21 Co 50/2022- 196

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Markové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [země] – [anonymizována tři slova] a [anonymizováno], [IČO] sídlem [adresa] 2. [země] – [anonymizována tři slova], [IČO] sídlem [adresa] o náhradu škody a nemajetkové újmy, k odvolání žalobce proti výrokům II., III., V., VII., VIII. a IX., X. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II., V., VII., VIII., IX. a X. potvrzuje.

II. Odvolací řízení o odvolání žalobce proti výroku III. se zastavuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit 1. žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit 2. žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil 2. žalované zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu, aby 2. žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] zamítl (výrok II.), žalobu, aby 1. žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] zamítl (výrok III.) uložil 1. žalované zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), žalobu, aby 1. žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] zamítl (výrok V.), uložil 1. žalované zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.), žalobu, aby 1. žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] zamítl (výrok VII.), žalobu, aby 1. žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] a částku [částka] zamítl (výrok VIII.) a o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a 1. žalovanou i mezi žalobcem a 2. žalovanou rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výroky IX. a X.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované České republice zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v celkové výši [částka] (po částečném zpětvzetí žaloby co do částky [částka], kdy v tomto rozsahu bylo řízení částečně zastaveno usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]). Nesprávným úředním postupem bylo pochybení v rámci procesu lustrace pozemků předcházejícího vydání náhradního pozemku žalobci – uzavření smlouvy o převodu pozemku, která byla později shledána jako absolutně neplatná. Jednalo se o pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] zapsaný v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Chrudim na [list vlastnictví] (dále jen„ pozemek“). Celková žalovaná částka sestávala z těchto nároků: 1. hodnota bezdůvodného obohacení představujícího kompenzaci za odebraný pozemek ve výši [částka], 2. kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], 3. náklady na znalecký posudek ve výši [částka], 4. náklady řízení vedeného u Okresního soudu v Chrudimi, sp. zn. [spisová značka] a Krajského soudu v Hradci Králové, [pobočka], sp. zn. [spisová značka] v celkové výši [částka] (po částečném zpětvzetí o částku [částka] – viz výše) a zahrnující 2 x soudní poplatek ve výši [částka], nákladů odvolacího řízení ve výši [částka], náklady právního zastoupení ve výši [částka], 5. náklady vzniklé v souvislosti se změnou územního plánu – nemajetková újma představující osobní neštěstí související s odebráním pozemku ve výši [částka], 6. hodnota pozemku, o který žalobce přišel podle znaleckého posudku ve výši [částka], [anonymizováno]. hodnota, kterou by pozemek měl, pokud by se přeměnou z orné půdy přeměnil na stavební pozemek určený pro výstavbu ekofarmy ve výši [částka]. Příslušnou organizační složkou státu ve vztahu k nárokům 1. – 2. je [anonymizována tři slova] a ve vztahu k ostatním nárokům 3. – [anonymizováno]. [anonymizována tři slova] a [anonymizováno].

3. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že žalobce se na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] stal majitelem restitučního nároku na vydání náhradních pozemků o výměře 131 854 m2 v k. ú. [obec], okres [okres]. Dne [datum] požádal [anonymizováno] fond Katastrální úřad pro Pardubický kraj o sdělení, zda nemovitost parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] nebyla podle podkladů v katastru nemovitostí a předchozích evidencích majetkem církve, náboženské společnosti, řádu nebo kongregace a nebyla ke dni [datum] majetkem žádné obce. Na to reagoval Katastrální úřad pro Pardubický kraj dne [datum] tak, že pozemek nebyl majetkem žádné církve, ani jiné společnosti ani obce. Pozemek pak byl oceněn částkou [částka]. Dne [datum] požádal žalobce o vydání tohoto pozemku jako pozemku náhradního. [anonymizováno] fond dotazem ze dne [datum] prověřoval pozemek mj. také u katastrálního [anonymizováno] a výsledkem bylo, že pozemek není vyloučen z převodu, tj. nejedná se o majetek církve ani obce. Podle fotokopie knihovní vložky k. ú. [obec] u [obec] byly pozemky parc. [číslo] později sloučené do parc. [číslo] ve vlastnictví [anonymizována dvě slova]. Vzhledem k tomu, že [anonymizována dvě slova] uvedl, že pozemky nejsou z převodu vyloučeny, uzavřel [anonymizováno] fond se žalobcem dne [datum] smlouvu o převodu pozemku za cenu [částka] a žalobci vznikl nárok na bezúplatný převod pozemku podle § 11 odst. 2 zákona o půdě. Vklad vlastnického práva byl proveden ke dni [datum]. Dne [datum] podalo [anonymizováno] královéhradecké žalobu o určení vlastnického práva státu k pozemku proti [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Na podkladě podané žaloby vyznačil [anonymizována dvě slova] ke dni [datum] u předmětného pozemku poznámku spornosti. Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] určil, že vlastníkem pozemku je [země] a řízení ohledně návrhu Ing. [příjmení], aby soud uložil státu povinnost vydat mu pozemek, jehož parametry, zejména výměra, kultura, zařazení v územním plánu příslušné obce, dostupnost inženýrských sítí a napojení na místní komunikace jsou stejné, jako u předmětného pozemku zastavil s tím, že věc bude postoupena [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Výrokem III. rozsudku bylo uloženo žalovanému [příjmení] [příjmení] zaplatit Okresnímu soudu v Chrudimi soudní poplatek ve výši [částka] Krajský soud v Hradci Králové, [pobočka] rozhodnutí Okresního soudu v Chrudimi potvrdil rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] rozhodl dne [datum] o vydání předmětného pozemku [anonymizována dvě slova]. Dne [datum] byla vydána územně plánovací informace o podmínkách vydání územního rozhodnutí s tím, že je možné na pozemku realizovat záměr vybudování zemědělského objektu vytvářejícího zázemí pro chov ovcí. Žalobce žádal o souhlasná stanoviska pro výstavbu zemědělského objektu na předmětném pozemku. Příslušná stanoviska a souhlasy dotčených orgánů ke stavbě byly vydávány v průběhu roku [rok]. Předmětný zemědělský pozemek byl oceněn znaleckým posudkem na částku [částka] a znalkyně uvedla, že v případě, že by na pozemek bylo vydáno územní rozhodnutí, odhaduje obvyklou cenu částkou [částka]. Žalobce zaplatil Okresnímu soudu v Chrudimi 2 x [částka] a dne [datum] zaplatil [částka]. Žalobce pozemek kupoval, aby na něm mohl hospodařit, dále jako zázemí pro sebe na důchod. Vyřízení potřebných záležitostí, aby na pozemku mohl stát hospodářský objekt, trvalo [anonymizováno] – [anonymizováno] let, žalobce zpracoval projektovou dokumentaci, jezdil po úřadech. Vytvořil si vztah k pozemku i k lidem, se kterými se tam stýkal. Po 9,5 letech, kdy mu již byl vydán souhlas k umístění objektu, mu byl pozemek odebrán s tím, že patří církvi. Žalobcova důvěra ve stát se zhroutila. Situace na něm zanechala psychické následky. V době, kdy začal na pozemku pracovat, mu bylo [anonymizováno] let, nyní je mu [anonymizováno] a již nemá chuť ani sílu něco takového vytvořit.

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb. V otázce nesprávného úředního postupu odkázal na svůj předchozí rozsudek ze dne [datum] čl. 75 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum] čl.

100. Rekapituloval, že [anonymizováno] fond uzavřel se žalobcem smlouvu o převodu předmětného pozemku v souladu se zákonem, když požádal příslušný [anonymizována dvě slova] o provedení lustrace, zda pozemek není majetkem církve či obce a na základě závěrů této lustrace smlouvu uzavřel, následně došlo k převodu pozemku do vlastnictví žalobce. Provedená lustrace nebyl správná, neboť neodpovídala skutečnostem zjištěným z listinných důkazů. Tato lustrace byla nesprávným úředním postupem. Příčinná souvislost mezi tímto nesprávným úředním postupem je dána, neboť v důsledku ní byla uzavřena předmětná smlouva o převodu pozemku (avšak absolutně neplatná) a následně došlo ke vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobce. Bez této vadné lustrace by k uzavření smlouvy nedošlo. Ačkoli [anonymizováno] fond měl k dispozici předmětnou knihovní vložku, z níž vyplývalo, že pozemek byl ve vlastnictví církve, žádný zákon mu neukládal, aby sám prováděl pátrací činnost po historii pozemků na rozdíl od povinnosti vyžádat si lustraci na předmětný pozemek, což učinil. K promlčení nároku žalobce nedošlo, neboť rozhodnou skutečností pro počátek běhu promlčecí lhůty bylo, kdy se žalobce o nesprávném úředním postupu dozvěděl, což nemohlo být dříve, než rozsudek Okresního soudu v Chrudimi nabyl právní moci, což bylo dne [datum]. Žaloba byla podána dne [datum].

5. Jednotlivé nároky posoudil takto: 6. 1+2: Nárok na zaplacení částky [částka] shledal soud prvního stupně důvodným. Jednalo se o částku nabízenou [anonymizována tři slova] žalobci jako kompenzace, 2. žalovaná nárok uznávala a nebránila se jeho zaplacení. Naproti tomu nárok na úrok z prodlení z této částky za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] důvodným neshledal, neboť žalobce 2. žalovanou nevyzval k zaplacení úroku z prodlení dříve, než se o něm dozvěděla z podané žaloby, která jí byla doručena dne [datum], prodlení žalované tak mohlo nastat až ode dne [datum]. 7. 3: částku vynaloženou na znalecký posudek ve výši [částka] žalobce neprokázal, sám uvedl, že doklad o zaplacení nemá. 8. 4: nárok žalobce představující náklady řízení, které musel vynaložit u Okresního soudu v Chrudimi a Krajského soudu v Hradci Králové shledal soud prvního stupně důvodným co do částky [částka] (2 x [částka] vynaložených na soudní poplatek + [částka] jako z částky nákladů odvolacího řízení), neboť žalobce doložil doklady o úhradě těchto částek. Náklady ve výši [částka] představující náklady právního zastoupení opodstatněnými neshledal, neboť žalobce tuto částku svému právnímu zástupci dosud nezaplatil, nevznikla mu tudíž zatím žádná škoda. 9. 5: nárok na zaplacení částky [částka] koncipoval žalobce jako nemajetkovou újmu, avšak zároveň tvrdil, že tato částka představuje náklady za činnost žalobce související se změnou územního plánu, újma měla představovat jeho osobní neštěstí související s odebráním pozemku. Soud prvního stupně konstatoval, že v důsledku nesprávného úředního postupu žalobci vznikla nemajetková újma spočívající ve značném zásahu do žalobcova života, do jeho vlastnictví, zásah trval po poměrně dlouhou dobu. Jako adekvátní náhradu shledal soud prvního stupně částku [částka]. Nárok promlčen není, neboť běh promlčecí lhůty se odvíjí rovněž od doby, kdy se žalobce o nesprávném úředním postupu dozvěděl. Postačuje, že žalobce nárok uplatnil u jiné organizační složky státu. Co do zbylé částky tohoto nároku ve výši [částka] žalobu zamítl. 10. 6+7: Nároky žalobce na zaplacení hodnoty předmětného pozemku ve výši [částka] podle znaleckého posudku a hodnoty, jakou by pozemek měl, pokud by se z orné půdy přeměnil na pozemek stavební pro výstavbu předmětné hospodářské budovy, kterou žalobce požadoval ve výši [částka], neshledal soud prvního stupně důvodnými, neboť není dána příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem. Nesprávný úřední postup nemohl vyvolat tvrzenou škodu, neboť pokud by ho nebylo, žalobce by se vlastníkem pozemku nikdy nestal, tudíž by jej nemohl např. prodat či jinak zhodnotit. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. [spisová značka], [spisová značka].

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovanou byl ohledně jednoho celého nároku žalobce úspěšný a ohledně druhého byla neúspěšný. Ve vztahu k 1. žalované byl žalobce úspěšný částečně ohledně nároku na zaplacení materiální újmy ve výši [částka] a neúspěšný co do částky [částka] ([částka] + [částka]). Ohledně materiální újmy spočívající v hodnotách pozemku (viz výše) byl zcela neúspěšný a ohledně imateriální újmy byl úspěšný co do základu, přičemž výše závisela na uvážení soudu (§ 143 odst. 3 o.s.ř.).

12. Proti všem zamítavým výrokům (tj. II., III., V., VII. a VIII.) a oběma výrokům o nákladech řízení (tj. IX. a X.) tohoto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o.s.ř. K výroku VII. namítl, že soudem prvního stupně přiznaná nemajetková újma ve výši [částka] je zcela neadekvátní a nekoresponduje s úsilím, a tedy ztrátou, které žalobce prokazatelně vynaložil v případě péče o předmětný pozemek. Žalobce deklaroval, kolik úsilí vynaložil a jak by se toto úsilí projevilo v majetkové sféře žalobce, pokud by k odebrání pozemku nedošlo. Žalobce sám tyto práce vykonal za účelem zhodnocení majetku, předložil projektovou dokumentaci a výsledky své činnosti vedoucí ke změně způsobu užívání pozemku, resp. změně územního plánu. [příjmení] [částka] neodpovídá křivdě, které se žalobci dostalo, v kontextu s jeho úsilím a činnostmi, které musel realizovat, jeho očekáváním a zklamáním, že stát napravil křivdu na jeho úkor, ztratil důvěru ve stát. K výroku VIII. (částky [částka] a [částka]) žalobce soudu prvního stupně vytkl, že tento nárok považoval za náhradu škody, resp. ušlého zisku, avšak žalobce již v žalobě uvedl, že se jedná o újmu nemajetkovou. K návrhu na změnu žaloby sice nedošlo, ale tuto nemajetkovou újmu žalobce specifikoval v kontextu jím vynaložené práce a výsledků, kterých by dosáhl i duševních útrap, které jej postihly touto další křivdou. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobci přizná všechny jím požadované nároky a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

13. Žalovaná 1 ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně akceptuje a proti vyhovujícím výrokům se neodvolala. Zdůraznila, že není pravdou, že nároky na zaplacení částek [částka] a [částka] byly žalobcem uplatněny jako nárok na nemajetkovou újmu. Poukázala na podání žalobce ze dne [datum], v němž tyto nároky odůvodnil. Navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

14. Žalovaná 2 k nárokům vztahujícím se k ní uvedla, že požadavek na zaplacení částky [částka] od počátku nesporovala, dne [datum] byla částka zaplacena. O tomto nároku žalobce se dozvěděla až dne [datum], kdy jí byla doručena žaloba, tudíž považovala za správný závěr soudu prvního stupně, že žalobce nemá nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky tak, jak jej požadoval. Dále namítla, že žalobce v podaném odvolání neuvedl, v čem spatřuje nesprávnost tohoto výroku a pouze obecně se vyjádřil ke svým dalším nárokům, zejména nemajetkové újmě. Navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

15. K výzvě odvolacího soudu u odvolacího jednání, aby konkretizoval odvolací důvody proti napadeným výrokům II., III. a V. žalobce jednak vzal zpět odvolání co do výroku III. napadeného rozsudku (částka [částka]), dále k výroku II. (částka [částka]) upřesnil, že sice žalovaná 2 nebyla k zaplacení vyzvána, ale žalobce neměl ani pozemek, ani peníze, k výroku V. doplnil, že částka [částka] představuje náklady právního zastoupení v odvolacím řízení před Krajským soudem v Hradci Králové, které sice žalobce nezaplatil, ale povinnost k jejich zaplacení vyplývá ze zákona a z vyhlášky č. 177/1996 Sb.

16. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce v napadeném rozsahu rozsudek včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a 212a o.s.ř., a dospěl k následujícím závěrům:

17. Jelikož žalobce vzal u odvolacího jednání zpět své odvolání proti výroku III. napadeného rozsudku, odvolací soud v tomto rozsahu odvolací řízení zastavil podle § 207 odst. 1 o.s.ř.

18. K ostatním napadeným výrokům odvolací soud uvádí:

19. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval v pořadí druhým rozsudkem, poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Tímto usnesením bylo v prvé řadě soudu prvního stupně uloženo odstranit vady žaloby spočívající nedostatečné specifikaci jednotlivých žalobních nároků a nedostatečných skutkových tvrzeních. Dále mu bylo uloženo zabývat se pasivní legitimací ve vztahu k nároku žalobce na zaplacení bezdůvodného obohacení a úroků z prodlení z tohoto bezdůvodného obohacení a která organizační složka je příslušná za stát ohledně těchto nároků jednat. V neposlední řadě bylo soudu prvního stupně uloženo zabývat se vznesenou námitkou promlčení nároku žalobce na náhradu nemateriální újmy. Odvolací soud vyslovil závazný právní názor, že odpovědnost státu za škodu z nesprávného úředního postupu katastrálního [anonymizováno], který vydal negativní lustraci o předmětném pozemku v souvislosti s převodem vlastnického práva na žalobce je dána, dále že od této negativní lustrace se odvíjí důsledky spočívající v uzavření absolutně neplatné smlouvy mezi žalobcem a [anonymizována dvě slova] a následně povolení vkladu vlastnického práva žalobce k tomuto pozemku, proces lustrace je úředním postupem ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), nejedná se o nárok z titulu nezákonného rozhodnutí a není opodstatněná námitka promlčení z titulu odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup (viz odst. 29. cit. usnesení).

20. Soud prvního stupně postupoval v intencích označeného zrušovacího usnesení a žalobce řádně vyzval podle § 43 odst. 2 o.s.ř. k odstranění vad žaloby (výzva čl. 104, 111). Žalobce své jednotlivé nároky specifikoval tak, jak je rozvedeno výše v odst. 2. tohoto rozsudku podáním ze dne [datum] (čl. 105-109) a podáním ze dne [datum] (čl. 112).

21. Soud prvního stupně se dále, rovněž v souladu s pokynem odvolacího soudu vyjádřeným v předchozím zrušujícím usnesení, zabýval otázkou pasivní věcné legitimace u nároku na bezdůvodné obohacení a úroky z něj, tedy jaká organizační složka státu je příslušná ohledně těchto nároků jednat. Soud prvního stupně začal jednat se [anonymizována dvě slova] úřadem (žalovaná 2).

22. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále OdpŠk) ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen„ [anonymizováno]“). Podle odst. 2 písm. b) cit. ust. je úřadem podle odst. 1 příslušný [anonymizováno], došlo-li ke škodě v odvětví [anonymizováno] správy, jež náleží do jeho působnosti.

23. Odvolací soud souhlasí s tím, že ohledně těchto nároků je příslušnou organizační složkou státu právě [anonymizována tři slova], neboť tyto nároky žalobce koncipoval jako hodnotu pozemku (kupní cenu) [částka] [anonymizováno], [částka], která byla uvedena ve Smlouvě o převodu pozemku ze dne [datum], kterou se žalobcem uzavřel [anonymizováno] fond [anonymizováno] (jehož je [anonymizována tři slova] nástupcem) a kapitalizovaný úrok z prodlení z této částky. Žalovaná 2 nárok žalobce na zaplacení částky 25 [anonymizováno], [částka] nesporovala, rozsudek soudu prvního stupně, kterým jí bylo uloženo žalobci tuto částku zaplatit, odvoláním nenapadla a částku žalobci zaplatila dne [datum].

24. K jednotlivým nárokům:

25. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou správná a v souladu s obsahem provedených důkazů. Žalobce v podaném odvolání zjištěný skutkový stav nesporoval.

26. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle odst. 2 cit. ust. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

27. Podle § 14 odst. 1 a 3 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u [anonymizováno] uvedeného v § 6 a uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle odst. 2 byl-li nárok uplatněn u [anonymizováno], který není příslušný, postoupí tento [anonymizováno] žádost poškozeného příslušnému [anonymizováno]. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány.

28. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

29. Pro dovození odpovědnosti státu za vznik škody a nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu, 2) vznik újmy a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, příp. nemajetkové újmy.

30. Odvolací soud předně konstatuje, že otázka, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým měla být [anonymizována dvě slova] nesprávně provedená lustrace pozemku před uzavřením smlouvy o převodu, byla vyřešena v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu, na které lze v tomto směru pro stručnost odkázat (odstavec 15., 28., 29. usnesení). Stejně tak se odvolací soud v tomto usnesení vyjadřoval k existenci příčinné souvislosti a vzniku škody na straně žalobce, kdy uzavřel, že bez vadného výkonu veřejné moci (nesprávně provedené lustrace pozemku) by k uzavření neplatné smlouvy o převodu pozemku a následně i nesprávnému zápisu vlastnického práva žalobce k pozemku nedošlo (viz. odst. 16., 26. usnesení). Odvolací soud tedy uzavírá, v souladu se svým předchozím zrušovacím usnesením, že odpovědnost státu za škodu je dána, jak správně shledal i soud prvního stupně.

31. Stejně tak odvolací soud pro stručnost odkazuje na své závěry uvedené v předchozím zrušujícím usnesení ohledně promlčení nároku na zaplacení materiální újmy s tím, že tyto nároky promlčeny nejsou, neboť promlčení je třeba posuzovat podle § 32 odst. 1 OdpŠk, promlčecí doba počala běžet od nabytí právní moci rozsudku Okresního soudu v Chrudimi dne [datum] a žaloba byla podána dne [datum] (viz odst. 30. usnesení).

32. Soud prvního stupně se poté zabýval jednotlivými uplatněnými nároky žalobce (podle jeho upřesnění – viz výše), kdy opodstatněnými shledal ve vztahu k žalované 2 nárok na zaplacení částky [částka] (nárok 1.) a vůči žalované 1 z majetkové újmy částku [částka] (část nároku 4.) a z nemajetkové újmy částku [částka] (nárok 5.). Žalovaní rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích nenapadli.

33. K nároku 2. (výrok II. rozsudku):

34. Žalobce požadoval po žalované 2 zaplatit částku [částka] představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] (ode dne, kdy nastaly účinky vkladu vlastnického práva žalobce k pozemku) do [datum] (podání žaloby). Odvolací soud shledal zamítnutí tohoto nároku soudem prvního stupně za věcně správné, byť nesouhlasí s jeho argumentací, že žalobce žalovanou 2 k zaplacení dlužné částky nevyzval, tato se o uplatněném nároku na zaplacení těchto úroků z prodlení dozvěděla až po doručení žaloby a do prodlení se tedy mohla dostat až dnem následujícím, tj. [datum]. V řízení bylo prokázáno, že žalobce nejprve poté, co rozsudek Okresního soudu v Chrudimi nabyl právní moci, oslovil [anonymizována tři slova] s dotazem, zda je možná naturální kompenzace za pozemek, na což mu bylo odpovězeno dopisem ze dne [datum], že naturální kompenzace v podobě převodu jiného pozemku možná není a SPÚ mu může k jeho žádosti vydat jen bezdůvodné obohacení, které SPÚ zneplatněním smlouvy vzniklo. Žalobce poté uplatnil nárok na náhradu škody u Ministerstva zemědělství Odvolací soud shledal, že z hlediska toho, zda byla žalovaná vyzvána k zaplacení, postačuje uplatnění nároku i u jiného orgánu státu, a to analogicky podle § 14 odst. 2 OdpŠk. Odvolací soud však shledal, že se žalovaná nedostala do prodlení podle § 517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného do [datum] (žalobce požadoval prodlení za bezdůvodné obohacení, které mělo vzniknout k datu [datum]) (dále obč. zák.), neboť žalobci již v přípisu ze dne [datum] nabízela zaplacení částky bezdůvodného obohacení ve výši kupní ceny za pozemek uvedené ve smlouvě o převodu, avšak žalobce to odmítl, neboť nabízenou částku považoval za nedostatečnou. Žalovaná 1 pak znovu v rámci tohoto řízení žádala žalobce o sdělení platebních dispozic. Za této situace nemá žalobce podle § 517 odst. 2 obč. zák. na úroky z prodlení nárok.

35. K nároku 4. (výrok V. rozsudku):

36. Podle § 31 odst. 1, 2 a 3 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, jejíž výše se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

37. Z žalobcem požadované náhrady nákladů řízení, které byl žalobce nucen vynaložit v řízení vedeném u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. [spisová značka] a v odvolacím řízení u Krajského soudu v Hradci Králové, [pobočka] pod sp. zn. [spisová značka] byla soudem prvního stupně zamítnuta částka [částka], představující náklady právního zastoupení žalobce ve shora uvedeném odvolacím řízení ve výši podle vyhl. 177/1996 Sb. Odvolací soud se zcela neztotožňuje s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalobce nemá na jejich náhradu nárok, neboť je svému právnímu zástupce nezaplatil, a tudíž mu dosud nevznikla škoda. Avšak i přesto zamítavé rozhodnutí považuje za věcně správné. Podle shora citovaného § 31 odst. 1 OdpŠk sice náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly účelně vynaloženy, což implikuje, že by žalobce měl tyto náklady již zaplatit. Avšak podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále o. z.) je změněna koncepce vzniku újmy a skutečná škoda může spočívat i ve vzniku dluhu (§ 2951 odst. 2 o. z.). Žalobci však, jak plyne z jeho tvrzení, zatím žádný dluh vůči jeho advokátovi nevznikl. Žalobce tvrdil, že nárok advokáta na úhradu nákladů právního zastoupení plyne ze zákona. Nevyplývá tedy, že by advokát měl vůči žalobci pohledávku k zaplacení, že by úhradu nákladů právního zastoupení po žalobci kdy požadoval. Žalobce tak vůči svému advokátovi zatím splatný dluh v konkrétní výši nemá a nevznikla mu tedy dosud škoda.

38. K nároku 5. (výrok VII. rozsudku):

39. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

40. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za [anonymizováno] měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

41. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu [anonymizováno] měsíců.

42. Námitku promlčení nároku na nemajetkovou újmu shledal odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně jako nedůvodnou. K promlčení tohoto nároku nedošlo, neboť i zde se promlčení odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, což opět nemohlo být dříve, než nabylo právní moci rozhodnutí, kterým bylo určeno, že vlastníkem pozemku je [země] (rozsudek Okresního soudu v Chrudimi nabyl právní moci dne [datum]). Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil svůj nárok u ministerstva zemědělství dne [datum], žalobu k soudu podal dne [datum], přičemž promlčecí doba podle § 35 odst. 1 OdpŠk po dobu [anonymizováno] měsíců neběžela, nárok promlčen není.

43. Žalobce v řízení žádal zaplacení nemajetkové újmu v celkové výši [částka], kterou vyčíslil jako náklady na vlastní činnost v souvislosti se změnou územního plánu (vypracoval projektovou dokumentaci, jednal na úřadech, zajišťoval stanoviska k výstavbě) s tvrzením, že došlo k zásahu do jeho práva na lidskou důstojnost, ev. čest, pociťuje osobní neštěstí ze ztráty pozemku, ztráty důvěry ve stát, vzhledem k věku již není schopen vybudovat jiný obdobný projekt. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci následkem nesprávného úředního postupu určitá nemajetková újma vznikla. Žalobce přišel o pozemek, který nabyl v roce [rok], měl s ním určité záměry, pro jejichž realizaci zpracoval projekt, vyřizoval na úřadech potřebné záležitosti, chtěl pozemek užívat i k rekreaci, získal k němu vztah. Pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění bylo třeba přihlédnout k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Odvolací soud shledal přiměřené zadostiučinění, které bylo žalobci přiznáno soudem prvního stupně ve výši [částka] (výrok VI. rozsudku) jako plně odpovídající závažnosti vzniklé újmy a okolnostem jejího vzniku. Nesprávným úředním postupem došlo k zásahu do vlastnického práva žalobce, přičemž zásah trval po poměrně dlouhou dobu. Je třeba zohlednit skutečnost, že [anonymizována dvě slova] vydal negativní lustraci k pozemku, tj. že tento nebyl k rozhodnému datu v majetku církve, náboženské společnosti, řádu nebo kongregace, přestože z knihovní vložky plynulo, že předmětný pozemek byl ve vlastnictví [anonymizována dvě slova]. Lustrace tedy byla provedena přinejmenším ledabyle. Na druhou stranu se z provedeného dokazování nepodává, že by zásah do práv žalobce byl nad míru obvyklou obdobným případům. Je nutno zohlednit i skutečnost, že žalobce přes [anonymizováno] let, kdy měl za to, že je vlastníkem pozemku, pozemek pro sebe využíval, měl z něj prospěch. Nadto žalobce celou řadu úkonů, které se vázaly k vybudování zemědělského objektu na pozemku, činil až v roce [rok], [rok], tedy až v době, kdy již bylo zahájeno řízení u Okresního soudu v Chrudimi o určení vlastnictví k pozemku a vlastnictví žalobce k pozemku bylo zásadním způsobem zpochybněno.

44. K nároku 6. a 7. (výrok VIII. rozsudku):

45. Jádrem odvolacích námitek žalobce týkajících se tohoto nároku bylo, že jej od počátku uplatňoval rovněž jako nemajetkovou újmu a že soud prvního stupně jej v rozporu s tím posoudil jako újmu majetkovou. Žalobce byl v průběhu řízení soudem prvního stupně vyzván, aby své jednotlivé nároky požadované žalobou specifikoval (viz usnesení čl. 104 a 111). Žalobce v podání ze dne [datum] jasně uvedl, že částka [částka] je hodnota pozemku podle znaleckého posudku, o kterou žalobce přišel, a částka [částka] je část hodnoty, kterou by pozemek měl, pokud by se přeměnil z orné půdy – trvalý travní porost na stavební pozemek určený pro výstavbu ekofarmy, mělo se tedy jednat o zhodnocení pozemku. Ještě u jednání soudu prvního stupně dne [datum] žalobce zmínil, že nárok byl konstruován jako újma nemajetková a v této souvislosti byl soudem prvního stupně upozorněn, že podle skutkových tvrzení nárok koncipuje jako majetkovou újmu. Ke změně žaloby však z jeho strany nedošlo. Tento nárok nemůže být podle skutkových tvrzení posouzen jako újma nemajetková, pokud z nich jasně vyplývá, že jde o hodnotu pozemku. Újma majetková a nemajetková nemohou být směšovány, neboť se u nich odlišným způsobem posuzují jednotlivé předpoklady vzniku odpovědnosti, rovněž tak se odlišně posuzuje promlčení. Proto soud prvního stupně postupoval správně, pokud tyto dva nároky posoudil jako majetkovou újmu. Odvolací soud se pak zcela ztotožňuje s jeho závěrem, že mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem není dána příčinná souvislost. Nesprávný úřední postup nemohl vyvolat vznik tvrzené škody, neboť pokud by k němu nedošlo, nestal by se žalobce vlastníkem pozemku a majetková hodnota spočívající v hodnotě pozemku, ne-li hodnotě pozemku v případě hypotetické změny jeho druhu, by žalobci nenáležela. V tomto směru shledal odvolací soud přiléhavým i odkaz na judikaturu – rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]. Pokud žalobce nikdy vlastníkem pozemku nebyl, nemohlo v jeho sféře dojít ani ke vzniku škody.

46. Se shora uvedených důvodů neshledal odvolací soud odvolání žalobce opodstatněným.

47. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., V., VII. a VIII. podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

48. Stejně tak jej potvrdil v nákladových výrocích IX. a X., neboť ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1 byl poměr úspěchu a neúspěchu v podstatě totožný (rozdíl činil [částka]) a ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2 byl žalobce poměrně neúspěšnější (zde bylo třeba vycházet z poměru tarifních hodnot v souladu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], neboť žalobce v řízení nárokoval jak újmu majetkovou, tak nemajetkovou. Žalobce byl úspěšný v nároku na nemajetkovou újmu (tarifní hodnota činí [částka]) a ohledně majetkové újmy ve výši [částka], ve zbytku byl neúspěšný, žalovaná 2 však náklady řízení nepožadovala).

49. O náhradě nákladů řízení odvolacího rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v odvolacím řízení neúspěšný jak vůči žalované 1, tak vůči žalované 2. Proto mu odvolací soud uložil zaplatit náhradu nákladů řízení, která u každé ze žalovaných činí částku [částka] za 3 úkony učiněné v odvolacím řízení á [částka] podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (§ 1 odst. 3 písm. a), b), c)).

Poučení