21 Co 9/2022- 199

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců JUDr. Blaženy Škopkové a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 23. července 2021, č.j. 6 C 45/2020-140 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9 807 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha – východ (dále jen soud I. stupně) zamítl žalobu o zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této části od [datum] do zaplacení (výrok I). Rovněž zamítl žalobu o písemné vyjádření omluvy ve znění:„ Omlouvám se tímto panu [jméno] [jméno] a beru zpět své výroky týkající se nebezpečného chování pana [jméno], sledování a najíždění na mne a syna motocyklem.“ (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalované náklady řízení ve výši 46 981 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok III).

2. Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalobce se z titulu ochrany osobnosti domáhal po žalované omluvy a náhrady nemajetkové újmy formou finanční satisfakce ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaná zasáhla do jeho osobnostních práv, když podala na žalobce zcela smyšlené obvinění na Policii ČR a též zahájila související řízení před přestupkovou komisí [územní celek], v němž označila chování žalobce za„ podivné až nebezpečné“ a„ jeho ostentativní sledování jejich rodiny vyúsťuje v poslední době sledováním a pronásledováním na motocyklu, s kterým již několikráte na ně najížděl a najíždí i na autobusových zastávkách.“ Dále uvedla, že žalobce měl dne [datum] na žalovanou nesrozumitelně pokřikovat a motocyklem najíždět na žalovanou a na chodník, troubit na žalovanou. V mateřské školce, [ulice a číslo], [anonymizována dvě slova] [příjmení], oznámila, že žalobce nemá dostávat žádné informace o jejich nezletilém synovi [jméno] a rovněž sdělila [stát. instituce], že syn má bolení bříška, když vidí otce a že se ho bojí. To je však v rozporu se zprávou mateřské školy a rovněž v rozporu s rozhodnutím [územní celek]. Nepravdivá sdělení se pak objevují také ve zprávě dětské lékařky nezletilého ze dne [datum], kdy ve sdělení OSPOD je uvedeno, že matka udává, že žalobce jezdil k mateřské škole a najížděl na dítě blízko motorkou. Uvedená kritika žalobce se však nezakládá na pravdivých tvrzeních. Ze strany žalované byla zcela jednoznačně překročena míra obecné slušnosti. Tato nepravdivá tvrzení žalované negativně ovlivnila pověst žalobce, snížila jeho důstojnost a vážnost, neboť byl nucen neustále se v očích veřejnosti ospravedlňovat. Žalobce byl vystaven nepříjemnému vyšetřování, resp. výslechu v rámci přestupkového řízení, dále se musel dostavit i na odbor sociálních věcí a zdravotnictví, kde podával vysvětlení k oznámení žalované. S tvrzeními žalované pak byli seznámeni i zaměstnanci Policie ČR a [územní celek]. Z výše uvedených důvodů žalobce požaduje omluvu a finanční satisfakci, neboť je s ohledem na jeho věk zranitelnou osobou.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Uvedla, že s žalobcem mají společného syna [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození]. Rodiče však spolu nežijí a mají problém se na péči o syna domluvit. Žalobce několikrát podal k soudu návrh na úpravu styku se synem, který pak vždy vzal zpět. Dále není pravdou, že by žalovaná zahájila řízení před přestupkovou komisí [územní celek]. Toto přestupkové řízení bylo zahájeno z úřední povinnosti postoupením věci z Policie ČR, na kterou se žalovaná obrátila z důvodu obav o zdraví své i syna. Pokud žalovaná podala oznámení na policii, pak se jedná o řízení neveřejné, ke kterému nemá veřejnost přístup. Pokud by se tedy vůbec jednalo o zásah do osobnostních práv žalobce, pak tento zásah nebyl způsobilý přivodit žalobci újmu tím, že by snížil čest u jiných lidí a tím ohrozil vážnost postavení žalobce a jeho uplatnění ve společnosti. Žalovaná dále namítala, že se nemůže jednat o zásah do osobnostních práv, pokud se jedná o výkon zákonem přepokládaných oprávnění. Předmětným jednáním vykonávala žalovaná subjektivní právo stanovené zákonem, přičemž v jednání žalované není možné ani najít případný exces. Žalovaná nepoužila k hájení svých zájmů nepřiměřené prostředky a neužila ve vztahu k žalobci žádné expresivní ani hanobící výrazy. Nejednalo se o větší počet opakovaných oznámení (která by se např. dala označit jako šikanózní). V oznámení také žalovaná neuváděla žádná nepravdivá tvrzení. Přestože se žalobce od srpna 2015 z vlastního rozhodnutí s nezletilým nestýkal, žalovanou se synem venku záměrně vyhledával a snažil se neustále být v jejich blízkosti. V červenci 2017 se pak žalobce venku snažil k žalované se synem přiblížit na motorce. Poté se tato situace několikrát opakovala, žalobce žalovanou se synem venku vyhledával, opakovaně na ně najížděl motorkou, na syna vykřikoval„ já jsem tvůj tatínek“ a jiné nesrozumitelné výrazy. Syn byl z chování žalobce vystresovaný a bál se ho. Když se incident s motorkou znovu stal dne [datum], obrátila se žalovaná na Policii ČR, kde podala vysvětlení k této věci. Dne [datum] žalovaná incidenty ze strany žalobce písemně nahlásila i na OSPOD.

4. Soud I. stupně provedl ve věci podrobné dokazování, ze kterého zjistil, že žalovaná učinila dne [datum] oznámení na Policii ČR, ve kterém uváděla, že navazuje na předchozí několikerá upozornění na podivné až nebezpečné chování žalobce. Jeho ostentativní sledování jejich rodiny vyúsťuje v poslední době sledováním a pronásledováním na motocyklu, se kterým už několikrát na ně najížděl. Najíždí na ně i na autobusových zastávkách, chodnících i na ulici, kde bydlí a mají zde vchod do domu. Najíždí na ně s troubením a křikem (já jsem tvůj tatínek a další nesrozumitelné výkřiky), při tom mává rukama a nevěnuje se řízení. Syn je z těchto situací vždy vyděšený a vystresovaný. Žalobce je v [anonymizováno] několikrát denně i bez motocyklu v jakoukoliv dobu. Tímto jednáním omezuje jejich osobní svobodu. Když se před nimi krátce objeví, nasadí si sluneční brýle, otočí se, aniž by syna pozdravil, dělá, že je nezná a utíká pryč. Syn si na žalobce již nepamatuje a bojí se ho, proto prosí o zjednání nápravy, aby syn nebyl nadále vystavován těmto stresujícím situacím.

5. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 14. 9. 2017, [číslo jednací] [rok] [číslo], soud I. stupně zjistil, že žalovaná podala dne [datum] vysvětlení na Policii ČR, v němž uvedla, že dne [datum] v době okolo poledne společně se synem vystoupila z autobusu na zastávce u brány. Poté, co vyšla z autobusu, tak chtěli přejít přes přechod. Vozidla zde zastavila, ale najednou se na silnici objevila motorka, kterou řídil její bývalý partner (žalobce). Žalovaná tedy přešla přes přechod a náhle se zde objevil žalobce a najel s motorkou k nim a začal na ně něco křičet, nebylo mu pořádně rozumět. Ihned odtud chtěla se synem odejít pryč, on je ale sledoval, najížděl na chodník, troubil a neustále na ně něco pokřikoval. Žalovaná se pokoušela schovat v nedalekých obchodech, ale pokaždé se opět objevil v jejich blízkosti. Pokaždé na ně křičel, ale fyzicky je nenapadl. Od té doby se žalobce neustále pohybuje v místech, kde se žalovaná se synem pohybuje. V těchto případech ale dělá, že je nezná, otočí se na druhou stranu od nich. S tou motorkou se to ještě několikrát opakovalo, několikrát se stalo, že s motorkou projel těsně okolo nohy žalované a křičel na ně. Toto jeho jednání se neustále opakuje do současné doby. Naposledy to bylo v ulici [obec], kdy se zde opět objevil na motorce a jel směrem k nim. Žalovaná se synem uskočila a on potom pokračoval ve směru na hlavní ulici [anonymizováno]. Oznámení žalované bylo oznámeno příslušnému správnímu orgánu k projednání. Z usnesení [územní celek] - [příjmení] [jméno], komise pro projednávání přestupků ze dne 20. 2. 2018, č. j. 16880/2017, soud I. stupně zjistil, že řízení vedené proti žalobci, který se měl dopustit přestupku proti občanskému soužití, spočívajícího v tom, že dne [datum] kolem poledne na [anonymizována tři slova] [příjmení] [jméno] měl něco nesrozumitelného pokřikovat na svou bývalou partnerku [jméno] [příjmení], motocyklem najíždět za ní na chodník a troubit na ni, čímž se měl dopustit úmyslného narušení občanského soužití jiným hrubým jednáním, bylo zastaveno, neboť spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému prokázáno. Z odůvodnění vyplývá, že žalovaná nebyla schopna identifikovat žádného svědka ani uvést jiný důkaz pro podporu svých tvrzení.

6. Z protokolu o jednání ze dne [datum] v 08:30 hodin sepsaného na odboru sociálních věcí a zdravotnictví [stát. instituce] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] soud I. stupně zjistil, že se k ústnímu jednání dostavila žalovaná, která uvedla, že přináší k založení do spisu dopis, který jí napsal žalobce dne [datum] a vhodil ho do schránky na chodbě panelového domu. Žalobce nemá od domu klíče, pravděpodobně tedy čekal, až někdo půjde dovnitř. Před Vánoci jí volal a řekl jí, že bude stát venku na motorce a bude jim mávat, aby synovi řekla, že to je jeho otec. Syn má bolení bříška z toho, že na něho žalobce mává. Několikrát se stalo, že na ně žalobce najížděl motorkou, syn se ho bojí. Z rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 5. 2. 2020, č. j. 30 P 450/2015-492, bylo soudem I. stupně zjištěno, že soud nahradil souhlas za matku [jméno] [příjmení] (žalovanou) k setkání a provedení pohovoru nezletilého [jméno] s psychoterapeutem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za součinnosti matky a otce, bude-li ze strany psychoterapeutky požadována a ve spolupráci s [stát. instituce] [anonymizováno] [příjmení] [jméno]. Současně byl zamítnut návrh matky na úpravu styku eventuálně zákaz styku nezletilého [jméno] s otcem. V rámci odůvodnění rozsudku je pak shrnut obsah zprávy OSPOD Brandýs nad [příjmení] - [příjmení] [jméno] ze dne [datum], v níž je (mimo jiné) uvedeno, že se otec (žalobce) snaží dlouhodobě k synovi přiblížit, ale má naprosto přesnou představu o tom, za jakých podmínek se má jejich kontakt odehrávat a není ochoten svůj názor změnit. Překážkou, kterou otec odmítá překročit, je synovo křestní jméno. Matka pak na OSPOD uvedla, že je otec pronásleduje na motorce, potkává ho denně ve městě, kdy se otec snaží synovi připomenout, byť je přímo nekontaktuje. Ze zprávy [anonymizována dvě slova] [obec] bylo zjištěno, že matka má z otce [jméno] strach, neboť např. na ně najížděl opilý v místě bydliště a [anonymizováno] [příjmení] [jméno] na motorce. Otec se vídá se synem pravidelně, když matku se synem sleduje. Ve zprávě dětské lékařky je pak uvedeno, že dle matky má nezletilý děsivé sny od té doby, co od nich otec odešel a po čase se mu začal připomínat tím, že jezdil k MŠ a najížděl na něj blízko motorkou. Rovněž v rámci svého výslechu pak matka uvedla, že ještě někdy v roce 2018 na ně otec např. číhal před MŠ, matce volal, že pojede kolem na motorce, že mu bude mávat. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2020, č. j. 101 Co 164/2020-543, byl výše citovaný rozsudek Krajského soudu ve výroku I. zrušen a řízení bylo zastaveno, neboť otec vzal svůj návrh v celém rozsahu zpět.

7. Z protokolu o jednání ve věci sp. zn. 30 P 450/2015 ze dne 13. 3. 2018 soud I. stupně zjistil, že žalobce v rámci svého výslechu uvedl, že vlastní motocykl Jawa 50. Jednou jel na motorce, potkal matku se synem, zastavil u nich a natáhl k synovi ruce a říkal mu, že je jeho tatínek. Matka ho ale táhla pryč a syn se na něho nedíval, díval se upřeně dopředu, byl celý červený. Bylo to asi 2,5 roku poté, co ho viděl naposledy. Jel do stavebnin, když se vracel zpět, potkal je znovu. Zamával, zavolal ahoj, zablikal na ně. Ještě jednou proběhlo podobné setkání u zdravotního střediska, chtěl syna pozdravit, matka ho ale táhla pryč a volala„ policia, policia.“ Poté poslala syna samotného a on utíkal směrem do města.

8. Soudem I. stupně byl proveden rovněž důkaz obsahem fotografií a videozáznamu, které žalovaná předložila na CD. Na fotografii označené číslem s koncovkou 019 je zachycen žalobce, jak sedí na lavičce pod stromem vedle starší dámy. K této fotografii žalovaná uvedla, že fotku pořizovala ze svého balkónu a je na ní zachycen žalobce, který na ni podle jejího přesvědčení číhá, až půjde v předem určenou hodinu s nezletilým ze školky. Žalobce k tomu uvedl, že je na fotografii zřejmě on, je vyfocen zezadu, a to bez jakékoliv vědomosti, že je takto focen. Na fotografii označené číslem s koncovkou 121 je zachycen žalobce, jak sedí na motorce a pravou nohu má částečně položenou na silnici. K tomuto důkazu žalovaná uvedla, že žalobce takto na ně vždy čeká. Když jdou se synem okolo něho, tak si sundá helmu a pak třeba tou motorkou to místo objíždí, aby je potkával. Žalobce k tomu uvedl, že je z fotografie zřejmé, že jede velmi pomalu, o čemž svědčí noha dotýkající se cesty. Na fotografii označené číslem s koncovkou 215 je zachycen žalobce, jak sedí na lavičce podél chodníku. K tomu žalovaná uvedla, že žalobce tam čeká, až žalovaná půjde opět pro syna do školky. Na fotografii označené číslem s koncovkou 442 je zachycen žalobce, jak stojí vedle svého motocyklu na silnici a zřejmě ho tlačí. K tomu žalovaná uvedla, že je to vyfoceno kousek od vchodu do bytu žalované.

9. K námitce žalobce, že výše uvedené důkazy (videonahrávka a fotografie) byly pořízeny nezákonně, neboť byly pořízeny bez souhlasu a vědomí žalobce, soud I. stupně uvedl, že dle § 88 občanského zákoníku není třeba svolení, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.

10. K důkazu byly dále provedeny fotografie předložené žalobcem. Na fotografiích na č. l. 111, 112, 113 jsou zachyceny tři různé ulice. K tomu žalobce uvedl, že se jedná o fotografie pořízené kolem panelového domu, ve kterém bydlí žalovaná. Z jedné strany panelového domu je nákupní ulice, podél které je asi 5 laviček, na kterých žalobce, i vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, běžně odpočívá. Z druhé strany, panelového domu, t.j. ve vnitrobloku, se žalovaný nepohybuje, neboť zde ani žádné lavičky nejsou. Na č. l. 113 je pak zachycena ulička, kde byl žalobce nafilmován žalovanou, přičemž je z fotografie patrné, že se zde žalobce nemůže pohybovat vysokou rychlostí, případně najíždět na žalovanou, což je vyloučeno samotnými rozměry ulice a rovněž i schopností žalobce motocykl ovládat. Žalovaná k tomu uvedla, že žalovaný se pohybuje i z druhé strany panelového domu, tj. ve vnitrobloku, kde lavičky ani obchody žádné nejsou. Žalovaná přitom odkazuje na místo zachycené na fotografii na čl. 113, konkrétně mezi černým a červeným vozem na této fotografii, které je již ve vnitrobloku, přičemž žalobce byl na tomto místě zachycen na fotografii pořízené žalovanou, jakož i na videu pořízeném žalovanou. Žalobce k tomu doplnil, že je pravda, že tímto místem chodí, ale chodí pouze mezi těmi dvěma domy, tzn. z boku onoho panelového domu, nechodí tedy přímo do vnitrobloku, který je z druhé strany domu, tam nemá důvod být. Uličkou zachycenou na fotografii vodí motorku, a to z důvodu, že si zkracuje cestu na hlavní komunikaci, která bývá dopravně přeplněná. Již více než rok si tudy však cestu nezkracuje a styku s žalovanou i s nezletilým synem se vyhýbá. Občas v tomto místě i odpočívá, a to na rohu, jak je vidět na té fotografii, ale nikoliv před vchodem žalované. K tomu žalovaná uvedla, že žalobce sice tlačí motocykl skrz uličku zachycenou na fotografii na čl. 113, ale vždy přitom zatočí i před vchod žalované, který jako první v pořadí z té strany a tam se třeba kouká do oken a podobně.

11. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo soudem I. stupně zjištěno, že je dcerou žalované, žalobce zná jako otce [jméno]. Ví od žalované, že žalobce ji neustále sleduje nebo je v okolí. Od té doby, co se narodil [jméno], tak žalobce neustále chodil za žalovanou, často ho potkávala s červenou taškou u paneláku. Viděla ho třeba, jak stál venku z druhé strany paneláku, dovodila, že asi čeká na žalovanou, jak jde pro [příjmení]. Jednou jí žalovaná volala vyděšená, že ji málem přejel motorkou, že na ni a na [jméno] najel s motorkou, že je málem zranil a pak odjel pryč. Ptala se jí, co má dělat. Řekla jí, ať zavolá policii. Nikdy nebyla svědkem toho, že by žalobce žalované nějak vyhrožoval nebo jí něco vytýkal, říkal apod Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud I. stupně zjistil, že je dcerou žalované, bydlí s ní. S žalobcem se nebaví, protože je pořád sleduje. Vidí ho často, když vede brášku do školy, stále někde je, někde se ochomýtá kolem jejich bytu. Sleduje je, kam jdou, je jim to všem nepříjemné, žalobce stále kouká, kam jdou, nebo následuje jejich cestu. Dříve před covidem ho vídala několikrát za týden. Bylo to i dřív, když [příjmení] odváděla do školky. Žalobce tam čekal na lavičce, koukal na ně, svědkyně pak chodila jinou cestou, aby nemusela jít kolem něj. Žalobce vždy pouze stojí nebo sedí, nikdy ji neoslovil, ani [příjmení]. O žádném konfliktu či rozhovoru neví, pouze od žalované slyšela o tom incidentu s motorkou, že měl na ni žalobce najíždět s tím, že žalovaná se bála, aby to neudělal znovu. Žalobce naposledy viděla asi před 2 - 3 týdny, když odváděla [příjmení] do školy, on šel cestou do školy, svědkyně šla ze školy. Dále ho často vidí z balkonu, jak tam dole sedí a kouká směrem k nim, pouze je pozoruje.

12. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud I. stupně zjistil, že žalovaná je její teta. Vztah k žalobci nemá žádný, osobně ho nezná. Jednou byla venku, jela pryč, bývalý manžel ji odvážel a pomáhal jí nakládat věci. Žalovaná se vracela se synem od doktora. V tom okamžiku zrovna přijel žalobce, jel na motorce, svědkyně viděla, jak přijel přímo před žalovanou s dítětem, žalovaná se lekla. Bývalý manžel to viděl taky. Mohlo to být tak čtyři roky nazpět, bylo to na podzim. Žalovaná se synem šli od zastávky, přijeli autobusem a vystoupili. Aby se dostala do bytu, musela jít trochu oklikou kolem obchodu. Od té zastávky šla jakoby ke křižovatce, protože musela přejít silnici. Na té křižovatce se to stalo. Svědkyně byla od nich vzdálena asi 5 metrů. Najednou uslyšela zvuk motorky, podívala se směrem na žalovanou, z levé strany přijel žalobce, byl to okamžik, hned jel dál, přitom něco žalované říkal, ale nezastavil se, pouze projel, ani nepřibrzdil. Co říkal, svědkyně neví. Jestli by ji porazil, těžko říct, ale trochu to tak vypadalo, protože jel těsně před nimi. V místě křížení není přechod. Potkali se přímo na té cestě v momentě, kdy žalovaná přecházela. Najednou přijel žalobce a místo, aby jí dal přednost, tak projel před nimi. Žalovaná se synem se trochu zastavili, byli ve vzdálenosti cca 1-2 metry od motorky. Žalobce vůbec nezpomalil, jel plynule pořád stejnou rychlostí do 50 km/hod. Svědkyně z toho byla trochu v šoku. Pak o tom mluvili s žalovanou, ona jí říkala, že to nebylo poprvé, že je žalobce otravuje. Žalobce měl na hlavě helmu. Svědkyně ho identifikovala přes bývalého manžela, který žalobce poznal. Také žalovaná jí říkala, že to byl žalobce. Sama by ho nepoznala, protože ho do té doby nikdy neviděla. I přes tu helmu bylo vidět trochu do obličeje žalobce. Kromě tohoto incidentu neviděla žalobce při kontaktu s žalovanou či [příjmení] v jiných případech.

13. Z účastnické výpovědi žalované soud I. stupně zjistil, že s žalobcem mají společného syna, ale společně nikdy nebydleli, nevedli společnou domácnost. Od porodu syna vznikaly problémy, kdy si žalobce vždy něco usmyslil, pak si to rozmyslel. Žalobce 4x žádal o úpravu styku se synem, pak to vždy vzal zpět. Poté, co se syna vzdal, tak je pořád vyhledával, čekával na ně, chodil za nimi, potom si pořídil tu motorku. Tím začaly problémy, které hlásila na sociálce, podávala to písemně. Ve městě je několikrát naháněl na motorce, málem je i přejel. [příjmení] se potom i bál jít do školky, bolelo ho bříško, říkal, že toho pána na motorce se bojí. Žalobce vždycky křičí„ já jsem tvůj tatínek“ a troubí na ně. Žalobce byl i u synova doktora, že mu prý žalovaná dává nějaké jedy, což nebyla pravda. Postupem času musela i vyměnit lékaře kvůli častým návštěvám žalobce. Kvůli té motorce byla na policii, oni říkali, že když se bude cítit v ohrožení, tak přijedou. Jednou zase jel blízko nich, tak už toho měla dost a zavolala policii, on pak ale odjel. Poslední incident byl ten u jejich domu, jak popisovala svědkyně [příjmení], on tam s tou motorkou neměl co dělat, protože ta cesta je pouze pro auta. Pak šla podat vysvětlení na policii, že se ho bojí. Nic se nezjistilo, takže jezdil a chodil k nim dál, ale málo kdy mohla pořídit důkaz, protože hned zas odešel nebo odjel. Domlouvala mu, že dítě se ho bojí, ať v tom nepokračuje, ale nepomohlo to. Je tam u nich pořád, posedává tam třeba na lavičce, pozoruje je, potkává ho pořád. K onomu incidentu s motorkou uvádí, že byla u doktora, přijeli do [anonymizováno], obešla obchůdek, je tam taková cesta na sídliště, vstoupila na cestu, on tam zpoza paneláku vyjel, asi ji viděl, jak jde od autobusu, jel jakoby k jejímu vchodu, musela ucuknout, kdyby neucukla, tak je snad nabral. Jel jako blázen, ani nepřibrzdil, nezpomalil.

14. Z takto zjištěného skutkového stavu vycházel soud I. stupně při svém rozhodování. Shrnul, že v projednávané věci se žalobce cítil dotčen na svém právu na ochranu jeho pověsti a důstojnosti, když se musel bránit nepravdivému trestnímu oznámení žalované. Naproti tomu žalovaná argumentovala tím, že vykonávala pouze své právo oznámit podezření z trestného činu na Policii ČR.

15. Při právním posouzení pak vycházel z ustanovení § 81 a 82 občanského zákoníku a ustanovení § 2910 a 2951 občanského zákoníku. Uvedl, že z judikatury lze dovodit závěr, že na závěr, že na osoby podávající trestní oznámení se vztahuje vyšší míra ochrany z hlediska této odpovědnosti než v rámci běžné komunikace, neboť podání trestního oznámení je výrazem petičního práva chráněného Listinou základních práv a svobod, tedy práva obracet se na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společenského zájmu.

16. Uzavřel, že se žalované podařilo provedenými důkazy prokázat, že výroky učiněné v rámci trestního oznámení podávaného žalovanou na žalobce, resp. obdobné výroky učiněné v rámci oznámení na orgán sociálně-právní ochrany dětí, nebyly zneužitím petičního práva, neboť vycházely v obecné rovině z reálného základu, kdy bylo přinejmenším prokázáno, že chování žalobce není z hlediska fungování vztahů mezi účastníky a jejich nezletilým synem zcela standardní, pročež bylo na příslušných státních orgánech, aby předmětné chování žalobce vyšetřily a vyhodnotily. Pokud jde o výroky žalované týkající se sledování žalované a jejího syna žalobcem, soud I. stupně odkázal na výpovědi svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které shodně uvedly, že se žalobce velmi často a cíleně pohyboval v přítomnosti žalované a její rodiny, včetně nezletilého syna účastníků, vídaly ho, jak stojí u panelového domu, kde žalovaná bydlí, opakovaně ho potkávaly, když vedly nezletilého do školy či k lékaři. Výskyt žalobce v okolí bydliště žalované prokazují i fotografie a videonahrávka pořízená žalovanou. Z videonahrávky předložené žalovanou je však zřejmé, že žalobce se svým motocyklem zabočil i přímo do vnitrobloku a zastavil v místě, kde se nachází vchod do panelového domu. Na základě skutkových zjištění lze mít přinejmenším za prokázané, že žalobce záměrně vyhledával přítomnost žalované či její dcery a nezletilého syna, byť je nikterak přímo nekontaktoval. Soud má za to, že takové jednání žalobce by každá osoba s průměrným intelektem mohla vyhodnotit jako sledování či podivné až nebezpečné chování. Soud má tedy za to, že žalovaná mohla výše uvedené chování žalobce vyhodnotit jako sledování, přičemž bylo jejím právem toto své podezření sdělit orgánům státní správy, aby chování žalobce prošetřily. Není pak v poměrech projednávané věci (řízení o ochraně osobnosti) relevantní, jak orgány státní správy s podáním žalované naložily a zda dospěly k závěru o protiprávním jednání žalobce.

17. Co se týče tvrzení žalované, že žalobce měl na ni a nezletilého syna najíždět motocyklem, zde soud I. stupně vychází z výpovědi svědkyně [příjmení], která předmětný incident podrobně popsala, přičemž i v tomto případě lze dospět k závěru, že žalovanou v rámci výkonu petičního práva opravňovalo, aby jízdu žalobce na motocyklu vyhodnotila jako najíždění, neboť se přinejmenším jednalo o jízdu nezodpovědnou a nikoli náhodnou.

18. Soud I. stupně po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žalovaná svými výroky nezasáhla do práva žalobce na ochranu osobnosti, neboť bylo jejím právem obrátit se na státní orgány, aby chování žalobce, které v žalované vyvolávalo obavy, prošetřily, přičemž soud má za to, že žalovaná nezneužila své petiční právo na úkor žalobce, neboť nepoužila žádné vulgární či silně expresivní výrazy a obsah jejího oznámení byl založen na pravdivém základě. Svá tvrzení navíc oznámila pouze státním orgánům, přičemž pracovníci těchto orgánů podléhají povinnosti mlčenlivosti, tvrzení žalované tak nebyla veřejně šířena. Proto žalobu v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.

19. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V něm namítal, že se žalobou z titulu práva na ochranu cti a důstojnosti domáhal omluvy a náhrady nemajetkové újmy formou finanční satisfakce, neboť žalovaná opakovaně zasahovala do jeho osobnostních práv tím, že na něho podávala účelově zcela smyšlená obvinění, uváděla nepravdivé informace učitelkám mateřské školy, kam docházel nezletilý syn účastníků [jméno] a též na oddělení sociálně právní ochrany dětí. Stejně nepravdivě a účelově způsobem, který vybočoval z obecně uznávaných pravidel slušnosti, popisovala žalovaná chování žalobce svým příbuzným. Samo uvedení nepravdivých údajů, dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, dotýkající se jeho osobnosti, zakládá zpravidla neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti. Projevy nesmí vybočit z obecně uznávaných pravidel slušnosti a právu na svobodu projevu nesmí být bezdůvodně dána přednost před právem na čest a lidskou důstojnost, přičemž důkazní břemeno pravdivosti dehonestujících tvrzení dopadá na žalovanou. Od těchto ustálených pravidel se soud I. stupně významně odchýlil a ochranu osobnostních práv žalobci nepřiznal, ačkoliv opakovaně žalobce poukazoval na svůj věk, občanskou bezúhonnost a zdravotní stav. Všechny tyto atributy byly chováním žalované poškozeny. Svědkyně [jméno] [příjmení], která je dcerou žalované, uváděla skutečnosti, které zná tzv.„ z druhé ruky“ od své matky. Uvedla, že nikdy nebyla svědkem toho, že by žalobce její matku nějak verbálně napadal či jinak ohrožoval. Žalobce zdůrazňoval, že mu žádným relevantním rozhodnutím nebylo zakázáno, aby se zdržoval v okolí bydliště žalobkyně, v okolí školy, kam dochází jeho syn a podobně. Svědkyně [jméno] [příjmení], která je též dcerou žalované, uvedla, že potkává žalobce, když například vede bratra [jméno] (syna žalobce) do školy a že za nimi žalobce kouká, což je jí nepříjemné. Svou zaujatost vůči žalobci pak stvrdila tím, že uvedla, že bratra (syna žalobce) vodila schválně jinudy, aby ho žalobce jako otec nemohl spatřit. Potvrdila ale, že žalobce nikdy jí ani syna neoslovil, ani je nikterak neobtěžoval. Informace o incidentu s motorkou má pouze zprostředkované od matky (žalované). Svědkyně [jméno] [příjmení], která je tetou žalované, uvedla, že žalobce osobně nezná, přesto uvedla, že před čtyřmi lety byla svědkem toho, že žalovaná vystoupila ze synem z autobusu a že je měl žalobce ohrožovat na motorce tak, že jel těsně za nimi a pak je měl předjet rychlostí asi 50 km/hod. Tato výpověď je naprosto nelogická. Kromě toho svědkyně z místa, kde se měla nacházet, nemohla vidět na místo, kterým měl projíždět žalobce, neboť jí ve výhledu bránila protější budova. Žalobce navíc poukazuje na to, že svědkyní popisovaný incident s motorkou je nóvum, které žalobkyně nikdy v minulosti ve svých podání a oznámeních neuváděla. Příbuzenský poměr všech tří svědkyň k žalované sice nezakládá nezpůsobilost svědčit, ale soud má povinnost vzít tento poměr v úvahu, neboť jejich věrohodnost je nesporně významně nižší než v případě zcela nezaujatých osob a v odůvodnění svého rozhodnutí by se měl soud I. stupně s touto věrohodností respektive nevěrohodností vypořádat, což se v tomto konkrétním případě nestalo, Žalobce se cítil a cítí dotčen na svém právu na ochranu pověsti a důstojnosti, když se musel bránit nepravdivým trestním oznámením, podáním, informacím a pomluvám ze strany žalované a toto jeho právo mu nebylo napadeným rozsudkem přiznáno. Chování žalované vůči žalobci soud I. stupně svým rozhodnutím ospravedlnil, ačkoliv je zřejmé, že šlo o chování účelové, namířené proti žalobci, dehonestující a urážející jeho osobu. Žalobkyně se svým chováním snaží žalobce znemožnit jako osobu a zejména jako otce jejich společného nezletilého syna, a to nejen v očích veřejnosti, ale v očích celé její rodiny, nezletilého nevyjímaje. Žalobce má oprávněnou obavu z toho, že žalovaná v budoucnu, pokud odvolací soud k jeho odvolání rozhodnutí soudu I. stupně nezmění, s tímto bude seznamovat syna, aby ho přesvědčila o tom, že jeho otec se vůči ní i vůči němu choval nevhodným a zavrženíhodným způsobem. Žalovaná takto zneužila své petiční právo na jeho úkor. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek prvního stupně změnil tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno a žalobci budou přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů.

20. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání uváděla, že soud prvého stupně dospěl ke správnému závěru, že žalovaná svými výroky nezasáhla do práva žalobce na ochranu osobnosti, neboť bylo jejím právem obrátit se na státní orgány, aby chování žalobce, které v ní vyvolávalo obavy, prošetřily. Žalovaná nezneužila své petiční právo na úkor žalobce, nepoužila žádné vulgární výrazy a obsah jejího oznámení byl založena na pravdivém základě. Navíc žalovaná své obavy oznámila pouze státním orgánům, přičemž pracovníci těchto orgánů mají povinnost mlčenlivosti a tvrzení žalované tak nebyla šířena veřejně. Žalovaná se nedopustila žádného excesu, nejednalo se o více podaných oznámení, nepodávala proti rozhodnutí policie opravné prostředky, ani vůči žalovanému v oznámení nepoužila např. žádné hanlivé výrazy. Navíc ani sama nezahájila přestupkové řízení, jak je uvedeno v žalobě, to bylo zahájeno postoupením věci policií. Žalovaná hlásila incidenty mezi žalobcem a žalovanou týkající se jejich společného nezl. syna na OSPOD opakovaně již v roce 2016, sám OSPOD jí doporučil, aby se obrátila na policii. S oznámením na policii se pak žalovaná obrátila až následující rok, a to [datum]. Žalovaná též poukazovala na to, že žalobce se v žalobě domáhal ochrany proti výrokům, které měla učinit na Policii ČR a v přestupkovém řízení. Tyto výroky však obsahem oznámení žalované na policii nejsou. Soud I. stupně též dospěl ke správným závěrům, že žalované se podařilo prokázat, že výroky učiněné v rámci trestního oznámení, resp. obdobné výroky učiněné v rámci oznámení na orgán sociálně – právní ochrany dětí nebyly zneužitím petičního práva, neboť vycházely z reálného základu, kdy bylo přinejmenším prokázáno, že chování žalobce není z hlediska fungování vztahů mezi účastníky a jejich nezletilým synem zcela standardní. Sám žalobce při jednání Okresního soudu Praha – východ dne [datum] ve věci péče o nezletilého (sp. zn. 30 P 450/2015) potvrdil, že se s motorkou uvedený den opakovaně nacházel v blízkosti žalované a nezletilého syna. O tom, jak se žalobce chová k žalované a jejich společnému synovi, vypověděli svědkyně a to, že se žalobce často vyskytuje v blízkosti bydliště žalované, bylo zjištěno i z předložených fotografií. V souvislosti s projednávanou žalobou, kterou se žalobce domáhá ochrany osobnosti, je nutné poukázat na chování samotného žalobce. Žalobce opakovaně podává k soudu návrhy ve věci nezletilého syna, poté je zase bere zpět z různých důvodů (např. z důvodu nenávisti ke jménu syna se se synem nechtěl již vídat, soudem nařízení asistovaný styk se synem žalobce odmítl z důvodu, že styk soud nařídil v zařízení katolické charity a katolická církev upálila [anonymizováno] [jméno] [příjmení]). Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení. Pokud žalobce uváděl, že jsou na jeho straně důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení, pak žalovaná namítala, že žalobce v žádném případě není nemajetný. Vlastní 3 rodinné domy v [obec] [anonymizována tři slova] [příjmení] ([adresa], [adresa] a [adresa]), z nichž minimálně 2 z nich pronajímá. Dále je vlastníkem domu [adresa] v [obec], dále vlastní zemědělské pozemky, jeho příjmy tvoří vedle starobního důchodu i příjmy z pronájmu zemědělských pozemků. Při rozhodování o výživném měl na účtu úspory ve výši 600.000 Kč. Rovněž zdravotní stav žalobce není tak špatný, jak uvádí v odvolání. Žalovaná zejména poukazuje na to, že žalobce jezdí na motorce a všechny záležitosti si ve městě zařizuje sám.

21. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

22. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

23. Po právní stránce soud I. stupně správně posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník).

24. Podle ustanovení § 81 odst. 1 občanského zákoníku chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

25. Podle ustanovení § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

26. Podle ustanovení § 82 odst. 1 citovaného zákona člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

27. Podle ustanovení § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

28. Podle ustanovení § 2951 odst. 2 občanského zákoníku nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

29. Podle čl. 18 Listiny základních práv a svobod je petiční právo zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.

30. Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a neoprávněností (protiprávností) zásahu. Nenaplněním jakékoliv z těchto podmínek se vylučuje možnost vzniku této odpovědnosti.

31. Některé zásahy, byť zdánlivě odporují objektivnímu právu, přesto nelze posuzovat jako neoprávněné, neboť existují okolnosti vylučující neoprávněnost zásahu. O neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby nejde mj. tehdy, kdy je zásah dovolen (resp. předpokládán) zákonem, pokud tak nejsou překročeny zákonem stanovené meze. Jde o situaci, kdy nad individuální zájmy jednotlivých fyzických osob, do jejichž osobnosti je zasahováno, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší zvláštní veřejný zájem. Takový zásah do osobnostních práv zůstává povoleným za předpokladu, že se stal přiměřeným způsobem a zároveň není-li v rozporu s takovými oprávněnými zájmy fyzické osoby, na kterých třeba s ohledem na zajištění elementární úcty k důstojnosti její osobnosti za všech okolností bezpodmínečně trvat. Jedním z důvodů vylučujících protiprávnost zásahu do osobnostních práv je okolnost, že k zásahu došlo v rámci přiměřeného hájení chráněných zájmů, ať vlastních, či cizích nebo veřejných, při výkonu zákonem stanoveného subjektivního práva nebo plnění zákonem uložené povinnosti. Tato licence ovšem není dána tam, kde se jednající při posuzovaném zásahu proti osobnostním právům fyzické osoby dopustí excesu. O exces může jít v případě trestního oznámení např. tehdy, jestliže v něm podatel uvádí takové skutečnosti, o kterých ví, že jsou nepravdivá, a to s jediným cílem způsobit osobě, proti které oznámení směřuje, újmu.

32. Petiční právo je ústavně zaručeno a uplatněno po právu jen za předpokladu, že (neoprávněně) nezasahuje do jiných základních práv. Je-li proto petiční právo zneužito, jde o neoprávněný zásah do osobnosti druhého (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1623/2005).

33. V přezkoumávaném případě lze přisvědčit soudu I. stupně, že v jednání žalované spočívajícího v podání trestního oznámení nelze spatřovat protiprávní jednání a není tak naplněna jedna ze základních podmínek vzniku odpovědnosti za škodu. Ze strany žalované nejde o zneužití jejího petičního práva. Podáním trestního oznámení totiž žalovaná hájila svá práva a chráněné zájmy, když využila práva obrátit se na orgány činné v trestním řízení s podezřením, že byl na její úkor spáchán trestný čin. Trestní oznámení se přitom zakládalo na reálném základě, když z chování žalobce, který se velmi často vyskytoval v blízkosti jejího bydliště, ale i v místech, kudy chodila se synem, mohla nabýt dojmu, že jde ze strany žalobce o nebezpečné sledování. To, že se žalobce v těchto místech často vyskytoval, přitom vyplynulo nejen z výpovědi žalované a svědkyň, ale připustil to i sám žalovaný. Vzhledem k tomu, že se žalobce vyskytoval v blízkosti její a jejího syna s poslední době na motocyklu, mohlo to vzbudit její obavy, že žalobce se snaží na ně najíždět. To, že chování žalobce mohlo v žalované vzbudit tyto reálné obavy, potvrdil ostatně i sám žalobce ve své výpovědi v řízení vedeném u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. sp. zn. 30 P 450/2015 uvedl, že se s motorkou nacházel v blízkosti žalované a syna účastníků, že dokonce v těsné blízkosti u chodníky, po kterém šli, zastavil a že okolo nich projel i zanedlouho cestou zpět. Obavy žalované se tak zakládaly na reálném základě, nejednalo se o žádné úmyslné a bezdůvodné osočování žalobce. Nejednalo se z její strany o tvrzení vědomě nepravdivá, jimiž by žalobkyně sledovala jediný cíl, a to způsobit újmu žalobci. Posouzení, zda popsané jednání žalobce, k němuž skutečně došlo, naplňovalo znaky skutkové podstaty trestného činu či přestupku, bylo otázkou právního posouzení, která byla řešena příslušnými orgány.

34. Obdobná byla situace v případě oznámení žalované u orgánu sociálně právní ochrany dětí, kde se žalovaná snažila hájit zájmy nejen své, ale i nezletilého syna účastníků. Každopádně lze přisvědčit soudu I. stupně v tom, že chování žalovaného, který v případě, že má skutečný zájem na styku se svým synem, místo aby podal návrh na úpravu styku s ním a vyčkal rozhodnutí soudu, snaží se dostat do blízkosti syna tím, že se pohybuje v místech, kde se jeho syn vyskytuje, je přinejmenším nestandartní a může v žalované vzbuzovat obavy zejména o nezletilého.

35. Ke kolizi petičního práva a práv z titulu ochrany osobnosti se dále vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 30 Cdo 1623/2005 ze dne 31. ledna 2006, v němž přijal a odůvodnil názor, že petiční právo je ústavně zaručeno a uplatněno po právu jen za předpokladu, že (neoprávněně) nezasahuje do jiných základních práv. Je-li proto petiční právo zneužito, jde o neoprávněný zásah do osobnosti druhého (obdobě srovnej publikaci Karel Knap, Jiří Švestka a kol., Ochrana osobnosti podle občanského práva, Linde Praha, a.s., 2004, str. 157).

36. Oznámení žalované nebyla činěna opakovaně, žalovaná v nich nepoužívala hrubé, expresivní či dehonestující výrazy na adresu žalobce, proto ani v tomto ohledu nelze shledat její úmysl žalobce poškodit a petiční právo tímto způsobem zneužít.

37. Protože nebyla naplněna hned první z podmínek vzniku občanskoprávní odpovědnosti za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby, které musí být splněny kumulativně, bylo by nadbytečné zabývat se dalšími podmínkami.

38. Přesto nad rámec výše uvedeného je třeba souhlasit se závěrem soudu I. stupně o tom, že svá oznámení učinila žalovaná pouze na Policii ČR a u orgánu sociálně právní ochrany dětí, jejichž pracovníci jsou vázáni povinností mlčenlivosti a nemohlo tak dojít ke zveřejnění jejích informací a tudíž k zásahu do cti a důstojnosti žalobce.

39. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v jeho závislém nákladovém výroku II.

40. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 o.s. ř. podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v něm úspěšné žalované jejich náhradu v celkové výši 9 807 Kč za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, 2 režijní paušály po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu, cestovné k jednání u odvolacího soudu ve výši 705 Kč a náhradu za ztrátu času za 6 půlhodin po 100 Kč. K nákladům řízení náleží rovněž 21% DPH ve výši 1 702 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.

Poučení