21 Co 82/2022- 519

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Markové a JUDr. Kateřiny Kodetové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa ] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění jen tak, [anonymizováno] výše nákladů [anonymizováno] činí částku [částka], jinak se potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího [anonymizováno] ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, [anonymizováno] zpětvzetí žaloby ze dne [datum] co do požadované omluvy ze strany žalované je neúčinné (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal konstatování porušení práva, omluvy a zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů [anonymizováno] částku [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované odškodnění nemajetkové újmy, která mu byla způsobena v příčinné souvislosti s nečinností [anonymizována tři slova] pro [část Prahy] vyřízení jeho žádosti ze dne [datum] o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. o obsahu usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] bývalého příslušníka [stát. instituce] [jméno] [příjmení] pro jednání, kterého se dopustil dne [datum] proti poškozené [jméno] [jméno], dále o obsahu usnesení nadřízeného [anonymizována dvě slova] o stížnosti proti usnesení o zahájení tohoto [anonymizována dvě slova], dále o obsahu usnesení státní zástupkyně [anonymizována tři slova] pro [část Prahy] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], kterým bylo [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] zastaveno, a o obsahu usnesení nadřízeného [anonymizována dvě slova] o stížnosti proti tomuto usnesení, a nakonec informace týkající se osoby státní zástupkyně Mgr. [jméno] [příjmení]. Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila peněžité zadostiučinění ve výši [částka] s příslušenstvím, a v případě, [anonymizováno] by tomuto nároku nebylo vyhověno, konstatování porušení práva, ev. písemné omluvy. Žalovaná nárok žalobce neuznávala, nicméně po projednání jeho žádosti o odškodnění konstatovala, [anonymizováno] délka [anonymizováno] o poskytnutí informace [anonymizována tři slova] pro [část Prahy] nepřiměřená, čímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Tuto formu zadostiučinění považovala za dostačující.

3. Soud prvního stupně ve věci rozhodl v pořadí druhým rozsudkem, když jeho rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka] ve znění doplňujícího rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka], který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby nejprve postupem podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzval žalobce k odstranění vad žaloby tak, [anonymizováno] měl rozlišit, jakého zadostiučinění se domáhá z důvodu průtahů ve správním [anonymizováno] a jakého z důvodu nepřiměřené délky navazujících soudních [anonymizováno] správních. Soud prvního stupně v souladu s tímto pokynem žalobce vyzval k odstranění vad žaloby. Protože žalobce setrval na svém stanovisku, jeho žalobu odmítl, což potvrdil jak Městský soud v Praze (usnesení čl. 374), tak Nejvyšší soud (usnesení čl. 404). Všechna tato rozhodnutí posléze zrušil Ústavní soud svým nálezem sp. zn. [ústavní nález] s odkazem na svůj nález sp. zn. II. ÚS 570/20, který se podle Ústavního soudu vztahuje rovněž na projednávanou věc.

4. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, [anonymizováno] mezi účastníky nebylo sporu o průběhu [anonymizováno] o poskytnutí informace žalobci na základě jeho žádosti ze dne [datum]. Zrekapituloval průběh tohoto [anonymizováno] (viz odst. 1. rozsudku) a uzavřel, [anonymizováno] toto běželo ode dne [datum] do dne [datum], kdy byly žalobci poskytnuty kopie jím požadovaných usnesení v neanonymizované podobě. Informace týkající se státní zástupkyně Mgr. [jméno] [příjmení] byly žalobci poskytnuty dne [datum] a požadovaná čtyři usnesení v anonymizované podobě dne [datum]. Žalobce požádal dne [datum] žalovanou o odškodnění nemajetkové újmy, která mu vznikla nepřiměřenou délkou uvedeného [anonymizováno]. Žalovaná ve stanovisku ze dne [datum] konstatovala, [anonymizováno] postupem [anonymizována tři slova] pro [část Prahy] k nesprávnému úřednímu postupu, který spočíval v nepřiměřené délce vyřízení žádosti žalobce o informace, a toto konstatování porušení práva považovala za přiměřenou formu zadostiučinění. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále„ OdpŠk“) a uzavřel, [anonymizováno] ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který spočíval v nepřiměřené délce [anonymizováno] o poskytnutí informace žalobci. Informace měly být poskytnuty do 15 dnů od podání žádosti ([ustanovení pr. předpisu] a v plném rozsahu byly poskytnuty až za více než 6 a půl roku. Délka [anonymizováno] tedy byla významně překročena. Vznik nemajetkové újmy se v případě existence nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk presumuje. Soud prvního stupně shledal, [anonymizováno] bylo namístě, aby žalovaná konstatovala porušení práva, což učinila v rámci předběžného projednání žalobcova nároku. Zároveň dovodil, [anonymizováno] pouze konstatování porušení práva není v daném případě postačující odškodnit vzniklou nemajetkovou újmu, neboť žalobce postupem podle zákona č. 106/1999 Sb. uplatňoval práva zaručená nejen tímto zákonem, ale i [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] (právo na svobodu projevu a na vyhledávání a šíření informací), musel se konečného poskytnutí informace domáhat za využití všech forem ochrany, včetně správní žaloby. Intenzita zásahu do osobnostní, rodinné, pracovní či jiné sféry žalobce však nebyla natolik významná, aby bylo namístě přiznat žalobci peněžitou satisfakci. Proto jako odpovídající formu přiměřeného zadostiučinění shledal písemnou omluvu. V této souvislosti akcentoval význam [anonymizováno] pro žalobce. Délka [anonymizováno] totiž sice byla výrazně překročena, avšak na druhou stranu význam [anonymizováno] pro žalobce byl nepatrný. Žalobce sice poukazoval na to, [anonymizováno] informace požadoval proto, [anonymizováno] on sám byl v minulosti napaden policisty, a proto jej zajímalo, jak budou orgány činné v [anonymizována dvě slova] postupovat v obdobném případě, avšak požadované informace již pro sebe fakticky využít nemohl, neboť [anonymizováno] ve věci napadení jeho osoby policisty bylo pravomocně skončeno v [anonymizováno] [rok], tedy předtím, než žalobce podal předmětnou žádost o informace. V namítaném [anonymizováno] se jednalo o informace, které byly vesměs dostupné a známé, neboť kauza byla široce medializována. Žalobce netvrdil, [anonymizováno] by poškozené [jméno] [jméno] poskytoval pomoc. O požadované informace se zajímal spíše ze svého osobního zájmu, aniž pro něj měly praktický význam. Navíc [anonymizováno] mohlo být určitým způsobem pro žalobce významné jen do okamžiku, kdy mu byla požadovaná usnesení poskytnuta, i když v anonymizované podobě, což bylo dne [datum]. Jelikož žalobce vzal žalobu co do požadavku na omluvu zpět s ohledem na plnění žalované, které bylo poskytnuto na základě pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze čl. 258, který byl posléze zrušen Nejvyšším soudem usnesením čl. 298, rozhodl soud prvního stupně o neúčinnosti tohoto zpětvzetí podle § 96 odst. 6 o.s.ř. Žalobu pak v plném rozsahu zamítl, neboť ze strany žalované se žalobci dostalo konstatování porušení práva i písemné omluvy a nárok na peněžité zadostiučinění neshledal důvodným. O nákladech [anonymizováno] rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, [anonymizováno] žaloba sice byla zamítnuta, ale žalobci se ze strany žalované dostalo požadovaného zadostiučinění, byl tedy co do základu v [anonymizováno] úspěšný.

5. Proti výrokům II. a III. rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítl, [anonymizováno] žalobu v části požadované omluvy vzal zpět proto, [anonymizováno] žalovanou bylo v tomto rozsahu plněno, avšak nedobrovolně, na základě později zrušeného rozsudku. Je nejasné, jak měl žalobce správně postupovat, protože pokud by žalobu zpět nevzal, byla by zamítnuta, zároveň je žalobce informován, [anonymizováno] některé organizační složky státu, zejména Ministerstvo financí požadují v případě zrušení rozsudku vrácení poskytnuté omluvy. Žalobce zásadně nesouhlasil s tím, [anonymizováno] mu nebylo poskytnuto peněžité zadostiučinění. Poukázal na délku namítaného [anonymizováno] 6 let a 7 měsíců ve skutkově a právně zcela jednoduché věci. Přiznaná forma zadostiučinění vůbec neodpovídá míře zlovolnosti s [anonymizováno] bylo vůči žalobci postupováno ze strany správních orgánů, jejichž cílem zjevně bylo žalobce od vymáhání informací odradit. Poukázal na četná rozhodnutí Ústavního soudu ([anonymizováno] [ústavní nález], [ústavní nález], [ústavní nález]), v nichž Ústavní soud vyjádřil, [anonymizováno] jen zcela výjimečně by nemělo být poskytnuto zadostiučinění v penězích, zejména za situace, kdy se poškozený na průtazích v [anonymizováno] sám podílel. Za dané situace je popřena kompenzační a preventivní funkce přiměřeného zadostiučinění. Poukázal na rozhodnutí v obdobné věci, kdy Ing. [jméno] [příjmení] byla přiznána peněžitá náhrada ve výši [částka] za [anonymizováno], které trvalo„ jen“ 18 měsíců a 27 dnů (věc sp. zn. [spisová značka] vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1). Brojil též proti přiznané výši nákladů [anonymizováno] s tím, [anonymizováno] mu nebyla přiznána náhrada za všechny úkony právní služby, které jeho zástupce v [anonymizováno] vykonal.

6. Proti výroku III. podala včasné odvolání také žalovaná, případně navrhla vydání opravného usnesení s tím, [anonymizováno] náklady [anonymizováno], které jí bylo uloženo zaplatit žalobci, byly přiznány ve výši [částka], ačkoli součet částek uvedených v odůvodnění rozsudku činí částku [částka].

7. Žalovaná s rozsudkem soudu prvního stupně ve věci samé vyjádřila souhlas a navrhla jeho potvrzení.

8. Žalobce se k odvolání žalované nevyjádřil.

9. Žalovaná se z jednání odvolacího soudu omluvila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Odvolací soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 o.s.ř. za použití § 211 o.s.ř.

10. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce a žalované rozsudek včetně [anonymizováno], které jeho vydání přecházelo podle § 212 a 212a o.s.ř., a dospěl závěru, [anonymizováno] odvolání žalobce opodstatněné není, odvolání žalované naproti tomu opodstatněné je.

11. Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů učiněných soudem prvního stupně týkajících se průběhu posuzovaného [anonymizováno], která mezi účastníky nebyla sporná, a též z tvrzení žalobce o významu předmětu [anonymizováno] pro jeho osobu a pro stručnost na ně odkazuje (odst. 1. a 3. napadeného rozsudku).

12. Soud prvního stupně ve věci postupoval v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], v němž tento vyložil, [anonymizováno] na projednávanou věc dopadá jeho nález sp. zn. II. ÚS 570/20. V tomto nálezu Ústavní soud dovodil, [anonymizována dvě slova] o ústavně zaručeném právu na informace ([anonymizováno] o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb.) podle čl. 17 Listiny [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] (dále„ Listina“) spadá pod působnost práva na projednání věci bez zbytečných průtahů zahrnující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Pokud totiž zákonodárce předsunul před soudní [anonymizováno] povinnost absolvovat [anonymizováno] správní, hledí se na obě tato [anonymizováno] jako na [anonymizováno] jediné. Z ústavněprávního hlediska je tedy třeba považovat za jeden celek [anonymizováno] od okamžiku zahájení rozhodování ve věci základního práva až do okamžiku konečného rozhodnutí ve věci. Ústavní soud v nálezu sp. zn. [ústavní nález] soudu prvního stupně uložil, aby nárok stěžovatele posoudil věcně. Nevyjádřil se přitom k tomu, zda stěžovatel (žalobce) má nárok na peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku [anonymizováno] s tím, [anonymizováno] je úkolem obecných soudů, aby posoudily, zda lze celkovou délku [anonymizováno] pokládat za nepřiměřenou, zohlednily další relevantní faktory, mezi něž patří mimo jiné i význam předmětu [anonymizováno] pro stěžovatele, a aby – budou-li to pokládat za potřebné – se vypořádaly s tím, zda nedošlo ke zneužití práva (viz. odst. 27. citovaného nálezu).

13. V souladu s výše uvedeným závazným právním názorem tedy soud prvního stupně posoudil délku posuzovaného [anonymizováno] jako jeden celek a věc hodnotil podle § 13 a 31a OdpŠk a stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS].

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce [anonymizováno], b) složitosti [anonymizováno], c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v [anonymizováno] a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v [anonymizováno], d) postupu orgánů veřejné moci během [anonymizováno] a e) významu [anonymizováno] pro poškozeného.

16. Pro dovození odpovědnosti státu za vznik nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu (v daném případě tvrzená nepřiměřená délka [anonymizováno]), 2) vznik újmy v nemajetkové sféře osoby a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou [anonymizováno] se typicky projevuje stavem nejistoty účastníka o výsledku [anonymizováno], v němž se po dobu jeho délky ocitá. Účelem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je tedy odškodnění nejistoty účastníka spojené s trváním [anonymizováno].

17. K nesprávnému úřednímu postupu – nepřiměřené délce [anonymizováno]:

18. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, [anonymizováno] délka posuzovaného [anonymizováno] byla nepřiměřená. [anonymizováno] trvalo od [datum] do [datum], tj. 6 let a téměř 8 měsíců, přičemž podle zákona č. 106/1999 Sb. měly být informace žalobci poskytnuty do 15 dnů od podání žádosti. Délka [anonymizováno] tak byla významně překročena. Došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci tím vznikla nemajetková újma. Ostatně i sama žalovaná konstatovala porušení práva. Žalovaná považovala konstatování porušení práva za dostačující formu přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a mezi stranami tak zůstala spornou právě jen otázka formy tohoto přiměřeného zadostiučinění.

19. K přiměřenému zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu:

20. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně shledal, [anonymizováno] v posuzovaném případě je plně dostačujícím poskytnutí zadostiučinění formou omluvy a [anonymizováno] není namístě poskytnout žalobci zadostiučinění v penězích.

21. Je pravdou, [anonymizováno] konstantní judikatura Ústavního soudu, Nejvyššího soudu i Evropského soudu pro lidská práva vychází z toho, [anonymizováno]„ …při posouzení vzniku nemajetkové újmy se uplatní pevná (byť vyvratitelná) domněnka, [anonymizováno] nepřiměřená délka [anonymizováno] takovou újmu působí, aniž by v tomto směru žadatel (žalobce, stěžovatel) musel předkládat jakékoliv důkazy. Jak k domněnce vzniku nemajetkové újmy při nepřiměřené délce [anonymizováno] uvedl Ústavní soud (nález ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. IV. ÚS 1572/11, [spisová značka] SbNU 551), její existence je dovozována z předpokladu, [anonymizováno] "účastník uplatňuje v [anonymizováno] svá práva v dobré víře ve správnost svých tvrzení, přičemž bezdůvodné oddalování rozhodnutí pro něj znamená přetrvávání nejistoty plynoucí ze samotné možnosti, [anonymizováno] o jeho nároku bude rozhodnuto jinak. (...) Ústavní soud považuje uvedenou domněnku vzniku nemajetkové újmy za plně odpovídající smyslu ústavních záruk spravedlivého procesu. Jinými slovy její aplikace představuje ústavně konformní výklad § 31a zákona č. 82/1998 Sb., neboť umožňuje účinnou ochranu základního práva účastníků [anonymizováno] na projednání věci v přiměřené lhůtě, byť ji uvedené ustanovení výslovně nestanoví". V souladu s výše uvedenou judikaturou však nelze vyloučit, [anonymizováno] v některých případech délka [anonymizováno] by mohla způsobit pouze velmi malou újmu nebo dokonce žádnou újmu; v této souvislosti je však namístě připomenout závěr Nejvyššího soudu, který v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva konstatoval ve shora uvedeném stanovisku (bod V), [anonymizováno] " (p) opření tvrzení o nemajetkové újmě ve shora uvedeném obecném smyslu vzniklé v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného [anonymizováno] je na žalovaném škůdci, jenž má ke své obraně a ke svému zájmu povinnost uvést skutečnosti vylučující pravdivost tvrzení takového škodního předpokladu".“ (viz nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], odst. 17., 18.). Ústavní soud se v citovaném nálezu vyjadřoval zejména k dostatečnému odůvodnění z hlediska přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí. V odst. 20. citovaného nálezu uvedl, [anonymizováno]„ Pokud jde o samotné posouzení, zda v konkrétním případě má být přiznáno zadostiučinění v penězích, či zda postačí konstatování porušení práva, z hlediska přezkumu prováděného Ústavním soudem je relevantní, zda přiznané zadostiučinění - jak z hlediska jeho formy, tak z hlediska jeho výše v případě finanční kompenzace - je vzhledem ke konkrétním okolnostem případu způsobilé plnit svou kompenzační funkci z hlediska právní pozice stěžovatele, jeho osobních a majetkových poměrů, pověsti atd. na straně dotčené osoby, tak preventivní funkci v podobě provádění potřebných opatření na straně veřejné moci. Jinými slovy, z pohledu Ústavního soudu je podstatné, zda se v konkrétním případě přiznaná forma satisfakce zcela nevymyká smyslu a účelu dané právní úpravy (srov. nález ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [ústavní nález], [spisová značka] SbNU 515). Taková diskrepance by mohla založit rozpor s ústavně zaručeným základním právem účastníka ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny“. Ústavní soud zde dále poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, která vychází ze zásady,„ … [anonymizováno] k nepřiznání finančního zadostiučinění by mělo být přistupováno jen za zcela výjimečných okolností (viz zejména stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS]). Tento přístup respektuje rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva, který v případě nepřiměřené délky [anonymizováno] jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích (viz též důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb., kterým byl do zákona č. 82/1998 Sb. vložen § 31a). Příklady těchto výjimek, jež vychází z jednotlivých případů řešených Evropským soudem pro lidská práva, jsou v uvedeném stanovisku dány jako vodítko pro soudy při rozhodování o formě satisfakce; např. případy, kdy délka [anonymizováno] byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, či pokud význam předmětu [anonymizováno] pro poškozeného byl pouze nepatrný a nemohl tak vůbec negativně zasáhnout do jeho osobní sféry (viz rozsudek ve věci [anonymizováno] proti Polsku ze dne [datum], rozsudek ve věci [anonymizováno] proti Francii ze dne [datum], či rozsudek ve věci [anonymizováno] proti Lucembursku ze dne [datum], viz též k tomu [příjmení], P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář.

3. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 284).“.

22. Soud prvního stupně v projednávané věci postupoval při hodnocení, jaká forma přiměřeného zadostiučinění je v daném případě dostačující podle § 31a odst. 3 OdpŠk a Stanoviska Nejvyššího soudu [stanovisko NS] a v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu. Odůvodnění jeho rozsudku je v tomto směru v souladu s požadavky stanovenými v § 157 odst. 2 o.s.ř., neboť je z něj zřejmé, jakými úvahami se při rozhodnutí o formě přiměřeného zadostiučinění řídil. Soud prvního stupně shledal jako stěžejní kritérium zásadního překročení délky [anonymizováno] a kritérium významu [anonymizováno] pro žalobce. Dovodil, [anonymizováno] význam [anonymizováno] pro žalobce byl nepatrný, neboť průběh [anonymizováno] sice mohl v žalobci vyvolat určitý pocit frustrace a bezmoci v jednání s orgánem veřejné moci, avšak tyto neměly bezprostřední dopad do zvýšeně chráněných sfér žalobce, tj. do sféry rodinné, pracovní, dopad na jeho zdraví apod. Požadované informace neměly pro žalobce žádný praktický význam, nemohl je využít ve věci, která se týkala přímo jeho osoby, jak tvrdil, protože [anonymizováno] v jeho věci, kdy byl napaden policisty a následně došlo k odsouzení jednoho z nich, bylo skončeno pravomocným odsouzením pachatele již dne [datum], tedy podstatně dříve, než žalobce podal předmětnou žádost o poskytnutí informace. Žalobce navíc žádal o informace, které byly vesměs veřejně dostupné a známé, neboť kauza byla široce medializována. Žalobce neposkytoval poškozené [jméno] [jméno] žádnou konkrétní pomoc, o informace se zajímal ze svého osobního zájmu, který zdůvodňoval občanskou angažovaností. Požadovaná rozhodnutí v anonymizované podobě pak byla žalobci poskytnuta již dne [datum] a další část [anonymizováno] se vedla v souvislosti s anonymizací listin.

23. Odvolací soud s tímto posouzením naprosto souhlasí. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován, a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu [anonymizováno] pro poškozeného. Nejvyšší soud opakovaně dovodil, [anonymizováno] kritérium významu předmětu [anonymizováno] pro účastníka, tj. to, co je pro poškozeného v sázce, je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případně výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku [anonymizováno] se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu [anonymizováno] pro poškozeného.

24. Pro posouzení otázky, jaká forma přiměřeného zadostiučinění je v posuzovaném případě dostačující, je tedy stěžejním kritériem právě význam namítaného [anonymizováno] pro účastníka.

25. Projednávaná věc není typovým řízením se zvýšeným významem pro účastníka, jako jsou např. [anonymizována dvě slova] a dále [anonymizováno], jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně právní vztahy, [anonymizováno] ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či [anonymizováno] o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Zvýšený význam posuzovaného [anonymizováno] pro svou osobu tak bylo třeba ze strany žalobce tvrdit a prokazovat.

26. Již jen z žalobcových tvrzení plyne, [anonymizováno] žádný osobní zájem na získání požadovaných informací ve smyslu skutečného dopadu do jeho osobní sféry žalobce neměl. Informace chtěl získat, neboť se občansky angažuje v oblasti podpory a ochrany [anonymizováno] lidských [anonymizováno] a [anonymizováno] (viz str. 2 jeho vyjádření ze dne [datum] – čl. 108), dále proto, [anonymizováno] byl v minulosti obětí policejního násilí a chtěl získat informaci o dalším případu překročení pravomoci policistů (viz str. 2, 3 tohoto vyjádření – čl. 108, 109). Požadované informace se jej nikterak osobně nedotýkaly. Z jeho tvrzení pak není vůbec zřejmé, proč žádal informace týkající se praxe státní zástupkyně Mgr. [příjmení] a jaký jejich opožděné poskytnutí mělo mít dopad do jeho osobnostní sféry. Tyto informace mu navíc byly poskytnuty již dne [datum]. Požadovaná usnesení v anonymizované podobě mu byla poskytnuta dne [datum].

27. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, [anonymizováno] význam [anonymizováno] pro žalobce byl nízký, zanedbatelný. Intenzita zásahu do osobní, rodinné, pracovní či jiné sféry žalobce byla nepatrná, a proto není důvod, aby mu byla přiznána satisfakce v penězích. Žalobce mohl být určitým způsobem frustrován z jednání s orgánem veřejné moci, avšak tato frustrace neměla bezprostřední dopad do zvýšeně chráněných osobnostních sfér žalobce. Žalobce zmiňoval svou negativní zkušenosti s policejními orgány z minulosti, avšak zmíněné [anonymizováno] bylo skončeno více než rok předtím, než žalobce podal předmětnou žádost o informace. Z hlediska významu [anonymizováno] pro žalobce nelze odhlédnout ani od toho, [anonymizováno] žalobce vede poměrně velké množství sporů, příslušné orgány žádá o poskytnutí řady informací a ve vztahu k prožívání újmy způsobené nepřiměřenou délkou [anonymizováno] je tak v jiné pozici, než osoba, která se účastnila jednoho či několika málo [anonymizováno] (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]).

28. K námitkám žalobce, [anonymizováno] přiznaná forma zadostiučinění neodpovídá míře zlovolnosti, s [anonymizováno] bylo vůči žalobci postupováno především ze strany správních orgánů – [anonymizována tři slova] pro [část Prahy] Městského [anonymizována dvě slova] v [obec], jejichž postup měl být cíleně veden se záměrem odradit žalobce od vymáhání poskytnutí požadovaných informací, [anonymizováno] výše odškodnění postrádá preventivní charakter a neodpovídá výši odškodnění v obdobné věci za kratší dobu průtahů (případ p. [příjmení]) uvádí odvolací soud následující: z obsahu spisu nevyplývá, [anonymizováno] by postup správních orgánů vůči žalobci byl zlovolný, ostatně žalobce ani konkrétně nespecifikuje, v čem se ona zlovolnost měla projevovat. Primárním smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle OdpŠk není preventivní funkce v podobě provádění potřebných opatření na straně veřejné moci, ale je jím kompenzace vzniklé nemajetkové újmy na straně poškozeného. K srovnatelnosti případu p. [příjmení] odvolací soud uvádí, [anonymizováno] p. [příjmení] žádal poskytnutí informací jiného charakteru než žalobce. V jeho případě nebylo shledáno, [anonymizováno] by význam [anonymizováno] pro něj byl nepatrný, jako v nyní projednávané věci. Ke každému jednotlivému případu je třeba vždy přistupovat individuálně s ohledem na konkrétní okolnosti, a to jak ohledně existence nesprávného úředního postupu, tak intenzity újmy, a z toho plynoucí formy přiměřeného zadostiučinění (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

29. Odvolací soud na základě výše uvedeného dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, [anonymizováno] postačující formou zadostiučinění pro žalobce je poskytnutí omluvy.

30. V průběhu [anonymizováno] došlo k tomu, [anonymizováno] na podkladě (i když později zrušeného) rozsudku soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žalobci poskytnuta omluva, což sám žalobce potvrdil. U jednání soudu prvního stupně dne [datum] vzal proto žalobce žalobu co do požadavku na poskytnutí omluvy zpět. Za dané procesní situace soudu prvního stupně nezbylo než postupovat podle § 96 odst. 6 o.s.ř. a vyslovit, [anonymizováno] zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu není účinné. Důvodem zpětvzetí žaloby totiž byla skutečnost, která nastala v době, kdy trvaly účinky zrušených rozhodnutí (žalobci byla poskytnuta omluva až poté, co byl vydán shora označený rozsudek Městského soudu v Praze).

31. V dalším [anonymizováno] tak bylo třeba posoudit skutečnost, zda nárok žalobce byl po právu, což soud prvního stupně učinil. V konečném rozhodnutí ve věci však nemohl odhlédnout od toho, [anonymizováno] plnění, které shledal opodstatněným, již bylo žalobci poskytnuto. Jednou poskytnutou omluvu již vzít zpět nelze, zaslání konkrétní omluvy je nevratné (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). Žalobce ani netvrdil, [anonymizováno] by žalovaná po něm vrácení omluvy požadovala. Takový požadavek by neměl oporu v hmotném právu, neboť hmotněprávní důvod pro poskytnutí omluvy žalobci byl dán, jak je vyloženo výše.

32. Proto odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, [anonymizováno] v tomto rozsahu požadovaná povinnost byla splněna, a tudíž ji nelze uložit znovu a nezbylo tedy než nárok žalobce na poskytnutí omluvy zamítnout. Stejně tak nelze žalované uložit konstatování porušení právo, neboť tak již sama učinila před podáním žaloby.

33. Z výše uvedených důvodů tedy odvolací soud podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek ve výroku II. jako věcně správný potvrdil.

34. Rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů [anonymizováno] je rovněž věcně správné, neboť žalobce byl co do základu ve věci úspěšný, přiměřené zadostiučinění mu bylo poskytnuto. Náleží mu proto právo na náhradu nákladů [anonymizováno], které účelně vynaložil. Na jeho straně se jednalo o náklady právního zastoupení a náklady za ušlý zisk a čas strávený na cestě k soudu. Soud prvního stupně postupoval při rozhodování o těchto nákladech zcela správně, když posuzoval účelnost jednotlivých úkonů, které právní zástupce žalobce v [anonymizováno] před soudy všech stupňů učinil a odvolací soud se s jeho posouzením v plném rozsahu ztotožňuje. Nesprávnosti se soud prvního stupně dopustil pouze v součtu jednotlivých přiznaných částek a v tomto směru je tedy odvolání žalované opodstatněné. Celková výše nákladů [anonymizováno] podle odůvodnění soudu prvního stupně totiž činí částku [částka] (20 570 + 12 342 + 4 x 4 114 + 8 114 + [částka]), a nikoli přiznaných [částka].

35. V tomto rozsahu tedy odvolací soud napadený rozsudek ve výroku III. změnil (§ 220 odst. 1 o.s.ř.) a jinak jej podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

36. O náhradě nákladů [anonymizováno] odvolacího rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v odvolacím [anonymizováno] neúspěšný, žalovaná naopak se svým odvoláním úspěšná byla. Proto odvolací soud uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího [anonymizováno] ve výši [částka] představující paušální náhradu za podané odvolání podle § 1 odst. 1 a 3 písm. f) vyhl. č. 254/2012 Sb.

37. Výrok I. nebyl odvoláním napaden, tudíž zůstal nedotčen.