21 Co 55/2022-308

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců JUDr. Blaženy Škopkové a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 24. září 2021, č.j. 4 C 48/2020-258, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v rozsahu napadené první věty výroku I. a ve výrocích III., IV. a V. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žaloci náklady odvolacího řízení ve výši 6 776 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Ve shora označené věci se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost odstranit veškerá nahrávací zařízení (kamery) nacházející se na budově [adresa], stojící na pozemku parc. st. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] pro [územní celek], k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], kde správu katastru nemovitostí vykonává [stát. instituce], [stát. instituce], a to tím způsobem, aby nesnímaly žádnou z částí pozemku žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, a ve stejné lhůtě znehodnotit veškeré zaznamenané zvukově-obrazové záznamy z nainstalovaných kamer, na kterých je zaznamenána jakákoliv část pozemku žalobce nebo osob či předmětů na něm se nacházejících.

2. Podle jeho žalobních tvrzení žalovaná na své nemovitosti instalovala 2 kamery, jednu v přední a druhou v zadní části, jimiž jsou zabírány i části pozemku žalobce. Navzdory opakovaným výzvám toto zařízení neodstranila. Instalací kamery tak, že nahrává soukromý pozemek žalobce, zasahuje do jeho osobnostních práv. Žalobce se necítí komfortně pod neustálým tlakem pocitů, že je na své vlastní zahradě sledován. Přátelé ze sousedství ho již odmítají navštěvovat z důvodu nepříjemného pocitu, že jsou neustále sledováni. Jeho těhotná dcera odmítala jezdit na chatu, neboť jí bylo velice nepříjemné být natáčena těhotná kamerou žalované. Devadesátiletá matka manželky žalobce, která se špatně pohybuje, považuje za velmi nepříjemné, že někdo cizí zaznamenává její zdravotní problém (třes rukou) a odmítá vycházet na zahradu, kde dříve sedávala nebo i jedla. Žalovaná byla již v minulosti potrestána za spáchání přestupku proti občanskému soužití vůči žalobci.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že má na své nemovitosti umístěno za účelem ochrany svého majetku několik venkovních kamer. Ty jsou umístěny a nasměrovány tak, že sousední nemovitosti žalobce nezabírají. Nemovitosti účastníků jsou od sebe odděleny zdí a ploty tak, aby nebyly na sousední pozemek průhledné. Žádná z kamer žalované není záznamovým zařízením pro uchování obrazového záznamu. Žalovaná tedy kamerami nesleduje zahradu žalobce, resp. jeho soukromý život, ani o tom nepořizuje záznam. Žalovaná si nechala umístit kamery na své nemovitosti za účelem ochrany svého majetku a sebe. Její nemovitosti se nachází v odlehlé části obce Petrovice v blízkosti lesa. Žalovaná je jedinou trvale bydlící osobou v této části obce, okolní nemovitosti jsou užívány jako rekreační chalupy. Žalovaná je těžce zdravotně postiženou osobou se sníženou pohyblivostí, bydlí v nemovitosti sama. V minulosti došlo k poškození jejích nemovitostí a k drobným krádežím na jejím pozemku. Sousedské vztahy mezi účastníky jsou dlouhodobě velmi narušené. V roce 1999 řešili spor o hranici mezi pozemky, kdy žalobce nařkl žalovanou, že mu vykácela keře na jejich pozemku, ale následně se ukázalo, že keře byly na pozemku žalované. Žalobce proto postavil mezi pozemky nejprve drátěný plot a následně neprůhledný dřevěný vysoký plot a vysázel thuje v současnosti dosahující výšky 3 m, jímž stíní z jižní strany pěstitelské zahradě žalované. Žalobce také v minulosti vyvolal kontrolu žalované [příjmení] [anonymizována tři slova] kvůli stavbě skladu žalované na okraji lesa, který užívala mj. pro parkování automobilu. V srpnu 2005 odstranil bez vědomí žalované její plot a postavil zde 1,80 m vysokou zeď z bílých cihel. Návštěvy žalované a osoby poskytující jí péči, které zaparkují automobil před jejím plotem, udává žalobce na policii pro„ špatné“ parkování a dává jim dopisy za stěrače, ačkoliv ve stejné ulici sám parkoval, přestože má možnost parkovat ve svém dvoře.

4. V průběhu řízení podala žalovaná proti žalobci vzájemný návrh, jímž žádala, aby mu byla uložena povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku odstranit záznamové zařízení - obě kamery umístěné na vedlejší stavbě přístavku stojícího na pozemku p. č. st. 6/2 v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], a dále kameru umístěnou na stavbě domu [adresa] u pravého horního rohu dřevěných vrat, a to tak, aby žádná z kamer nesnímala veřejně přístupnou komunikace a veřejné prostranství na pozemku p. [číslo] [parcelní číslo] v obci [obec], k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], a ve stejné lhůtě znehodnotit veškeré obrazové záznamy z kamer, na kterých je zaznamenána žalovaná.

5. Podle odůvodnění vzájemného návrhu má žalobce na své nemovitosti na vedlejší stavbě přístavku na podélné stěně v pravém horním rohu směrem k pozemní komunikaci nainstalovanou kameru. Ta zabírá nejen nemovitosti žalobce, ale i veřejné prostranství a veřejnou účelovou komunikaci v její šíři, v mnohem větším rozsahu, než nezbytně potřebuje k ochraně svého majetku. Druhou kameru se záznamovým zařízením má žalobce umístěnou na domu [adresa], natočenou na plot žalobce a na veřejné prostranství a veřejnou komunikaci, která vede k nemovitostem žalované. Dne [datum] žalobce nainstaloval na přístavek vlevo od první kamery třetí kameru se záznamem, která je viditelně natočena tak, aby také snímala veřejné prostranství před nemovitostmi žalobce. Žalobce má na poštovní schránce umístěnou cedulku s upozorněním, že„ Objekt je monitorován kamerovým systémem“, ale neupozorňuje, že kamery zabírají nejen jeho objekt, ale i veřejně přístupnou účelovou komunikaci v šíři. Rovněž neinformuje, že se jedná o kameru se záznamem. Žalovaná se obrátila na Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen„ ÚOOÚ“) se stížností ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] sdělil ÚOOÚ žalované, že žalobce splnil oznamovací povinnost správce osobních údajů (záznamu) podle ust. § 16 zákona o ochraně osobních údajů, která byla zapsána dne [datum] pod [anonymizováno] [číslo]. Pro případ sporu byla žalovaná odkázána na občanskoprávní řízení. Podáním ze dne [datum] žalovaná opět podala stížnost na instalaci kamery žalobce ÚOOÚ, na kterou jí bylo odpovězeno dopisem ze dne [datum], v němž byla opět odkázána na občanskoprávní řízení. Žalobce ukazoval nahrávky z kamer bez vědomí a souhlasu nahrávané osoby [jméno] [příjmení], dceři sousedky [jméno] [příjmení]. Žalobce nahrávky z kamery dále používá jako podklad pro oznámení proti žalované a jejím návštěvám. Veřejně přístupná účelová komunikace vedoucí kolem nemovitostí žalobce je jediným možným sjízdným příjezdem a žalovaná tak nemá přístup ke svým nemovitostem, aniž by byla snímána kamerou žalobce. Žalobce tím neoprávněně zasahuje do jejího soukromí.

6. Podle vyjádření žalobce k vzájemnému návrhu žalované kamera na přístavku byla instalována z důvodu ochrany majetku před opakovaným poškozováním ze strany žalované, např. lámáním planěk na plotě, postřikováním žíravou látkou záhonu u plotu a úmyslným poškozováním nové fasády hospodářské budovy (házením bláta na fasádu, dupáním špinavých podrážek o fasádu a její rýpání kovovou holí). Tuto skutečnost potvrdil kamerový záznam z ruční kamery, kterou žalobce zachytil žalovanou, jak holí odloupává a poškozuje fasádu na protilehlé nemovitosti, a právě proto se žalobce rozhodl k montáži bezpečnostního kamerového systému. Před jeho montáží osobně při přihlašování tohoto systému konzultoval umístění kamer i do prostoru vozovky na ÚOOÚ a umístil je přesně podle jeho doporučení. Existence kamerového záznamu je jediným způsobem, jak žalovanou z těchto protiprávních aktivit usvědčit. Již dne [datum] byla na kamerovém záznamu žalovaná zachycena při poškozování laku vozidla žalobce, za což byla pravomocně uznána vinnou. Touto kamerou bylo 2x zachyceno, jak žalovaná narazila svým osobním vozem dne [datum] a poté dne [datum] v 19:31 hod. Z místa nehody ujela. Kamera umístěná na domě [adresa] byla původně namířena pouze do prostoru zahrady u vjezdu na soukromý pozemek žalobce. Vzhledem k tomu, že došlo k násilnému neopravitelnému poškození kamery umístěné na přístavku, žalobce přizpůsobil záběr této kamery tak, aby zabírala i první kameru. Tato kamera nezabírá žádný cizí soukromý pozemek. Na přístavku vlevo od první kamery nebyla namontována žádná další kamera, ale pouze externí infračervený noční přísvit. Je pravdou, že u cedulky na schránce není uvedeno, že se jedná o kamerový systém se záznamem, nicméně při jeho přihlašování na ÚOOÚ se jevil nápis„ Objekt střežen kamerovým systémem“ dostačujícím, když bylo v dotazníku uvedeno, že systém zabírá mimo soukromý objekt i komunikaci a funguje se záznamem. Ze směru kamery musí být každému jdoucímu kolem jasné, že je snímán. Žalovaná neměla do [datum] ani jednu ze tří kamer zabírajících i komunikaci označenou jakýmkoliv upozorněním. V souvislosti s její stížností se žalobce písemně dotazoval na ÚOOÚ, zda nemá chybu v umístění kamer, ale nebyla mu žádná sdělena.

7. Žalobce popřel, že by nahrávky kamerového systému ukazoval třetím osobám. [jméno] [příjmení], dceři paní [příjmení], byl pouze ukázán záběr, který byl zkušebně pořízen ruční kamerou z okna žalobcovy nemovitosti, jež zachytil žalovanou, jak poškozuje holí omítku na protější budově. Tento záznam byl vymazán, neboť o něj paní [příjmení] nejevila zájem. Nahrávky z bezpečnostního kamerového systému byly použity 3x (úmyslné poškození laku vozidla, 2x způsobení škody dopravní nehodou zaviněnou žalovanou). Žalovaná má možnost přístupu ke své nemovitosti bez snímání kamerami žalobce. Těmi není možné sledovat pohyby osob dostavujících se k žalované, včetně ní samotné, neboť nezabírají ani část pozemku žalované a ani komunikaci před ním. Není pravdou, že žalobce sleduje bez zákonného důvodu kamerami se záznamem soukromý život žalované. Kamery žalobce byly instalovány pro důvodné podezření, že žalovaná poškozuje majetek jeho rodiny, což se potvrdilo. Záznamy kamerového systému se automaticky po 14 dnech vymazávají. Postup žalobce je zcela v souladu se závěry Nejvyššího správního soudu ČR v kauze [příjmení] (rozsudek ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 As 11V2012-133), který nesouhlasil s tím, že pan [příjmení] porušil zákon o ochraně osobních údajů již jen tím, že kamerovým systémem, kterým se chránil proti opakovaným útokům vandalů, snímal i část protějšího domu včetně vchodu do domu. Soud zdůraznil, že kamerový systém byl nastaven efektivně, snímal tu část veřejného prostranství, z níž vycházely útoky na dům stěžovatele. Vysvětlení pana [příjmení], proč kamera zabírala ulici i vchod do protějšího domu, je přitom logické:„ Pokud by byla kamera sklopena a zabírala například jen obvodovou zeď jeho domu, její funkce by se míjela účinkem, neboť by potencionálního útočníka nikdy nezaznamenala. Pokud ÚOOÚ dospěl k závěru, že jiná než sklopená kamera nebyla v dané situaci přípustná, je to smutný důkaz toho, že je naprosto odtržen od reálií běžného života.“.

8. V průběhu přípravného jednání konaného dne [datum] vzala žalovaná žalobu částečně zpět, a to ohledně kamery umístěné na domě [adresa] u pravého horního rohu dřevěných vrat, včetně části petitu týkající se znehodnocení obrazových záznamů z této kamery. Proto soud I. stupně usnesením ze dne 2. 3. 2021, č. j. 4 C 48/2020-115, řízení v tomto rozsahu zastavil.

9. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost do 15 dnů od jeho právní moci odstranit 2 kamery na budově [adresa], stojící na pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova], zapsáno na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [obec] u [anonymizováno], u [stát. instituce], [stát. instituce], tak, aby nesnímaly žádnou část pozemku žalobce, a to jednu nacházející se na přední straně budovy a druhou na zadní straně budovy při pohledu od pozemní komunikace vlevo, a v rozsahu povinnosti žalované odstranit z této budovy kameru, nacházející se na zadní straně domu při pohledu od pozemní komunikace vpravo, zamítl (výrok I.), žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaná byla do 15 dnů od právní moci rozsudku povinna znehodnotit veškeré zaznamenané zvukově-obrazové záznamy z kamer uvedených pod výrokem I., na kterých je zaznamenaná jakákoliv část pozemku žalobce nebo osob či předmětů na něm se nacházejících, zamítl (výrok II.), zamítl rovněž vzájemnou žalobu, kterou se žalovaná domáhala, aby žalobce byl do 15 dnů od právní moci rozsudku povinen odstranit záznamové zařízení: obě kamery umístěné na vedlejší stavbě přístavku (hospodářském stavení) stojícího na pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova], zapsáno na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova], u [stát. instituce], [stát. instituce], a to tak, aby nesnímaly pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] zapsáno na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova], u [stát. instituce], [stát. instituce], s veřejným prostranstvím a veřejně přístupnou komunikací (výrok III.) a vzájemnou žalobu, kterou se žalovaná domáhala, aby žalobce byl do 15 dnů od právní moci rozsudku povinen znehodnotit veškeré obrazové záznamy z kamer uvedených pod výrokem III., na kterých je zaznamenána žalovaná (výrok IV.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 39 252 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně (výrok V.).

10. Podle odůvodnění tohoto rozsudku strany učinily nesporným, že ve společném jmění manželů žalobce a jeho manželky je pozemek parc. č. [anonymizována dvě slova], jeho součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. [číslo] žalovaná je vlastníkem pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. [číslo] vše v obci [obec], [katastrální uzemí].

11. Ohledáním na místě samém dne [datum] soud I. stupně zjistil, že na ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeném přístavku žalobce se nachází 1 kamera a 1 noční přísvit, oba směřující na pozemní komunikaci k lesu. Dále zjistil, že na ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené budově žalované se nachází celkem 5 kamer, přičemž ze 3, které jsou předmětem řízení, je při pohledu od pozemní komunikace 1 umístěna na přední straně budovy vlevo a 2 na zadní straně budovy u zahrady. Kamera na přední straně budovy směřovala na pozemní komunikaci, zadní kamera umístěná při pohledu od pozemní komunikace vpravo směřovala k lesu a levá zadní kamera směřovala doleva směrem k pozemku žalobce a jeho manželky. Všechny kamery byly umístěny dostatečně vysoko, pod úrovní střechy, aby měly co nejširší záběr. Kamera na přední straně budovy vlevo by při pootočení byla schopna zabírat i pozemek žalobce. Tato zjištění odpovídala i provedeným listinným důkazům v podobě snímku katastrální mapy a situačního plánku umístění kamer na nemovitosti žalované, který předložil žalobce, pouze zaměření první kamery na přední straně domu bylo na plánku zakresleno tak, že směřovalo přes zeď na pozemek žalobce.

12. Ze série fotografií předložených žalobcem i žalovanou a ze 2 videozáznamů předložených žalovanou vyplynula identická zjištění, pouze kamera na přední straně budovy žalované směřovala přes zídku oddělující oba pozemky na pozemek žalobce. Kromě toho část fotografií zachycovala opadanou omítku, blíže neurčené poškozené zdivo, zeď, detaily kamer, pozemky obou účastníků a veřejnou komunikaci u těchto pozemků, blíže nespecifikované automobily na této komunikaci, přičemž záběr z kamery žalobce umístěné na přístavku potvrdil, že směřuje k lesu a zabírá také komunikaci. Série fotografií předložená žalobcem v reakci na zjištění učiněná při ohledání dne [datum] zachycovala hraniční zídku a budovu žalované ještě bez kamery (datováno 2005), kamery žalované, přičemž přední kamera byla vyměněna (datováno 2016, 2018, [datum], 2015, 2016, červenec 2017, [datum], [datum] a červenec 2021) a montáž kamery na nemovitosti žalované (datováno 2020).

13. Rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum] byla žalovaná uznána vinnou ze spáchání přestupku proti majetku, když dne [datum] přesně nezjištěným předmětem způsobila rýhu o délce nejméně 10 cm na osobním automobilu žalobce, čímž mu způsobila škodu ve výši 2 900 Kč. Za to jí byla uložena pokuta ve výši 2 000 Kč, poškozený byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán na soudní řízení. Usnesením [stát. instituce] ze dne [datum] byla věc podezření, že žalobce měl v době nejméně od [datum] do [datum] narušit občanské soužití v podobě schválnosti vůči jinému tím, že měl na svém domě v [obec] umístěn kamerový systém zachycující plot a volně přístupnou pozemní komunikaci, odložena. Z odůvodnění plyne, že kamerový systém žalobce instaloval k ochraně svého majetku, přičemž směřuje k lesu, na druhou stranu od nemovitosti žalované, a záznam z tohoto systému byl významným důkazem v přestupkové věci poškození jeho automobilu žalovanou. Usnesením [stát. instituce] ze dne [datum] byla věc podezření, že žalovaná měla dne [datum] při couvání narazit do zaparkovaného vozidla manželky žalobce a tím jej poškodit, odložena, neboť správní orgán měl pochyby o spáchání dopravního přestupku. Z oznámení o zpracování osobních údajů ze dne [datum] a z přehledu registrace ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce oznámil ÚOOÚ, že za účelem ochrany majetku bude třemi stacionárními kamerami umístěnými na jeho rekreační chalupě v [adresa] snímat jak svou zahradu, tak prostor přiléhající k plotu, a bude tak zaznamenávat i náhodně procházející osoby. Režim sledování bude nepřetržitý, kamerové záznamy budou uchovávány po dobu 14 dnů a budou uzamčeny v budově. Procházející budou o těchto systémech informováni nálepkou„ Objekt střežen kamerovým systém (em (“. Ze dvou stížností žalované ze dnů [datum] a [datum] a z odpovědí ÚOOÚ ze dnů [datum] a [datum] bylo zjištěno, že si žalovaná stěžovala na kamerové systémy žalobce, které sledují veřejné prostranství a tím i ji, když tudy prochází, a tím je ohroženo soukromí její a všech, kdo ji navštěvují. Žádala, aby byly kamery odstraněny. Úřad jí sdělil, že provozování kamerového systému je považováno za zpracování osobních údajů, na což se vztahuje oznamovací povinnost, kterou žalobce splnil. Jestliže zpřístupnil sekvenci kamerového záznamu správnímu úřadu či policii z důvodu doložení útoku na jeho majetek, jedná se o postup v souladu se zákonem, neoprávněné zpřístupnění nebylo doloženo. Jde-li ovšem o déletrvající sousedské spory, lze věc řešit občanskoprávní žalobou. Jestliže by šlo o jednání, které by mohlo naplňovat znaky přestupku proti občanskému soužití, k projednání by byl příslušný obecní úřad. Z odpovědi na informace k provozování kamery odeslané ÚOOÚ dne [datum] soud zjistil, že žalobce a jeho manželka úřad informovali, že na dřevníku na adrese [adresa] je umístěna pouze 1 kamera, která snímá i část obecní komunikace a lesa, nikoli však soukromý pozemek. Umístěna je zde z důvodu ochrany plotu, zdi protější stavby a parkovaného automobilu. Umístění bylo předem konzultováno s úřadem a na vchodových vrátkách je informační nápis. Kamera je běžná, barevná zabezpečovací, umožňující rozeznat obličej i postavu. Záznam je nahráván ve 24hodinovém cyklu a později přepisován. Na základě získaných záběrů již měla být dokázána 4 větší poškození majetku a poškozovatelem má být sousedka„ [anonymizováno]“. Z potvrzení [jméno] [jméno] ze dne [datum] soud zjistil, že od roku 2004 poskytuje žalované servis spočívající v údržbě, kontrole a opravách 5ti venkovních bezpečnostních kamer, které jsou nainstalovány na její nemovitosti v obci [obec]. Umístěny jsou napevno, nastaveny jsou tak, že zabírají jen objekty žalované, nedají se natočit ovládáním na dálku a nemají režim záznamu, neslouží tedy pro pořizování a ukládání záznamu. 14. [jméno] [příjmení], dcera žalobce, vypověděla, že je nepříjemné trávit čas na chatě kvůli dvěma kamerám žalované umístěným na horní a dolní zahradě, neboť člověk má pocit, že je pořád sledován. Nejvíce jí vadí přední kamera u silnice, jelikož prodělala rizikové těhotenství a nemohla ani v plavkách ven. Také babičce to bylo velice nepříjemné, dříve přitom spolu na zahradě sedávaly a dávaly si např. snídani. Teď už tam nechtějí kvůli tomu chodit ani kamarádi nebo sousedi. [jméno] [příjmení], který v [obec] bývá spolu s manželkou přes léto, vypověděl, že kamarádí s rodinou žalobce, ale už za nimi nechodí, protože žalovaná na jejich pozemek namířila 2 kamery z obou stran svého domu. [jméno] [příjmení], který chodí pomáhat žalované, vypověděl, že už 25 let udržuje a opravuje její dům. Dříve tam byl i zaměstnán. Žalovaná má asi 5 kamer, jsou tam min. 10 let. Občas čistil místo okolo nich, pomáhal [jméno] [jméno], když je instaloval. Nesměřují přímo na pozemek žalobce, přední kamera určitě nemůže dohlédnout až k lesu. Také neví, jestli s nimi lze manipulovat, jestli něco nahrávají nebo jestli dokážou snímat i zvuk. Ví o dvou kamerách žalobce, jedna je na domě a druhá na přístavku, která směřuje na silnici k lesu. Tato kamera mu nevadí.

15. Dopisem zástupkyně žalobce ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána, aby odstranila veškeré kamery, které jsou způsobilé snímat také pozemek a další nemovitosti žalobce, a zničila veškeré záznamy z nich, které by byly způsobilé dotknout se osobnostních práv žalobce. Žalovaná potvrdila, že jí výzva byla doručena.

16. Další návrhy na doplnění dokazování soud zamítl, neboť zčásti byly uplatněny žalobcem až po uplynutí koncentrační lhůty podle ust. § 114c odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a zčásti měl již pro posouzení a rozhodnutí věci dostatek podkladů a další důkazní prostředky by už nemohly přinést jiná zásadní zjištění. Týká se to zejména návrhů obou účastníků vztahujících se k jejich sousedským konfliktům v předchozích letech (parkování, narušování občanského soužití, poškozování věcí, stavba zdi či kanalizační přípojky, kontroly ze strany veřejných orgánů apod.), neboť ačkoli lze mít za to, že toto řízení je jen dalším vyústěním jejich zhoršených sousedských vztahů, jeho předmětem je pouze oboustranně tvrzený zásah do osobnostních práv prostřednictvím kamerových systémů.

17. S poukazem na ust. § 81 odst. 1, 2, § 82 odst. 1 a § 86 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) soud I. stupně vyložil, že osobnost člověka představuje z hlediska její právní ochrany jeden z předmětů absolutních soukromých práv stanovených občanským zákoníkem. Nedílnou součástí osobnosti člověka je také jeho soukromí, přičemž jde o jednu z nejpřísněji chráněných osobnostních hodnot vůbec. Soukromí představuje přirozenou hodnotu lidské osobnosti ve smyslu jeho intimní sféry, ať již ohraničené prostorově nebo obsahově, do které nesmí nikdo jiný bezdůvodně vstupovat či zasahovat, a která zahrnuje mj. obydlí člověka či jiné soukromé prostory. Součástí práva na ochranu soukromí je proto také možnost vlastního uvážení, zda, popř. v jakém rozsahu a jakým způsobem, mají být skutečnosti osobního soukromí člověka zpřístupněny jiným lidem, a zároveň možnost se bránit proti neoprávněným zásahům do této sféry ze strany jiných osob. Pod rozsah ochrany soukromí člověka spadá i ochrana obsahu soukromých informací v osobních písemnostech, ochrana rodinného života apod. Aby byla dána soukromoprávní odpovědnost za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka, musí být splněny všechny následující předpoklady: a) existence zásahu, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu, spočívající buď v porušení, nebo jen v ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě, b) neoprávněnost (protiprávnost) zásahu a c) existence příčinné souvislosti mezi tímto zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka (o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li újma následkem protiprávního úkonu, tedy je-li jednání škůdce a újma ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, k újmě by nedošlo). Jestliže není požadována satisfakce podle ust. § 2951 odst. 2 a § 2956 o.z., ale jde o zdržovací či odstraňovací žalobu podle ust. § 82 odst. 1 o.z., jako je tomu zde, nevyžaduje se zavinění ze strany toho, kdo zasáhl do osobnostních práv poškozeného, jde tedy o odpovědnost objektivní. Nejde přitom jen o to, zda došlo k zásahu do osobnostních práv, ale především o to, zda tento zásah byl neoprávněný (v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem), přičemž daný zásah může ještě trvat, nebo může být dána důvodná obava, že nastane, resp. že se bude opakovat. Také platí, že se v těchto případech nepřihlíží k subjektivnímu vnímání poškozeného, ale rozhodující je, jak by zásah v daném kontextu vnímala běžná osoba průměrných vlastností. Z ustálené rozhodovací praxe dále plyne, že v rámci ochrany osobnosti může žaloba znít také na uložení povinnosti odstranit určitý předmět, který má neoprávněně a nepříznivě působit na žalobcova osobnostní práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3729/2009).

18. Přeneseno na posuzovaný případ to znamená, že nejen odstraňovací, ale i zdržovací žalobou lze žádat, aby protistraně byla uložena preventivní povinnost odstranit kameru, jestliže jejím prostřednictvím došlo k dotčení osobnostních práv, zde k zásahu do soukromí druhého, a hrozí, že se takový zásah bude opakovat.

19. Provedeným dokazováním, zejména ohledáním, bylo zjištěno, že na nemovitosti žalované se nachází celkem 5 kamer, 3 z toho tak, jak je označil žalobce. Při ohledání pouze jedna z nich, umístěná na zadní straně budovy vlevo při pohledu od pozemní komunikace, byla nasměrována na pozemek (zadní zahradu) žalobce, a byla zjevně schopna jej zabírat celý, druhá zadní kamera byla nasměrována k lesu a vzhledem k její vzdálenosti by i při jiném nasměrování zřejmě nemohla zabírat podstatnější část daného pozemku. Přední kamera pak byla sice nasměrována kupředu na pozemní komunikaci, ale fotografiemi má soud dále za prokázáno, že s ní bylo manipulováno, neboť ještě před ohledáním (kdy byly žalobcem fotografie předloženy) zřetelně směřovala přes hraniční zeď na přední zahradu žalobce a s ohledem na její výšku a umístění byla také schopna zabírat ji prakticky celou. Z tohoto důvodu soud nemohl vyhovět žalobě ohledně třetí kamery, umístěné na zadní straně budovy při pohledu od pozemní komunikace vpravo. Ostatně také z výslechu svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vyplynulo, že ví o jen dvou kamerách žalované, které sledují pozemek žalobce. S odkazem na běžnou osobu průměrných vlastností lze konstatovat, že už jen takový zásah do soukromí je i bez pořizování případných zvukových či obrazových záznamů v rozporu s ust. § 86 o.z., protože jde o neoprávněné sledování soukromého života. Je zde přitom rozdíl oproti situaci, kdy by např. žalobce a jeho rodinu spatřili na přední zahradě kolemjdoucí, jelikož stacionární kamera je bude sledovat neustále, aniž by mohli vědět, kdy konkrétně je takto žalovaná ze svého domu pozoruje. V důsledku toho se v oblasti záběru takové kamery zcela ztrácí pocit soukromí a žalobce a jeho blízcí jsou vystaveni nepříjemnému a omezujícímu tlaku ze strany sousedky. Z uvedeného plyne, že v řízení byl nejen prokázán zásah (2 kamery sledující pozemky žalobce) a jeho protiprávnost, ale také existence příčinné souvislosti mezi jednáním žalované, která si tyto kamery umístila na svůj dům, a dotčením osobnostních práv žalobce vzhledem k intenzitě a zjevně i dlouhodobosti tohoto zásahu. Ve vztahu k přední kameře rovněž nebylo prokázáno pouze to, že k zásahu v minulosti došlo (prostřednictvím fotografií), ale že tento neoprávněný zásah hrozí opakováním, a to pouze tím, že by daná kamera byla později uvedena do původní polohy.

20. S ohledem na shora uvedené soud I. stupně žalobě směřující na zdržení se neoprávněného zásahu tím, že žalované bude uložena (zčásti prevenční) povinnost odstranit 2 zmíněné kamery, vyhověl. Naopak ve vztahu ke třetí kameře umístěné na zadní straně domu soud žalobu zamítl, neboť u ní takový zásah do osobnostních práv žalobce prokázán nebyl. Tvrdila-li žalovaná, že kamerové systémy provozuje kvůli své bezpečnosti, tento účel jí bezpečně pokryjí 3 zbývající kamery, umístěné na všech třech stranách domu. Podobně nebylo v řízení prokázáno tvrzení žalobce o existenci zvukově-obrazových záznamů z daných kamer, kde své břemeno důkazní neunesl, naopak potvrzením [jméno] [jméno] bylo prokázáno, že uvedené kamery žalované nemají režim záznamu. Z tohoto důvodu soud žalobu v rozsahu odstraňovacího nároku zamítl.

21. Soud I. stupně také zamítl vzájemnou žalobu žalované, neboť dospěl k závěru, že v případě kamerových systémů žalobce k protiprávnímu zásahu do osobnostních práv žalované nedošlo. Jednak bylo zejména ohledáním, ale také prostřednictvím fotografií a výpovědí [jméno] [příjmení], zjištěno, že na přístavku žalobce je nainstalována pouze 1 kamera, druhé zařízení je pouze nočním přísvitem, jednak bylo také bez dalších pochyb prokázáno, že tato kamera směřuje na pozemní komunikaci směrem k lesu, tedy od nemovitosti žalované, kterou vůbec zabírat nemůže. Na rozdíl od 2 kamer žalované tedy nesměřuje na soukromý pozemek žalované a nemůže ve smyslu ust. § 86 o.z. sledovat její soukromý život. Prostřednictvím listinných důkazů (zejména usnesením [stát. instituce] ze dne [datum], ve vztahu k ÚOOÚ také oznámením žalobce ze dne [datum], přehledem registrace ze dne [datum] a odpovědí žalobce a jeho manželky ze dne [datum]) bylo zjištěno, že žalobce tento svůj systém provozuje z důvodu ochrany majetku, neboť v minulosti došlo k jeho poškození, a to minimálně v jednom případě žalovanou (rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum]). S ohledem na sdělení ÚOOÚ ze dnů [datum] a [datum] je také prokázáno, že žalobce splnil svou oznamovací povinnost.

22. Jestliže má tedy žalobce předmětnou kameru nainstalovánu kvůli ochraně svého majetku důvodně, směřuje jen na veřejnou komunikaci a je tak schopna snímat pouze náhodně procházející osoby, přičemž záznamy z ní jsou v případě nutnosti předávány příslušným orgánům, jde podle soudu I. stupně o oprávněné umístění kamerového systému. Nastavení kamery snímající veřejný prostor totiž musí být efektivní, neboli musí umožnit dosažení účelu snímání, zachycení eventuálních pachatelů protiprávní činnosti, přičemž je podstatné, zda jde o prevenci před reálně hrozícími útoky např. na majetek, nebo zda je taková protiprávní činnost jen hypotetická a spíše nepravděpodobná (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 1 As 113/2012).

23. S ohledem na uvedené, kdy předmětná kamera nesleduje soukromý prostor žalované, a kvůli její oprávněnosti i minimálnímu zásahu do osobnostních práv žalované v případě, kdy bude danou veřejnou komunikací procházet, soud uzavřel, že je žalovaná, stejně jako ostatní náhodní kolemjdoucí, povinna ji strpět. Vzájemnou žalobu na její odstranění (i na odstranění nočního přísvitu) proto zamítl. Ze stejného důvodu nevyhověl návrhu na znehodnocení veškeré obrazových záznamů z ní, když bylo také prokázáno, že záznamy jsou po 14 dnech mazány.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci jen zčásti úspěšnému žalobci náleží jejich poměrná náhrada. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů za zastoupení advokátkou, které podle § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen„ AT“) náleží odměna ve výši 2 500 Kč za každý ze 14 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, písemná podání ve věci samé ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a účast u jednání soudu, včetně ohledání na místě samém, ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]), a podle § 13 odst. 4 AT náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý tento úkon. Dále jí náleží náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), 3 AT ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu cesty ze svého sídla k soudu a zpět, což při shora uvedených jednáních činí celkem 2 400 Kč. Soud naproti tomu nepřiznal požadované cestovné, neboť nebylo nijak doloženo, jaké vozidlo bylo využito, nemohla být proto ověřena spotřeba paliva a podle § 4 vyhl. č. 589/2020 Sb. určena průměrná cena pohonné hmoty. Celkem tak jde spolu s 21% DPH o částku 52 336 Kč.

25. Soud I. stupně doplnil, že u žaloby na ochranu osobnosti se úspěch ve věci posuzuje ve vztahu k jednotlivým uplatněným nárokům. Žalobce se domáhal odstranění 3 kamer z nemovitosti žalované znehodnocení jimi učiněných zvukově-obrazových záznamů, žalovaná se domáhala odstranění 2 kamer z nemovitosti žalobce a znehodnocení veškerých obrazových záznamů, které jimi byly pořízeny. Protože žalobě žalobce bylo vyhověno pouze co do 2 kamer žalované, je jeho úspěch poloviční (2 úspěšné nároky vůči 1 neúspěšnému ohledně třetí kamery a dalšímu neúspěšnému ohledně znehodnocení záznamů), žalovaná zde tedy byla rovněž úspěšná z 50 %. Žalované pak nebylo vyhověno vůbec a žalobce je zde tedy úspěšný ze 100 %. Z toho vyplývá, že žalobce byl úspěšný ze 75 %, poměrná náhrada nákladů řízení z uvedené částky tak činí 39 252 Kč.

26. Proti první části výroku I. a výrokům III., IV. a V. tohoto rozsudku podala odvolání žalovaná.

27. Za nesprávnou považuje tu část výroku I. napadeného rozsudku, jímž jí byla uložena povinnost odstranit 2 kamery na budově [adresa] v [obec] tak, aby nesnímaly žádnou část pozemku žalobce, a to jednu na přední straně budovy a druhou na zadní straně budovy při pohledu od pozemní komunikace vlevo. Žalovaná napadá preventivní povahu rozhodnutí o odstranění kamer, neboť překračuje rámec žaloby, žalobní tvrzení a žalobní požadavky, které byly odstraňovací tak, aby kamery žalované pozemky žalobce nezabíraly. Požadavkem žalobce bylo, aby žalovaná stávající kamery sklopila, odklonila anebo změnila jejich umístění tak, aby pozemek nesnímaly. Žalobce v žalobě nevyjádřil žádné obavy, natož důvody, z nichž by vyplývala důvodná obava, že by žalovaná kamerami zásah do osobnostních práv žalobce měla opakovat i v budoucnu. Jedině na základě zjištění, že kamery skutečně zabírají (snímají) sousední pozemek žalobce, by soud mohl dojít k závěru, že jimi dochází k zásahu do osobnostních práv žalobce. Soud však k takovému zjištění nedospěl. Nebylo prokázáno, že zadní kamera skutečně zabírá a přední kamera zabírala pozemky žalobce. Spekulace soudu, že je kamery byly či jsou schopny zabírat, ještě neznamená, že je skutečně zabírají či zabíraly. Soud tak zjistil skutkový stav věci nedostatečně. Při místním šetření nebylo provedeno žádné měření vzdáleností, výšek, úhlů sklonu kamery apod. Bez znalosti skutečného obrazu záběru z té které kamery nelze dojít k přesvědčivému a náležitému zjištění, jaký prostor či objekty kamera skutečně snímá. Žalovaná považuje napadený výrok I. za nesprávný i z důvodu jeho nevykonatelnosti a neurčitosti. Kamery jsou ve výroku nedostatečně označeny tak, aby nemohly být zaměněny s jinými. K tomu ve výroku rozhodnutí nejsou identifikovány ani pozemky žalobce, které by kamery dle výroku neměly ani částí snímat.

28. Pokud jde o zamítavý výrok III. napadeného rozsudku, žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že v případě kamerových systémů žalobce k protiprávnímu zásahu do osobnostních práv nedošlo. Soud bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění, pouze na základě ohledání bez jakéhokoliv odborného vyjádření, dospěl ke skutkovému zjištění, že jedno ze zařízení je kamerou a druhé nočním přísvitem. Pokud měl tvrzení žalované o existenci 2 kamer za neprokázané, nebyla o tom žalovaná v rámci předvídatelnosti rozhodnutí poučena. Žalovaná považuje za nesprávný a nedostatečně odůvodněný závěr soudu, že když kamery na hospodářské budově žalobce nesměřují na soukromý pozemek žalované, nemůže sledovat její soukromý život. Tvrzeními žalované a označenými důkazy o tom, že kamery sledují v celé šíři prostor v těsné blízkosti jejího bydliště, který je jedinou možnou přístupovou cestou k jejímu bydlišti, a žalobce tak sleduje kamerou její soukromý život, se soud v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval. Podle soudní praxe i podle ÚOOÚ lze za účelem ochrany majetku snímat soukromý prostor a přiměřeně jeho hranice. Monitorování veřejného prostranství se záznamem ve větším rozsahu je přípustné pouze výjimečně, a to v případě opakovaných závažných útocích proti obydlí. V předmětné věci však žalobce nemonitoruje jen hranici svého pozemku s oplocením, ale v celé šíři veřejné prostranství před plotem, což je nepřiměřené, nedůvodné a tedy nedovolené. Žalobce tím neoprávněně zasahuje do práv procházejících osob, tedy i žalované. Soud I. stupně podle žalované též nesprávně zamítl její vzájemnou žalobu na znehodnocení veškerých obrazových záznamů z kamer žalobce umístěných na hospodářském stavení, na kterých je zaznamenána, jen proto, že má za to, že kamera (kamery) na hospodářské budově nesledují její soukromý život.

29. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I., III., IV. a V. zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, popř. aby po doplnění dokazování rozhodl o změně rozsudku soudu I. stupně ve výroku I. tak, že se žaloba v rozsahu 1. věty tohoto výroku zamítá, ve výroku III. a IV. tak, že vzájemné žalobě vyhoví, a ve výroku V. tak, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před soudem I. stupně k rukám právního zástupce žalované. Žalovaná rovněž navrhla, aby jí odvolací soud přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

30. Podle vyjádření žalobce k odvolání je jeho právem se v rámci zdržovací žaloby domáhat mj. odstranění věcí (zde kamer) způsobujících zásah do jeho osobnostních práv. Pokud 1) kamery snímají pozemky a budovu žalobce (existence zásahu), 2) pro snímání není právní důvod (neoprávněnost zásahu) a 3) snímání kamerami a zásah do soukromí žalobce jsou v příčinné souvislosti, mělo by žalobě na odstranění kamer být vyhověno. V řízení nehrají žádnou roli předchozí spory mezi účastníky, např. ohledně parkování, podněty ke správním úřadům a další související skutečnosti. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že zásah existuje, je neoprávněný a je dána příčinná souvislost mezi existencí kamer a zásahem do osobnostní sféry žalobce.

31. Existence zásahu je podle žalobce založena tím, že na budově žalované jsou umístěny kamery, které snímají pozemky a budovu žalobce, tedy i jeho soukromí. Žalobce v řízení prokázal existenci kamer rozsáhlou fotografickou dokumentací kamerového systému žalované, kterou navrhl již na přípravném jednání dne [datum] a rozšířil ji po ohledání dne [datum], výslechem svědků, rovněž navrženým již na přípravném jednání dne [datum], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], prohlášením [jméno] [jméno] a ohledáním na místě samém dne [datum], kde se soud sám přesvědčil o existenci a umístění kamerového systému. Všechny důkazy žalobce navrhl před koncentrací řízení a k později žalobcem navrženým důkazům soud I. stupně nepřihlédl. Zásah žalované je neoprávněný. Namířením kamer na nemovitosti žalobce nedochází k ochraně práv nebo právem chráněných zájmů žalované. Žalovaná nenahrává soukromí žalobce na základě zákona k úřednímu účelu a žalobce ani nevystupuje v záležitosti veřejného zájmu. Není ani dán vědecký, umělecký nebo zpravodajský účel nahrávání. Žalovaná tedy kamerový systém zasahující do osobnostních práv žalobce nepoužívá na základě žádné z legálních licencí. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001 plyne, že otázka příčinné souvislosti mezi jednáním nebo opomenutím škůdce a vznikem škody je otázkou skutkovou, nikoli právní. Tyto závěry jsou analogicky aplikovatelné i na nemajetkovou újmu včetně té, která vznikne zásahem do osobnostních práv. Proto nemůže být naplněn odvolací důvod, podle něhož rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Co se týče skutkového zjištění příčinné souvislosti, v řízení byl prokázán zásah do osobnostních práv žalobce spočívající v existenci 2 kamer na budově žalované, sledujících pozemky žalobce. Zároveň je dána i intenzita a dlouhodobost tohoto zásahu. Přitom pokud by kamer na budově žalované namířených mj. na pozemky žalobce nebylo, k narušení soukromí a osobnostních práv by nedošlo. Je tedy na základě teorie nutné podmínky (označované jako sine qua non) dána příčinná souvislosti mezi existencí kamer a zásahem do osobnostních práv.

32. K namítané neurčitosti výroků se žalobce vyjádřil tak, že napadené výroky jsou dostatečně určité, jelikož je z nich seznatelné, jakých kamer se jejich odstranění týká (mj. jednoznačnou identifikací budovy žalované a popisem umístění kamer.). Pokud by byl žalobcem navrhovaný žalobní petit neurčitý, nebyla by žaloba připuštěna k rozhodování.

33. V souvislosti se svým vzájemným návrhem žalovaná podle žalobce v odvolání neuvedla žádné skutečnosti, byť jen nasvědčující tomu, že by soud I. stupně v souvislosti s jeho zamítnutím rozhodl na základě nesprávných skutkových zjištěních či nesprávného právního hodnocení. Žalobce tedy rekapituluje, že kamera na přístavku byla instalována z důvodu ochrany jeho majetku před opakovaným poškozováním mj. ze strany žalované. Žalobce přitom ještě před montáží konzultoval umístění kamer s ÚOOÚ, kdy mu dokonce bylo doporučeno, aby instalovaná kamera snímala i prostor vedle vozidla, aby bylo možné zaznamenat případného útočníka. I díky kamerovému záznamu byla žalovaná uznána vinnou z poškození laku vozidla žalobce. Mimo to bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že na přístavku je instalována pouze 1 kamera, k níž je namontován externí infračervený přísvit. Kamera žalobce přitom nesměřuje na pozemky žalované, ale toliko na část pozemní komunikace k lesu. Žalobce do soukromí žalované nezasahuje a neporušuje tedy ani její osobnostní práva nedovoleným způsobem. Namítá-li žalovaná odbornou nezpůsobilost soudu I. stupně seznat při ohledání na místě směřování kamer, žalobce argumentuje, že posouzení zásahu do jeho osobnostních práv a jeho soukromí je otázkou, kterou může učinit i laik. Nehledě na to, že soud I. stupně disponoval důkazními prostředky vedoucími k tomuto závěru. Mj. žalobce v řízení předložil technický list pozorovacích úhlů kamer ve vztahu k ohniskové vzdálenosti. K závěru o narušení osobnostních práv žalobce pak lzedojít i na základě výpovědi svědků.

34. Napadený rozsudek v přezkumu podle žalobce obstojí a odvolání žalované by mělo být zamítnuto.

35. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř.

36. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

37. Odvolací soud zmítl návrhy na doplnění dokazování učiněné odvolatelkou až v odvolacím řízení, neboť důkazy znaleckým posudkem ke zjištění, o jaké zařízení na přístavku žalobce se jedná, jaké jsou jeho parametry a k čemu slouží, a spisem Úřadu na ochranu osobních údajů ke kamerám žalobce nebyly navrženy v řízení před soudem I. stupně ještě před vyhlášením napadeného rozsudku, jedná se tedy o tzv. nepřípustné novoty ve smyslu ust. § 205a o.s.ř. Důkazy týkající se kontroly orgánu životního prostředí a odstranění stavby plechového typizovaného skladu se týkají ostatních sporů mezi účastníci, které však nejsou předmětem tohoto řízení.

38. Soud I. stupně zjištěný skutkový stav správně posoudil podle ust. § 81 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, neboť k posuzovanému jednání došlo za jeho účinnosti.

39. Podle ust. § 81 odst. 1 o.z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

40. Podle ust. § 81 odst. 2 o.z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

41. Podle ust. § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

42. Podle ust. § 86 o.z. nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

43. Podle ust. § 90 o.z. zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.

44. Jak správně vyložil soud I. stupně, předpokladem odpovědnosti za zásah do osobnostních práv člověka je 1) neoprávněný zásah, 2) objektivní způsobilost tohoto zásahu porušit nebo jen ohrozit osobnost člověka, 3) kauzalita mezi neoprávněným zásahem a porušením nebo ohrožením osobnosti. Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, tj. právním řádem.

45. Součástí absolutního osobnostního práva je i soukromí člověka. Občanský zákoník stanoví v ust. § 86 pouze demonstrativní výčet některých významných skutkových podstat zásahu do soukromí člověka. Ochrana soukromí spočívá v absolutním osobnostním právu člověka na nedotknutelnost vlastního soukromí a tomu odpovídá povinnost ostatních zdržet se neoprávněných zásahů do něj. Přitom je nerozhodné, zda se tak děje způsobem popsaným v některé ze skutkových podstat uvedených v občanském zákoníku, či jiným závadným jednáním. Významné je pouze to, zda jsou splněny podmínky vzniku odpovědnosti za porušení či ohrožení osobnosti člověka, či nikoliv. Obsahem osobnostní ochrany soukromí je povinnost ostatních osob nezasahovat bez právního důvodu do této stránky osobnosti člověka, tedy povinnost spočívající v nekonání. Ve vztahu k podmínkám vzniku odpovědnosti za zásah do soukromí člověka platí totéž, co pro obecnou úpravu ochrany osobnosti. Právo na soukromí v rámci soukromých prostor se váže jak k rozhodnutí člověka o vpuštění či nevpuštění cizích osob do těchto prostor, tak i k ochraně proti sledování, pozorování či jinému sbírání informací ze strany jiných osob o dění v těchto prostorách.

46. Obdobně jako u zásahu do jiných stránek osobnosti platí i zde, že porušení či ohrožení soukromí představuje zásah do osobnosti člověka pouze tehdy, nejsou-li zde okolnosti, které neoprávněnost zásahu vylučují. I ve vztahu k ochraně soukromí platí o obecných výlukách protiprávnosti totéž, co obecně pro ochranu osobnosti s tím, že zde platí pouze některá specifika. Neoprávněným zásahem do soukromí člověka není především takové jednání, které se děje s jeho svolením. Obvyklou skutečností vylučující protiprávnost zásahu do soukromí člověka je řádný výkon subjektivního práva či povinnosti jiné osoby. Při střetu základních práv, která stojí na stejné úrovni, je vždy věcí soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla neodůvodněně dána přednost před právem druhým. V tomto smyslu občanský zákoník rovněž výslovně stanoví, že zákonný důvod k zásahu do soukromí nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka (srov. ust. § 90). Mezi typické výluky z protiprávnosti při zásahu do soukromí patří výkon konkrétních subjektivních práv a povinností vyplývajících zejména z předpisů trestního práva, zvláštních předpisů upravujících fungování ozbrojených bezpečnostních sil a bezpečnostních sborů, správního práva, předpisů zdravotnického práva, cizineckého práva, ve vztahu k ochraně rodinného života pak i některá omezení vyplývající z úpravy rodinného práva či předpisů upravujících matriční pořádek apod. Ústavní soud vyložil, že tam, kde ústavní pořádek připouští průlom do ochrany soukromí, může se tak dít pouze a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a na tom, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. V ostatních případech je proto třeba posoudit, zda v souzené věci jde o zásah nezbytný ve výše uvedeném smyslu a v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných osob a zda tento zájem převažuje nad zájmem na ochraně soukromí (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 191/05).

47. Ustanovení § 90 o.z. stanoví výslovné aplikační pravidlo pro uplatnění zákonných důvodů k zásahu do osobnosti člověka porušením jeho soukromí či použitím některých hmotných zachycení jeho osobnosti. Vyplývá z něho, že konkrétní způsob využití zákonných licencí nesmí být prováděn mimo účel určený zákonem a bezdůvodně na úkor osobnosti dotčeného člověka. Pojem přiměřenosti je nutno vyložit jako citlivě vyvážený poměr mezi druhem a povahou ideálního statku, požívajícího legální ochrany a spjatého s osobností, a účelem sledovaným dovoleným zásahem, a to vzhledem ke konkrétním zjištěným skutečnostem. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4642/2009). Přiměřenost způsobu využití zákonného omezení ochrany osobnosti je nutno posoudit s ohledem na případný rozpor s oprávněnými zájmy určitého člověka (postiženého), a to vzhledem ke konkrétním okolnostem věci. V tomto smyslu se jedná o takové zájmy člověka, na kterých je třeba s ohledem na požadavek zajištění elementární úcty k jeho důstojnosti a jeho osobnosti za všech okolností bezpodmínečně trvat a které jsou za všech okolností nedotknutelné (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 42/2011, a sp. zn. 30 Cdo 179/2004).

48. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že v posuzovaném případě žalovaná umístěním 2 kamer na svoji nemovitost [adresa] v obci [obec] [anonymizována dvě slova], a to jedné na přední straně budovy a druhé na zadní straně budovy při pohledu od pozemní komunikace vlevo způsobem, že snímají pozemky žalobce, neoprávněně zasahuje do jeho soukromí, a to bez ohledu na to, že jimi nejsou pořizovány zvukově obrazové záznamy, neboť jimi lze sledovat dění na těchto pozemcích, aniž by to bylo nutné k výkonu jakéhokoliv subjektivního práva žalované, resp. k ochraně jejího majetku. Žalované tedy nesvědčí žádné okolnosti, které by protiprávnost tohoto zásahu do soukromí žalobce vylučovaly. Přitom v řízení byla prokázána jak existence zásahu (umístění 2 kamer na nemovitost žalované tak, aby sledovaly pozemky žalobce), tak jeho protiprávnost, ale i příčinná souvislost mezi neoprávněným zásahem a porušení soukromí žalobce. Vzhledem k tomu, že se jedná o zásah trvající, rozhodl soud I. stupně správně, pokud první větou výroku I. napadeného rozsudku uložil žalované odstranit 2 zde specifikované kamery tím způsobem, aby nesnímaly žádnou část pozemků žalobce.

49. Odvolací námitce žalované spočívající v tvrzení, že jí uložená povinnost překračuje rámec žaloby, žalobní tvrzení a žalobní požadavky, přisvědčit nelze, neboť uložená povinnost odstranit kamery tím způsobem, aby nesnímaly žádnou část pozemků žalobce, plně koresponduje s žalobním návrhem. Přisvědčit nelze ani námitce odvolatelky vytýkající soudu I. stupně, že nedostatečně zjistil skutkový stav pro posouzení, zda dochází k zásahu do soukromí žalobce, když neprovedl žádná měření, neboť k tomuto skutkovému závěru měl dostatek zjištění z provedených důkazů, zejména z místního ohledání, fotografií a výslechu svědků. Důvodnou není ani odvolací námitka vytýkající napadené části výroku I. rozsudku soudu I. stupně neurčitost a tudíž nevykonatelnost, neboť předmětné 2 kamery jsou v něm specifikovány natolik určitým způsobem, že je nelze zaměnit za kamery jiné.

50. Soud I. stupně rovněž správně zamítl vzájemnou žalobu žalované, a to jak v rozsahu požadavku na odstranění 2 kamer na přístavku žalobce tak, aby nesnímaly pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova], s veřejným prostranstvím a veřejně přístupnou komunikací, tak v rozsahu požadavku na znehodnocení veškerých obrazových záznamů z těchto kamer. Jednak je na přístavku žalobce nainstalována pouze 1 kamera, druhé zařízení je pouze nočním přísvitem, a jednak bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že tato kamera směřuje na pozemní komunikaci, tedy nemovitosti žalované zabírat nemůže, nesměřuje na její soukromý pozemek a nemůže tak sledovat její soukromý život. Nadto bylo prokázáno, že žalobce kamerový systém provozuje z důvodu ochrany svého majetku, zejména před žalovanou, která byla z jeho poškozování již jednou usvědčena, a že jej žalobce instaloval po konzultacích s ÚOOÚ a v souladu s jeho pokyny a doporučeními. Jde tak o oprávněné umístění kamerového systému.

51. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v rozsahu první věty výroku I. a ve výrocích III. a IV., jakož i v nákladovém výroku V., v němž rovněž neshledal pochybení, podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

52. Druhá věta výroku I. a výrok II. rozsudku soudu I. stupně odvoláním napadeny nebyly a nabyly tak samostatně právní moci (ust. § 206 odst. 2 o.s.ř.).

53. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 o.s. ř. podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v něm úspěšnému žalobci jejich náhradu v celkové výši 6 776 Kč za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne [datum] a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) po 2 500 Kč podle ust. § 9 odst. 3 písm. d) AT, 2 režijní paušály po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT a 21% DPH ve výši 1 176 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.

54. Požadovala-li právní zástupkyně náklady odvolacího řízení za 4 úkony právní služby, a to za 2 vyjádření k odvolání ze dne [datum] a 2 účasti u jednání odvolacího soudu dne [datum], přehlédla, že byť předmětem odvolacího přezkumu byl kromě nároku žalobce i nárok žalované ze vzájemné žaloby, jednalo se o jedno řízení, v němž právní zástupkyně učinila pouze 2 úkony právní služby, a to (pouze jedno) vyjádření k odvolání ze dne [datum] a (pouze jednu) účast u jednání odvolacího soudu dne [datum].

55. Náklady odvolacího řízení je žalovaná povinna zaplatit v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalovanou v řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení