21 Co 73/2025 - 368

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Michaely Novákové ve věci žalobkyň: a) [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] b) [Jméno žalobkyně B], narozená [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně A] obě zastoupeny advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 1.365.000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyň a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. června 2024 č. j. 115 C 15/ 2022–274 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni a) náklady odvolacího řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně a).

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni b) náklady odvolacího řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně b).

IV. Žalovaná je povinna nahradit České republice náklady odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v [adresa].

V. Žalobkyně a) a žalobkyně b) jsou povinny nahradit České republice náklady odvolacího řízení, a to žalobkyně a) v částce [částka] a žalobkyně b) v částce [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v [adresa].

Odůvodnění

1. Okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni a) částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I), žalobkyni b) částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II). Žalobu zamítl ohledně zbývajícího požadavku žalobkyně a) vůči žalované na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok III) a ohledně zbývajícího požadavku žalobkyně b) vůči žalované n zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok IV). Uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni a) na nákladech řízení částku [částka] (výrok V) a žalobkyni b) na nákladech řízení částku [částka] (výrok VI). Dále uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] soudní poplatek ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok VII) a nahradit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok VIII). Žalobkyni a) uložil povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok IX) a žalobkyni b) povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok X).

2. Žalobkyně se domáhaly zaplacení částky [částka] z titulu nemajetkové újmy v souvislosti s úmrtím jejich otce. Tvrdily, že to zavinil tehdejší zaměstnanec žalované, za jehož jednání žalovaná odpovídá. Uvedly, že rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne [datum] č. j. [spisová značka] byl [jméno FO] uznán vinným ze spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 trestního zákoníku tím, že „dne [datum], na pozemku parc. č. 50/1 v obci [adresa], jako zaměstnanec – stavební dělník u společnosti [Jméno žalované]., na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi společností [Jméno žalované]. jako zhotovitelem a společností [právnická osoba] jako objednavatelem, prováděl stavební práce spočívající v odstranění střešní konstrukce a kompletním oddřevnění objektu bývalé sladovny, bez č.p., přičemž nezachoval dostatečnou míru opatrnosti a podcenil možná rizika tím, že odstranil dřevěnou nosnou konstrukci krovu, která současně zajišťovala stabilitu štítové zdi, aniž by předem zajistil stabilitu této zdi pomocnou konstrukcí, v důsledku čehož ztratila štítová zeď podél sousední stavby zcela svoji stabilitu a dne [datum] v době okolo 11.50 hod. došlo k jejímu pádu na jednatele společnosti [právnická osoba], poškozeného [adresa], narozeného [datum], který utrpěl zranění neslučitelná se životem – polytrauma, a v důsledku zasypání sutí na místě zemřel. Žalobkyně jako pozůstalé dcery po usmrceném [adresa] uplatnily v trestním řízení vedeném proti [jméno FO] své nároky z titulu nemajetkové újmy v souvislosti s úmrtím jejich otce, a to každá ve výši [částka] (dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy přepočtené na počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, která v roce 2019 činila [částka]). Okresní soud v [adresa] pravomocně rozhodl o tom, že nárok žalobkyň není možné projednat v trestním řízení, když osobou odpovědnou za majetkovou újmu způsobenou [jméno FO] je jeho tehdejší zaměstnavatel. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou, nečinila za sporné, že pan [jméno FO] prováděl dne [datum] na pozemku parc. č. [číslo] v obci [adresa] stavební práce spočívající v odstranění střešní konstrukce a kompletním oddřevnění objektu bývalé sladovny bez č. p. Nesporovala, že pan [jméno FO] pro ni práce prováděl na základě dohody o provedení práce ze dne [datum] a že dne [datum] došlo k pádu štítové zdi na pana [adresa] a k jeho smrti v důsledku pádu zdi. Namítla, že pád zdi nezpůsobil pouze pan [jméno FO] tím, že odstranil střešní konstrukci domu. Poukazovala na to, že pan [jméno FO] střešní konstrukci odstranil dne [datum] a k pádu došlo až [datum]. Dovozovala, že pokud by jedinou příčinou bylo odstranění dřevěné konstrukce střechy panem [jméno FO], tak by stěna spadla bezprostředně poté. Příčinou tedy mohlo být i to, že se na stavbě pohybovali další lidé a prováděli zde práce. Proto za škodu (nemajetkovou újmu) neodpovídá. Dále namítla, že sám pan [adresa] porušil celou řadu povinností a každá z nich přispěla k nehodě a jejím následkům. Předně dle rozsudku Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] nezajistil stavební povolení, projektovou dokumentaci, neměl stavební dozor a posouzení statikem před zahájením bouracích prací. Přitom tuto povinnost mu ukládá zákon. Kdyby toto zajistil, tak by jistě v posouzení a rozhodnutí byly stanoveny podmínky, za nichž lze práce provádět a žalovaná, resp. pan [jméno FO] by je mohl dodržet. Zdůraznila, že to byl pan [jméno FO], kdo inicioval provádění prací bez příslušných povolení a posouzení. Přitom pan [jméno FO] panu [jméno FO] tvrdil, že povolení má u projektanta a doveze ho jeho bratr. Tak se však nestalo. Uvedla, že pan [jméno FO] inicioval uzavření smlouvy o dílo a navrhl, v jakém rozsahu mají být práce provedeny. Dle smlouvy o dílo požadoval odstranění celé dřevěné konstrukce střechy. Poukazovala na smlouvu o dílo a e-mail ze dne [datum], z nichž má vyplývat, že pan [jméno FO] požadoval rozebrání střechy, odvoz trámů, a aby po akci bylo 1. nadzemní podlaží čisté. [jméno FO] požadoval odstranění veškerých dřevěných konstrukcí a jejich odvoz. Tvrdila, že prostřednictvím pana [jméno FO] pouze provedla jeho požadavek. Byla přitom v dobré víře, že pan [jméno FO] má vše potřebné zajištěné a že požadovaný postup probral s odborně způsobilou osobou a zajistil si případně všechna povolení a vyjádření. Pokud pan [jméno FO] neměl zajištěné příslušné povolení a posouzení statikem, tak jako majitel objektu neměl povolit přístup na stavbu nikomu, a to ani sobě. To, že na stavbu vstoupil, aniž měl potřebné posouzení, vystavil sebe riziku újmy. Navíc nepoužíval ochranné pracovní pomůcky, neměl ani pracovní helmu. Bylo především na něm, aby s pomocí statika posoudil způsob provádění demoličních prací a jejich zajištění proti pádu. A pokud toto neměl, tak neměl na stavbu vstupovat. Dovozovala, že odpovědnost za škodu na životě nese z velké části především sám pan [jméno FO], který sám porušil celou řadu předpisů včetně samotné prevenční povinnosti předcházet škodám. Porušení uvedených povinností včetně prevenční povinnosti bylo ze strany pana [jméno FO] tak významné, že to v podstatě vylučuje její odpovědnost za škodu (nemajetkovou újmu), případně ji to alespoň významně snižuje. Žalovaná vznesla též námitku nedostatku věcné pasivní legitimace s tím, že smrt pana [adresa] byla způsobena pádem zdi budovy bez č. p. na pozemku č. parc. st. [číslo] v k. ú. [adresa], a proto by měl za vzniklou škodu odpovídat vlastník budovy, tj. společnost [právnická osoba] Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o skutkovém stavu věci a uzavřel, že protiprávním jednáním zaměstnance žalované byla způsobena smrt otce žalobkyň. Došlo k zásahu do nosné konstrukce stavby – krovu střechy, tedy bylo nutné, aby si stavebník obstaral stavební povolení. Již k žádosti o vydání stavebního povolení bylo nutné stavebnímu úřadu připojit listiny vyjmenované v § 110 odst. 2 stavebního zákona, včetně projektové dokumentace zpracované projektantem obsahující průvodní zprávu, souhrnnou technickou zprávu, situační výkresy, dokumentaci objektů a technických a technologických zařízení a dokladovou část. I když tato povinnost tížila primárně stavebníka, žalovaná měla trvat před započetím prací na předložení příslušného stavebního povolení a technických zpráv, neměla bez projektové dokumentace řešící zajištění stability nosné zdi a způsob odstraňování krovu, vůbec zahajovat práce. Zaměstnanec žalované místo nezabezpečil ani varovnými štítky nebo páskami zakazujícími vstup na staveniště, resp. varujícími před možností poškození života či zdraví. Okresní soud neuvěřil výpovědi svědka [jméno FO], který vypověděl, že takové varování na místě nainstaloval, neboť jeho výpověď vyvrátili soudem slyšení svědci (zejména svědek [jméno FO]). Svědek [jméno FO] dokonce pana [jméno FO] upozorňoval, že zeď není dostatečně podepřená. Okresní soud se zabýval otázkou spoluzavinění poškozeného [adresa] a dospěl k závěru, že je dáno ze 40 %. Jednak z důvodu, že jako jednatel společnosti [právnická osoba], resp. jako stavebník, nezajistil stavební povolení, resp. projektovou dokumentaci pro bourání konstrukce krovu, neboť jednoznačně bylo zasahováno do nosné konstrukce budovy. Kromě toho se na místě zcela zjevně pohyboval bez ochranných pomůcek (byl nalezen jen v krátkých kalhotách a sportovní obuvi) a dle obecné logiky musel být srozuměn s tím, že se pohybuje v nestabilním nebezpečném prostředí. Aplikoval závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v rozsudku ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], podle kterých při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké je třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak na straně škůdce. Vyšel z informace [právnická osoba] v roce 2019, kdy dosáhla průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství částky [částka]. Za základní částku náhrady pro každou ze žalobkyň považoval [částka]. Konstatoval, že v době úmrtí bylo [jméno FO] let, žalobkyni a) [Jméno žalobkyně A] bylo 23 let a žalobkyni b) Barboře [jméno FO] bez několika dnů 19 let. K oběma žalobkyním, které byly v době tragické události studentkami, měl poškozený vyživovací povinnost. Okresní soud přihlédl k okolnosti, že úmrtí otce žalobkyň bylo zcela nečekané. Nejen že žalobkyně musely čelit nové realitě související se ztrátou jednoho z rodičů, k němuž měly velmi blízký vztah, ale byly nuceny v brzké dospělosti řešit významné problémy majetkového charakteru. Obě shodně vypověděly, že jim otec chyběl při významných momentech jejich života. Žalobkyně a) zmínila především promoci, nástup do zaměstnání. Žalobkyně b) uvedla maturitní ples, okolnost přijetí na vysokou školu, promoci. Obě žalobkyně vypověděly, že byly se svým otcem ve velmi častém kontaktu, přestože rodiče byli rozvedeni. Žalobkyně a) dokonce uvedla, že otec u nich přespával, když byl v Praze, žalobkyně b) doplnila, že spolu trávívali Štědrý den. Okresní soud tedy při úvaze o výši odškodnění pro žalobkyni a) snížil základní částku náhrady [částka] o 40 % představující spoluzavinění poškozeného ([částka] – [částka]), kterou dále navýšil o 20 % s přihlédnutím k okolnostem popsaným v předchozím bodě. Žalobkyni a) proto přiznal právo na zaplacení částky [částka] (výrok I.) a ohledně jejího zbývajícího požadavku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok III.). U žalobkyně b) soud snížil základní částku náhrady [částka] o 40 % představující spoluzavinění poškozeného, kterou dále navýšil o 25 % s přihlédnutím k okolnostem popsaným v bodě 33., jakož i ke skutečnosti, že k události došlo jen pár dní před narozeninami žalobkyně b), díky čemuž nepochybně vnímala ztrátu rodiče o to intenzivněji. Kromě toho byla v situaci, kdy opakovala maturitní zkoušku, což pro ni samo o sobě bylo nepochybně zatěžující a nemohlo se jí dostat podpory od otce. Žalobkyni b) proto přiznal právo na zaplacení částky [částka] (výrok II.) a ohledně jejího zbývajícího požadavku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok IV.). Přiznané částky považoval rovněž za přiměřené ve vztahu k majetkové situaci žalované dle rozvah a výkazů zisků a ztrát. Každé ze žalobkyň bylo přiznáno právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí sedmidenní lhůty k plnění po doručení předžalobní výzvy (žalované byla výzva doručena do datové schránky dne [datum]). Okresní soud vysvětlil, z jakého důvodu nevycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který provedl prohlídku se zaměřením až [datum], tedy až dva a čtvrt roku po tragické události, jeho závěr o tom, že někdo [datum] do [čas] hodin odstranil stropní trámy považoval spíše za hypotetický. Kromě toho ohledně osoby škůdce, protiprávního jednání, zavinění a jeho následku (vzniku újmy) vyšel z rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] ve spojení s usnesením Krajského soudu v [číslo] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] a usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] (§ 135 odst. 1 o. s. ř.). Dodal, že ze stejného důvodu se nezabýval námitkou nedostatku věcné pasivní legitimace žalované.

3. Proti rozsudku okresního soudu podali odvolání jak obě žalobkyně, tak i žalovaná.

4. Žalobkyně podaly včas odvolání do výroků III, IV, V, VI, VII, VIII, IX, a X. S rozsudkem soudu prvního stupně v rozsahu napadených výroků nesouhlasily. Částečnou nesprávnost napadeného rozhodnutí spatřovaly v tom, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k částečně nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí tak částečně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vytýkaly soudu prvního soudu závěr o spoluzavinění poškozeného v rozsahu 40 %, a to s ohledem na údajnou absenci stavebního povolení a související dokumentace a neopatrný pohyb poškozeného po staveništi. Poukazovaly na to, že za vzniklý následek v plném rozsahu odpovídá výlučně žalovaná, která jako profesionál v oboru měla vyhodnotit jak technický, tak i faktický právní stav celé záležitosti a pokud měla za to, že požadované práce nejsou bezpečné nebo že je k nim třeba doplnit příslušnou dokumentaci, neměla činnost na místě zahajovat. Tím, že žalovaná na místě práce zahájila a provedla, převzala na sebe jednoznačně odpovědnost za možný následek. Poukázaly na vyjádření znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který v rámci své výpovědi uvedl, že pokud se s krovem cokoli dělalo, tak se měla v prvé řadě zajistit pomocná konstrukce, než se vůbec začalo s pracemi. [právnická osoba] si měla vyžádat výkres se zprávou, případně si to mohla udělat sama a neměla zahájit práce, pokud to bylo nezajištěné. [právnická osoba] neměla zahájit práce, dokud neměla stavební povolení, neboť se jedná o zásah do statických konstrukcí. Odpovědnost za prováděnými pracemi nesl zhotovitel díla. Pokud by žalovaná splnila svoji povinnost a práce nezahajovala bez dodatečného materiálového a projektového zajištění, nikdy by nedošlo k samotné tragédii. Zavinění dopadá toliko na žalovanou a závěr o spoluzavinění poškozeného, který učinil soud prvního stupně, není správný. Poškozený byl ve vztahu k žalované v pozici laika, žalovaná jako zhotovitel díla vystupovala jako profesionál. Navrhly, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu.

5. Žalovaná svým odvoláním brojila proti výrokům pod body bodu I, II, V, VI a VII z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. d/, e/ a g/ zák.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soudu prvního stupně vytýkala, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy, zejména výslech znalce [právnická osoba] a jeho znalecký posudek včetně jeho doplnění ze dne [datum], na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a příčině vzniku škodné události, výši odškodnění obou žalobkyň a rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, pokud dovodil vázanost soudu rozhodnutími soudu v trestním řízení [jméno FO] a nezabýval se odpovědností vlastníka budovy, tedy nedostatkem její pasivní věcné legitimace. Vytýkala okresnímu soudu, že se odchýlil od právního závěru Ústavního soudu v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [číslo] kdy vázanost soudu v civilním řízení trestním rozsudkem ve smyslu ustanovení § 135 o. s. ř. se může prosadit pouze ve vztahu k osobám, které vystupovaly v trestním řízení, v němž měly možnost skutkově a právně argumentovat. Dále vytýkala soudu prvního stupně, že se nezabýval námitkou nedostatku pasivní věcné legitimace žalované založené odpovědností vlastníka budovy, neboť smrt [adresa] byla způsobena dva dny po převzetí stavby vlastníkem budovy, pádem zdi budovy, proto by měl primárně za vzniklou škodu odpovídat vlastník budovy. Namítala, že soud prvního stupně nepřihlédl ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho doplnění a neprovedl jeho výslech, když znalec [tituly před jménem] [jméno FO] dospěl k jinému závěru o pádu zdi než znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Poukazovala na to, že ze záznamu znalce z místního šetření ze dne [datum] vyplývá, že u místního šetření by přítomen bratr zemřelého [tituly před jménem] [jméno FO], který uvedl, že v sobotu celý den pršelo a trámy vyřezávali hasiči, při výslechu svědek [jméno FO] o ničem takovém nehovořil. Vytýkala soudu prvního stupně závěr o podílu [adresa] na vzniklém následku pouze v rozsahu 40 %. Vyslovila názor, že by jednání poškozeného mělo být zohledněno daleko větší měrou než jen 40 %. Odkázala na odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2024 č. j. 4 To 109/2022–378, z něhož vyplývá, že prvotní příčinou škodlivého následku na životě poškozeného byla skutečnost, že poškozený se rozhodl provést rekonstrukční práce v rozporu se stavebními předpisy, bez příslušného povolení, svépomocí, bez projektové dokumentace a bez náležitého odborného dohledu. Pakliže by tomu tak nebylo, nepochybně by musela být mimo jiné řešena i otázka statického zabezpečení. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2002 sp. zn. 25 Cdo 1264/2002, podle něhož rozhodující je posouzení, nakolik se na škodlivém výsledku podílely jednotlivé příčiny na obou stranách a z hlediska porušení právní povinnosti škůdcem a poškozeným je podstatné zejména to, o jak významné povinnosti šlo, jak závažné bylo jejich porušení a jaký vliv mělo na vznik škody. Rovněž navýšení odškodnění pro žalobkyně považovala za nedůvodné za situace, kdy bylo prokázáno, že značnou částí přispěl škodlivému následku otec žalobkyň svým nelogickým a neracionálním jednáním a rovněž za situace, kdy žalobkyně nežily s otcem trvale, neboť rodiče byli rozvedeni. Uvedla, že lze polemizovat o intenzitě vztahu mezi žalobkyněmi a otcem. Namítala, že v této souvislosti odmítl okresní soud provést dokazování rozsudkem o rozvodu rodičů žalobkyň a rozsudkem úpravě poměrů k nezletilým dětem. Upozornila na nesrovnalosti ve výpovědi svědka [jméno FO] a [jméno FO]. Svědek [jméno FO] uvedl, že pan [jméno FO] se tam byl jenom podívat, ale nahoře na střeše nic nedělal. Svědek [jméno FO] uvedl, že přeřezávali s panem [jméno FO] podzednici, zpracovali ji kvůli manipulaci, aby ji mohli shodit dolů. Obdobně si odporuje výpověď svědka [jméno FO] a svědka [tituly před jménem] [jméno FO], pokud si týče setkávání otce se žalobkyněmi. V neposlední řadě vytýkala okresnímu soudu, že se vůbec nezabýval jejími majetkovými poměry. Odkázala na závěry rozsudku Nejvyššího soudu za dne 19. 9. 2018 sp. zn. 25 Cdo 894/2018, podle něhož při určení výše náhrady za duševní útrapy, spojené s usmrcením osoby blízké je třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek. Uvedla, že z účetní závěrky za poslední tři roky je zejména zřejmé, že její zisk z podnikatelské činnosti se pohybuje v posledních letech pouze mezi [číslo] až [částka], přičemž aktiva společnosti na konci roku 2022 činila pouze částku [částka] a závazek mimo vlastní kapitál částku [částka]. Dovozovala, že částka přiznaná žalobkyním je tak pro ni likvidační. Navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn a žaloba byla zamítnuta, žalované přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů.

6. Odvolací soud z podnětu odvolání žalobkyň a žalované a v jeho mezích přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání ani jedné z účastnic není důvodné.

7. Okresní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu a na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. vyhodnocených důkazů učinil správná skutková zjištění, ze kterých i odvolací soud vychází. Jeho rozhodnutí spočívá i na správném právním posouzení. Odvolací soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku a jen na doplnění a k odvolacím námitkám účastníků uvádí následující.

8. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

9. Obecně platí, že každý je povinen si počínat tak, aby nedocházelo k nedůvodným újmám na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiných osob. Zákonnými podmínkami vzniku odpovědnosti za škodu je protiprávní jednání, vznik újmy, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vzniklou újmou (resp. škodou) a zavinění (nejde-li o objektivní odpovědnost za škodu).

10. Ustanovení § 2900 o. z. upravuje obecnou prevenční povinnost, kterou má povinnost zachovávat každý bez ohledu na to, zda tato povinnost vyplývá pro něj ze smluvního vztahu nebo z obecné právní povinnosti. V případě, že předpoklad existence protiprávního úkonu a vzniku škody bude naplněn, mezi takovým jednáním a vznikem bude příčinná souvislost, a neprokáže-li škůdce, že škodu nezavinil, bude dána i odpovědnost za škodu ve smyslu § 2910 o. z. Zavinění bude v rozsahu nedbalosti ve smyslu § 2911o. z. presumováno, přičemž rozsah povinnosti péče je stanoven v § 2912 o. z. tak, že běžný rozsah péče stíhá osobu průměrných schopností a znalostí (§ 2912 odst. 1) a zvýšená péče stíhá odborníka nebo osobu, která to o sobě tvrdí (§ 2912 odst. 2).

11. Každý je povinen zachovávat vždy takový stupeň bedlivosti (pozornosti), který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který – objektivně posuzováno – je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě, zdraví či majetku. Povinným subjektem ve smyslu citovaného ustanovení je jen ten, kdo koná, tedy aktivně jedná ve vnějším světě.

12. Co se týče okolností případu, bude tak zejména nutné zohledňovat místní a časové souvislosti, možnost odvrácení újmy, zájmy zúčastněných osob či existenci, rozpoznatelnost a rozsah rizika pro osobu, která bude podléhat prevenční povinnosti. Budou tedy dány okolnosti, které vznik nároku na náhradu škody ospravedlňují. Samotné způsobení škody povinnost k náhradě nevyvolává (Melzer in Melzer, Tégl a kol., 2018, § 2900, Rn. 64).

13. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

14. Ustanovení § 2910 o. z. stanovuje dvě základní skutkové podstaty. Povinnost k náhradě škody vzniká tomu, kdo zaviněným protiprávním jednáním poruší absolutní práva někoho jiného (poškozeného), která lze vymezit jako život, tělesnou integritu, zdraví, svobodu nebo vlastnictví nebo zaviněným protiprávním jednáním poruší relativní práva někoho jiného, která jsou chráněna zvláštním předpisem. Východiskem pro vznik povinnosti nahradit újmu je naplnění čtyř předpokladů, a to protiprávního činu, škody, příčinné souvislosti mezi protiprávním činem a škodou a zavinění. Aby mohlo dojít ke vzniku škody ve smyslu § 2910 o. z., musí škůdce porušit svoji povinnost jednáním, tj. chováním osoby, jež je podle ustanovení zákona způsobilé vyvolat právní následky. Za jednání ve smyslu práva náhrady škody se chápe buď konání nebo opomenutí. Za konání škůdce se považuje aktivní projev vůle nebo konání jiné osoby, které je škůdci přičitatelné. Opomenutím je zdržení se určitého konání, ke kterému měl škůdce povinnost, přičemž právě uvedená nečinnost vedla k porušení právní povinnosti a vzniku následku. Uvedená povinnost konat, která byla škůdcem porušena, může vyplývat z jakéhokoliv právního důvodu, tedy právního předpisu, smlouvy, rozhodnutí orgánu či předchozího jednání škůdce. Prvek protiprávnosti je nezbytným předpokladem vzniku povinnosti nahradit škodu a rovněž vzniku povinnosti poskytnout zadostiučinění při nemajetkové újmě. Dalším z předpokladů je příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a jejich vzájemný vztah. Za pomoci příčinné souvislosti určíme kauzální řetězec, z něhož je možné zhodnotit významné okolnosti vysvětlující vznik újmy. Příčinná souvislost umožňuje nejen zjistit konkrétní příčinu vzniku újmy, nýbrž tím též vede k určení osoby škůdce, který je povinen vzniklou újmu nahradit. Příčinná souvislost je na rozdíl od zavinění objektivním předpokladem vzniku újmy. Zavinění se týká duševního života škůdce a jeho vztahu k vlastnímu jednání příčícímu se objektivnímu právu.

15. Úprava deliktní způsobilosti právnických osob je dovozována z § 118 o. z. ve spojení s § 167 o. z., který stanoví, že právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě.

16. Podle § 2912 odst. 1 o. z. nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale. Dle § 2912 odst. 2 o. z. dá-li škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost, nebo zaváže-li se k činnosti, k níž je zvláštní znalosti, dovednosti nebo pečlivosti zapotřebí, a neuplatní-li tyto zvláštní vlastnosti, má se za to, že jedná nedbale.

17. Podle § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

18. Odpovědnost za pomocnou osobu se vztahuje mimo jiné i na zaměstnance, kterého dlužník ke splnění své povinnosti použije. Pojem pomocné osoby dopadá na osobu, která je činná pro principála jako jeho pomocná osoba a která se dle skutečných okolností případu podílí se souhlasem principála na plnění jeho povinností. Taková osoba přitom nemusí podléhat příkazům a pokynům principála, zásadní je účel jednání této osoby. Bude tak pouze rozhodné, že taková pomocná osoba jedná se souhlasem principála.

19. Podle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

20. Uvedené ustanovení deklaruje náhradu újmy způsobenou duševními útrapami nikoliv osobě poškozené na zdraví, nýbrž dalším osobám, tedy tzv. druhotným obětem, jimiž jsou manžel, rodiče, děti či jiná osoba blízká. Jejich újma spočívá ve ztrátě příbuzného či osoby blízké, která byla usmrcena. Povinnost k náhradě vzniká škůdci, který jednáním či opomenutím v rámci některého ze zákonem upravených odpovědnostních typů přivodil pro pozůstalého neočekávanou smrt osoby blízké. Náhrada má odčinit všechny negativní stránky prožívání tragické ztráty blízké osoby, mezi něž patří jednak primární šok ze zprávy či zjištění o smrti, jednak následné stavy bolesti, smutku, prázdnoty a zmaru.

21. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně přijal závěr o pasivní věcné legitimaci žalované. Pokud by okresní soud tento závěr nepřijal, žalobu by zamítl. Z logiky věci tak vyplývá, že závěr o pasivní věcné legitimaci žalované učinil. Jeho závěru odpovídá iodůvodnění samotného rozsudku. Věcná legitimace je stav plynoucí z hmotného práva. Věcně legitimován je ten účastník, který je subjektem hmotněprávního vztahu, o který v řízení jde. Nositelem věcné legitimace je účastník řízení, který podle hmotného práva je skutečně nositelem tvrzeného subjektivního práva nebo subjektivní povinnosti. Na straně žalobce jde o aktivní věcnou legitimaci a na straně žalovaného o pasivní věcnou legitimaci. Žalovaná je pasivně legitimovaná, pokud má skutečně podle hmotného práva povinnost, jejíhož plnění se domáhají žalobkyně.

22. Předpokladem odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku je vztah příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [číslo], jde o vztah příčinné souvislosti mezi protiprávním úkonem (resp. právně relevantní škodnou událostí) v situacích, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu, což znamená, že protiprávní úkon a škoda jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo, je tato podmínka ve své podstatě splněna, jinými slovy, příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom zjištění existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody a protiprávním úkonem je otázkou skutkovou, avšak právním posouzením je otázka určení těch právních skutečností, mezi nimiž je třeba vztah příčinné souvislosti zjišťovat. Příčinou vzniku škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

23. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (k tomu blíže např. Švestka, J. - Spáčil, J. - Škárová, M. - Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2008, s. 1066). Ústavní soud dále v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [číslo], ve vztahu k teorii adekvátnosti příčinné souvislosti rozvedl, že smyslem subjektivní odpovědnosti za škodu je nařídit náhradu škody tam, kde škůdce škodu způsobil, ačkoli mu lze vytknout, že ji způsobit nemusel, že mohl jednat jinak. Tato odpovědnost tedy předpokládá, že vůbec bylo v lidských silách předvídat, že předmětné jednání bude mít za následek danou škodu. Základním kritériem, ze kterého vychází teorie adekvátnosti, je tedy předvídatelnost škodního následku.

24. Z obsahu spisu se podává, že žalovaná jako zhotovitel díla se zavázala ve smlouvě o dílo k odstranění střešní konstrukce a provedení kompletního oddřevnění na objektu bývalé sladovny. Práce zahrnovaly odstranění veškerých částí střechy – střešní krytiny, krovů, trámů, prken a odbourání části zdi, která by mohla ohrožovat veřejnost. Předávacím protokolem bylo prokázáno, že k zahájení díla a předání díla došlo dne [datum]. Dne [datum] kolem [čas] hod. došlo k pádu štítové zdi nacházející se podél sousední nemovitosti na jednatele společnosti [právnická osoba]. [adresa], který utrpěl zranění neslučitelná se životem a v důsledku zasypání sutí zemřel. Zaměstnanec žalované [jméno FO], který prováděl stavební práce podle uzavřené smlouvy o dílo, byl uznán vinným z přečinu usmrcení z nedbalosti. Soud prvního stupně z provedených listinných důkazů (rozsudku úředního záznamu Policie ČR, rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] – [číslo] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum] č. j. [spisová značka] a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum] č. j. [spisová značka], ze sdělení [právnická osoba] v Třebíči ze dne [datum], z výpovědí svědků a ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho výpovědi) učinil skutkový závěr, že příčinou pádu štítové zdi bylo odstranění dřevěné nosné konstrukce krovů, která současně zajišťovala stabilitu zdi. Odstraněním krovu štítová zeď podél sousední stavby ztratila zcela stabilitu a zřítila se. [adresa] zeď měla být zajištěna dříve, než se začal rozebírat krov. Pro rozebírání krovů mělo být postaveno lešení, ze kterého by se krov postupně rozebíral. Rovněž vlhko mohlo být částečnou příčinou zřícení, kdy se mohla zvýšit tíha zdi. Nejprve bylo nutné zajistit zeď proti zřícení a až poté bylo možné začít dřevo vyřezávat. S odvolací námitkou žalované, že pasivně legitimovanou je společnost [právnická osoba]. jako ve vlastník objektu bývalé sladovny, odvolací soud nesouhlasí. Příčinou pádu štítové zdi nebyl stav nemovitosti, nýbrž odstranění (vyřezání) dřevěné nosné konstrukce zaměstnancem žalované. Z tohoto důvodu je právě žalovaná pasivně legitimována. Žalovaná jako zhotovitel díla porušila své povinnosti vyplývající ze smlouvy o dílo, pokud neodbourala část zdi, která mohla ohrožovat veřejnost a zároveň porušila povinnost danou jí zákonem podle § 2910 o. z., kdy škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Porušením povinnosti stanovené zákonem je rovněž porušení obecné prevenční povinnosti pode § 2900 o. z. Ustanovení § 2959 o. z. není samostatnou skutkovou podstatou, neboť její naplnění je závislé na naplnění skutkové podstaty, v tomto případě skutkové podstaty stanovené v § 2910 o. z. a § 2900 o. z. Žalovaná jako zhotovitel díla porušila svoji zákonnou povinnost počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na životě [adresa]. Na žalovanou je nutno pohlížet jako na podnikatele, odborníka na práce, které se jako zhotovitel zavázala pro objednatele provést. Navíc žalovaná jako zhotovitel má povinnost dílo provést s potřebnou, tj odbornou péčí, tou se rozumí takový výkon činnosti zhotovitele při provedení díla, jaký by vykonal profesionál, tzn. subjekt odborně vzdělaný a znalý pravidel, rozumný, zkušený a pečlivý. Pokud zhotovitel nemá pro provedení díla potřebné odborné znalosti, schopnosti či dovednosti, pak tato péče zahrnuje i schopnost včas rozpoznat jejich potřebu a opatřit součinnost osoby, která je má. Ze samotného obsahu smlouvy o dílo je zřejmé, že žalovaná si musela být vědoma rizika možnosti pádu zdi, proto se také zavázala odbourat zeď, která by ohrožovala veřejnost. Pokud by tedy žalovaná přistoupila k provádění díla s potřebnou péčí a zodpovědně, tak před započetím prací by si vyžádala projektovou dokumentaci, stavební povolení a další potřebné listiny, o nichž hovoří znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Z těchto listin mohla zjistit, jakým způsobem lze sjednané práce provést, bez toho, aby hrozilo riziko zřícení zdi. Pokud započala s pracemi a dílo dokončila, aniž by měla k dispozici technologický projekt bouracích prací (tedy daný postup, jak staticky zajistit objekt bývalé sladovny), nekonala jako zhotovitel s potřebnou péčí. Jinými slovy nekonala tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na životě [adresa]. Pokud žalovaná v řízení tvrdila, že jim [adresa] uvedl, že stavební povolení má u bratra (přesto že tato tvrzení nebylo prokázáno), tak to na věci nic nemění. Žalovaná započala s pracemi, aniž by věděla, jak staticky zabezpečit objekt bývalé sladovny, a odstranila (vyřezala) dřevěnou nosnou konstrukci, v důsledku čehož se štítová zeď zřítila. Žalovaná musela být srozuměna s tím, že zasahuje do nosné konstrukce budovy a tuto budovu nijak nezabezpečila, a to nejen před zřícením, ale ani před vstupem na nezabezpečené staveniště. Žalovaná jako zhotovitel neměla zahájit práce, dokud statika objektu nebyla zajištěna. Navíc byl zaměstnanec žalované pan [jméno FO] upozorněn svědkem [jméno FO], že zeď není podepřená a hrozí její pád, a přesto zeď ani staveniště nijak nezabezpečil. Ze všech uvedených důvodů je žalovaná ve věci pasivně legitimovaná.

25. K odvolacím důvodům žalované, které směřovaly proti neúplnému zjištění skutkového stavu, jenž měl vést k nesprávným skutkovým zjištěním a následnému nesprávnému právnímu posouzení, uvádí odvolací soud následující.

26. Odvolací soud souhlasí se žalovanou, že soud v tomto řízení není vázán ve smyslu § 135 o. s. ř. trestním rozsudkem, neboť ten se může prosadit jenom ve vztahu k osobám, které vystupovaly v trestním řízení, v němž měly možnost skutkově a právně argumentovat, jakož i činit důkazní návrhy. S ohledem na právo na právní slyšení, jež je součástí práva na spravedlivý proces, se však tato vázanost nemůže uplatnit vůči třetím osobám, které v trestním řízení takovou možnost neměly; v takovém případě lze v civilním řízení provádět dokazování k těm okolnostem, které byly zjišťovány v trestním řízení a které jsou zároveň významné i pro soukromoprávní posouzení věci (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 1424/09). Okresní soud právě k těmto okolnostem, které byly zjišťovány v trestním řízení a které jsou významné i pro soukromoprávní posouzení věci, dokazování prováděl. Pro zjištění skutkového stavu věci správně vyšel z listinných důkazů, které byly součástí trestního spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka]. Tyto důkazy v řízení provedl, neboť nebyly pořízeny pro účely tohoto občanskoprávního řízení, ale pro účely šetření Policie ČR. Žalovaná se tak mohla k provedeným důkazům vyjádřit. Rozsudek Okresní soud provedl i další důkazy jako výpovědi svědků, znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo] znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo], a to včetně jeho výpovědi. Zároveň vysvětlil, z jakého důvodu neprováděl další důkazy, stejně tak ozřejmil, že ne všechny provedené důkazy hodnotil. Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který byl jako důkaz proveden, nehodnotil. Správně dovodil, že pro zjištění skutkového stavu věci není tento důkaz upotřebitelný. Znalec totiž provedl prohlídku místa tragické události až s časovým odstupem více než dvou let. V řízení navíc bylo prokázáno, že po pádu zdi se její zbývající část musela odbourat. Výsledky analýzy samotného znaleckého posudku předjímají ničím nepodložená skutková zjištění, že z průběhu prací a výpovědí svědků vyplývá, že stropní trámy někdo odstranil v sobotu dne [datum] do [jméno FO], netrpí rozpory atd.

27. Odvolací soud podle § 213a o.s.ř., doplnil dokazování zopakováním výpovědi svědka [jméno FO], a to s ohledem na odvolací námitku žalované, že na objektu bývalé sladovny po předání díla byly vyřezány dřevěné trámy dalšími osobami. Z výpovědi svědka [jméno FO] vyplynulo, že se pohyboval na stavbě již den před nehodou, tj. následující den po předání díla, první den přišel mezi sedmou až osmou hodinou a na objektu sladovny pracoval do [číslo] hodin, druhý den přišel ve stejný čas. Na střeše přenášel tašky z jedné strany na druhou, společně s ním byl na stavbě pan [jméno FO] a občas pan [jméno FO], ten tam sháněl nějaké zbytky na svůj dům. Na kraji na rohu objektu na straně blíže k řece byla bočnice – starý trám a ten se shodil, bočnice se nacházela na druhé straně domu od zdi, která se zřítila. Bočnice byla součástí objektu. Druhý den byl na stavbě přítomen jednu až dvě hodiny, než došlo k nehodě. V té době byl na stavbě pouze on a pan [jméno FO]. Pracoval blíže k řece a pan [jméno FO] na straně u silnice, nevěděl, jaké konkrétní práce poškozený vykonával. Střecha objektu vypadala tak, že tam byly sundané tašky, půda byla bez krytiny a všude bylo plno suti, typický nepořádek při bouracích parcích. Dle jeho mínění v době, kdy na stavbě pracoval, se tam nevyřezávalo dřevo. Nevěděl, zda na půdě v obvodové zdi byly trámy, domníval se, že ve štítu trámy nebyly. Nevybavil si, že by na střeše, byly trámy, které by podpíraly štítovou zeď.

28. Odvolací soud z výše uvedených důvodů nepřijal argumentaci žalované namítající, že soud prvního stupně nezjistil úplně skutkový stav věci a v žádném případě ho nelze hodnotit jinak, než jak jej hodnotil okresní soud. Ten učinil podrobná skutková zjištění o všech okolnostech, které jsou pro rozhodnutí o žalobkyněmi uplatněném nároku důležité. Závěry okresního soudu jsou logické, nejsou v rozporu s obsahem spisu a navzájem si neodporují. Neprovedení žalovanou navrhovaných důkazů pak okresní soud v odůvodnění svého rozsudku náležitě zdůvodnil a odvolací soud se důvody okresního soudu ztotožňuje.

29. Okresní soud vyhodnotil správně i otázku spoluzavinění [adresa] včetně podílu na vzniku škody v rozsahu 40 %. Žalobkyně vytýkaly soudu prvního stupně nesprávný závěr o spoluzavinění poškozeného s ohledem na údajnou absenci stavebního povolení a související dokumentace a na uváděný neopatrný pohyb po staveništi. Dovozovaly, že žalovaná zcela odpovídá za vzniklý následek v plném rozsahu, a to jako profesionál, který měl vyhodnotit, že požadované práce jsou nebezpečné a že je k nim potřeba doplnit příslušnou dokumentaci. Žalovaná naopak namítala, že poškozený [adresa] byl osoba znalá stavu nemovitosti, musel předpokládat, že nemovitost je nestabilní a není možné bez statického posudku na ní provádět jakékoli úpravy či se v ní pohybovat, a to poté co se nad obcí prohnaly dešťové přeháňky. Dle jejího mínění jednání poškozeného mělo být zohledněno daleko větší jeho odpovědností za následek než jen 40 %.

30. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

31. Bylo-li jednou z příčin vzniku újmy jednání poškozeného, nemůže být škůdce povinen k náhradě celé utrpěné škody, ale pouze její části. Účelem předmětného ustanovení tak je distribuce přičítání následku mezi škůdce a poškozeného. Toto ustanovení cílí na okolnosti případu, kdy poškozený nejen způsobil škodu sám vlastním jednáním, a to konáním nebo opomenutím, ale i případy, kdy okolnosti rozhodné pro vznik škody jsou přičitatelné poškozenému. Pro posouzení spoluúčasti poškozeného je třeba v řízení zkoumat, zda vzniklou újmu lze podřadit pod určitou právní normu zakládající odpovědnost subjektu a zda jsou naplněny znaky příslušné skutkové podstaty nebo zda lze poškozenému přičíst náhodu odehrávající se v jeho sféře. Jak již bylo uvedeno výše, znaky skutkové podstaty pro náhradu škody jsou protiprávní jednání, vznik újmy, příčinná souvislost mezi újmou a daným jednáním a konečně zavinění. Z hlediska příčinné souvislosti pak jednání poškozeného musí být příčinou vzniku škody nebo újmy. Tato přísná přirozená příčinnost je kompenzována druhou větou, podle které „podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí“. Občanský zákoník tak přirozenou příčinnost zkoumá z pohledu obou stran případného odpovědnostního vztahu a pro případ, že jednání nebo skutečnost přičitatelná jedné ze stran zcela zjevně nebyla zásadním důvodem vzniku škody, k takové příčině nepřihlíží.

32. Právní úprava spoluúčasti poškozeného vychází z určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce a z míry účasti každého z nich, kdy je třeba zvážit veškeré příčiny vedoucí k újmě. Forma zavinění poškozeného může mít vliv na určení rozsahu jeho spoluúčasti na vzniku újmy. Konečná úvaha o tom, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, odvisí vždy od okolností konkrétního případu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Pro určení rozsahu spoluúčasti poškozeného na vzniklé újmě, je třeba vycházet z míry účasti jak škůdce, tak poškozeného, zvážit veškeré příčiny, které vedly k újmě jak u škůdce, tak u poškozeného.

33. Odvolací soud přezkoumal úvahu okresního soudu o tom, v jakém rozsahu se na vzniku škody podílelo jednání poškozeného a škůdce a neshledal její zjevnou nepřiměřenost. Ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že sám poškozený [adresa] se spolupodílel na způsobení újmy v rozsahu 40 %, jednak z důvodu, že jako jednatel společnosti [právnická osoba] jako stavebník nezajistil stavební povolení a projektovou dokumentaci na stavební práce, které zasahovaly do statiky objektu bývalé sladovny a rovněž že se pohyboval po předání díla v nebezpečném prostředí staveniště, přestože byl na možný hrozící pád zdi upozorněn a z logiky věci s tím musel být srozuměn. Podle § 103 odst. 1 písm. d) zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním úřadu (dále jen stavební zákon) vyžadovaly stavení práce na objektu bývalé sladovny stavební povolení, neboť se zasahovalo do nosných konstrukcí stavby. Zajistit stavební povolení bylo podle § 110 stavebního zákona povinností stavebníka, tedy jednatele společnosti [právnická osoba] K žádosti o stavební povolení měl jako stavebník připojit mimo jiné i projektovou dokumentaci zpracovanou projektantem, která musí obsahovat průvodní zprávu, souhrnnou technickou zprávu, situační výkresy, dokumentaci objektů a technických a technologických zařízení a dokladovou část. Porušení zákonné povinnosti vyplývající ze stavebního zákona samotným poškozeným se spolupodílelo na způsobené újmě v rozsahu 20 %. Dalších 20 % spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy vyplývá z okolnosti, že se poškozený pohyboval v nestabilním nebezpečném prostředí, přestože byl přítomen upozornění svědka [jméno FO], který vytkl panu [jméno FO], že zeď není podepřená a hrozí její pád. Jak vypověděl svědek [jméno FO], zeď byla vysoká asi pět metrů, byla stará a zhotovená z hlíny a kamení. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že z logiky věci, musel být poškozený [adresa] srozuměn, že se pohybuje v nebezpečném prostředí. Proto okresní soud správně uzavřel, že i samotný poškozený [adresa] porušil obecnou prevenční povinnost tím, že se pohyboval v nebezpečném prostředí stavby, stav objektu bývalé sladovny mu musel být jako jednateli stavebníka dobře znám a byl upozorněn na absenci zabezpečení zdi. Sám musel vidět, že zeď není podepřena trámy. [jméno FO] bylo možné rozumně požadovat, aby si počínal tak, aby nedocházelo k nedůvodným újmám na životě a zdraví, tedy aby zachovával takový stupeň bedlivostí, kdy vzhledem ke konkrétní popsané situaci na stavbě, který objektivně posuzováno, by byl způsobilý zabránit vzniku újmy.

34. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažuje za právně významnou skutečnost, že poškozený se pohyboval v nebezpečném prostředí bez ochranných pomůcek, neboť ty by s ohledem na míru závalu způsobenou štítovou zdí, vzniku újmy nezabránily.

35. Zcela správně soud prvního stupně aplikoval závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v rozsudku ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], podle kterých při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké je třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak na straně škůdce. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení, která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační zůstatek. Za základní částku náhrady modifikovanou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného.

36. Odvolací soud nepřijal argumentaci žalované namítající, že odškodnění u jednotlivých účastnic je nedůvodné a neodůvodněné za situace, kdy značnou měrou přispěl ke škodlivému následku otec žalobkyň. Míru spoluzavinění poškozeného [jméno FO] okresní soud stanovil na 40 % a promítl ji do výše samotného odškodnění. Soud prvního stupně v přezkoumatelném odůvodnění rozsudku logicky vysvětlil, jakými úvahami se řídil při stanovení výše odškodnění, jaké okolnosti byly podstatné pro jeho navýšení. V tomto směru je nutné zdůraznit, že újma, která má být škůdcem odčiněna, spočívá v psychických útrapách, smutku, žalu způsobených vnímání smrti blízkého člověka. Odškodnění je satisfakcí, která má zmírnit nepřiznivé stavy vzniklé škodlivým zásahem do osobnostní sféry poškozeného. Při určování náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké by její výše měla odrážet obecně sdílené představy o spravedlivosti a slušnosti. Okresní soud při úvaze o přiměřenosti výše satisfakce vyšel z okolností případu, zohlednil je jak na straně pozůstalých dcer, tak i na straně škůdce. Odvolací soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění soudu prvního stupně, s nímž se zcela ztotožňuje. Neshledal opodstatněnou odvolací námitku žalované, polemizující o intenzitě vztahu žalobkyň ke svému otci. Pro tento skutkový závěr měl okresní soud dostatek důkazů (zejména výpověď samotných žalobkyň a výpovědi svědků, a to včetně bratra poškozeného [tituly před jménem] [jméno FO], strýce žalobkyň). Dokazování potřebné k prokázání skutečností významných pro použití jednotlivých kritérií vypovídajících o intenzitě utrpení žalobkyň a jejich vztahu s otcem, považuje krajský soud za dostačující. Za zcela nadbytečné považuje ve shodě se soudem prvního stupně provést dokazování výpovědí matky žalobkyň, rozsudkem o rozvodu manželství a rozsudkem o úpravě poměrům k nezletilým dětem. Předně je třeba vzít do úvahy samotný charakter tohoto řízení, ve kterém je uplatněn nárok pozůstalých dcer na odčinění duševních útrap, je proto otázkou nakolik je nutné, aby pozůstalé dcery prokazovaly míru svého utrpení. V řízení je samozřejmě třeba řádně zjistit skutkový stav, nicméně u tohoto typu nemajetkové újmy není možné měřit a srovnávat vnitřní prožívání tragické ztráty osoby blízké. Každý, kdo by utrpěl takovou újmu, by prožíval ztrátu osoby blízké, z tohoto úhlu pohledu se jeví důkazní návrhy žalované s ohledem na uvedené, za nadbytečné.

37. Konečně nedůvodná je i námitka žalované, že okresní soud nezohlednil její majetkové poměry. V této souvislosti považuje za významné odkázat na již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018. Majetkové poměry škůdce coby kritérium stanovení náhrady nemajetkové újmy je nezbytné vnímat toliko jako výjimečný nástroj zmírnění přílišné tvrdosti zákona. Kritériem zkoumání majetkových poměrů škůdce nesmí být chápáno tak, že je přímá úměrnost mezi rozsahem majetku škůdce a výší náhrady. Majetkové poměry nepředstavují okolnost významnou pro strádání poškozeného. Právo na soukromí a rodinný život sekundární oběti je funkčně vyšší hodnotou než právo na ochranu majetku škůdce. Hájení ekonomických zájmů škůdce by mohlo pozůstalým vzniklou újmu ještě prohloubit. Jde tedy pouze o určitý korektiv sloužící k eliminaci neúnosně vysokých nároků na náhradu nemajetkové újmy. Přihlížet lze výjimečně též k majetkovým poměrům škůdce tak, aby byla dána možnost reálného uspokojení přiznaných nároků. Rozhodující však nejsou pouze majetkové poměry škůdce v době rozhodování, ale i perspektiva jejich potenciálního vývoje v budoucnosti. Majetkové poměry škůdce tedy zásadně nehrají roli pro odstupňování výše náhrady; jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek. Okresní soud při své úvaze přihlédl k majetkovým poměrům žalované, když vyšel z rozvah, výkazů zisků a ztrát. Žalovaná je navíc vlastníkem pozemku par. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. [číslo], objekt k bydlení, pozemku par. č. [číslo], zahrada, pozemku par. č. [číslo] zahrada, vše v k. ú. [adresa], obec [adresa]. Žalobkyním přiznanou částku tedy odvolací soud nehodnotí jako pro žalovanou likvidační.

38. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř. včetně správného rozhodnutí náhradě nákladů řízení mezi účastníky a náhradě nákladů placených státem.

39. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustavením § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně a) byla v odvolacím řízení úspěšná v rozsahu 72 % a žalobkyně b) v rozsahu 75 %. Žalobkyně a) má tedy právo proti žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení podle poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci v rozsahu 44 % a žalobkyně b) v rozsahu 50 %. Žalobkyně a) vynaložila v odvolacím řízení následující náklady. Odměna za zastoupení advokátem z tarifní hodnoty [částka] v rozsahu tří úkonů právní služby, a to odvolání ze dne [datum] podle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 pím. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění do [datum] ve výši [částka] (již snížené o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu) a písemné vyjádření k odvolání žalované ze dne [datum] a účast na odvolacím jednání dne [datum] ve výši 2x [částka] podle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu účinného od [datum]. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi paušální částka náhrady výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění do [datum] a ve výši 2x [částka] podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, účinného od [datum]. K nákladům řízení patří i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši [částka]. Další náklady řízení představují náhradu za promeškaný čas advokáta z [adresa] a zpět podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu účinného od [datum] ve výši [částka] za každou i jen započtou půlhodinu, tj. za 5 hodin [částka], avšak odvolací soud ponížil náhradu za ztrátu času o 50 % s přihlédnutím k přiznání stejné částky žalobkyni b) a jízdné z [adresa] osobním automobilem Volvo, reg. zn. [SPZ] při průměrné spotřebě 4,2 l na 100 km nafty při ujeté vzdálenosti 230 km k jednání [datum] při základní sazbě náhrady [částka] a ceně [částka] za 1 litr motorové nafty v celkové výši [částka], kdy cestovní náklady snížené o 50 % s přihlédnutím k přiznání stejné částky žalobkyně b) činí [částka], tj. celkem [částka]. Žalobkyni a) bylo přiznáno 44 % nákladů odvolacího řízení, což činí [částka]. Žalobkyně b) vynaložila v odvolacím řízení následující náklady. Odměna za zastoupení advokátem z tarifní hodnoty [částka] v rozsahu tří úkonů právní služby, a to odvolání ze dne [datum] podle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 pím. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění do [datum] ve výši [částka] (již snížené o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu) a písemné vyjádření k odvolání žalované ze dne [datum] a účast na odvolacím jednání dne [datum] ve výši 2x [částka] (již snížené o 20 %) podle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu účinného od [datum]. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi paušální částka náhrady výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění do [datum] a ve výši 2x [částka] podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, účinného od [datum]. K nákladům řízení patří i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši [částka]. Další náklady řízení představují náhradu za promeškaný čas advokáta z [adresa] a zpět podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu účinného od [datum] ve výši [částka] za každou i jen započtou půlhodinu, tj. za 5 hodin [částka], avšak odvolací soud ponížil náhradu za ztrátu času o 50 % s přihlédnutím k přiznání stejné částky žalobkyni b) a jízdné z [adresa] osobním automobilem Volvo, reg. zn. [SPZ] při průměrné spotřebě 4,2 l na 100 km nafty při ujeté vzdálenosti 230 km k jednání [datum] při základní sazbě náhrady [částka] a ceně [částka] za 1 litr motorové nafty v celkové výši [částka], kdy cestovní náklady snížené o 50 % s přihlédnutím k přiznání stejné částky žalobkyně b) činí [částka], tj. celkem [částka]. Žalobkyni b) bylo přiznáno 50 % nákladů odvolacího řízení, což činí [částka].

40. O nákladech řízení státu představujících svědečné ve výši [částka] rozhodl odvolací soud v souladu s § 148 o. s. ř za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., a to podle úspěchu účastníků řízení ve věci. Žalovaná byla ve věci neúspěšná v rozsahu 73,5 %, proto jí odvolací soud uložil uhradit na nákladech řízení státu částku [částka] (tj. 73 % z [částka]). Žalobkyně byly v řízení neúspěšné v rozsahu 26,5 %, poměr neúspěchu mezi žalobkyněmi činil u žalobkyně a) 53 % a u žalobkyně b) 47 %, proto uložil odvolací soud žalobkyni a) uhradit na nákladech řízení státu částku [částka] (tj. 53 % z částky [částka]) a žalobkyni b) částku [částka] (47 % z částky [částka]).

Poučení