47 C 69/2024 - 71

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce:[Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalované:[Jméno žalované], narozena [Datum narození žalované], IČ [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalované] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba požadující, aby se žalovaná písemně omluvila na serveru isir.justice.cz v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [Anonymizováno] [spisová značka] následovně: „Já [tituly před jménem] [jméno FO] se tímto omlouvám za prohlášení, že pán [jméno FO] je lhář a svým jednáním ztěžuje činnost insolvenční správkyně. Svého jednání lituji.“.

II. Zamítá se žaloba požadující po žalované zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 25 000 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce se domáhal po žalované písemné omluvy ve smyslu výroku I. tohoto rozsudku a zaplacení peněžitého zadostiučinění ve výši 25 000 Kč za dvojí jednání žalované : 1) žalovaná - jakožto insolvenční správkyně dlužnice manželky žalobce ([jméno FO] - dále jako „dlužnice“) - doručila insolvenčnímu soudu vyjádření, že stížnost žalobce ze dne 25. 6. 2021 uplatněnou v insolvenčním řízení považuje za neopodstatněnou a za další ztěžování činnosti insolvenční správkyně, přičemž toto vyjádření bylo dne 2. 7. 2021 zveřejněno v insolvenčním rejstříku (dále jako „skutek 1.“); 2) při soudním jednání dne 7. 2. 2023 u Krajského soudu v Brně v incidenčním sporu vedeném pod sp. zn. [incidenční spisová značka] (v insolvenčním řízení vedeném s manželkou žalobce jako dlužnicí) žalovaná (v nepřítomnosti žalobce) prohlásila, že tak ulhaného člověka, jako je žalobce, ještě nepotkala, a to i přes to, že byla soudem upozorněna, aby s dalších projevů zdržela, že jednání je nahráváno (dále též jako „skutek 2.“).

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout pro nedůvodnost zejména z následujících důvodů.

3. Ohledně skutku 1. žalovaná uvedla zejména následující. Žalobce s dlužnicí v insolvenčním řízení (v konkursu pod sp. zn. [Anonymizováno] [spisová značka]) uvedli seznam majetku k jejich společnému návrhu na oddlužení, kde byly uvedeny položky, o kterých po několika letech začal žalobce tvrdit, že byly jeho výlučným vlastnictvím. Dlužnice nikdy, tj. ani po dobu několika let, netvrdila, že by věci byly výlučným vlastnictvím žalobce. V přípise ze dne 9. 3. 2021 dlužnice poukazovala na to, že movité věci v soupisu majetkové podstaty byly zlikvidovány nebo budou zlikvidovány v nejbližší době. Nicméně v červnu 2021 si žalobce stěžoval soudu, že v soupisu majetkové podstaty jsou položky, které jsou jeho výlučným vlastnictvím a toto tvrzení nedokládal důkazem. Závěr, že ze strany žalobce šlo o zbytečné ztěžování činnosti insolvenční správkyně, je důvodný.

4. Stran skutku 2. žalovaná uvedla především následující. Zažalovaný výrok uvedla při soudním jednání v incidenčním sporu, kde byla žalovanou a žalobkyní byla dlužnice - manželka žalobce. Žalovaná tehdy reagovala na lživá a očerňující žalobní tvrzení, včetně toho, že na žalovanou bylo podáno trestní oznámení, což vyznělo tak, že jednání žalované bylo trestné. U soudního jednání nebyl žalobce, přítomen byl jen soud a účastníci a zvukový záznam z jednání zachycující sporný výrok nebyl zveřejněn. Zažalovaný výrok pronesla pod vlivem emocí, v kontextu, kdy byla očerňována manželkou žalobce. Žalovaná se chovala slušně k žalobci i jeho manželce. Manželka žalobce uvedla žalované, že věci za manželku bude v insolvenčním řízení vyřizovat žalobce.

II. Skutková zjištění

5. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. II.

1. Skutek 1. (z insolvenčního řízení)

6. U Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [Anonymizováno] [spisová značka] je od roku 2017 vedeno insolvenční řízení ohledně manželky žalobce [jméno FO] jakožto dlužnice. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2019 č. j. [Anonymizováno] [spisová značka]-[Anonymizováno] byl zjištěn úpadek dlužnice a na její majetek byl prohlášen konkurs.

7. Následně (dne 7. 5. 2019, ještě před právní moci usnesení ze dne 27. 3. 20219 o úpadku a konkursu dlužnice) v rámci téhož insolvenčního řízení podal žalobce – spolu se svoji manželkou – návrh na povolení oddlužení (ze dne 6. 5. 2019); v rámci něj do svého majetku zahrnuli mj. „[Anonymizováno]“, „[Anonymizováno]“ (dále jako „předmětné tři věci“) [důkaz: návrh na povolení oddlužení]. K uvedenému společnému návrhu na oddlužení žalobce a jeho manželka přiložili své prohlášení ze dne 23. 4. 2019, že souhlasí s tím, aby „všechen náš majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů“ (důkaz tímto prohlášením).

8. Ke shora uvedenému společnému návrhu na oddlužení žalobce a jeho manželka přiložili též seznam majetku ze dne 25. 4. 2019, v němž uvedli, že „vlastníme“ (mj.) předmětné tři věci a tento seznam majetku „je úplný, správný a informace v něm jsou uvedené pravdivě“ (důkaz seznamem majetku).

9. K uvedenému společnému návrhu žalobce a dlužnice však v insolvenčním řízení nebylo přihlíženo, jelikož společný návrh podali opožděně [až poté, co uplynula zákonná lhůta stanovená v § 390 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jako „IZ“), a dokonce poté, co soud rozhodl o úpadku dlužnice]. Z těchto důvodů insolvenční Krajský soud v Brně v usnesení ze dne 30. 5. 2019 č. j [Anonymizováno] [spisová značka]-B[Anonymizováno] rozhodl, že ke společnému návrhu obou dlužníků na povolení oddlužení se nepřihlíží (viz insolvenční rejstřík). Následně bylo v insolvenčním řízení pokračováno jen s manželkou žalobce jako dlužnicí.

10. V pokračujícím insolvenčním řízení Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 10. 2020 uložil dlužnici řádně poskytovat součinnost při zpeněžování nemovitostí, a to zejména umožnit prohlídku zájemcům o koupi nemovitostí bez nepřiměřených požadavků (důkaz usnesením č. j. [Anonymizováno] [spisová značka]-[Anonymizováno]

11. Dne 9. 3. 2021 dlužnice doručila insolvenčnímu soudu podání, v němž uvedla, že dvě ze tří předmětných věcí (tj. sestava domácího kina zn. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] značky [Anonymizováno]) nejsou funkční, byly odvezeny na skládku, přičemž zbývající věc (z předmětných tří věcí) je nefunkční a tato věc je k odvozu na skládku nachystána (důkaz podáním dlužnice z 9. 3. 2021).

12. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 5. 2021 uložil dlužnici do 31. 5. 2021 umožnit prohlídku a vstup do jejích nemovitostí (důkaz: usnesení č. j. [Anonymizováno] [spisová značka]-B-101).

13. Žalobce dne 29. 6. 2021 doručil insolvenčnímu Krajskému soudu v Brně podání ze dne 25. 6. 2021, označené jako „Sdělení soudu jakožto dozorovému orgánu a žádost o prověření“. V něm reagoval na fakt, že žalovaná jakožto insolvenční správkyně v soupisu majetku (zveřejněném dne 4. 2. 2021) uvedla jako majetek dlužnice i předmětné tři věci. Žalobce v tomto sdělení uvedl, že předmětné tři věci nejsou majetkem dlužnice, ale žalobce, byly získány ještě před sňatkem s dlužnicí a že „Jak je tedy možné, že [tituly před jménem] [jméno FO] tento majetek dále nabízí v inzerátech k prodeji, kde tímto přinejmenším „klame“ zákazníky, protože nabízí k prodeji něco, co nevlastní dlužnice. Nerozumím tomuto jednání, které se pravděpodobně neslučuje s řádným výkonem funkce insolvenčního správce a žádám o jeho prověření soud...“ (důkaz v insolv. rejstříku zveřejněným Sdělením žalobce ze dne 25. 6. 2021 pod položkou B 116.).

14. Žalovaná jako insolvenční správkyně reagovala na citované podání žalobce z 25. 6. 2021 podáním z 29. 6. 2021, ve kterém zejména uvedla následující: „Soupis mov. věcí vychází ze seznamu, který zpracovala sama dlužnice osobně, a osobně podepsala, přičemž v něm výslovně uvedla, že je úplný a správný, současně je to jediný seznam majetku, který kdy dlužnice do tohoto insolvenčního řízení poskytla. Seznam zpracoval a podepsal i R. [jméno FO], a je v něm uvedeno, že jde o majetek R. [jméno FO] a V. [jméno FO], a rovněž R. [jméno FO] zde prohlásil, že seznam je úplný a správný. Majetek v SJM se zahrnuje do majetkové podstaty, jak plyne z insolv. zákona. Seznam je zveřejněn v insolvenčním rejstříku na řádku B6 i B9. Tj. stížnost R. [jméno FO] považuji za absolutně neopodstatněnou, a jen další ztěžování činnosti insolv. správce. Ze seznamu nutno vycházet, a vypořádat se s ním, i pokud by věci byly nefunkční nebo neprodejné.“ (důkaz tímto podáním zveřejněným v insolvenčním rejstříku jako B 119.; tučně zdůrazněno zdejším soudem).

15. Poté (dne 30. 7. 2021) žalobce podal k insolvenčnímu soudu žalobu na vyloučení předmětných tří věcí z majetkové podstaty dlužnice (důkaz: žaloba na č. l. 1 spisu [spisová značka]). Toto (incidenční) řízení bylo ukončeno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2023 č. j. [incidenční spisová značka] o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby žalobcem, které učinil v důsledku vynětí předmětných tří věcí z majetkové podstaty k návrhu žalované jako insolvenční správkyně ze dne 6. 9. 2022 (důkaz: usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2023 č. j. [incidenční spisová značka] – dostupné v insolvenčním rejstříku i na č. l. 3 spisu [spisová značka]). II.

2. Skutek 2. (z incidenčního řízení)

16. Manželka žalobce jakožto dlužnice podala k insolvenčnímu soudu dne 21. 4. 2021 žalobu na určení, že kupní smlouva uzavřená dne 25. 11. 2020 mezi žalovanou jakožto insolvenční správkyní dlužnice a tehdy žalovaným 2. ([jméno FO]) je neplatná; šlo o kupní smlouvou o prodeji nemovitostí v insolvenčním řízení jakožto majetku dlužnice, přičemž dlužnice podala tuto žalobu (i) proti (nynější) žalované (důkaz touto žalobou). To především s odůvodněním, že žalovaná zamlčela insolvenčnímu soudu, kolik bylo zájemců, proč s dalšími zájemci nekomunikovala, proč byl vybrán zájemce (tj. [jméno FO]), který nabídl nejnevýhodnější nabídku a že věděla, že prodávané nemovitosti mají o hodně vyšší hodnotu, než nabízela k prodeji a že se po celou dobu snažila vyvolat dojem, že o nemovitosti není zájem (důkaz doplněním žaloby z 20. 5. 2021). Dlužnice uvedla, že žalovaná prodala nemovitosti dlužnice s obrovským rozdílem mezi cenou obdrženou při zpeněžení a reálnou cenou, že nepostupovala dle insolvenčního zákona, zatajila závažnou informaci Krajskému soudu v Brně o tom, že byla několikrát upozorněna na to, že znalecký posudek je neúplný a špatný a že prodeje nemovitostí dlužnice byly uskutečněny neoprávněně a byli poškozeni věřitelé i dlužnice (důkaz podáním dlužnice z 6. 3. 2022). Uvedená žaloba byla vedena u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [incidenční spisová značka] jakožto incidenční spor (C 1.).

17. Dne 7. 2. 2023 se konalo soudní jednání v uvedeném incidenčním sporu u Krajského soudu v Brně v přítomnosti výlučně soudkyně, zapisovatelky soudu, dlužnice, jejího právního zástupce a žalované (důkaz: protokol o jednání z 7. 2. 2023). Jednání v incidenčním sporu u Krajského soudu v Brně dne 7. 2. 2023 (dále též jako „incidenční jednání“) mělo zejména následující průběh.

18. Průběh incidenčního jednání byl do určité míry emotivní. V přibližně 5. minutě advokát dlužnice soudkyni adresoval výrok o tom, že chápe spolupráci soudkyně s insolvenční správkyní, a že se na sebe dívají a smějí se. Soudkyně při probrání věci s účastníky vyjevila předběžný názor s odkazem na judikaturu ve smyslu nedůvodnosti žaloby a nastínila možnost vzít žalobu zpět dlužnicí.

19. Soudkyně následně mluvila přímo k dlužnici a přibližně v 14. minutě jednání začala mluvit přímo dlužnice a uvedla zejména následující. Uvedla, že z jejího pohledu se touhle věcí nikdo nechce zabývat, uvedla, že „žádali jsme“ insolvenční soud o dohled, „podávali jsme trestní oznámení“ a že je tam vyhotoven špatně úplně prvotní ten odhad. Dlužnice uvedla, že „my máme“ v ruce odhad, který „jsme si nechali“ udělat ještě, než k téhle situaci došlo, „paní doktorka ho ode mě dostala na první schůzce“ (myšleno žalovaná). Dlužnice uvedla, že absolutně se tam liší ceny, a ve finále zůstanou poškozeni věřitelé, protože 3,5 miliónu tam zůstane k náhradě další, přičemž dlužnice nemá další majetek. Dlužnice uvedla, že „měli jsme“ to zdokladované písemně, přičemž to žalovaná od dlužnice dostala. Dlužnice prohlásila, že žalovaná dostala hromadu smluv, dostala všechno, a že stejně s tím nikdo nic nedělá. Dlužnice prohlásila, že bude za to bojovat úplně do posledního možného dechu, protože jí vzali majetek, který měl hodnotu, aby to všechno pokryl, ale že není vůle vrátit se tam někde na začátek.

20. Soudkyně reagovala tak, že dlužnice cestou podané žaloby na určení svého cíle nedosáhne a že je otázkou, jakou cestu zvolit, že existuje odpovědnost zpracovatele znaleckého posudku, insolvenčního správce za špatný postup i odpovědnost zajištěného věřitele a že si dlužnice musí vybrat některou ze žalobu proti těmto subjektům a tyto žalovat o to, že způsobili škodu dlužnici.

21. Následně při incidenčním jednání mluvila žalovaná (přibližně od 19. minuty zvukového záznamu). Uvedla, že je to prostě samá lež a že za 25 let, co dělá insolvenčního správce, tak prolhaného člověka, jako je paní [jméno FO] a pan [jméno FO], neviděla. Do tohoto projevu žalované vstoupila soudkyně s tím, že jednání je nahráváno a nechť se žalovaná raději zklidní.

22. Žalovaná pokračovala zejména následujícími slovy. Žalovaná nedostala znalecký posudek, nebyl jí žádný předán, o „hromadě dokladů“ vůbec neví, o čem je řeč, je to lež. Uvedla, že žalobce („pan [jméno FO]“) argumentoval, že posudek je nadhodnocený, že nemovitosti mají cenu tak 4 500 000 Kč, a to vykládal všem, kdo tam byli, vykládal jim, co všechno je tam špatně na nemovitosti, přičemž je možné předvolat svědky, kterým to žalobce vykládal (myšleno při prohlídce nemovitostí, které byly zpeněžovány v insolvenčním řízení). Žalovaná uvedla, že žádný jiný posudek neexistoval, a pokud měli žalobce a dlužnice připomínky k posudku, byly to připomínky, že ten posudek má vyšší cenu než jakou odpovídá tržní ceně. Žalovaná poznamenala, že říkala žalobci a dlužnici, ať si zpracují na své náklady protiposudek, že zajištěný věřitel nechce uhradit další posudek, ale toto neudělali a teď argumentují, že tu nějaký posudek byl, ale ten tu nebyl, to je lež.

23. Soudkyně uvedla žalované, že nemá nejmenší důvod jí nevěřit, ale že to není předmětem dokazování v rámci tohoto sporu a že se snaží přesvědčit dlužnici, že nemá šanci na úspěch, aby spor skončil s co nejmenšími emocemi a v co nejkratší době, víceméně ku prospěchu všech.

24. Ke konci jednání advokát dlužnice uvedl, že to probere „s rodinou, s manželem“ dlužnice a vysvětlí „klientům“ slova soudkyně a s „nimi“ to probere.

25. Všechny tyto skutečnosti z průběhu incidenčního jednání soud zjistil z důkazu zvukovým záznamem z incidenčního jednání konaného u Krajského soudu v Brně dne 7. 2. 2023, který nebyl zveřejněn (tj. není dostupný ani v insolvenčním rejstříku).

26. Incidenční jednání bylo dne 7. 2. 2023 odročeno na konkrétní termín za účelem poskytnutí prostoru dlužnici, zda žalobu vezme či nevezme zpět (důkaz: Protokol o jednání z 7. 2. 2023). Incidenční řízení pak bylo zastaveno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2023 z důvodu zpětvzetí žaloby dlužnicí (důkaz: usnesení č. j. [incidenční spisová značka]).

27. Dlužnice (manželka žalobce) byla pravomocně (rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 11. 5. 2022 sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 8. 2022 sp. zn. [spisová značka]) uznána vinnou přečinem porušení povinností v insolvenčním řízení podle § 225 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, podle kterého platí, že „Kdo v insolvenčním řízení maří nebo hrubě ztěžuje výkon funkce insolvenčního správce, a tím ohrozí účel insolvenčního řízení, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti.“. Za to byl dlužnici uložen trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 16 měsíců. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená žalovaná odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Skutku, jímž byla dlužnice uznána vinnou, se ve stručnosti dopustila tím, že jako dlužnice v průběhu insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. [Anonymizováno] [spisová značka], zahájeného dne 23. 3. 2017, řádně nespolupracovala s ustanovenými insolvenčními správci, tj. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a žalovanou (šlo o jednání z doby od srpna 2018). Dovolání dlužnice Nejvyšší soud usnesením z 18. 1. 2023 sp. zn. [spisová značka] odmítl jako zjevně neopodstatněné, a to mj. s následujícím odůvodněním: „23. …obviněná soustavně a dlouhodobě ztěžovala výkon funkce insolvenčního správce v průběhu téměř celého insolvenčního řízení, … soustavné obstrukční jednání, které se projevovalo tím, že obviněná nereagovala vůbec nebo zcela nedostatečně a se zpožděním na výzvy insolvenčních správců, zatajila insolvenční správkyni nástup do nového zaměstnání a neposkytla jí potřebnou součinnost při zpeněžování nemovitých věcí. … sama insolvenční správkyně [právnická osoba]. označila obstrukční jednání obviněné za zcela vybočující z její dosavadní mnohaleté praxe… v souhrnu bylo bezpochyby hrubým ztěžováním funkce insolvenčního správce a ohrožovalo účel insolvenčního řízení…“. Uvedené soud zjistil z citovaného usnesení Nejvyššího soudu. II.

3. Závěr o skutkovém stavu 28. Soud na podkladě dokazování přijal následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce v insolvenčním řízení vedeném s jeho manželkou jako dlužnicí doručil insolvenčnímu soudu podání, v němž požádal mj. o prověření postupu žalované (jako insolvenční správkyně), která zahrnula do soupisu majetkové podstaty dlužnice tři movité věci, které dle žalobce byly v jeho výlučném vlastnictví; žalovaná reagovala písemným podáním doručeným insolvenčnímu soudu, v němž po předložení konkrétní věcné argumentace shrnula, že žalobcovu stížnost považuje za absolutně neopodstatněnou a jen další ztěžování činnosti insolvenční správkyně, přičemž obě tato písemná podání (žalobce i žalované) jsou zveřejněna v insolvenčním rejstříku (skutek 1.). Dlužnice zažalovala v insolvenčním řízení nynější žalovanou a tvrdila o ní kriticky mimo jiné, že zamlčela insolvenčnímu soudu relevantní údaje týkající se zpeněžování nemovitosti dlužnice, v neprospěch dlužnice, a že prodala nemovitost výrazně pod její skutečnou cenou, k tíži dlužnice i jejích věřitelů; při následném soudním jednání – které bylo do určité míry pojato emotivně žalovanou i dlužnicí – žalovaná tvrdila, že tvrzení dlužnice jsou lživá a že za 25 let, co dělá insolvenčního správce, tak prolhaného člověka, jako je dlužnice a žalobce, neviděla (skutek 2.).

III. Právní posouzení skutkového stavu

29. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně.

30. Jde o spor z titulu ochrany osobnosti. Podle § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“): „(1) Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. (2) Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy“. Podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: „Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.“. Podle § 2956 o. z.: „Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.“. Podle § 2951 odst. 2 o. z.: „Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.“.

31. Žalobce se domáhal přiměřeného zadostiučinění za zásah do jeho osobnostních práv – in concreto cti a vážnosti – a to ve formě zadostiučinění morálního (omluva) a peněžitého (25 000 Kč). Soud dospěl k závěru o plné nedůvodnosti žaloby, a to z následujících důvodů. III.

1. Právní posouzení skutku 1.

32. Ohledně právního posouzení skutku 1. soud uvádí následující. III. 1. a) Neexistence objektivní způsobilosti dotknout se osobnostní sféry žalobce 33. Ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka musí být splněna (mj.) podmínka existence zásahu objektivně způsobilého dotknout se osobnostní sféry člověka, tedy vyvolat újmu na osobnostních právech spočívající buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007 sp. zn. 30 Cdo 1941/2007, publikovaný pod č. 102/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2024 sp. zn. [spisová značka]).

34. Pouhé subjektivní vnímání (ze strany toho kterého žalobce) jednání (toho kterého žalovaného) jako zásahu do jeho osobnostních práv důvodnost žaloby podané z titulu ochrany osobnosti samo o sobě založit nemůže. Ochranu osobní cti a vážnosti právní řád poskytuje výlučně proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva tím, že snižují jeho čest u jiných lidí a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti; určující je objektivní stránka věci, nikoli pouhé přesvědčení dotčeného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2019 sp. zn. 25 Cdo 4162/2018).

35. Ostatně přiléhavě judikatura i tzv. komentářová literatura souzní s tezí, že primární je posoudit, zda vůbec má být zadostiučinění poskytnuto, neboť člověk žijící ve společnosti musí ledacos snést (běžné slovní útoky, projevy neúcty apod.) [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020 sp. zn. 25 Cdo 167/2019 (publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/2023 jako C 20010), rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 9. 2. 2022 č. j. 30 Co 110/2021-342 (bod 14.), či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022 č. j. 21 Co 68/2022-64 (bod 20.); z tzv. komentářové literatury srov. kupříkladu: Občanský zákoník, Komentář, 2. vydání (2. aktualizace, 2023), C. H. Beck, Praha. : M. Ryška (komentář k § 2956 o. z.), nebo Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014), 1. vydání, 2014, s. 1679 - 1688: P. Bezouška (komentář k § 2951 o. z.)].

36. Žalobce insolvenčnímu soudu doručil podání z 25. 6. 2021, v němž uvedl, že je výlučným vlastníkem předmětných tří věcí a domáhal se prověření správnosti postupu žalované jakožto insolvenční správkyně, která předmětné tři věci zahrnula do majetkové podstaty dlužnice.

37. Žalovaná v reakci na podání žalobce z 25. 6. 2021 doručila insolvenčnímu soudu své vyjádření, v němž uvedla konkrétní věcné důvody, které ji vedly k zahrnutí předmětných tří věcí do majetkové podstaty dlužnice, a rezultovala výrokem, že stížnost žalobce považuje za „absolutně neopodstatněnou, a jen další ztěžování činnosti insolv. správce.“ (dále též jako „napadený výrok 1.“).

38. Napadený výrok 1. není objektivně způsobilý dotknout se osobnostní sféry žalobce.

39. Případný čtenář napadeného výroku by se z něj dozvěděl v podstatě to, že insolvenční správkyně považuje podání žalobce za neopodstatněné a ztěžování činnosti insolvenční správkyně v insolvenčním řízení. Podání v řízeních před orgány veřejné moci bývají buď důvodné (opodstatněné) či nedůvodné (neopodstatněné) a procesněprávní předpisy užívají někdy i termíny „zjevně neopodstatněné“ [srov. např. „zjevně neopodstatněné“ dovolání v řízení u Nejvyššího soudu v trestním řízení § 265i odst. 1 písm. e) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, a nebo „zjevně neopodstatněný“ návrh v řízení před Ústavním soudem dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. Pokud je tím kterým subjektem - včetně orgánem veřejné moci či insolvenčním správcem jako zvláštním procesním subjektem [viz např. § 9 písm. d) insolvenčního zákona, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2023 sp. zn. 23 Cdo 1790/2022 či usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2013 sp. zn. I. ÚS 2739/12, bod 17.] – označeno podání jako neopodstatněné (byť i třeba s dovětkem “absolutně” deklarujícím plnou neopodstatněnost), objektivně nejde o nic znevažujícího. Dovedeno ad absurdum by každý podatel (navrhovatel) mohl tvrdit, že byla zasažena jeho osobnostní sféra výrokem či odůvodněním rozhodnutí orgánu veřejné moci o tom, že podání (návrh) je “nedůvodné”, “neopodstatněné”, “zjevně neopodstatněné”, “zcela nedůvodné” apod., a následně podávat žaloby pro dotčení osobnosti.

40. Ani zbytek napadeného výroku 1. o „dalším ztěžování činnosti insolv. správce“ objektivně nesnižuje čest žalobce u jiných lidí a neohrožuje vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti. Pojem „ztěžování“ znamená dělat něco těžší, komplikovat něco a nejde o nic urážlivého. Nadto výraz „další“ nelze bez dalšího vyložit tak, že tím insolvenční správkyně mínila, že žalobce činnost insolvenční správkyně opět ztěžuje (ve smyslu opakovaného ztěžování). Napadený výrok 1. neuvádí subjekt předchozího ztěžování. K tomu se přidává, že žalobce nebyl dlužníkem předmětného insolvenčního řízení, takže napadený výrok 1. je rozumně vyložitelný jako především poukaz na předcházející ztěžování činnosti insolvenční správkyně ze strany dlužnice. Ostatně dlužnice - právě pro soustavné a dlouhodobé, hrubé ztěžování výkonu funkce insolvenčního správce – byla pravomocně odsouzena v trestním řízení. III. 1. b) Absence excesu z výkonu práv účastníka řízení (procesního subjektu)

41. Napadený výrok 1. žalovaná napsala v insolvenčním řízení jakožto insolvenční správkyně, tedy jako procesní subjekt insolvenčního řízení [viz § 9 písm. d) IZ], který je v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka, jehož úpadek je řešen konkursem [viz § 4 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) IZ], ve vztahu k majetkové podstatě dlužníka osobou s dispozičními oprávněními [srov. § 229 odst. 3 písm. c), § 246 odst. 1 IZ; z judikatury srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. 29 ICdo 111/2022, bod 19.].

42. Pokud by v takové situaci došlo k zásahu do osobnosti, pak by šlo o svým charakterem specifický typ zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce (§ 81 a násl. o. z.). Již soudní praxí ve věcech ochrany osobnosti dle § 11 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jako „obč. zák.“) - která je pro dané účely plně využitelná i v režimu o. z. - bylo dlouhodobě a konstantně dovozováno, že neoprávněnost zásahu do osobnostních práv je vyloučena tam, kde k němu došlo v rámci výkonu jiného subjektivního práva či povinnosti stanovených zákonem, jako je např. výkon práv účastníka v řízení (nebo výkon svědecké či znalecké povinnosti), a to s výjimkou případů, kdy se ten, kdo právo či povinnost vykonává, dopustí excesu. Skutečnost, že vzhledem k tomuto institutu tzv. zákonné licence je obecně neoprávněnost zásahu do osobnostních práv ve vztahu k výkonu procesních podání a výpovědí mj. účastníků řízení v jiných řízeních vyloučena s výhradou excesu, je stvrzena bohatou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2012, sp. zn. [spisová značka], či ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. [spisová značka], a nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2019 č. j. [spisová značka], bod 6. až 8.), a to dokonce včetně stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010 sp. zn. Cpjn 13/2007, k výkladu vyloučení neoprávněnosti zásahu do osobnostních práv fyzické osoby v souvislosti se soudním řízením, popřípadě při jiném řízení před příslušným orgánem. Oprávněnost takových zásahů do osobnosti člověka je odůvodněna zvláštním veřejným zájmem jak na nerušené a plynulé realizaci subjektivních práv, tak na plynulém plnění právních povinností uložených zákonem.

43. Ve smyslu judikatury ohledně tohoto typu žalob je napadený výrok 1. kryt okolností vylučující neoprávněnost zásahu, neboť žalovaná takto plnila práva a povinnosti procesního subjektu insolvenčního řízení dle IZ. Smyslem předmětné licence je poskytnutí ochrany nerušené realizaci veškerých procesních práv a povinností účastníka (včetně procesního subjektu) řízení v materiálním slova smyslu v nejrůznějších rovinách (i podání písemných).

44. Exces z výkonu zákonné licence procesního subjektu insolvenčního řízení u napadeného výroku 1. vysledovat nelze. Žalovaná napadený výrokem 1. netvrdila, že by dlužnice spáchala trestný čin, takže se nemohla dopustit trestného činu křivého obvinění (a nebyla svědkem ani znalcem, takže se nemohla dopustit trestného činu křivé výpovědi, resp. nepravdivého znaleckého posudku). Co do své formy nešlo o výroky vulgární či takové, které by již jako nepřiměřené nešlo pro dané účely vzhledem k míře expresivity tolerovat (nedošlo k tzv. intenzivnímu excesu). Nadto její výroky se tematicky týkaly otázek souvisejících s insolvenčním řízením a podání žalobce (z 25. 6. 2021) učiněným v insolvenčním řízení.

45. Neoprávněnost zásahu do práva na ochranu osobnosti napadeným výrokem 1. je tudíž vyloučena a nemůže spočívat u tohoto typu zásahu v případné nepravdivosti skutkových tvrzení či nepřiléhavosti hodnotících úsudků. Důvodem vylučujícím neoprávněnost zásahu totiž u těchto specifických typů zásahů do práva na ochranu osobnosti není pravdivost skutkových tvrzení či oprávněnost kritiky - tedy důvody, které obecně (při absenci specifické zákonné licence) vylučují neoprávněnost zásahu u ostatních typů zásahů do cti a vážnosti člověka při kolizi se svobodou projevu (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2019 č. j. 70 Co 194/2018-246, bod 11.). Okolností vylučující neoprávněnost zásahu je u těchto specifických typů zásahů již přímo zákonná licence sama s výhradou excesu, k němuž ovšem nedošlo.

46. Nicméně i kdyby (ryze hypoteticky) bylo relevantní i hledisko případné nepravdivosti skutkových tvrzení či nepřiléhavosti hodnotících soudů, pak by i tak nešlo o neoprávněný zásah do osobnosti žalobce. To již z důvodu, že hodnotící soud žalované o neopodstatněnosti stížnosti žalobce z 25. 6. 2021 a o dalším ztěžování činnosti insolvenční správkyně měl dostatečný reálný základ.

47. V této souvislosti soud odkazuje na bod 7. a 8. odůvodnění tohoto rozsudku. Žalobce s manželkou v roce 2019 uvedli, že souhlasí s tím, aby mj. předmětné tři věci byly považovány za majetek ve společném jmění manželů a že jimi vyhotovený seznam majetku „je úplný, správný a informace v něm jsou uvedené pravdivě“. Pokud žalobce v podání z 25. 6. 2021 tvrdil, že předmětné tři věci jsou jeho výlučným majetkem, není to plně v souladu s prohlášením žalobce a jeho manželky z roku 2019. Přitom žalovaná se odvolávala ve svém závěru o neopodstatněnosti stížnosti žalobce právě na prohlášení samotného žalobce (a dlužnice) z roku 2019.

48. Pokud se takovým podáním žalobce z 25. 6. 2021 – žalovanou racionálně zhodnoceným jako neopodstatněným s odkazem na dřívější prohlášení samotného žalobce a dlužnice z 2019 – musela (mj.) žalovaná jako insolvenční správce v insolvenčním řízení zabývat, pak je přítomen i dostatečný skutkový základ pro hodnotící soud žalované, že jde o „ztěžování“ (tj. komplikaci) činnosti insolvenční správkyně. K tomu se přidává, že jen přibližně 3 měsíce před tímto podáním žalobce napsala dlužnice insolvenčnímu soudu, že všechny předmětné tři věci jsou nefunkční, 2 z těchto 3 věcí už byly odvezeny na skládku a poslední 3. věc je k odvozu na skládku připravena. Pokud by bylo pravdivé toto tvrzení dlužnice, pak se klade otázka rozumného důvodu, proč žalobce žádal vynětí těchto 3 věcí z majetkové podstaty. O to více se nabízí - jako nikoli zjevně neopodstatněný - hodnotící soud žalované o ztěžujícím charakteru podání žalobce z 25. 6. 2021.

49. Dostatečný skutkový podklad mělo i slovo „další“ (ve smyslu „dalšího“ ztěžování činnosti insolvenční správkyně), a to již proto, že činnost žalované jako insolvenční správkyně (i předchozího insolvenčního správce) v tomtéž insolvenčním řízení již předtím (opakovaně) ztěžovala dlužnice (srov. trestní odsouzení dlužnice zmíněné shora, podle kterého se skutku dopustila mj. jednáním v letech 2018 až 2021 a kupříkladu Nejvyšší soud uvedl ve shora citovaném trestním usnesení, že dlužnice soustavně a dlouhodobě ztěžovala výkon funkce insolvenčního správce v průběhu téměř celého insolvenčního řízení a psal o obstrukcích). III.

2. Právní posouzení skutku 2.

50. Stran právního posouzení skutku 2. soud uvádí následující. III. 2. a) Absence excesu z výkonu práv účastníka řízení (procesního subjektu)

51. Výrok – že žalovaná za 25 let, co dělá insolvenčního správce, tak prolhaného člověka, jako je paní [jméno FO] a žalobce, neviděla (dále jako „napadený výrok 2.“) – žalovaná pronesla ústně při soudním jednání, a to jako žalovaná v incidenčním řízení, tedy jako účastník (incidenčního) řízení, pro kterého v intencích § 18 a násl. o. s. ř. platí i zásada rovného postavení účastníků v občanském soudním řízení [srov. např. § 2 písm. d) IZ, dle kterého jsou „incidenčním sporem spory vyvolané insolvenčním řízením, o kterých tak stanoví tento zákon, projednávané v rámci insolvenčního řízení“; srov. i § 7 IZ o přiměřeném použití – pro insolvenční řízení a pro incidenční spory - ustanovení občanského soudního řádu týkajících se sporného řízení; z judikatury srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2023 sp. zn. [spisová značka], bod 39.].

52. Sice na jednu stranu se žalovaná mohla omezit ve svobodě projevu a kritiku soustředit na konkrétní nepravdivá tvrzení (tj. kritika ad rem), a neuchylovat se k výroku ad personam (ad hominem), tj. kritizujícím osobu (mj.) žalobce (jako „tak prolhaného člověka“).

53. Přesto však soud nedospěl k závěru, že by šlo o zásah do osobnosti žalobce neoprávněný, tedy že by šlo o exces z výkonu práv účastníka řízení (ve smyslu mj. judikatury).

54. Podle citovaného stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 13/2007 (bod II. výroku): „II. Vybočením z mezí takto stanovených práv a povinností v soudním řízení je zejména (například) křivé obvinění (§ 174 trestního zákona č. 140/1961 Sb., resp. § 345 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.), křivá výpověď (§ 175 trestního zákona č. 140/1961 Sb., resp. § 346 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.) nebo přestupek podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších změn a doplňků.”. Citovaný výčet excesivních jednání předestřený Nejvyšším soudem je sice pouze příkladný, je však zjevné, že další typy jednání, které by k nim bylo možné přiřadit, musí (alespoň přibližně) odpovídat míře závažnosti Nejvyšším soudem výslovně uvedeným příkladům (obdobně srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2022 č. j. 22 Co 101/2022-22, bod 14.).

55. Napadený výrok 2. však (ani přibližně) neodpovídá míře závažnosti např. křivému obvinění, křivé výpovědi či přestupku proti občanskému soužití.

56. Zmínit lze dále kupříkladu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006 sp. zn. [spisová značka], a to ohledně absence excesu dokonce u (více znevažujících) výroků o tom, že žalobkyně (v Nejvyšším soudem posuzované věci) je „zlodějka“, „krade“ a „lže“, užitých při účastnické výpovědi v občanském soudním řízení (citovaný rozsudek byl publikován v časopise Soudní rozhledy 5/2007, s. 187; ústavní stížnost podaná proti citovanému rozsudku byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2007 sp. zn. III. ÚS 1297/07). Ve smyslu citovaného rozsudku Nejvyššího soudu nadto nejde ani v nyní souzené věci odhlédnout od toho, že napadený výrok 2. žalovaná pronesla v souvislosti s atmosférou napjatých vztahů mezi dlužnicí a jejím manželem na straně jedné a žalovanou na straně druhé (metodologicky obdobně srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2023 č. j. [spisová značka], bod 11.).

57. Stran napjatých vztahů mezi žalobcem a žalovanou soud poukazuje i na to, že v době pronesení napadeného výroku 2. již probíhalo (tehdy ještě pod sp zn. [incidenční spisová značka] u Krajského soudu v Brně – viz č. l. 3) nynější řízení o žalobě žalobce, který požadoval po žalované, aby se mu veřejně omluvila za vyjádření, „že mou stížnost považuje za neopodstatněnou a jen za další ztěžování činnosti insolvenční správkyně“ (viz žaloba ze dne 28. 7. 2021 na č. l. 1).

58. Soud přihlédl i k tomu, že incidenční jednání před soudem bylo zúčastněnými osobami pojato emotivně. Nejprve snad právní zástupce dlužnice naznačoval podjatost soudkyně v tom smyslu, že se soudkyně s insolvenční správkyní na sebe dívají a smějí se. Dlužnice do určité míry emotivně prohlásila, že bude bojovat do posledního možného dechu, protože jí vzali majetek (zjevně myšleno mj. žalovaná jakožto insolvenční správkyně) a hovořila mimo jiné o tom, že „podávali jsme trestní oznámení“. Je třeba vidět i předcházející kontext takového ústního projevu dlužnice, který navazoval na předcházející písemné vyhotovení žaloby a doplnění žaloby dlužnicí, v níž dlužnice kritizovala hlavně žalovanou jako insolvenční správkyni; už z tohoto důvodu se žalovaná mohla při incidenčním jednání (nikoli prima facie neopodstatněně) domnívat, že dlužnice s manželem (viz množné číslo v sousloví „podávali jsme“) podala trestní oznámení právě na žalovanou. Následně insolvenční soudkyně mluvila - jako o možné cestě ze strany dlužnice – v podobě podání žaloby z titulu odpovědnosti za škodu (za špatný postup) mj. na žalovanou jako insolvenční správkyni. V tomto emotivním kontextu (a kontextu předcházející písemné i ústní kritiky osoby žalované ze strany dlužnice) následně žalovaná pronesla napadený výrok 2. Rovněž odborná nauka přiléhavě vychází z toho, že sice je potřeba vážit užití expresivních výrazů, nelze ale ani v takovém případě vyloučit vzhledem ke konkrétním okolnostem možnost jejich použití, například v průběhu emotivního ústního jednání [srov. Občanský zákoník I., Obecná část (§ 1 – 654), 2. vydání, 2022, s. 285 – 328: P. Tůma, komentář k § 81 o. z.].

59. Nelze ani nevidět vnímání žalované, dle něhož dlužnice a žalobce jsou manželé a postupovali (v insolvenčním i incidenčním) v řízení společně, že se žalobce insolvenčního řízení aktivně účastnil a žalovanou často kontaktoval, což koneckonců žalobce při soudním jednání nepopřel (srov. např. protokol o jednání z 13. 8. 2024). Ostatně žalovaná napadeným výrokem 2. reagovala na ústní projev přímo dlužnice při incidenčním jednání, v němž dlužnice uváděla často množné číslo naznačující, že (nejen) žaloba je výsledkem společného postupu dlužnice s jejím manželem (viz např. „žádali jsme“ insolvenční soud o dohled, „podávali jsme trestní oznámení“, „my máme“ v ruce odhad, který „jsme si nechali“ udělat, „měli jsme“ to zdokladované písemně). Tomu napovídají i slova právního zástupce dlužnice ohledně případného zpětvzetí žaloby dlužnicí na konci incidenčního jednání (u kterého došlo k pronesení napadeného výroku 2.); z nich vyplynulo, že dlužnice postupuje ve shodě a společně právě s žalobcem (advokát dlužnice tehdy uvedl, že to probere „s rodinou, s manželem“ dlužnice a vysvětlí „klientům“ dnešní slova soudkyně a s „nimi“ to probere). Již proto se napadený výrok 2., v němž kritizovala v souvislosti s žalobními tvrzeními nejen dlužnici, ale i žalobce - ačkoli ten nebyl de iure žalující stranou - nejeví být excesivní.

60. Důležitou okolností svědčícím pro absenci excesu je, že žalovaná po poučení ze strany insolvenční soudkyně - ať se raději zklidní – již v kritických výrocích ad personam (na adresu žalobce, ale ani dlužnice) nepokračovala a svoji další kritiku už omezila na kritiku k věci (ad rem). Je tak poněkud zavádějící nynější žalobní verze, že žalovaná napadený výrok 2. prohlásila i přes to, že byla soudem upozorněna, aby se dalších projevů zdržela. Ve skutečnosti to je naopak – žalovaná byla soudem upozorněna a pak přestala s výroky ad personam.

61. Nelze dovodit, že by jediným cílem napadeného výroku 2. bylo poškodit žalobce. Ostatně žalovaná i při soudním jednání v tomto řízení o ochraně osobnosti vysvětlila, že napadeným výrokem 2. sledovala vyjádření nepravdivosti tehdejších žalobních tvrzení a že byla pod vlivem emocí z tehdejších znevažujících výroků žalující dlužnice.

62. Konečně soud odkazuje na nezbytnost restriktivního přístupu k dovození excesů z výkonu práv a povinností účastníků řízení, neboť platí interpretační pravidlo („singularia non sunt extendenda“), že výjimky z pravidla mají být aplikovány restriktivně (v ustálené judikatuře srov. metodologicky obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2005 č. j. [spisová značka] či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. [spisová značka]; stran restriktivní aplikace excesů ze zákonné licence zásahů do osobnostních práv srov. např. už citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. [spisová značka], bod 11.).

63. Soud odkazuje i na právní posouzení skutku 1. shora, kde uvedl (s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně), že neoprávněnost zásahu do práva na ochranu osobnosti nemůže spočívat u tohoto typu zásahu – tj. podání účastníka řízení - v případné nepravdivosti skutkových tvrzení či nepřiléhavosti hodnotících úsudků. Nadto je již z povahy věci (prakticky) téměř vyloučeno prokazovat, zda skutečně žalovaná za 25 let, co dělá insolvenčního správce, tak nepravdomluvného člověka, jako je žalobce, neviděla. To by ad absurdum znamenalo vést dokazování stran posouzení pravdomluvnosti všech osob, které žalovaná během své 25leté praxe insolvenční správkyně poznala. Nehledě na to, že by nebyla relevantní jen rovina objektivní, ale i subjektivní v tom smyslu, jak se pravdomluvnost všech těchto osob v daný čas mohla opodstatněně jevit žalované. Šlo totiž o hodnotící soud žalované, u kterého se nezkoumá (ne)pravdivost v pravém slova smyslu, ale reálný základ výroku, přičemž se vychází i z toho, jaké měl autor výroku - v době výroku - k dispozici údaje. Nároky na pravdivost hodnotících soudů (či hybridních výroků) jsou nižší, než u skutkových tvrzení, jelikož je jejich pravdivost třeba prokazovat pouze ve vztahu k jejich skutkovému základu; je tak zásadní rozdíl mezi podrobným ověřováním pravdivosti každého jednotlivého skutkového tvrzení a posuzováním, zda hodnotící soud (či hybridní výrok) má pravdivý skutkový základ. Nad rámec soud odkazuje na skutková zjištění (a právní posouzení) stran skutku 1. v tomto rozsudku shora, že v podstatě nejprve žalobce písemně uvedl v insolvenčním řízení, že předmětné tři věci spadají do společného jmění manželů, avšak následně to v principu popřel.

64. Suma sumárum ani napadeným výrokem 2. se žalovaná nedopustila excesu z výkonu práv účastníka řízení; i kdyby zasáhla do osobnosti žalobce, tak by jednání nebylo neoprávněné. III. 2. b) Neexistence objektivní způsobilosti dotknout se osobnostní sféry žalobce 65. Nadto je žaloba nedůvodná i pro objektivní nezpůsobilost dotknout se osobnosti žalobce.

66. Napadený výrok 2. byl žalovanou ústně pronesen při soudním jednání jen za přítomnosti soudkyně, zapisovatelky, advokáta dlužnice a dlužnicí. Nicméně soudní osoby i advokát dlužnice mají ze zákona mlčenlivost (srov. například § 21 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii či § 81 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích). Jedinou osobou, která napadený výrok 2. slyšela a nemá povinnost mlčenlivosti, je dlužnice, která ale byla (a podle všeho stále je) manželkou žalobce; žalobce ani netvrdí, že by jeho manželka napadenému výroku 2. uvěřila, že by v jejích očích byla snížena pověst jejího manžela apod.

67. Napadený výrok 2. byl žalovanou pronesen ústně a nebyl zaznamenán v protokole o jednání, pročež není zachycen ani v insolvenčním rejstříku. Napadený výrok 2. tak není součástí písemného spisu, není dostupný na internetu (v insolvenčním rejstříku) a je zachycen pouze na CD, na kterém je vypálen zvukový záznam z jednání. K takovému zvukovému záznamu ze soudního jednání má přístup jen velmi omezené množství osob. Napadený výrok 2. - v zásadě (tj. kromě shora uvedených 4 osob, z nichž jedna byla manželka žalobce) - nikdy nebyl (a není) veřejně přístupný. Žalobce ani netvrdí, že by napadený výrok 2. žalovaná zveřejnila či opakovala při jiné příležitosti nebo jej nějakým způsobem uvedla v širší známost.

68. Již z uvedených důvodů plyne, že napadeným výrokem 2. nedošlo k zásahu objektivně způsobilému svojí intenzitou zasáhnout do osobnosti žalobce.

69. V tomto smyslu soud odkazuje analogicky (či přiměřeně) na ustálenou judikaturu, srov. např.: 1) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2022 sp. zn. [spisová značka] [„…výroky o osobě žalobce byly učiněny v rámci podání, konkrétně při výkonu zákonem stanoveného subjektivního práva (procesní obrany) [právnická osoba] jako žalovaného…Výroky o žalobci nebyly dále zveřejněny a nebylo ani tvrzeno, že by je žalovaná opakovala při jiné příležitosti, nebo že by je nějakým způsobem uvedla v širší známost…Již proto nedošlo k zásahu objektivně způsobilému svojí intenzitou zasáhnout do osobnosti žalobce.“; ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023 sp. zn. I. ÚS 83/23]; 2) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2022 sp. zn. 25 Cdo 802/2022; 3) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008 sp. zn. 30 Cdo 3196/2006; 4) rozsudek Okresního soudu [adresa] – východ ze dne 28. 4. 2021 sp. zn. [spisová značka], bod 28. (dostupný např. na www.rozhodnuti.justice.cz).

70. Soud odkazuje i na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2006 sp. zn. IV. ÚS 500/05 - adresáti výroku byli policisté projednávající trestní oznámení a právní zástupci a žaloba na ochranu osobnosti byla zamítnuta s odkazem na to, že všechny osoby byly vázány mlčenlivostí. Obdobně lze odkázat např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 1995 sp. zn. IV. ÚS 104/95 - tehdy žalovaný pronesl sporné výroky v rámci vyřizování stížnosti stěžovatele na postup pohotovostní motorizované jednotky a byly určeny výlučně pro účely stížnostního řízení a nikoliv pro veřejnost, a odvolací soud argumentoval, že osoby manipulující se stížnostním spisem byly vázány služebním tajemstvím, a proto nemohlo jít o zásah, který by byl objektivně způsobilý narušit osobnostní práva stěžovatele. Dále soud poukazuje např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2002 sp. zn. [spisová značka] (výrok pronesený před zaměstnanci pošty vázaných mlčenlivostí), ze dne 27. 8. 2020 sp. zn. [spisová značka] (výroky pronesené před lékařkou, která byla vázána mlčenlivostí, přičemž ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. III. ÚS 3236/20), ze dne 20. 5. 2009 sp. zn. [spisová značka] (výroky pronesené před osobou podléhající lékařské mlčenlivosti), usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2002 sp. zn. I. ÚS 625/01 (o tom, že rekognice fotografiemi je zachycena v soudním spise, přičemž tento není veřejnou listinou a nahlížení do něj je omezeno na přesně zákonem omezený okruh osob), či rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 8. 2021 č. j. [spisová značka], bod 12. (o tom, že do zdravotnické dokumentace má přístup jen velmi omezené množství osob a sporné výroky byly její součástí, pročež nešlo svým charakterem o zásah objektivně způsobilý dotknout se osobnostní sféry žalobce). III. 2. c) Žalobní požadavek na nepřiměřenou formu satisfakce 71. I kdyby však (ryze hypoteticky) soud shledal objektivní způsobilost napadeného výroku 2. zasáhnout do osobnosti žalobce a zároveň přítomnost excesu na straně žalované z výkonu jejích procesních práv, přesto by soud žalobu zamítl – to z důvodu nepřiměřenosti požadované formy zadostiučinění.

72. Žalobce požadoval peněžité zadostiučinění za napadený výrok 2. (ve výši 25 000 Kč). Avšak již s ohledem na mimo jiné značně nízkou míru publicity napadeného výroku (srov. text shora) - a zvolené výrazy (absence vulgarismů či např. výrazů dotýkající se elementární úcty k důstojnosti osobnosti žalobce, na níž by bylo třeba za všech okolností bezpodmínečně trvat apod.) – by k odčinění případně způsobené nemajetkové újmy bylo dostačující morální zadostiučinění ve formě omluvy (ať již adresované jen žalobci či případně dané na vědomí jediným 4 svědkům napadeného výroku [právnická osoba] tomu soud odkazuje na § 2951 odst. 2 věta druhá o. z. : „Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.“. Nezbytnou podmínkou pro přiznání peněžitého zadostiučinění podle § 2951 odst. 2 o. z. je, že se poskytnutí žádné formy morálního zadostiučinění nejeví s ohledem na okolnosti případu postačujícím (tzv. princip subsidiarity finanční satisfakce). Požadavek na přiznání peněžitého zadostiučinění tak je už z tohoto důvodu nedůvodný.

73. Nicméně i morální způsob zadostiučinění (včetně omluvy) musí být požadován přiměřeně, a to včetně formy a rozsahu zveřejnění omluvy. Svědkem napadeného výroku 2. byly jen čtyři osoby. Již z tohoto důvodu by omluva – doručená žalobci či případně na vědomí (rovněž) všem (4) svědkům napadeného výroku 2. – měla dostatečně účinné a v plné míře skutečné očisťující účinky (z hlediska cti a vážnosti žalobce) a zajistila by tak skutečné a dostatečně účinné odčinění nemajetkové újmy ve smyslu § 2951 odst. 2 věta druhá o. z. Mohla by totiž ke všem osobám, které se dozvěděly o napadeném výroku 2., vyvrátit jeho nepříznivé účinky. Takto by omluva byla způsobilá být přiměřeným zadostiučiněním (z judikatury k této otázce srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2001 sp. zn. IV. ÚS 581/99).

74. Nicméně žalobce nepožadoval doručení omluvy do jeho rukou či doručení omluvy svědkům napadeného výroku 2. Žalobce požadoval zveřejnění omluvy na internetu, a to konkrétně v insolvenčním rejstříku na serveru www.justice.cz. Taková forma a rozsah zveřejnění omluvy však je evidentně nevhodná a nepřiměřená. Omluva by zásadně měla být poskytnuta způsobem, jenž bude s protiprávním zásahem srovnatelný co do formy, účinnosti, i okruhu osob, které se se zásahem i omluvou seznámí; zásadně je nevhodnou a nepřiměřenou forma a rozsah zveřejní omluvy, z níž by se o původním protiprávním zásahu do osobnosti většina veřejnosti teprve dozvěděla a jenž by tedy do té doby ani nemohl vážnost postiženého člověka v očích dané části veřejnosti snížit. Uvedené plyne i z judikatury a odborné literatury – srov. například : 1) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2022 sp. zn. [spisová značka]; 2) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2006 sp. zn. [spisová značka]; 3) rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 15. 4. 1997 sp. zn. 23 C 3/97 (dostupný veřejnosti např. na ASPI pod ID: JUD12435CZ či v Soudních rozhledech, 6/1997, str. 147); 4) např. Občanský zákoník I, II, 1. vydání, 2008, str. 169 - 203: J. Švestka.

75. Je třeba vnímat rozdíl mezi situací, kdy je žalobní petit nevykonatelný a žaloba je pro absenci zákonem stanovených náležitostí, nesrozumitelnost nebo neurčitost neprojednatelná (nesplňuje požadavky § 42 odst. 4, případně § 79 odst. 1 o. s. ř.), a situací, kdy žalobcem požadovaná forma (či obsah) zadostiučinění není objektivně s ohledem na okolnosti posuzované věci přiměřená. V druhém případě žalobní nárok sice vyhovuje procesním požadavkům z hlediska jeho projednatelnosti před soudem, avšak nelze mu vyhovět z důvodu nenaplnění požadavků hmotněprávní normy (§ 2951 odst. 2 o. z.). Nelze přijmout úvahu, že by soud vyzýval žalobce takovým způsobem, aby tento dostál se svým nárokem požadavkům hmotného práva a soud tak následně mohl jeho žalobě vyhovět. Došlo by tím k porušení principu nestrannosti soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 286/03, sp. zn. IV. ÚS 22/03, sp. zn. IV. ÚS 1467/07 nebo sp. zn. III. ÚS 2164/07). V nyní souzené věci žaloba byla projednatelná (včetně vykonatelnosti žalobního návrhu), tedy nebyla vadná. Nešlo proto o nedostatek žalobního petitu (návrhu), který by soud byl oprávněn odstranit, pokud nezmění jeho význam, ale o nepřiměřený způsob zveřejnění omluvy, který již soud nemá možnost odstraňovat. Otázka přiměřenosti satisfakce (včetně formy a rozsahu zveřejnění omluvy - např. doručení omluvy poškozenému, zveřejnění formou dání omluvy na vědomí i svědkům dehonestujícího výroku) je již věcí hmotněprávního posouzení, zda je žaloba opodstatněná, a nedostatek v tomto směru je řešitelný jen rozhodnutím o věci samé (zamítnutím žaloby). Pokud soud shledá, že navržená forma morálního zadostiučinění není přiměřená, nelze požadovanou satisfakci žalobci přiznat a žalobu je třeba zamítnout. Jinými slovy změna žalobního požadavku soudem (beze změny žaloby uplatněné žalobcem) způsobem, který by odstranil nezpůsobilost žalobního požadavku vést k odpovídající satisfakci – či nepřiměřenou formu zveřejnění omluvy – by již bylo zásahem soudu do předmětu řízení, jehož vymezení ale náleží jen žalobci coby „pánu sporu“ (dominus litis). Žalobcem požadovaný způsob zveřejnění byl formulován v souladu s § 79 odst. 1 o. s. ř., tj. netrpěl vadami, pro které by měl soud žalobce poučovat a vést k úpravě petitu, nebo snad dokonce sám do něj zasahovat. Okolnost, že žalobce navrhuje zveřejnit omluvu nepřiměřeným způsobem (zde široké veřejnosti na internetu), tj. že žaloba je nedůvodná, nemůže vést soud k postupu, který by znamenal nepřípustné poučení o hmotném právu a narušil by rovnost účastníků řízení. V tomto smyslu soud odkazuje na judikaturu, včetně aktuální – srov. například: 1) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022 sp. zn. [spisová značka] (bod 12. až 16.) a následné usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2023 sp. zn. II. ÚS 2351/22 (bod 19. až 24.), kterým byla ústavní stížnost proti citovanému rozsudku Nejvyššího soudu odmítnuta jako zjevně neopodstatněná; 2) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2021 sp. zn. [spisová značka] (publikovaný v Časopise Vybraná judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva (5,6/2022); 3) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2022 s. zn. [spisová značka]; 4) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 206 sp. zn. 30 Cdo 2919/2006.

IV. Shrnutí a (právní) závěr

76. Ze shora uvedených důvodů soud uzavřel, že žaloba je v plném rozsahu nedůvodná.

77. Ohledně skutku 1. je žaloba neopodstatněná již ze dvou samostatných důvodů : a) neexistence objektivní způsobilosti jednání žalované dotknout se osobnostní sféry žalobce, a b) z důvodu chybějícího excesu z výkonu práva žalované jakožto účastníka (procesního subjektu) insolvenčního řízení.

78. Stran skutku 2. je žaloba neopodstatněná už ze tří samostatných důvodů : a) neexistence objektivní způsobilosti jednání žalované dotknout se osobnostní sféry žalobce, b) chybějícího excesu z výkonu práva žalované jakožto účastníka incidenčního řízení, a c) žalobcem nepřiměřeně požadované peněžité satisfakce a žalobcem požadované nepřiměřené morální satisfakce v podobě nevhodné a nepřiměřené formy a rozsahu zveřejnění omluvy.

79. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I. a II. rozsudku).

V. Náhrada nákladů řízení

80. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, a proto má právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jde o paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč za úkon právně nezastoupeného účastníka řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.: 1) vyjádření k žalobě, 2) příprava účasti na jednání, 3) a 4) – účast na jednání dne 13. 8. 2024 od 9:00 do 11:43, tedy přesahující dvě hodiny. Tudíž žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení