21 CO 89/2022 - 164

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců JUDr. Blaženy Škopkové a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neúčinnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 17. prosince 2021, č.j. 22 C 65/2021-127, ve znění opravného usnesení ze dne 12. května 2022, č.j. 22 C 65/2021-152, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 4 356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Ve shora označené věci se žalobkyně domáhala určení, že právní jednání žalované a dlužníka [jméno] [příjmení] spočívající v uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů (dále jen„ SJM“) ze dne [datum], jejímž předmětem je převod vlastnického práva k pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba v obci [adresa] a k pozemku parc. [číslo] zahrada, to vše v k.ú. [obec] [anonymizováno] [obec] zapsáno u [stát. instituce], [stát. instituce] [anonymizováno] [list vlastnictví] (dále jen„ předmětné nemovitosti“), na žalovanou, je vůči žalobci právně neúčinné.

2. Podle jejích žalobních tvrzení byla žalovaná do [datum] manželkou [jméno] [příjmení], vůči němuž má žalobkyně pravomocnou a vykonatelnou pohledávku ve výši 1 624 887 Kč s příslušenstvím přiznanou jí rozsudkem Obvodního soud pro Prahu 8 ze dne 1. 7. 2020, č. j. 12 C 103/2018-284, který nabyl právní moci dne [datum] a vykonatelnosti dne [datum]. Manželství [jméno] [příjmení] a žalované bylo rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. 4. 2017, č. j. 7 C 57/2017-11, rozvedeno. Z výpisu z katastru nemovitostí žalobkyně zjistila, že dne [datum] uzavřel [jméno] [příjmení] s žalovanou dohodu o vypořádání SJM, na základě níž přešly předmětné nemovitosti na žalovanou, právní účinky vkladu nastaly ke dni [datum] Tyto nemovitosti byly jediným hodnotným majetkem [jméno] [příjmení], ze kterého mohla být pohledávka žalobkyně, přiznaná pravomocným rozsudkem, uspokojena. Dobytnost pohledávky věřitele se tudíž zhoršila, neboť doposud společná se transformovala na výhradní majetek nedlužící manželky. Žalobkyně má za to, že uvedená dohoda o vypořádání SJM byla uzavřena s úmyslem zmařit možnost, aby se z majetku ručitele, který je předmětem dohody, uspokojila. Žalované, manželce dlužníka, tedy osobě blízké, a navíc osobě právně vzdělané, musel být tento úmysl dlužníka znám. Žalobkyně dne [datum] učinila vůči žalované oznámení věřitele o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního úkonu podle ust. § 593 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Žalované bylo doručeno prostřednictvím notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě potvrdila, že dne [datum] podala u Okresního soudu Praha-východ návrh na rozvod manželství, k němuž se manžel připojil. Jako předpoklad pro rozvod byla dne [datum] podle ust. § 736 a násl. o.z. uzavřena dohoda o vypořádání SJM a společného bydlení. Rozsudkem ze dne 27. 4. 2017, č. j. 7 C 57/2017-11, bylo manželství rozvedeno. Dne [datum] uzavřeli manželé smlouvu o manželském majetkovém režimu oddělených jmění ve formě notářského zápisu, která byla zveřejněna v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu. SJM tak zaniklo v roce 2015, nicméně k jeho vypořádání došlo až o 2 roky později uzavřením předmětné dohody. Vypořádání zaniklého SJM bránil hypoteční úvěr vzniklý smlouvou uzavřenou s [právnická osoba] dne [datum] na částku 3 600 000 Kč, která byla čerpána na koupi nemovitosti. S ohledem na uzavřenou smlouvu je pohledávka žalobce za manželem výlučným dluhem manžela. Žalovaná bezprostředně poté, co se o jeho vzniku dozvěděla, informovala žalobkyni o svém nesouhlasu se vznikem dluhu podle ust. § 732 odst. 1 o.z. S ohledem na skutečnost, že dluh manžela vznikl až po uzavření smlouvy, nemohla být smlouva uzavřena s úmyslem zmařit možnost, aby se věřitel z majetku manžela uspokojil, současně se žalobkyně nemůže domáhat uspokojení své pohledávky ze SJM, které zaniklo uzavřením smlouvy dne [datum], jelikož zde není splněna podmínka ust. § 731 o.z., tj. existence SJM v době vzniku dluhu. V této věci se typově jedná o žalobu o odporovatelnost právního úkonu, dohody o vypořádání SJM, na který je analogicky použitelné ust. § 589 a násl. o.z. Žalobce netvrdí ani neprokazuje naplnění některé z podmínek odporovatelnosti právního úkonu, jak jej definuje ust. § 590 odst. 1 o.z. Dále netvrdí a neprokazuje, že svoji pohledávku nemůže uspokojit z majetku dlužníka nebo ručitelů, tedy že by byl jako věřitel zkrácen ve vymahatelnosti své pohledávky. Přitom o všech odporovatelných právních jednáních uvedených v ust. § 590 odst. 1 o.z. platí, že jsou to taková jednání, která dlužník učinil v úmyslu zkrátit věřitele.

4. Na tuto obranu reagovala žalobkyně uvedením, že se domáhá určení neúčinnosti dohody o vypořádání SJM vůči ní podle ust. § 737 odst. 1 o.z. nikoliv dle obecných ustanovení § 589, § 590 a násl. o.z. Žalobkyně má vůči manželovi žalované pravomocnou a vykonatelnou pohledávku ve výši 1 608 403,16 Kč s příslušenstvím. Uspokojení této pohledávky je dohodou o vypořádání SJM dotčeno ve smyslu ust. 737 odst. 1 o.z., když není možné v rámci vedené exekuce postihnout tento jediný nemovitý majetek. Žalovaná s manželem sice uzavřela dne [datum] dohodu o režimu odděleného jmění, avšak k vypořádání zaniklého SJM došlo až dohodou ze dne [datum] s právními účinky vkladu vlastnického práva k nemovitostem ke dni [datum]. Žalobkyně odkázala na usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 71 Co 50/2015-137, podle něhož je-li věřitel krácen na svých právech dohodou o vypořádání SJM, musí zvolit postup dle § 737 odst. 1 věta druhá o.z. I nadále platí, že není možné dohodu o vypořádání napadnout odpůrčí žalobou. Má-li soud žalobě dle § 737 odst. 1 vyhovět, musí věřitel mít ke dni rozhodnutí soudu přiznanou vykonatelnou pohledávku.

5. V průběhu řízení vznesla žalovaná námitku promlčení s odůvodněním, že právo na stanovení neúčinnosti vypořádání SJM podle ust. § 737 o.z. podléhá promlčení v obecné promlčecí lhůtě tří let. Právní účinky vkladu týkající se nemovitostí, které v rámci vypořádání SJM nabyla žalovaná, nastaly [datum]. Žaloba byla podána až dne [datum].

6. Soud I. stupně napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 11 979 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).

7. Podle odůvodnění tohoto rozsudku učinil soud I. stupně z provedených důkazů tato skutková zjištění: Dne [datum] signoval [jméno] [příjmení] ručitelské prohlášení, v němž prohlásil, že žalobkyni uspokojí v rozsahu v ručitelském prohlášení uvedeném, jestliže [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] neuhradí řádně a včas své dluhy vůči věřiteli vzniklé ze zde uvedeného titulu v celkové výši 1 804 887 Kč s příslušenstvím. Dne [datum] signovaly žalobkyně a [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] uznání výše uvedeného dluhu se splácením. Dne [datum] sepsala notářka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] protokol o žádosti věřitele o doručení oznámení o jeho výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně adresovala žalované Oznámení věřitele o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání. Žalovaná na ně reagovala vyjádřením, v němž uvedla, že o ručitelském závazku bývalého manžela se dozvěděla z listiny jí zaslané žalobkyní, a to nejen z toho důvodu, že manželé již spolu nežijí více než 5 let. Pravomocným rozsudkem ze dne [datum] byli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] zavázáni zaplatit žalobkyni částku 1 608 403,16 Kč s příslušenstvím společně a nerozdílně. Žalovaná je zapsána jako vlastník předmětných nemovitostí. V části E„ Nabývací tituly a jiné podklady zápisu“ je uvedena Dohoda o vypořádání SJM ze dne [datum], právní účinky zápisu k okamžiku [datum], provedení zápisu [datum]. Dne [datum] byl sepsán notářský zápis, jímž byla uzavřena smlouva o manželském majetkovém režimu oddělených jmění manželů [příjmení], sjednán byl zápis smlouvy do veřejného seznamu. Dne [datum] uzavřeli žalovaná a [jméno] [příjmení] dohodu o vypořádání SJM. V ní mj. sjednali, že se žalovaná stává vlastníkem předmětných nemovitostí. Okresní soud Praha – východ rozsudkem ze dne 21. 3. 2017, č.j. 7 C 54/2017-11, které nabylo právní moci dne [datum], manželství žalované a [jméno] [příjmení] rozvedl.

8. Soud I. stupně považoval z hlediska skutkových zjištění za rozhodné, že dne [datum] byl sepsán notářský zápis, jímž byla uzavřena smlouva o manželském majetkovém režimu oddělených jmění, že dne [datum] uzavřeli žalovaná a [jméno] [příjmení] dohodu o vypořádání SJM, na jejímž základě byla žalovaná zapsána jako vlastník předmětných nemovitostí s právními účinky zápisu k [datum], a že [jméno] [příjmení] byl zavázán k plnění částky 1 608 403,16 Kč s příslušenstvím zároveň s [jméno] [příjmení] O těchto skutečnostech nebyl mezi stranami spor. Sporným byl úmysl krátit věřitele, ten by však soud hodnotil, pokud by věc právně posuzoval v režimu ust. § 590 o.z., nikoliv v režimu ust. § 737 o.z.

9. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu se soud I. stupně k argumentaci žalované, že se žalobkyně nemůže domáhat uspokojení pohledávky ze SJM, které zaniklo uzavřením smlouvy ze dne [datum], neboť není splněna podmínka uvedená v ust. § 731 o.z., tj. existence SJM v době vzniku dluhu, soud I. stupně odkázal na ust. § 378 odst. 1 in fine o.z., podle něhož je-li předmětem vypořádání věc, která se zapisuje do veřejného seznamu, nabývá právních účinků v části týkající se této věci zápisem do veřejného seznamu. Připomněl, že bez ohledu na to, kdy bude dohoda o vypořádání SJM uzavřena, budou její účinky vztaženy ke dni, k němuž bude zúženo, zrušeno, zaniklo SJM. Úprava ust. § 738 odst. 1 věty prvé je přitom kogentní. Zvláštní úprava však platí pro věci zapisované do veřejného seznamu, v tomto případě dohoda nabývá účinků týkající se této věci zápisem do veřejného seznamu. Pokud prohlášení o ručení manžel žalované učinil [datum], přičemž dohoda o vypořádání byla uzavřena [datum], je nepochybné, že v části, v níž bylo ujednáno o nemovitosti, když lze připustit dělené vypořádání, účinky dohody nastávají k okamžiku zápisu do veřejného seznamu, k čemuž žalobkyně tvrdí datum [datum], což žalovaná nesporuje. Existuje tudíž ke dni vzniku závazku manžela žalované majetek, k němuž lze spor vztáhnout.

10. V dalším se soud I. stupně zabýval otázkou vztahu ust. § 737 a § 590 o.z, potažmo ust. § 593 o.z. Vyložil, že ust. §§ 589, 590 o.z. je z hlediska podstaty právního institutu adekvací ust. § 42a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“) a ust. § 737 o.z. je adekvací ust. § 150 odst. 2 obč. zák. Jednotlivé právní instituty jsou však koncipovány jinak. Soud I. stupně v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č.j. 71 Co 50/2015-137, a z něho dovodil, že nárok podle ust. § 737 odst. 1 o.z. je samostatným právním institutem, z něhož je však třeba analogicky vykládat, že je nutné, aby existovalo vykonatelné soudní rozhodnutí, což je v posuzovaném případě splněno. Podmínky pro uplatnění ust. § 590 o.z. se tak na tuto věc nevztáhnou. Neúčinnost zde nastává přímo ze zákona, je-li vykonatelná pohledávka, je-li dohoda o vypořádání SJM a je-li právo třetí osoby dotčeno, tzn. je-li věřitel dohodou krácen. Soud nehodnotí, zda existuje jiný zdroj majetku, z něhož se může žalobce uspokojit, když tuto podmínku ust. § 737 o.z. nestanoví, a ust. § 589 a násl. o.z. je samostatným právním institutem.

11. Soud I. stupně uzavřel, že věc je namístě hodnotit podle ust. § 737 o.z., nikoliv podle ust. § 590 o.z. Za situace, kdy předmětem dohody je nemovitá věc zapisovaná do veřejného seznamu, dohoda nabývá účinků týkajících se této nemovité věci zápisem do veřejného seznamu, zde [datum]. Ke dni vzniku závazku manžela, k němuž lze vztáhnout ust. § 737 o.z., tak existoval majetek, z nějž mohl být prokázaný nárok žalobkyně uspokojen, tedy právo žalobkyně bylo vypořádáním dotčeno. Bylo tak uzavřeno, že jsou předpoklady pro závěr, že vypořádání učiněné dohodou o vypořádání SJM, je vůči žalobkyni neúčinné.

12. Žalovaná však vznesla námitku promlčení, kterou soud I. stupně shledal důvodnou. Především uzavřel, že právo z titulu ust. § 737 o.z. je právem, které se promlčuje. Dále vyložil, že podle ust. § 619 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, přičemž právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Právní účinky zápisu do katastru nemovitostí napadené dohody jsou k [datum], provedení zápisu je k [datum] a tohoto dne se mohla žalobkyně dozvědět o rozhodné okolnosti. Podle ust. § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Pokud byla žaloba podána u soudu dne [datum], nárok je promlčen.

13. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a plně úspěšné žalované přiznal náklady řízení. Žalovaná odkazovala na ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“). Předmětem řízení však není určení právního vztahu, neplatnosti právního jednání či určení práva k cizí věci. Bylo tak aplikováno ust. § 9, odst. 1 AT. Právní zástupce žalované učinil úkony právní pomoci, jimiž jsou převzetí věci, písemná podání na č.l. 41 – 44, čl. 73, č.l. 109 – 110 a 113 - 114 spisu, účast při jednání soudu dne [datum] a účast při vyhlášení rozsudku dne [datum], tedy 5,5 úkonů právní pomoci po 1 500 Kč, tedy 8 250 Kč. Paušální náhrady činí 5,5 x 300 Kč = 1 650 Kč a 21% 2 079 Kč, celkem 11 979 Kč.

14. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a soud I. stupně vytýká, že na věc neaplikoval ust. § 593 o.z. o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání. Žalovaná žalobu o neúčinnosti dohody o vypořádání SJM podala již dříve, než měla vykonatelnou pohledávku vůči manželovi žalované, dne [datum]. Toto řízení bylo vedeno u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 7 C 207/2017. V něm soudce před zahájením jednání, v rámci sdělení právního názoru na věc, výslovně uvedl, že žalobu zamítne, neboť je předčasná z důvodu neexistence pravomocné vykonatelné pohledávky (řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 103/2015 v té době nebylo ještě pravomocně skončeno). Na základě tohoto právního názoru soudce vzala žalobkyně žalobu zpět a řízení bylo zastaveno. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 byl vynesen [datum], právní moci nabyl [datum] a vykonatelnosti [datum]. Žaloba v této věci byla podána [datum]. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] sepsala notářka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na žádost žalobkyně oznámení věřitele - žalobkyně o její výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání podle ust. § 593 o.z. a toto oznámení žalované doručila. Ust. § 593 o.z. je podle odvolatelky součástí obecné části občanského zákoníku, hlavy Právních skutečností. Úprava manželského majetkového práva neobsahuje žádné ustanovení o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání a o stavění lhůt, takže je namístě použít úpravu obecnou, tedy ust. § 593 o.z. Žalobkyně se přiklání k názorům zaznívajícím v odborné literatuře, podle kterých není ust. § 737 o.z. izolovanou právní úpravou, ale tvoří pouze úpravu doplňkovou k ust. § 589 a násl. o.z. Obě tato ustanovení zakotvují potřebu ochrany práv třetích osob a pro extenzivní pojetí výkladu, tedy pro užití některých pravidel obecné úpravy relativní neúčinnosti, zejména pak výhrady dle § 593 o.z., svědčí nepochybně aspekt zlepšení ochrany třetí osoby. Ust. § 737 o.z. by tak mělo být pojímáno jako doplňková úprava, která nevylučuje subsidiární aplikaci obecných ustanovení o relativní neúčinnosti tam, kde to není v rozporu s ust. § 737 o.z. Jak uvádí komentář C.H.Beck, 2. vydání, str. 809„ varianta vztahu § 589 an. a § 737 založená na vztahu doplňkovosti se jeví jako praktická a umožňující praxi využít k ochraně třetích osob ustanovení obou institutů.“.

15. Podle odvolatelky je namístě, aby v tomto řízení bylo ust. § 593 o.z. aplikováno i při postupu podle ust. § 737 o.z., když nelze řízení o neúčinnosti právního jednání přerušit, aby se tak zabránilo promlčení práva věřitele na uplatnění neúčinnosti dohody o vypořádání SJM za situace, kdy ještě věřitel vykonatelnou pohledávku nemá. Pokud by soud I. stupně správně aplikoval ust. § 593 o.z., dospěl by k závěru, že dnem doručení výhrady práva dovolat se neúčinnosti právního jednání žalované, tedy dne [datum], došlo ke stavění promlčecí lhůty a ta do dne vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 12 C 103/2015 (5. 1. 2021) neběžela. Nárok žalobkyně tak nemůže být promlčen.

16. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno nebo, aby věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

17. Podle vyjádření žalované k odvolání žalobkyně opírá svoji interpretaci práva domáhat se určení neúčinnosti dohody o vypořádání SJM podle ust. § 737 o.z. jako údajně doplňkové právní úpravy k institutu relativní neúčinnosti podle ust. § 589 a násl. o.z. o odkaz na jednu větu komentáře k ust. § 737 o.z. Jedná se o spekulativní tvrzení, že varianta vztahu § 589 an. o.z. a § 737 o.z. založená na vztahu doplňkovosti se jeví jako praktická a umožňující využít k ochraně třetích osob ustanovení obou institutů. Žalobkyně přitom záměrně vynechává první, nepoměrně rozsáhlejší, část předmětného komentáře, v němž se uvádí, že vztah ochrany podle ust. § 737 odst. 1 o.z. k obecné úpravě relativní neúčinnosti (§ 589) není výslovně řešen a že v literatuře nejsou shodné názory. V úvahu přichází buď varianta, že ust. § 737 odst. 1 o.z. je chápán jako samostatná regulace oproti ust. § 589 o.z., nebo alternativa, kdy ust. § 737 o.z. představuje úpravu doplňkovou, která nevylučuje subsidiární aplikaci obecných ustanovení o relativní neúčinnosti tam, kde to není v rozporu s ust. § 737 o.z. Žalobkyně vynechává rovněž návětí k jí citované části komentáře, které zní:„ i když konečné řešení bude záviset na soudní praxi“.

18. Nicméně soud I. stupně podle žalované správně a podrobně vyložil, že právo domáhat se postupem podle ust. § 737 o.z. určení, že vypořádání je vůči věřiteli neúčinné, je samostatným právním institutem. To vyplývá z povahy obou institutů, kdy každý je založen jiným způsobem. Zatímco relativní neúčinnost právního jednání podle ust. § 589 o.z. se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka, tedy odpůrčí žalobou, v případě práva podle ust. § 737 o.z. není použití odpůrčí žaloby namístě, neboť se zde jedná o pouhé určení neúčinnosti vypořádání, kdy tato neúčinnost vyplývá přímo ze zákona. Fakt, že se jedná o dva samostatné instituty, dovodil v usnesení sp. zn. 71 Co 50/2015 rovněž Krajský soud v Ostravě, když povinnost subjektu, který se domáhá tohoto práva mít vykonatelnou pohledávku dovodil ze smyslu žaloby podané postupem podle ust. § 737 o.z. a nikoliv (jak by se v případě pouhé doplňkovosti práva podle ust. § 737 o.z. k relativní neúčinnosti podle ust. § 589 o.z. nabízelo) odkazem na institut relativní neúčinnosti, který s vykonatelností pohledávky, jejíž uspokojení je zkracováno, přímo počítá. Tím shledává, že se jedná o dva samostatné právní instituty, k jejichž vzájemnému vztahu nelze přistoupit tak, že by si subjekt práva podle ust. § 737 o.z. půjčoval z institutu relativní neúčinnosti podle ust. § 589 o.z. takové prvky, které se mu v danou chvíli hodí, tedy např. právo dovolat se neúčinnosti postupem podle ust. § 593 o.z.

19. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí náklady řízení.

20. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnými osobami, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř.

21. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

22. Při právním posuzování zjištěného skutkového stavu soud I. stupně nepochybil, pokud jej posoudil podle občanského zákoníku č. 82/1998 Sb., neboť posuzovaný vztah mezi účastníky vznikl za jeho účinnosti.

23. Podle ust. § 589 odst. 1 o.z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno.

24. Podle ust. § 589 odst. 2 o.z. Neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

25. Podle ust. § 593 o.z. vyhradí-li si věřitel dříve, než se jeho pohledávka stane vykonatelnou, právo dovolat se neúčinnosti právního jednání tím, že výhradu prostřednictvím notáře, exekutora nebo soudu oznámí tomu, vůči komu se neúčinnosti právního jednání může dovolat, pak věřiteli lhůta k dovolání se neúčinnosti právního jednání neběží, dokud se pohledávka vykonatelnou nestane.

26. Podle ust. § 737 odst. 1 o.z. vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Bylo-li její právo vypořádáním dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že je vypořádání vůči ní neúčinné.

27. Podle ust. § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

28. Podle ust. § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

29. Podle ust. § 611 o.z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

30. Podle ust. § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta plynout ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

31. Podle ust. § 619 odst. 2 o.z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

32. Podle ust. § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

33. Odpůrčí právo podle ust. § 589 a násl. o.z. slouží ochraně věřitele před právními jednáními dlužníka, která vedou ke zmenšení majetku dlužníka, a tím i ke zmaření možnosti, aby se věřitel z majetku dlužníka uspokojil. Předpoklady odpůrčího práva jsou a) existence vykonatelné pohledávky věřitele vůči dlužníkovi a b) právní jednání dlužníka, které c) zkracuje uspokojení věřitele. Odpůrčí právo má zároveň povahu subsidiární. Oprávnění věřitele uspokojit se na vymezeném majetku třetí osoby je odvislé od toho, že dlužník nemá jiný majetek, ze kterého může věřitel svou peněžitou pohledávku uspokojit. Pohledávka věřitele musí existovat (aspoň jako budoucí) již v době odporovatelného jednání dlužníka, a to i pokud jde o pohledávky nesplatné, případně budoucí a podmíněné. Peněžitá pohledávka věřitele za dlužníkem musí být dále vykonatelná, a to nejpozději v době rozhodování o odpůrčí žalobě. Vedle existence obecných předpokladů odpůrčího práva (viz § 589 o.z.) musí být naplněny rovněž znaky některé ze skutkových podstat odporovatelnosti uvedených v ust. § 590 a § 591 o.z. Jde o skutkové podstaty úmyslného zkrácení (§ 590 odst. 1 o.z.), mrhání majetkem (§ 590 odst. 2 o.z.) a bezúplatného právního jednání (§ 591 o.z.). Hlavním důvodem pro existenci odpůrčího práva je zavinění, a to u obou stran odporovatelného právního jednání, v době právního jednání. Odporovat zkracujícímu jednání lze pouze v zákonem určené lhůtě. Jedná se o hmotněprávní prekluzivní lhůty. Jejich délka činí 5, 2 a 1 rok. Společným znakem všech případů upravených v ust. § 590 odst. 1 o.z. je úmysl dlužníka zkrátit věřitele. Na straně odpůrce se vyžaduje alespoň zaviněná neznalost úmyslu dlužníka. Zakotvení výhrady podle ust. § 593 o.z. bylo vyvoláno skutečností, že doba, než věřitel získá vůči dlužníkovi exekuční titul, může být delší než odpůrčí lhůty obsažené v ust. § 590 a 591 o.z. Právním následkem výhrady je stavení lhůty pro podání odporu. Jakmile se pohledávka věřitele stane vykonatelnou, běh odpůrčí lhůty pokračuje.

34. Naproti tomu ust. § 737 o.s.ř. je zaměřeno na ochranu práv třetích osob v souvislosti s vypořádáním zaniklého, zrušeného nebo zúženého SJM. V odstavci 1 je založena obecná možnost ochrany třetí osoby dotčené vypořádáním. Ustanovení je použitelné pro všechny případy, kdy je vypořádáním dotčeno jakékoliv právo jakékoliv třetí osoby a svojí obecností dopadá na všechny případy vypořádání. Právo třetí osoby by tak nemělo být dotčeno ani při vypořádání na základě rozhodnutí soudu, ale ani tehdy, dojde-li k vypořádání na základě nevyvratitelné domněnky vymezené v ust. § 741 o.z. Pokud bylo právo třetí osoby vypořádáním dotčeno, může se domáhat, aby soud určil, že vypořádání je vůči ní neúčinné. Právo na stanovení neúčinnosti podléhá promlčení v obecné promlčecí lhůtě. Třetí osoba musí v rámci uplatnění práva unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní zejména ohledně skutečnosti, jaké její existující právo bylo vypořádáním dotčeno a jakým způsobem. Na rozdíl od úpravy odporovatelnosti podle ust. § 589 a násl. o.z. není podstatné, zda k dotčení práva třetí osoby došlo úmyslně či nikoliv. Není však třeba, aby byla relativní neúčinnost dohody o vypořádání vyslovena v samostatném soudním řízení. Nelze vyloučit, aby byla relativní neúčinnost vypořádání ve vztahu k třetí osobě konstatována v řízení, které bylo zahájeno na základě žaloby na plnění, v jehož rámci bude rozhodnuta předběžná otázka relativní neúčinnosti dohody o vypořádání, případně jiných způsobů vypořádání.

35. Jak správně připomněl soud I. stupně, posuzovanou problematikou se zabýval Krajský soud v Ostravě v usnesení ze dne 20. 7. 2016, č. j. 71 Co 50/2015-137. V něm vyložil, že podle předchozí úpravy zákonem č. 40/64 Sb. žalobou podanou podle ust. § 42a obč. zák. nebylo možné úspěšně odporovat dohodě o vypořádání SJM, jejíž právní bezúčinnost nastala podle ust. § 150 odst. 2 obč. zák. Věřitel pohledávky vůči jednomu z manželů, která vznikla před uzavřením dohody o vypořádání SJM, měl právo ji vymoci na základě exekučního titulu také z majetku, který na základě dohody o vypořádání SJM připadl manželu dlužníka, i když bezúčinnost dohody podle ust. § 150 odst. 2 obč. zák. nebyla (vůči manželu dlužníka) určena pravomocným rozhodnutím soudu. Věta druhá ust. § 737 odst. 1 o.z. však umožňuje výslovně nově věřiteli (třetí osobě) se domáhat vyslovení neúčinnosti dohody manželů. Protože se jedná o právo velmi blízké institutu relativní neúčinnosti, lze dovodit úmysl zákonodárce, že i nadále bude platit, že dohodu o vypořádání SJM nebude možné napadnout odpůrčí žalobou. Věřitelé však budou moci volit cestu danou ustanovením § 737 odst. 1 věta druhá o.z. I když se v tomto ustanovení výslovně neuvádí, že se musí jednat o vykonatelnou pohledávku, ze smyslu této žaloby je zřejmé, že se musí jednat o právo na uspokojení věřitele. Uvažováno z pohledu žalujícího věřitele je smyslem této žaloby (stejně jako u odpůrčí žaloby) dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že vůči němu je dohoda o vypořádání SJM neúčinná. Rozhodnutí soudu, kterým bylo takové žalobě vyhověno, pak představuje podklad k tomu, že se věřitel může na základě exekučního titulu vydaného proti dlužníku domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením majetku patřícího do SJM jako kdyby k dohodě o vypořádání SJM nedošlo.

36. Jak již bylo uvedeno shora, právo na stanovení neúčinnosti podle ust. § 737 odst. 1 o.z. podléhá promlčení v obecné tříleté promlčecí lhůtě (§ 629 odst. 1 o.z.). Podle ust. § 619 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta u práva, které je vymahatelné před orgánem veřejné moci, počíná plynout ode dne, kdy právo mohlo být objektivně uplatněno poprvé ve smyslu actio nata, tedy kdy se oprávněná osoba z objektivního hlediska mohla poprvé s úspěchem domáhat, aby orgán veřejné moci povinné osobě uložil korespondující povinnost, a nemá-li v den, kdy je actio nata, oprávněná osoba empirickou ani normativní znalost rozhodných okolností, počne promlčecí lhůta plynout až prvním dnem, kdy se tyto skutečnosti dozvěděla nebo se je alespoň dozvědět měla a mohla.

37. V přezkoumávaném případě se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že institut odpůrčího práva upravený v ust. § 589 a násl. o.z. a institut neúčinnosti upravený v ust. § 731 a násl. o.z. jsou samostatnými právními instituty a není mezi nimi vztah obecné a zvláštní úpravy, tím méně jakési úpravy„ doplňkové“. To vyplývá nejen z vlastních odlišností těchto institutů, ale i z jejich účelu. Zatímco účelem institutu opůrčího práva je ochrana věřitele před dlužníkem, vůči němuž má vykonatelnou pohledávku, před jeho právním jednáním, které maří, případně podstatně ztěžuje uspokojení této pohledávky, institut neúčinnosti chrání jakoukoliv třetí osobu (tedy nejen věřitele), která může být jakýmkoliv způsobem dotčena vypořádání SJM. Předpoklady odpůrčího práva jsou existence vykonatelné pohledávky věřitele a právní jednání dlužníka, které uspokojení této pohledávky zkracuje, existence zavinění obou stran odporovatelného právního jednání a úmysl dlužníka zkrátit věřitele a na straně povinné osoby alespoň zaviněná neznalost úmyslu dlužníka, přičemž pro podání odpůrčí žaloby stanoví zákon prekluzivní lhůty. Právě s ohledem na tyto prekluzivní lhůty obsahuje úprava odpůrčího práva ust. § 593 o.z. o výhradě dovolat se neúčinnosti právního jednání, která má za následek jejich stavení. Protože právní úprava neúčinnosti, která jako předpoklad uplatnění práva požaduje toliko vypořádání SJM (jakýmkoliv způsobem) a skutečnost, že třetí osoba (nikoliv jen věřitel) byla takovým vypořádáním dotčena (jakýmkoliv způsobem, nemusí jít o vykonatelnou pohledávku), přičemž se nevyžaduje ani zavinění, ani úmysl zkrátit věřitele, žádné prekluzivní lhůty neobsahuje, neobsahuje ani ustanovení o výhradě dovolat se neúčinnosti právního jednání. Z uvedeného je zřejmé, že použití ust. § 593 o.z. na právo vyplývající z ust. § 737 odst. 1 o.z. není možné. Soud I. stupně proto nepochybil, když toto ustanovení na zjištěný skutkový stav za situace, kdy se žalobkyně domáhá určení neúčinnosti dohody o vypořádání SJM podle ust. § 737 odst. 1 o.z., neaplikoval.

38. Správným shledal odvolací soud rovněž závěr soudu I. stupně že žalovaná vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku důvodně. Právo na stanovení neúčinnosti dohody o vypořádání jmění podle ust. § 737 odst. 1 o.z. podléhá promlčení v obecné tříleté promlčecí lhůtě. Sporná dohoda nabyla účinků, pokud jde o předmětné nemovitosti, v souladu s ust. § 738 odst. 1 věty druhé o.z. zápisem do katastru nemovitostí, k čemuž došlo dne [datum] s účinky vkladu [datum]. Dne [datum] se tedy žalobkyně mohla dozvědět o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty a tohoto dne tedy počala promlčecí doba běžet (§ 619 odst. 1, 2 o.z.). Žaloba byla podána až dne [datum], tedy po jejím uplynutí. Soud I. stupně proto postupoval správně, pokud žalobu zamítl pro promlčení, jehož se žalovaná řádně dovolala.

39. Odvolací argumentací založenou na tvrzení, že žalobkyně podala žalobu o neúčinnosti dohody o vypořádání SJM již v roce 2015, kdy ještě neměla pravomocně přiznanou pohledávku vůči manželu žalované, avšak na základě poučení, kterého se jí dostalo od rozhodujícího soudce, že žalobu zamítne pro předčasnost, když přerušení řízení není možné, vzala žalobu zpět, se odvolací soud nezabýval, neboť se jedná o tzv. nepřípustnou novotu ve smyslu ust. § 205a o.s.ř.

40. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II.

41. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v něm úspěšné žalované jejich plnou náhradu v celkové výši 4 356 Kč sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) podle ust. § 7 bodu 4. za použití ust. § 9 odst. 1 AT, 2 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 o.s.ř. a 21% DPH ve výši 756 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.

42. Náklady odvolacího řízení je žalobkyně povinna zaplatit v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalovanou v řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení