8 C 321/2021 - 400

Rubrum

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Malechovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky 2.750.000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba na zaplacení částky 2.750.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.750.000 Kč od 29. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 237.523 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 17. 12. 2021 domáhal vůči žalovanému úhrady částky 2.750.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 10. 2021 do zaplacení. Svou žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným v minulosti uzavřel 7 darovacích smluv, a to dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Na základě těchto darovacích smluv žalobce poskytl žalovanému částku 250.000 Kč dne 9. 12. 2011, částku 550.000 Kč dne 8. 2. 2013, 25. 4. 2013, 27. 7. 2013 a 29. 10. 2013, částku 100.000 Kč dne 28. 3. 2013, částku 550.000 Kč dne 28. 4. 2014, 29. 7. 2014 a 29. 10. 2014, částku 550.000 Kč dne 9. 2. 2015, 27. 4. 2015, 27. 7. 2015 a 26. 10. 2015, částku 550.000 Kč dne 1. 2. 2016, 26. 4. 2016, 27. 7. 2016 a 25. 10. 2016, částku 200.000 Kč dne 21. 6. 2018. Ve všech darovacích smlouvách se strany dohodly, že žalobce je oprávněn odstoupit od smlouvy o poskytnutí daru a požadovat vrácení daru v případě, že žalovaný využije poskytnuté peněžní prostředky v rozporu se smlouvou o poskytnutí daru. Současně se strany dohodly, že žalobce je oprávněn požádat o kontrolu využití daru. Žalobce žalovaného opakovaně vyzval k předložení podkladů ke kontrole využití finančních prostředků dne 17. 3. 2017, 13. 5. 2021 a 15. 9. 2021. Výsledkem těchto kontrol bylo rozhodnutí žalobce odstoupit od smluv o poskytnutí daru za roky 2011 – 2018, což učinil dne 14. 10. 2021. Žalovaný však reagoval svým vyjádřením ze dne 25. 10. 2021 tak, že neakceptoval odstoupení od darovacích smluv a považoval ho za bezdůvodné. I přes zaslanou předžalobní výzvu žalovaný peněžité dary podle výše uvedených darovacích smluv nevrátil.

2. Žalovaný s nárokem žalobce nesouhlasil s odůvodněním, že nárok žalobce je v celém rozsahu promlčen a že všechny finanční prostředky byly užity v souladu s darovacími smlouvami, žalovaný spolupracoval s žalobcem při poskytování podkladů pro kontrolu využití finančních prostředků a žalovanému není zřejmé, v čem mají spočívat výtky žalobce o neúčelném využití darovaných finančních prostředků.

3. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne [datum], pod č.j. 8 C 321/2021-341, kterým byla žaloba zamítnuta pro důvodně vznesenou námitku promlčení žalovaným. K odvolání žalobce byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], pod č.j. [spisová značka] rozsudek soudu I. stupně zrušen a vrácen k dalšímu řízení pro neurčitost námitky promlčení žalovaného. Podáním doručeným soudu dne 28. 1. 2025 žalovaný své vyjádření obsahující námitku promlčení doplnil tak, že vznesl námitku promlčení k právu žalobce na odstoupení od jednotlivých darovacích smluv a k právu žalobce na vrácení peněžitého plnění ze všech mezi účastníky uzavřených smluv. Žalovaný uvedl ke každé ze sedmi postupně uzavřených darovacích smluv v jaké lhůtě měl žalobce požadovat kontrolu poskytnutých peněžitých darů, v jaké lhůtě mohl odstoupit a vyzvat žalovaného k vrácení daru a k vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný takto postupně u každé jednotlivé smlouvy dovozuje promlčení na základě té skutečnosti, že žalobce mohl provést kontrolu využití peněžitých prostředků ve lhůtě vycházející ze zvyklostí mezi účastníky do 3 měsíců od poskytnutí daru (resp. ve lhůtě do 2 měsíců od poskytnutí daru v případě druhé, čtvrté, páté a šesté smlouvy) a návazně mohl od darovací smlouvy odstoupit a požadovat vrácení peněžitého plnění v zákonných promlčecích lhůtách. Postupně tak žalovaný dovodil, že u jednotlivých darovacích smluv uplynuly promlčecí lhůty ke dni 9. 5. 2015, 6. 5. 2016, 8. 8. 2016, 6. 2. 2018, 6. 2. 2019, 4. 2. 2020, 10. 11. 2021. Soud měl proto za to, že neurčitost námitky promlčení byla odstraněna v souladu s požadavky Krajského soudu (odst. 14 usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum], pod č.j. [spisová značka]), neboť upřesnil vůči kterým konkrétním nárokům a z jakých závazkových vztahů mezi účastníky námitku promlčení uplatňuje.

4. Žalobce s žalovaným uplatněnou námitkou promlčení ve vztahu ke všem sedmi darovacím smlouvám nesouhlasil. Namítl, že nároky žalobce na kontrolu využití daru, na odstoupení od darovací smlouvy a na vydání bezdůvodného obohacení jsou ze své podstaty relativní majetková práva, která se promlčují v obecných promlčecích lhůtách v délce 3 roky jak podle § 101 občanského zákoníku z roku 1964, tak podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku z roku 2012. Žalobce namítl, že aplikace úvahy o zvyklostech či adekvátní lhůtě v délce 3 měsíců je výrazem spekulace a svévole soudu, kterou netvrdili ve svých vyjádřeních ani účastníci. Žalobce dále uvedl, že v případě smluv uzavřených podle občanského zákoníku z roku 1964 i smluv uzavřených po 1. 1. 2014 podle občanského zákoníku z roku 2012 je podstatné, kdy žalobce prokazatelně získal vědomost o tom, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení. Za tento okamžik žalobce označil uplynutí poskytnuté lhůty k vrácení veškerých finančních prostředků na základě písemného odstoupení ze dne 14. 10. 2021, ve kterém poskytl 10denní lhůtu k vrácení finančních prostředků, tj. tento okamžik nastal k 25. 10. 2021. Nárok žalobce proto není promlčen.

5. Mezi účastníky nebyla sporná následující skutková zjištění: Žalobce poskytl žalovanému dne 9. 12. 2011 částku 250.000 Kč a žalovaný téhož dne tuto částku přijal. Žalobce poskytl žalovanému částku 550.000 Kč postupně ve dnech 8. 2. 2013, 25. 4. 2013, 27. 7. 2013, 29. 10. 2013 a žalovaný tuto částku v uvedených datech přijal. Žalobce poskytl žalovanému částku 100.000 Kč dne 28. 3. 2013 a žalovaný tuto částku v uvedený den přijal. Žalobce poskytl žalovanému částku 550.000 Kč postupně ve dnech 29. 1. 2014, 28. 4. 2014, 29. 7. 2014, 29. 10. 2014 a žalovaný tuto částku v uvedených datech přijal. Žalobce poskytl žalovanému částku 550.000 Kč postupně ve dnech 9. 2. 2015, 27. 4. 2015, 27. 7. 2015, 26. 10. 2015 a žalovaný tuto částku v uvedených datech přijal. Žalobce poskytl žalovanému částku 550.000 Kč postupně ve dnech 1. 2. 2016, 27. 4. 2016, 27. 7. 2016, 25. 10. 2016 a žalovaný tuto částku v uvedených datech přijal. Žalobce poskytl žalovanému částku 200.000 Kč dne 21. 6. 2018 a žalovaný tuto částku v uvedený den přijal. Všechny platby byly poskytnuty převodem na účet žalovaného.

6. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že žalobce vyzval žalovaného k předložení podkladů a vyúčtování poskytnutých darů dne 17. 3. 2017, 13. 5. 2021 a 15. 9. 2021.

7. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:

8. Ve smlouvě o poskytnutí daru ze dne [datum] se účastníci dohodli, že finanční dar ve výši 250.000 Kč je účelově vázán na zhotovení plynové kotelny pro vytápění a ohřev vody v areálu [adresa] (čl. I.). Dále se účastníci dohodli, že příjemce se zavázal dar použít pouze pro účely zajištění činností uvedených v bodě I., dárce je oprávněn požádat o kontrolu využití daru, s čímž příjemce souhlasil (čl. II.) a dárce je oprávněn odstoupit od této smlouvy a požadovat vrácení daru v případě, že poskytnutá částka byla použita pro jiné účely, než je uvedeno v čl. II. této smlouvy (čl. III.).

9. Ve smlouvě o poskytnutí daru ze dne [datum] se účastníci dohodli, že finanční dar ve výši 550.000 Kč se příjemce zavázal použít pouze pro účely zajištění činností týkajících se [Jméno žalovaného], dále že dárce je oprávněn požádat o kontrolu využití daru, s čímž příjemce souhlasil (čl. II.) a dále že dárce je oprávněn odstoupit od této smlouvy a požadovat vrácení daru v případě, že poskytnutá částka byla použita pro jiné účely, než je uvedeno v čl. II. této smlouvy (čl. III.).

10. Ve smlouvě o poskytnutí daru ze dne [datum] se účastníci dohodli, že finanční dar ve výši 100.000 Kč je určen na investice, resp. opravy víceúčelového zařízení v majetku [právnická osoba] v [adresa] s akcentem na dětský letní tábor v areálu [adresa] (čl. I.). Dále se strany dohodly, že příjemce se zavázal dar použít pouze pro účely zajištění činností uvedených v bodě I. a že dárce je oprávněn požádat o kontrolu využití daru s čímž příjemce souhlasil (čl. II.) a dále se strany dohodly, že dárce je oprávněn odstoupit od této smlouvy a požadovat vrácení daru v případě, že poskytnutá částka byla použita pro jiné účely, než je uvedeno v II. této smlouvy (čl. III.).

11. Ve smlouvě o poskytnutí daru ze dne [datum] se účastníci dohodli, že finanční dar ve výši 550.000 Kč se příjemce zavázal použít pouze pro účely zajištění činností týkajících se [Jméno žalovaného], dále že dárce je oprávněn požádat o kontrolu využití daru, s čímž příjemce souhlasil (čl. II.) a dále že dárce je oprávněn odstoupit od této smlouvy a požadovat vrácení daru v případě, že poskytnutá částka byla použita pro jiné účely, než je uvedeno v čl. II. této smlouvy (čl. III.).

12. Ve smlouvě o poskytnutí daru ze dne [datum] se účastníci dohodli, že finanční dar ve výši 550.000 Kč se příjemce zavázal použít pouze pro účely zajištění činností týkajících se [Jméno žalovaného], dále že dárce je oprávněn požádat o kontrolu využití daru, s čímž příjemce souhlasil (čl. II.) a dále že dárce je oprávněn odstoupit od této smlouvy a požadovat vrácení daru v případě, že poskytnutá částka byla použita pro jiné účely, než je uvedeno v čl. II. této smlouvy (čl. III.).

13. Ve smlouvě o poskytnutí daru ze dne [datum] se účastníci dohodli, že finanční dar ve výši 550.000 Kč se příjemce zavázal použít pouze pro účely zajištění činností týkajících se [Jméno žalovaného], dále že dárce je oprávněn požádat o kontrolu využití daru, s čímž příjemce souhlasil (čl. II.) a dále že dárce je oprávněn odstoupit od této smlouvy a požadovat vrácení daru v případě, že poskytnutá částka byla použita pro jiné účely, než je uvedeno v čl. II. této smlouvy (čl. III.).

14. Ve smlouvě o poskytnutí daru ze dne [datum] se účastníci dohodli, že finanční dar ve výši 200.000 Kč se příjemce zavázal použít pouze pro účely zajištění činností týkajících se [Jméno žalovaného], dále že dárce je oprávněn požádat o kontrolu využití daru, s čímž příjemce souhlasil (čl. II.) a dále že dárce je oprávněn odstoupit od této smlouvy a požadovat vrácení daru v případě, že poskytnutá částka byla použita pro jiné účely, než je uvedeno v čl. II. této smlouvy (čl. III.).

15. Z výzvy ze dne 13. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobcem vyzván k předložení detailního přehledu použití peněžních prostředků v období let 2011 až 2021 ve lhůtě do 31.5.2021.

16. Z výzvy ze dne 15. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobcem vyzván k předložení účetních dokladů za roky 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016 a 2018 ve lhůtě do 10 pracovních dnů od doručení výzvy.

17. Z listiny ze dne 14. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobce odstoupil od smluv o poskytnutí daru za roky 2011 – 2018, a to od smlouvy uzavřené dne [datum] na částku 250.000 Kč, dne [datum] na částku 550.000 Kč, dne [datum] na částku 100.000 Kč, dne [datum] na částku 550.000 Kč, dne [datum] na částku 550.000 Kč, dne [datum] na částku 550.000 Kč, dne [datum] na částku 200.000 Kč s odůvodněním, že žalovaný neposkytl součinnost za účelem kontroly využití daru, čímž se nepodařilo rozptýlit důvodné podezření žalobce o zneužití finančních darů a žalobce proto odstoupil od všech darovacích smluv v plném rozsahu. Současně vyzval žalovaného jako příjemce daru, aby vydal v souladu s § 2991 odst. 1 a 2 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, resp. § 451 odst. 1 a 2 zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, veškeré finanční prostředky poskytnuté žalobcem v celkové výši 2.750.000 Kč jako bezdůvodné obohacení na specifikovaný bankovní účet.

18. Z listiny ze dne 2. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalobce předžalobní výzvou prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 2.750.000 Kč do 7 dnů, nejpozději do 11. 11. 2021.

19. Z vyjádření žalovaného a z písemného vyjádření doručeného žalovaným žalobci prostřednictvím emailu dne 25. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný neakceptoval odstoupení od smluv o poskytnutí daru za roky 2011 – 2018 ze dne 14. 10. 2021, jelikož ho měl za bezdůvodné. Žalovaný dále sdělil, že k výzvě k předložení účetních dokladů spolupracovali a pokud doklady nepředložili bylo to z důvodu zákonem stanovené doby archivace v délce 5 let. Dále žalovaný uvedl, že všechny příspěvky na činnost byly řádně využity, a to na činnost odborové organizace. Dále žalovaný sdělil, že částku 2.750.000 Kč považoval za řádně využitou, a proto nebude vrácena.

20. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny skutečnosti podstatné pro výše uvedený skutkový stav. Soud neprovedl žalobcem a žalovaným navržené listinné důkazy nad rámec těch, které jsou uvedeny výše, neboť skutečnosti, které měly prokázat, byly zjištěny již z provedených listinných důkazů, případně z nich bylo možné zjistit skutečnosti, které však nebyly pro zjištění skutkového stavu potřebné.

21. Z uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předmětem posouzení byla práva a povinnosti stran z darovacích smluv uzavřených jak podle občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013 zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“), tak po 1. 1. 2014 za účinnosti občanského zákoníku zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) Podle přechodného ustanovení uvedeného v § 3028 odst. 1,3 o.z. soud posoudil práva a povinnosti vzniklé účastníkům z darovacích smluv uzavřených před 1. 1. 2014 podle dosavadních právních předpisů.

22. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

23. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávnění dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

24. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 – 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

25. Podle § 629 odst. 1 o.z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

26. Podle § 619 odst. 1 a 2 o. z. Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

27. Podle § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

28. Podle § 610 odst. 1 o.z., k promlčení soud přihlédne jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

29. Ať už jde o nároky ze smluv uzavřených před 31. 12. 2013 nebo o nároky ze smluv uzavřených po 1. 1. 2014, sjednané právo na vrácení peněžitého plnění je právem majetkovým (§ 100 odst. 2 obč. zák., § 611 o.z.), které se promlčuje ve dvouleté (§ 101 obč. zák.), resp. tříleté (§ 629 odst. 1 o.z.) subjektivní promlčecí lhůtě. Pro určení, zda je právo promlčeno či nikoliv, je rozhodující počátek promlčecí lhůty. Promlčecí lhůta běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno, resp. uplatněno poprvé (§ 101 obč. zák., § 619 odst. 1 o.z.), pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, a nebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (§ 619 odst. 2 o.z.).

30. V daném případě, konkrétně podle časově poslední smlouvy o darování ze dne [datum], se žalobce jako osoba oprávněná mohl dozvědět o okolnostech rozhodných pro odstoupení, tj. o tom, že žalovaný užil dar v rozporu s dohodnutým účelem smlouvy, v okamžiku provedení kontroly využití daru. Pro posouzení otázky, kdy mohl žalobce takovou kontrolu provést, soud vycházel ze zjištění, že finanční prostředky byly poskytovány zpravidla ve čtvrtletních platbách, tedy že žalovaný dar využil v průběhu čtvrtletí, které kalendářně následovalo po přijetí daru. Žalobce mohl vyzvat žalovaného k poskytnutí podkladů pro kontrolu využití částky 200.000 Kč (poskytnuté dne 21. 6. 2018) dne 1. 10. 2018, a to v přiměřené lhůtě 30 dnů (do 31. 10. 2018). V opět přiměřené lhůtě 30 dnů (do 30. 11. 2018) mohlo být žalobci po provedené kontrole známo, zda byl dar využit v souladu s dohodnutým účelem. Dne 1. 12. 2018 mohl od darovací smlouvy odstoupit a současně vyzvat žalovaného k vrácení daru v přiměřené lhůtě 10 dnů (uvedené v odstoupení ze dne 14. 10. 2021). Ke dni 11. 12. 2018 mohla uplynout žalobcem poskytnutá lhůta a následujícího dne 12. 12. 2018 se mohl žalobce domáhat svého nároku žalobou u soudu. Za situace, kdy žalobce podal žalobu až dne 17. 12. 2021 a žalovaný namítl promlčení, soud žalobu zamítnul, a to i ve vztahu ke všem nárokům z časově předcházejících darovacích smluv, které jsou rovněž na základě shodně aplikované úvahy o počátku promlčecí lhůty promlčeny.

31. K argumentaci žalobce k námitce promlčení soud uvádí následující:

32. Pro svůj závěr o přiměřenosti lhůt k provedení kontroly a dalších úkonů soud vycházel z výše uvedených skutkových zjištění, podle kterých žalobce s žalovaným uzavíral darovací smlouvy a poskytl podle nich peněžitý dar na zajištění činnosti žalovaného ne častěji než 1x za kalendářní rok, tento peněžitý dar poskytl zpravidla (ve 4 případech ze 5 darovacích smluv uzavřených za účelem zajištění činnosti žalovaného) ve čtvrtletních platbách a ve svých výzvách adresovaných žalovanému stanovil různé lhůty (10 dnů od doručení výzvy, do konce měsíce května roku 2021 ve výzvě z 13. 5. 2021, 7 dnů od doručení předžalobní výzvy). Při zohlednění výkladového pravidla uvedeného v § 556 odst. 2 o.z. soud dovodil, že zavedená praxe mezi účastníky odůvodňuje závěr o tom, že žalobce mohl provést kontrolu využití peněžitého daru žalovaným poté, co uplynulo čtvrtletí, na které byly peněžité prostředky určeny se současným poskytnutím adekvátních lhůt k předložení dokladů žalovaným, jejich posouzení žalobcem a k následnému odstoupení od smlouvy.

33. Žalobce se svou žalobou nedomáhá vůči žalovanému uložení povinnosti umožnit kontrolu daru ani určení neplatnosti darovacích smluv z důvodu odstoupení. Žalobce se domáhá vrácení bezdůvodného obohacení z důvodu poskytnutého plnění, pro nějž právní důvod odpadl. Všechny předcházející nároky tak byly v již v právním vztahu mezi účastníky konzumovány a pro posouzení námitky promlčení soud vycházel ze uvedených ustanovení obč. zák. a o.z., z nichž shodně vyplývá, že promlčecí lhůta běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle svého právního názoru měl žalobce lhůtu ke kontrole účelu využití peněžitého daru v délce tří let, poté tři roky na odstoupení od smlouvy a další tři roky (případně 2 roky podle obč. zák.) na uplatnění nároku na vrácení daru jako bezdůvodného obohacení. Takový výklad, podle kterého by došlo k násobnému prodloužení promlčecí lhůty, by však byl v rozporu s principem právní jistoty, který nepochybně spadá pod obecně uznané zásady spravedlnosti a práva platné pro soukromé právo podle § 3 odst. 3 o. z. Uvedený výklad podporuje i znění § 4 odst. 2 o. z. podle kterého činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. V daném případě to byl právě žalobce, komu muselo být v jeho postavení zřejmé, že kontrola využití peněžitého daru bude možná pouze tehdy, kdy obdarovaný bude disponovat doklady ke konkrétnímu způsobu využití peněžitých prostředků. Účastníci si v rámci darovací smlouvy neujednali žádné speciální povinnosti upravující rozsah a lhůty pro uchování účetních dokladů podle § 31 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví, z čehož vyplývá, že po uplynutí lhůty 5 let od konce účetního období, kterého se doklady týkaly, již žalovaný neměl povinnost uchovávat jiné doklady než účetní závěrky, ze kterých žalobce kontrolu konkrétního využití peněžitého daru pro jejich souhrnnost provést nemohl. Rovněž by přisvědčením výkladu běhu promlčecích lhůt zastávaných žalobcem vznikla otázka, zda by takový výklad nebyl v rozporu s ustanovením § 433 o.z. podle kterého nesmí podnikatel vůči jiným osobám v hospodářském styku své postavení využít k vytvoření či využití závislosti slabší strany a dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Pro úplnost soud dodává, že ustanovení § 1 až § 14 o. z. lze podle § 3030 o.z. aplikovat na práva a povinnosti posuzovaná podle dosavadních právních předpisů.

34. Pokud žalobce odkazuje ve své argumentaci na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015, kterému předchází rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 pod sp. zn. 28 Cdo 3166/2009 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2013 pod sp.zn. 28 Cdo 2892/2012, pak právě z uvedených rozhodnutí soud dovozuje opačný závěr. Z uvedených rozhodnutí je pro danou věc podstatná právní věta: „Pro počátek běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby pro vydání plnění z bezdůvodného obohacení je rozhodný den, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Vyžaduje se skutečná vědomost oprávněného a nepostačuje, že měl možnost se potřebné skutečnosti dovědět i dříve. Touto vědomostí § 107 odst. 1 ObčZ míní pouze znalost skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit.“ V dané věci nešlo o situaci, kdy vědomost žalobce o vzniku bezdůvodného obohacení byla závislá na jednání jiné osoby spočívajícího například v námitce neplatnosti určitého právního jednání či v odstoupení od smlouvy. Sám žalobce si musel být v určitém okamžiku vědom, že nemá informace o tom, zda byl dar žalovaným využit v souladu s darovací smlouvou. Tento okamžik podle výše uvedených závěrů nastal poté, co uplynulo čtvrtletí, na které byly peněžité prostředky určeny. Jinými slovy, k prvnímu dni následujícího čtvrtletí si žalobce musel být vědom všech skutkových okolností potřebných pro uplatnění nároku na bezdůvodné obohacení, tj. že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Uvedené závěry nejsou v rozporu s žalobcem citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023 od sp. zn. 31 Cdo 3125/2022, ve kterém se mimo jiné uvádí: „Výklad vycházející i v poměrech úpravy obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb. z koncepce promítnuté (při výkladu zákona č. 40/1964 Sb.) v R 28/1984, R 73/2010, R 104/2011 a R 10/2014 respektuje princip právní jistoty a zohledňuje rovněž obecný právní princip „vigilantibus iura scripta sunt“ (bdělým náležejí práva), jenž věřitele vybízí, aby činil právní jednání, jejichž prostřednictvím může (pouze on sám) vyvolat dospělost (splatnost) peněžitého dluhu tak, aby se jeho právo nepromlčelo v subjektivní lhůtě k tomu určené.“ 35. Z již uvedených důvodů není akceptovatelné ani tvrzení žalobce, že se o vzniku bezdůvodného obohacení měl dovědět až 31. 5. 2021 opětovným předložením dokladů jako vyúčtování daru z roku 2016 a které se neshodovaly s dříve žalovaným předloženými doklady.

36. K argumentaci žalobce, že námitka promlčení žalovaného je v rozporu s dobrými mravy lze poukázat na žalobcem odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2903/2019, podle kterého „uplatnění námitky promlčení se příčí dobrým mravům jen ve výjimečných případech, kdy je výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“. V daném případě – jak vyplývá z výše uvedeného odůvodnění – to byl právě žalobce který bezdůvodně nevyužil svého práva na včasnou kontrolu a případné odstoupení od darovacích smluv, zatímco žalovaný provedení kontroly nijak nebránil. Současně nelze v dané věci dovodit, že zamítnutí žaloby by pro žalobce znamenalo nepřiměřeně tvrdý postih, za situace, kdy podle svého tvrzení žalobce poskytl žalovanému v letech 2008 až 2018 přes 7 mil. Kč na základě obsahově téměř neměnných darovacích smluv (alespoň v období od 2011 do 2018) a bez stanovení podrobnějších podmínek pro stanovení účelu využití daru a způsobu kontroly jeho využití.

37. Objektivními lhůtami promlčení podle § 107 odst. 2 obč. zák. a § 638 odst. 1 a 2 o. z. se soud nezabýval, když ve všech případech došlo k dřívějšímu uplynutí subjektivní promlčecí lhůty.

38. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého má úspěšný účastník řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. V řízení byl úspěšný žalovaný a soud proto zavázal žalobce k úhradě odměny za právní zastoupení ve výši 115.800 Kč /6 x 19.300 Kč, § 7, § 11 odst. 1 písm. a) 1 x, písm. d) 2x, písm. g) 3 x vyhlášky č. 177/1996 Sb./, náhrady hotových výdajů ve výši 1.800 Kč (6 x 300 Kč, podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhrady DPH ve výši 21 % v částce 24.696 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady řízení žalobce činí částku 142.296 Kč. Soud nepřiznal žalovanému odměnu za právní zastoupení za další dva úkony právní pomoci (za reakci na přípis žalobce ze dne 19. 5 2023 a 3. 10. 2023), když s ohledem na obsah vyjádření se nejednalo o nezbytné úkony a náklady s nimi spojené není možné považovat za účelně vynaložené.

39. Náklady řízení žalovaného vzniklé v odvolacím řízení jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení ve výši 38.600 Kč (2 x 19.300 Kč, § 7, 11 odst. 1 písm. d/ 2x vyhlášky č. 177/1996 Sb., za podání vyjádření k odvolání a vyjádření k výzvě soudu), náhradou hotových výdajů ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč, podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradou DPH ve výši 21 % v 8.232 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), celkem 47.432 Kč.

40. V druhém řízení před soudem I. stupně jsou náklady řízení tvořeny odměnou za právní zastoupení ve výši 38.600 Kč (2 x 19.300 Kč, § 7, 11 odst. 1 písm. d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. za písemné podání a účast u jednání), náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč (2 x 450 Kč, podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2025) a náhradou DPH ve výši 21 % v 8.295 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), celkem 47.795.

41. Celkové náklady řízení žalobce činí částku 237.523 Kč. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.