21 Co 798/2025 - 436

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem Dr. [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o 2 750 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 19. 2. 2025, č. j. 8 C 321/2021-400, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 49 648,72 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení 2 750 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl, že žalobce je povinen uhradit žalovanému na nákladech řízení částku 237 523 Kč (výrok II). Zamítnutí žaloby odůvodnil tím, že ve vztahu k časově poslední smlouvě o darování (darovací smlouvě ze dne [datum]) se žalobkyně mohla domáhat svého nároku u soudu již dne [datum]; žalobkyně však podala svou žalobu teprve dne [datum], žalovaný namítl promlčení, proto bylo namístě žalobu zamítnout, a to i ve vztahu ke všem nárokům z časově předcházejících darovacích smluv (viz odst. 30 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně).

2. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, který namítl, že došlo k hrubému porušení principu rovnosti stran, neboť soud I. stupně mimo rámec své poučovací povinnosti u jednání vyjevil svůj právní názor, že nárok žalobkyně je kompletně promlčen. Žalobce dále poukázal na to, že soud I. stupně neprovedl důkazy navržené žalobcem k prokázání jeho tvrzení o nepoctivém jednání žalovaného (srovnání dokumentů předložených žalovaným ke kontrole v roce 2017 a dokumentů předložených v roce 2021), přesto, že žalobce namítal, že s ohledem na to, že byl žalovaným lstivě uveden v omyl, došlo ke stavění promlčecí lhůty ve smyslu § 650 občanského zákoníku. Žalobce soudu I. stupně vytýká též to, že nerespektoval závazný právní názor soudu odvolacího, aby provedl žalobcem označené důkazy a vypořádal se s jeho argumenty. Dále uvedl, že soud I. stupně učinil nesprávná skutková zjištění, když nebylo tvrzeno a ani z provedeného dokazování nevyplývá, že by platby žalobce probíhaly čtvrtletně a už vůbec ne, že by částka daru měla být žalovaným využita bezprostředně v následujícím kalendářním čtvrtletí. Soudu I. stupně pak lze, podle žalobce, vyčíst též nesprávné právní posouzení věci, neboť nerozlišuje mezi právním režimem smluv uzavřených v době účinnosti zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného a účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a smluv uzavřených v době účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), když poukázal na existenci objektivní promlčecí lhůty ve smyslu § 629 odst. 2 o. z. a stavění promlčecí lhůty podle § 650 o. z. Žalobce ve svém odvolání rozebral, že minimálně v případě darovací smlouvy ze dne [datum] nemohlo být promlčeno ani právo odstoupit od této smlouvy, ani právo na vydání bezdůvodného plnění. Má za to, že – vzhledem k tomu, že žalovaný žalobce při kontrole účelovosti využití daru – úmyslně uvedl v omyl, je námitka promlčení práva odstoupit též nemravná. Žalobce závěrem navrhl změnu rozsudku tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno.

3. Žalovaný k odvolání žalobce uvedl, že soud I. stupně správně a úplně zjistil skutkový stav v dané věci, tento řádně a správně právně vyhodnotil a následně také správně rozhodl. Žalovaný poskytl soudu I. stupně veškerou dostupnou dokumentaci a celou situaci vysvětlil, soud upozorňoval naopak žalobce, aby podložil svá tvrzení relevantními důkazy. Žalovaný má za to, že z hlediska použití poskytnutých finančních darů postupoval řádně a efektivně. Nad rámec shora uvedeného uvedl, že kontrola v roce 2017 proběhla bez připomínek; ani v samotných darovacích smlouvách není zmínka o možnosti dvojité kontroly, kterou následně žalobce po žalovaném požadoval, a kterou mu žalovaný v rámci korektních vztahů umožnil. Navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí, k jeho projednání svolal jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobce s žalovaným postupně uzavřeli darovací smlouvy, a to darovací smlouvu ze dne [datum] na částku 250 000 Kč (plnění poskytnuto dne [datum]), darovací smlouvu ze dne [datum] na částku 550 000 Kč (plnění poskytnuto postupně v platbách dne [datum], [datum], [datum] a [datum]), darovací smlouvu ze dne [datum] na částku 100 000 Kč (plnění poskytnuto dne [datum]), darovací smlouvu ze dne [datum] na částku 550 000 Kč (plnění poskytnuto postupně v platbách dne [datum], [datum], [datum], [datum]), darovací smlouvu ze dne [datum] na částku 550 000 Kč (plnění poskytnuto postupně ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum]), darovací smlouvu ze dne [datum] na částku 550 000 Kč (plnění poskytnuto ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum]) a darovací smlouvu ze dne [datum] na částku 200 000 Kč (plnění poskytnuto dne [datum]). Dar ve výši 250 000 Kč podle darovací smlouvy ze dne [datum] byl poskytnut za účelem zhotovení plynové kotelny pro vytápění a ohřev vody v areálu [adresa] (čl. I cit. smlouvy). Příjemce se zavázal dar použít pouze pro účely zajištění činností uvedených v bodě I. Dar ve výši 100 000 Kč podle darovací smlouvy ze dne [datum] byl určen na investice, resp. opravy víceúčelového zařízení v majetku [právnická osoba] v [adresa] s akcentem na dětský letní tábor v areálu [adresa] (čl. I cit. smlouvy). Ostatní dary, tj. částky ve výši 4x 550 000 Kč podle darovacích smluv zde dne [datum], [datum], [datum] a [datum] a ve výši 1x 200 000 Kč podle darovací smlouvy ze dne [datum] se příjemce (žalovaný) zavázal použít pouze pro účely zajištění činností týkajících se [Jméno žalovaného]. Dále bylo sjednáno, že dárce (žalobce) je oprávněn požádat o kontrolu využití daru, s čímž příjemce souhlasil (čl. II. cit. smluv) a dále že dárce je oprávněn odstoupit od této smlouvy a požadovat vrácení daru v případě, že poskytnutá částka byla použita pro jiné účely, než je uvedeno v čl. II. této smlouvy (čl. III. cit. smluv).[[Anonymizováno]:1] [1: To vše viz odst. 8 až 14 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. ]

6. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 3 o. s. ř. doplnil dokazování přípisem žalobce ze dne [datum] a zjistil, že žalobce odstoupil od veškerých shora uvedených darovacích smluv s tím, že důvodem odstoupení od darovacích smluv bylo a) neposkytnutí součinnosti žalovaného ke kontrole využití daru a b) to, že část darovaných prostředků (některé vykázané položky) byly využity v rozporu s účelem darovacích smluv.

7. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování vzájemnou korespondencí stran (dopisy a e-maily z let 2015, 2017 a 2021) vztahující se k realizovaným kontrolám účelovosti využití darů, resp. možnostem těchto kontrol. Z dopisu žalobce adresovanému žalovanému ze dne [datum] (čl. 228) bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k doložení dokladů o využití darů za rok 2014 a 2015. Z dopisu žalovaného žalobci ze dne [datum] včetně jeho příloh (čl. 225 a násl.) soud zjistil, že žalobci byl zaslán položkový přehled čerpání daru za rok 2014 a leden až říjen 2015. V dopise ze dne [datum] žalovaný uvádí, že v případě požadavku žalobce je připraven jeho předloženému zástupci předložit k nahlédnutí potřebné účetní doklady. Dopisem žalovaného adresovaného personální ředitelce žalobce ze dne [datum] (čl. 229) žalovaný poskytl své stanovisko k e-mailu žalobce ze dne [datum]. Ke kontrole využití daru zopakoval, že platí to, co uváděl v dopise z [datum], tj. že pověřený zástupce žalobce může kdykoliv osobně zkontrolovat potřebné doklady a případně z nich pořídit fotokopie. Totéž platí i pro listopad až prosinec 2015 a rok 2016. Pokud by žalobce požádal o jiný způsob vykazování příspěvků na činnost žalovaného na roky 2014 až 2015, žalovaný uvádí, že by rád vyhověl. E-mailem ze dne [datum] (čl. 234 žalovaný mj. sdělil, že stále platí již dříve nabízená možnost, a to kontrola dokladů pověřeným zástupcem firmy v sídle odborové organizace (žalovaného), a to za roky 2014, 2015 a 2016. Žalovaný žalobce vyzval ke sdělení, co ve vyúčtování není v souladu s příslušnou darovací smlouvou. Dopisem ze dne [datum] (čl. 237) žalobce žalovanému sdělil některé své konkrétní výhrady k vyúčtování z roku 2015 a dodal, že otázku využívání darů bude dále zkoumat, tj. za rok 2016 a popřípadě i za léta minulá. V období [datum] do [datum] si účastníci vyměnili řadu e-mailů (čl. 169-172), z nichž vyplývají neshody mezi účastníky, řešenými otázkami bylo kolektivní vyjednávání, místo [právnická osoba] zaměstnanců žalobce na letní rekreaci ve středisku [adresa] a mj. i opakovaně vyúčtování příspěvků na činnost žalovaného (darů z darovacích smluv, které jsou předmětem tohoto řízení). V e-mailu z [datum] generální ředitel žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] pod bodem 2. zdůrazňuje, že před dvěma týdny obdržel doložení využití daru, přičemž žalovaným předané dokumenty byly v přímém rozporu se seznamem využití daru, který žalovaný zaslal dříve. Žalobce konstatuje, že toto vyvolalo pochybnosti nad způsobem, jakým je s dary u žalovaného nakládáno. Z dopisu žalovaného zaslaného žalobci dne [datum] a jeho příloh (čl. 221 a násl.) soud zjistil, že žalobci byl zaslán položkový přehled čerpání daru za roky 2016 a 2018. Přehled vyúčtování příspěvku na činnost žalovaného podle darovací smlouvy ze dne [datum] na částku 200 000 Kč obsahuje pouze tři typy položek, a to „refundace [tituly před jménem] [jméno FO]“ 8x 24 120 Kč, „refundace zaměstnanci“ 1x 4 246 Kč a „telefony“ 6x položky v řádu stokorun. Z nesporného vyjádření účastníků u jednání dne [datum] vzal přitom odvolací soud za prokázané, že [tituly před jménem] [jméno FO] byla až do [datum] zaměstnankyní žalobce, která byla uvolněná pro žalovaného jako hospodářka/účetní; položky „refundace [jméno FO]“ z tohoto důvodu byly příspěvkem žalovaného na její mzdu u žalobce. Z e-mailu žalobce ze dne [datum] (čl. 11) soud zjistil, že žalobce reagoval na zaslané podklady k vyúčtování peněžních příspěvků za roky 2016 a 2018. Žalobce poukazuje na své zjištění, že žalovaným zpracované přehledy využití daru pro rok 2016 se liší, tj. že vyúčtování stejného období osahuje rozdílné položky v přehledu vypracovaném v roce 2017 a v roce 2021 (rozdílné personální náklady, rozdílné náklady na nájemné a energie atp.). Žalobce má proto za to, že žalovaným předložená vyúčtování jsou jen arbitrárním výběrem účetních dokladů [právnická osoba] a závěrem dopisu mj. požádal o předložení kompletního účetnictví žalovaného za roky 2016 až 2019. E-mailem ze dne [datum] (čl. 235) zaslal žalobce žalovanému výzvu k předložení účetních podkladů za roky 2011-2018.

8. Ze statutu žalovaného (čl. 148) soud zjistil, že žalovaný v čl. II své poslání definuje jako zajištění prostoru pro aktivní činnost příslušných členů žalovaného a vytváření odpovídající protiváhy zaměstnavatelům při obhajování zaměstnaneckých, pracovních, mzdových, sociálních a kulturních zájmů příslušných členů žalovaného. V čl. II jsou vyjmenováni konkrétní zaměstnavatelé, u nichž žalovaný působí (celkem 10, mj. též žalobce). Z bodu 4. zásad hospodaření žalovaného (čl. 153 verte) bylo zjištěno, že finanční prostředky jednotlivých dílenských výborů jsou vynakládány v rámci svých rozpočtů zejména na tyto účely: lázeňská a rekreační péče o příslušné členy, sociální fond/sociální výpomoci, podpory a dary příslušným členům, financování potřeb a zájmů příslušných členů v oblasti kultury, sportu a vzdělávání, organizační výdaje.

9. Podle § 48 odst. 1 a 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) může účastník od smlouvy odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.

10. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

11. V souladu s § 100 odst. 2 obč. zák. se promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka.

12. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

13. Podle § 2001 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

14. V souladu s § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

15. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

16. Podle § 610 odst. 1 věta prvá o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

17. Podle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

18. Podle § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky. V souladu s § 629 odst. 2 o. z. se majetkové právo promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

19. Podle § 650 o. z. promlčecí lhůta neběží po dobu, kdy se věřiteli hrozbou brání právo uplatnit. To platí i v případě, když věřitel právo neuplatnil, jsa dlužníkem nebo osobou dlužníku blízkou lstivě uveden v omyl.

20. Vzhledem k tomu, že podáním ze dne [datum] žalovaný doplnil svou (do té doby neurčitou) námitku promlčení nároku žalobce a odstranil tak její vady tím, že výslovně uvedl, že svou dříve uplatněnou námitkou měl na mysli jak promlčení práva žalobce na odstoupení od jednotlivých darovacích smluv, tak promlčení práva požadovat po žalovaném vrácení peněžitého plnění, bylo namístě nejprve se zabývat otázkou, zda právo žalobce odstoupit od jednotlivých darovacích smluv bylo či nebylo promlčené.

21. Nejvyšší soud již dříve ve svém rozsudku ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2047/2006, judikoval, že právo odstoupit od smlouvy je právem majetkovým, které s promlčuje v tříleté promlčecí sobě. Namítne-li dlužník důvodně promlčení tohoto práva věřitele, účinky odstoupení od smlouvy vůči němu nenastanou. Uvedené závěry pak lze vztáhnout i pro poměry nové právní úpravy zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

22. K námitce žalovaného ohledně narušení rovnosti stran je přitom nutno před závorku vytknout, že pokud žalovaný (byť by i v důsledku překročení poučovací povinnosti soudu) v tomto řízení již vznesl námitku promlčení konkrétního majetkového práva žalobce (tj. v tomto případě práva žalobce odstoupit od jednotlivých darovacích smluv), musí se soud v tomto řízení takto nastolenou otázkou, zda dané právo bylo či nebylo promlčeno, zabývat. Případné překročení poučovací povinnosti soudu tak může být podstatné jen pro případné uplatnění náhrady škody po státu.

23. Zároveň, jelikož upřesněním námitky žalovaného došlo ke změně procesní situace v řízení, není odůvodněná ani námitka žalobce, že soud I. stupně nerespektoval závazný pokyn odvolacího soudu ve smyslu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2024, č. j. 21 Co 157/2024-374.

24. Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu I. stupně, že podstatným pro posouzení promlčení práva žalobce odstoupit od jednotlivých darovacích smluv je zjištění okamžiku, kdy se žalobce jako osoba oprávněná mohl a měl dozvědět o okolnostech rozhodných pro odstoupení od jednotlivých smluv. Za okamžik rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby (§ 101 obč. zák. a § 619 odst. 2 o. z.) odvolací soud považuje v závislosti na uplatněném důvodu odstoupení buď za a) okamžik, kdy žalovaný žalobci neposkytl součinnost ke kontrole účelovosti čerpání daru tak, že by toto jednání žalovaného bylo podstatným porušením smlouvy, nebo za b), kdy žalobce mohl provést kontrolu účelovosti využití daru, tj. kdy se žalobce mohl a měl se případně dozvědět o tom, že žalovaný užil dar v rozporu s dohodnutým účelem smlouvy.

25. Odvolací soud má za to, že nemůže sama o sobě obstát konstrukce vytvořená soudem I. stupně podle níž byla zjištěna „zavedená praxe stran – využití finančních prostředků po čtvrtletích“, a to především z toho důvodu, že samotné periodické poskytování financí se nutně nerovná zavedené praxi jejich periodického využití. Rovněž soudem I. stupně dovozenou lhůtu 30 dní na kontrolu využití daru a 30 dní na odstoupení od smlouvy pak pokládá odvolací soud za arbitrární.

26. Z doplněného dokazování (viz shora odst. 7) však, podle přesvědčení odvolacího soudu, vyplývá, že až do počátku roku 2017 žalovaný žalobci na jeho žádost umožňoval smluvně sjednanou kontrolu účelovosti využití darů poskytnutých na základě uvedených darovacích smluv a že tuto účelovost byl žalovaný v případě zájmu žalobce připraven i doložit (popřípadě dokládal) účetními doklady. Žalovaný opakovaně deklaroval též svou ochotu umožnit zástupci žalobce kontrolu příslušných dokladů ve svém sídle (viz dopis žalovaného [datum] včetně příloh, dopis žalovaného ze dne [datum], e-mail žalovaného ze dne [datum]). Z uvedeného má odvolací soud za prokázáno, že ve vztahu ke smlouvám, podle nichž byly žalovanému poskytnuty finanční dary v době předcházející shora uvedené korespondenci (tj. dary podle darovacích smluv ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]), žalovaný poskytl žalobci dostatečnou součinnost pro umožnění kontroly účelovosti jejich využití (neboť na základě výzvy žalobce žalovaný vždy zaslal žalobci položkový přehled využití daru, opakovaně nabízel též osobní kontrolu dokladů ve svém sídle a vyzýval žalobce, nechť případně zvolí i jiný způsob vykazování příspěvků na činnost žalovaného). Vše zopakoval žalovaný zejména v dopise ze dne [datum], kdy uvedené výslovně vztáhl i na případnou kontrolou účelovosti využití daru poskytnutého žalobcem v roce 2016. Právo žalobce odstoupit od tomuto datu předcházejících smluv tedy nutně bylo promlčeno po uplynutí obecné tříleté promlčecí lhůty, tedy nejpozději na jaře 2020 (když z přípisu žalobce ze dne [datum] plyne, že mu žalobce byl schopen prostudovat dokumenty poskytnuté žalovaným během cca 14 dní). Pokud tedy žalobce od veškerých darovacích smluv odstoupil teprve přípisem ze dne [datum], ve vztahu ke smlouvám ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] bylo jeho právo odstoupit promlčené a nemohly tedy nastat žalobcem zamýšlené účinky odstoupení (viz shora odst. 21).

27. Za nedůvodnou má v tomto ohledu odvolací soud rovněž námitku žalobce, že žalovaným vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, resp. obranu žalobce, že promlčecí lhůta ve smyslu § 650 o. z. neběžela, neboť žalobce byl žalovaným lstivě uveden v omyl. Odvolací soud konstatuje, že pokud žalovaný vybízel žalobce, nechť si zvolí vlastní způsob kontroly účelovosti využití daru a nabízel mu též osobní kontrolu účetních dokladů ve svém sídle, je věcí a jde k tíži žalobce, že této nabídky nevyužil, resp. nevyužil včas, a že podrobnou kontrolu dokladů a jejich porovnání provedl později a od předmětných darovacích odstoupil teprve po uplynutí promlčecí doby.

28. Ve vztahu k darovací smlouvě ze dne [datum] se pak odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu I. stupně o tom, že právo žalobce od dané smlouvy odstoupit bylo promlčeno (viz shora odst. 25). Přistoupil proto posouzení důvodnosti odstoupení žalobce od uvedené darovací smlouvy. Oprávněnost odstoupení přitom zdejší soud posuzoval pro každý z žalobcem uplatněných důvodů odstoupení, tj. a) neposkytnutí součinnosti žalovaného ke kontrole využití daru a b) využití daru v rozporu s účelovým určením darovací smlouvy (viz shora odst. 6 odůvodnění). Odvolací soud po doplnění dokazování a poučení žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dospěl k závěru, že odstoupení žalobce od smlouvy ze dne [datum] nebylo oprávněné ani důvodné, neboť žalobce neprokázal (neunesl břemeno tvrzení a důkazní), že by byl dán důvod pro odstoupení sjednaný smlouvou (tj. že by žalovaný využil dar či jeho část v rozporu s účelovým určením darovací smlouvy) a zároveň, odvolací soud na základě provedeného dokazování shledal, že nedošlo k podstatnému porušení smlouvy tím, že by žalovaný neposkytnul dostatečnou součinnost ke kontrole účelovosti využití daru.

29. Z dopisu žalovaného zaslaného žalobci dne [datum] a jeho příloh (čl. 221 a násl.) totiž odvolací soud zjistil, že žalovaný na základě výzvy žalobce zaslal mj. položkový přehled způsobu využití daru za rok 2018. Uvedený přehled vyúčtování příspěvku na činnost žalovaného podle darovací smlouvy ze dne [datum] na částku 200 000 Kč přitom obsahuje pouze tři typy položek, a to „refundace [tituly před jménem] [jméno FO]“ 8 x 24 120 Kč, „refundace zaměstnanci“ 1x 4 246 Kč a „telefony“ 6x položky v řádu stokorun. Odvolací soud má za to, že pokud žalobce měl možnost sám ze své vlastní činnosti a ve vlastním účetnictví ověřit podstatnou část využití poskytnutého daru (neboť [jméno FO], na refundaci jejíž mzdy využil žalovaný celkem částku 192 960 Kč z celkově obdržených 200 000 Kč, byla až do roku 2020 zaměstnankyní právě žalobce), byl v dopise ze dne [datum] vznesený požadavek žalobce na umožnění kompletní kontroly účetnictví žalovaného nepřiměřený a zcela mimo rámec práva kontroly účelovosti využití daru ve smyslu čl. II cit. darovací smlouvy. Jinými smlouvy, i přes žalobcem tvrzené (a dokládané) důvody k pochybnostem o správnosti dřívějšího vykazování účelovosti využití darů ze strany žalovaného, nebylo podstatným porušením darovací smlouvy, pokud žalovaný kvůli částce 7 040 Kč (kterou žalobce neměl možnost přímo ověřit ze svých vlastních zdrojů) neumožnil žalobci kompletní kontrolu svého účetnictví.

30. Přes poučení poskytnuté podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. pak žalobce netvrdil a nedoložil, že by žalovaný v případě finančních prostředků získaných na základě smlouvy ze dne [datum] uvedený dar (či jeho část) využil v rozporu s účelovým určením darovací smlouvy.

31. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I (o věci samé) a ve věcně správném výroku II (o nákladech řízení) v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok I tohoto rozsudku).

32. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud výrokem II v souladu s § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 49 648,72 Kč. Žalované tedy náleží náhrada nákladů jejího právního zastoupení před odvolacím soudem sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření žalovaného ze dne [datum] a účast zástupkyně žalovaného u jednání odvolacího soudu dne [datum]) v sazbě 19 300 Kč za jeden úkon právní služby vypočtené z tarifní hodnoty 2 750 000 Kč (§ 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále též jen „a. t.“), celkem tedy 38 600 Kč na odměně právního zástupce. Žalovanému podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 přísluší též 2 x náhrada hotových výdajů po 450 Kč (celkem tedy 900 Kč na režijním paušálu), dále náhrada cestovného k jednání odvolacího soudu na trase [adresa] a zpět (2x60 km) osobním automobilem VW Golf s průměrnou spotřebou pohonných hmot (BA 95) 5,5 l/100 km při ceně pohonných hmot a sazbě základní náhrady podle vyhl. č.475/2024 Sb., tj. v celkové výši 932 Kč a v souladu s § 14 odst. 3 a. t. náhrada za 4 půlhodiny promeškaného času po 150 Kč, tj. 600 Kč. Náklady právního zastoupení žalovaného v tomto odvolacím řízení činí 41 032 Kč, s navýšením o 21% DPH (8 616,72 Kč) tedy celkem 49 648,72 Kč.

Poučení