21 Co 90/2025 - 363

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudců Mgr. Lucie Markové a Mgr. Zdeňka Váni ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Advokát] sídlem [adresa] b) [Jméno žalobce], narozená [datum] bytem [adresa] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Advokát] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. ledna 2025, č .j. 28 C 152/2021-328, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci a) náklady odvolacího řízení ve výši 10 043 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Advokát].

III. Ve vztahu mezi žalobkyni b) a žalovanou nemá žádná z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem určil, že [Jméno žalobce], rodné číslo [RČ], naposledy bytem [adresa], byl ke dni svého úmrtí dne [datum] vlastníkem bytové jednotky č. [číslo] v budově č. p. [číslo], část obce [adresa], obec [adresa], postavené na pozemku parc. č. [číslo] v katastrálním území [adresa], včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 7620/234985 na společných částech budovy č. p. [číslo], část obce [adresa], obec [adresa], postavené na pozemku parc. č. [číslo], a na pozemku parc. č. [číslo] v katastrálním území [adresa], přičemž vlastnické právo k jednotce je zapsáno na listu vlastnictví č. [číslo] a vlastnické právo k budově a pozemku na listu vlastnictví č. [číslo], vedených Katastrálním úřadem pro [adresa], katastrální pracoviště [adresa] (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 81 086,20 Kč (výrok II) a žalobkyně b) náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok III).

2. Takto rozhodl o v žalobě, kterou se žalobci domáhali určení, že jejich zemřelý otec (dále jen „zůstavitel“) byl ke dni svého úmrtí vlastníkem bytové jednotky s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku se specifikací uvedenou ve výroku I s tvrzením, že zůstavitel, který zemřel bez zanechání závěti, před svou smrtí daroval předmětné nemovitosti žalované, ačkoliv v době darování trpěl Parkinsonovou a Alzheimerovou chorobou a demencí, která jej činila uzavření takové smlouvy neschopným. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřovali žalobci v tom, že předmětné nemovitosti měly být zahrnuty do aktiv pozůstalosti, která je vedena u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení v dědické věci bylo přerušeno do pravomocného skončení tohoto sporu.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tvrzením, že byla životní partnerkou zůstavitele od roku 1994, vedli spolu společnou domácnost. Zdravotní stav zůstavitele se zhoršoval postupně. Měla za to, že darování nemovitosti bylo úkonem, který je v podobných poměrech běžný a nekomplikovaný. Žalobci o zůstavitele neprojevovali zájem, nijak o něj nepečovali. Zůstavitel měl obavu vzhledem k trestnímu řízení vedenému proti žalobci a) v roce 2014, že nemovitost bude zabavena k úhradě jeho dluhů a že žalovaná přijde o bydlení. Navíc v minulosti zůstavitel převedl na žalobce a) jinou nemovitost.

4. Po stránce skutkové vyšel soud prvního stupně ze zjištění, která učinil z výpisu z katastru nemovitostí, obsahu darovací smlouvy z 22. 11. 2019, lékařských zpráv zůstavitele za období 2014-2021, výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem], ošetřujícího lékaře zůstavitele v letech 2014-2021, znaleckého posudku vypracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a jeho výslechu, která zevrubně popsal v bodech 4, 5, 17-25, 27-29, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje.

5. Soud prvního stupně provedl dále dokazování výslechem svědků [jméno FO], syna žalované, [jméno FO], souseda žalované a zůstavitele, [jméno FO], kamaráda syna žalované, [jméno FO], bratra žalované, jejichž sdělení k osobě zůstavitele a jejich vztahu k němu popsal v bodech 7, 9, 11 a 13 napadeného rozsudku. V jeho odůvodnění dále vysvětlil, proč z výpovědí těchto svědků při posuzování duševního stavu zůstavitele v době uzavření darovací smlouvy nevycházel (viz bod 8, 10, 12, 14) a proč nevyslechl žalovanou jako účastníci řízení (viz bod 15-16).

6. Dospěl k závěru, že stěžejní důkazy pro posouzení duševních schopností zůstavitele v době uzavření darovací smlouvy byla zdravotní dokumentace zůstavitele, která vznikala v průběhu let. Jsou v ní zaznamenány počínající duševní obtíže zůstavitele již od roku 2014, které se projevovaly v podobě určitého zpomalení či zapomínání, avšak s plnou orientací a soběstačností, včetně výsledku testu [název], podle kterého jsou kognitivní funkce zůstavitele hodnoceny jako poměrně dobré. Dokumentované zhoršení zdravotních obtíží zůstavitele je podle zdravotní dokumentace patrné od roku 2016, na sklonku roku 2017 jsou dokumentovány poprvé halucinace. V dubnu 2019 bylo zaznamenáno výraznější zhoršení kognice a poprvé bylo uvedeno, že zůstavitel několikrát nepoznal příbuzné. Progrese duševního onemocnění se jevila soudu prvního stupně ze zdravotní dokumentace i laicky zřejmá. S ní korespondovala zcela i výpověď ošetřujícího lékaře [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který u zůstavitele v roce 2019 shledal již středně těžkou demenci, tedy globálnější poruchou myšlení, při níž je pacient z důvodu kognitivního deficitu nesoběstačný ve významné části denních aktivit. Soudní znalec ve znaleckém posudku vysvětlil, že středně těžká demence zůstavitele v roce 2019 již vylučovala schopnosti nezkresleně vnímat realitu, domýšlet následky rozhodnutí a projevit svobodnou vůli. Při středně těžké demenci připadají do úvahy podle znalce obvykle maximálně drobné nákupy do finančního limitu, člověk však není schopen hospodařit s penězi ve větším rozsahu, je zvýšeně ovlivnitelný či manipulovatelný. Stav zůstavitele v době darování v listopadu 2019 představoval podstatné snížení či vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností, přičemž je lékařsky vyloučeno, že by zůstavitel jednal v tzv. světlém okamžiku. Soud prvního stupně na základě výše uvedeného uzavřel, že v době předmětného darování byly duševní schopnosti zůstavitele zasaženy středně těžkou demencí (duševní poruchou), která jej činila neschopným náležitě rozpoznat následky svého jednání a ovládat je, resp. předmětné darování platně uskutečnit.

7. Pro posouzení stěžejní otázky v této věci neshledal jako relevantní motiv zůstavitele pro darování nemovitosti žalované a nepřihlédl ani k důkaznímu návrhu žalobce a) z 21. 9. 2023 ani k novým tvrzením a důkazním návrhům žalované s odůvodněním, že byly uplatněny po koncentraci řízení.

8. Zjištěný skutkový stav shrnul tak, že dne 22. 11. 2019 byla podepsána smlouva o darování předmětných nemovitostí zůstavitelem žalované za současného zřízení služebnosti bytu, že žalovaná je zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí, že zůstavitel v době darování trpěl středně těžkou demencí, která jej činila neschopným adekvátně zhodnotit a ovládat své jednání, přinejmenším ve vztahu k jednání vymykajícímu se drobným každodenním činnostem, že duševní stav zůstavitele se vyvíjel postupně v průběhu let, že v roce 2014 se u něj projevily první známky onemocnění, které ho nijak podstatně nelimitovaly, naproti tomu v roce 2019 byl již duševní stav zůstavitele vážný, přičemž bylo vyloučeno, že by při darování mohl zůstavitel jednat ve světlém okamžiku, tj. že byl dočasně zbaven působení svého progredující onemocnění.

9. Po právní stránce dospěl k závěru, že žalobci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem podle § 80 o.s.ř. v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2680/2022. S odkazem na ustanovení § 2055 odst. 1 o.z., § 581, § 586 odst. 1, § 588 uzavřel, že duševní stav zůstavitele v roce 2019 jej činil k uzavření darovací smlouvy neschopným, a proto předmětné darování je podle § 581 věty druhé o.z. neplatné. Soud prvního stupně dále dovodil, že neplatnost darování v daném případě je neplatností relativní podle § 586 odst. 1 o.z., a nikoliv podle § 588 o.z. Protože předmětné nemovitosti nepřešly na základě darovací smlouvy do vlastnictví žalované a žalobci prokázali naléhavý právní zájem na požadovaném určení, soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl.

10. K argumentaci žalované účelově zpochybňující způsobilost zůstavitele předmětné nemovitosti smluvně nabýt smlouvou uzavřenou v květnu 2014 uvedl, že takové zhoršení duševního stavu zůstavitele, které by jej již v roce 2014 činilo neschopným právně jednat v relevantním rozsahu, v řízení nevyšlo najevo, a proto se uplatní výchozí zákonný princip, že právně byl jednat schopen.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobcům právo na jejich náhradu. U žalobce a) se jednalo o náhradu nákladů za právní zastoupení a u žalobkyně b) se jednalo o paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

12. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Uplatnila v něm odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o.s.ř. Vytkla soudu prvního stupně, že postupoval v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (30 Cdo 5226/2009), když neprovedl důkaz jejím výslechem, přestože byl navrhován, čímž znemožnil zjištění ohledně chování a vystupování zůstavitele v každodenních situacích, v jeho běžném životě, a vycházel pouze ze svědecké výpovědi ošetřujícího lékaře, který si zůstavitele pamatoval jen mlhavě, viděl jej vždy při vyšetření, zatímco žalovaná se zůstavitelem žila ve společné domácnosti jako družka. Podle žalované tak soudní znalec neměl dostatečný skutkový základ o tom, jak se zůstavitel choval v každodenním životě, jak se staral o potřeby své rodiny, jak hospodařil s finančními prostředky, a jak se choval v různých životních situacích. Jeho znalecký posudek nemohl obstát také z důvodu, že znalec nevzal v potaz ani svědecké výpovědi, ve kterých bylo popsáno jednání zůstavitele v denních běžných situacích.

13. Soud prvního stupně dále pochybil, pokud dospěl k závěru, že relativní neplatnost darovací smlouvy oprávněná osoba namítla. Žalovaná měla za to, že žalobci tak neučinili včas. Odkázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1820/99, 20 Cdo 1325/2019, 33 Cdo 1858/8 a 28 Cdo 3041/2022. Podle žalované ze soudní judikatury vyplývá, že oba žalobci měli postavení nerozdílných společníků a že žalobkyně b) neplatnost darovací smlouvy namítla až vydáním souhlasu žalobce a) s jejím vstupem do tohoto řízení. Podle žalované žalobkyně b) se neplatnosti darovací smlouvy vůči žalované dovolala až po uplynutí promlčecí lhůty pro uplatnění práva podle § 586 o.z. a právo žalobců se dovolat relativní neplatnosti darovací smlouvy z 22. 11. 2019 je tak promlčeno. Doplnila, že námitku promlčení lze vznést i v odvolací řízení s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3041/2022.

14. Ohradila se rovněž proti postupu soudu prvního stupně, který nepřipustil provedení důkazu smlouvou o převodu jednotky do vlastnictví členů družstva ze dne 14. 5. 2014 a doplněním znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] k její obraně v tom směru, že pokud byl znaleckým posudkem shledán zůstavitel neschopným uzavřít předmětnou darovací smlouvu s žalovanou z důvodu svého onemocnění, nebyl ani schopen uzavřít platně smlouvu o převodu jednotky do vlastnictví člena družstva dne 14. 5. 2014 a nemohl se tak stát vlastníkem předmětné jednotky, protože v té době se mu dle lékařské dokumentace již onemocnění projevovalo. Žalovaná tedy vytkla soudu prvního stupně, že se vůbec nezabýval vlastnictvím zůstavitele k předmětným nemovitostem, přestože je předpokladem aktivní legitimace k podání této určovací žaloby.

15. Další výhrady měla žalovaná k neprovedení důkazu jí navržených s odůvodněním soudu, že byly vzneseny po koncentrační lhůtě. S tímto závěrem soudu prvního stupně nesouhlasila a odkázala v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 4616/2010 a 28 Cdo 976/2024.

16. Podle žalované soud prvního stupně se dopustil dalšího pochybení v tom, že učinil odborný závěr o duševním stavu zůstavitele v roce 2014, aniž by byl v tomto směru doplněn znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], což žalovaná navrhla.

17. Pro doplnění žalovaná poznamenala, že se zůstavitelem byli dlouholetými životními partnery sdílející společnou domácnost více než 27 let, že zůstavitel až do své smrti dlouhodobě projevoval úmysl převést nemovitost na žalovanou a že soužitím se zůstavitelem žalovaná pozorovala, že jeho schopnosti sebeobsluhy byly omezeny až v posledním roce jeho života. Po celou dobu vztahu se zůstavitelem se o něj starala, žalobci o otce neprojevovali zájem, o otce nepečovali a nijak se na péči o něj nepodíleli. V péči o zůstavitele žalované pomáhal její syn a [jméno FO]. V roce 2014 žalovaná a zůstavitel zjistili, že je proti žalobci a) vedeno trestní řízení a vzhledem k tomu, že v předmětné nemovitosti, kterou se zůstavitelem užívali, byla nařízena domovní prohlídka a žalobce a) byl vyšetřován pro trestnou činnost, při níž byla způsobena škoda ve výši 48 179 737 Kč, se zůstavitel obával, že pokud přejdou předmětné nemovitosti do vlastnictví jeho syna, budou nemovitosti zabaveny k úhradě jeho dluhu. Zůstavitel se rovněž obával a nechtěl, aby jeho celoživotní partnerka zůstala bez střechy nad hlavou. Žalovaná dále podotkla, že v průběhu života zůstavitel daroval žalobci a) nemovitost v k.ú. [adresa], kterou žalobce a) převedl zpět na otce s ohledem na své trestní stíhání dne 2. 4. 2014. Žalobce a) následně uvedenou nemovitost prodal a utrženou kupní cenu si ponechal, přestože byla ve vlastnictví jeho otce. Stejně tak zůstavitel daroval za svého života i nemovitost žalobkyni b), čímž předpokládal, že své děti tímto zajistil. Darováním nemovitostí chtěl zůstavitel zajistit její bydlení na stáří se současným zřízením věcného břemene užívání ve svůj prospěch. Darování tedy nemělo v jeho majetkové sféře značné důsledky a do smrti zůstavitele mu bylo zachováno plné užívací právo nemovitosti. Žalovaná proto shledává žalobu ze strany žalobců v rozporu s dobrými mravy za účelem její šikany, přestože se zůstavitelem dlouhodobě žila a pečovala o něj, a přestože zůstavitel svoje děti zabezpečil výše uvedeným darováním nemovitostí. Podle žalované se tak žalobci snaží touto žalobou získat neoprávněný prospěch.

18. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba na požadované určení zamítá.

19. Žalobce a) ve svém písemném vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Vyjádřil přesvědčení, že soud prvního stupně provedl v řízení všechny nezbytné důkazy, jimiž zjistil správně skutkový stav, který je logickým zhodnocením provedených důkazů. K výhradám žalované o neprovedení jejího výslechu se žalobce vyjádřil tak, že se nejedná o tzv. opomenutý důkaz a že soud prvního stupně před znaleckým dokazováním provedl takové důkazy, které objasnily chování a vystupování zůstavitele v dostatečném rozsahu pro znalecké posouzení. Zdůraznil, že znalec se vyjádřil pouze k odborné otázce, kterou není soud prvního stupně schopen zodpovědět, a že znalecký posudek soud prvního stupně řádně zhodnotil v kontextu se všemi ostatními důkazy. Podle žalobce a) měl soud prvního stupně dostatečně zjištěný skutkový stav pro následné znalecké zkoumání o duševním stavu zůstavitele.

20. K argumentaci žalované, že právo žalobců dovolávat se „relativní“ neplatnosti darovací smlouvy je promlčeno, uvedl, že se jedná o zcela nová tvrzení, jimiž byla námitka promlčení odůvodněná. Navíc je lze považovat za zcela irelevantní vzhledem k nepromlčitelnosti vlastnického práva podle § 614 o.z. Námitku promlčení vznesenou ze strany žalované považuje za irelevantní a právně lichou také z toho důvodu, že důvod neplatnosti uzavřené darovací smlouvy zakotvený v § 581 o.z. je stanoven na ochranu jednající nesvéprávné, resp. k tomu duševně nezpůsobilé osoby, a porušení tohoto ustanovení odporuje zákonu a je v rozporu s veřejným pořádkem podle § 588 o.z. Právní jednání zůstavitele při uzavření darovací smlouvy je ztíženo důvodem neplatnosti podle § 581 o.z. a uzavření darovací smlouvy ve prospěch žalované mu způsobilo újmu, když došlo ke zmenšení jeho majetku, a to za situace, kdy žalovaná si jeho zdravotního stavu byla vědoma (doprovod k lékaři psychiatrovi) a tohoto stavu zůstavitele využila ve svůj prospěch. Bylo tedy namístě dospět k závěru o absolutní neplatnosti darovací smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. I pokud by odvolací soud hodnotil věc stejně jako soud prvního stupně a setrval na závěru o relativní neplatnosti darovací smlouvy, tak ani v tomto případě by námitka promlčení nemohla být relevantní a účinná s odkazem na ustanovení § 610 odst. 2 o.z.

21. K námitce žalované, že soud prvního stupně neprovedl důkazy smlouvou o převodu jednotky ze dne 14. 5. 2014 a doplnění znaleckého posudku k jejímu tvrzení, že zůstavitel s ohledem na závěry znaleckého posudku nebyl schopen ani platně uzavřít smlouvu o převodu jednotky do vlastnictví člena družstva ze dne 14. 5. 2014 žalobce a) uvedl, že se i s touto otázkou soud prvního stupně vypořádal v bodu 39 a 41 jeho odůvodnění, že podle něj se jedná o „nová“ tvrzení, která uplatnila žalovaná v podání ze dne 28. 11. 2024 a 2. 1. 2025, jimiž zcela změnila svoji dosavadní obranu, v níž naopak tvrdila a prokazovala, že zůstavitel nebyl stižen při uzavření darovací smlouvy duševní poruchou, nově se tak žalovaná začala bránit tvrzením, že touto poruchou trpěl již v roce 2014. Pokud žalovaná zpochybnila závěr soudu prvního stupně o hodnocení zdravotního stavu zůstavitele v roce 2014 s tím, že neměl odborné posouzení, pak žalobce a) uvedl, že žádný odborný závěr soud prvního stupně nečinil, pouze shrnul vývoj zdravotního stavu zůstavitele vyplývající z lékařských zpráv a znaleckého posudku v průběhu let.

22. Důvodnou neshledal ani námitku žalované, že žaloba byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy, když před soudem prvního stupně nevyšly najevo žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné takový závěr učinit. Žalobce a) měl naopak za to, že jednání žalované není souladné s dobrými mravy, neboť přestože sama věděla o nemoci zůstavitele, o jeho zhoršujícím se zdravotním stavu, tento stav využila k získání majetkového prospěchu. V této souvislosti poukázal na výslech znalce, z něhož vyplynulo, že v roce 2019, kdy u zůstavitele byla rozvinuta demence středně těžkého stupně, je tato pro okolí nemocného rozpoznatelná i v běžném styku, přičemž znalec si z lékařského hlediska nedovedl vysvětlit, že to svědci, resp. žalovaná, nepoznali, když podle jeho názoru toto je rozpoznatelné i laikem. Navíc taková osoba ztížená demencí středně těžkého stupně je lehce ovlivnitelná a manipulovatelná. Navíc ze zdravotní dokumentace vyplývá, že několik dní před uzavřením darovací smlouvy podstoupil zůstavitel test [název] s výsledkem 13/30, tj. s výsledkem blížícím se spíše k hranici těžké demence. Žalovaná tedy jednala výlučně ve svém vlastním zájmu, a nikoliv na ochranu zájmů zůstavitele. Nejednala tedy poctivě ani v dobré víře, resp. jednala v rozporu s dobrými mravy, protiprávní stav tedy vyvolala (§ 6 o.z.).

23. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., včetně správnosti postupu v řízení, které předcházelo jeho vydání, a po zopakování důkazu znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] podle § 213 odst. 2 o.s.ř. dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

24. Naléhavý právní zájem na určení, že určitá majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli je dán z logiky věci do doby, než soud v řízení o pozůstalosti pravomocně rozhodne o dědictví (§ 185 z.ř.s.), protože jen do té doby lze případný rozsudek o podané žalobě podle § 189 z.ř.s. odstraňující spornost aktiv zohlednit v rámci pozůstalostního řízení, a to změnou usnesení o obvyklé ceně majetku zůstavitele, jak plyne z ustanovení § 180 odst. 2 z.ř.s.

25. Soud prvního stupně učinil správný závěr, že žalobci mají naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva zůstavitele k nemovitostem k okamžiku jeho smrti s tím, že měly být zahrnuty do aktiv pozůstalosti, když darovací smlouvu o převodu těchto nemovitostí zůstavitelem na žalovanou považovali za neplatnou s argumentací, že zůstavitel ji uzavřel v době, kdy jeho zdravotní stav jej činil k tomu nezpůsobilým, a že řízení o dědictví po zůstaviteli dosud nebylo pravomocně skončeno - bylo přerušeno do vyřešení této sporné otázky. Postupoval tak v souladu s ustanovením § 80 o.s.ř. a v souladu s platnou soudní judikaturou upínající se k této otázce (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 268/2022).

26. Soud prvního stupně se také správně zabýval stěžejní otázkou v této věci, zda zůstavitel byl v době darování nemovitostí zdravotně způsobilý takovou smlouvu s žalovanou platně uzavřít, resp. zda v době darování nemovitostí nejednal v duševní poruše, která jej činila neschopným právně jednat.

27. Podle § 581 o.z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která jí činí neschopnou právně jednat.

28. Duševní poruchou je nejenom duševní porucha, ale i krátkodobá porucha psychických funkcí, hluboká porucha vědomí, slabomyslnost a jakákoliv jiná těžká duševní odchylka, jestliže měla za následek ztrátu nebo zmenšení rozpoznávacích či ovládacích schopností.

29. Nikoliv každá duševní porucha fyzické osoby, která činí právní jednání, má za následek jeho (absolutní) neplatnost, nýbrž (pouze) ta duševní porucha, které jednající osobu činí k tomuto právnímu jednání neschopnou (z důvodu, že nemůže posoudit následky svého právního jednání či je ovládnout), resp. k posouzení neplatnosti takového právního jednání učiněného v duševní poruše ve smyslu § 581 věta druhá o.z. postačí, aby ovládací nebo rozpoznávací schopnosti jednajícího byly podstatně sníženy, a tudíž nemusejí být zcela vymizelé.

30. Má-li být učiněn právní závěr, že právní jednání je podle § 581 věta druhá o.z. neplatné, musí být bez pochybnosti prokázáno, že předmětná osoba jednala v duševní poruše alespoň přechodné povahy, která by ji činila k tomuto předmětnému právnímu jednání nezpůsobilou.

31. Znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] vzal odvolací soud dále za prokázané, že soudní znalec bezezbytku odborným způsobem odpověděl na všechny znalecké otázky, které mu soud prvního stupně uložil, vycházejíce ze zdravotní dokumentace zůstavitele poskytnuté ordinací praktické lékařky, vedené lékaři Neurologické kliniky [název] [adresa], Fakultní nemocnice [adresa]. Jako první popsali kognitivní deficit zůstavitele lékaři z neurologické kliniky v [adresa] v propouštěcí zprávě z 5. 5. 2014. V testu kognitivních funkcí [název] ([název] kognitivní test) dosáhl zůstavitel skóre 21/30, což odpovídá lehké kognitivní poruše. Dne 8. 7. 2014 byl ošetřujícím lékařem administrován test kognitivních funkcí [název], v němž zůstavitel dosáhl výsledku 25/30, tj. hraničního nálezu, a bylo doporučeno další pozorování. Dne 5. 10. 2014 zůstavitel ve stejném testu skóroval 24/30 a ošetřující lékař [tituly před jménem] [jméno FO] uzavřel, že se diagnosticky jedná nejspíše o Parkinsonovu chorobu s incipientní (počínající) demencí. Lehká demence byla konstatována až při vyšetření zůstavitele dne 23. 9. 2015. Dne 16. 3. 2016 zůstavitel v testu [název] skóroval 19/30, což odpovídá středně těžké demenci. Při vyšetření dne 19. 9. 2018 bylo popsáno částečné zhoršení a kolísání kognitivního výkonu ([název] 16/30). Ošetřující lékař zaznamenal, že zůstavitel „několikrát nepoznal příbuzné“ a „neadekvátně posuzuje situace“, častěji se u něj vyskytovaly komplexní halucinace (zrakové a sluchové). Ošetřující lékař uzavřel, že se jedná o neurčenou demenci – Parkinsonovu chorobu s možným podílem Alzheimerovy choroby, nejspíše v rámci Lewyho varianty. Při vyšetření dne 24. 1. 2019 bylo opět popsáno kolísání stavu, zůstavitel opakovaně nepoznal příbuzné a neadekvátně posuzoval situace, kognitivní výkon dále klesal ([název] 15/30 středně těžká demence). 22. 7. 2019 došlo u zůstavitele k dalšímu zhoršení kognice, nepoznával příbuzné, neadekvátně posuzoval situace, došlo k poklesu ([název] na 14/30). Při vyšetření dne 9. 10. 2019 došlo k dalšímu poklesu v [název] na 13/30 (jednalo o poslední kontrolu u ošetřujícího lékaře zůstavitele před uzavřením darovací smlouvy – poznámka odvolacího soudu). Soudní znalec ve svém znaleckém posudku zdůraznil, že významem zásadní roli při posuzování duševního stavu zemřelého hraje vždy zdravotnická dokumentace jako jediný zdroj objektivních informací o tělesném a duševním stavu posuzované osoby s tím, že znalec je zároveň veden principem presumpce zdraví a jeho závěry případně zpochybňující schopnost zemřelé osoby činit právní úkony musí být vždy založeny na jednoznačném dokladu klinické psychopatologie a prokázání forenzně závažné duševní poruchy.

32. Soudní znalec ve svém znaleckém posudku uzavřel, že zůstavitel trpěl demencí při pravděpodobné atypické Alzheimerově chorobě (jednalo se o Lewyho variantu), jež ve svém klinickém obraze kombinuje příznaky Alzheimerovy choroby s chorobou Parkinsonovou. Kognitivně-amnestická porucha se u zůstavitele prokazatelně rozvíjela mnoho let, k datu podpisu darovací smlouvy se již jednalo o pokročilé onemocnění, demenci středně těžkou. O pokročilosti základní choroby svědčí již od roku 2018 popisována porucha, při které je narušeno rozpoznávání tváří. Charakteristické je také v rámci této demence výrazné postižení exekutivních (výkonných) funkcí, tj. úsudku, plánování, schopnosti logicky myslet, racionálně a cílevědomě jednat, čemuž odpovídají záznamy z roku 2017, o dohledu nad podáváním léků, nakládání s penězi zůstavitele rodinou a jeho zastupování na úřadech, a taktéž záznamy od roku 2018, o neschopnosti adekvátně posoudit konkrétní situaci. Docházelo současně i k úpadku rozumových schopností, intelektu a také se u zůstavitele rozvíjely organické změny osobnosti. V červenci 2014 test [název] ukázal hraniční nález 25 bodů, ale v období roku 2019 se už s jistotou jednalo o demenci středně těžkou (pásmo 19-10 bodů). Uvedené testy ukazují, že zůstavitel v roce 2019 nejvíce bodů ztrácel v subtestech zaměřených na časoprostorovou orientaci, trpěl agrafií akalkulií – potíže mu činily jednoduché počty v sedmičkovém testu a také psaní, poruchy paměti se projevily v testu vybavenosti, nezvládal opakovat sousloví a selhával i v překreslení geometrického obrazce.

33. Zůstavitel prokazatelně trpěl forenzně určující duševní poruchou, a to primární demencí, která po období roku 2019 dosahovala středního stupně. Takto pokročilé onemocnění prakticky vylučuje schopnost činit relevantní právní úkony. Posuzovaný nebyl schopen nezkresleně vnímat realitu, zcela jistě nebyl schopen v plném rozsahu domýšlet následky svých rozhodnutí, a předmětnou darovací smlouvu dne 22. 11. 2019 podepsat. Středně těžká demence znemožňuje projevit svobodnou vůlí a má i naprosto zásadní dopad na schopnosti rozpoznávací a ovládací – vede totiž k jejich podstatnému snížení až úplnému vymizení. Má za následek značné omezení soběstačnosti, závislost na dohledu a asistenci dalších osob a může také vést i ke snadné ovlivnitelnosti a manipulovatelnosti ze strany okolí.

34. Soud prvního stupně si pro své skutkové závěry učinil relevantní skutková zjištění, která byla významná pro jeho správné právní posouzení právního jednání zůstavitele při uzavření darovací smlouvy s žalovanou, v důsledku čehož správně uzavřel, že žalovaný jednal při uzavření darovací smlouvy v duševní poruše, která jej činila k takovému právnímu jednání nezpůsobilou (viz blíže odborné závěry soudního znalce uvedené v bodu 33 odůvodnění tohoto rozsudku), a že proto je darovací smlouva neplatná podle § 581 věta druhá o.z.

35. Odvolací soud neshledal opodstatněnou námitku žalované, že neprovedl důkaz jejím výslechem. Soud prvního stupně v bodu 15 napadeného rozsudku vysvětlil, proč neprovedl její výslech (nejednalo se o případ, kdy dokazovanou skutečnost nebylo možné prokázat jinak, § 131 odst. 1 o.s.ř.) s poznámkou, že žalovaná se ve věci vyjádřila, k čemuž také přihlédl. Nejednalo se tak podle odvolacího soudu o tzv. opomenutý důkaz.

36. Stejně tak nemá odvolací soud za důvodnou ani námitku žalované, že soud prvního stupně při posuzování duševního stavu zůstavitele v době uzavření darovací smlouvy nevzal v potaz výpovědi svědků, kteří popisovali jednání zůstavitele v běžných záležitostech, a naopak vyšel pouze ze svědecké výpovědi ošetřujícího lékaře, který viděl zůstavitele jen při vyšetřeních.

37. Předně není pravdou, že soud prvního stupně vyšel při posuzováni stěžejní otázky v této věci jen ze svědecké výpovědi ošetřujícího lékaře zůstavitele [tituly před jménem] [jméno FO], neboť při posuzování této ryze odborné otázky vycházel zejména ze znaleckého posudku a výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO], jehož podkladem byla zdravotní dokumentace zůstavitele, z níž byly soudním znalcem čerpány informace o zdravotním stavu zůstavitele, které byly do zdravotní dokumentace zůstavitele zaneseny také jeho ošetřujícím lékařem, který byl v řízení vyslechnut jako svědek. Jeho svědecká výpověď pak zcela korespondovala s ostatními důkazy (§ 132 o.s.ř.), které soud prvního stupně vzal za relevantní pro posouzení duševního stavu zůstavitele v době uzavření darovací smlouvy. Jen stěží lze vytýkat ošetřujícímu lékaři, že si zůstavitele pamatoval zběžně, podle žalované jen „mlhavě“, když zůstavitel byl jeho pacientem v letech 2014-2021, od jeho smrti tedy již uplynulo několik let, a když veškeré významné informace o zdravotním stavu zůstavitele, které hrály zásadní roli při posuzování, zda zůstavitel jednal či nejednal při uzavření darovací smlouvy v duševní poruše, byly jím zaznamenány v jeho zdravotní dokumentaci, z níž soudní znalec čerpal podklady pro své odborné závěry.

38. Soud prvního stupně se také vypořádal s výpovědí svědků [jméno FO] [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] a v odůvodnění napadeného rozsudku v bodech 8, 10, 12 a 14 vysvětlil, proč z výpovědí těchto svědků při posuzování duševního stavu zůstavitele v době uzavření darovací smlouvy nevycházel. Odvolací soud se plně ztotožňuje s hodnocením věrohodnosti těchto svědků ve vztahu k otázce duševního stavu zůstavitele v době uzavření darovací smlouvy a pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku v bodech 8, 10, 12 a 14 odkazuje. Pro úplnost odkazuje na výpověď soudního znalce, v níž soudní znalec zdůraznil, že v případě demence středně těžké se jedná o takový kognitivní deficit, že taková osoba nedokáže domýšlet následky svého jednání, má postiženou paměť a úsudek, není schopna logicky myslet, racionálně a cílevědomě jednat; zůstaviteli v roce 2019 činily potíže jednoduché počty v sedmičkovém testu a psaní, měl poruchy paměti, nezvládl opakovat sousloví, selhával i v překreslování geometrického obrazce. Podle soudního znalce při středně těžkém stupni demence je tato nemoc rozpoznatelná v běžném styku (soudní znalec si z lékařského hlediska nedokázal vysvětlit, proč svědkové duševní onemocnění u zůstavitele nepozorovali, měl za to, že i laik to musel v té době poznat) a takový člověk není schopen hospodařit s penězi ve větším rozsahu (je schopen činit drobné nákupy do finančního limitu).

39. V této souvislosti odvolací soud akcentuje, že posouzení duševního stavu zůstavitele v době uzavření darovací smlouvy je otázku ryze odbornou, k čemuž je zapotřebí odborných znalostí. Proto také soud prvního stupně správně přistoupil k ustanovení soudního znalce, jehož úkolem bylo právě posouzení této odborné otázky. Ten ve znaleckém posudku zdůraznil, že při posuzování duševního stavu zemřelé osoby významem zásadní roli hraje vždy zdravotní dokumentace jako jediný zdroj objektivních informací o tělesném a duševním stavu posuzované osoby a že znalec je zároveň veden principem presumpce zdraví a jeho závěry musí být vždy založeny na jednoznačném dokladu klinické psychopatologie a prokázání forenzně závažné duševní poruchy.

40. Závěr soudu prvního stupně o duševní poruše zůstavitele v době uzavření darovací smlouvy (a něj navazující konkluze o neplatnosti dané smlouvy) je důsledkem také té skutečnosti, že soud prvního stupně důkazy předložené žalovanou nepovažoval za způsobilé k prokázání schopnosti zůstavitele uvědomit si právní důsledky svého jednání, přičemž zároveň měl za to, že skutkový stav je již zejména na základě znaleckého posudku a výslechu znalce zjištěn dostatečným způsobem, s čímž odvolací soud plně souhlasí, když závěry znaleckého posudku lze hodnotit jako zcela přesvědčivé (co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání). Znalecký posudek totiž obsahoval odpovědi na všechny soudem položené otázky a logickým způsobem v něm byly zdůvodněny všechny závěry, které soudní znalec ze zdravotní dokumentace zůstavitele učinil. Soudní znalec ve znaleckém posudku zcela pregnantně označil veškerou zdravotní dokumentaci zůstavitele, z níž vycházel, a ve znaleckém posudku také bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat. Závěry znaleckého posudku odpovídají pravidlům logického myšlení, neboť v něm soudní znalec seznatelným způsobem vyjádřil, z jakých důvodů přisuzuje validitu svému odbornému závěru. Soud prvního stupně proto zcela správně v odůvodnění napadeného rozsudku akcentoval závěry tohoto znaleckého posudku, z nichž čerpal svá skutková zjištění, která se stala právně relevantními pro právní posouzení této věci. Žalované se přitom odvoláním nepodařilo zpochybnit relevantními argumenty závěry použitého znaleckého posudku (nesouhlas účastníka řízení se závěry znaleckého posudku sám o sobě nevede k závěru o nutnosti zpracovat posudek revizní, když účastník za tímto účelem znalecký posudek relevantním způsobem nezpochybnil – usnesení Vrchního soudu v [adresa] ze dne 21. 7. 2014, č.j. [spisová značka]).

41. K výtce žalované, že soud prvního stupně nepřipustil důkaz smlouvou o převodu jednotky do vlastnictví člena družstva z 14. 5. 2014 a doplněním znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] k prokázání jejího tvrzení, že s ohledem na závěry znaleckého posudku nebyl zůstavitel schopen ani platně uzavřít smlouvu o převodu jednotky do vlastnictví člena družstva a stát se tak jejím vlastníkem, resp. se nezabýval aktivní legitimací žalobce k podání této určovací žaloby, uvádí odvolací soud následující.

42. Protože žaloba v této věci je založena mimo jiné na argumentaci, že nemovitost měla být zapsána jako součást pozůstalosti dědického řízení po zůstaviteli, které je přerušeno do pravomocného skončení této sporné věci, a oba žalobci jsou zákonnými dědici zůstavitele (mají tedy postavení nerozlučných společníků podle § 91 odst. 2 o.s.ř.), je dána jejich aktivní věcná legitimace k podání této určovací žaloby s ohledem na ustanovení § 1479, § 1475 odst. 1 a 3 o.z.

43. Žalovaná se v řízení bránila tím, že z hlediska zdravotního stavu byl zůstavitel způsobilý k uzavření darovací smlouvy dne 22. 11. 2019. V průběhu řízení (až po vypracování znaleckého posudku) doplnila nově svoji obranu tak, že zůstavitel se nemohl nikdy stát vlastníkem nemovitostí (tedy je nemohl ani na žalovanou převést uvedenou darovací smlouvou, protože nikdo nemůže převést na někoho jiného více práv než on sám má), protože nebyl schopen ani platně uzavřít smlouvu o převodu jednotky do vlastnictví člena družstva dne 14. 5. 2014, když v té době se mu podle lékařské dokumentace již onemocnění Alzheimerovy a Parkinsonovy nemoci projevovalo. Žalovaná tedy založila svou obranu na dvou skutkových verzích, které však vedle sebe nemohly obstát, protože buď platí, že zůstavitel se stal vlastníkem nemovitosti a posléze ji dne 22. 11. 2019 daroval žalované, nebo že se zůstavitel se nestal jejím vlastníkem a pak by nemovitost nemohl na žalovanou ani převést. Soud prvního stupně se také s touto procesní situací řádně vypořádal, a to konkrétně v bodu 41 odůvodnění napadeného rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje.

44. Důvodnou není ani námitka žalované, že soud prvního stupně učinil odborný závěr o duševním stavu zůstavitele v roce 2014. Soud prvního stupně pouze shrnujícím způsobem popsal vývoj zdravotního stavu zůstavitele od roku 2014, kdy byly zjištěny teprve první příznaky jeho duševního onemocnění, vycházejíce ze zdravotní dokumentace zůstavitele a znaleckého posudku a majíce na zřeteli, že k výraznějšímu zhoršení duševního stavu zůstavitele došlo až v roce 2016 a následně v letech 2017 a 2018, kdy záznamy ve zdravotní dokumentaci již hovoří o dohledu nad podáváním léků, při nakládání s penězi a zastupování zůstavitele na úřadech a o jeho neschopnosti adekvátně posoudit konkrétní situaci. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na obsah znaleckého posudku, z něhož je zřejmé, že ošetřujícím lékařem prováděný test kognitivních funkcí zůstavitele [název] vykazoval v roce 2014 nález, který lze hodnotit jako nález hraniční vykazující lehkou kognitivní poruchu, lehká demence byla konstatována až při vyšetření v 9/2015.

45. Z hlediska zjištěného skutkového stavu relevantního pro správné právní posouzení této věci proto nelze soudu prvního stupně nic vytknout.

46. Odvolací soud se však neztotožnil s právním posouzením neplatnosti darovací smlouvy soudem prvního stupně, který dospěl k závěru, že se jednalo o neplatnost relativní podle § 586 odst. 1 o.z. a nikoliv o neplatnost absolutní.

47. Relativní neplatnost právního jednání nastupuje v případech, kdy vada smlouvy porušuje zájmy určité osoby (zpravidla jedné ze smluvních stran) a neplatnost je stanovena na ochranu takového zájmu (§ 586 odst. 1 o.z.). Jako absolutně neplatné bude třeba vždy kvalifikovat takové ujednání, který se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje zákonu, zjevně narušuje veřejný pořádek nebo zavazuje k fakticky nemožnému plnění. Absolutně neplatné smluvní ujednání, na rozdíl od relativně neplatného, nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, protože absolutní neplatnost nastává objektivně a není rozhodné, zda smluvní strany o důvodu neplatnosti věděly či nikoliv. Absolutně neplatné právní jednání nelze dodatečně zhojit, nepodléhá jakýmkoliv lhůtám, tedy ani těm promlčecím, a možnost dovolat se jí není omezena ani na určité oprávněné osoby – může se jí tedy dovolat úplně každý, a to i ten, kde ji sám způsobil. Soudy mají povinnost k absolutně neplatnému právnímu jednání přihlédnout i bez návrhu.

48. Ze zákonné dikce ustanovení § 581 věta druhá o.z. přitom jednoznačně vyplývá, že právní jednání osoby jednající v duševní poruše je tedy neplatné ze zákona, a proto se v daném případě muselo jednat o absolutní neplatnost darovací smlouvy podle § 581 věta druhá a § 588 o.z. Uvedený závěr je zcela v souladu nejen se soudní praxí, ale také plyne ze soudní judikatury (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3040/16 bod 29, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1084/2024 bod 14 a na něj navazující usnesení Ústavního soudu. sp. zn. III. ÚS 3402/24). Přes shora uvedené pochybení soudu prvního stupně v otázce, o jaký typ neplatnosti darovací smlouvy se jedná, shledal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

49. Z výše uvedených důvodů se proto nezabýval námitkou žalované o uplynutí promlčecí lhůty pro uplatnění námitky relativní neplatnosti darovací smlouvy, ani dalšími námitkami žalované (včasné uplatnění návrhu na doplnění dokazování), protože jejich posouzení již nemohlo mít vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí.

50. Jako opodstatněnou neshledal odvolací soud ani výtku žalované, že žaloba byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy s argumentací shrnutou v bodu 17 odůvodnění tohoto rozsudku. Z judikatury Nejvyššího soudu totiž vyplývá (sp. zn. 22 Cdo 471/99, 22 Cdo 4000/2008, 22 Cdo 927/2004, 29 Cdo 137/2008), že žalobu o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není podle § 80 o.s.ř. nelze zamítnout s odkazem na§ 3 odst. 1 obč. zák. (nyní s odkazem na § 8 o.z.). Je tomu tak proto, že žaloba o určení nesměřuje k výkonu práva a rozhodnutí o ní je deklaratorní povahy, nezakládají se jím žádná práva a povinnosti, pouze se jím konstatuje, zda tu určitý vztah či právo je či není.

51. Určení vlastnictví nemovitosti slouží zásadně k odstranění právní nejistoty, popřípadě k uvedení stavu zápisu v katastru nemovitostí do souladu se skutečným právním stavem. Žádná nová práva a povinnosti se jím nezakládají. Požadavek na takovéto určení tedy zpravidla nelze považovat za zneužití práva, nejsou-li zjištěny mimořádné okolnosti svědčící pro takový závěr (sp. zn. 28 Cdo 2385/2007). Namítá-li žalovaná de facto absenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení na straně žalobců (byť nikoli výslovně´) s tvrzením, že jejich uplatnění určovací žaloby podle § 80 písm. o.s.ř. je „šikanózní“ a v rozporu s dobrými mravy, a to z důvodů blíže specifikovaných v odvolání – viz bod 17 odůvodnění tohoto rozsudku, nepovažuje odvolací soud se zřetelem k výše uvedenému její námitky v posuzované věci za opodstatněné, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že otázku převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem mohl zůstavitel s žalovanou vyřešit s ohledem na jejich dlouholeté partnerské soužití mnohem dříve, již od roku 2014.

52. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný podle § 219 o.s.ř.

53. Jako věcně správné potvrdil též výrok II o náhradě nákladů řízení (§ 219 o.s.ř.), o nichž soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž nepochybil ani při stanovení jejich výše u žalobce a), která našla svůj odraz ve vyhlášce č. 177/1996 Sb., a u žalobkyně b) ve vyhlášce č. 254/2015 Sb.

54. Protože žalovaná byla v odvolacím řízení zcela neúspěšná, rozhodl odvolací soud o její povinnosti nahradit náklady řízení podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. žalobci a). Tyto sestávají ze dvou úkonů právní služby po 3 700 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění platném od 1. 1. 2025 (vyjádření k odvolání, jednání u odvolacího soudu dne 11. 6. 2025) s připočtením dvou paušálních náhrad po 450 Kč podle § 13 advokátního tarifu a náhrady DPH ve výši 21 % (1 743 Kč); tedy celkem 10 043 Kč. Náklady řízení žalobce a) jsou splatné k rukám jeho právního zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

55. Ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou rozhodl odvolací soud o nákladech řízení podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, neboť v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni b) žádné náklady řízení nevznikly.