6 C 45/2020

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Bartošem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této části od 11. 3. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žaloba o písemné vyjádření omluvy ve znění: „ Omlouvám se tímto panu [celé jméno žalobce] a beru zpět své výroky týkající se nebezpečného chování pana [celé jméno žalobce], sledování a najíždění na mne a syna motocyklem.“ se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 46 981 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se z titulu ochrany osobnosti domáhal omluvy a náhrady nemajetkové újmy formou finanční satisfakce v částce 20 000 Kč s tím, že žalovaná zasáhla do jeho osobnostních práv, když podala na žalobce zcela smyšlené obvinění na Policii ČR a též zahájila související řízení před přestupkovou komisí Města Brandýs nad Labem, v němž označila chování žalobce za„ podivné až nebezpečné“, přičemž„ jeho ostentativní sledování jejich rodiny vyúsťuje v poslední době sledováním a pronásledováním na motocyklu, s kterým již několikráte na nás najížděl a najíždí i na autobusových zastávkách.“ Dále uvedla, že žalobce měl dne 19. 7. 2017 na žalovanou nesrozumitelně pokřikovat a motocyklem najíždět na žalovanou a na chodník, troubit na žalovanou. Dále oznámila v mateřské školce, [ulice a číslo], Brandýs nad Labem, že žalobce nemá dostávat žádné informace o jejich nezletilém synovi [jméno] a rovněž sdělila Městskému úřadu v Brandýse nad Labem, že syn má bolení bříška, když vidí otce a že se ho bojí. To je však v rozporu se zprávou mateřské školy, která na nezl. [jméno] neshledala přítomnost žádných symptomů rozlady, pokud uviděl svého otce a rovněž v rozporu s rozhodnutím Města Brandýs nad Labem. Nepravdivá sdělení se pak objevují také ve zprávě dětské lékařky nezletilého ze dne 28. 11. 2019, kdy ve sdělení OSPOD je uvedeno, že matka udává, že žalobce jezdil k mateřské škole a najížděl na dítě blízko motorkou. Uvedená kritika žalobce se však nezakládá na pravdivých tvrzeních, sama žalovaná své domněnky nijak neodůvodňuje, nadto byla ze strany žalované zcela jednoznačně překročena míra obecné slušnosti. Tato nepravdivá tvrzení žalované negativně ovlivnila pověst žalobce, snížila jeho důstojnost a vážnost, neboť byl nucen neustále se v očích veřejnosti ospravedlňovat. Žalobce byl vystaven nepříjemnému vyšetřování, resp. výslechu v rámci přestupkového řízení, dále se musel dostavit i na odbor sociálních věcí a zdravotnictví, kde podával vysvětlení k oznámení žalované. V tvrzení žalované byl přitom obsažen i náznak možného spáchání trestného činu ublížení na zdraví žalobce. S tvrzeními žalované pak byli seznámeni i zaměstnanci Policie ČR a města Brandýs nad Labem. Z výše uvedených důvodů žalobce požaduje omluvu a finanční satisfakci, neboť je s ohledem na jeho věk zranitelnou osobou.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Uvedla, že s žalobcem mají společného syna [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození]. Rodiče však spolu nežijí a mají problém se na péči o syna domluvit. Žalobce několikrát podal k soudu návrh na úpravu styku se synem, který pak vždy vzal zpět. Dále není pravdou, že by žalovaná zahájila řízení před přestupkovou komisí Města Brandýs nad Labem. Toto přestupkové řízení bylo zahájeno z úřední povinnosti postoupením věci z Policie ČR, na kterou se žalovaná obrátila z důvodu obav o zdraví sebe i syna. Pokud žalovaná podala oznámení na policii, pak se jedná o řízení neveřejné, ke kterému nemá veřejnost přístup. Pokud by se tedy vůbec jednalo o zásah do osobnostních práv žalobce, pak tento zásah nebyl způsobilý přivodit žalobci újmu tím, že by snížil čest u jiných lidí a tím ohrozil vážnost postavení žalobce a jeho uplatnění ve společnosti. Žalovaná dále namítá, že se nemůže jednat o zásah do osobnostních práv, pokud se jedná o výkon zákonem přepokládaných oprávnění. Předmětným jednáním vykonávala žalovaná subjektivní právo stanovené zákonem, přičemž v jednání žalované není možné ani najít případný exces. Žalovaná nepoužila k hájení svých zájmů nepřiměřené prostředky a neužila ve vztahu k žalobci žádné expresivní ani hanobící výrazy. Nejednalo se o větší počet opakovaných oznámení (která by se např. dala označit jako šikanózní). V oznámení také žalovaná neuváděla žádná nepravdivá tvrzení. Přestože se žalobce od srpna 2015 z vlastního rozhodnutí s nezletilým nestýkal, žalovanou se synem venku záměrně vyhledával a snažil se neustále být v jejich blízkosti. V červenci 2017 se pak žalobce venku objevoval na motorce, kdy se snažil k žalované se synem přiblížit na motorce. Poté se tato situace několikrát opakovala, žalobce žalovanou se synem venku vyhledával, opakovaně na ně najížděl motorkou, na syna vykřikoval„ já jsem tvůj tatínek“ a jiné nesrozumitelné výrazy. Syn byl z chování žalobce vystresovaný a bál se ho. Když se incident s motorkou znovu stal dne 14. 9. 2017, obrátila se žalovaná na Policii ČR, kde podala vysvětlení k této věci. Dne 18. 10. 2017 žalovaná incidenty ze strany žalobce písemně nahlásila i na OSPOD.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti.

4. Z oznámení učiněného žalovanou dne 18. 10. 2017 soud zjistil, že navazuje na předchozí několikerá upozornění na podivné až nebezpečné chování žalobce. Jeho ostentativní sledování jejich rodiny vyúsťuje v poslední době sledováním a pronásledováním na motocyklu, se kterým už několikrát na ně najížděl. Najíždí na ně i na autobusových zastávkách, chodnících i na ulici, kde bydlí a mají zde vchod do domu. Najíždí na ně s troubením a křikem (já jsem tvůj tatínek a další nesrozumitelné výkřiky), při tom mává rukama a nevěnuje se řízení. Připadá jí, že žalobce je při tomto jednání pod vlivem alkoholu. Syn je z těchto situací vždy vyděšený a vystresovaný. Žalobce je v Brandýse několikrát denně i bez motocyklu v jakoukoliv dobu. Tímto jednáním omezuje jejich osobní svobodu. Když se před nimi krátce objeví, nasadí si sluneční brýle, otočí se, aniž by syna pozdravil, dělá, že je nezná a utíká pryč. Syn si na žalobce již nepamatuje a bojí se ho, proto prosí o sjednání nápravy, aby syn nebyl nadále vystavován těmto stresujícím situacím. S těmito fakty obeznámila i Policii ČR.

5. Z usnesení města Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, komise pro projednávání přestupků ze dne 20. 2. 2018, č. j. 16880/2017, soud zjistil, že řízení vedené proti žalobci, který se měl dopustit přestupku proti občanskému soužití, spočívajícího v tom, že dne 19. 7. 2017 kolem poledne na Mariánském náměstí ve Staré Boleslavi měl něco nesrozumitelného pokřikovat na svou bývalou partnerku [jméno] [celé jméno žalované], motocyklem najíždět za ní na chodník a troubit na ni, čímž se měl dopustit úmyslného narušení občanského soužití jiným hrubým jednáním, bylo zastaveno, neboť spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému prokázáno. Z odůvodnění vyplývá, že žalovaná nebyla schopna identifikovat žádného svědka ani uvést jiný důkaz pro podporu svých tvrzení. Při absenci jakýchkoliv důkazů a při uplatnění zásady in dubio pro reo rozhodla komise ve prospěch žalobce.

6. Z protokolu o jednání ze dne 4. 2. 2019 v 08:30 hodin sepsaného na odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu v Brandýs nad Labem – Stará Boleslav soud zjistil, že se k ústnímu jednání dostavila žalovaná, která uvedla, že přináší k založení do spisu dopis, který jí napsal žalobce dne 8. 1. 2019 a vhodil ho do schránky na chodbě panelového domu. Žalobce nemá od domu klíče, pravděpodobně tedy čekal, až někdo půjde dovnitř. Před Vánoci jí volal a řekl jí, že bude stát venku na motorce a bude jim mávat, aby synovi řekla, že to je jeho otec. Syn má bolení bříška z toho, že na něho žalobce mává. Několikrát se stalo, že na ně žalobce najížděl motorkou, syn se ho bojí.

7. Z rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 5. 2. 2020, č. j. 30 P 450/2015-492, bylo zjištěno, že soud nahradil souhlas za matku [jméno] [celé jméno žalované] (žalovanou) k setkání a provedení pohovoru nezletilého [jméno] s psychoterapeutem Mgr. [jméno] [příjmení] za součinnosti matky a otce, bude-li ze strany psychoterapeutky požadována a ve spolupráci s Městským úřadem Brandýs nad Labem – Stará Boleslav. Současně byl zamítnut návrh matky na úpravu styku eventuálně zákaz styku nezletilého [jméno] s otcem. V rámci odůvodnění rozsudku je pak shrnut obsah zprávy OSPOD Brandýs nad Labem - Stará Boleslav ze dne 8. 11. 2019, v níž je (mimo jiné) uvedeno, že se otec (žalobce) snaží dlouhodobě k synovi přiblížit, ale má naprosto přesnou představu o tom, za jakých podmínek se má jejich kontakt odehrávat a není ochoten svůj názor změnit. Překážkou, kterou otec odmítá překročit, je synovo křestní jméno. Matka pak na OSPOD uvedla, že je otec pronásleduje na motorce, potkává ho denně ve městě, kdy se otec snaží synovi připomenout, byť je přímo nekontaktuje. Ze zprávy Arcidiecézní charity Praha se pak podává, že matka má z otce [jméno] strach, neboť např. na ně najížděl opilý v místě bydliště a ve Staré Boleslavi na motorce. Otec se vídá se synem pravidelně, když otec matku se synem sleduje. Ve zprávě dětské lékařky je pak uvedeno, že dle matky má nezletilý děsivé sny od té doby, co od nich otec odešel a po čase se mu začal připomínat tím, že jezdil k MŠ a najížděl na něj blízko motorkou. Rovněž v rámci svého výslechu pak matka uvedla, že ještě někdy v roce 2018 na ně otec např. číhal před MŠ, matce volal, že pojede kolem na motorce, že mu bude mávat.

8. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2020, č. j. 101 Co 164/2020-543, byl výše citovaný rozsudek Krajského soudu ve výroku I. zrušen a řízení bylo zastaveno, neboť otec vzal svůj návrh v celém rozsahu zpět.

9. Z protokolu o jednání ve věci sp. zn. 30 P 450/2015 ze dne 13. 3. 2018 soud zjistil, že žalobce v rámci svého výslechu uvedl, že vlastní motocykl Jawa 50. Jednou jel na motorce, potkal matku se synem, zastavil u nich a natáhl k synovi ruce a říkal mu, že je jeho tatínek. Matka ho ale táhla pryč a syn se na něho nedíval, díval se upřeně dopředu, byl celý červený. Bylo to asi 2,5 roku poté, co ho viděl naposledy. Jel do stavebnin, když se vracel zpět, potkal je znovu. Zamával, zavolal ahoj, zablikal na ně. Ještě jednou proběhlo podobné setkání u zdravotního střediska, chtěl syna pozdravit, matka ho ale táhla pryč a volala„ policia, policia.“ Poté poslala syna samotného a on utíkal směrem do města.

10. Dále byl proveden důkaz přehráním videonahrávky označené na DVD založeném stranou žalovanou jako soubor číslo 20190828 – 142246. Na videonahrávce je zezadu zachycen žalobce, jak tlačí svůj motocykl úzkou ulicí, která je z levé strany lemována panelovým domem, následně odbočuje doleva, kde před panelovým domem zastavuje. Žalovaná na něho zdálky volá:„ co chceš“, žalobce se na ni otočí a zamává na ni rukou. Poté nasedá na svůj motocykl, čímž záznam končí. Žalobce k tomuto důkazu uvedl, že se jedná se o střed města, roh náměstí, kde se často pohybuje a krátí si cestu vedením motorky uličkou, kde platí zákaz jízdy. Pohybuje se v tomto místě skoro denně, jedná se o nákupní ulici. Bez motorky se po operaci neobejde, využívá i laviček umístěných v místě, na kterých odpočívá. Žalovaná k tomu uvádí, že na videonahrávce je zachyceno, jak žalobce zahýbá doleva k jejímu vchodu, je to slepá ulice, žalobce tam nemá co dělat. Tam, kde žalobce zastavil, je přímo její vchod. Z videonahrávky je tedy podle žalované patrné, že žalobce šel k jejímu vchodu, před ním zastavil, když ji uviděl, tak dělal, jakoby se nic nedělo. Chvíli tam stál, pak si nasadil helmu a vracel se směrem zpátky na cestu. Žalobce k tomu uvádí, že z nahrávky je patrno, že jde směrem do sídliště, odbočí na vedlejší silnici, tam si odpočine, přičemž to není přímo u vchodu do paneláku, kde bydlí žalovaná. Poté, co si odpočinul, se otočil a odjel. Na tom sídlišti má i svého dobrého celoživotního známého - spolužáka a paní, která mu opravuje oděv a další lidí, které zná.

11. Dále byly k důkazu provedeny fotografie, které žalovaná předložila na CD. Na fotografii označené číslem s koncovkou 019 je zachycen žalobce, jak sedí na lavičce pod stromem vedle starší dámy. K této fotografii žalovaná uvedla, že fotku pořizovala ze svého balkónu a je na ní zachycen žalobce, který na ni podle jejího přesvědčení číhá, až půjde v předem určenou hodinu s nezletilým ze školky. Žalobce k tomu uvedl, že je na fotografii zřejmě on, je vyfocen zezadu, a to bez jakékoliv vědomosti, že je takto focen.

12. Na fotografii označené číslem s koncovkou 121 je zachycen žalobce, jak sedí na motorce a pravou nohu má částečně položenou na silnici. K tomuto důkazu žalovaná uvedla, že žalobce takto na ně vždy čeká. Když jdou se synem okolo něho, tak si sundá helmu a pak třeba tou motorkou to místo objíždí, aby je potkával. Žalobce k tomu uvedl, že je z fotografie zřejmé, že jede velmi pomalu, o čemž svědčí noha dotýkající se cesty.

13. Na fotografii označené číslem s koncovkou 215 je zachycen žalobce, jak sedí na lavičce podél chodníku. K tomu žalovaná uvedla, že žalobce tam čeká, až žalovaná půjde opět pro syna do školky.

14. Na fotografii označené číslem s koncovkou 442 je zachycen žalobce, jak stojí vedle svého motocyklu na silnici a zřejmě ho tlačí. K tomu žalovaná uvedla, že je to vyfoceno kousek od vchodu do bytu žalované.

15. K námitce žalované, že výše uvedené důkazy (videonahrávka a fotografie) byly pořízeny nezákonně, neboť byly pořízeny bez souhlasu a vědomí žalobce, soud uvádí, že dle § 88 o. z. není třeba svolení, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Přípustností použití nezákonně získaných důkazu v civilním řízení se zabýval např. Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 1774/14, v němž uvedl, že„ použitelnost záznamu rozhovoru pořízeného soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby jako důkazu v příslušném řízení je závislá na poměřování chráněných práv a zájmů, které se v této soukromé sféře střetávají. Zásah do práva na soukromí osoby, jejíž mluvený projev je zaznamenán, je ospravedlnitelný zájmem na ochraně slabší strany právního vztahu, jíž hrozí závažná újma (včetně např. ztráty zaměstnání).“ Nejvyšší soud pak ve svém rozsudku ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1267/2018, uvedl, že použití důkazu opatřeného v rozporu s právními předpisy„ (…) může připadat v úvahu pouze tam, kde má vést k prokázání skutečnosti, kterou není možné prokázat jinak (pomocí důkazů, které nezasahují do absolutních osobnostních práv dotčené osoby), a kde i další okolnosti případu vedou k závěru, že nelze upřednostnit právo na ochranu osobnosti dotčené osoby před právem na spravedlivý proces (…).“ Citovaná judikatura se sice doslovně týká pouze nahrávání rozhovoru bez vědomí druhé strany, dle názoru soudu je však možné ji aplikovat i v daném případě, kdy byly pořízeny fotografie a videonahrávka bez vědomí druhé strany. Soud má za to, že v projednávaném případě neměla žalovaná jinou možnost, jak prokázat svá tvrzení, že ji žalobce soustavně sleduje, než právě předložením videonahrávek a fotografií. V případě, že by soud tyto důkazy nepřipustil, pak by tím bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces. V tomto případě má tedy soud za to, že právo žalované na spravedlivý proces převažuje nad právem na ochranu osobnosti žalobce, jehož podobizna byla sice zachycena bez jeho vědomí a souhlasu, všechny fotografie i videonahrávka však byly pořízeny na veřejných místech a následně byly použity pouze za účelem obrany žalované v tomto řízení a nebyly nikterak dále šířeny. Pokud tedy tyto důkazy byly pořízeny pouze za účelem ochrany práv žalované v tomto řízení, má soud za to, že opatření tohoto důkazu nebylo neoprávněným zásahem do osobnostních práv žalobce. Proto soud uzavřel, že tento důkaz je v řízení důkazem přípustným.

16. K důkazu byly dále provedeny fotografie předložené žalobcem. Na fotografiích na č. l. 111, 112, 113 jsou zachyceny tři různé ulice. K tomu žalobce uvedl, že se jedná o fotografie pořízené kolem panelového domu, ve kterém bydlí žalovaná. Z jedné strany panelového domu je nákupní ulice, podél které je asi 5 laviček, na kterých žalobce, i vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, běžně odpočívá. Z druhé strany, panelového domu, t.j. ve vnitrobloku, se žalovaný nepohybuje, neboť zde ani žádné lavičky nejsou. Na č. l. 113 je pak zachycena ulička, kde byl žalobce nafilmován žalovanou, přičemž je z fotografie patrné, že se zde žalobce nemůže pohybovat vysokou rychlostí, případně najíždět na žalovanou, což je vyloučeno samotnými rozměry ulice a rovněž i schopností žalobce motocykl ovládat. Žalovaná k tomu uvedla, že žalovaný se pohybuje i z druhé strany panelového domu, tj. ve vnitrobloku, kde lavičky ani obchody žádné nejsou. Žalovaná přitom odkazuje na místo zachycené na fotografii na čl. 113, konkrétně mezi černým a červeným vozem na této fotografii, které je již ve vnitrobloku, přičemž žalobce byl na tomto místě zachycen na fotografii pořízené žalovanou, jakož i na videu pořízeném žalovanou. Žalobce k tomu doplnil, že je pravda, že tímto místem chodí, ale chodí pouze mezi těmi dvěma domy, tzn. z boku onoho panelového domu, nechodí tedy přímo do vnitrobloku, který je z druhé strany domu, tam nemá důvod být. Uličkou zachycenou na fotografii vodí motorku, a to z důvodu, že si zkracuje cestu na hlavní komunikaci, která bývá dopravně přeplněná. Již více než rok si tudy však cestu nezkracuje a styku s žalovanou i s nezletilým synem se vyhýbá. Občas v tomto místě i odpočívá, a to na rohu, jak je vidět na té fotografii, ale nikoliv před vchodem žalované. K tomu žalovaná uvedla, že žalobce sice tlačí motocykl skrz uličku zachycenou na fotografii na čl. 113, ale vždy přitom zatočí i před vchod žalované, který jako první v pořadí z té strany a tam se třeba kouká do oken a podobně. To zatáčení ke vchodu žalované je patrné na videonahrávce pořízené žalovanou. Žalobce k tomu uvedl, že nezatáčí před vchod žalované, nemá k tomu důvod, i proto, že ta ulička je slepá.

17. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 14. 9. 2017, č. j. KRPS-289453-1/P 2017 -011510, soud zjistil, že žalovaná podala dne 14. 9. 2017 vysvětlení na Policii ČR, v něm uvedla, že dne 19. 7. 2017 v době okolo poledne společně se synem vystoupila z autobusu na zastávce u brány. Poté, co vyšla z autobusu, tak chtěli přejít přes přechod. Vozidla zde zastavila, ale najednou se na silnici objevila motorka, kterou řídil její bývalý partner (žalobce). Žalovaná tedy přešla přes přechod a náhle se zde objevil žalobce a najel s motorkou k nim a začal na ně něco křičet, nebylo mu pořádně rozumět. Ihned odtud chtěla se synem odejít pryč, on je ale sledoval, najížděl na chodník, troubil a neustále na ně něco pokřikoval. Žalovaná se pokoušela schovat v nedalekých obchodech, ale pokaždé se opět objevil v jejich blízkosti. Pokaždé na ně křičel, ale fyzicky je nenapadl. Od té doby se žalobce neustále pohybuje v místech, kde se žalovaná se synem pohybuje. V těchto případech ale dělá, že je nezná, otočí se na druhou stranu od nich. S tou motorkou se to ještě několikrát opakovalo, několikrát se stalo, že s motorkou projel těsně okolo nohy žalované a křičel na ně. Toto jeho jednání se neustále opakuje do současné doby. Naposledy to bylo v ulici [obec], kdy se zde opět objevil na motorce a jel směrem k nim. Žalovaná se synem uskočila a on potom pokračoval ve směru na hlavní ulici Pražskou.

18. Z vyrozumění Policie ČR ze dne 14. 9. 2017, č. j. KRPS-289453-3/P 2017 -011510, adresovaného žalované soud zjistil, že její oznámení o přestupku, který dne 14. 9. 2017 oznámila na územní odbor Praha venkov – východ, obvodní oddělení Brandýs nad Labem, bylo dne 14. 9. 2017 oznámeno příslušnému správnímu orgánu k projednání.

19. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je dcerou žalované, žalobce zná jako souseda ve Velkých Popovicích a jako otce [jméno]. Ví od žalované, že žalobce ji neustále sleduje nebo je v okolí. Žalovaná ji požádala o svědectví v této věci, ale konkrétně se o předmětu výslechu nebavili. Od té doby, co se narodil [jméno], tak žalobce neustále chodil za žalovanou, často ho potkávala s červenou taškou u paneláku. Viděla ho třeba, jak stál venku z druhé strany paneláku, dovodila, že asi čeká na žalovanou, jak jde pro [anonymizováno¨]. Svědkyně se s ním ale nebaví, ví to pouze od žalované, že vždy někde stojí nebo sedí, jednou jí žalovaná volala vyděšená, že ji málem přejel motorkou. Nikdy nebyla svědkem toho, že by žalobce žalované nějak vyhrožoval nebo jí něco vytýkal, říkal apod. Byla pouze u telefonického rozhovoru, částečně slyšela i žalobce, který říkal, že jí to nedaruje za to, že odjela se synem bez jeho svolení na Ukrajinu. Neviděla, že by žalobce někdy žalovanou oslovoval, i ten incident s motorkou je jí znám pouze zprostředkovaně od žalované. Co se týká incidentu s motorkou, tak může uvést toliko, že jí žalovaná celá vyděšená volala a ptala se jí, co má dělat, že na ní a na [jméno] najel žalobce s motorkou, že je málem zranil a pak odjel pryč. Řekla jí, ať zavolá policii. Žalobce se pohybuje kolem bydliště nebo u školy často, to platí i pro poslední rok, pořád se tam objevuje. Osobně ho viděla asi 10-15x za poslední rok, viděla ho odcházet z té ulice. V minulých letech to bylo také opakovaně, bylo to opravdu hodně často, když šla k žalované. Žalobce viděla na té straně paneláku, kde je parčík, tam žádné obchody nejsou a neví, co by tam hledal.

20. Z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] soud zjistil, že je dcerou žalované, žalobce je otec [jméno]. S žalovanou vychází dobře, bydlí s ní, s žalobcem se nebaví, protože je pořád sleduje. Vidí ho často, když vede brášku do školy, stále někde je, někde se ochomýtá kolem jejich bytu. Sleduje je, kam jdou, je jim to všem nepříjemné, žalobce stále kouká, kam jdou, nebo následuje jejich cestu. Dříve před covidem ho vídala několikrát za týden. Bylo to i dřív, když [jméno] odváděla do školky. Žalobce tam čekal na lavičce, koukal na ně, svědkyně pak chodila jinou cestou, aby nemusela jít kolem něj. Žalobce vždy pouze stojí nebo sedí, nikdy ji neoslovil, ani [jméno]. O žádném konfliktu či rozhovoru neví, pouze od žalované slyšela o tom incidentu s motorkou, že měl na ni žalobce najíždět s tím, že žalovaná se bála, aby to neudělal znovu. Žalobce naposledy viděla asi před 2 - 3 týdny, když odváděla [jméno] do školy, on šel cestou do školy, svědkyně šla ze školy. Dále ho často vidí z balkonu, jak tam dole sedí a kouká směrem k nim, pouze je pozoruje.

21. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovaná je její teta. Vztah k žalobci nemá žádný, osobně ho nezná. Žalovaná ji požádala o svědectví ohledně incidentu, kterému byla přítomna. Svědkyně byla tehdy venku, jela pryč, bývalý manžel ji odvážel a pomáhal jí nakládat věci. Žalovaná se akorát vracela se synem od doktora. V tom okamžiku zrovna přijel žalobce, jel na motorce, svědkyně viděla, jak přijel přímo před žalovanou s dítětem, žalovaná se lekla. Bývalý manžel to viděl taky a řekl o žalobci, že je magor. Mohlo to být tak čtyři roky nazpět, bylo to na podzim. Žalovaná se synem šli od zastávky, přijeli autobusem a vystoupili. Aby se dostala do bytu, musela jít trochu oklikou kolem obchodu. Od té zastávky šla jakoby ke křižovatce, protože musela přejít silnici. Na té křižovatce se to stalo. Svědkyně byla od nich vzdálena asi 5 metrů. Najednou uslyšela zvuk motorky, podívala se směrem na žalovanou, z levé strany přijel žalobce, byl to okamžik, hned jel dál, přitom něco žalované říkal, ale nezastavil se, pouze projel, ani nepřibrzdil. Co říkal, svědkyně neví. Jestli by ji porazil, těžko říct, ale trochu to tak vypadalo, protože jel těsně před nimi. V místě křížení není přechod. Potkali se přímo na té cestě v momentě, kdy žalovaná přecházela. Najednou přijel žalobce a místo, aby jí dal přednost, tak projel před nimi. Žalovaná se synem se trochu zastavili, byli ve vzdálenosti cca 1-2 metry od motorky. Žalobce vůbec nezpomalil, jel plynule pořád stejnou rychlostí do 50 km/hod. Svědkyně z toho byla trochu v šoku. Pak o tom mluvili s žalovanou, ona jí říkala, že to nebylo poprvé, že je žalobce otravuje. Žalobce měl na hlavě helmu. Svědkyně ho identifikovala přes bývalého manžela, který žalobce poznal. Také žalovaná jí říkala, že to byl žalobce. Sama by ho nepoznala, protože ho do té doby nikdy neviděla. I přes tu helmu bylo vidět trochu do obličeje žalobce. Kromě tohoto incidentu neviděla žalobce při kontaktu s žalovanou či [jméno] v jiných případech.

22. Z účastnické výpovědi žalované soud zjistil, že s žalobcem mají společného syna, ale společně nikdy nebydleli, nevedli společnou domácnost. Od porodu syna vznikaly problémy, kdy si žalobce vždy něco usmyslil, pak si to rozmyslel. Žalobce 4x žádal o úpravu styku se synem, pak to vzal zpět. Poté, co se syna vzdal, tak je pořád vyhledával, čekával na ně, chodil za nimi, potom si pořídil tu motorku. Tím začaly problémy, které hlásila na sociálce, podávala to písemně. Ve městě je několikrát naháněl na motorce, málem je i přejel. [jméno] se potom i bál jít do školky, bolelo ho bříško, říkal, že toho pána na motorce se bojí. Žalobce vždycky křičí„ já jsem tvůj tatínek“ a troubí na ně. Žalobce byl i u synova doktora, že mu prý žalovaná dává nějaké jedy, což nebyla pravda. Postupem času musela i vyměnit lékaře kvůli častým návštěvám žalobce. Kvůli té motorce byla na policii, oni říkali, že když se bude cítit v ohrožení, tak přijedou. Jednou zase jel blízko nich, tak už toho měla dost a zavolala policii, on pak ale odjel. Poslední incident byl ten u jejich domu, jak popisovala svědkyně [příjmení], on tam s tou motorkou neměl co dělat, protože ta cesta je pouze pro auta. Pak šla podat vysvětlení na policii, že se ho bojí. Nic se nezjistilo, takže jezdil a chodil k nim dál, ale málo kdy mohla pořídit důkaz, protože hned zas odešel nebo odjel. Domlouvala mu, že dítě se ho bojí, ať v tom nepokračuje, ale nepomohlo to. Je tam u nich pořád, posedává tam třeba na lavičce, pozoruje je, potkává ho pořád. K onomu incidentu s motorkou uvádí, že byla u doktora, přijeli do Brandýsa, obešla obchůdek, je tam taková cesta na sídliště, vstoupila na cestu, on tam zpoza paneláku vyjel, asi ji viděl, jak jde od autobusu, jel jakoby k jejímu vchodu, musela ucuknout, kdyby neucukla, tak je snad nabral. Jel jako blázen, ani nepřibrzdil, nezpomalil.

23. Vzhledem k tomu, že takto provedené dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu, aby mohl soud ve věci rozhodnout, zamítl další návrhy na doplnění dokazování tak, jak byly účastníky v průběhu řízení navrženy, neboť provádění dalších důkazů by bylo nadbytečné.

24. Podle § 81 odst. 1 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

25. Podle § 82 o. z., člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

26. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

27. Podle § 2951 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

28. Podle čl. 18 Listiny základních práv a svobod je petiční právo zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.

29. Právem na ochranu osobnosti je chráněna osobnost člověka jako celek i všechny její složky. Pokud dojde k neoprávněnému zásahu má dotčená osoba právo na přiměřenou ochranu proti tomu, kdo neoprávněně zasáhl do těchto garantovaných práv dané osoby. Takový zásah musí jednoznačně směřovat do některé složky osobnostních práv jedince.

30. V tomto případě se žalobce cítil dotčen na svém právu na ochranu jeho pověsti a důstojnosti, když se musel bránit nepravdivému trestnímu oznámení žalované. Naproti tomu žalovaná argumentovala tím, že vykonávala pouze své právo oznámit podezření z trestného činu na Policii ČR.

31. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1017/15 k tomu uvedl, že nelze vyloučit, že nejen subjektivní právo, nýbrž i dokonce zákonem uložená oznamovací povinnost může být zneužita k nelegitimnímu účelu a vykonána v občanskoprávních vztazích např. v rozporu s dobrými mravy nebo šikanózním způsobem, tedy porušením právem stanovené povinnosti. Z toho je třeba zásadně dovodit odpovědnost takto jednající osoby za způsobenou újmu. Dle Ústavního soudu je nezbytné, aby taková možnost existovala v případech osob, vůči kterým ani nebylo obvinění vzneseno.

32. Rovněž z judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 297/2009, rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1577/2006), vyplývá, že v případech podání nepravdivých trestních oznámení, v nichž oznamovatel nebyl odsouzen pro křivé obvinění, připadá v úvahu jeho občanskoprávní odpovědnost za vzniklou újmu, a to dokonce i v případech, kdy nařčená osoba byla nedůvodně obviněna nebo obžalována, a újma na jejích právech tak vznikla především nesprávným postupem orgánů státu.

33. Ke kolizi petičního práva a práv z titulu ochrany osobnosti se dále vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 30 Cdo 1623/2005 ze dne 31. ledna 2006, v němž přijal a odůvodnil názor, že petiční právo je ústavně zaručeno a uplatněno po právu jen za předpokladu, že (neoprávněně) nezasahuje do jiných základních práv. Je-li proto petiční právo zneužito, jde o neoprávněný zásah do osobnosti druhého (obdobě srovnej publikaci Karel Knap, Jiří Švestka a kol., Ochrana osobnosti podle občanského práva, Linde Praha, a.s., 2004, str. 157).

34. Soud má za to, že z judikatury lze dovodit závěr, že na osoby podávající trestní oznámení se vztahuje vyšší míra ochrany z hlediska této odpovědnosti než v rámci běžné komunikace, neboť podání trestního oznámení je výrazem petičního práva chráněného Listinou základních práv a svobod, tedy práva obracet se na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společenského zájmu.

35. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že se žalované podařilo provedenými důkazy prokázat, že výroky učiněné v rámci trestního oznámení podávaného žalovanou na žalobce, resp. obdobné výroky učiněné v rámci oznámení na orgán sociálně-právní ochrany dětí, nebyly zneužitím petičního práva, neboť vycházely v obecné rovině z reálného základu, kdy bylo přinejmenším prokázáno, že chování žalobce není z hlediska fungování vztahů mezi účastníky a jejich nezletilým synem zcela standardní, pročež bylo na příslušných státních orgánech, aby předmětné chování žalobce vyšetřily a vyhodnotily.

36. Pokud jde o výroky žalované týkající se sledování žalované a jejího syna žalobcem, soud odkazuje na výpovědi svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalované], které shodně uvedly, že se žalobce velmi často a cíleně pohyboval v přítomnosti žalované a její rodiny, včetně nezletilého syna účastníků, vídaly ho, jak stojí u panelového domu, kde žalovaná bydlí, opakovaně ho potkávaly, když vedly nezletilého do školy či k lékaři. [jméno] [celé jméno žalované] pak uvedla, že žalobce je sledoval, kam jdou, případně následoval jejich cestu. Výskyt žalobce v okolí bydliště žalované prokazují i fotografie a videonahrávka pořízená žalovanou, byť z těchto fotografií ani z videonahrávky nelze seznat, jak často se žalobce v okolí bydliště žalované nacházel, případně z jakého z důvodu zde byl v daný okamžik přítomen. Žalobce namítal, že se v blízkosti panelového domu žalované nachází hlavní třída, kde se nachází obchody a lavičky, na kterých odpočívá. Z výpovědi svědkyň však vyplynulo, že ho často potkávaly i ve vnitrobloku, který se nachází z druhé strany panelového domu, kde nejsou žádné obchody ani lavičky. Žalobce se bránil tím, že vždy pouze procházel uličkou vedoucí z boční strany panelového domu, kde bydlí žalovaná s nezletilým synem, přičemž si tudy zkracuje cestu se svým motocyklem. Tvrdil, že nechodí přímo do vnitrobloku, kde jsou vstupní dveře vedoucí do domu žalované, nýbrž pouze prochází vedlejší uličkou. Z videonahrávky předložené žalovanou je však zřejmé, že žalobce se svým motocyklem zabočil i přímo do vnitrobloku a zastavil v místě, kde se nachází vchod do panelového domu. Na základě skutkových zjištění lze mít přinejmenším za prokázané, že žalobce záměrně vyhledával přítomnost žalované či její dcery a nezletilého syna, byť je nikterak přímo nekontaktoval. Soud má za to, že takové jednání žalobce by každá osoba s průměrným intelektem mohla vyhodnotit jako sledování či podivné až nebezpečné chování. Jak vyplynulo z protokolu o jednání ve věci sp. zn. 30 P 450/2015 ze dne 13. 3. 2018, žalobce opakovaně oslovil nezletilého syna [jméno]„ na ulici“ s tím, že je jeho tatínek, což ovšem nepovažuje soud za standardní způsob komunikace mezi rodičem a dítětem v situaci, kdy mezi rodiči panují neshody ohledně styku s nezletilým. Soud je přesvědčen, že žalobce si musel být vědom nevhodnosti takového kontaktu s nezletilým z hlediska případné normalizace vztahu mezi ním a nezletilým. K tomu soud dodává, že v rámci opatrovnického řízení má žalobce možnost úpravy styku, buď formou dohody s matkou či formou soudního rozhodnutí opatrovnického soudu, které by nepochybně reflektovalo všechny okolnosti důležité pro řádné navázání vztahu mezi otcem a nezletilým synem.

37. Soud má tedy za to, že žalovaná mohla výše uvedené chování žalobce vyhodnotit jako sledování, přičemž bylo jejím právem toto své podezření sdělit orgánům státní správy, aby chování žalobce prošetřily. Není pak v poměrech projednávané věci (řízení o ochraně osobnosti) relevantní, jak orgány státní správy s podáním žalované naložily a zda dospěly k závěru o protiprávním jednání žalobce.

38. Co se týče tvrzení žalované, že žalobce měl na ni a nezletilého syna najíždět motocyklem, zde soud vychází z výpovědi svědkyně [příjmení], která předmětný incident podrobně popsala, přičemž i v tomto případě lze dospět k závěru, že žalovanou v rámci výkonu petičního práva opravňovalo, aby jízdu žalobce na motocyklu vyhodnotila jako najíždění, neboť se přinejmenším jednalo o jízdu nezodpovědnou a nikoli náhodnou. Žalobce zpochybnil věrohodnost svědkyně [příjmení], neboť v přestupkovém řízení vedeném na městském úřadu v Brandýse nad Labem – Stará Boleslav žalovaná nebyla schopna označit žádného svědka, který by byl přítomen incidentu, který se měl odehrát dne 19. 7. 2017 kolem poledne na Mariánském náměstí ve Staré Boleslavi, kdy měl žalobce motocyklem najíždět za ní na chodník a troubit na ní, čímž se měl dopustit úmyslného narušení občanského soužití jiným hrubým jednáním. Soud má však za to, že svědkyně popisovala jiný incident, než ten, který byl projednáván přestupkovou komisí, neboť incident, který popisovala svědkyně [příjmení], se stal vedle vchodu do bytu žalované, nikoliv na Mariánském náměstí. Žalobce přitom podle popisu svědkyně nenajížděl na chodník, nýbrž projel na svém motocyklu po silnici v těsné blízkosti kolem žalované a jejího syna, kteří zrovna tuto silnici přecházeli. Žalovaná přitom sama v rámci své účastnické výpovědi uvedla, že k podobným incidentům s motocyklem docházelo opakovaně, přičemž svědkyně [příjmení] byla přítomna pouze jednomu z nich. Další dvě svědkyně nebyly osobně přítomny žádnému incidentu s motorkou, obě však potvrdily, že je o tom žalovaná informovala, přičemž jim sdělila, že ji chování žalobce vyděsilo a bála se, že to udělá znovu.

39. Soud tedy po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žalovaná svými výroky nezasáhla do práva žalobce na ochranu osobnosti, neboť bylo jejím právem obrátit se na státní orgány, aby chování žalobce, které v žalované vyvolávalo obavy, prošetřily, přičemž soud má za to, že žalovaná nezneužila své petiční právo na úkor žalobce, neboť nepoužila žádné vulgární či silně expresivní výrazy a obsah jejího oznámení byl založen na pravdivém základě. Svá tvrzení navíc oznámila pouze státním orgánům, přičemž pracovníci těchto orgánů podléhají povinnosti mlčenlivosti, tvrzení žalované tak nebyla veřejně šířena.

40. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 46 981 Kč Tyto náklady se sestávají z nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna ve výši 31 000 Kč stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 3 100 Kč za každý z deseti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 12. 5. 2020, účast na jednání dne 16. 9. 2020, vyjádření ze dne 25. 9. 2020, účast na jednání dne 29. 1. 2021, účast na jednání dne 5. 5. 2021, účast na jednání dne 11. 6. 2021, vyjádření ze dne 21. 7. 2021, účast na jednání dne 23. 7. 2021 od 9:21 do 11:30 – 2 úkony); dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 3 000 Kč za 10 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.; z cestovného ve výši 2 827 Kč za pět cest z Lysé nad Labem do Prahy a zpět na jednání soudu dne 16. 9. 2020, 29. 1. 2021, 5. 5. 2021, 11. 6. 2021 a 23. 7. 2021 při délce jedné cesty tam a zpět 90 km, průměrné spotřebě 6,7 l /100 km a průměrné ceně benzinu automobilového 95 oktanů v roce 2020 ve výši 32 Kč za litr podle § 4 písm. a) a při náhradě za používání osobních silničních motorových vozidel v roce 2020 ve výši 4,20 Kč za kilometr jízdy podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, a při průměrné ceně benzinu v roce 2021 ve výši 27,80 Kč za litr a při náhradě za používání osobních silničních motorových vozidel v roce 2021 ve výši 4,40 Kč za kilometr jízdy podle § 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad; z náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. ve výši 2 000 Kč za 20 započatých půlhodin po 100 Kč, když jedna cesta z Lysé nad Labem do Prahy trvala 42 minut a z daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. ve výši 21 % z těchto částek, tj. ve výši 8 154 Kč, celkově tedy náklady v částce 46 981 Kč O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení