21 Co 89/2024 - 370

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a JUDr. Petra Wulkana ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená dne 29. 5. 1974 [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0], 276 01 proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený dne 5. 3. 1984 bytem Praha 7, Přívozní 1600/2B, 170 00 zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0], 602 00 o určení vlastnického práva k nemovitým věcem o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku č.j. 15 C 91/2021 – 341 ze dne 1. prosince 2023 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši [částka], a to k rukám jeho právní zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v [adresa] (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne [datum] zamítl žalobu, aby určil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parcelní číslo st. [Anonymizováno] o výměře 318 m, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba číslo popisné 206, rodinný dům, a to včetně stavby, která je součástí tohoto pozemku, pozemku parcelní číslo st. [Anonymizováno] o výměře 24 m, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čísla popisného nebo evidenčního, jiná stavba, a to včetně stavby, která je součástí tohoto pozemku, pozemku parcelní číslo [Anonymizováno]/4 o výměře 112 m, zahrada a pozemku parcelní číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 120 m, ostatní plocha, v katastrálním území [adresa] (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce [částka] k rukám zástupkyně žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a dále ji uznal povinnou zaplatit na náhradě nákladů řízení státu České republice – Okresnímu soudu v [adresa] částku [částka], rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Žalobkyně se domáhala požadovaného určení s tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] kupní smlouvu, kterou na něj převedla vlastnické právo k výše specifikovaným nemovitostem za sjednanou kupní cenu [částka]. Namítala neúměrně nízkou výši kupní cenu s tím, že si není vědoma, na základě jakého titulu byla vyplacena částka ve výši [částka] [jméno FO]. Uvedla, že kupní smlouvu podepsala v době, kdy byla v léčení po závažném úrazu a kdy jí byly podávány vysoké dávky léčivých prostředků prostřednictvím infuzních roztoků. Tvrdila, že s ohledem na vysoké dávky medikace nebyla schopna řádně a do všech důsledků posoudit uceleně celé znění kupní smlouvy a žalovanému musel být její [podezřelý výraz] stav znám. Dovozovala, že kupní smlouva byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je tedy absolutně neplatná. Připomínala, že se neplatnosti kupní smlouvy dovolávala již v řízení o vyklizení nemovitostí, avšak soud se tímto argumentem nezabýval. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že kupní cena byla kupní smlouvou stanovena na základě znaleckého posudku předloženého žalobkyní, navíc v souvislosti s uzavřením smlouvy o zřízení předkupního práva k nemovitostem. Poukazoval na to, že s ní následně opakovaně jednal o zpětném prodeji nemovitostí, přičemž žalobkyně nikdy v průběhu těchto jednání nepřiměřenou výši sjednané kupní ceny nenamítala. Tvrdil, že závazek k [jméno FO] žalobkyně výslovně uvedla v čestném prohlášení o výši závazků před uzavřením kupní smlouvy a částka byla také za součinnosti žalobkyně vyčíslována. Vyslovil nesouhlas s tím, co tvrdila o svém [podezřelý výraz] stavu a připomínal, že k tvrzené dopravní nehodě došlo dne [datum] a proto tvrzení žalobkyně nelze považovat za věrohodná, když k podpisu kupní smlouvy došlo až dne [datum]. Zdůrazňoval, že se žalobkyně k podpisu smlouvy dostavila sama a o žádných [podezřelý výraz] komplikacích ho neinformovala. Podání žaloby označil za účelové, neboť byla podána až po pravomocném skončení řízení o vyklizení a po podání exekučního návrhu na vyklizení. Dovozoval, že se žalobkyně tímto snaží maximálně prodloužit dobu, po kterou neoprávněně užívá předmětné nemovitosti.

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami a znaleckým posudkem tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k závěru, že dne [datum] žalobkyně na straně budoucí prodávající a žalovaný na straně budoucí kupující uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí, jejímž předmětem bude převod vlastnického práva k předmětným nemovitostem, k nimž bude vlastnické právo na žalovaného převedeno za kupní cenu [částka]. Kupní cena byla sjednána dohodou účastníků, vycházeje z odhadu vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyně pak kupní smlouvou ze dne [datum] převedla na žalovaného předmětné nemovitosti za sjednanou kupní cenu [částka]. Uhrazení kupní ceny bylo účastníky sjednáno tak, že částku ve výši [částka] kupující uhradí v hotovosti před podpisem kupní smlouvy k rukám prodávající, částku ve výši [částka] kupující uhradí do patnácti dnů ode dne doručení a zavkladování kupní smlouvy do katastru nemovitostí na účet zástavní věřitelky společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], částku ve výši [částka] kupující uhradí na účet věřitele Finanční úřad pro Středočeský kraj, Územní pracoviště [adresa], částku ve výši [částka] kupující uhradí na účet věřitele [jméno FO], nar. [datum], a částku ve výši [částka] kupující uhradí nejpozději do dvaceti dnů od pravomocného zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí na účet prodávající. Seznam věřitelů žalobkyně předložila před podpisem kupní smlouvy formou čestného prohlášení a částky v tomto prohlášení uvedené byly převzaty do kupní smlouvy, resp. se odrazily v bodě, upravujícím způsob úhrady kupní ceny. Dne [datum] účastníci uzavřeli smlouvu o zřízení předkupního práva, kterou bylo ve prospěch žalobkyně sjednáno předkupní právo k předmětným nemovitostem jako právo bezplatné a časově omezené do [datum] a po podpisu kupní smlouvy dne [datum] proběhlo mezi účastníky jednání, v rámci kterého si sjednali, že předmětné nemovitosti budou předány žalovanému do [datum], a do této doby bude žalobkyně nemovitosti užívat formou nájmu za nájemné ve výši [částka] měsíčně. V průběhu jednání bylo sjednáno zpracování posudku pro účely daňového přiznání a téhož dne byl podán návrh na vklad vlastnického práva žalovaného z předmětné kupní smlouvy na katastrální úřad. Dne [datum] se žalobkyně podrobovala terapii v souvislosti s jejím zhoršeným [podezřelý výraz] stavem po dopravní nehodě ze dne [datum], kdy byla od [datum] do [datum] [podezřelý výraz] v NsP [adresa] a byl jí podáván infuzní mix a další léčiva. Od roku 2018 do podání žaloby v této věci bylo mezi účastníky řízení vedeno prvostupňovým soudem několik soudních sporů a žalobkyně dále vedla před Obvodním soudem pro [adresa] soudní spor o náhradu újmy na zdraví a bolestné spojené s předmětnou dopravní nehodou. Prvostupňovým soudem bylo vedeno řízení ve věci návrhu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájemní smlouvy, který podala žalobkyně, řízení ve věci návrhu na vyklizení nemovitosti, který podal žalovaný a exekuční řízení, kterým se žalovaný jako oprávněná osoba domáhal výkonu rozhodnutí, a to vyklizení předmětných nemovitostí, které žalobkyně, jako povinná, užívala bez právního důvodu. Všechna tato řízení dopadala na předmětné nemovitosti a ve všech žalobkyně zpochybňovala podmínky uzavření kupní smlouvy, způsob uhrazení kupní ceny a vliv léků na její rozhodovací schopnosti v době uzavření kupní smlouvy.

4. Soud prvního stupně rozhodl s odkazem na ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ust. § 192 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ust. § 547 o.z., ust. § 580 odst. 1 o.z., ust. § 581 o.z., ust. § 1724 odst. 1 o.z., ust. § 1725 o.z., ust. § 1793 odst. 1 o.z., ust. § 1794 o.z., ust. § 1795 o.z., ust. § 2079 o.z. a ust. § 2993 o.z. a dále odkázal na celou řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 151 o.s.ř., když jejich výši určil podle ust. § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), ust. § 9 odst. 4 písm. b) AT, ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT, ust. § 13 odst. 1, 4, 5 AT a ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, ve spojení s vyhl. č. 511/2021 Sb., vyhl. č. 47/2022 Sb., vyhl. č. 116/2022 Sb. a ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

5. Prvostupňový soud předně shledal, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na této určovací žalobě s tím, že tvrdí-li za stavu, kdy v katastru nemovitostí je jako vlastník nemovitých věcí zapsán žalovaný, že při uzavření předmětné smlouvy jednala pod vlivem svého [podezřelý výraz] stavu a smlouva je proto neplatná, lze tento stav odstranit jen určením, že žalobkyně je vlastníkem nemovitých věcí.

6. Protože žalovaný nabyl k předmětným nemovitostem vlastnické právo na základě kupní smlouvy, uzavřené se žalobkyní dne [datum], která se dovolala neúměrného zkrácení podle ust. § 1793 o.z., žalobou podanou dne [datum], zabýval se touto námitkou. Konstatoval, že žaloba byla podána po jednoroční propadné lhůtě, vyžadované v ust. § 1795 o.z. a proto k této námitce, z níž žalobkyně mimo jiné dovozovala neplatnost kupní smlouvy, tedy že kupní cena byla neúměrně nízká, dále nepřihlížel. Zdůraznil, že v této souvislosti nelze opominout, že výše kupní ceny byla sjednána v návaznosti na znalecký posudek, který za účelem při jednání o výši kupní ceny předložila žalobkyně.

7. Stran [podezřelý výraz] stavu žalobkyně vyšel ze závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a nevzal za prokázané, že podávaná medikace v době podpisu kupní smlouvy měla vliv na kognitivní a exekutivní funkce žalobkyně. Dovodil, že pokud byla žalobkyně propuštěna z [podezřelý výraz], dopravila se na [adresa], kde před pracovnicí [právnická osoba]. podepsala kupní smlouvu, následně podepsala návrh na vklad do katastru nemovitostí a zúčastnila se jednání s žalovaným, na kterém sjednala podmínky pro předání předmětných nemovitostí a uzavřela s žalovaným nájemní smlouvu a smlouvu o zřízení předkupního práva k nemovitým věcem, tak stav vědomí, kognitivní ani exekutivní funkce žalobkyně narušeny nebyly. Uvedl, že nelze opominout, že žalobkyně již dne [datum], kdy jí ještě nebyl podáván infuzní mix, podepsala smlouvu o budoucí kupní smlouvě, která se svým obsahem od uzavřené kupní smlouvy neodchylovala. Připomněl, že dále nelze opominout, že žalobkyně neplatnost smlouvy dovozovala z toho, že nebyla schopna řádně a do všech důsledků posoudit uceleně celé znění kupní smlouvy v důsledku podávání vysoké dávky medikace a pro bolest, kterou jako možnou příčinu, která by měla vliv na její rozhodovací schopnosti, nikdy v průběhu řízení neuplatnila. Konstatoval, že její tvrzení, že v době podpisu kupní smlouvy byla pro vysoké dávky podávaných léků v takovém stavu, že nebyla schopna řádně a do všech důsledků posoudit uceleně celé znění kupní smlouvy, zůstalo toliko ve fázi tvrzení. Poukázal na to, že ze závěrů znaleckého posudku nelze učinit závěr o tom, že by podávaná medikace mohla ovlivnit [podezřelý výraz] stav žalobkyně do té míry, že by nemohla rozpoznat obsah a podstatu svého jednání. K námitce, že část kupní ceny byla vyplacena [jméno FO], který nikdy nebyl jejím věřitelem, vzal za prokázané, že sama žalobkyně ho uvedla jako věřitele ve svém čestném prohlášení o závazcích, a to včetně částky, kterou má jmenovanému uhradit. Připomněl, že tato částka byla převzata do kupní smlouvy, kterou žalobkyně podepsala. Prvostupňový soud uzavřel, že jednání žalovaného nebylo nepoctivé, nebylo v rozporu s dobrou vírou a ani nedošlo ke zneužití práva. Konstatoval, že nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o stavu krátkodobé [podezřelý výraz] poruchy, související s podáváním medikace a kupní smlouva byla uzavřena platně, nikoli v rozporu s dobrými mravy.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání a soudu prvního stupně vytýkala, že nesprávně a nedostatečně zhodnotil provedené důkazy, zejména pak důkaz znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], kdy z tohoto důkazu nevyvodil pro věc patřičné závěry. Poukazovala na to, že znalec považoval vliv infuzního mixu, podávaného pouze jednou denně, na kognitivní funkce za málo pravděpodobný, nikoliv však zcela vyloučitelný, a že dále uvedl, že vliv infuzního mixu na rozhodovací funkce žalobkyně považuje za velmi nepravděpodobný, ačkoli ho nelze zcela vyloučit. Připomínala, že „znalec k jí předložené [podezřelý výraz] dokumentaci připustil, že žalobkyně mohla být v době podpisu kupní smlouvy ovlivněna samotnou bolestí, ne zcela optimálně reagující na podávanou medikaci, která sama o sobě mohla natolik negativně ovlivnit její stav vědomí, že její rozhodnutí mohlo být ovlivněno tímto více než samotnou medikací, nehledě na jiné sociální a finanční tlaky na žalobkyni v daném období“. Vyslovila subjektivní domněnku, že se soud prvního stupně s těmito námitkami dostatečně nevypořádal. Odvolatelka ve svém odvolání dále uvedla, že „je naopak subjektivně přesvědčena o tom, že i zmíněné socioekonomické okolnosti samotného podpisu smluvní dokumentace je nutno v rámci předmětného řízení důsledně zhodnotit“. Prvostupňovému soudu vytýkala, že nehodnotil řádně ani tu skutečnost, že jí nebyl při podpisu smlouvy de facto dán prostor k vznesení námitek či připomínek oproti návrhu smlouvy předloženému žalovaným, kdy se podle jejího názoru jednalo fakticky o tzv. „take it or leave it contract“. Navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby bylo žalobě vyhověno.

9. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného a odvolání označil za zcela nedůvodné a jednoznačně účelové, kdy žalobkyně své odvolací důvody nerozvádí a netvrdí a přiznává, že její námitky jsou subjektivní a spekulativní povahy. Vyslovil názor, že soud prvního stupně vedl rozsáhlé dokazování k námitkám žalobkyně stran její psychické poruchy v době uzavírání předmětné kupní smlouvy a na základě komplexního zhodnocení dospěl ke správnému závěru, že stav vědomí, kognitivní ani exekutivní funkce žalobkyně narušeny nebyly. Zdůrazňoval, že z žádného z provedených důkazů nevyplývalo, že by žalobkyně jednala při podpisu předmětné smluvní dokumentace dne [datum] v [podezřelý výraz] poruše, která ji činila neschopnou právně jednat. Akcentoval, že skutečnost, že soudní znalec ve znaleckém posudku uvedl, že nelze zcela vyloučit vliv podávané medikace na psychické schopnosti žalobkyně, neprokazovala v kontextu všech provedených důkazů, její [podezřelý výraz] poruchu. Konstatoval, že se prvostupňový soud správně vypořádal „s novou argumentací žalobkyně, kdy tato nejprve tvrdila, že psychická porucha u ní byla způsobena v důsledku podávání vysoké dávky medikace a až v návaznosti na zpracovaný znalecký posudek (kde znalec vyslovil hypotetický závěr o dalších příčinách, které mohly ovlivnit exekutivní schopnosti žalobkyně více než podávaná medikace) počala nově tvrdit, že mohla být při podpisu kupní smlouvy ovlivněna samotnou bolestí“. Dovozoval, že uvedená změna v argumentaci pouze dokládá účelovost a obstrukční povahu celého tohoto řízení.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalobkyní uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci.

12. Pokud jde o odvolací důvod, že soud prvního stupně nesprávně a nedostatečně zhodnotil provedené důkazy, má odvolací soud naopak za to, že prvostupňový soud vycházel při hodnocení provedených důkazů zcela ze zásady volného hodnocení důkazů, upravené v ust. § 132 o.s.ř. a své závěry zformuloval naprosto jasně, srozumitelně a přesvědčivě. Toto hodnocení tedy nevykazuje znaky libovůle, má vnitřní logiku, vychází ze vzájemných souvislostí a je založeno na rozumných úvahách s vysokou mírou přesvědčivosti.

13. Odvolací soud proto při svých závěrech o skutkovém stavu věci vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

14. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:

15. Soud prvního stupně správně konstatoval, že žalobkyně má na určovací žalobě naléhavý právní zájem (srov. ust. § 80 o.s.ř.). Je totiž správný jeho závěr, že tvrdí-li žalobkyně za stavu, kdy v katastru nemovitostí je jako vlastník nemovitých věcí zapsán žalovaný, že při uzavření předmětné smlouvy jednala pod vlivem svého [podezřelý výraz] stavu a smlouva je proto neplatná, lze tento stav odstranit jen určením, že žalobkyně je vlastníkem nemovitých věcí. V tomto případě tedy bylo nutno postavit najisto, kdo je vlastníkem sporných nemovitostí, neboť v případě, že by bylo prokázáno, že kupní smlouva je neplatná, by bylo třeba učinit změnu údajů zapsaných v katastru nemovitostí a rozhodnutím o této žalobě tak lze dosáhnout shody mezi skutečným stavem a stavem zápisu v katastru nemovitostí.

16. V souvislosti s odvolacími důvody považuje odvolací soud za nutné uvést, že soudy mají povinnost se v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádat s argumenty účastníků řízení způsobem, který odpovídá míře závažnosti těchto argumentů (srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 1589/07 ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 289/06 ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 961/09 ze dne [datum]). To samozřejmě neznamená, že musí dát podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení; v úvahu je totiž třeba brát relevanci daného argumentu a jeho možnost ovlivnit výsledek řízení. V žádném případě ovšem nelze ignorovat argument, který je pro výsledek řízení klíčový (srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 1041/14 ze dne [datum] či sp. zn. I. ÚS 1895/14 ze dne [datum]). S ohledem na odvolací důvody musí odvolací soud konstatovat, že na straně soudu prvního stupně nedošlo v tomto směru k žádnému pochybení, neboť tento se velice podrobně zabýval všemi tvrzeními žalobkyně a řádně se vypořádal se všemi vzniklými otázkami.

17. Pokud odvolatelka vytýkala soudu prvního stupně, že ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], provedeného jako důkaz, nevyvodil pro věc patřičné závěry, tak odvolací soud s touto argumentací nesouhlasí.

18. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle ust. § 132 o.s.ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad, uvedených v ust. § 132 o.s.ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení.

19. Důkaz znaleckým posudkem soud hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů. Zvláštnosti tohoto důkazu totiž výrazně limitují soud v možnosti jeho hodnocení (ust. § 132 o.s.ř.). Je v zásadě omezeno pouze na to, zda posudek znalce má formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním znaleckém posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit (stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpj 41/1979, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 1/1981 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Odvolacímu soudu je na druhou stranu samozřejmě známá i rozhodovací praxe Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 49/06 ze dne [datum], nález sp. zn. III. ÚS 299/06 ze dne [datum] a zejména plenární nález sp. zn. Pl. ÚS 11/08 ze dne [datum]), která poměrně striktně soudům ukládá hodnotit znalecký posudek podle zásady volného hodnocení důkazů, neponechávat bez povšimnutí též věcnou správnost posudku a kriticky hodnotit i úplnost a bezvadnost podkladových materiálů, které znalec podrobuje svému zkoumání.

20. Při hodnocení znaleckého posudku tedy musí soud zkoumat, zda byl provedený úkon učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel soudem uložené zadání (zodpověděl na otázky, resp. zadání soudu k předmětu znaleckého úkonu s určitě a srozumitelně vyloženým závěrem, který má oporu v podkladových materiálech, netrpí rozpory atd.). Zjistí-li soud, že znalec nedostatečně splnil úkol, který soud vymezil ve svém opatření, případně jej nesplnil vůbec, podle okolností případu posoudí, zda znalce opatřením zaváže k doplnění tohoto neúplného (nedostatečného) posudku nebo zda za účelem posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví jiného znalce.

21. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru. Závěry znaleckého posudku přitom nelze bez dalšího přebírat, ale je třeba je v případě potřeby ověřovat i jinými důkazy, a to zejména tehdy, jestliže mohou být pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku. Tak je tomu např. tehdy, připouští-li znalecký posudek možnost zpřesnění jím uváděných údajů, avšak k tomuto zpřesnění znalec nepřikročí, nebo postupuje-li znalec ve znaleckém posudku podle určitého předpisu, ale v dílčím závěru se od něho bez bližšího zdůvodnění odchýlí. Může také dojít k situaci, kdy si jednotlivé dílčí závěry ve svém souhrnu do určité míry odporují, nebo vycházejí ze zjištění, které neodpovídá znalcem popisovanému jevu, resp. souhrnu skutečností, k nimž měl znalec přihlížet (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

22. Je třeba zdůraznit, že v projednávané věci prvostupňový soud provedl k námitkám žalobkyně stran její psychické poruchy v době uzavírání předmětné kupní smlouvy rozsáhlé dokazování. Pokud jde o psychický stav žalobkyně, tak jej neposuzoval toliko na základě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (odst. 27 odůvodnění napadeného rozsudku), ale v kontextu všech provedených důkazů (uvedených zejm. v odst. 21 až 22 a 26 svého odůvodnění) a skutkové závěry pak řádně uvedl v odst. 28 svého odůvodnění. V odst. 49 se pak se všemi skutečnostmi dostatečně vypořádal a zohlednil i to, že žalobkyně byla propuštěna z [podezřelý výraz], dopravila se na [adresa], kde před pracovnicí [právnická osoba]. podepsala kupní smlouvu, následně podepsala návrh na vklad do katastru nemovitostí a zúčastnila se jednání s žalovaným, na kterém sjednala podmínky pro předání předmětných nemovitostí a dále s ním uzavřela nájemní smlouvu a smlouvu o zřízení předkupního práva k nemovitým věcem.

23. Pokud žalobkyně ve svém odvolání poukazovala na to, že „znalec považuje vliv tohoto mixu podávaného pouze 1x denně na kognitivní funkce za málo pravděpodobný, nikoliv však zcela vyloučitelný“ a že „znalec uvedl, že vliv infuzního mixu na rozhodovací funkce žalobkyně považuje za velmi nepravděpodobný, ačkoli nelze zcela vyloučit“, má odvolací soud takovouto argumentaci za ryze spekulativní.

24. Ztotožňuje se totiž zcela se závěry soudu prvního stupně, uvedenými v odst. 49 a 50 odůvodnění napadeného rozsudku. Ve shodě s ním uzavírá, že na straně žalobkyně v rozhodné době nedošlo k narušení jejího stavu vědomí, kognitivních a exekutivních funkcí a při podpisu kupní smlouvy nejednala v [podezřelý výraz] poruše, která by ji činila neschopnou právně jednat, jak to předpokládá ust. § 581 o.z.

25. Jak již bylo shora uvedeno (odst. 22 in fine), vypořádal se prvostupňový soud se všemi relevantními skutečnostmi, když zohlednil i ten fakt, že žalobkyně již dne [datum], kdy jí ještě nebyl podáván infuzní mix, podepsala smlouvu o budoucí kupní smlouvě, která se svým obsahem od uzavřené kupní smlouvy neodchylovala. Pokud tedy žalobkyně ve svém odvolání vyslovila své subjektivní přesvědčení, že v rámci předmětného řízení bylo nutno důsledně zhodnotit i socioekonomické okolnosti samotného podpisu smluvní dokumentace a to, že jí nebyl při podpisu smlouvy dán prostor k vznesení námitek či připomínek oproti návrhu smlouvy předloženému žalovaným, má odvolací soud takovouto argumentaci za ryze účelovou. V těchto souvislost odkazuje odvolací soud na vše výše uvedené, zejm. v odst. 16.

26. Ve světle výkladu podaného soudem prvního stupně proto odvolací námitky žalobkyně nemohou nikterak obstát.

27. Soud prvního stupně tedy nikterak nepochybil, když žalobu zamítl a odvolací soud proto jeho rozsudek jako věcně správný (včetně věcně správných akcesorických výroků o nákladech řízení a o nákladech státu) podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Konstatuje, že v této věci nenastaly mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle ust. § 150 o.s.ř. a že tedy o náhradě nákladů řízení rozhodl prvostupňový soud správně podle zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

28. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela procesně úspěšnému žalovanému vznikly ve stádiu odvolacího řízení náklady spojené s právním zastoupením advokátkou podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Ty jsou tvořeny dvěma hlavními úkony po [částka] [ust. § 11 odst. 1, a to 1x podle písm. d) - vypracování vyjádření k odvolání, a 1x podle písm. g) - účast na jednání dne [datum], když výše je dána ust. § 7 bod 5. AT ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. b) AT] a dvěma náhradami hotových výdajů po [částka] (ust. § 13 odst. 4 AT). Žalovanému dále náleží náhrada za promeškaný čas podle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT za deset načatých půlhodin po [částka]. Další náklady tvoří cestovné ve výši [částka] (srov. ust. § 13 odst. 5 AT ve spojení s ust. § 157 zákoníku práce) za cestu [adresa] a zpět (416 km), konanou dne [datum] automobilem Volkswagen RZ [SPZ] při ceně benzínu [částka] za litr [podle ust. § 4 písm. a) vyhl. č. 398/2023 Sb.], při průměrné spotřebě pohonných hmot použitého vozidla zjištěné z technického průkazu 7,2 litrů/100 km a základní náhradě [částka] [podle ust. § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb.]. Dále byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 Sb. v platném znění] z výše uvedených položek ve výši [částka] (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalovaného tedy činí za tuto část řízení (po zaokrouhlení) [částka] a jejich náhrada mu byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).

29. Písemné vyhotovení rozsudku je ve správném znění, když byla zároveň, podle ust. § 164 o.s.ř., provedena oprava zřejmé písemné nesprávnosti, obsažené v protokolu o ústním jednání ze dne [datum], kdy místo správného „jeho právní zástupkyně“ bylo nesprávně uvedeno „jeho právního zástupce“. V tomto případě bylo možné chybu opravit přímo ve stejnopise, neboť byla zjištěna dříve, než byl rozsudek písemně vyhotoven.

Poučení