve srovnávaném případě byly závažnější než u žalobců, u žalobců však naopak došlo k zásahům do rodinného života, nicméně na rozdíl od srovnávaného případu byli žalobci ohroženi nižší trestní sazbou. U žalobců však bylo řízení naopak delší.

44. Ve druhém případě byl poškozený stíhán pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, 5 trestního zákoníku. Byl ohrožen trestem 5-10 let, trestní stíhání trvalo 3 roky a 9 měsíců, došlo k zásahům do cti, důstojnosti a dobrého jména poškozeného, částečně došlo k zásahům do rodinného života, ekonomické sféry a v nutnosti řešit prověrku NBÚ. Poškozený se nemohl plně věnovat manželce a dětem, věnoval se naplno své obhajobě, nevěnoval se koníčkům, investoval úspory do obhajoby, a finančně mu vypomohla matka, k zásadním zásahům do profesní sféry nedošlo. Poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Co se týká společných rysů s případem žalobců, došlo také k zásahům do cti, důstojnosti a dobrého jména, taktéž k zásahům do rodinného života. Naopak u žalobců byla dílčím způsobem postižena i sféra profesní, nicméně žalobci byli ohroženi výrazně nižší trestní sazbou.

45. S přihlédnutím k případům odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce a zásahům do osobnostních sfér žalobců dospěl k závěru, že částka zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 100 000 Kč pro každého z žalobců je dostatečná, odpovídá prokázaným zásahům do osobní sféry žalobců a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění v obdobných případech a výrokem I. tuto částku včetně příslušenství přiznal. K nároku na náhradu nákladů obhajoby 46. Pokud jde o stanovení výše náhrady škody představující náhradu nákladů obhajoby, § 31 odst. 3 zákona paušalizuje výši náhrady škody, když ji omezuje právě výší mimosmluvní odměny podle zvláštního právního předpisu, kterým je vyhláška č. 177/1993 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Z hlediska výše škody není proto podstatné, jak vysokou částku poškozený na své zastoupení za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu vynaložil, a relevantní je pouze to, jak vysokou odměnu za zastoupení, případně náhradu hotových výdajů zástupce stanoví právě zvláštní předpis. Ústavní soud přitom opakovaně odmítl námitku protiústavnosti paušalizace náhrady škody daným ustanovením (viz. nález Ústavního soudu Pl. ÚS 18/01) když uvedl, že je ústavně konformním i v souvislosti s náhradou škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem považovat přiznání náhrady nákladů řízení podle procesních předpisů, neboť účelem úpravy v § 31 odst. 3 zákona je interpretace skutečné škody, spočívající v nákladech vynaložených poškozeným na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí anebo nápravu nesprávného úředního postupu, ve smyslu účelně vynaložených nákladů, přičemž za takové lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně (nález Ústavního soudu publikovaný od č. 84/2007 Sb.).

47. Žalobcům náleží náhrada nákladů obhajoby dle předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je AT. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí ve smyslu § 10 odst. 2 písm. c) AT ve spojení s § 7 AT částku 1 500 Kč za úkony dle § 11 odst. 1 AT a částku 750 Kč za úkony dle § 11 odst. 2 AT, sníženou dle § 12a odst. 2 AT pro zastupování dvou osob o 20 %. Za každý úkon v naříkaném řízení, v němž obhájce zastupoval oba žalobce mu tak náleží odměna 2 400 Kč za úkony dle § 11 odst. 1 AT resp. 1 200 Kč za úkony dle § 11 odst. 2 AT.

48. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobci náklady právního zastoupení v naříkané věci uhradili, resp., že jim vznikl dluh na úhradě nákladů řízení.

49. Žalobci požadovali na náhradu nákladů obhajoby částku 159 292,75 Kč. Žalovaná v průběhu řízení uznala nárok žalobcům důvodným co do částky 143 538,71 Kč a tuto částku uhradila. Po částečném zpětvzetí tak zůstalo předmětem řízení v tomto nároku toliko 15 754,04 Kč, tedy 7 877 pro každého z žalobců.

50. Předmětem sporu pak zůstala náhrada odměny za následující úkony učiněné obhájcem žalobců: [datum] Seznámení se spisem Žalobce účtoval za přípravu a převzetí zastoupení dne [datum] částku 2 400 Kč a následně dne [datum] částku 2 400 za seznámení se spisem. Soud však považuje nahlížení do spisu za součást úkonu převzetí a přípravy právního zastoupení, a proto za tento úkon odměnu nepřiznal, podobně jako nepřiznal cestovné za cestu k nahlížení, neboť ani tyto náklady nejsou účelně vynaložené, když žalobce měl převzetí a přípravu obhajoby s nahlížením spojit. [datum] Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání Za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání náleží odměna pouze ve výši jedné poloviny, neboť se nejedná se o podání ve věci samé, nýbrž o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu, jak je patrné např. z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum], sp. zn. 3 To 161/2006. Za předmětný úkon tak náleží náhrada ve výši 1 200 Kč, kterou již žalobcům přiznala sama žalovaná. [datum] porada s klienty [datum] doplnění stížnosti Za poradu s klientem náhrada odměny nenáleží, neboť před porada se konala již [datum] a za tuto byla žalobcům přiznána náhrada. Obhájce v mezidobí toliko podal stížnost a dne [datum] se konala další porada, na níž navazovalo doplnění stížnosti dne [datum]. Vzhledem k tomu, že se dne [datum] konala porada, za kterou byla přiznána odměna, nelze než poradu konanou o týden později považovat za neúčelnou. V mezidobí nedošlo k žádnému procesnímu úkonu, o němž by bylo nutno se radit a pokud takovým úkonem má být doplnění stížnosti je třeba uvést, že již v pořadí první porada měla být taková, aby k doplnění další porady nebylo třeba. Za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání již byla odměna přiznána (v rámci úkonu ze dne [datum]). Za doplnění stížnosti odměna nenáleží, neboť samotná stížnost má být perfektní. Účastníkům sice nic nebrání, aby svá podání doplňovali, za doplnění však již náhrada odměny nenáleží. [datum] návrh na provedení dokazování a a doplnění důkazů Zde je namístě odkázat na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. 2 To 28/2004 dle kterého „za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší.“ Ve světle výše uvedeného se proto nejednalo o úkon právní služby, za který by podle advokátního tarifu náležela odměna, soud proto náhradu odměny za tento úkon neposkytl. Žalovaná však na tento úkon částečně plnila dle § 11 odst. 2 AT. [datum] stížnost proti postupu policejního orgánu Soud má za to, že bez ohledu na posouzení důvodnosti návrhu se jedná o úkon účelný a náleží za něj náhrada ve výši [částka] ve smyslu § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 AT. [datum] porada s klienty [datum] porada s klienty Za tyto porady odměna nenáleží, neboť se jedná o dvě ze série tří po sobě jdoucích porad ([datum], [datum] a [datum]). [jméno FO] prvé dvě nenavazoval žádný úkon právní služby a nelze je tak považovat za účelné. Za třetí v pořadí již byla odměna přiznána samotnou žalovanou. [datum] porada s klientem [datum] návrh na provedení dokazování a doplnění důkazů [datum] návrh na provedení dokazování a doplnění důkazů Zde je namístě odkázat na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. 2 To 28/2004 dle kterého „za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší.“ Ve světle výše uvedeného se proto nejednalo o úkon právní služby, za který by podle advokátního tarifu náležela odměna, soud proto náhradu odměny za tento úkon neposkytl. Žalovaná však na tyto úkony částečně plnila dle § 11 odst. 2 AT 65. Co se týká cestovného, soud má za to, že na cestovném náleží žalobcům částka 13 837,06 Kč. V této souvislosti lze odkázat na výpočet provedený žalovanou, který je uveden v jejím vyjádření ze dne [datum] (čl. 97 spisu), kde bylo přiznáno za rok 2018 za 4 cesty z [adresa] a zpět (4 x 202 km), spotřebě 6,7 l benzínu na 100 Kč, ceně benzínu 30,50 Kč a základní sazbě náhrady 1 220,78 Kč za každou z cest, za cestu do Žatce se stejnými parametry a vzdáleností 188 Kč 1 136,17 Kč. Za cestu z [adresa] soud vyšel ze stejných parametrů, ovšem vzdálenost činí 77 km a celkem tak náleží cestovné ve výši 441,17 Kč. Celkem tak cestovné za rok 2018 činilo 6 460,46 Kč. Za rok 2019 výše cestovného činila při dvou cestách z [adresa] a zpět při vzdálenosti 196 km, spotřebě 6,7 l benzínu na 100 km, ceně benzínu 33,10 Kč a sazbě náhrad 4,10 Kč částku 1 238,26 Kč. Celkem cestovné za rok 2019 činilo částku 2 476,52 Kč. Za rok 2020 pak cestovné za cestu z [adresa] a zpět při vzdálenosti 180 km, spotřebě 6,7 l benzínu na 100 km, ceně benzínu 27,80 Kč a sazbě náhrad 4,40 Kč částku 1 127,26 Kč. Za každou z cest z [adresa] a zpět při vzdálenosti 196 km, spotřebě 6 l nafty na 100 km, ceně nafty 27,20 Kč a sazbě náhrad 4,40 Kč na km činilo cestovné 1 182,27 Kč za každou z cest. Celkem cestovné za rok 2021 činilo 3 491,80 Kč. Cestovné na rok 2022 za jednu cestu z [adresa] a zpět při vzdálenosti 180 km, spotřebě 6 l nafty na 100 km, ceně nafty 36,10 Kč a sazbě náhrad 4,70 Kč částku 1 235,87 Kč a jednu cestu z [adresa] a zpět při vzdálenosti 180 km, spotřebě 6 l nafty na 100 km, ceně nafty 47,10 Kč a sazbě náhrad 4,70 Kč, částku 1 354,68 Kč. Celkem za rok 2022 bylo přiznáno cestovné ve výši 2 590,55 Kč.

66. S ohledem na výše uvedené s přihlédnutím k plnění již poskytnutému žalovanou, bylo ve prospěch každého z žalobců učiněno 33,5 úkonu právní služby á 1 200 Kč (celkem tedy [hodnota] úkonů)+ 36 režijních paušálů (celkem [hodnota] pro oba žalobce), náhrada nákladů promeškaného času činí 34,5 hodiny v částce 100 Kč za každou půlhodinu dle § 14 odst. 1 písm. a) AT , cestovné 13 837,06 Kč s připočtením DPH celková výše náhrady nákladů obhajoby činí 148 511,84 Kč, žalovaná přiznala 143 538,71 Kč. Žalobcům tak náleží rozdíl uvedených částek ve výši 5 390,425 Kč. Soud proto každému z žalobců na náhradu nákladů obhajoby přiznal 2 486,60 Kč. Co do rozdílu mezi uplatněným nárokem a výpočtem náhrady nákladů provedené soudem pak byla žaloba zamítnuta. K nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení 67. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

68. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

69. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

70. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo ke dvěma významným průtahům, a to vždy v řízení před odvolacím soudem, kdy v prvém případě mezi předložením věci a nařízením veřejného zasedání uběhlo 17 měsíců, ve druhém případě pak 8,5 měsíce.

71. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobců a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobců na přiměřenou délku řízení.

72. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí [částka] až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

73. Trestní stíhání bylo vůči žalobci a) zahájeno dne 16. 1. 2018 a vůči žalobci b) dne 26. 1. 2018. Skončeno bylo zamítnutím odvolání státního zástupce usnesením, které nabylo právní moci dne 7. 12. 2022. Trestního stíhání tak trvalo 4 roky a 10 měsíců.

74. Posuzované řízení bylo mírně složitější po procesní stráne. Trestní stíhání bylo vedeno proti dvěma obviněným, byla podána stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, která byla doplňována, byla podána stížnost proti závadě v postupu policejního orgánu, opakovaně byly činěny návrhy na doplnění dokazování. Řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, soud prvního stupně rozhodl jednou trestním příkazem, dvakrát rozsudkem, soud odvolací ve věci rozhodoval rovněž dvakrát.

75. Žalobce a) se na délce řízení podílel tím, že ač patrně informován o konání hlavního líčení (což ostatně vyplývá i z konaných porad), pro vadu doručování nesouhlasil s konáním hlavního líčení dne 4. 12. 2018, čímž došlo k odročení na 21. 2. 2019. Z tohoto hlavního líčení se omluvil pro nemoc. Tímto došlo k prodloužení řízení o 4,5 měsíce. Co se týká žalobce b) tento se spolu s žalobcem a) podílel na prodloužení řízení omluvou z jednání nařízeného na 25. 11. 2021, které pak bylo odročeno na 10. 2. 2022, tedy o celé 2,5 měsíce.

76. Stran činnosti soudu lze vytknout shora uvedené průtahy a také vydání vadného rozsudku, když důkazy nebyly hodnoceny v souladu se zákonem.

77. Namítané řízení je spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, neboť se jedná o řízení trestní.

78. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21. 10. 2010,[Anonymizováno]sp. zn. 30 Cdo 3026/2009).

79. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 4 roky a 10 měsíců částku 57 500 Kč (3x15 000+10x1250). Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci snížit o 5 %, za počet stupňů soudní soustavy o 10 %. Důvody pro zvýšení náhrady soud shledal, v nedostatcích v postupu soudu, pro které základní částku zvýšil o 10 % a z důvodu významu řízení pro žalobce o 10 %. U žalobce a) pak shledal důvody pro snížení základní částky pro jeho podíl na délce řízení o 10 %, u žalobce b) o 3 %. Žalobci a) tak náleží zadostiučinění v celkové výši 53 475 Kč, žalobci b) 58 650 Kč.

80. Žalovaná žalobcům přiznala na náhradu zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení částku 57 500 Kč pro každého žalobce. Vzhledem k tomu, že se u žalobce a) jedná o částku, která přesahuje soudem přiznané zadostiučinění soud žalobu ohledně tohoto nároku co do částky 15 945,70 Kč zamítl. Žalobci b) naopak nad rámec již přiznaného zadostiučinění přiznal částkou 1 150 Kč a co do částky 14 795,70 Kč zamítl.

81. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobci uplatnili nárok u žalované dne 6. 6. 2023, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne 6. 12. 2023, žalovaná vydala stanovisko, kterým přiznala žalobci zadostiučinění až 23. 1. 2024. Žalovaná se tak dostala do prodlení od 7. 12. 2023.

82. Lze tedy shrnout, že soud nad rámec odškodnění přiznaného žalovanou považuje důvodným nárok každého z žalobců na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním v částce[Anonymizováno][částka] (co do částky 100 000 Kč byl nárok každého z žalobců zamítnut), nárok na náhradu nákladů obhajoby v částce 2 486,60 Kč pro každého žalobce (co do částky 5 390 Kč byl nárok každého z žalobců zamítnut). Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení, byl nárok žalobce a) zamítnut co do částky[Anonymizováno]15 945,70 Kč a žalobci b) byla přiznána nad rámec plnění poskytnutého žalovanou 1 150 Kč a co do zbylé částky 14 795,70 Kč byla žaloba zamítnuta.

83. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

84. O nákladech řízení proto soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části.

85. Náklady žalobců jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 12 000 Kč (6 000 Kč každý z žalobců) a odměnou advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., násobenou dvěma za každý z úkonů a současně pokrácený o 20 % dle § 12a odst.

1. Účelně vynaložené náklady spočívají v 7 úkonech právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby, replika a částečné zpětvzetí, 3 x účast při jednání soudu a podání z 23. 10. 2024) a 7 paušálních náhrad hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a DPH z uvedených částek. Nárok nemajetkové újmy se na náklady právního zastoupení započítává tarifní hodnotou sporu 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Nároky žalobců z nemajetkové újmy byly, ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne [datum], příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne [datum] důvodné, když žalovaná částečně plnila, to však až po uplynutí 6měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona. Žaloba byla důvodná též co do částky nákladů obhajoby ve výši 148 511,84 Kč. Nedůvodné pak byly v části majetkového nároku na náhradu nákladů obhajoby v celkové výši 10 780,80 Kč. Neúspěch žalobců ve vztahu k úspěchu tak byl zcela marginální. Výše odměny za každý z prvních 3 úkonů v řízení byla vypočtena z částky 248 511,84 Kč (50 000+50 000+148 511,84) a činí 14 880 Kč. Výše odměny za zbylé 4 úkony byla vypočtena z částky 104 973,20 Kč (50 000+50 000+4 973,20) a činí 8 480 Kč; zástupci žalobce náleží 14 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celkem tak náklady žalobců činí částku 113 998,16 Kč, z nichž je žalovaná povinna zaplatit každému z žalobců 56 999,08. Žalobcům nebyla přiznána náhrada za porady, neboť tyto nebyly doloženy a za uplatnění nároku u žalované, za něž náhrada dle § 31 odst. 4 zákona nepřísluší. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Platební místo bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení