21 Co 80/2025 - 104

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Andrey Lomozové a Mgr. Lucie Markové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o 89 700 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] 2 ze dne 16.ledna 2025, č. j. 47 C 144/2024-38, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že se žaloba o zaplacení částky 60 375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 7.9.2024 do zaplacení zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů ve výši 2 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 60 375 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 7. 9. 2024 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 29 325 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 6. 3. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 60 375 Kč od 6. 3. 2024 do 6. 9. 2024 a úroky z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 27. 8. 2024 do zaplacení primárních úroků z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 23 901 Kč (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě ze dne 27. 8. 2024, jíž se žalobce domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 89 700 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného nejprve u [orgán] a následně u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Předmětem řízení bylo zrušení povolení žalobce k výkonu činnosti insolvenčního správce. Celková doba řízení, 4 roky a 10 měsíců, je nepřiměřená. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 6. 3. 2024, žalovaná v šestiměsíční době k projednání nároku nepřistoupila.

3. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce, resp. [tituly před jménem] [jméno FO], dne 6. 3. 2024 uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 96 595 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Městského soudu v [adresa] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Žádosti žalobce nebylo vyhověno. Žadatel byl totiž vyzván k doložení řádné plné moci svého zástupce, což neučinil. Žádost byla proto posouzena jako podaná osobou neoprávněnou. K přezkoumávanému řízení žalovaná uvedla, že se vyznačovalo určitým stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, délka řízení byla přiměřená. Navrhla žalobu zamítnout.

4. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce namítaného řízení. [orgán] dne 28. 3. 2019 oznámilo zahájení řízení z moci úřední s ohledem na porušení insolvenčního zákona a dne 4. 12. 2019 vydalo rozhodnutí č. j.[Anonymizováno][číslo], kterým bylo mj. rozhodnuto, že se žalobci zrušuje povolení vykonávat činnost insolvenčního správce. Proti specifikovanému rozhodnutí podal žalobce rozklad, který byl zamítnut. Žalobce zplnomocnil advokáta, [Jméno advokáta], k zastupování ve věci rozhodnutí [tituly před jménem] [jméno FO], [funkce] [orgán], ze dne 7. 4. 2020, č. j. [číslo], kterým byl zamítnut rozklad ze dne 11. 12. 2019 (dále jen „Rozhodnutí”). V posuzovaném řízení žalobce podal dne 28. 4. 2020 žalobu s návrhem na přiznání odkladného účinku, v níž se domáhal zrušení Rozhodnutí a rozhodnutí [orgán] ze dne 4. 12. 2019, č. j. [číslo]. Usnesením ze dne 20. 5. 2020 bylo rozhodnuto, že se návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítá. Dne 1. 6. 2020 se žalovaná vyjádřila k žalobě a předložila úplný spisový materiál. Dne 8. 6. 2020 došlo k doplnění žaloby. Dne 14. 12. 2022 byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka], jímž byla žaloba zamítnuta. Dne 9. 3. 2022 žalobce zaslal Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2022 bylo rozhodnuto, že se kasační stížnost žalobce zamítá. Dne 10. 8. 2022 podal žalobce ústavní stížnost, která byla odmítnuta dne 14. 2. 2024, toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 22. 2. 2024.

5. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc podle § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“] a § 1806 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.” či „občanský zákoník“). Shledal, že žalobce řádně uplatnil předběžně nárok u žalované. K výkladu plné moci užil extenzivního výkladu. Dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku řízení. Předmětné řízení trvalo od 28. 3. 2019 do 22. 2. 2024. V řízení shledal průtahy v období od 28. 3. 2019 do 4. 12. 2019, v období od 12. 6. 2020 do 14. 2. 2022 a v období od 10. 8. 2022 do 14. 2. 2024. Posuzované řízení tak nelze považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složitější. Nejednalo se ani o řízení s nepatrným významem pro žalobce, celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci. Neshledal jako dostačující zadostiučinění konstatováním porušení práva. Měl za to, že je na místě odškodnit újmu v penězích. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění se zabýval kritérii vymezenými zákonem. Při stanovení výše zadostiučinění vycházel ze základní částky 57 500 Kč, tj. 15 000 Kč za první dva roky řízení, 15 000 Kč za každý další rok a 1 250 Kč[Anonymizováno]za jeden měsíc řízení. Částku 15 000 Kč ročně stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která není extrémně dlouhá. Posuzované řízení bylo po stránce skutkové i hmotněprávní složité, proto snížil základní částku o 20 %. Žalobce se na délce řízení nepodílel. K tomuto kritériu soud prvního stupně proto nepřihlížel. Postup orgánů veřejné moci ve výše uvedených obdobích průtahů nepovažoval za hospodárný a koncentrovaný, proto základní částku zvýšil o 35 %. Jako poslední z hledisek zohlednil význam řízení pro žalobce a s přihlédnutím k judikatuře ESLP a Nejvyššího soudu zvýšil základní částku o 10 %, neboť vzhledem k předmětu řízení lze zařadit spor svým významem pod pracovněprávní spor. Celkem zvýšil základní částku o 5 %. Přiznal tak žalobci částku 60 375 Kč. Ve zbývajícím rozsahu neshledal žalobu důvodnou. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 6. 3. 2024. Soud prvního stupně přiznal žalobci úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, tj. od 7. 9. 2024. Soud prvního stupně nepřiznal žalobci požadované „úroky z úroků”, neboť tento požadavek nebyl řádně uplatněn.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

7. Proti výroku II rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítl, že posuzované řízení mělo pro žalobce existenční význam, proto je zvýšení odškodnění o pouhých 10 % nedostatečné. Dále nesouhlasil s nepřiznáním úroku z úroků. Soud prvního stupně měl žalobce vyzvat podle § 43 odst. 1 o. s. ř. k opravě formulace nároku. Pokud tak neučinil, zatížil tím řízení nezákonností. Soud prvního stupně mu přiznal primární úrok od 7. 9. 2024 a od toho dne měl žalobce nárok též na úroky z úroků. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Proti výroku I a III rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Považovala rozsudek za nesprávný pro vady, které mohly vést k vydání nesprávného rozhodnutí, pro nesprávné zjištění skutkového stavu a nesprávné právní posouzení. Namítla, že žalovaná nevyřídila žádost žalobce ze dne 6. 3. 2024 o přiznání přiměřeného zadostiučinění, neboť udělená plná moc nezahrnovala jednání spojená s podáním žádosti o odškodnění. Z plné moci nelze dovodit, že se vztahuje na jednání před žalovanou ve smyslu § 14 a 15 OdpŠk. Žalovaná na nedostatky plné moci zástupce žalobce upozornila dopisem ze dne 30. 4. 2024, a to současně s výzvou k doložení řádné plné moci opravňující zástupce žalobce za něj jednat ve věci odškodnění za nepřiměřenou délku namítaného řízení. Upozornila jej též, že v případě nedoložení plné moci nebude možné žádost věcně vyřídit. Žalobce výzvě nevyhověl, proto před uplynutím šestiměsíční lhůty od předložení „žádosti“ žalovaná dopisem ze dne 26. 8. 2024 sdělila zástupci žalobce, že jím podaná žádost bude posouzena jako žádost podaná neoprávněnou osobou a nebude věcně vyřízena. Žalovaná setrvala na svém stanovisku, že žádost o odškodnění nebyla řádně uplatněna, tudíž žalovaná není v prodlení s případným plněním. Namítla, že žaloba je rovněž opřena o totožnou plnou moc, a proto i soudní řízení je vedeno osobou neoprávněnou. Dále brojila proti přiznání náhrady nákladů zastoupení žadatele za předběžné uplatnění nároku. Z procesní opatrnosti namítla nesprávné posouzení jednotlivých zákonných kritérií soudem prvního stupně, zejména navýšení základní částky o 10 % z důvodu významu řízení pro žalobce. Při jednání odvolacího soudu dne 9. 7. 2025 vznesla námitku promlčení. V doplnění odvolání uvedla, že žalobce u ní řádně neuplatnil nárok na odškodnění, vady plné moci přiložené k žádosti o odškodnění nelze zhojit až v soudním řízení. Namítané řízení bylo skončeno dne 22. 2. 2024, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí o ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že nárok nebyl u žalované uplatněn, nedošlo ke stavení promlčecí lhůty po dobu 6 měsíců poskytnutých žalované k vyřízení žádosti. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.

9. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobce. Nesouhlasila s námitkou proti posouzení míry významu namítaného řízení pro žalobce s ohledem na to, že předmětné řízení bylo zahájeno pro dlouhodobé řádné neplnění úkolů žalobce jako insolvenčního správce. Rovněž považovala za nedůvodný požadovaný nárok žalobce na úrok z úroků. V řízení podle § 14 a 15 OdpŠk nebyla postavena najisto oprávněnost žádosti a žalovaná nemohla jinak, než kvalifikovat žádost jako podanou neoprávněným subjektem. Proto se nemohla dostat do prodlení dříve než po marném uplynutí pariční lhůty stanovené v pravomocném rozhodnutí o uplatněném nároku. Dále uvedla, že nárok na náhradu úroků z úroků nemá oporu v zákoně. Nárok na poskytnutí náhrady za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení není dluhem vzniklým nezaplacením konkrétní pohledávky, ale pouze formou omluvy a satisfakce.

10. Žalobce k námitce promlčení jednak uvedl, že obsahem smluvního ujednání mezi klientem a advokátem bylo od počátku i odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., jednak že došlo k ratihabici plné moci.

11. Odvolací soud podle § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování dopisem [orgán] ze dne 30. 4. 2024 adresovaným [tituly před jménem] [jméno FO]. Z něj zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl požádán k doložení plné moci, která by jej opravňovala k zastoupení žalobce při podání žádosti odškodnění za nepřiměřenou délku řízení dle OdpŠk. [tituly před jménem] [jméno FO] byl poučen, že v případě nedoložení řádné plné moci nebude možné jeho žádost věcně vyřídit.

12. Dále k důkazu provedl dopis [orgán] ze dne 26. 8. 2024 adresovaný [tituly před jménem] [jméno FO], ze kterého zjistil, že k danému dni [orgán] plnou moc neobdrželo. Žádost ze dne 6. 3. 2024 tak byla posouzena jako žádost podána neoprávněnou osobou. V důsledku uvedeného ji nebylo možno věcně vyřídit.

13. Konečně k důkazu provedl plnou moc udělenou dne 27. 4. 2020 žalobcem [tituly před jménem] [jméno FO] k zastupování před soudy a jinými orgány, kde je uvedeno, že plná moc je omezena ve věci rozhodnutí [tituly před jménem] [jméno FO], [funkce] [orgán] ze dne 7.4.2020, č. j. [číslo], kterým byl zamítnut rozklad ze dne 11. 12. 2019 a bylo potvrzeno rozhodnutí [orgán] ze dne 4. 12. 2019, č. j. [číslo].

14. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce a žalované rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř., a shledal, že odvolání žalované je důvodné. Odvolání žalobce opodstatněným neshledal.

15. Nejprve se odvolací soud zabýval splněním podmínek řízení podle § 103 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.

16. Odvolací soud vzal za opodstatněnou odvolací námitku žalované, že i k předmětnému řízení byla přiložena plná moc pro [tituly před jménem] [jméno FO], jež nezahrnovala jednání spojená s podáním žádosti o odškodnění. Vyzval proto žalobce usnesením ze dne 12. 5. 2025, č. j. [spisová značka] postupem podle § 104 odst. 2 o. s. ř. k odstranění daného nedostatku podmínek řízení. Žalobce dne 14. 5. 2025 doložil plnou moc, která již obsahuje výslovné zmocnění pro [tituly před jménem] [jméno FO] k zastupování žalobce v řízení dle odškodňovacího zákona. Tím byl tento nedostatek podmínek řízení v průběhu odvolacího řízení zhojen.

17. Další podmínkou pro uplatnění nároku na náhradu škody vůči státu u soudu je povinnost uplatnění a předběžného projednání nároku u příslušného [orgán]. [tituly před jménem] [jméno FO] uplatnil jménem žalobce u žalované předmětný nárok na přiměřené zadostiučinění prostřednictvím žádosti ze dne 6. 3. 2024. Plná moc udělená [tituly před jménem] [jméno FO] byla však omezena ve věci rozhodnutí [tituly před jménem] [jméno FO], [funkce] [orgán], ze dne 7. 4. 2020, č. j. [číslo], kterým byl zamítnut rozklad ze dne 11. 12. 2019 a bylo potvrzeno rozhodnutí [orgán] ze dne 4. 12. 2019, č. j. [číslo]; tedy byla dána pouze pro výše uvedená správní řízení a navazující soudní řízení správní. Ani přes výzvu žalované nebyla po celou dobu předběžného projednávání nároku žalované doložena řádná plná moc, která by opravňovala [tituly před jménem] [jméno FO] také k uplatnění nároku žalobce na odškodnění za nepřiměřenou délku řízení podle OdpŠk. Vzhledem k tomu žalovaná nepovažovala tuto žádost za řádně uplatněnou oprávněnou osobou a věcně ji neprojednala.

18. V případě podání žaloby bez předběžného uplatnění nároku podle § 14 OdpŠk se jedná o odstranitelný nedostatek podmínky řízení ve smyslu § 103 a 104 o. s. ř a je namístě postup soudu podle § 104 odst. 2 o. s. ř., který musí učinit vhodná opatření k jeho odstranění. Z výjimečných důvodů není třeba na předběžném uplatnění nároku trvat. Tato potřeba se posuzuje zejména z pohledu hospodárnosti řízení. Výjimkou z povinnosti předběžného uplatnění nároku je situace, kdy soud prvního stupně nesplnění uvedené podmínky řízení včas nerozpoznal, žaloba obsahující požadavek na zaplacení peněžitého zadostiučinění byla doručena úřadu, u něhož měl být nárok předběžně uplatněn, uplynula lhůta šesti měsíců podle § 15 odst. 2 OdpŠk, v níž uplatněný nárok nebyl uspokojen, a příslušný úřad dal najevo, že jej uspokojit nehodlá (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. [spisová značka]). V takovém případě nepředstavuje absence předběžného uplatnění nároku takový nedostatek řízení, pro který by nebylo možné věc projednat.

19. O obdobnou situaci se jedná i v posuzovaném případě. Soud prvního stupně považoval předloženou plnou moc k zastupování žalobce advokátem [Jméno advokáta], jak při předběžném uplatnění nároku podle § 14 OdpŠk, tak v daném soudním řízení, za dostačující. Žalovaná se v průběhu řízení vyjádřila k věci samé, uplatněný nárok nepovažovala za důvodný, resp. délku namítaného řízení považovala za přiměřenou. Odvolací soud proto nepovažoval za nutné ani hospodárné řízení zastavit či přerušit a vyčkávat (opětovného) stanoviska žalované, když toto stanovisko je již v řízení známo.

20. S ohledem na výše uvedené odvolací soud shledal, že podmínky řízení byly splněny, a proto přistoupil k věcnému projednání odvolání.

21. Odvolací soud se v prvé řadě zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla žalovaná.

22. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

23. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

24. Pro posouzení námitky promlčení uplatněné žalovanou se bylo třeba nejprve zabývat otázkou, zda byl u žalované uplatněn nárok žalobce na náhradu škody podle OdpŠk, neboť ode dne uplatnění nároku do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců, promlčecí lhůta dle § 35 odst. 1 OdpŠk neběží.

25. Bylo třeba vyjít z toho, že předběžné uplatnění nároku žalobce dle § 14 OdpŠk u příslušného orgánu není správním řízením, a tudíž se na ně nevztahují ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (ve znění pozdějších předpisů), o správním řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 258/2015). Předběžné uplatnění nároku na náhradu škody podle OdpŠk u příslušného [orgán] má neformální povahu a nejsou pro něj stanoveny žádné procesní předpisy.

26. Zastoupení při předběžném uplatnění nároku na základě plné moci bylo proto třeba posuzovat nikoliv podle procesních předpisům, ale podle obecných ustanovení občanského zákoníku.

27. Podle § 441 odst. 1 o. z., ujednají-li si to strany, zastupuje jedna z nich druhou v ujednaném rozsahu jako zmocněnec. Podle odst. 2 věty prvé téhož ustanovení zmocnitel uvede rozsah zástupčího oprávnění v plné moci.

28. Podle § 446 o. z., překročil-li zmocněnec zástupčí oprávnění a nesouhlasí-li s tím zmocnitel, oznámí to osobě, se kterou zmocněnec právně jednal, bez zbytečného odkladu poté, co se o právním jednání dozvěděl. Neučiní-li to, platí, že překročení schválil; to neplatí, pokud osoba, s níž zástupce právně jednal, měla a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje.

29. Plná moc k jednání za žalobce předložená advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] žalované spolu s žádostí o přiznání přiměřeného zadostiučinění ze dne 6. 3. 2024 byla výslovně omezena pro jednání ve věci Rozhodnutí. Z jejího obsahu je zřejmé, že zmocnění se vztahovalo pouze k zastupování v konkrétně vymezené věci. Žalovaná měla pochybnosti o rozsahu zástupčího oprávnění advokáta [tituly před jménem] [jméno FO]. Z textu předložené plné moci dovodila, že [tituly před jménem] [jméno FO] překračuje rozsah svého zástupčího oprávnění, chce-li žalobce také zastupovat v odškodňovacím řízení. O překročení zmocnění jej informovala a vyzvala ho k doložení řádné plné moci opravňující ho k uplatnění nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení před správními orgány a správními soudy podle OdpŠk. Překročení zmocnění [tituly před jménem] [jméno FO] bylo evidentní. Žalovaná nemohla ani postupovat jinak, než činila. V případě sporu o rozsah zmocnění by se vůči žalobci nemohla dovolávat právní domněnky schválení jednání ve smyslu § 446 o. z.

30. Odvolací námitky žalobce týkající se výkladu smluvního ujednání mezi ním a jeho zástupcem, ani k tomu odkazovaná judikatura, proto nejsou v dané věci důvodné. Mezi účastníky totiž nebyl spor o výklad smlouvy o zastoupení uzavřené mezi žalobcem a jeho zástupcem, nýbrž o rozsah zástupčího oprávnění, který byl vymezen odlišně v plné moci a ve smlouvě o zastoupení. Výklad smlouvy o zastoupení není právně relevantní, neboť nebyla žalované předložena, ani jí nebylo jinak prokázáno, že rozsah zástupčího oprávnění je širší, než jak vyplývá z předložené plné moci. Skutečnost, že mezi žalobcem a [tituly před jménem] [jméno FO] byl sjednán širší rozsah zastoupení, není v posuzovaném případě rozhodná. [tituly před jménem] [jméno FO] přes výzvu žalované své zmocnění v tvrzeném širším rozsahu nijak nedoložil. Pokyny a omezení do plné moci nezahrnuté nejsou obecně vůči třetím osobám relevantní (viz TINTĚRA, Tomáš. § 441 [Základní ustanovení o smluvním zastoupení]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 14.). Plná moc je právním jednáním, které je určeno třetím osobám, zde žalované. Je-li plná moc vykládána, pak v souladu s ustanovením § 556 odst. 1 věty druhé o. z. dle významu, který mu přičítá osoba, které byl projev vůle určen, tedy dle významu, který mu přikládala žalovaná. Její chápání plné moci bylo po celou dobu neměnné a žalobci po celou dobu sdělované.

31. S ohledem na skutečnost, že [tituly před jménem] [jméno FO] nedoložil žalované své zmocnění k zastoupení žalobce při předběžném uplatnení nároku, žalovaná uplatněný nárok věcně neprojednala, neboť žádost byla podle ní podána neoprávněnou osobou. Žalobce nemohl zhojit nedostatek zmocnění svého zástupce k uplatnění nároku podle OdpŠk v průběhu soudního řízení, tedy po uplynutí lhůty 6 měsíců stanovené pro předběžné uplatnění této žádosti, a to i s ohledem na hmotněprávní charakter plné moci k uplatnění nároku na náhradu škody podle § 14 OdpŠk.

32. K posouzení běhu promlčecích lhůt.

33. V posuzovaném případě nedošlo ke stavení běhu promlčecí lhůty podle výše citovaného § 35 odst. 2 OdpŠk, jelikož [tituly před jménem] [jméno FO] podal žádost o přiznání přiměřeného zadostiučinění ze dne 6. 3. 2024 jako osoba neoprávněná a nárok žalobce tak nebyl řádně uplatněn a věcně projednán žalovanou. Nedostatek plné moci žalobce zhojil až v řízení před odvolacím soudem, jak je uvedeno shora v bodě 14 odůvodnění tohoto rozsudku, což na předběžné uplatnění nároku u žalované již nemělo vliv, neboť se nejedná o součást soudního řízení.

34. Pro počátek běhu šestiměsíční subjektivní lhůty je rozhodující konec řízení, v němž k průtahům došlo. Do celkové doby trvání napadeného řízení je třeba započítat i řízení o ústavní stížnosti, byť v něm žalobce nebyl úspěšný. Ústavní stížnost žalobce byla odmítnuta usnesením ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. [spisová značka]. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 22. 2. 2024, což bylo mezi účastníky řízení nesporné. Promlčecí lhůta trvala 6 měsíců a uplynula marně dne 22. 8. 2024. Žalobce uplatnil svůj nárok u soudu dne 27. 8. 2024, tedy až po uplynutí promlčecí lhůty. Námitka promlčení žalobcem uplatněného nároku ze strany žalované je proto důvodná.

35. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl. V zamítavém výroku II rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

36. Vzhledem k tomu, že odvolací soud částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). V obou případech odvolací soud vyšel z aplikace § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení plně úspěšná.

37. Náklady žalované v řízení před soudem prvního stupně sestávají z paušální náhrady nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“), za 2 úkony podle § 1 odst. 3 vyhlášky po 300 Kč (vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 16. 1. 2025). Celkem činí náklady řízení před soudem prvního stupně částku 600 Kč.

38. Náklady žalované v odvolacím řízení sestávají z paušální náhrady nezastoupeného účastníka za 5 úkonů podle § 1 odst. 3 vyhlášky po 300 Kč (podání odvolání, vyjádření k odvolání žalobce, účast na jednání dne 9. 7. 2025, doplnění odvolání a účast na jednání dne 17. 9. 2025). Celkem činí náklady odvolacího řízení částku 1 500 Kč.

39. Na základě výše uvedeného odvolací soud přiznal žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 2 100 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).