21 Co 68/2022- 64

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců JUDr. Blaženy Škopkové a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] o ochranu osobnosti o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 16. prosince 2021, č.j. 35 C 393/2021-48 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II, III a IV potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha – východ rozhodl rozsudkem ze dne 16.12.2021, č.j. 35 C 393/2021-48 o povinnosti žalovaných společně a nerozdílně odstranit ze svého plotu plakát s textem„ [anonymizováno 38 slov]; [role v řízení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [jméno] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]; [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]; [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu, aby žalovaní byli povinni společně a nerozdílně se žalobkyni omluvit, a to formou doporučeného dopisu odeslaného na její adresu do 15 dnů od právní moci rozsudku, ve znění:„ [anonymizováno], [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova], [jméno] [příjmení], se Vám omlouváme za rozšiřování nepravdivých údajů a posměšků o Vaší osobě obsažených na plakátech umístěných na našem plotě“, zamítl (výrok II) a zamítl rovněž žalobu, aby žalovaní byli povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 50 000 Kč (výrok III). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok [příjmení]).

2. Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že žalobkyně se podanou žalobou na ochranu osobnosti domáhala uložení povinnosti žalovaným sejmout plakáty jí v žalobě označené ze svého plotu, zaslat jí omluvu, jejíž text specifikovala a zaplatit jí finanční satisfakci v částce 50 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizováno] [obec], kde staví rodinný dům. Žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky sousedního pozemku parc. [číslo] na němž stojí rodinný dům. Žalovaní na svém plotě na pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec] umístili 2 plakáty obsahující text:„ [anonymizováno 11 slov]“, [anonymizována dvě slova]:„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]; [role v řízení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [jméno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]; [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]; [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“. Uváděla, že předmětnými plakáty bylo neoprávněně zasaženo do jejích osobnostních práv, a to do její cti a lidské důstojnosti. Je snížena její důstojnost v očích sousedů a spoluobčanů, obzvláště s přihlédnutím k její profesi.

3. Žalovaní s žalobou nesouhlasili. Podrobně popsali společné soužití s žalobkyní a jejím otcem. Uvedli, že spor začal v březnu roku 2020, kdy žalobkyně se svým otcem začali stavět rodinný dům ve [anonymizováno] ulici ve [obec], a to bez stavebního povolení. Zfalšovali jejich podpisy na souhlasu se stavbou. Docházelo ke konfliktům zejména s otcem žalobkyně. Otec vulgárně napadl žalovanou, což vyšetřovala policie ČR [anonymizováno] [obec]. K dalšímu verbálnímu napadení otcem žalobkyně došlo tak, že jejich devítileté dceři řekl, aby vyřídila svému přiblblému tatínkovi, že může se svým utrženým sluchátkem volat, kam chce a stejně mu to je hovno platný, že ho nikdo nezastaví. Napadal i ostatní sousedy za přítomnosti své dcery. Kontaktoval je společník pana [jméno], který stavbu rodinného domu započal a řekl jim, že si na žalovaného zjednali [anonymizováno] mafii, která je již zaplacena a má pana [příjmení] napadnout,„ aby to hovado přestalo dělat problémy“. Na policii jim doporučili obezřetnost a slíbili, že budou častější dělat kontroly v ulici. Dcera nemohla chodit sama. Byli ve stresu, co se může stát. [datum] došlo opět k závažnému incidentu s [jméno] [jméno]. Žalovaná byla svědkem toho, že pan [jméno] jednal s dvěma osobami, ukazoval jim kamery na jejich domě, že je snadno urazí, psa že podříznou a jsou tam. Hlásili to opět na policii. Dne [datum] [jméno] vypnuli hlavní jistič pro jejich rodinný dům. Zjistili to a nahodili ho, jinak by mohl bouchnout kotel. Od ledna spolu s [stát. instituce] podávají stížnosti na [ulice] [anonymizováno] [obec] a [anonymizováno] [okres], protože stavba probíhá bez stavebního povolení. Právní zástupce žalobkyně jim zaslal žádost o zaplacení 13 900 z titulu bezdůvodného obohacení, protože užívají část jejich pozemku – přesah plotu. Žalobkyně podala žalobu na zaplacení bezdůvodného obohacení. Museli si nechat udělat geometrické zaměření. Žalobkyně vzala žalobu zpět, když zjistila, že jsou v toleranci. Oba plakáty, jejichž odstranění žalobkyně požaduje, byly reakcí na chování žalobkyně a její rodiny. Skutečnosti uvedené na plakátech byly navíc pravdivě. Stavba na pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], který je ve vlastnictví žalobkyně, byla stavěna bez řádného povolení a jedná se o stavbu černou, která je (dle jejich mínění) stavěna nekvalitně. [datum] se žalobkyně s otcem snažili umístit plakáty na plot žalovaných, ale byli přistiženi, a tak je umístili na svou nemovitost. Plakáty, které umístila žalobkyně s otcem, obsahují pomluvy a urážky žalovaných.

4. Z odůvodnění rozsudku dále vyplývá, že po provedeném dokazování má soud I. stupně za prokázané, že na plotě na pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], který je v podílovém vlastnictví žalovaných, byly jimi umístěny plakáty se shora citovanými nápisy, které byly na pozemku umístěny ještě ke dni rozhodnutí. Tyto plakáty byly na plotě umístěny nejpozději v [anonymizováno] 2021, neboť žalobkyně dopisem ze dne [datum] žalované vyzvala k jejich odstranění, avšak zřejmě tam byly umístěny již v roce 2020. Žalovaní s odstraněním nesouhlasili a dne [datum] poukázali na plakáty, které jsou umístěny na nemovitosti na pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], který je ve vlastnictví žalobkyně. Dálo bylo prokázáno, že stavba na pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec] byla zahájena jako stavba bez stavebního povolení, přičemž toto stavební povolení bylo vydáno rozhodnutím stavebního úřadu [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] a potvrzeno rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Otec žalobkyně v blíže nespecifikované době umístil na předmětnou stavbu plakáty s nápisem:„ [anonymizováno 5 slov] [rok] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]„ [anonymizováno]“ zaplatí nemalou finanční částku za nedovolené užívání mého pozemku, na kterém si postavil svůj plot. Udávání se nevyplácí! [příjmení] děkuji Ti mnohokrát, bez Tebe bych na to nepřišla.“ 5. Po právní stránce posoudil soud I. stupně věc podle ustanovení § 81 a 82 občanského zákoníku a ustanovení § § 2894 odst. 1 tohoto zákona. Dospěl k závěru, že jednáním žalovaných bylo zasaženo do osobnostních práv žalobkyně. Žalovaní označují stavbu, kterou žalobkyně provádí, za černou, používají vůči ní mírně expresivní výrazy ([anonymizována dvě slova]) a snižují její vážnost v jejím oboru (žalobkyně již dle titulu má [anonymizována dvě slova]). Tuto činnost provádí veřejným způsobem (zveřejňují ji na plotě, takže ji vidí všichni kolemjdoucí). Jde tak o zásah do osobnostních práv žalobkyně. V době rozhodování soudu I. stupně již minimálně jedno z uvedených tvrzení bylo tvrzením nepravdivým, protože žalobkyně stavební povolení získala rozhodnutím odvolacího stavebního úřadu ze dne [datum] a od tohoto okamžiku je tvrzení o černé stavbě tvrzením nepravdivým, tedy neoprávněným. Tvrzení i s ohledem na profesi žalobkyně (která má vzdělání v oboru architektury) je způsobilé snížit její vážnost, když veřejnosti sděluje, že jako profesionál staví stavbu bez řádného povolení. Kromě tohoto nepravdivého tvrzení plakáty obsahují výrazy, které jsou většinovou společností vnímána jako pejorativní a v slušném styku nepřípustné. I z tohoto důvodu plakáty neoprávněně zasahují do práv žalobkyně a snižují její dobré jméno a pověst, a to dlouhodobě. Vzhledem k tomu, že předmětný zásah trvá, nařídil soud I. stupně dle ustanovení § 82 odst. 1 občanského zákoníku žalovaným tyto plakáty odstranit ve lhůtě dle § 160 o. s. ř.

6. Soud I. stupně se dále zabýval návrhem žalobkyně na omluvu a finanční satisfakci. Při tom vzal v úvahu skutečnost, že jménem žalobkyně a na její nemovitosti byly umístěny plakáty, ve kterých žalobkyně osobně (tuto skutečnost lze dovodit z jednoznačně užitého ženského rodu) útočí na žalovaného [příjmení], když jej označuje jako udavače, zesměšňuje jej jako„ umělce“ a uvádí, že jí každý rok bude platit nemalé peníze za to, že nedovoleně užívá její pozemek (žalobu při tom v této věci vzala v celém rozsahu zpět, což bylo prokázáno usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 6. 2021, č. j. 6 C 43/2021-18). Tyto skutečnosti pak sděluje naprosto stejným způsobem, jako to učinili žalovaní. V daném případě je nepochybné, že žalobkyně si svoji satisfakci zjednala sama (prostřednictvím své rodiny) a tento způsob provedení je zcela dostatečný. Při pohledu na plakáty obou stran je každému člověku zřejmé, že účastníci mají dlouhé vleklé spory, které nejsou schopni řešit standardními způsoby. Již jen tato úvaha vyvolává pochybnost o pravdivosti jednotlivých plakátů. Tím je dopad těchto plakátů v podstatě marginalizován. Nelze při tom odhlédnout od skutečnosti, že plakáty žalovaných v prvé řadě směřovaly na označení stavby žalobkyně jako černé stavby (jedná se o informaci, která je na obou plakátech a zdůrazněné hned v úvodních verších). Předmětná stavba však získala řádné stavební povolení až po té, co byly plakáty na plot umístěny. Plakáty žalovaných tak v době jejich vystavení byly založeny na pravdivém základu (minimálně v rozsahu označení černé stavby). Za této situace si žalobkyně zjednala dostatečnou a účinnou satisfakci vyvěšením svého plakátu a není tak nezbytně nutné jí poskytovat další satisfakci, a to ani formou omluvy, natož pak satisfakci finanční. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla úspěšná ve věci odstranění plakátů, avšak neúspěšná ohledně požadovaných satisfakcí. Míra úspěchu žalobkyně a žalovaných je přibližně stejná, proto rozhodl, že si každý ponese náklady řízení ze svého.

7. Proti tomuto rozsudku, a to proti jeho výrokům II, III a IV, podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítala, že není správný závěr soudu I. stupně o tom, že si žalobkyně sama zjednala satisfakci, když umístila na svou nemovitost plakát, neboť tento plakát umístil na nemovitost (na plot) její otec. Kromě toho text plakátu na domě žalobkyně nijak nenapravuje její čest poškozenou textem plakátu žalovaných, když popisuje jinou okolnost vztahů mezi účastníky řízení. K nápravě protiprávního stavu vyvolaného žalovanými nepostačuje pouhé odstranění plakátu, ale je nezbytné odčinit důsledky zásahu i požadovanou omluvou a finanční satisfakcí. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a uložil žalovaným i zaslání požadované omluvy žalobkyni a uhrazení finanční satisfakce.

8. Žalovaní se k podanému odvolání nevyjádřili.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud především uvádí, že proti výroku I nebylo účastníky řízení podáno odvolání, proto tento výrok není předmětem přezkoumání odvolacím soudem a nabyl samostatně právní moci.

11. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

12. Po právní stránce soud I. stupně správně posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník).

13. Podle ustanovení § 81 odst. 1 občanského zákoníku chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

14. Podle ustanovení § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

15. Podle ustanovení § 82 odst. 1 citovaného zákona člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

16. Podle ustanovení § 2894 odst. 1 občanského zákoníku, nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

17. Podle ustanovení § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

18. Podle ustanovení § 2951 odst. 2 občanského zákoníku nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

19. Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a neoprávněností (protiprávností) zásahu. Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, ze které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti, pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby.

20. K otázce zadostiučinění je třeba uvést, že základní podmínkou jeho poskytnutí je, že má být přiměřené. Primárně jde o rozhodnutí, zda vůbec má být zadostiučinění poskytnuto. Smyslem není, aby se odčiňovala jakákoli nemajetková újma. Člověk žijící ve společnosti musí ledacos snést (běžné urážky, projevy neúcty apod.). Dále se zkoumá, zda postačuje morální satisfakce. Ke kladné odpovědi je nutné zjištění, že zajišťuje skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Peněžní (relutární) satisfakce má subsidiární povahu, byť je v ustanovení § 2951 odst. 2 občanského zákoníku zmíněna jako první. Posouzení přiměřenosti (jak při volbě způsobu zadostiučinění, tak při případném určování výše peněžité satisfakce) záleží vždy na každém konkrétním případu. Je třeba vycházet ze zjištěného skutkového stavu, opírat se o konkrétní a přezkoumatelná hlediska. Těmi jsou především zjištěná závažnost nemajetkové újmy a ověřené okolnosti, za kterých k újmě došlo, a to nejen okolnosti na straně poškozeného, ale i na straně škůdce. Je třeba přihlédnout i k tomu, zda si jistou formu zadostiučinění na úkor zájmů škůdce fakticky neposkytl sám poškozený, např. ve formě následného a jinak neakceptovatelného verbálního nebo brachiálního útoku. V takových případech je třeba porovnat míru dotčení osobnosti fyzické osoby a tomu odpovídající předpoklad přiměřenosti odpovídající satisfakce s tím, do jaké míry byl nárok na satisfakci suplován případnou„ svémocí“ poškozeného (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2971/2000).

21. Možnost přiznání peněžité satisfakce předpokládá, že se přiměřené morální zadostiučinění jako primární forma zadostiučinění ukazuje v konkrétním případě prokazatelně jako nepostačující, takže ztrácí svou účinnost a funkčnost. Tato nedostatečnost morální satisfakce musí být z hlediska intenzity, trvání, rozsahu a ohlasu nepříznivých důsledků na postavení dotčené fyzické osoby v rodině či v oblasti podnikání vždy bezpečně zjištěna, zejména došlo-li neoprávněným zásahem ke snížení lidské důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře.

22. V přezkoumávaném případě lze přisvědčit soudu I. stupně v jeho argumentaci, že jednání žalovaných, které spočívalo v umístění plakátu se shora uvedenými texty, nelze považovat za jednání společensky akceptovatelné, tedy dovolené a že tímto jednáním bylo zasaženo do osobnostních práv žalobkyně. Proto také soud I. stupně výrokem I, který nabyl samostatně právní moci, uložil žalovaným tyto plakáty odstranit v souladu s ustanovením § 82 občanského zákoníku.

23. Soud I. stupně ale také správně posoudil formu přiměřeného zadostiučinění. V posuzovaném sporu se žalobkyně domáhala v souvislosti s tvrzeným zásahem do jejích osobnostních práv omluvy od žalovaných a přisouzení náhrady nemajetkové újmy v penězích - tedy materiální satisfakce. V případě zásahu do jejích osobnostních práv má fyzická osoba možnost domáhat se mimo jiné přiměřeného (morálního) zadostiučinění a pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, též práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Je nutno uvážit, že účelem, ať morální nebo materiální satisfakce, je do určité míry reparovat následky zásahu, které se projevily v narušení integrity osobnosti fyzické osoby. Satisfakci poškozené fyzické osobě lze přisoudit ovšem jen za předpokladu, že k příslušné reparaci zásahu dosud nedošlo. Je-li účelem zadostiučinění reparace následků zásahu do osobnostní sféry fyzické osoby, pak předpoklad poskytnutí takovéhoto zadostiučinění může modifikovat skutečnost případného zhojení následku zásahu v té či oné míře tím, že jistou formu zadostiučinění si fakticky poskytne sám poškozený, a to na úkor zájmů škůdce, např. ve formě následného a jinak neakceptovatelného verbálního nebo brachiálního útoku, apod.

24. Při stanovení formy a míry satisfakce je třeba brát mimo jiné v úvahu, jaké dopady mohlo mít jednání škůdce na chráněný zájem poškozeného, jakým způsobem se škůdce ke způsobené újmě staví a zejména, zda již nebyla poškozenému satisfakce poskytnuta jiným způsobem, např. svépomocí poškozeného, a zda tento jiný způsob vzhledem k okolnosti věci nepostačuje (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 30 Cdo 157/2004, či rozsudek ze dne 17. 10. 2021, sp. zn. 30 Cdo 701/2011). Právě k takové situaci v projednávané věci došlo. Žalobkyně si jistou formu zadostiučinění poskytla sama, a to na úkor zájmů žalovaných (zejména žalovaného), když umístila na svou nemovitost plakát, kde hovořila dehonestujícím způsobem o osobě žalovaného a uváděla nepravdivé informace o poskytnutí finančních náhrad ze strany žalovaných. V podstatě obsah jejího plakátu je obdobný jako obsah plakátů žalovaných a byl zveřejněn stejným způsobem jako plakát žalovaných. Tímto jednáním si žalobkyně sama zajistila přiměřenou satisfakci ve formě následného a jinak neakceptovatelného verbálního útoku na osobu žalovaného. Při posuzování přiměřenosti satisfakce je třeba přihlédnout i k okolnostem, za jakých došlo k zásahu žalovaných do osobnostních práv žalobkyně, tedy zejména k tomu, že v době, kdy byly tyto plakáty žalovanými na plot umístěny, byla stavba žalobkyně prováděna opravdu bez stavebního povolení, neboť toto získala až dodatečně. Jednání žalovaných tak bylo částečně reakcí na postup žalobkyně.

25. Odvolací soud má tak shodně jako soud I. stupně zato, že žalobkyně si přiměřené zadostiučinění zjednala svépomocí a poskytnutí dalšího zadostiučinění již není třeba. V žádném případě by nebyl důvod pro poskytnutí náhrady nemajetkové újmy v penězích, neboť neoprávněným zásahem žalovaných nedošlo ke snížení lidské důstojnosti žalobkyně či její vážnosti ve společnosti ve značné míře.

26. Pokud žalobkyně v odvolání namítala, že si zadostiučinění nemohla poskytnout sama umístěním plakátu s výše uvedeným textem na svou nemovitost, neboť tento plakát tam umístil její otec, je třeba vycházet z textu tohoto plakátu, ze kterého vyplývá, že se jedná o vyjádření žalobkyně (formulace v ženském rodě). Kromě toho v řízení před soudem I. stupně vyšlo najevo, že žalobkyně byla přítomna umisťování tohoto plakátu a že svému otci při jeho umisťování pomáhala. Určitou satisfakci si tak zajistila jednáním svým a za pomoci své rodiny.

27. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II, III a IV jako věcně správný podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku IV.

28. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy v něm úspěšní žalovaní jejich náhradu nepožadovali.