21 Co 54/2025 - 507

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Sommera a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného], bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 321 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 11. listopadu 2024, č. j. 6 C 46/2023-414, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 4. prosince 2024, č. j. 6 C 46/2023-423, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 24 369,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem ze dne 11. listopadu 2024, č. j. 6 C 46/2023-414, rozhodl tak, že výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 321 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 321 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 124 079 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. Následně byl rozsudek usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], doplněn o výrok III., kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice – Okresnímu soudu v Benešově částku 14 275 Kč do tří dnů od právní moci doplňujícího usnesení.

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že se žalobkyně žalobou podanou dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky 321 000 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedla, že žalovaný měl dispoziční oprávnění k jejím účtům, neboť po určitou dobu disponoval generální plnou mocí k jejímu zastupování. V letech 2020 až 2022 vybíral žalovaný v hotovosti z účtů žalobkyně bez právního důvodu finanční částky, které údajně použil pro svou potřebu. Konkrétně během roku 2020 měl žalovaný vybrat z účtu žalobkyně č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]. následující částky: dne [datum] ve třech výběrech celkem částku 75 000 Kč, dne [datum] ve dvou výběrech celkem částku 100 000 Kč, dne [datum] částku 50 000 Kč, dne [datum] částku 50 000 Kč a dne [datum] částku 46 000 Kč. Celkem si tak žalovaný měl v roce 2020 přisvojit z finančních prostředků žalobkyně bez právního důvodu částku 321 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení všech vybraných částek nejpozději do [datum] dopisem ze dne [datum]. Žalovaný na tuto výzvu reagoval tak, že peníze vybíral vždy na výzvu [jméno FO] (jednatele žalobkyně) a veškeré finance mu předal, k čemuž žalobkyně v žalobě uvedla, že pan [jméno FO] o výběr žádných prostředků žalovaného nežádal ani žádné finanční prostředky od žalovaného nepřevzal. K později uváděným námitkám žalovaného o tom, že peníze předal jednateli žalobkyně oproti předávacímu protokolu ze dne [datum], žalobkyně uvedla, že jednatel žalobkyně takovou listinu nikdy nepodepsal, podpis na listině není jeho podpisem a připojené razítko není razítkem žalobkyně.

3. Žalobkyně pak ohledně spolupráce účastníků doplnila, že žalobkyni, která je obchodní společností, založil [jméno FO] za účelem odkupu zadlužených nemovitostí od žalovaného a jeho sestry, na což [jméno FO] sjednal úvěrové financování, z něhož byla uhrazena kupní cena a vyplaceny dluhy žalovaného. Nemovitosti měly být zrekonstruovány a se ziskem prodány, zisk měl být mezi zúčastněné rozdělen. Obě nemovitosti byly žalobkyní pronajímány. Žalovaný z nájemného, které inkasoval jménem žalobkyně, splácel úvěr žalobkyně a hradil nezbytné provozní náklady. Do rekonstrukce nemovitostí ale žalovaný investoval jen zlomek inkasovaných prostředků. Značnou část prostředků z nájemného si ponechal pro svou potřebu, když v té době neměl řádné zaměstnání. Následně jednatel žalobkyně sehnal investora [tituly před jménem] [jméno FO] ([právnická osoba].), který v prosinci 2020 odkoupil od žalobkyně jednu z nemovitostí, kdy z kupní ceny byl vyplacen úvěr a zbylá část kupní ceny ve výši cca 2 900 000 Kč byla zaslána na účty žalobkyně. Žalovaný poté začal realizovat výběry z účtů, které měly být použity na rekonstrukci, avšak většinu těchto prostředků, jak se později ukázalo, si ponechal pro svou potřebu (částku ve výši cca 1 600 000 Kč). V prosinci 2020 žalobkyně v souladu s učiněnými dohodami prodala druhou nemovitost žalovanému za kupní cenu ve výši 1 920 000 Kč, která však žalovaným nikdy nebyla uhrazena. Jednatel žalobkyně žalovanému po dlouhou dobu důvěřoval, přičemž se později ukázalo, že se žalovaný na úkor žalobkyně obohacuje, ale ještě i poté jednatel situaci neřešil, neboť žalovaný měl prostředky vrátit ze zisku z prodeje nemovitosti v [adresa]. Rekonstrukce měla být financována z prostředků pana [jméno FO] za přispění z výnosů z nájemného, přičemž rekonstrukci měl dozorovat a řídit žalovaný. Později se ukázalo, že ani tento projekt nebude kvůli žalovanému ziskový, jednatel žalobkyně si uvědomil, že žalovaný zřejmě prostředky dobrovolně nevrátí a začal je po žalovaném vymáhat.

4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, kdy učinil nesporným, že provedl žalobkyní tvrzené výběry v celkové výši 321 000 Kč, avšak uvedl, že tak učinil na základě požadavků zástupce žalobkyně a následně tomuto zástupci vybranou částku 321 000 Kč také dne [datum] předal, a to oproti potvrzení o převzetí této částky podepsanému zástupcem žalobkyně panem [jméno FO].

5. U jednání dne [datum] žalovaný poukazoval na skutečnost, že výběry v prosinci 2020 navazovaly na příchozí platby, a sice na úhradu kupní ceny od společnosti [právnická osoba]., která odkoupila od žalobkyně nemovitosti, a setrvával na svém stanovisku, že peníze zástupci žalobkyně dne [datum] předal oproti zmíněnému předávacímu protokolu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně pravost a správnost dotčené listiny popírala, byl žalovaný soudem poučen podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aby prokázal pravost a správnost předmětného předávacího protokolu. Současně byl soudem poučen o procesních důsledcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního v podobě neúspěchu ve věci, nebude-li pravost a správnost listiny prokázána. Na poučení žalovaný reagoval již u jednání tak, že navrhl vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví za účelem zjištění pravosti podpisu jednatele [jméno FO]. V soudem stanovené prodloužené koncentrační lhůtě v délce 30 dnů setrval na svém stanovisku uvedeném ve vyjádření ze dne [datum] o předání finančních prostředků panu [jméno FO] oproti předávacímu protokolu; k prokázání jeho pravosti pak zopakoval svůj důkazní návrh na provedení znaleckého posudku. K tomu, že výběry provedl na pokyn zástupce žalobkyně, navrhl svůj účastnický výslech. Znovu uvedl, že jinak si nelze vysvětlit chování žalobkyně, která výběry v celkové výši 1 600 000 Kč nijak neřešila a k jejich vydání žalovaného nevyzvala. Všechny tyto vybrané prostředky žalobkyně obdržela, popřípadě jejich převzetí potvrdila a žalovanému udělila pokyn, jak s nimi naložit. Potvrzení připravila žalobkyně a k předání došlo osobně v [Anonymizováno] u stavby č. p. 2261. Žalovaným vybrané prostředky pocházejí z kupní ceny na nemovitost č. p. 2261, na jejíž rekonstrukci se následně měla žalobkyně finančně podílet. Předání finančních prostředků ve výši 321 000 Kč, které jsou předmětem této žaloby, byli přítomní svědci [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], jejichž výslech k potvrzení předání těchto finančních prostředků žalovaný spolu se svým účastnickým výslechem navrhl k důkazu.

6. Dne [datum] žalovaný soudu doručil své další vyjádření k věci sepsané novým právním zástupcem, ve kterém upustil od svého původního tvrzení, že finanční částku ve výši 321 000 Kč, která je předmětem této žaloby, předal zástupci žalobkyně [jméno FO], přičemž upuštění od tohoto tvrzení potvrdil i u ústního jednání. Podrobně popsal spolupráci účastníků a způsob, jak proinvestoval předmětnou částku do společného projektu. Vysvětloval, že v důsledku silných emocí podlehl doporučení svého předchozího právního zástupce a svou obranu postavil na písemném potvrzení o převzetí vybraných částek, o kterém se domníval, že je skutečně podepsáno [jméno FO]. Připustil možnost, že se nejedná o pravý podpis [jméno FO], jelikož předávací protokol ze dne [datum] od zástupce žalobkyně obdržel již podepsaný a neviděl, jak je zástupce podepisuje, nelze tedy vyloučit, že potvrzení podepsala jiná osoba nebo že zástupce podpis záměrně zkomolil, jelikož předvídal případný soudní spor a že by listina proti němu mohla být použita. Současně uvedl, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, jelikož po dobu dvou let k výběrům ze strany žalovaného žalobkyně nic neměla a ničeho nenamítala. Žalovaný dále namítl, že řízení nebylo koncentrováno podle § 118b odst. 1 o. s. ř., jelikož při prvním jednání nebyly provedeny všechny úkony, které zákon stanoví v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ([Anonymizováno]) a sp. zn. [spisová značka], když nebyly sděleny výsledky přípravy jednání a soud neuvedl, která právně významná skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná a která zůstala sporná, a dále které z dosud navržených důkazů budou provedeny, popřípadě které důkazy soud provede, i když je účastníci nenavrhli. I v případě, že by koncentrace nastala, soud nesmí popřít zásadu materiální pravdy a musí vycházet z toho, co plyne z důkazů, nikoliv z toho, co plyne z tvrzení. Dle žalovaného soud musí zjistit skutečný stav věci.

7. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný ve dnech od [datum] do [datum] vybral z účtu žalobkyně postupně částku v celkové výši 321 000 Kč, kterou jí nevrátil. Předávací protokol ze dne [datum], který měl prokazovat předání těchto finančních prostředků žalobkyni, není opatřen pravým podpisem jednatele žalobkyně a jedná se proto o falzum. Žalovaný tedy ani přes poučení soudu neprokázal své tvrzení, že finanční prostředky žalobkyni předal a v tomto ohledu tedy neunesl důkazní břemeno. Předání finančních prostředků měli být přítomni svědci [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], přičemž soud prvního stupně byl připraven tyto svědky k návrhu žalovaného vyslechnout, nicméně v další fázi řízení, a to po zákonné koncentraci a po změně právního zastoupení a vypracování znaleckého posudku, žalovaný toto své původní klíčové tvrzení o předání finančních prostředků zástupci žalobkyně změnil tak, že finanční prostředky všechny proinvestoval ve prospěch společného projektu do rekonstrukce domu. Vyslýchat původně navržené svědky k předání finančních prostředků se proto stalo nepotřebným a soud prvního stupně návrh žalovaného na jejich výslech zamítl. Ohledně tvrzení žalovaného o tom, že finanční prostředky byly proinvestovány v rámci společného projektu, soud prvního stupně uvedl, že takové tvrzení bylo uplatněno po zákonné koncentraci řízení, a proto k němu nepřihlížel a ani neprováděl důkazy navržené k jeho prokázání.

8. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dále ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dospěl k závěru, že žalobě lze vyhovět. Předně uvedl, že žalovaným předestřená obrana v jeho podání ze dne [datum] je zcela novou procesní obranou obsahující nová tvrzení a nové důkazní návrhy, k nimž soud prvního stupně nemohl přihlédnout, neboť byly uplatněny po zákonné koncentraci řízení. Koncentrace řízení pak dle soudu prvního stupně úspěšně nastala skončením prvního jednání ve věci, resp. uplynutím třicetidenní lhůty k doplnění tvrzení a důkazů, kterou soud účastníkům stanovil, tedy dne [datum]. Žalovaný je a byl v řízení právně zastoupen, o koncentraci řízení byl ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. poučen v předvolání k prvnímu jednání a dále také před skončením prvního jednání. Jeho námitka, že ke koncentraci nedošlo, je účelová, když se z jeho strany jedná o exemplární případ toho, čemu instituty o koncentraci řízení mají bránit, a sice nekonečnému oddalování soudního rozhodnutí v důsledku bezbřehého prostoru pro uplatňování nových tvrzení a důkazů v případě, že se původně zvolená procesní strategie ukáže bezúspěšnou. K odkazu žalovaného na judikaturu Nejvyššího soudu soud prvního stupně uvedl, že stejně jako zákonná ustanovení, nelze ani judikaturu vykládat proti jejímu účelu a smyslu. Soud prvního stupně pak sám s odkazem na odbornou literaturu a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uzavřel, že sdělení výsledků přípravy jednání předsedou senátu při prvním jednáním ve věci není vždy obligatorním úkonem soudu pro nastolení zákonné koncentrace řízení. Zejména pak nebyla obligatorním úkonem v projednávané věci, kdy šlo skutkově i právně o typizovaný spor o tom, zda došlo či nedošlo k vrácení finančních prostředků a nic dalšího mezi účastníky nebylo sporné. Argumentaci žalovaného ohledně toho, jak by měl soud zjišťovat skutkový stav věci bez ohledu na tvrzení účastníků, označil soud prvního stupně za zcela popírající základní principy, jimiž je moderní civilní řízení sporné ovládáno, a to především zásadu projednací, kdy je procesní odpovědností účastníka podle § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit rozhodné skutečnosti a označovat k nim důkazy, čemuž odpovídá i procesní poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Účastník, který netvrdil žádné nebo všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí o věci samé, nebo neoznačil důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení, nese případné nepříznivé následky v podobě takového rozhodnutí. S ohledem na vše výše uvedené proto soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný vybral z bankovního účtu žalobkyně částku 321 000 Kč a neunesl důkazní břemeno ohledně pravosti předávacího protokolu, který v řízení předložil, a na svou obranu netvrdil v koncentrační lhůtě žádná další rozhodující tvrzení, tedy finanční prostředky označil za bezdůvodné obohacení žalovaného, které je povinen vydat. Žalobě proto vyhověl včetně nároku na úrok z prodlení v zákonné výši dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum] (v návaznosti na výzvu k vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum], která byla žalovanému doručena téhož dne a v níž byla lhůta k zaplacení stanovena do [datum]).

9. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšné žalobkyni přiznal jejich náhradu v plné výši a uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 124 079 Kč, kterou určil podle ust. § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do [datum] (dále jen „AT ve znění do [datum]“), ve spojení s § 11 odst. 1 AT ve znění do [datum], a dále dle § 13 odst. 3 AT ve znění do [datum], ve spojení s § 137 odst. 3 o. s. ř., § 151 odst. 2 o. s. ř., § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř.

10. O náhradě nákladů řízení státu soud prvního stupně rozhodnul doplňujícím usnesením podle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 166 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšnému žalovanému uložil povinnost nahradit náklady státu v plném rozsahu, tedy v částce 14 275 Kč, do tří dnů od právní moci doplňujícího usnesení.

11. Proti tomuto rozsudku ve znění doplňujícího usnesení podal žalovaný včasné odvolání, a to do celého jeho rozsahu s odkazem na odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2 písm. b), d) a e) o. s. ř. Žalovaný navrhnul, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, k čemuž předně namítal, že soud prvního stupně v rozporu se zákonem a aktuální judikaturou Nejvyššího soudu nepřihlédl k tvrzením a důkazním návrhům žalovaného v jeho vyjádření ze dne [datum], ačkoliv podle žalovaného v té době ještě nenastala koncentrace řízení, když soud prvního stupně na jednání dne [datum] neprovedl všechny úkony uvedené v ust. § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. V tomto směru žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] ([Anonymizováno]), sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. K soudem prvního stupně citovanému rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] žalovaný uvedl, že jde o rozhodnutí v praxi dovolacího soudu ojedinělé a neaktuální. Dle jeho přesvědčení je k nastolení koncentrace řízení provedení úkonů soudem dle § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. obligatorní, nikoliv pouze závisející na úvaze soudu. Postup soudu prvního stupně stran koncentrace řízení označil za nepředvídatelný, když soud prvního stupně neprovedení všech úkonů dle § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. na jednání dne [datum] účastníkům nijak neodůvodnil. Dále žalovaný namítnul, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil obsah předložené elektronické komunikace z let 2020 až 2023 mezi ním, panem [jméno FO] a [tituly před jménem] [adresa], když z ní podle něj má vyplývat, že [jméno FO] i [tituly před jménem] [adresa] si byli vědomi skutečnosti, že žalovaný peněžní prostředky z účtu žalobkyně za účelem společného projektu rekonstrukce průběžně vybírá a že proti tomu po dobu 2 let ničeho nenamítali; současně z konverzace má vyplývat, že jim žalovaný průběžně poskytoval vyúčtování, proti kterému tito nikdy nevznesli žádné výhrady. Žalovaný soudu prvního stupně vytkl, že měl provést další důkazy, a to především výslech [jméno FO], [tituly před jménem] [adresa] a rovněž žalovaného. Neprovedením důkazu výslechem pana [jméno FO] soud prvního stupně porušil zásadu bezprostřednosti. V doplnění odvolání ze dne [datum] žalovaný navrhnul provedení důkazů ve smyslu ust. § 205a písm. f) o. s. ř., konkrétně protokolů z jednání v soudním řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem je spor mezi žalobkyní a žalovaným o výběry z účtu v roce 2021 a při kterém byli jako svědci vyslechnuti [jméno FO] a [tituly před jménem] [adresa]; současně žalovaný ve smyslu § 205a písm. f) o. s. ř. doplnil návrhy na provedení důkazů záznamy o podaných vysvětleních osob.

12. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného a řádně odůvodněného. Namítla, že soud prvního stupně postupoval v řízení zcela správně, v souladu se zákonem i s ústavněprávními principy civilního řízení, když je to naopak žalovaný, který se pokouší zneužít instituty procesního práva v rozporu s jejich smyslem a účelem ve svůj prospěch. Žalovaný od počátku tvrdil, že finanční prostředky vybral na pokyn pana [jméno FO] jako tehdejšího jednatele žalobkyně, kterému je následně předal, k čemuž předložil předávací protokol. Jakmile byl předložen znalecký posudek se závěrem, že nejde o pravý podpis [jméno FO], žalovaný začal činit průtahy v řízení, opakovaně se omlouval z jednání a odvolal se proti znalečnému. Po změně právního zastoupené žalovaný zcela popřel svá dosavadní tvrzení a svou procesní obranu založil na tom, že vybrané prostředky investoval do společného projektu. V tomto postupu žalovaného shledává žalobkyně zneužití jeho procesních práv, které nemůže požívat právní ochrany. S odkazem na odbornou literaturu žalobkyně vyjádřila své přesvědčení, že závěry judikatury Nejvyššího soudu nelze interpretovat tak, že by soud za účelem nastolení koncentrace řízení měl provést otrocky všechny úkony v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. bez ohledu na charakter a vývoj daného řízení. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] uvedla, že ve smyslu § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. by mělo jít o takové všechny úkony, které by účastníkům reálně umožnily včas a řádně splnit povinnost tvrzení a důkazní povinnost. Především pak odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle kterého sdělení výsledků přípravy jednání není vždy obligatorním úkonem soudu, když podle komentářové literatury obecně platí, že v této fázi řízení má předseda senátu sdělit informace z přípravy jednání tehdy, pokud je to potřebné pro další průběh řízení, případně vhodné z hlediska informovanosti účastníků a např. potřeby vysvětlení důvodů, které k příslušným postupům vedly. Žalobkyně uvedla, že žalovaný již ve vyjádření ze dne [datum] označil za nesporné tvrzení žalobkyně, že provedl výběry z účtu, na tomto žalovaný setrval i při jednání dne [datum]. Jedinou spornou skutečností podstatnou pro rozhodnutí ve věci tak v té době bylo, zda došlo k předání předmětných finančních prostředků panu [jméno FO], což bylo z průběhu jednání evidentní, když v tomto ohledu také soud prvního stupně žalovaného poučil dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy k prokázání pravosti a správnosti předávacího protokolu, čímž současně naplnil zásadu předvídatelnosti soudního řízení. Dle žalobkyně soud prvního stupně ve smyslu citované judikatury provedl všechny úkony dle § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř., které se v daném případě jevily jako vhodné či nezbytné a dále již zcela správně postupoval podle ust. § 118a o. s. ř., čímž naplnil zákonné podmínky pro nastolení koncentrace řízení.

13. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o. s. ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o. s. ř.), a že žalovaným uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. b), d) a e) o. s. ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 3 o. s. ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o. s. ř.), přičemž tak učinil v rámci nařízeného jednání podle § 214 odst. 1 o. s. ř. a aniž by zopakoval nebo doplnil dokazování podle ust. § 213 o. s. ř. poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Odvolací soud předně shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

15. Návrhy žalovaného na provedení důkazů navržené v doplnění odvolání ze dne [datum], a to konkrétně protokoly z jednání v soudním řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] a úřední záznamy o podaných vysvětleních, odvolací soud při jednání zamítnul, neboť jde o důkazní návrhy uplatněné v rozporu se zásadou koncentrace řízení a také neúplné apelace, kdy toto se vztahuje i na samotná tvrzení, která mají tyto důkazy údajně prokazovat. Ve všech případech se jedná o tvrzení, které bylo možné uplatnit předtím, než nastala koncentrace řízení, popřípadě účinky neúplné apelace. Stejně tak pro všechny důkazy platí, že existovaly již před těmito hraničními body řízení. Zásadu koncentrace řízení ani neúplné apelace nelze obcházet tím, že je navrhován jako důkaz protokol z jednání, který zachycuje výpověď svědka, popřípadě úřední záznam, který zachycuje podání vysvětlení osoby, která mohla být vyslechnuta jako svědek.

16. Po právní stránce věc odvolací soud posoudil podle následujících ustanovení právních předpisů.

17. Podle § 118 odst. 1 o. s. ř. po zahájení jednání předseda senátu vyzve žalobce (navrhovatele), aby přednesl žalobu (návrh na zahájení řízení) nebo sdělil její obsah, a žalovaného (ostatní účastníky řízení), aby přednesl nebo sdělil obsah podaných písemných vyjádření ve věci; podání nepřítomných účastníků přečte nebo sdělí jejich obsah předseda senátu. Žalovaného (jiného účastníka), který dosud neučinil písemné podání, předseda senátu vyzve, aby se ve věci vyjádřil. Je-li to potřebné, předseda senátu účastníka též vyzve, aby svá tvrzení doplnil a aby navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy. Podle odst. 2 citovaného ustanovení po provedení úkonů podle odstavce 1 předseda senátu sdělí výsledky přípravy jednání a podle dosavadních výsledků řízení uvede, která právně významná skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná, která právně významná skutková tvrzení zůstala sporná a které z dosud navržených důkazů budou provedeny, popřípadě které důkazy soud provede, i když je účastníci nenavrhli. Podle odst. 3 citovaného ustanovení nestanoví-li zákon jinak, určuje další průběh jednání předseda senátu podle okolností případu.

18. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle odst. 3 citovaného ustanovení zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

19. Podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Konkrétně pak jde o nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

23. Zásada koncentrace řízení byla do českého civilního procesu v určité podobě zakotvena s účinností od [datum]; tzv. zákonná koncentrace v dnešní podobě pak byla pro sporná řízení v hlavních rysech zavedena do občanského soudního řádu s účinností od [datum]. Smyslem a účelem zásady koncentrace řízení je přispět k soustředěnému řízení, k jeho zrychlení, zefektivnění a rovněž působit na účastníky, aby svá skutková tvrzení i důkazní návrhy ve věci záměrně neoddalovali a nevyčkávali s jejich uplatněním na pozdější fáze řízení. Koncentrace však zakládá i důležitý závazek pro soud, a to povinnost rozhodnout až na výjimky při prvním jednání ve věci (k tomu více Jirsa, J., Petr, B. In Jirsa, J., Beran, V., Havlíček, K. a kol. Občanský soudní řád, 2. část: Soudcovský komentář. Wolters Kluwer, 2023. K § 118b. Dostupné z [Anonymizováno]). Dle § 118b odst. 1 o. s. ř. se okamžik koncentrace řízení váže v případě, že nebyla provedena příprava jednání podle § 114c o. s. ř., ke skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí dodatečné lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Pouze do tohoto okamžiku tedy mohou účastníci řízení uvádět rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání, přičemž k později uvedeným tvrzením či označeným důkazním návrhům soud nemůže přihlížet, nejde-li o zákonem stanovené výjimky z této zásady v § 118b odst. 1 věta třetí o. s. ř. Koncentrace řízení nenastává, jestliže o ni a o jejich účincích nebyli účastníci poučeni jak v předvolání k jednání, tak i před skončením jednání, má-li v této době koncentrace nastat [srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. [Anonymizováno] civ. (dále jen „NS [spisová značka]“)].

24. Okamžik skončení prvního jednání ve věci pak není zákonem výslovně stanoven, nicméně je vykládán ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu tím způsobem, že nemá jen prvek časový, tedy že za první jednání nelze pokládat vždy jen takové jednání, které soud nařídil jako první v pořadí k projednání věci samé a které se uskutečnilo, ale s ohledem na jeho odlišný smysl a účel také prvek obsahový (materiální). Dle rozhodnutí NS [spisová značka] pak obsahem prvního jednání musí být takové úkony, které je soud povinen při jednání provést dříve, než přistoupí k dokazování (k provádění důkazů) o věci samé. Podstatné nemůže být jen to, že bylo skončeno (odročeno) jednání, které soud nařídil jako první k projednání věci samé a které se také uskutečnilo, jestliže při něm nebyly provedeny nebo nemohly být provedeny (soudem nebo účastníky) všechny úkony, které by účastníkům reálně umožnily včas a řádně splnit povinnost tvrzení a důkazní povinnost. Dle Nejvyššího soudu lze první jednání ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. pokládat za skončené jen tehdy, byli-li při něm provedeny alespoň všechny úkony uvedené v ustanoveních § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. Nejvyšší soud pak v otázce skončení prvního jednání dále dospěl k závěru, že pokud jde o posuzování toho, zda došlo k provedení úkonů podle § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. a zda došlo k zákonné koncentraci podle § 118b odst. 1 věta druhá o. s. ř., sdělení výsledků přípravy jednání soudem není vždy obligatorním úkonem soudu, když podle komentářové literatury obecně platí, že v této fázi řízení má předseda senátu sdělit informace z přípravy jednání tehdy, pokud je to potřebné pro další průběh řízení, případně vhodné z hlediska informovanosti účastníků a např. potřeby vysvětlení důvodů, které k příslušným postupům vedly [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (dále jen „NS [spisová značka]“), citující úryvek z odborné literatury: Králík, M., Vašíček, J. In Lavický P. a kol. Občanský soudní řád: Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, str. 544.). Ke sdělení výsledků přípravy jednání pak posledně citovaná komentářová literatura uvádí, že tímto má zákon na mysli sdělení podstatných okolností, které vyplynuly z přípravy jednání, a nikoliv sdělování veškerých výsledků přípravy jednání.

25. Soud prvního stupně pak věc projednal a rozhodnul zcela v souladu s výše uvedenými závěry. Odvolací soud proto shledal napadený rozsudek věcně správným a s jeho vynikajícím odůvodněním, ve kterém se soud prvního stupně vyčerpávajícím způsobem zabýval všemi pro věc podstatnými aspekty, se plně ztotožňuje.

26. Odvolací soud pak sám doplňuje, že ve věci skutečně nastala koncentrace řízení s koncem třicetidenní lhůty poskytnuté účastníkům na prvním jednání, které ve věci proběhlo dne [datum], tedy uplynutím dne [datum]. Účastníci byli dle obsahu spisu o koncentraci řízení soudem prvního stupně řádně poučeni jak v předvolání k prvnímu jednání, tak i na jednání samotném. Ve shodě se soudem prvního stupně má odvolací soud za to, že s ohledem na konkrétní okolnosti této věci nesdělení výsledků přípravy jednání nemá za následek, že koncentrace řízení nenastala. Jak správně dovodil soud prvního stupně, sdělení výsledků přípravy jednání není obligatorním úkonem, k čemuž lze odkázat na rozhodnutí NS [spisová značka] a odbornou literaturu v něm citovanou. Odvolací soud nesouhlasí s námitkou žalovaného, že jde o rozhodnutí ojedinělé a odporující jiným rozhodnutím Nejvyššího soudu podávajícím výklad institutu koncentrace řízení. Na citované rozhodnutí je třeba hledět tak, že výklad tohoto institutu upřesňuje pro specifickou procesní situaci spočívající v tom, že skutkový základ sporu je přehledný a sdělení výsledků přípravy jednání tak není nutnou podmínkou pro rychlý a předvídatelný postup soudu v řízení, ani pro to, aby bylo účastníkům reálně umožněno včas a řádně splnit povinnost tvrzení a důkazní povinnost.

27. O právě takovou věc jde i v případě tohoto řízení, když v době konání prvního jednání byl skutkový základ sporu vymezený tvrzeními účastníků triviální. Konkrétně byl vymezen tvrzením žalobkyně o výběru finančních prostředků žalovaným, kdy toto tvrzení bylo dokonce mezi účastníky nesporným, a námitkou žalovaného spočívající v tom, že vybrané finanční prostředky předal tehdejšímu jednateli žalobkyně panu [jméno FO], k čemuž označil důkaz předávacím protokolem. Trvat za takové situace pro nastoupení účinků koncentrace řízení na formálním provedení úkonu spočívajícím ve sdělení výsledku přípravy jednání, považuje odvolací soud za výklad směřující proti smyslu institutu koncentrace řízení a proti smyslu sdělení výsledků přípravy jednání.

28. Na jednání dne [datum] žalobkyně odkázala na žalobu včetně jejího dalšího vyjádření ve věci, stejně tak žalovaný odkázal na své písemné vyjádření ve věci, byl sdělen podstatný obsah ve spise založených listin a následně byl žalovaný ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučen, aby doplnil tvrzení a označil důkazy k prokázání pravosti a správnosti předávacího protokolu včetně poučení, že v případě, že tak neučiní, může být ve věci neúspěšný pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. Na to žalovaný, který byl zastoupen advokátem, tedy odborníkem s právním vzděláním, předložil originál předávacího protokolu a navrhnul vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění pravosti podpisu pana [jméno FO]. Nelze tak souhlasit s námitkou žalovaného, že postup soudu prvního stupně byl nepředvídatelný, když je z protokolu o jednání zřejmé, že soud žalovanému poskytl poučení, aby doplnil své tvrzení a důkazní návrhy k prokázání předání vybraných prostředků žalobkyni, jelikož v opačném případě by mohl ve sporu neúspěšný. Následně soud prvního stupně poskytl účastníkům poučení o koncentraci řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř., přičemž z protokolu neplyne, že by žalovaný vyjádřil s tímto postupem soudu jakékoliv výhrady.

29. Nastoupená koncentrace řízení uplynutím dne [datum] má pak za následek, že nelze přihlížet ke zcela novým tvrzením žalovaného o tom, jak údajně měl naložit s vybranými finančními prostředky poté, kdy odstoupil od svého zásadního námitkového tvrzení, že tyto předal tehdejšímu jednateli žalobkyně. Soud prvního stupně tedy v tomto smyslu správně postupoval tak, jako by tato tvrzení nebyla vůbec nanesena. Právě takovéto diametrální změně skutkových tvrzení účastníkem má institut koncentrace řízení bránit a v této věci tomu tak také nastalo.

30. Co se týká námitky žalovaného, že soud prvního stupně učinil nesprávná skutková zjištění z provedených důkazů, má odvolací soud za to, že vzhledem k tomu, jak byl vymezen předmět sporu tvrzeními účastníků, ke kterým lze přihlížet, elektronická komunikace účastníků nemá pro věc žádný význam. Je třeba vyjít z toho, že v civilním sporném řízení se uplatňuje projednací zásada, kdy soud je vázán tvrzeními účastníků a zásadně důkazy, které k jejich prokázání navrhli. Předmětem dokazování je sporné tvrzení účastníka. Předpokladem dokazování je tedy vůbec existence tvrzení, které má být dokazováním prokázáno nebo vyvráceno. Pokud byl v této věci skutkový základ věci takový, že žalobkyně tvrdila výběr finančních prostředků žalovaným, který byl nesporný a žalovaný tvrdil předání těchto prostředků tehdejšímu jednateli žalobkyně s tím, že k prokázání označuje jako důkaz předávací protokol a k prokázání pravosti podpisu na něm znalecký posudek, pak další obsah elektronické komunikace není pro věc relevantní.

31. Ohledně námitky žalovaného, že soud prvního stupně neprovedl výslech pana [jméno FO] navržený žalobkyní, pak odvolací soud uvádí, že tento důkaz byl navržen k prokázání tvrzení v žalobě, že žalovaný vybral finanční prostředky a že byl poté vyzván k plnění ze strany žalobkyně. S ohledem na to, že výběr prostředků byl nesporný a skutečnost, že byl žalovaný vyzván k plnění, vyplývá z listinných důkazů a ani to žalovaným nebylo výslovně sporováno, pak provádění důkazu výslechem pana [jméno FO] by bylo zcela nadbytečné. Rovněž platí, že důkazy se provádí k prokázání tvrzení, k jejichž prokázání byly označeny. K dalším označeným důkazům v doplnění odvolání žalovaného, jejichž návrhy na provedení byly odvolacím soudem při jednání zamítnuty, pak odvolací soud dodává, že byly označeny k prokázání okolností, ke kterým nelze přihlížet, protože byly uplatněny až po nastoupení koncentrace řízení a rovněž uplatnění těchto důkazů jako takových brání koncentrace řízení, i kdyby snad měly prokazovat nějakou jinou okolnost.

32. Lze tedy shrnout, že soud prvního stupně správně dovodil, že uplynutím třicetidenní lhůty od prvního jednání ve věci dne [datum] nastala zákonná koncentrace řízení. Následná tvrzení žalovaného, obsažená v jeho vyjádření doručeném soudu prvního stupně dne [datum], o tom, že vybrané finanční prostředky nepředal tehdejšímu jednateli žalobkyně, nýbrž je proinvestoval do společného projektu, tak byla uplatněna v rozporu s touto zásadou a nelze k nim z tohoto důvodu přihlížet. Stejně tak nelze přihlížet k důkazním návrhům k prokázání tohoto nového tvrzení. Skutkový závěr tedy zůstal takový, že žalovaný vybral z účtu žalobkyně finanční prostředky ve výši 321 000 Kč, které žalobkyni nevrátil, když v této otázce neunesl důkazní břemeno ohledně pravosti předávacího protokolu a ani k ní netvrdil žádná další relevantní tvrzení. Jelikož tak ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. získal majetkový prospěch ve výši 321 000 Kč plněním bez právního důvodu, došlo na jeho straně k obohacení na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu, důsledkem čehož je povinen vydat ji, oč se obohatil. Žaloba je tudíž důvodná a soud prvního stupně postupoval správně, když jí napadeným rozsudkem ve znění doplňujícího usnesení vyhověl.

33. Stejně tak postupoval správně i v otázce příslušenství žalované částky, když s ohledem na to, že čas plnění není ve věci vydání bezdůvodného obohacení stanoven, byl žalovaný podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen vydat jej bez zbytečného odkladu poté, co byl žalobkyní k jejímu vrácení vyzván. Jelikož ve výzvě k vydání bezdůvodného obohacení, která byla žalovanému doručena dne [datum], byla stanovena lhůta k plnění do [datum], od [datum] se žalovaný nachází v prodlení s vrácením žalované částky, pročež žalobkyni od tohoto data náleží také úrok z prodlení z této částky, a to v zákonné výši ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

34. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve znění doplňujícího usnesení jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozsudku potvrdil, a to včetně akcesorických výroků o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Výrokem II. napadeného rozhodnutí byla procesně zcela úspěšné žalobkyni ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána plná náhrada nákladů řízení ve výši 124 079 Kč, kterou soud prvního stupně správně vypočetl dle příslušných ustanovení AT ve znění účinném do [datum]. Lhůta k jejich plnění i platební místo byly rovněž uloženy v souladu se zákonem (srov. § 160 odst. 1 o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř.). Vydání doplňujícího usnesení pak soud prvního stupně učinil rovněž v souladu se zákonem, když ve smyslu § 166 o. s. ř. doplnil dosud nepravomocný rozsudek o výrok o náhradě nákladů řízení státu, které v řízení vznikly v částce 14 275 Kč, která představuje výši znalečného a byla zaplacena státem. Ve smyslu ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. pak byla její náhrada správně přiznána státu, a to vůči procesně plně neúspěšnému žalovanému.

35. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud výrokem II. tohoto rozsudku podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně plně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení vůči žalovanému. Dle obsahu spisu jde o náklady právního zastoupení žalobkyně, představované odměnou za zastupování advokátkou za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne [datum] a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]), přičemž vzhledem k datu poskytnutí právních služeb odvolací soud postupoval při jejich vyčíslení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění od [datum] (dále jen „AT“). Při tarifní hodnotě podle § 8 odst. 1 AT ve výši peněžitého plnění, které je předmětem sporu, činí sazba odměny za jeden úkon právní služby dle § 7 bodu 6. částku 9 620 Kč, při dvou úkonech jde tedy o částku 19 240 Kč, dále jde o paušální náhradu hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 AT za 2 úkony právní služby v celkové výši 900 Kč, a v neposlední řadě o částku připadající na DPH z obou těchto částek dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 4 229,40 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně je advokátkou, která je plátkyní DPH. Celkem jde o částku ve výši 24 369,40 Kč včetně DPH. Lhůtu k plnění odvolací soud určil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., platební místo pak v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení