21 CO 42/2022 - 334

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a Mgr. Lucie Markové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o odpůrčí žalobě, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Návrh žalované na přerušení řízení se zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje ve znění: Určuje se, že dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti ze dne [datum] uzavřená mezi [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], a [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], schválena usnesením vydaným jménem Obvodního soudu pro Prahu 5 dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], je v rozsahu id. 1/3 spoluvlastnického podílu na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] (část [územní celek]), rodinný dům, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], který nenabyla [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], vůči žalobci neúčinná.

III. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem výrokem I. určil, že dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti ze dne [datum] uzavřená mezi [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], a [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], schválená usnesením vydaným jménem Obvodního soudu pro Prahu 5 dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], na základě které žalovaná nabyla mj. spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/3 na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] (část [územní celek]), rodinný dům, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], který tak nebyla [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], je vůči žalobci neúčinná.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení neúčinnosti dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti ze dne [datum], schválené soudem, jejímž předmětem byl mj. pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa], rodinný dům, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], [územní celek] (dále jen„ nemovitosti“) s tvrzením, že žalobce měl vůči [jméno] [příjmení] na základě notářského zápisu sepsaného dne [datum] notářem Mgr. [jméno] [jméno] pod sp. zn. [anonymizováno] 623/ [rok] (dále jen„ notářský zápis“) vykonatelnou pohledávku, že dne [datum] zemřel otec žalované a [jméno] [příjmení] (dále jen„ dlužnice [anonymizováno]“), které měly spolu s matkou [jméno] [příjmení] dědit pozůstalost rovným dílem, avšak v dědickém řízení byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti, na základě které veškerou pozůstalost včetně nemovitostí nabyla žalovaná. Touto dohodou došlo podle žalobních tvrzení ke krácení práv žalobce na uspokojení jeho vykonatelné pohledávky, protože dlužnice [anonymizováno] se uzavřením dohody bezúplatně„ vzdala“ svého dědického podílu, přičemž je nemajetná a aktiva pozůstalosti tak představovaly jediný majetek, z něhož žalobce mohl alespoň částečně uspokojit svou vykonatelnou pohledávku.

3. Žalovaná se bránila tím, že bylo vůli otce, aby zdědila uvedené nemovitosti, a že dohoda dědiců odpovídala jeho vůli, která byla pro ní a její sestru morálním závazkem. Žalovaná žila v předmětném domě s otcem, o něhož pečovala. O závazcích své sestry nevěděla, o podnikání společnosti [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“) se sestrou nikdy blíže nemluvila.

4. Po stránce skutkové vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že žalovaná je výlučným vlastníkem nemovitostí, že její otec zemřel [datum] [obec] hodnota pozůstalosti byla vyčíslena částkou [částka]. Dne [datum] byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti, na základě které pozůstalá manželka [jméno] [příjmení] a pozůstalá dcera - dlužnice [anonymizováno] nenabyly z pozůstalosti ničeho a nic nežádaly na uspokojení svého dědického podílu. Soudní komisař potvrdil dědický podíl žalované o velikosti 100 %.

5. Dne [datum] byl sepsán notářem Mgr. [jméno] [jméno] notářský zápis, z něhož vyplývá, že žalobce, [právnická osoba], [jméno] [příjmení] (dále jen„ dlužník [anonymizováno]“) a dlužnice [anonymizováno] uzavřeli dohodu o splnění pohledávky se svolením vykonatelnosti. Pohledávka žalobce představovala částka [částka] a vznikla z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] [rok], uzavřené mezi týmiž subjekty na částku [částka], a smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] [rok], uzavřené mezi týmiž subjekty na částku [částka] a [částka] ([částka]). V notářském zápisu se osoby povinné zavázaly uhradit dlužnou částku ve čtyřech splátkách, první se splatností [datum], druhá [datum], třetí [datum] a poslední [datum], pod ztrátou výhody splátek. Z notářského zápisu dále vyplývá, že neuhradí-li osoby povinné některou z výše uvedených splátek řádně a včas, stane se šestým dnem prodlení splatná celá dlužná částka jistiny, smluvního úroku, smluvního úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení.

6. Dne [datum] byla vystavena směnka na částku [částka]. Podle ní se [právnická osoba] zavázala za tuto směnku zaplatit žalobci uvedenou částku. Per aval za výstavce byla směnka podepsána dlužníkem [anonymizováno] a dlužnicí [anonymizováno]. Dne [datum] byla vystavena směnka na částku [částka]. Podle ní se [právnická osoba] zavázala za tuto směnku zaplatit žalobci uvedenou částku. Per aval za výstavce byla směnka za výstavce podepsána dlužníkem [anonymizováno] a dlužnicí [anonymizováno].

7. Dlužnice [anonymizováno] byla u [právnická osoba] zaměstnána. Podle pracovní smlouvy ze dne [datum], uzavřené na dobu neurčitou, na pozici obchodního manažera, používala služební e-mail [právnická osoba]. Dne [datum] e-mailem potvrdila pod hlavičkou [právnická osoba] připsání částky [anonymizována dvě slova] Kč na účet společnosti a téhož dne e-mailem pod hlavičkou [právnická osoba] zaslala v příloze podepsanou smlouvou včetně směnky a potvrdila, že ověřené originály zasílá poštou. V kopii e-mailu byla uvedena [jméno] [příjmení] a žalobce. V písemném prohlášení dlužnice [anonymizováno] bylo uvedeno, že [právnická osoba] si v roce [rok] půjčila od žalobce [anonymizována dvě slova] Kč, v roce [rok] [anonymizována dvě slova] Kč a v roce [rok] [anonymizována dvě slova] Kč, že úvěry z roku [rok] a [rok] byly splaceny, nesplacen zůstal úvěr z roku [rok].

8. Žalovaná působila jako jednatel společnosti [příjmení] od jejího zápisu do obchodního rejstříku dne [datum] do [datum], byla společníkem této společnosti od [datum] do [datum]. Matka žalované ve společnosti působila od [datum] do [datum]. Jediným společníkem této společnosti ke dni [datum] byla společnost [právnická osoba], ve které matka žalované byl členem představenstva od [datum] do [datum]. Žalovaná působila v dozorčí radě této společnosti od [datum] do [datum] a dlužnice [anonymizováno] působila jako předsedkyně dozorčí rady této společnosti od [datum] do [datum].

9. Dlužnice [anonymizováno] vystupovala v dědickém řízení aktivně, jako jediná se účastnila předběžného šetření dne [datum], komunikovala s pověřenou notářkou, zaslala ji ocenění nemovitostí. Dne [datum] prohlásila pozůstalá manželka a pozůstalé dcery - dlužnice [anonymizováno] a žalovaná, že žádají o nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku. Součástí protokolů o jednání ze dne [datum] byla i dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti.

10. Proti povinným - [právnická osoba], dlužníkovi [anonymizováno] a dlužnicí [anonymizováno] byla dne [datum] na návrh žalobce zahájena exekuce pro jistinu ve výši [částka], smluvní pokutu ve výši [částka] a příslušenství. Dne [datum] sdělil soudní exekutor oprávněnému – žalobci, že k tomuto dni bylo vymoženo [částka] a že vzhledem k zjištěnému a zajištěnému majetku, prohlášení konkursu na [právnická osoba] a dlužníka [anonymizováno] není předpoklad, že by bylo další plnění vymoženo. V exekučním řízení bylo rozhodováno o návrhu dlužnice [anonymizováno] na zastavení exekuce, její návrh na zastavení exekuce byl pravomocně zamítnut.

11. Žalobce podal proti [právnická osoba], dlužníkovi [anonymizováno] a dlužnicí [anonymizována tři slova]. Z protokolu o výslechu podezřelé osoby – dlužníka [anonymizováno] bylo zjištěno, že [právnická osoba] byla opakovaně financována žalobcem na základě úvěrových smluv ze dne [datum] a [datum] a že půjčka ve výši [částka] byla zajištěna na základě notářského zápisu zřízením zástavního práva k závodu společnosti a ručitelským závazkem jeho osoby a dlužnice [anonymizováno].

12. Dne [datum] podal dlužník [anonymizováno] na sebe insolvenční návrh a dne [datum] byl na jeho majetek prohlášen konkurs. Dne [datum] byl zjištěn úpadek [právnická osoba] a na její majetek byl prohlášen konkurs. Žalobce do obou insolvenčních řízení přihlásil pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] [rok], vykonatelnou na základě notářského zápisu ze dne [datum], sp.zn. [anonymizována dvě slova] [rok].

13. Žalována je v pracovním poměru nepřetržitě od [datum], je rovněž vlastníkem nemovitostí - pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je rodinný domu [adresa], v k.ú. [obec], k nimž vázne zástavní právo smluvní vyplývající ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne [datum].

14. Žalovaná ve své výpovědi uvedla, že v době, kdy byl její otec [anonymizováno], žila s ním v domě a pečovala o něj. S péčí jí pomáhala sestra a matka, která vlastní vedlejší dům. Se sestrou se o finančních záležitostech nebavila, neví nic o tom, že by její sestra podnikala, že by působila v nějaké obchodní pozici ve [právnická osoba]. Nebylo ji nic známo o tom, že by manžel sestry měl dluhy. V dědickém řízení vše zařizovala na její žádost sestra, od počátku všichni počítali s tím, že nemovitosti budou pouze její, nepřemýšlela o tom, proč se její sestra vzdala dědictví, byť jí bylo známo, že bydlí v nájmu u matky a má tři děti.

15. Svědkyně dlužnice [anonymizováno] ve své výpovědi k dědické dohodě uvedla, že to byla vůle jejího otce, že sestra se starala o dům i o otce, ona zařizovala záležitosti kolem odhadu nemovitosti, klíče od domu měla, protože občas chodila navštěvovat otce a pomáhala mu. Úvěrové smlouvy podepsala, jednatelem společnosti byl však její manžel, který měl na starost finanční otázky. [příjmení] [právnická osoba] měla příjem přibližně [částka] měsíčně čistého, příjem manžela činil [částka]. Po přestěhování do [obec] bydleli v bytě její matky a platili jen náklady. O finančních poměrech své rodiny a dluzích nemluvila ani se sestrou ani matkou.

16. Svědek dlužník [anonymizováno] ve své výpovědi uvedl, že od tchyně v roce [rok] odkoupil dvě společnosti, že jeho manželka se starala o nákup a komunikaci se zahraničím a dělala administrativní činnost. O podnikání s žalovanou a jejím otcem nehovořili.

17. Na základě shora uvedených zjištění učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobce poskytl sestře žalované, jejímu manželovi a [právnická osoba] dva úvěry, že notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti se tyto osoby zavázaly uhradit dluh v celkové výši [částka] ve 4 splátkách, první splátka byla splatná v srpnu [rok], že z dlužné částky uhradili pouze [částka], že v exekuci byla uplatněna pohledávka ve výši [částka] s příslušenstvím, kterou dlužila primárně [právnická osoba] a závazek byl zajištěn ručitelským prohlášením dlužníka [anonymizováno] a dlužnice [anonymizováno] a dále byl zajištěn směnkami. Žalovaná užívala předmětné nemovitosti a platila za služby od srpna roku [rok], resp. i před tímto obdobím, po smrti jediného vlastníka nemovitostí byla uzavřena dědická dohoda, na základě které se jedinou dědičkou nemovitostí stala žalovaná, která působila v orgánech společnosti [spisová značka] s.r.o. a [právnická osoba] Její působení bylo ukončeno a následně přešla společnost [spisová značka] s.r.o. na jejího švagra dlužníka [anonymizováno]. Žalovaná byla v kontaktu se svojí sestrou, finanční otázky neřešily, o dluzích své sestry nevěděla, o její finanční situaci se nezajímala.

18. Po právní stránce věc posoudil podle § 589 a § 591 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a shledal žalobu důvodnou, neboť měl za splněné zákonné podmínky, za nichž bylo možné určit relativní neúčinnost uzavřené dědické dohody. Dovodil, že pohledávka vůči dlužnici [anonymizováno] byla vykonatelná již před podáním odpůrčí žaloby, že nebyla ostatními dlužníky žalobce plně uspokojena, že dlužnice [anonymizováno] byla v době uzavření dědické dohody vysoce zadlužená (první splátka dluhu dle notářského zápisu byla již splatná) a že proti ní je vedena exekuce pro vykonatelnou pohledávku, v níž bylo na základě sdělení soudního exekutora zjištěno, že nevlastní majetek, z něhož by bylo uspokojení vykonatelné pohledávky žalobce možné.

19. Vyšel z prokázaného skutkového stavu a dovodil, že dlužnice [anonymizováno], která byla v prodlení se splácením vykonatelného [anonymizováno] podle notářského zápisu, bezúplatně formou dědické dohody převedla majetek na žalovanou, v zákonné lhůtě posledních dvou let, čímž zkrátila možnost žalobce uspokojit se z majetku, který měla nabýt v rámci dědictví (zákonný podíl na nemovitostech v rozsahu 1/3).

20. Dále se zabýval tím, zda lze v daném případě aplikovat zákonnou výjimku vyplývající z ustanovení § 591 písm. d) o.z. S odkazem na soudní judikaturu upínající se k aplikaci této zákonné výjimky a s přihlédnutím k okolnostem daného případu dospěl k závěru, že pro aplikaci této zákonné výjimky nebyly dány podmínky. Dovodil, že dlužnice [anonymizováno] zvýhodnila žalovanou na úkor žalobce, neboť poskytnuté plnění bylo zcela zjevně nepřiměřené jejím majetkovým poměrům i majetkovým poměrům žalované, když v řízení vzal za prokázané, že dlužnice [anonymizováno] v situaci, kdy má tři vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, je ručitelkou dluhu ve výši nejméně [částka], nevlastní žádnou nemovitost ani žádné hodnotné movité věci, se dobrovolně„ vzdala“ dědictví ve prospěch své sestry - žalované, která má stálé zaměstnání, nemá vyživovací povinnost a nabyla celé dědictví po otci, tímto jednáním snížila hodnotu svého majetku. Již jen z tohoto důvodu nemohlo dojít k naplnění zákonné výjimky, a proto se soud prvního stupně nezabýval tím, zda toto jednání převáží nad povinností dlužníka plnit svůj právní závazek vůči věřiteli.

21. Soud prvního stupně dále s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] uzavřel, že osoba obohacená bezúplatným právním jednání se nemůže úspěšně bránit tvrzením, že jí zkracující úmysl dlužníka nebyl znám a ani znám být nemusel. Z tohoto důvodu se již nezabýval posouzením věci z hlediska ustanovení § 590 o.z.

22. Námitku žalované, že postup žalobce je účelový, když se domáhá zaplacení pohledávek z roku [rok] o více než rok později, neshledal soud prvního stupně jako relevantní s tím, že je pouze věcí žalobce, zda a kdy bude uplatňovat svoji vykonatelnou pohledávku.

23. O nákladech řízení rozhodl podle § 150 o.s.ř. V řízení úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal s ohledem na okolnosti, které vedly k uplatnění žalobního nároku, a s přihlédnutím k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků. Zdůraznil, že žalovaná nezavdala příčinu k uplatnění žalobního nároku a že zřejmě měla nabýt dědictví po otci, o kterého se v nemoci dlouhodobě starala. Za této situace se soudu prvního stupně jevila aplikace § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalované nepřiměřenou tvrdostí. Nepřiznání náhrady nákladů řízení nebránily ani majetkové poměry žalované, která sice vlastní další nemovitost v [obec], ta je však zatížena hypotečním úvěrem, a předmětná nemovitost je v rozsahu 1/3 zatížena právě v důsledku tohoto řízení, přičemž ani žalobce nebude tímto postupem výrazně dotčen na svých majetkových poměrech, a to s přihlédnutím k okolnostem poskytování úvěrů v uvedené výši.

24. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce i žalovaná.

25. Odvolání žalobce směřovalo jen proti výroku o nákladech řízení (ad II.). Měl za to, že nebyly dány důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci výjimečného ustanovení § 150 o.s.ř., jehož podmínky by měly být vykládány restriktivně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), a že soudem označené okolnosti jako relevantní pro rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení by musely vést vždy k paušálnímu závěru, že když bude aplikován § 591 o.z., nebude náhrada nákladů řízení zásadně automaticky bez dalšího v jakémkoliv řízení o odpůrčí žalobě přiznána. Zdůraznil, že nezavdal příčinu k soudním řízení ani neporušil žádnou svou povinnost. [příjmení] možnost, než podat odpůrčí žalobu, mu zákon ani nenabízel, přičemž podstatou odpůrčí žaloby je rovněž to, že v případě úspěchu žalobce se to nepříznivě odrazí v majetkové sféře žalované, která získala z odporovaného právního jednání prospěch. Skutkový závěr soudu prvního stupně o dlouhodobé péči žalované o jejího otce bez bližšího upřesnění, jak měla probíhat, není dostatečný pro aplikaci § 150 o.s.ř. Zdůraznil přitom, že se opakovaně marně pokoušel o smírné řešení věci, avšak od žalované neobdržel žádné konstruktivní stanovisko, že se soud nezabýval majetkovými poměry žalované, které zůstane spoluvlastnický podíl na nemovitostech o velikosti 2/3. [příjmení] to je vlastníkem nemovitosti v [obec] zatížené zástavním právem, takže na ni nelze pohlížet jako na nemajetnou. Rozsudek ve výroku o nákladech řízení označil také za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení změnil a přiznal mu právo na jejich náhradu.

26. Žalovaná ve svém odvolání namítla, že žalobce neprokázal svou aktivní věcnou legitimaci, tj. že by měl být napadenou dohodou zkrácen. Zdůraznila, že dlužníkem žalobce je především [právnická osoba], v druhé řadě dlužník [anonymizováno] a až ve třetí řadě její sestra, že v současné době je na oba první dlužníky prohlášen konkurs a že od zahájení insolvenčních řízení nebylo možné na oba tyto dlužníky vést exekuci podle § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen„ IZ“). Soud prvního stupně k těmto insolvenčním řízením však nepřihlédl a ani se nevyjádřil k možnosti uspokojení žalobce v nich. Žalovaná upozornila v této souvislosti, že dne [datum] Městský soud v Praze vyslovil souhlas, aby insolvenční správkyně vydala žalobci výtěžek ze zpeněžení věci z majetkové podstaty dlužníka – [právnická osoba] (plavidla) ve výši [částka]. Dále argumentovala tím, že žalobce přihlásil pohledávky v celkové výši [částka] do insolvenčního řízení, tyto jsou vedeny pod pořadovým [číslo] navíc jsou zajištěny zástavním právem k závodu [právnická osoba]. Žalobce tak bude uspokojen z prodeje majetku této společnosti. Proto nesouhlasila se závěrem soudu o tom, že pohledávky žalobce jsou nedobytné bez vyhovění této žalobě. V této souvislosti doplnila, že [právnická osoba] vlastní několik plavidel a že žalobce jako zajištěný věřitel bude ze všech těchto prodejů uspokojován přednostně. Podle žalované bude pohledávka žalobce plně uspokojena v rámci insolvenčního řízení a nemohlo tak dojít ke zkrácení žalobce jejím jednáním. Žalovaná proto navrhla, aby byla zjištěna cena majetkové podstaty [právnická osoba] a její předpoklad k uspokojení žalobce.

27. Žalovaná má rovněž za to, že žaloba by měla být zamítnuta i s ohledem na naplnění výjimky podle § 591 písm. d) o.z. Odkázala přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Je toho názoru, že rozhodně převažuje mravní závazek její sestry nad právem na rychlejší uspokojení žalobce a že je třeba mít na zřeteli, že v řízení bylo prokázáno, že se o svého otce do jeho smrti řádně starala, pečovala o něj i o jeho dům a že bylo jeho přáním, aby jeho dědictví nabyla. Uvedené skutečnosti vzal soud prvního stupně v potaz při svém rozhodnutí o nákladech řízení.

28. Závěrem poznamenala, že z přihlášených pohledávek žalobce do insolvenčního řízení tvoří částku [částka] příslušenství a smluvní sankce a [částka] tvoří přihlášená jistina. [příjmení] [částka] byla uhrazena [právnická osoba] žalobci v roce [rok] a částka [částka] by měla být v nejbližší době žalobci vydána. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

29. V doplnění svého odvolání při odvolacím jednání dne [datum] uvedla, že soud prvního stupně nepostupoval ve věci správně, když řízení nepřerušil z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení proti primárnímu dlužníkovi, ve kterém žalobce přihlásil své pohledávky, které jsou zajištěné, aby následně mohl posoudit, v jakém rozsahu byly pohledávky žalobce uspokojeny, v důsledku čehož je třeba posoudit nárok uplatněný proti žalované jako nespravedlivý a v rozporu s dobrými mravy, neboť proti ní bude vedeno exekuční řízení na jednu třetinu podílu na nemovitostech a její případná přihláška pohledávky za tyto nemovitosti do insolvenčního řízení proti primárnímu dlužníkovi již nebude oproti žalobci zajištěna.

30. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku o věci samé. K odvolacím námitkám žalované uvedl, že dlužnice [anonymizováno] je solidární dlužnicí jeho pohledávek, jak vyplývá z notářského zápisu. Proto shledal jako irelevantní pro postavení dlužníků argumentaci žalované, který z nich z poskytnutého úvěru obdržel prospěch. Na uvedeném nemůže nic změnit ani probíhající insolvenční řízení. Z pohledu věřitele je s ohledem na ustanovení § 183 odst. 2 IZ podstatné, že nezávisle na tom, co se stane s dluhem v rámci insolvenčního řízení, jeho pohledávka vůči ostatním spoludlužníkům trvá a může jí uplatnit proti kterémukoliv z nich. K tvrzení žalované, že jeho pohledávky z notářského zápisu budou uspokojeny v rámci insolvenčního řízení uvedl, že proti usnesení insolvenčního soudu o výtěžku bylo podáno odvolání dlužníka – [právnická osoba], o němž dosud nebylo rozhodnuto. S odkazem na ustanovení § 170 písm. a) a § 171 odst. 1 a 3 IZ se úroky a úroky z prodlení přihlášených pohledávek žalobce vzniklé po rozhodnutí o úpadku ([datum]) v rámci insolvenčního řízení neuspokojují. Proto nemůže být uspokojena v insolvenčním řízení na úrocích a úrocích z prodlení částka [částka]. Uvedenému odpovídá, že v rámci exekuce vedené proti dlužníci [anonymizováno] byla vymáhaná ke dni [datum] částka [částka]; tedy částka převyšující žalovanou tvrzené„ budoucí“ uspokojení pohledávek žalobce. Navíc má za to, že primární dlužník nedisponuje majetkem, který by mohl pokrýt celý dluh dlužnice [anonymizováno], z čehož je nutné dovodit, že jeho pohledávky nebudou ani zdaleka s ohledem na výslovnou dikci IZ uspokojeny v rámci insolvenčního řízení. Žalobce dále namítl, že žalovaná své tvrzení o insolvenčním řízení a o tom, že [právnická osoba] disponuje dostatečným majetkem k umoření pohledávky žalobce, uvedla až v závěrečném návrhu ze dne [datum], aniž by k tomuto tvrzení označila konkrétní důkazy. Zdůraznil, že v rámci insolvenčního řízení mu nebylo uhrazeno na přihlášené vykonatelné pohledávky dle notářského zápisu ničeho. K nesprávné aplikaci ustanovení § 591 písm. d) o.z. žalobce odkázal na soudní judikaturu, mj. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož se výjimka aplikuje pouze, pokud plnění dlužníka je přiměřené jeho majetkovým poměrům a nesnižuje podstatně hodnotu dlužníkova majetku. Upozornil, že sama dlužnice [anonymizováno] uvedla, že ve společnosti vykonávala pouze administrativní činnost, za níž dostávala [částka] měsíčně a její manžel [částka] měsíčně, bydleli v bytě, který jim nepatřil, v době dědického řízení neměla akcie a nevlastnila žádný významnější majetek. V době uzavření dědické dohody byla již enormně zadlužená jako solidární dlužnice z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] a [datum], které uznala k datu sepisu notářského zápisu [datum], takže společně a nerozdílně dlužila žalobci na jistině [částka]. Proto je vyloučeno, aby uzavření dědické dohody bylo přiměřené jejím majetkovým poměrům, když navíc dluh v době uzavření odporované dědické dohody byl již splatný, a to pro prodlení s úhradou první splátky. Žalobce dále poukázal na exekuční řízení vedené proti dlužnici [anonymizováno], ve kterém exekutor shledal, že nemá žádný postižitelný majetek ani příjmy ani žádná další právní jednání, kterým by šlo účinně odporovat. Dědický podíl na nemovitostech o velikosti jedné třetiny tak představoval jediný majetek sloužící k uspokojení pohledávek žalobce vůči dlužnici [anonymizováno]. Skutkový závěr soudu o tom, že žalovaná pečovala o svého otce, vychází z výslechu žalované, dlužnice [anonymizováno] a jejího manžela dlužníka [anonymizováno], kteří jsou na výsledku sporu osobně a majetkově zainteresováni. Jako rozporné shledal i výpovědi těchto osob provedené na jednání [datum], kdy žalovaná uvedla, že sestra s manželem a dětmi v předmětném domě nikdy nebydlela, zatímco dlužník [anonymizováno] uvedl, že když se přestěhovali do [obec] v roce [rok], nastěhovali se s manželkou a dětmi do domu, kde bydlel její otec. Závěrem shrnul, že z provedených důkazu a skutkových závěrů vyplývá, že původní jistina dluhu byla [částka] a že na tento dluh bylo postupně uhrazeno jen [částka].

31. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a poté, kdy doplnil dokazování podle § 213 odst. 2 a 4 o.s.ř. spisem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. [spisová značka], zprávou soudního exekutora o průběhu exekuce ze dne [datum] a [datum] a seznamem přihlášených pohledávek, dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné.

32. Doplněným dokazováním vzal odvolací za prokázané skutečnosti níže uvedené skutečnosti.

33. V dědickém řízení po zemřelém otci žalované jednala dlužnice [anonymizováno] za všechny v úvahu přicházející dědice. S ní byl sepsán protokol o předběžném šetření dne [datum], ona předkládala ocenění nemovitostí. Do protokolu sepsaného notářkou, která byla pověřena k jednání v řízení o pozůstalosti po zemřelém otci žalované, sepsaném dne [datum], dlužnice [anonymizováno] výslovně prohlásila, že na její majetek není prohlášen konkurs, není v úpadku, že proti ní nebylo zahájeno insolvenční ani exekuční řízení či soudní výkon rozhodnutí ani ji nejsou známy žádné okolnosti, které by zahájení takového řízení odůvodňovaly. Všechny tři v úvahu přicházející dědičky – pozůstalá manželka, žalovaná a dlužnice [anonymizováno] prohlásily, že si nejsou vědomy žádných nařízení a pokynů zůstavitele ohledně rozdělení pozůstalosti, byly vyrozuměny notářkou o jejich dědickém právu a o tom, že mohou do jednoho měsíce ode dne vyhlášení tohoto usnesení dědictví odmítnout. Po tomto poučení prohlásily, že dědictví neodmítají. Nadále tak v řízení měly postavení dědiců, a to každá s právem na podíl o velikosti 1/3 pozůstalosti. V protokolu ze dne [datum] je dále uvedeno, že protože zůstavitel nezanechal žádné pořízení pro případ smrti, ani žádná nařízení a pokyny ohledně rozdělení pozůstalosti, byla uzavřena dědici, po poučení o možnostech vypořádání pozůstalosti, dohoda, na základě které veškerou pozůstalost po zemřelém otci nabyla žalovaná, pozůstalá manželka a dlužnice [anonymizováno] nenabyly z pozůstalosti zůstavitele ničeho a ani nic nežádaly na uspokojení svého dědického podílu.

34. Dne [datum] podal soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] zprávu o průběhu exekuce vedené proti povinným – 1) [právnická osoba], 2) dlužník [anonymizováno] a 3) dlužnice [anonymizováno]. Z této zprávy vyplývá, že z celkové vymáhané částky [částka] bylo vymoženo pouze [částka] a že vzhledem k zjištěnému a zajištěnému majetku, prohlášenému konkursu na povinného 1) a 2) není předpoklad, že by bylo další plnění vymoženo. Ani na základě exekučních příkazů přikázáním jiné peněžité pohledávky proti povinným 2) a 3) nebylo ničeho vymoženo. U povinných 1) a 2) není reálná možnost provést exekuci s ohledem na probíhající konkurs. Dne [datum] sdělil soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] žalobci mimo jiné, že dlužnice [anonymizováno] se v exekuci aktivně brání, podala návrh na zastavení exekuce, nemá téměř žádný postižitelný majetek, ze kterého by exekuce mohla být uhrazena, je osobou bez příjmu, ve vztahu k plnění nenavrhuje žádná řešení.

35. Odvolací soud zamítl návrh žalované na přerušení odvolacího řízení do doby, než bude v insolvenčním řízení proti [právnická osoba] zjištěno, zda pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení bude uspokojena, a případně v jakém rozsahu, neboť pro přerušení odvolacího řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. neshledal důvody.

36. Institut přerušení řízení podle § 109 o.s.ř. je zákonem konstruován jako možnost přerušení řízení za splnění podmínky, že probíhá řízení o otázce, která může mít význam pro rozhodnutí soudu.

37. Pro rozhodnutí soudu je rozhodný skutkový stav zjištěný ke dni jeho rozhodnutí (§ 154 o.s.ř.). K datu rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že žalobce má proti dlužnici [anonymizováno] vykonatelnou pohledávku v řádu desítek [anonymizováno] korun, která nebyla dosud plně uspokojena, a to ani v insolvenčním řízení vedeném proti [právnická osoba]. S ohledem na tuto skutečnost již nebylo rozhodné, zda a v případě v jaké výši bude žalobce, byť jako zajištěný věřitel, uspokojen z majetkové podstaty [právnická osoba] v insolvenčním řízení, a to i s přihlédnutím k tomu, že v insolvenčním řízení se neuspokojují smluvní úroky a úroky z prodlení z přihlášených pohledávek vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po rozhodnutí o úpadku podle § 170 písm. a) IZ (úpadek na [právnická osoba] byl prohlášen [datum] a část přihlášené pohledávky žalobce do insolvenčního řízení tvoří i smluvní úrok a zákonný úrok za období od [datum] do [datum]), a že nezávisle na tom, co se stane s dluhem v insolvenčním řízení, pohledávka žalobce proti ostatním spoludlužníkům trvá a může být uplatněna proti kterémukoliv z nich (§ 183 odst. 2 IZ).

38. Soud prvního stupně učinil ve věci v zásadě správná skutková zjištění, které mají náležitou oporu v jím provedených důkazech, a proto odvolací soud z nich vycházel. Pokud jde o jednotlivá dílčí skutková zjištění učiněná z listinných důkazů, lze pro stručnost odkázat na podrobné odůvodnění té části napadeného rozsudku, kde soud prvního stupně svá skutková zjištění rekapituluje.

39. Projednávanou věc je třeba – vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá určení neúčinnosti dohody o rozdělení pozůstalosti schválené usnesením soudu ze dne [datum] – posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“).

40. Podle ustanovení § 589 odst. 1 o. z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné; toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno.

41. Podle ustanovení § 589 odst. 2 o. z. se neúčinnost právního jednání dlužníka zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

42. Neúčinnost právního jednání zakládá věřiteli právo domáhat se uspokojení pohledávky i z toho, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo; není-li to dobře možné, náleží věřiteli odpovídající náhrada (srov. § 595 odst. 1 o. z.).

43. Smyslem žaloby podle ustanovení § 589 o. z. (odpůrčí žaloby) je – uvažováno z pohledu žalujícího věřitele – dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že právní jednání dlužníka není vůči tomuto věřiteli účinné. Rozhodnutí soudu, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno, představuje podklad k tomu, aby se věřitel mohl na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu) vydaného proti dlužníku domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co neúčinným jednáním ušlo z dlužníkova majetku (srov. ustanovení § 595 odst. 1 větu první o. z.), a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, anebo – je-li splněna některá z podmínek uvedených v ustanovení § 594 odst. 2 písm. a) až c) o. z. – vůči jinému právnímu nástupci (srov. ustanovení § 594 o. z.). Není-li uspokojení věřitele z tohoto majetku dobře možné (např. proto, že osobě, v jejíž prospěch dlužník odporované právní jednání učinil, již takto nabyté majetkové hodnoty nepatří), může se věřitel – místo určení neúčinnosti právního jednání – domáhat odpovídající náhrady (srov. ustanovení § 595 odst. 1 větu druhou o. z.). Nabyla-li však třetí osoba k věci, z níž by se věřitel mohl jinak domoci uspokojení, takové právo, že se proti této osobě neúčinnosti dovolat nelze, má ten, proti němuž se věřitel neúčinnosti právního jednání mohl dříve dovolat a za jehož držby právo třetí osobě vzniklo, vůči věřiteli povinnost k náhradě škody (§ 596 o. z.).

44. Odpůrčí žaloba je tedy právním prostředkem sloužícím k uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení), a to postižením věcí nebo jiných majetkových hodnot, které odporovaným právním jednáním ušly z dlužníkova majetku a ze kterých by se věřitel mohl uspokojit, kdyby k tomuto právnímu jednání nedošlo, popřípadě vymožením odpovídající náhrady nebo náhrady škody.

45. K odpůrčí žalobě je aktivně věcně legitimován věřitel, jehož pohledávka za dlužníkem je vykonatelná, jestliže právní jednání dlužníka zkracuje její uspokojení (srov. ustanovení § 589 o. z.). Vykonatelnou se rozumí taková pohledávka, jejíž splnění lze vynutit cestou výkonu rozhodnutí (exekuce), tj. pohledávka, která byla věřiteli přiznána vykonatelným rozhodnutím nebo jiným titulem, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutí (exekuci).

46. Pasivní věcná legitimace k odpůrčí žalobě je upravena v ustanovení § 594 o. z. Žaloba o určení, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné, může být úspěšná jen tehdy, byla-li podána vůči osobě, která s dlužníkem právně jednala nebo která z právního jednání přímo nabyla prospěch, vůči jejímu dědici, vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, nebo – je-li splněna některá z podmínek stanovených v § 594 odst. 2 písm. a) až c) o. z. – vůči jinému právnímu nástupci.

47. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci byl splněn základní předpoklad odpůrčí žaloby, tj. existence vykonatelné pohledávky žalobce proti dlužnici [anonymizováno], která ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu nebyla plně uspokojena. Exekučním titulem nejen proti solidární dlužnici [anonymizováno] je notářský zápis, ve kterém [právnická osoba], dlužník [anonymizováno] a dlužnice [anonymizováno] uzavřeli dohodu o splnění pohledávky ve výši [částka] se svolením k vykonatelnosti, jež vznikla z titulu smlouvy o úvěru [číslo] [rok], uzavřené mezi účastníky dne [datum] ve výši [částka], a z titulu smlouvy o úvěru [číslo] [rok] uzavřené mezi účastníky dne [datum] ve výši [částka]. Dlužníci se dostali do prodlení s úhradou druhé splátky sjednané v notářském zápise ve výši [částka], kterou měli zaplatit do [datum]. Protože dohoda o splátkách byla sjednána pod ztrátou výhody splátek v případě, že jedna z nich nebude uhrazena řádně a včas, stala se šestým dnem prodlení splatná celá dlužná částka jistiny, smluvního úroku, smluvního úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení ([datum]). Na základě uvedeného notářského zápisu je proti solidárním dlužníkům vedeno exekuční řízení.

48. Odvolací soud dodává, že odpůrčí žaloba byla u soudu prvního stupně uplatněna včas (§ 591 o.z.), když od doby uzavření dědické dohody ([datum]) neuplynula doba dvou let (žaloba byla podána u soudu prvního stupně dne [datum]).

49. Odvolací soud se předně zabýval důvodností námitky žalované, že žalobce neprokázal, že by měl být uzavřením dědické dohody zkrácen.

50. Soud prvního stupně při posuzování otázky, zda uzavřením dědické dohody dlužnicí [anonymizováno] došlo ke zmenšení jejího majetku a tím ke zkrácení při uspokojování vykonatelné pohledávky žalobce vycházel z přiléhavé soudní judikatury - rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jehož závěry citoval v bodu 50 odůvodnění napadeného rozsudku, a na základě svých správných skutkových zjištění dospěl k odpovídajícímu skutkovému závěru, že uzavřením dědické dohody dlužnice [anonymizováno] zkrátila možnost uspokojení pohledávky žalobce z jejího majetku, který mohla nabýt z pozůstalosti po zemřelém otci, a to v rozsahu jejího zákonného dědického podílu (1/3).

51. O nedůvodnosti této námitky žalované svědčí nepřímo i skutečnost, že dlužnice [anonymizováno], která uzavírala dědickou dohodu v době, kdy již byl sepsán notářský zápis, na základě něhož žalobce již v době uzavření dědické dohody disponoval vykonatelnou pohledávkou i proti ní, si musela být vědoma svých mnohamilionových závazků plynoucích ze smluv o úvěru ze dne [datum] a [datum], ohledně nichž uzavřela s ostatními solidárnímu dlužníky dohodu o splnění pohledávky se svolením k vykonatelnosti, podepsala za výstavce ([právnická osoba]) dvě směnky dne [datum] a [datum] spolu s dlužníkem [anonymizováno], přesto však do protokolu o jednání v řízení o pozůstalosti zemřelého otce dne [datum] neuvedla pravdivé skutečnosti, když výslovně prohlásila, že„ na její majetek není prohlášen konkurs, není v úpadku, že proti ní nebylo zahájeno insolvenční ani exekuční řízení či soudní výkon rozhodnutí ani jí nejsou známy žádné okolnosti, které by zahájení takového řízení odůvodňovaly“.

52. S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že majetek dlužnice [anonymizováno] se v důsledku uplatnění relativní neúčinnosti dědické dohody (v rozsahu jejího dědického podílu), na základě které žalovaná nabyla nemovitosti nad rámec svého zákonného dědického podílu, zmenšil ve srovnání se stavem, kdy by dědickou dohodu neuzavřela a zákonného dědického podílu by se tak uzavřením této dědické dohody de facto„ nevzdala“.

53. Protože dlužnice [anonymizováno] měla v době uzavření dědické dohody nesplacené závazky ve výši několika [anonymizováno] korun, příjem [částka] měsíčně čistého a nevlastnila žádný hodnotný majetek, a s přihlédnutím k tomu, že proti primárnímu dlužníkovi [právnická osoba] je vedeno insolvenční řízení, ve kterém jsou podle výpovědi dlužníka [anonymizováno] přihlášeny pohledávky ve výši [částka] na fyzické osoby a [částka] na právnické osoby, a stejně tak je vedeno insolvenční řízení proti dalšímu solidárnímu dlužníkovi [anonymizováno], má odvolací soud za to, že uzavření předmětné dědické dohody zcela jistě neodpovídalo jejím majetkovým poměrů v té době a došlo tak v důsledku této skutečnosti fakticky ke zmenšení jejího majetku, což mělo za následek, že žalobce se z tohoto majetku nemohl uspokojit, ačkoliv nebýt uzavření dědické dohody, uspokojit se z něj mohl.

54. Za zcela nerozhodnou shledal námitku žalované o tom, že její sestra je dlužnicí až za [právnická osoba] a dlužníkem [anonymizováno], neboť jak výstižně poznamenal žalobce, dlužnice [anonymizováno] je solidární dlužnici jeho pohledávek, jak plyne z notářského zápisu a obou úvěrových smluv ze dne [datum] a [datum], které s žalobcem jako solidární dlužník uzavřela. V tomto směru je na místě opět připomenout ustanovení § 183 odst. 2 IZ (přihláškou pohledávky není dotčeno ani právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky po kterémkoliv z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně s dlužníkem).

55. Ani výtku žalované, že soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že probíhá insolvenční řízení proti primárnímu dlužníkovi a že v nich může být žalobce uspokojen, neshledal odvolací soud jako opodstatněnou, neboť jak již bylo výše naznačeno uplatněním nároku přihláškou pohledávky v insolvenčním řízení není věřiteli odejmuta možnost domáhat se plnění uplatněním pohledávky u spoludlužníků zavázaných spolu s dlužníkem, proti kterému se vede insolvenční řízení, společně a nerozdílně. Z tohoto důvodu neshledal jako relevantní ani argumentaci žalované, že pohledávky žalobce jsou zajištěny zástavním právem k závodu [právnická osoba].

56. V případě, že by vykonatelná pohledávka žalobce byla v celém rozsahu uspokojena v insolvenčním řízení, pak nebude důvod, aby se žalobce na základě rozsudkem uvedeného určení domáhal nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením podílu na nemovitostech v rozsahu zákonného dědického podílu dlužnice [anonymizováno] po zůstaviteli – zemřelém otci.

57. Odvolací soud se ztotožňuje také se závěrem soudu prvního stupně, že k naplnění zákonné výjimky vyplývající z § 591 písm. d) nebyly splněny podmínky, které příkladmo stanovil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod [číslo] [rok] Sb. Soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž formuloval a odůvodnil následující závěry - Podmínky uvedené v ustanovení § 591 písm. d) o. z. je třeba – vzhledem k tomu, že jde o výjimku, která vylučuje možnost věřitele dovolat se neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka – vykládat v souladu se smyslem a účelem institutu relativní neúčinnosti. Tuto výjimku z možnosti věřitele dovolat se neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka je namístě aplikovat jen tehdy, převáží-li mravní závazek nebo ohledy slušnosti nad povinností dlužníka splnit svou právní povinnost (dluh) vůči věřiteli. Ustanovení § 591 písm. d) o. z. tedy nelze interpretovat tak, že by jakékoliv bezúplatné právní jednání (opomenutí) dlužníka, které by z obecného hlediska bylo možné ve vztahu k nabyvateli plnění považovat za mravné a slušné, mohlo být důvodem k vyloučení možnosti věřitele dovolat se neúčinnosti tohoto bezúplatného právního jednání dlužníka. Takový výklad ustanovení § 591 písm. d) o. z. by nadřazoval mravní závazky a ohledy slušnosti nad závazky právní bez ohledu na jejich konkrétní podobu a prakticky by znemožňoval věřitelům dovolat se neúčinnosti bezúplatných právních jednání dlužníka učiněných vůči osobám jemu blízkým (opomenutí dlužníka, z nichž měla osoba jemu blízká prospěch), neboť při standardně fungujících vztazích mezi osobami blízkými by se dalo téměř jakékoli bezúplatné právní jednání mezi těmito osobami (popřípadě opomenutí, z nichž měla osoba dlužníkovi blízká prospěch) považovat za„ slušné“ a„ mravné“. Takové absolutní nadřazení mravních závazků a ohledů slušnosti nad závazky právní však jistě nebylo smyslem a účelem ustanovení § 591 písm. d) o. z., a naopak by v některých případech mohlo vést k rozporu s dobrými mravy, neboť ne každé bezúplatné právní jednání (opomenutí) dlužníka, které lze považovat ve vztahu k nabyvateli plnění (nabyvateli majetku, který dlužník v důsledku svého opomenutí nenabyl) za„ slušné“ a„ mravné“ (za plnění, kterým bylo vyhověno [anonymizována dvě slova] nebo ohledům slušnosti), je způsobilé převážit nad právním závazkem dlužníka vůči věřiteli a ospravedlnit tak skutečnost, že dlužník na úkor svého věřitele bezúplatným právním jednáním převádí majetek na třetí osobu (popřípadě třetí osobě v důsledku svého opomenutí umožnil nabýt majetek, který by – nebýt tohoto opomenutí dlužníka – náležel dlužníkovi), a že právo věřitele proto zůstane zcela nebo zčásti neuspokojeno. Otázku, zda jde o plnění, kterým bylo ve smyslu ustanovení § 591 písm. d) o. z. vyhověno [anonymizována dvě slova] nebo ohledům slušnosti, je tedy třeba posuzovat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti každého případu a při jejím posuzování je třeba přihlížet zejména k tomu, o jaké konkrétní plnění se jedná, zda je v dané situaci ospravedlnitelné, že tímto plněním třetí osobě dlužník tuto osobu zvýhodní na úkor svého věřitele, zda je dlužníkem poskytnuté plnění za daných okolností přiměřené jeho majetkovým poměrům a zda se poskytnutím plnění podstatně nesnižuje hodnota dlužníkova majetku, v jaké majetkové (popřípadě sociální) situaci se v době právního jednání nacházel nabyvatel plnění (osoba, která měla z právního jednání (opomenutí) dlužníka prospěch) a jakou subjektivní hodnotu pro něj (pro ni) toto plnění s ohledem na jeho (její) majetkovou (sociální) situaci představuje, ale i k tomu, zda tímto plněním dlužník skutečně sledoval vyhovění svému [anonymizována dvě slova] nebo ohledům slušnosti (zda toto bezúplatné právní jednání (opomenutí) nečinil pouze v úmyslu zkrátit uspokojení pohledávky věřitele, a nikoli v úmyslu vyhovět svému [anonymizována dvě slova] nebo ohledům slušnosti).

58. Odvolací soud nad rámec výše uvedeného dodává, že jelikož ustanovení § 591 písm. d) o.z., které umožňuje neposoudit zkracující právní jednání jako neúčinné z důvodu vyhovění [anonymizována dvě slova] nebo ohledům slušnosti, představuje výjimku z obecného pravidla, že se neúčinnosti bezúplatných zkracujících právních jednání dovolat lze, je jí jako takovou nutné vykládat restriktivně, aby nedocházelo k absolutnímu nadřazení mravních závazků a ohledu slušnosti nad závazky právní.

59. Žalovaná se v řízení bránila tím, že bylo vůli otce, aby zdědila nemovitosti, protože se o ně a o otce starala a že dohoda dědiců odpovídala jeho vůli, která byla pro ní a její sestru – dlužnici [anonymizováno] morálním závazkem.

60. Odvolací soud s ohledem na skutková zjištění soudu prvního stupně o majetkových poměrech dlužnice [anonymizováno], výši jejich závazků v době uzavření dědické dohody, a s přihlédnutím k výše uvedenému a dále k tomu, že o tomto morálním [anonymizováno] se žalovaná, její matka, ani dlužnice [anonymizováno] v dědickém řízení nezmínily, naopak výslovně po poučení soudním komisařem shodně prohlásily,„ že si nejsou vědomi žádných nařízení a pokynů zůstavitele ohledně rozdělení pozůstalosti“, je toho názoru, že uzavření dědické dohody, podle níž dlužnice [anonymizováno] nenabyla z pozůstalosti po otci ničeho a nenabyla tak povinný díl neopominutelného dědice (§ 1643 o.z.), který by ji jako dceři zůstavitele připadl v případě, že by dědická dohoda nebyla uzavřena, nebylo přiměřené jejím majetkovým poměrům (v době uzavření dědické dohody věděla, že je solidární dlužnicí několikamilionového dluhu, měla vyživovací povinnost ke třem dětem, její příjem činil [částka] čistého měsíčně a příjem manžela jako dalšího dlužníka [částka] měsíčně, byla nemajetná a žila s manželem a dětmi v domě otce), ani majetkovým poměrům žalované (v době uzavření dědické dohody byla bezdětná, byla ve stálém pracovním poměru od roku 1990 a byla vlastníkem dalších nemovitostí v k.ú. [obec], byť zatížených hypotečním úvěrem z roku [rok]), a to i s přihlédnutím k celkové hodnotě pozůstalosti [částka] (hodnota nemovitosti [částka], pohledávka ze smlouvy o stavebním spoření [částka], zůstatek na sporožirovém účtu [částka], po odečtení nákladů pohřbu [částka]). Podle odvolacího soudu za situace, kdy se dědičky po zůstaviteli nezmínily o jeho vůli přenechat nemovitosti žalované s ohledem na její péči o zemřelého otce, ba naopak výslovně prohlásily, že si nejsou vědomy žádných pokynů (přání) zůstavitele o rozdělení pozůstalosti, a kdy zůstavitel neprojevil svou vůli přenechat nemovitost žalované ani formou závěti, což odpovídá i zjištění soudu prvního stupně, která učinil z čestného prohlášení [anonymizováno] [obec] (viz bod 38 odůvodnění napadnutého rozsudku), a s přihlédnutím k majetkovým poměrům žalované a dlužnice [anonymizováno] v době uzavření dědické dohody a k výši vykonatelné pohledávky žalobce, nelze dovodit, že by dlužnice [anonymizováno] skutečně sledovala vyhovění svému [anonymizována dvě slova] vůči otci s ohledem na tvrzenou péči žalované o něj, když navíc sama ve své výpovědi potvrdila, že také o otce pečovala, což oslabuje„ mravnost“ vyhovění přání zůstavitele (k tomu srovnej rozsudek Nejvyšší soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), a nikoliv zkrácení uspokojení pohledávky žalobce.

61. Ze samotné skutečnosti, že zpravidla lze respektování přání zemřelého zůstavitele, aby neopominutelný dědic de facto neuplatnil své právo na povinný podíl z pozůstalosti, považovat za projev úcty a respektu tohoto dědice k zůstaviteli a k jeho vůli, proto nelze s přihlédnutím ke všem shora uvedeným okolnostem případu dovodit, že se ze strany dlužnice [anonymizováno] jednalo o plnění, kterým bylo vyhověno [anonymizována dvě slova] vůči zůstaviteli a její sestře ve smyslu § 591 písm. d) o.z.

62. Proto nemohla obstát ani argumentace žalované, že nárok proti ní uplatněný je třeba posoudit s ohledem na probíhající insolvenční řízení vedené proti primárnímu dlužníkovi, ve kterém by mohla být pohledávka žalobce uspokojena, jako nespravedlivý a v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho uplatněním se žalobce domáhal zákonným způsobem de facto zajištění uspokojení své vykonatelné pohledávky proti solidární dlužnici [anonymizováno], vůči které nebyl úspěšný s uplatněním této pohledávky v exekučním řízení s ohledem na skutečnost, že soudnímu exekutorovi se nepodařilo dohledat žádný postižitelný její majetek, když žaloba v této věci představuje podklad k tomu, aby se žalobce mohl na základě notářského zápisu jako exekučního titulu i proti solidární dlužnici [anonymizováno] domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co neúčinným jednáním ušlo z jejího majetku, a to vůči žalované, která z dědické dohody nabyla prospěch, když zdědila zákonný podíl na nemovitostech, který by jinak náležel dlužnici AK..

63. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil podle § 219 o.s.ř., a to ve znění, které lépe vystihuje oprávněnost požadavku žalobce na určení relativní neúčinnosti dědické dohody ze dne [datum] ve vztahu k velikosti dědického podílu připadajícího na dlužnici [anonymizováno] jako na neopomenutelného dědice.

64. Ve výroku o nákladech řízení byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, když odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobce je opodstatněné a že nebyly splněny zákonné podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř.

65. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

66. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení uveřejněné pod [číslo] [rok] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) opakovaně vyjádřil zásady výkladu a aplikace § 150 o. s. ř., přičemž tak učinil i s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu. Vysvětlil, co se rozumí okolnostmi hodnými zvláštního zřetele. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží nejen k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, ale též okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoji účastníků v průběhu řízení apod. V uvedených rozhodnutích Nejvyšší soud dále uvedl, že obecně platí, že náhradu nákladů sporného řízení ovládá zásada úspěchu ve věci. Úvaha soudu, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci a z toho, že aplikace § 150 o. s. ř. je výjimkou z uvedeného obecného pravidla.

67. Soud prvního stupně dovodil, že okolnosti, které ho vedly k závěru, že je namístě nepřiznat náhradu nákladů řízení procesně úspěšnému žalobci tkví v okolnostech, které vedly k soudnímu uplatnění nároků s přihlédnutím k tomu, že žalovaná nezavdala příčinu k podání žaloby a že zřejmě měla nabýt rodinné dědictví po otci, o kterého se starala, přičemž ani její majetkové poměry nebránily využití tohoto výjimečného institutu.

68. S touto úvahou soudu prvního stupně se odvolací soud neztotožňuje, a to i z toho důvodu, že je zčásti nesouladná se zjištěními, která učinil soud prvního stupně při posuzování merita věci z hlediska naplnění zákonné výjimky § 591 písm. d) o.z. Ve vztahu k okolnostem případu je třeba mít na zřeteli, že žalobce využil zákonné možnosti vyplývající z ustanovení § 589 a násl. o.z., nejednalo se tedy o žádný svévolný výkon práva, že sama žalovaná žádné relevantní důvody hodné zvláštního zřetele, které by mohly vést podle recentní soudní judikatury k aplikaci výjimečného ustanovení § 150 o.s.ř., ani neuvedla, a nesvědčí o nich ani její zjištěné majetkové poměry - vlastnictví nemovitostí v [část obce] a v [obec] a stálý příjem z pracovního poměru. Nadto se soud prvního stupně vůbec nezabýval ani aktuálními majetkovými poměry žalobce, aby mohl posoudit, zda a případně jakým způsobem by byl dotčen ve výkonu svého legitimního práva v porovnání s ochranou práv žalované, a jen stroze ohledně nich konstatoval, že postupem podle § 150 o. s. ř. nebude žalobce výrazným způsobem dotčen s přihlédnutím k tomu, že byl schopen poskytnout úvěry v uvedené výši, aniž by reflektoval, že od doby poskytnutí úvěrů uplynulo již několik let a že se jeho majetkové poměry mohly výrazně změnit.

69. Odvolací soud má s přihlédnutím k recentní soudní judikatuře, která se zabývá možnosti užití výjimečného institutu § 150 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení, za to, že v posuzované věci nebyly zjištěny, ani žalovanou tvrzeny, žádné relevantní důvody hodné zvláštního zřetele, které by mohly vést k aplikaci výjimky z obecného pravidla § 142 odst. 1 o. s. ř.

70. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení není správné, neboť o nich mělo být rozhodnuto podle základní zásady, tj. podle úspěchu ve věci, vyplývající z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.

71. Náklady řízení před soudem prvního stupně sestávají z odměny právního zástupce žalobce za 6 úkonů právní služby po [částka] podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) /k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], 1 úkon právní služby po [částka] podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu, a to za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby a její doplnění z [datum], repliku k vyjádření žalované z [datum], ústní jednání [datum], repliku žalobce ze dne [datum] a [datum] jednání z [datum], závěrečný návrh z [datum] a vyhlášení rozsudku [datum], podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu, 7 paušálních náhrad hotových výdajů připadající na tyto úkony právní služby po [částka] podle § 13 advokátního tarifu ve výši [částka], náhrady cestovného z [obec] do [obec] a zpět v délce 418 km na jednání dne [datum], [datum] a [datum] osobním automobilem AUDI A6 AVANT, [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 5,3 l motorové nafty na 100 km a její ceně [částka], v celkové výši [částka] včetně 21 % DPH, náhrady za promeškaný čas za 27 započatých půlhodin po [částka] podle § 14 advokátního tarifu s připočtením 21 % DPH v celkové výši [částka], náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náhrady za 21 % DPH z odměn a paušálních náhrad ve výši [částka] Náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně tedy činí celkem [částka] (20 150 + 2 100 + 4 672,50 + 8 864 + 3 267 + 5 000). Náhrada nákladů řízení žalobce před soudem prvního stupně je splatná k rukám jeho právního zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

72. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. a contrario, když žalobce, který byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, se práva na jejich náhradu u odvolacího jednání dne [datum] výslovně vzdal.