39 C 91/2017

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Tvrdkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [země] [anonymizováno] [název žalované] [anonymizováno] [adresa žalované] 2. [země] [anonymizována čtyři slova], [IČO] [anonymizováno] [adresa žalované] pro: náhrada škody a nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná [číslo]) je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 25 863,80 Kč.

II. Žaloba, aby byla žalovaná [číslo]) povinna zaplatit žalobci částku 24 851,28 Kč, se zamítá.

III. Žaloba, aby byla žalovaná [číslo]) povinna zaplatit žalobci částku 1 500 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaná [číslo]) je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 14 114 Kč.

V. Žaloba, aby byla žalovaná [číslo]) povinna zaplatit žalobci částku 12 942 Kč, se zamítá.

VI. Žalovaná [číslo]) je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 50 000 Kč.

VII. Žaloba, aby byla žalovaná [číslo]) povinna zaplatit žalobci částku 79 800 Kč, se zamítá.

VIII. Žaloba, aby byla žalovaná [číslo]) povinna zaplatit žalobci částku 100 364 Kč a částku 413 450,92 Kč, se zamítá.

IX. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou [číslo]) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

X. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou [číslo]) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve výši 727.000 Kč. Ve své žalobě uvedl, že uzavřel s [anonymizována tři slova], jako osobou jednající za stát, na základě tehdy platného zákona o půdě, smlouvu o převodu pozemku [číslo], konkrétně ohledně pozemku [číslo] v [katastrální uzemí] zapsaný na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [stát. instituce] (dále jen„ pozemek“). Vlastnické právo k pozemku přešlo na žalobce ke dni [datum], kdy byl proveden zápis vkladu vlastnického práva katastrálním úřadem. Žalobce začal s pozemkem nakládat tedy jako s vlastním, začal plánovat jeho zemědělské využití a hodlal zde vystavět ekofarmu. Zpracoval projekt na výstavbu ekofarmy a oslovil úřady v souvislosti s vydáním územního rozhodnutí. Celý proces správního rozhodování o změnách v územním plánu trval 6-7 let a byl ukončen vydáním závazného stanoviska. Následně žalobce začal shromažďovat souhlasná stanoviska, aby se proces vydání územního rozhodnutí mohl ukončit. Dne [datum] vydal [stát. instituce] územně plánovací informaci o podmínkách vydání územního rozhodnutí a [datum] [stát. instituce]. Oba úřady sdělily podmínky, jaké musí stavba ekofarmy splňovat, aby mohlo být vydáno územní rozhodnutí. Dne [datum] byla u [název soudu] podána žaloba o určení vlastnického práva k nemovitostem a vlastnické právo žalobce k pozemku bylo zpochybněno žalobou. Dne [datum rozhodnutí] [název soudu], č.j. [číslo jednací] vydal rozsudek, ve kterém označil převod vlastnického práva za absolutně neplatný pro rozpor se zákonem a určil, že ČR je vlastníkem pozemku, který byl předmětem žaloby. Uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem [název soudu], č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce uvádí, že [anonymizována dvě slova] jednající jménem státu uzavřel absolutně neplatnou smlouvu o převodu pozemku a tím způsobil žalobci újmu, jak hmotnou, tak nehmotnou. Žalobce následně požadoval po [anonymizována tři slova] pozemek s obdobnými vlastnostmi co do rozlohy a účelu zemědělského využití. Státní pozemkový [anonymizováno] uvedl, že je ochoten přistoupit na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 28.863,80 Kč. Tato forma se zdála být žalobci nedostačená, neboť má za to, že na něj stát neměl vůbec vlastnické právo k předmětnému pozemku převádět. Žalobce se tedy domáhá náhrady škody z důvodu nesprávného úředního postupu, který odůvodňuje mimo jiné rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č.j. 28 Cdo 1119/2012 ze dne 3.11.2014, kdy Nejvyšší soud ČR uzavřel, že v procesu přidělování náhradních pozemků [anonymizována dvě slova] dochází k výkonu veřejné moci a konkrétně za nesprávný úřední postup označil nesprávný proces lustrace pozemků, který předcházel vydání náhradního pozemku žalobci. A i když v obecné rovině nelze vydání náhradního pozemku [anonymizována dvě slova] smlouvou o převodu považovat za výkon veřejné moci, mohou převodu předcházet úkony orgánu veřejné moci (např. lustrace), které jsou úředním postupem, za který je stát objektivně odpovědný. V tomto případě žalobce poukazuje na fakt, že procesu přidělení náhradního pozemku [anonymizována tři slova] zcela absentovala fáze procesu lustrace, i když k jejímu provedení byl [anonymizována tři slova] povinen. Právě neprovedením úkonů při výkonu veřejné moci – přidělování náhradního pozemku – [anonymizována dvě slova] a příslušný katastrální úřad pochybily a jejich nečinnost je nesprávným úředním postupem. S ohledem na uvedené požaduje žalobce po státu náhradu škody sestávající z hodnoty pozemku ve výši 100.363 Kč, úroky z prodlení z bezdůvodného obohacení, tj. z částky 28.863 Kč od [datum] do vydání bezdůvodného obohacení zpět, náhradu nákladů předchozího soudního řízení a nákladů právního zastoupení, náklady na vyhotovení znaleckého posudku a náklady spojené a vynaložené v souvislosti se změnou územního plánu v hodnotě 129. 800 Kč a nemajetkovou újmu.

2. Původní žalovaná [příjmení] [stát. instituce] se k věci vyjádřila svým podáním ze dne [datum] s tím, že žalobou uplatněný nárok neuznává, a to ani částečně. Uvedla, že při převodu svého majetku stát ani jím zřízené právnické osoby nevykonávají státní moc, ale vykonávají práva, jež náleží každému vlastníkovi při nakládání se svým majetkem. Proto se nejedná o úřední postup a odpovědnost státu za případné pochybení při smluvním převodu majetku státu. Jednání [anonymizována tři slova] při uzavírání smlouvy o převodu nelze považovat za výkon veřejné moci, což žalovaná opírá o judikaturu Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 425/2010 ze dne 21. 4. 2011, dále sp. zn. 30 Cdo 4039/2010, dle které se odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem uplatní pouze tam, kde jde o výkon veřejné moci. K rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 1119/2012 zmíněné žalobcem uvedla, že v této věci byla prováděna lustrace [stát. instituce] [anonymizována tři slova], který dopisem ze dne [datum] [anonymizována tři slova] sdělil, že předmětný pozemek není z převodu vyloučen, neboť se nejedná o pozemek, na který by bylo uplatněno právo na vydání podle zákona o půdě či jiných předpisů. V tomto případě však lustraci neprováděl orgán státní moci, nýbrž [anonymizována tři slova], který byl právnickou osobou sui generis a nevykonával státní správu a nevystupoval jako nositel veřejné moci, tj. nebyl úřední osobou ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1991 Sb.

3. Na základě poučení soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalovaná doplnila že žalobce postavil svou žalobu na tvrzení, že lustraci pozemku prováděl [anonymizována tři slova], který se měl dopustit nesprávného úředního postupu. Žalovaná však nárok v žalobě uplatněný odmítla právě proto, že v době uzavírání smlouvy o převodu pozemků [anonymizována tři slova] nevykonával státní správu a nevystupoval jako nositel veřejné moci, tj. nebyl úřední osobou ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1991 Sb. a byl právnickou osobou sui generis zřízenou zákonem č. 569/1991 Sb. Dále uvedla, že pozemkový úřad nemohl provádět lustraci historického církevního majetku, protože k tomu nemohl a ani nemusel mít podklady. Ucelené informace o zemědělském majetku vlastněném církevními právnickými osobami mohl mít [anonymizována tři slova] až po [datum]. Dále žalovaná uvedla, že při jednání předložila vyjádření [anonymizována tři slova] ze dne [datum] a doklad ze dne [datum], který prokazuje, že [anonymizována tři slova] prověřoval předmětný pozemek podle § 2 zák. č. 95/1999 Sb. Tento doklad rovněž potvrzuje, že pozemkový úřad pozemek správně prolustroval dle ust. § 2 odst. 2 písm. a) a d) zák. č. 95/1999 Sb.. V tomto případě tedy katastrální úřad dne [datum] sdělil, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] není z převodu vyloučen.

4. S ohledem na provedené důkazy při jednání dne [datum] a nově založené do spisu včetně vyjádření stran, soud dovodil, že není dána pasivní legitimace na straně žalované, neboť lustraci předmětného pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] prováděl katastrální úřad. Z toho důvodu soud nově začal jednat s příslušnou organizační složkou státu na straně žalované s [anonymizováno 7 slov].

5. Žalovaná [příjmení] – [název žalované] se k věci vyjádřila svým podáním ze dne [datum] a uvedla, že nárok v žalobě uplatněný neuznává, a to ani částečně. Uvedla, že z podkladů poskytnutých [stát. instituce] bylo zjištěno, že dne [datum] požádal [anonymizována tři slova] o ověření, zda konkrétní pozemky uvedené v žádosti, mj. také předmětná parcela [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], po 25. únoru 1948 nepřešly ani nebyly převedeny do vlastnictví státu z vlastnictví církve, náboženské společnosti, řádu nebo kongregace, nebo že ke dni [datum] nebyly ve vlastnictví obcí. Na základě této žádosti zaslalo [stát. instituce] [anonymizována tři slova] sdělení ze dne [datum], v němž bylo uvedeno, že předmětný pozemek nebyl majetkem církve ani jiné náboženské společnosti a nebyl ke dni [datum] majetkem žádné obce. Dne [datum] požádal [anonymizována tři slova] o vyhotovení kopie knihovní vložky 293 pro [katastrální uzemí], ze které vyplývá, že parcely [číslo] jejichž sloučením vznikla pozemková parcela [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], byly historickým církevním majetkem, konkrétně [anonymizována dvě slova]. S právními účinky vkladu ke dni [datum] povolilo [stát. instituce] vklad vlastnického práva na podkladě smlouvy o převodu pozemku uzavřené dne [datum] mezi žalobcem jako nabyvatelem a [anonymizována tři slova], jako převádějícím. Dne [datum] došla [stát. instituce] žádost [anonymizována dvě slova] o vyznačení poznámky o podané žalobě na určení vlastnického práva státu k podané žalobě. Zápis byl proveden dne [datum] pod sp. zn. Z - [číslo]. Na podkladě rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl proveden vklad vlastnického práva ČR k předmětnému pozemku, správa nemovitostí ve vlastnictví státu [anonymizována tři slova]. S právními účinky vkladu ke dni [datum] povolilo [stát. instituce] vklad vlastnického práva, kterým se [anonymizována dvě slova] vydává pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec]. Žalovaná následně uvedla, že v této věci je nutno nejprve posoudit, zda se jedná o nárok žalobce vycházející z nesprávného úředního postupu či nárok z titulu rozhodnutí. Uvedla, že škoda žalobci nevznikla samotnou lustrací, resp. sdělením [anonymizována dvě slova] [okres], že pozemek není historickým církevním majetkem a zřejmě ani uzavřením smlouvy s [anonymizována dvě slova], ale až vkladem práva do katastru, protože vlastnické právo k nemovitostem evidovaným v katastru vzniká vkladem práva do katastru. Odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 1119/2012 ze dne 11.3.2014 pokládá žalovaná za nepřiléhavý, neboť v nyní souzené věci se výsledek chybné lustrace odrazil právě v obsahu rozhodnutí [stát. instituce], když návrh na vklad vlastnického práva žalobce nebyl zamítnut z důvodu porušení tzv. blokačního paragrafu zákona o půdě. Dále uvedla, že samotnou lustraci prováděl [anonymizována tři slova], který měl k dispozici kopii příslušné vložky pozemkové knihy, ze které vyplývá, že předmětný pozemek je historickým církevním majetkem. Žalovaná také uplatnila námitku promlčení nároku žalobce, neboť rozhodnutí o povolení vkladu práva do katastru bylo vydáno již v roce 2005 a k tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího sodu ČR, sp. zn. 28 Cdo 161/2012. Následně žalovaná rovněž zpochybnila výši tvrzené škody.

6. Soud ve věci vydal dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] C [číslo] mezitímní rozsudek, kde rozhodl, že základ nároku žalobce je po právu. V odůvodnění uvedl, že žalobce se žalobou domáhal náhrady škody z důvodu nesprávného úředního postupu, kdy uváděl, že v procesu přidělování náhradních pozemků [anonymizována tři slova] dochází k výkonu veřejné moci a za nesprávný úřední postup označil proces lustrace pozemků, který předcházel vydání náhradního pozemku žalobci. A i když v obecné rovině nelze vydání náhradního pozemku [anonymizována tři slova] smlouvou o převodu považovat za výkon veřejné moci, mohou převodu předcházet úkony orgánu veřejné moci (např. lustrace), které jsou úředním postupem, za který je stát objektivně odpovědný. V tomto případě žalobce poukazuje na fakt, že procesu přidělení náhradního pozemku [anonymizována dvě slova] zcela absentovala fáze procesu lustrace, i když k jejímu provedení byl [anonymizována dvě slova] povinen. Právě neprovedením úkonů při výkonu veřejné moci – přidělování náhradního pozemku – [anonymizována dvě slova] a příslušný katastrální úřad pochybily a jejich nečinnost je nesprávným úředním postupem. Nicméně v průběhu dokazování před soudem bylo zjištěno, že předchozí lustrace před převodem pozemku neabsentovala, ale tuto naopak prováděl katastrální úřad. Z toho důvodu soud začal na straně žalované jednat s [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Z následného jednání a dokazování před soudem již s novou organizační složkou státu vyplynulo, že dne [datum] požádal pozemkový [anonymizováno] [stát. instituce] o sdělení zda nemovitost parc. [číslo] v [obec] u [obec] nebyla podle podkladů v katastru nemovitostí a předchozích evidencí majetkem církve, náboženské společnosti, řádu nebo kongregace a nebyla podle podkladů katastru nemovitostí a předchozích evidencí ke dni [datum] majetkem žádné obce. Na to reagoval [stát. instituce] dne [datum] s tím, že předmětný pozemek parc. [číslo] v [obec] u [obec] nebyl majetkem církve ani jiné náboženské společnosti a obce. Pozemkový fond tedy postupoval zcela v souladu se zákonem, když požádal příslušný katastrální úřad o lustraci, zda pozemek není církevním majetkem. Dle této lustrace pak uzavřel s žalobcem smlouvu o převodu předmětného pozemku parc. [číslo] do jeho vlastnictví. Soud v tomto odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 1119/2012 ze dne 11. 3. 2014, který již v žalobě zmiňoval žalobce a kde se uvádí, že„ jakkoliv platí, že samotné uzavření smlouvy [anonymizována dvě slova] s oprávněnou osobou není výkonem veřejné moci, nelze současně dospět k závěru, že není naplněn předpoklad odpovědnosti státu za škodu, tj., že chybí existence úředního postupu a tudíž ani žádný z dílčích postupů není úředním postupem, za který by stát odpovídal podle zákona č. 82/1998 Sb.“ I v tomto případě podpisu smlouvy o převodu náhradního pozemku žalobci předcházel proces lustrace pozemku, jehož cílem bylo zjištění, zda je možné předmětný pozemek platně převést do vlastnictví žalobce. Jak uvedeno shora, tato žádost byla provedena na základě dotazu [anonymizována dvě slova] a katastrální úřad jednoznačně sdělil, že tento pozemek není z převodu vyloučen, tj. nejedná se o církevní majetek. V tomto soud opět odkázal na již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 1119/2012 ze dne 11. 3. 2014, který se zabýval otázkou, zda lustrace může být považována za úřední postup, za který odpovídá stát podle zákona č. 82/1998 Sb. a došel k závěru, že proces lustrace je úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. V obecné rovině tedy platí, že i když nelze vydání náhradního pozemku [anonymizována dvě slova] smlouvou o převodu považovat za výkon veřejné moci, mohou převodu předcházet úkony orgánu veřejné moci (např. lustrace), které jsou úředním postupem, za který je stát objektivně odpovědný podle zákona č. 82/1998 Sb. Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavřel, že uvedená lustrace byla nesprávným úředním postupem, která vyvolala vznik škody. Objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem se stát nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři předpoklady, a to 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem. S ohledem na uvedené, soud dovodil i základ nároku co do výše požadované materiální a nemateriální škody. Příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem je bezpochyby dána, neboť bez vadného výkonu veřejné moci, tj. lustrace, by následek, tj. uzavření následně neplatné smlouvy, nenastal. To znamená, že bez chybné lustrace by nedošlo ke škodě, neboť by vůbec nedošlo k uzavření předmětné smlouvy o převodu pozemku parc. [číslo] tím pádem by žalobci nebyla způsobena jak materiální škoda spočívající v četných nákladech vynaložených v souvislosti s budováním ekofarmy na předmětném pozemku, tak i nemateriální újma. Na tom nic nemění ani skutečnost, že z knihovní vložky [katastrální uzemí] vyplývalo, že pozemky parc. [číslo] [číslo] (později sloučené do předmětného pozemku) byly vedeny jako církevní majetek, neboť pozemkovému fondu žádný zákon neukládal, aby prováděl sám pátrací činnost po historii daných pozemků, na rozdíl od povinnosti vyžádat si lustraci na daný pozemek. K námitce žalované na promlčení nároku žalobce, neboť rozhodnutí o povolení vkladu práva do katastru bylo vydáno již v roce 2005, soud uvedl, že s tímto právním názorem se neztotožňuje. Žalovaná výslovně odkazovala na promlčecí dobu 10 let od vydání rozhodnutí o povolení vkladu práva do katastru. Nicméně v tomto případě se nejednalo o žalobu z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, ale žalobu z důvodu nesprávného úředního postupu. Je tedy na místě zkoumat, kdy se žalobce o nesprávném úředním postupu, tedy lustraci, která předcházela uzavření smlouvy o převodu pozemku parc. [číslo] v [obec] u [obec], dozvěděl. Dle soudu to nemohlo být dříve než rozhodnutím [název soudu] o určení, že vlastníkem pozemku [číslo] v [obec] u [obec] je [země]. Rozsudek [název soudu] nabyl právní moci dne [datum]. Tímto se teprve žalobce dozvěděl, že mu vznikla škoda. Žaloba k soudu byla podána dne [datum]. V zákoně stanovená tříletá promlčecí doba tedy ještě neuplynula. 7. [název soudu], jako soud odvolací, dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka] napadený rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ve spojení s opravným usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Ve svém odůvodnění uvedl, že souhlasí se soudem prvního stupně, že šlo o nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb. a že zde byla dána příčinná souvislost mezi tímto nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Odvolací soud přisvědčil tomu, že bez uvedeného vadného výkonu veřejné moci, tj. chybně provedené lustrace, by následek, tj. uzavření neplatné smlouvy o převodu pozemku a potažmo i nesprávný zápis vlastnického práva žalobce k předmětnému pozemku do katastru nemovitostí, nenastal. Uvedl, že souhlasí se soudem I. stupně, že odpovědnost státu za škodu vzniklou žalobci z nesprávného úředního postupu katastrálního úřadu, který vydal negativní lustraci o předmětném pozemku v souvislosti s převodem vlastnického práva na žalobce, je dána. Přiklonil se též k závěru, že od této negativní lustrace se následně odvíjely důsledky spočívající předně zejména v uzavření absolutně neplatné smlouvy mezi žalobcem a [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] a následně také ve vydání rozhodnutí o vkladu vlastnického práva žalobce k tomuto pozemku. Zároveň uvedl, že nepřisvědčil námitce žalované, že by se žalobce mohl svého nároku výhradně domáhat z titulu nezákonného rozhodnutí. S ohledem na uvedené, že nárok žalobce není nárokem z titulu nezákonného rozhodnutí, není opodstatněná ani námitka promlčení vznesená žalovanou a přisvědčil tak názoru sodu I. stupně, že pokud se žalobce domáhá svého nároku z titulu opodstatněnosti státu za nesprávný úřední postup, nejsou jeho nároky promlčeny. Promlčení se v tomto případě totiž odvíjí od skutečnosti, kdy se žalobce o nesprávném úředním postupu, tj. o lustraci, dozvěděl, k čemuž nemohlo dojít dříve než rozhodnutím [název soudu] o určení, že vlastníkem předmětného pozemku je [země] (rozsudek [název soudu] nabyl právní moci dne [datum]). Výjimku však může představovat nárok na náhradu imateriální újmy (§ 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.) u něhož soudu I. stupně přehlédl, že zde žalovaná vznesla námitku promlčení. Nicméně vytkl soudu I. stupně, že se dostatečně nezabýval posouzením jednotlivých nároků žalobce, především žalobce nevedl k odstranění vad žaloby ve smyslu ust. § 43 o.s.ř., přestože bylo zřejmé, že žaloba vykazuje vady, a to zejména v podobě nedostatečných tvrzení a nedostatečné specifikace jednotlivých nároků. Zejména žalobce nikterak neodůvodnil svůj nárok na přiznání úroků z bezdůvodného obohacení z částky 28 863,80 Kč od [datum]. Žalobce dosud ničeho nespecifikoval ve vztahu ke svému nároku na přiznání náhrady nákladů předchozího soudního řízení, nákladů právního zastoupení a náhradu nákladů za vyhotovení znaleckého posudku, o jaké soudní řízení se má jednat a na základě čeho tyto náhrady požaduje. Rovněž nebyl vymezen ani jeho další uplatněný nárok, a to náklady spojené a vynaložené v souvislosti se změnou územního plánu označený jako„ nemajetková újma“ v hodnotě 129 800 Kč. Dále odvolací soud vytkl soudu I. stupně, že se dostatečně nevěnoval otázce pasivní legitimace, a to s ohledem na námitky žalované vznesené v průběhu řízení, tedy, že u nároku na úroky z bezdůvodného obohacení by se dalo uvažovat i o odpovědnosti jiné složky státu ve smyslu námitky, že vrácení kupní ceny nespadá pod činnost orgánu zeměměřičství a katastru nemovitostí. Dále se soud I. stupně nezabýval otázkou promlčení ve vztahu k nároku na náhradu imateriální újmy.

8. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobce, aby svou žalobu řádně doplnil, a to tak, že a) přesně specifikuje, co představuje částka 28 863,80 Kč a jak k této částce dospěl, b) uvede, z jakého důvodu požaduje úroky z bezdůvodného obohacení z částky 28 863,80 Kč ode dne [datum] do dne vydání bezdůvodného obohacení, c) sdělí, zda se u požadovaných úroků z bezdůvodného obohacení jedná o úroky zákonné či smluvní a v jaké výši tyto úroky požaduje, d) u náhrady nákladů předchozího soudního řízení a právního zastoupení uvede, o jaké soudní řízení se jednalo, z čeho uvedené náklady sestávají a jak dospěl k uvedené výši včetně důvodu, proč tyto náklady požaduje, e) v případě náhrady za zaplacený znalecký posudek uvede, o jaký znalecký posudek se jedná a z jakého důvodu požaduje tyto náklady uhradit, f) bude přesně specifikovat náklady spojené a vynaložené v souvislosti se změnou územního plánu a uvede, zda je požaduje z titulu majetkové či nemajetkové újmy.

9. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil, že částka 25 863 Kč představuje hodnotu bezdůvodného obohacení, kterou stát žalobci nabízel před podáním žaloby jako kompenzaci, avšak dosud jí neuhradil. Žalobce upřesnil, že nejde o částku 28 863,8 Kč, ale o částku ve výši 25 863,80 Kč. Dále uvedl, že úroky z bezdůvodného obohacení z částky výši 25 863,80 Kč od [datum] do vydání bezdůvodného obohacení požaduje z důvodu, že na základě smlouvy o převodu pozemku [číslo] byl na žalobce převeden pozemek neplatně. Tento úrok pak žalobce požaduje v kapitalizované výši ode dne následujícího po uzavření smlouvy dne [datum] do [datum], tj. do dne podání žaloby. Dále uvedl, že požaduje náklady řízení tj. 5000 Kč za soudní poplatek viz rozsudek [název soudu], č.j. [číslo jednací] a dále náklady odvolacího řízení ve výši 8 228 Kč (viz. rozsudek [název soudu], [pobočka]). Dále žalobce požaduje uhradit zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 5000 Kč. K požadavku na zaplacení 1 500 Kč za znalecký posudek [číslo] ze dne [datum] uvedl, že k tomu nemá žádný doklad. Požadavek na zaplacení částky 129 800 Kč vyplývá dle žalobce z toho, že musel vynaložit tuto částku na změnu územního plánu, neboť žalobce chtěl na předmětném pozemku vystavět zemědělský objekt. Žalobce uvedl, že tato částka představuje vynaložené náklady, které přesně specifikoval, nicméně uvedl, že se jedná o nemajetkovou újmu. Uvedl, že se nemůže jednat o újmu majetkovou, neboť škoda nevznikla v samotném důsledku odnětí pozemku, nýbrž v propadnutí restitučního nároku a nemožnosti vydání náhradního pozemku. Předmětným nesprávným úředním postupem tak došlo k zásahu do jeho přirozeného práva, práva na lidskou důstojnost, ev. čest. Žalobce žádá a žádal náhradu a přiznání nemajetkové újmy podle občanského zákoníku, neboť žalobce pociťuje vzniklou újmu jako osobní neštěstí. Své podání ze dne [datum] žalobce následně ještě upravil a zpřesnil podáním ze dne [datum], kde výslovně uvedl, že požaduje celkovou částku 727 000 Kč, která se skládá z 1) částky 25 863,80 Kč (hodnota bezdůvodného obohacení), 2) částky 24 851,28 (kapitalizované úroky z prodlení), c) částky 1 500 Kč z titulu nákladů za znalecký posudek, 4) částky 31 170 Kč včetně DPH za náklady řízení, 5) částky 129 800 Kč za náklady vynaložené v souvislosti se změnu územního plánu – nemajetková újma, 6) částky 100 364 Kč (hodnota předmětného pozemku dle znaleckého posudku, o který žalobce přišel), 7) částky 413 450,92 Kč (částka představujícího hodnotu, kterou by měl předmětný pozemek, pokud by se přeměnou z orné půdy přeměnil na stavební pozemek určený pro výstavbu ekofarmy.

10. Následně soud začal ve věci jednat na straně žalované rovněž s [anonymizováno 5 slov] (žalovaná [číslo]), a to ve vztahu k nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení a úroků z bezdůvodného obohacení.

11. Podáním ze dne [datum] žalovaná [číslo] uvedla, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 25 863,80 Kč nesporuje a vyzvala žalobce ke sdělení platebních dispozic.

12. Žalobce vzal svou žalobu co do částky 4 114 Kč zpět. Uvedl, že tato částka představuje část nároku na vynaložené náklady řízení u [název soudu]. Soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] řízení co do částky 4 114 Kč zastavil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

13. Soud k věci provedl následující dokazování:

14. Z rozhodnutí Okresního úřadu [okres], [číslo jednací] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že podle § 9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb. paní [jméno] [příjmení] není vlastníkem nemovitostí v k.ú. [obec], [územní celek] o výměře [anonymizováno], [číslo] ha, a to z toho důvodu, že tyto pozemky nelze identifikovat.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že paní [jméno] [příjmení] jako postupitel a pan [jméno] [příjmení] jako postupník uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem je část restituční pohledávky postupitele z titulu jejího nároku na náhradu za nevydané nemovitosti [číslo] ha. (pozemky nebyly vydány rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [okres], [číslo jednací] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí]). Účastníci se touto smlouvou dohodli na postoupení pohledávky za účelem vydání pozemků. Vyrovnání mezi stranami bude řešeno zvláštní smlouvou.

16. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že pan [jméno] [příjmení] jako postupitel a pan [příjmení] [jméno] [příjmení] jako postupník uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem jsou nároky na náhradu za nevydané nemovitosti. (pozemky nebyly vydány rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [okres], [číslo jednací] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí]).

17. Z dohody o narovnání uzavřené mezi [anonymizována tři slova] a panem [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že oprávněnému panu [příjmení] [příjmení] vznikl na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené s postupitelem [jméno] [příjmení] nárok na bezúplatný převod pozemků za pozemky nevydané rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [okres], [číslo jednací] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí]. Výměra pozemků, které je nutno ocenit průměrnou cenou a jejich vypočtená cena v katastrálním území činí 13 1854 m2 x 4,31 Kč = 568 290,74 Kč. Z čl. IV smlouvy vyplývá, že tato dohoda je podkladem pro uzavření smlouvy o převodu jiných pozemků ve vlastnictví státu podle § 11 odst. 2 zákona o půdě.

18. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že pan [příjmení] [jméno] [příjmení] jako postupitel a žalobce jako postupník uzavřeli smlouvu, kdy postupitel prohlásil, že nabyl smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne [datum] s [jméno] [příjmení] pohledávku za [anonymizována tři slova] na vydání náhradních pozemků o výměře [výměra] za pozemky nevydané v k.ú. [obec], okres [okres] Okresního úřadu [okres], [číslo jednací] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí]. Výměna pozemků byla oceněna [anonymizována tři slova], ú.p. [obec] na hodnotu 568 291 Kč. Oprávněná osoba má právo na jiné pozemky ve vlastnictví státu. Část nároku postupuje touto smlouvou postupitel postupníkovi v hodnotě 253 358 Kč.

19. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne [datum] k žádosti pozemkového fondu ze dne [datum] bylo zjištěno, že [stát. instituce], [stát. instituce] sděluje, že par. [číslo] v [obec] u [obec] nebyla podle podkladů v katastru nemovitostí a předchozích evidencí majetkem církve, náboženské společnosti, řádu nebo kongregace a nebyla podle podkladů katastru nemovitostí a předchozích evidencí ke dni [datum] majetkem žádné obce.

20. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu [datum] bylo zjištěno, že pozemek, parcela [číslo] o výměře [výměra] je ve vlastnictví České republiky a správu nemovitostí vykonává [anonymizováno] fond ČR, to vše zapsáno na [list vlastnictví], okres [okres], katastrální území [číslo].

21. Z ocenění pozemku parcela [číslo] o výměře [anonymizováno], [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že celková cena pozemku je 25.863,80 Kč.

22. Z přihlášky oprávněné osoby k veřejné nabídce pozemků určených k převodu oprávněným osobám podle zákona č. 229/1991 Sb. ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce žádal o pozemek [číslo] o výměře 9124 m2 za cenu xanon [číslo] v [katastrální uzemí].

23. Z potvrzení restitučních nároků ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce požaduje vydání náhradních pozemků. [anonymizována tři slova], územní pracoviště [okres], že dosud neposkytlo žalobci žádnou náhradu ve výši 25.863,80 Kč.

24. Z fotokopie knihovní vložky [katastrální uzemí] v [obec] (založené jako příloha [číslo]) bylo zjištěno, že v této vložce jsou mj. uvedeny pozemky parc. [číslo] [číslo] z druhé strany dokumentu vyplývá, že tyto parcely byly ve vlastnictví [anonymizována dvě slova].

25. Z prověření pozemku [anonymizována tři slova] podle § 2 zákona č. 95/1999 Sb., a to pozemku [číslo], parcelní [číslo] [katastrální uzemí] ze dne [datum] bylo zjištěno, že prověřoval předmětný pozemek mj. také u katastrálního úřadu a výsledkem bylo, že pozemek není vyloučen z převodu.

26. Ze smlouvy o převodu pozemku [číslo] uzavřené mezi [anonymizována tři slova] a žalobcem dne [datum] bylo zjištěno, že předmětem smlouvy je převod pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] za cenu 25 863,80 Kč vedený na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [katastrální uzemí]. Dle čl. II. této smlouvy vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, a to smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne [datum] ve výši 253 358 Kč mezi [anonymizováno] [příjmení] a nabyvatelem.

27. Z návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podaného na katastrální úřad v [obec] dne [datum] bylo zjištěno, že navrhovatelé, tedy [anonymizována tři slova] a žalobce žádají, aby [stát. instituce] povolil vklad vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra].

28. Z dopisu [anonymizována dvě slova] [okres] adresovaného [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], pracoviště [okres] dne [datum] bylo zjištěno, že jim zasílají k evidenci smlouvu o převodu pozemků [číslo], která byla uzavřena dne [datum] a žalobci byl převeden pozemek v k.ú. [obec], okres [okres] ve výši 25.863,80 Kč.

29. Z žaloby o určení vlastnického práva státu k nemovitostem ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce [příjmení] královéhradecké podalo žalobu proti [celé jméno žalobce] a [anonymizováno] – [anonymizována tři slova] a požadovalo určení, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] je [země].

30. Z žádosti o vyznačení poznámky na základě podané žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že [anonymizována dvě slova] podalo žádost na [stát. instituce], [stát. instituce] (došlo jim [datum]) o vyznačení poznámky v katastru nemovitostí o podané žalobě, kterým se domáhá určení, že je [země] vlastníkem nemovitosti parc. [číslo] v [obec] u [obec].

31. Z informace o řízení č. [anonymizováno] [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] bylo založeno řízení, téhož dne bylo provedeno zaplombování nemovitosti a provedení záznamu bylo ke dni [datum].

32. Z rozsudku [název soudu], č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že tímto rozhodnutím bylo určeno, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [okres] je Česká republika a řízení ohledně návrhu [celé jméno žalobce], aby soud uložil státu povinnost [celé jméno žalobce] vydat pozemek, jehož parametry, zejména výměra, kultura, zařazení v územním plánu příslušné obce, dostupnost inženýrských sítí a napojení na místní a státní komunikace jsou stejné jako u pozemku parc. [číslo] [obec] u [obec] se zastavuje a po právní moci bude tato věc postoupena státnímu pozemkovému úřadu. Pod výrokem č. III. rozsudku bylo rozhodnuto, že je žalobce povinen zaplatit 5 000 Kč na účet [název soudu] za soudní poplatek. Právní moc rozsudku je [datum].

33. Z rozsudku [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že rozhodnutí [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo potvrzeno.

34. Z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. V [číslo] [rok] [číslo] bylo zjištěno, že byl proveden vklad ke dni [datum], a to s právními účinky ke dni [datum], a to dle rozsudku [název soudu] sp. zn. [spisová značka].

35. Z dopisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní úprava možného převodu pozemků z vlastnictví státu zákonem o půdě a zákonem č. 503/2012 Sb. neumožňuje žalobci k jeho žádosti převést jiný pozemek, ale pouze vydat bezdůvodné obohacení, které [anonymizováno] zneplatněním smlouvy vzniklo, tj. 28 863,80 Kč.

36. Z návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí podle § 14 zákona č. 256/2013 Sb. došlého na [stát. instituce], [stát. instituce] dne [datum] soud zjistil, že [anonymizována dvě slova] požádalo o vklad vlastnického práva k parc. [číslo] v [obec] u [obec].

37. Z rozhodnutí [anonymizována tři slova] ze dne [datum], sp. zn. [číslo] vyplývá, že [anonymizována tři slova] rozhodl tak, že vydává oprávněné osobě [anonymizována dvě slova] nemovitou věc, a to katastrální území [číslo] – [obec] u [obec], číslo parcely [číslo] o výměře [výměra]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

38. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu [datum] bylo zjištěno, že pozemek, parcela [číslo] o výměře [výměra] je ve vlastnictví [anonymizována dvě slova], to vše zapsáno na [list vlastnictví], okres [okres], katastrální území [číslo].

39. Z osvědčení o autorizaci [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že [celé jméno žalobce] je autorizovaným technikem v oboru pozemní stavby. Z průkazu zvláštní způsobilosti bylo zjištěno, že žalobce je jako držitel průkazu oprávněn vykonávat činnost vedoucího projektanta v oboru stavebním – projektování a dále funkci vedoucího inženýrského útvaru.

40. Z černobílých fotografií je vidět poloha pozemku, vizualizace ekofarmy a zemědělských objektů. Z přiložených map je vidět poloha budoucí ekofarmy.

41. Ze stanoviska [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že v zájmovém území (pozemku žalobce) nejsou umístěna žádná provozovaná plynárenská zařízení a plynovodní přípojky ve vlastnictví nebo správě [právnická osoba] Ze souhlasu správy a údržby silnic ze dne [datum] vyplývá souhlas vlastníka silnice ke zřízení nového komunikačního připojení na silnici [spisová značka] v km ca [anonymizováno] v rámci stavby„ Zemědělský objekt na pozemku p. [číslo] k.ú. [obec] v [obec]“ za tam stanovených podmínek. Z vyjádření [stát. instituce] ze dne [datum] vyplývá, že vedoucí úseku památkové péče nemá k provedení stavby z hlediska památkové péče připomínek. Z Krajského úřadu [územní celek] ze dne [datum] bylo zjištěno, že záměr„ Zemědělského objektu na [parcelní číslo] v k.ú. [obec] u [obec] vytvářejícího zázemí pro chov ovcí a zajištění údržby daného pozemku“ se nedotýká dalších zájmů na ochranu životního prostředí. Ze závazného stanoviska [anonymizována tři slova] [územní celek] ze dne [datum] vyplývá, že závazné stanovisko k PD„ Chov ovcí a včelín v obci [obec] na pozemku parc. [číslo]“ je takové, že s předloženou projektovou dokumentací na uvedenou akci vydávají souhlas bez připomínek. Z územně plánovací informace o podmínkách vydání územního rozhodnutí ze dne [datum] bylo zjištěno, že je možné zrealizovat záměr vybudování zemědělského objektu vytvářejícího zázemí pro chov ovcí na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], kterou podal žalobce. Ze stanoviska [stát. instituce] ze dne [datum] vyplývá souhlas s výstavbou zemědělského objektu vytvářejícího zázemí pro chov ovcí na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] za jimi uvedených podmínek. Z vyjádření ke stavbě ze dne [datum] vyplývá souhlas [anonymizována dvě slova] se stavbou zemědělského objektu vytvářejícího zázemí pro chov ovcí na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], za jimi předložených podmínek. Souhlas se stavbou zemědělského objektu vytvářejícího zázemí pro chov ovcí na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] dal dne [datum] i [anonymizována tři slova] [územní celek] (viz. závazné stanovisko ze dne [datum]), [stát. instituce] (vyjádření úřadu územního plánování ze dne [datum]).

42. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného [jméno] [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] vyplývá ocenění zemědělského pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] částkou 36 953,08 Kč a dále stanovení hodnoty nemovitosti metodou srovnávací ve výši 100 364 Kč. Z vyjádření ke znaleckému posudku [číslo] vypracovaného znalkyní [jméno] [příjmení] [příjmení] dne [datum] bylo zjištěno, že znalkyně uvedla, že v případě, že by na pozemek bylo vydáno územní rozhodnutí, odhaduje obvyklou cenu na částku 698 680 Kč.

43. Z 2x dokladu o zaplacení částky 5000 Kč vyplývá, že žalobce složil 2x (dva variabilní symboly) částku 5000 Kč [název soudu]. Z pokladního dokladu ze dne [datum] vyplývá, že žalobce zaplatil částku 4 114 Kč.

44. Z uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce svůj nárok po žalované vymáhal.

45. Z vyjádření k nároku na určení vlastnického práva k výši škody a nemajetkové újmy ze dne [datum] bylo zjištěno, že [anonymizována tři slova] podal vyjádření [stát. instituce] v uvedené věci s tím, že předmětný pozemek [adresa] o výměře [výměra] v ceně 25.863,80 Kč v k.ú. [ulice] u [obec] byl převeden jedinému žadateli [celé jméno žalobce] smlouvou [číslo] ze dne [datum]. Z podkladů vyplynulo, že pozemek byl standardně prověřován, [anonymizována tři slova] [okres] dne [datum] sdělil, že pozemek z hlediska majetku církve není z převodu z vlastnictví státu vyloučen, nicméně konkrétní vyjádření dotazovaných institucí včetně KÚ se však nenalezly. S ohledem na rozsudky [anonymizováno] v [obec], č.j. [číslo jednací] a potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu, který prohlásil smlouvu [číslo] ze dne [datum] za neplatnou, nelze než konstatovat, že předmětný pozemek byl převeden z vlastnictví státu v rozporu s ust. § 29 zákona o půdě.

46. Z výslechu žalobce soud zjistil, že tento kupoval předmětný pozemek v [obec] u [obec] s tím účelem, že by tam mohl hospodařit a vystavět hospodářský objekt a také zázemí pro sebe na důchod. Vynaložil na to poměrně velké úsilí. Vyřídit, aby tam mohl stát ten hospodářský objekt trvalo 6-7 let, musel udělat projektovou dokumentaci, jezdit po úřadech. Vytvořil si k tomu pozemku vztah i k lidem, se kterými se tam stýkal. A nakonec mu po 9, 5 letech, kdy již mu byl vydán souhlas, že tam ten objekt může být, byl pozemek odebrán s tím, že patří církvi. K pozemku si vytvořil osobní vztah, počítal s ním do budoucna, mrzí ho to, protože do toho dal úsilí a energii. Bylo to pro něj nepředstavitelné, že se v dnešní době něco takového může stát. Je český občan, má ve stát důvěru, žil s důvěrou ve stát a takto se mu to celé zhroutilo. Nechalo to na něm psychické následky, nikdy nečekal, že by se něco takového mohlo stát a také se mu to předtím nikdy nestalo. Počítal s tím, že mu bude pomáhat rodina a že toto místo budou všichni využívat k rekreaci. Když začal pracovat na pozemku bylo mu [anonymizováno] let, dnes je mu [anonymizováno] let a mohl si již užívat, mohlo být vše postavené. Dnes už nemá sílu a ani chuť nic takového tvořit.

47. Na základě provedeného dokazování došel soud k následujícím závěrům o skutkovém ději: Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] se žalobce jako postupník stal majitelem nároku na vydání náhradních pozemků o výměře [výměra] v k.ú. [obec], okres [okres]. Tento nárok mu byl postoupen [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků za pozemky vydané rozhodnutím Okresního úřadu [okres] základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené s postupitelem [jméno] [příjmení], kdy tento získal tento nárok rovněž na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] od [jméno] [příjmení]. Dne [datum] požádal pozemkový fond [stát. instituce] o sdělení zda nemovitost parc. [číslo] v [obec] u [obec] nebyla podle podkladů v katastru nemovitostí a předchozích evidencí majetkem církve, náboženské společnosti, řádu nebo kongregace a nebyla podle podkladů katastru nemovitostí a předchozích evidencí ke dni [datum] majetkem žádné obce. Na to reagoval [stát. instituce] dne [datum] s tím, že předmětný pozemek parc. [číslo] v [obec] u [obec] nebyl majetkem církve ani jiné společnosti a obce. Pozemek parc. [číslo] v [obec] u [obec] o výměře [výměra] byl oceněn na 25.863,80 Kč. Dne [datum] požádal žalobce o pozemek parc. [číslo] v [obec] u [obec] o výměře [výměra] za cenu xanon [číslo] jako vydání náhradních pozemků. Pozemkový fond ČR svým dokumentem ze dne [datum] prověřoval předmětný pozemek mj. také u katastrálního úřadu a výsledkem bylo, že pozemek není vyloučen z převodu, tj. nejednalo se o majetek církve ani obce. Přitom z fotokopie knihovní vložky [katastrální uzemí] vyplývalo, že pozemky parc. [číslo] [číslo] (později sloučené do parc. [číslo]) byly ve vlastnictví [anonymizována dvě slova]. Vzhledem k tomu, že katastrální úřad uvedl, že pozemky nejsou z prodeje vyloučeny, uzavřel [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s žalobcem dne [datum] smlouvu o převodu pozemku [číslo] o výměře [výměra] za cenu 25.863,80 Kč a žalobci tak vznikl nárok na bezúplatný převod pozemku podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřenou dne [datum] mezi [anonymizováno] [příjmení] a žalobcem. Vklad vlastnického práva k nemovitosti parc. [číslo] proběhl ke dni [datum]. Dne [datum] podalo [anonymizována dvě slova] žalobu o určení vlastnického práva státu k nemovitostem proti [celé jméno žalobce] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a požadovalo určení, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] je [země]. Následně podalo [anonymizována dvě slova] žádost o vyznačení poznámky na základě podané žaloby na [stát. instituce], [stát. instituce] o vyznačení poznámky v katastru nemovitostí o podané žalobě. [anonymizována dvě slova] dne [datum] provedl u uvedené nemovitosti parc. [číslo] zaplombování. Následně [název soudu] pod č.j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] určil, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [okres] je [země] a řízení ohledně návrhu [celé jméno žalobce], aby soud uložil státu povinnost [celé jméno žalobce] vydat pozemek, jehož parametry, zejména výměra, kultura, zařazení v územním plánu příslušné obce, dostupnost inženýrských sítí a napojení na místní a státní komunikace jsou stejné jako u pozemku parc. [číslo] [obec] u [obec] zastavil a po právní moci bude tato věc postoupena státnímu pozemkovému úřadu. [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí] rozhodnutí [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] potvrdil. V mezidobí požádal žalobce o souhlasná stanoviska pro výstavbu zemědělského objektu na pozemku parc. [číslo]. Souhlasné stanovisko následně obdržel od RWE dne [datum], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] dne [datum], [stát. instituce], úsek památkové péče, dne [datum], [anonymizována dvě slova] [územní celek] dne [datum], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek] dne [datum], [stát. instituce] (stavební úřad) dne [datum] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek], Městské úřadu [okres] dne [datum]. [anonymizována dvě slova] požádalo katastrální úřad o vklad vlastnického práva k parc. [číslo] v [obec] u [obec]. Státní pozemkový úřad dne [datum] rozhodl tak, že vydal [anonymizována dvě slova] nemovitou věc, a to katastrální území [číslo] – [obec] u [obec], číslo parcely [číslo] o výměře [výměra]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

48. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

49. Dle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

50. Dle ustanovení § 2 zákona č. 82/1998 Sb. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

51. Dle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

52. Dle ust. § 31 zák. č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odst. 1). Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (odst. 2). Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. (odst. 3).

53. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

54. Dle ustanovení § 35 odst. 1,2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

55. Dle ustanovení § 13 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

56. Na základě výše uvedeného skutkového stavu a s přihlédnutím k právní stránce věci soud došel k následujícím právním závěrům:

57. Soud se v dané věci zabýval otázkou, zda existuje nesprávný úřední postup, zda vznikla žalobci škoda specifikovaná v žalobě a v jeho doplněních a zda je dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. V otázce nesprávného úředního postupu odkazuje soud na již vydaný rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] C [číslo] [anonymizováno] a usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Pouze stručně rekapituluje, že [anonymizována tři slova] nímž žalobce uzavřel smlouvu ze dne [datum] o převodu pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], postupoval v souladu se zákonem, když požádal příslušný katastrální úřad o provedení lustrace, zda tento majetek není majetkem církve. Dle závěrů této lustrace pak žalobce uzavřel předmětnou smlouvu, na základě které došlo k převodu pozemku do vlastnictví žalobce. Z dokazování před soudem vyplynulo, že dne [datum] požádal [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] o sdělení zda nemovitost parc. [číslo] v [obec] u [obec] nebyla podle podkladů v katastru nemovitostí a předchozích evidencí majetkem církve, náboženské společnosti, řádu nebo kongregace a nebyla podle podkladů katastru nemovitostí a předchozích evidencí ke dni [datum] majetkem žádné obce. Na to reagoval [stát. instituce] dne [datum] s tím, že předmětný pozemek parc. [číslo] v [obec] u [obec] nebyl majetkem církve ani jiné náboženské společnosti a obce. Uvedená lustrace [stát. instituce] byla nesprávná, neboť neodpovídala skutečnostem zjištěným z listinných důkazů. Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že došel k závěru, že uvedená lustrace byla nesprávným úředním postupem. Objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem se stát nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři předpoklady, a to 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem. Příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem je bezpochyby dána, neboť bez vadného výkonu veřejné moci, tj. lustrace, by následek, tj. uzavření následně neplatné smlouvy, nenastal. To znamená, že bez chybné lustrace by nedošlo ke škodě, neboť by vůbec nedošlo k uzavření předmětné smlouvy o převodu pozemku parc. [číslo]. Na tom nic nemění ani skutečnost, že z knihovní vložky [katastrální uzemí] vyplývalo, že pozemky parc. [číslo] [číslo] (později sloučené do předmětného pozemku) byly vedeny jako církevní majetek, neboť pozemkovému fondu žádný zákon neukládal, aby prováděl sám pátrací činnost po historii daných pozemků, na rozdíl od povinnosti vyžádat si lustraci na daný pozemek. K námitce žalované na promlčení nároku žalobce, neboť rozhodnutí o povolení vkladu práva do katastru bylo vydáno již v roce 2005, soud uvedl, že s tímto právním názorem se neztotožňuje. Žalovaná výslovně odkazovala na promlčecí dobu 10 let od vydání rozhodnutí o povolení vkladu práva do katastru. Nicméně v tomto případě se nejednalo o žalobu z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, ale žalobu z důvodu nesprávného úředního postupu. Rozhodné tedy bylo, kdy se žalobce o nesprávném úředním postupu, tedy lustraci, která předcházela uzavření smlouvy o převodu pozemku parc. [číslo] v [obec] u [obec], dozvěděl. Dle soudu to nemohlo být dříve než rozhodnutím [název soudu] o určení, že vlastníkem pozemku [číslo] v [obec] u [obec] je [země]. Rozsudek [název soudu] nabyl právní moci dne [datum]. Tímto se teprve žalobce dozvěděl, že mu vznikla škoda. Žaloba k soudu byla podána dne [datum]. V zákoně stanovená tříletá promlčecí doba tedy ještě neuplynula.

58. K otázce škody soud uvádí, že se zabýval jednotlivými nároky žalobce a došel k těmto závěrům:

59. K nároku žalobce na zaplacení částky 25 863,80 Kč představující vydání bezdůvodného obohacení soud začal nově jednat s žalovanou [číslo] tj. [anonymizováno 5 slov]. Jednalo se o hodnotu bezdůvodného obohacení, která byla nabízena žalobci jako kompenzace s odebráním předmětného pozemku [číslo] v k.ú. [ulice] u [obec]. Žalovaná [číslo] pak tento nárok nikterak nezpochybnila a podáním ze dne [datum] tento nárok výslovně uznala. Nárok na zaplacení částky 25 863,80 Kč byl mezi stranami nesporný, a proto soud rozhodl, jak ve výroku I. uvedeno.

60. Dále se soud zabýval nárokem na přiznání částky 24 851,28 Kč, představující kapitalizované úroky z prodlení z částky 25 863,80, a to za období [datum] do [datum], tj. ke dni podání žaloby k soudu. Dle ust. § 517 odst. 2 NOZ by mohl být žalobci přiznán proti žalované [číslo] též nárok na úroky z prodlení od prvého dne prodlení s úhradou dlužné částky do zaplacení. Žalobce však nevyzval žalovanou [číslo] k zaplacení dlužné částky. Žalovaná [číslo] se o uplatněném nároku na vydání úroků z prodlení z částky 25 863,80 Kč dozvěděla až dne [datum], kdy jí byla ze strany soudu zaslána žaloba žalobce a další listiny. Prodlení žalované [číslo] tedy mohlo nastat až den následující, tj. [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval úroky z prodlení za období [datum] do [datum], soud nemohl tomuto nároku vyhovět a proto rozhodl, jak ve výroku II. uvedeno.

61. Dále žalobce požadoval po žalované [číslo] zaplacení částky 1 500 Kč za vypracování znaleckého posudku. Žalobce k tomu výslovně při jednání dne [datum] uvedl, že nemá žádný důkaz, že by vynaložil částku 1 500 Kč na vypracování znaleckého posudku. Z toho důvodu soud nemohl jinak než nárok žalobce na zaplacení materiální škody ve výši 1 500 Kč zamítnout, když sám žalobce uvedl, že sice do této částky zpět žalobu nevezme, nicméně žádný důkaz nemá. S ohledem na skutečnost, že soud nemá za prokázané, že by tato částka byla vynaložena na vypracování znaleckého posudku, rozhodl, jak ve výroku III uvedeno.

62. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky 31 170 Kč za náklady řízení, které musel vynaložit u [název soudu], č.j. [spisová značka] a [název soudu], [pobočka], č.j. [spisová značka]. Později vzal tento nárok co do částky 4 114 Kč zpět s tím, že tuto částku omylem vyúčtoval dvakrát a soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], řízení co do této částky, zastavil. Nově tedy po žalované [číslo] žalobce požadoval částku 27 056 Kč. Žalobce pak následně soud poučil, aby dotvrdil a důkazy prokázal, že vynaložené náklady řízení vznikly v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem želované [číslo]. Žalobce uvedl, že uvedené náklady řízení jsou v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. U [název soudu] byl v postavení žalovaného a uvedená škoda mu vznikla v souvislosti s tímto řízením, které proti němu vedlo. Uvedl, že musel vynaložit částku 5 000 Kč, která vyplývala z rozsudku [název soudu] sp. zn. [spisová značka], konkrétně z výroku č. III. Dále musel uhradit částku 5 000 Kč za soudní poplatek za odvolání proti rozsudku [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a dále uhradil částku 4 114 Kč odpovídající jedné polovině částky 8 228 Kč za náklady odvolacího řízení u [název soudu]. Všechny tři uvedené částky, tedy 5000 Kč + 5 000 Kč + 4 114 Kč žalobce doložil doklady o úhradě těchto částek. Soud tedy došel k závěru, že celková částka 14 114 Kč žalobci náleží, neboť je škodou, která žalobci zcela nepochybně vznikla v souvislosti s nesprávným úředním postupem. Kdyby nebylo nesprávného úředního postupu, nebyl by žalobce v postavení žalovaného u [název soudu] a nebyl by nucen se bránit uvedené žalobě. Skutečnost, že si podal odvolání proti uvedenému rozsudku a tím škodu navýšil, mu nelze přičítat k tíži, ale je pouze právem žalobce na přezkum správnosti uvedeného rozhodnutí. S ohledem na uvedené tedy došlo k nesprávnímu úřednímu postupu, žalobci prokazatelně vznikla škoda ve výši 14 114 Kč a tato škoda je v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, soud rozhodl, jak ve výroku IV uvedeno. Jiný názor však soud zastává ohledně částky 12 942 Kč, kterou žalobce požadoval po žalované [číslo] za náklady za právní zastoupení, které měl zaplatit svému právnímu zástupci [anonymizováno] [příjmení]. Ohledné této částky uvedl, že se jedná o škodu a je tedy nerozhodné, že dosud nebyla právnímu zástupci zaplacena, postačí, že existuje pohledávka. K tomu soud konstatuje, že s tímto právním názorem se neztotožňuje a odkazuje přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 995/2011, kde byla řešena obdobná situace. V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soudu ČR konstatoval, že žalobci škoda dosud nevznikla, nebo pokud dlužník nezaplatil dlužnou částku svému věřiteli, nemůže úspěšně uplatnit nárok na její náhradu z titulu odpovědnosti třetí osoby za škodu, neboť škoda mu zatím nevznikla. Samotná existence pohledávky věřitele vůči dlužníku ani soudní rozhodnutí o povinnosti dlužníka zaplatit dluh není totiž skutečnou škodou ani ušlým ziskem (obdobně viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1338/2005, usnesení téhož soudu ze dne 7. 2. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2744/2006, či rozsudek téhož soudu ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1532/2010). V uvedeném řízení byla přitom řešena zcela obdobná situace, kdy tamní žalobce rovněž požadoval náhradu škody po státu, kterou však dosud neuhradil své právní zástupkyni. Byl potvrzen již ustálený právní názor, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Skutečnou škodou se rozumí majetková újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného tím, že se jeho majetek v důsledku škodné události zmenšil. V tomto případě však nešlo tuto škodu na straně žalobce dovodit, žalobce vyúčtovanou odměnu za právní služby advokáta neuhradil a jeho majetek se tudíž v žádném směru v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím nezmenšil. S ohledem na uvedené soud rovněž odkazuje na shora popsanou judikaturu Nejvyššího soudu ČR a uzavírá, že částka 12 942 Kč není důvodná, neboť tuto částku žalobce svému tehdejšímu právnímu zástupci nezaplatil a tudíž mu dosud škoda nevznikla. Proto soud rozhodl, jak ve výroku V. uvedeno.

63. Dalším nárokem žalobce byl požadavek na zaplacení částky 129 800 Kč. Žalobce od počátku řízení tento nárok koncipoval jako nemajetkovou újmu, uváděl, že je to projev osobního neštěstí žalobce. Tento nárok vyčíslil částkou představující náklady za činnost žalobce související se změnou územního plánu, kdy chtěl na předmětném pozemku vystavět zemědělský objekt pro chov ovcí. Předně tedy soud k tomuto nároku uvádí, že nemajetkovou újmu nelze vyčíslit částkou představující újmu majetkovou, protože nemajetková újma je veškerá újma poškozeného, která neznamená přímou ztrátu na majetku. Odkaz žalobce na částky vynaložené za změnu územního plánu jsou tedy zcela nepřípadné. Nicméně s ohledem na skutečnost, že žalobce tvrdil, že tato újma představuje zejména jeho osobní neštěstí, které se mu stalo v souvislosti s odebráním pozemku a tedy v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem žalované [číslo] soud přisvědčil žalobci, že mu nemajetková újma skutečně vznikla. K tomu soud provedl důkaz především výslechem pana žalobce, který uvedl, že celá situace pro něj znamenala ztrátu důvěry ve stát, nikdy nečekal, že se něco takového může stát. Věřil že když kupuje pozemek od státu a nikoliv od fyzické či právnické osoby, tak o něj již nemůže přijít. Pozemek chtěl využívat i k rekreaci pro sebe a svoji rodinu ve stáří. Nyní je již v důchodovém věku, již si chtěl nemovitosti užívat a nemá nic. V podrobnostech soud odkazuje na shora uvedený důkaz výslechem žalobce. V této otázce je nepochybné, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když byla provedena nesprávná lustrace na základě které byl žalobci prodán pozemek, který byl ve vlastnictví církve, jak bylo již podrobně uvedeno shora. Dle soudu žalobci vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu i nemajetková újma. Jak soud zjistil z výslechu žalobce i z listinných důkazů, žalobce plánoval na předmětném pozemku vybudovat zemědělský objekt, zázemí pro rodinnou rekreaci, pozemek vlastnil již od roku [rok] až do troku [rok]. Sám žalobce uvedl, že ztratil důvěru ve stát, který administrativně pochybil a v důsledku této chyby mu byl pozemek po téměř deseti letech odebrán. Jako adekvátní zadostiučinění za tuto újmu soud považuje odškodnění v penězích, jelikož samotné konstatování porušení práva by se jevilo jako nedostačující. Odškodnění by mělo odpovídat obecné představě o odškodnění v penězích, jelikož samotné spravedlnosti, tedy v obdobných případech by měla být újma odškodňována obdobně. Soudu se však nepodařilo nalézt žádná rozhodnutí o odškodnění újmy v obdobných případech, při svém hodnocení však vycházel z toho, že se jednalo o značný zásah do života žalobce, do jeho vlastnictví a bylo zohledněno, že tento trval poměrně dlouho dobu, bezmála deset let. Soud s ohledem na uvedené došel k závěru, že žalobci náleží nemajetková újma ve výši 50 000 Kč, kterou považoval za adekvátní. Příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy je dána, neboť kdyby nedošlo k nesprávné lustraci a vydání žalobci pozemku, který byl ve vlastnictví církve, nedošlo by ani k osobnímu strádání na straně žalobce. K otázce promlčení nároku na nemajetkovou újmu soud uvádí, že je názoru, že tento nárok není promlčen. Námitka strany žalované [číslo] že nárok u ní nebyl uplatněn je dle soudu nepřípadná, neboť dle soudu postačuje, že byl tento nárok uplatněn u jiné organizační složky státu. Promlčení se odvíjí od skutečnosti, kdy se žalobce o nesprávném úředním postupu dozvěděl, a to se nemohlo stát dříve než právní moci rozhodnutí [název soudu] o určení, že vlastníkem předmětného pozemku je [země]. Tento rozsudek přitom nabyl právní moci dne [datum] žalobce uplatnil svůj nárok u [stát. instituce] dne [datum] a žalobu k soudu podal dne [datum]. Vzhledem k tomu, že po dobu uplatnění nároku u [stát. instituce] se lhůta po dobu 6 měsíců staví, půlroční promlčecí lhůta byla zachována. S ohledem na uvedené, soud rozhodl, že žalobci náleží částka 50 000 Kč za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem (výrok č. [příjmení]). Co do požadované zbylé částky tohoto nároku 79 800 Kč žalobu zamítl. (výrok č. VII).

64. Dalším nárokem žalobce byl požadavek na zaplacení částky 100 364 Kč představující hodnotu předmětného pozemku dle znaleckého posudku, o který žalobce přišel a částky 413 450,92 Kč představující hodnotu, kterou by měl předmětný pozemek, pokud by se přeměnou z orné půdy přeměnil na stavební pozemek určený pro výstavbu ekofarmy. Při jednání soudu dne [datum] žalobce začal tvrdit, že i tyto částky jsou nemajetkovou újmou, nicméně po poučení soudu, zda chce změnit žalobu co do skutkových tvrzení, uvedl, že žalobu nemění a setrvává na tom, co již uvedl v žalobě a doplněních. Vzhledem k tomu, že od počátku řízení bylo zcela zřejmé, že částka 100 364 představuje hodnotu předmětného pozemku dle znaleckého posudku a částka 413 450,92 Kč hodnotu, kterou by měl předmětný pozemek, pokud by se přeměnou z orné půdy přeměnil na stavební pozemek určený pro výstavbu ekofarmy a žalobce výslovně uvedl, že žalobu co do skutkových tvrzení nechce měnit, soud má jednoznačně za to, že se jedná o majetkovou škodu a ušly zisk požadovaný žalobcem. Aniž by soud zkoumal, zda skutečně došlo ke škodě a v jaké výši a zda žalobci ušel zisk a v jaké výši, tento nárok zamítl, a to s ohledem na skutečnost, že zde není dána příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a ušlým ziskem a nesprávným úředním postupem. Nesprávný úřední postup státu by v tomto případě nemohl vyvolat tvrzenou škodu a přivodit ušlý zisk. Jinak řečeno, kdyby nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, tak by se žalobce vlastníkem předmětného pozemku v [obec] u [obec] nikdy nestal a tím pádem by jej nikdy nemohl ani prodat či jinak zhodnotit. Soud v této věci odkazuje na již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 1525/2011, kde uvedl, že je sice pochopitelné rozčarování dovolatelky, že nemovitosti, o nichž předpokládala, že jsou v jejím vlastnictví, ji nenáleží, nicméně nahlíženo z opačného strany, dovolatelka tak současně mohla nabýt prospěchu jejich užíváním v době, než se o ně přihlásil skutečný vlastník. Pouhá mylná domněnka určité osoby, že je vlastníkem konkrétní věci, třebas vyvolaná protiprávním jednáním jiného, nemůže bez dalšího zakládat právo této osoby na náhradu škody odpovídající částce, za niž chtěla nemovitost jako její domnělý vlastník prodat třetí osobě. Takovýto nárok by zcela postrádal jakoukoliv hmotněprávní oporu, neboť by v podstatě ztotožňoval vlastnické právo domnělé s vlastnickým právem skutečně existujícím. Dále např. v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3285/2015 Nejvyšší soud uvedl, že o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo (conditio sine qua non). Aplikací na tento případ soud tedy uzavírá, že by nemohla být dána příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a ušlým ziskem žalobce, neboť nebýt nesprávného úředního postupu, žalobce by se nikdy nestal majitelem předmětného pozemku a tudíž by mu předmětná škoda ve výši 100 364 Kč a ušlý zisk ve výši 413 450,92 Kč nemohl ujít. Z toho důvodu soud rozhodl, jak ve výroku VIII uvedeno.

65. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou [číslo] byl žalobce ohledně jednoho celého nároku úspěšný a ohledně jednoho celého nároku neúspěšný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou [číslo] byl žalobce co do nároku na náhradu materiální újmy spočívající v nákladech řízení úspěšný částečně, co do částky 14 114 Kč a neúspěšný co do částky 14 442 Kč (12 942 Kč + 1 500 Kč). Ohledně tedy této materiální újmy byl jeho úspěch a neúspěch téměř rovnocenný. V nároku na náhradu materiální újmy představující hodnotu pozemku a ušlý zisk byl žalobce zcela neúspěšný a v nároku na přiznání imateriální újmy byl naopak úspěšný částečně, nicméně toto rozhodnutí záviselo na uvážení soudu a proto soud postupoval rovněž podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a tedy posoudil nárok, jako kdyby byl žalobce úspěšný. S ohledem na skutečnost, že ohledně materiální újmy spočívající v nákladech soudního řízení byl jeho úspěch a neúspěch téměř rovnocenný a ohledně imateriální újmy byl žalobce úspěšný a naopak ohledně materiální újmy představující hodnotu pozemku a ušlý zisk byl zcela neúspěšný, postupoval soud rovněž podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že mezi žalobcem a žalovanou [číslo] nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení