28 C 152/2021 - 328

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] b) [Jméno advokáta B], narozená [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že [Jméno žalobce], rodné číslo [RČ], naposledy bytem [adresa], byl ke dni svého úmrtí dne [datum] vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno], část obce [adresa], obec [adresa], postavené na pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [Anonymizováno] na společných částech budovy č. p. [Anonymizováno], část obce [adresa], obec [adresa], postavené na pozemku parc. č. [hodnota], a na pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], přičemž vlastnické právo k jednotce je zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] a vlastnické právo k budově a pozemku na listu vlastnictví č. [hodnota], vedených Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště [adresa].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) k rukám právního zástupce žalobce a) náhradu nákladů řízení ve výši 81 086,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali, po připuštění změny žaloby usnesením zdejšího soudu ze dne 27. 9. 2023, č. j. 28 C 152/2021-149, a po přistoupení žalobkyně b) do řízení, určení, že [Jméno žalobce] starší, otec obou žalobců (dále jen „zůstavitel“), byl ke dni svého úmrtí vlastníkem bytové jednotky s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku, jak je konkrétně uvedeno ve výroku I. Svůj návrh odůvodnili tím, že zůstavitel zemřel bez zanechání závěti a že před svou smrtí daroval dne [datum] předmětnou nemovitost žalované, avšak v době darování trpěl chorobou, která vylučovala, aby takto právně jednal. Již od roku 2016 trpěl [Anonymizováno], v roce [Anonymizováno] byla konstatována [Anonymizováno]. Žalovaná se zůstavitelem žila a pečovala o něj; podle žalobců tedy ve stavu snížené příčetnosti zůstavitele jej přiměla k darování. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřovali v tom, že je rozpor mezi stavem skutečným a stavem zapsaným v katastru nemovitostí a že předmětná nemovitost by na základě vyhovění žalobě měla být zahrnuta do aktiv pozůstalosti projednávané v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 D 922/2021. V naposledy uvedeném řízení z toho důvodu došlo k přerušení do pravomocného skončení nynějšího řízení.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Podle ní byla životní partnerkou zůstavitele od roku 1994, vedli společnou domácnost. Zůstavitel trpěl Parkinsonovou a Alzheimerovou chorobou, avšak vzhledem k dohledu lékařů a užívání léků byly projevy nemoci pozvolné. Zpočátku byl soběstačný a dlouhodobě projevoval úmysl převést nemovitost na žalovanou. Jeho stav se postupně zhoršoval a jeho schopnosti sebeobsluhy byly omezeny až v roce 2021. Uskutečněné darování bylo úkonem, který je v podobných poměrech běžný a nekomplikovaný. Žalobci o zůstavitele neprojevovali zájem a nijak o něj nepečovali. Zůstavitel měl obavu vzhledem k trestnímu řízení vedenému proti žalobci a) v roce 2014, že nemovitost bude zabavena k úhradě jeho dluhů a žalovaná přijde o bydlení. V minulosti navíc žalobci a) převedl jinou nemovitost.

3. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění. Ke stavu evidovanému v katastru nemovitostí.

4. Žalovaná je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník předmětné nemovitosti – shora uvedené jednotky se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku (zjištěno z informace z katastru nemovitostí; mezi stranami to ani nebylo sporné).

5. Zůstavitel a žalovaná podepsali darovací smlouvu ze dne 22. 11. 2019, dle jejíhož obsahu zůstavitel jako dárce daroval žalované předmětnou nemovitost za současného zřízení služebnosti bytu (doživotního bezplatného bydlení) v jeho prospěch (zjištěno z uvedené darovací smlouvy; mezi stranami existence smlouvy nebyla sporná s výjimkou otázky, zda byl zůstavitel způsobilý takto jednat). Ke stavu zachování duševních schopností zůstavitele.

6. Soud k této dílčí, avšak pro posouzení věci nejvýznamnější skutkové otázce jednak vyslechl svědky, jednak provedl listinné důkazy a nechal vypracovat znalecký posudek.

7. Svědek [jméno FO] ve své výpovědi uvedl, že je synem žalované a zůstavitele znal asi od svých 18 let coby přítele žalované, se kterou žil ve společné domácnosti. O zůstavitele se starala žalovaná, svědek a dále soused pan [jméno FO]. Žalobce a) se o zůstavitele zajímal minimálně. Několik let před svou smrtí na tom byl zůstavitel pohybově hůře kvůli svému onemocnění. Pokud jde o mentální schopnosti, byl na tom někdy hůře, někdy lépe, ale rozhodně poznával svědkovy děti. Špatně na tom byl zůstavitel až tak rok před smrtí. Jinak se s ním svědek normálně bavil. Někdy byl zpomalenější, ale zajímal se o sport, věděl, že svědkova dcera sportuje a mluvili o tom. Zůstavitel rovněž disponoval svými finančními prostředky, měl svou taštičku s penězi; když bylo třeba, dal peníze žalované, aby něco zaplatila, ale jinak si o nich rozhodoval sám. Vlastnictví bytu a to, co bude eventuálně po smrti, zůstavitel se svědkem nijak neřešil. Až po zůstavitelově smrti žalovaná svědkovi sdělila, že jí zůstavitel nemovitost daroval, což svědku přišlo logické vzhledem k jejich dlouholetému soužití.

8. Soud k výpovědi svědka [jméno FO] po stránce věrohodnosti uvádí, že neměl k dispozici nějaké konkrétní poznatky o snaze účelově zkreslit obsah výpovědi, nicméně v obecné rovině je patrné, že svědek má zájem na procesním úspěchu žalované (své matky) v řízení. Co se týče obsahu jeho výpovědi, soud u tohoto svědka – obdobně jako u dalších výpovědí – neuvěřil tomu, že se duševní stav zůstavitele výrazněji zhoršil až v posledním roce před smrtí, tedy až po uskutečnění předmětného darování. Je to v rozporu s tím, co vyplynulo ze zdravotní dokumentace, která byla pořizována průběžně během let, s výpovědí ošetřujícího lékaře [tituly před jménem] [jméno FO] i závěry znalce dr. Kozelka. Posledně uvedené důkazní prostředky přitom pocházejí od osob, které na výsledku řízení nemají žádný zájem, nadto dokumentace vzniká reálně v době, kdy pacient přichází do zdravotnického zařízení, není to něco, co by se třeba účelově upravovalo až s odstupem let. Soud tedy dospěl k závěru, že výpověď svědka [jméno FO] nepřiměřeně zlehčila zdravotní obtíže zůstavitele v tom smyslu, že nástup jeho duševních potíží prezentovala jako podstatně pozdější, než kdy k tomu skutečně došlo.

9. Svědek [jméno FO] ve své výpovědi uvedl, že se zůstavitelem a žalovanou byli sousedé v domě, znali se minimálně 20 let, zůstavitel a žalovaná bydleli ve druhém patře, svědek v šestém patře. Znali se velmi dobře, navštěvovali se téměř denně. Zůstavitel na tom byl asi rok před smrtí fyzicky špatně. V letech 2018 a 2019 byl zůstavitel mentálně úplně v pořádku, normální, bez problémů. Zůstavitel svědkovi někdy v roce 2019 sám sdělil, že se chystá přepsat byt na žalovanou. Svědek se ho na to neptal, nic týkající se jeho majetku nezjišťoval. Žalobce a) svědek téměř nezná. V roce 2020, kdy svědek chodil k zůstaviteli a žalované téměř každý den pomáhat, neviděl žalobce a) vůbec; zůstavitel se o něm nezmiňoval. Když potřeboval zůstavitel pomoci, starala se zejména žalovaná, její bratr, její syn a svědek. Změny ve zdravotním stavu zůstavitele začal svědek pozorovat až někdy na konci roku 2020 a potom v roce 2021, to už začal na tom být hůř; do té doby byl úplně v pořádku, žádné poruchy myšlení nebo vnímání svědek nepozoroval.

10. Soud k výpovědi svědka [jméno FO] po stránce věrohodnosti uvádí, že neměl k dispozici nějaké konkrétní poznatky o snaze účelově zkreslit obsah výpovědi, nicméně v obecné rovině je patrné, že svědek může mít zájem na procesním úspěchu žalované v řízení, neboť má zjevně bližší osobní vztah k žalované a může pokládat vzhledem ke své dlouhodobé známosti se zůstavitelem a žalovanou a jejich poměrům za „spravedlivé“, aby nemovitost po zůstaviteli získala žalovaná. Co se týče obsahu jeho výpovědi, soud u tohoto svědka – obdobně jako u dalších výpovědí – neuvěřil tomu, že se duševní stav zůstavitele výrazněji zhoršil až v posledním půlroce či roce před smrtí, tedy až po uskutečnění předmětného darování. Jak již bylo řečeno, je to v rozporu s tím, co vyplynulo ze zdravotní dokumentace, s výpovědí ošetřujícího lékaře i závěry znalce. Soud tedy dospěl k závěru, že i výpověď svědka [jméno FO] nepřiměřeně zlehčila [podezřelý výraz] obtíže zůstavitele v tom smyslu, že nástup jeho duševních potíží prezentovala jako podstatně pozdější, než kdy k tomu skutečně došlo.

11. Svědek [jméno FO] ve své výpovědi uvedl, že je kamarádem syna žalované (tj. svědka [jméno FO] – pozn. soudu), zůstavitele znal od svých asi 16 let jako kamarádova otčíma. Zůstavitel svědka požádal asi v roce 2017 nebo 2018, že potřebuje něco pro syna, tedy žalobce a), kterého svědek na základě toho kontaktoval; šlo o ocenění nějaké nemovitosti na Bílé hoře pro účely prodeje, neboť svědek je realitní makléř. Svědek zůstaviteli pomohl při prodeji provozovny, kterou zůstavitel chtěl prodat, asi v roce 2018 nebo 2019. V té době zůstavitel špatně chodil, měl ohnutá záda, ale jinak působil jako pořádný chlap a měl pevný stisk ruky. Mentálně byl zcela v pořádku, jasně svědkovi sdělil, co potřebuje, komunikace s ním byla naprosto bez problémů. Dále zůstavitel požádal svědka o pomoc při darování bytu žalované; svědek ve svých poznámkách dohledal, že dne 21. 10. 2019 požádal advokáta o přípravu darovací smlouvy a asi o týden dřív byl u zůstavitele o tomto jednat. Darovací smlouva byla úplně běžná, svědek zůstaviteli pouze doporučil, co doporučuje všem svým klientům, aby si v nemovitosti zřídil věcné břemeno. Advokátem sepsanou smlouvu svědek přivezl zůstaviteli, společně jeli ověřit podpis na poštu. Při jednání o darovací smlouvě i jejím podpisu zůstavitel na svědka působil mentálně zcela v pořádku. Hovořil zcela jasně, mluvil se svědkem o svědkových dětech. Svědek z něho neměl vůbec pocit, že by na tom byl mentálně špatně a že by si neuvědomoval, co dělá nebo co podepisuje. Určitě musel vědět, co podepisuje, protože o zprostředkování darování nemovitosti svědka sám požádal. Svědek uvedl, že věděl, že zůstavitel má nějakou nemoc, ale nevěděl jakou. O žalobci a) svědek se zůstavitelem, co se týče nějakých majetkových věcí, nikdy nemluvil.

12. Soud k výpovědi svědka [jméno FO] po stránce věrohodnosti uvádí, že neměl k dispozici nějaké konkrétní poznatky o snaze účelově zkreslit obsah výpovědi, nicméně v obecné rovině je patrné, že svědek může mít zájem na procesním úspěchu žalované v řízení. Jednak je kamarádem jejího syna, jednak pomáhal při uskutečnění předmětného darování, přičemž shledání neplatnosti darování by mohlo postavit svědka do nepříznivého světla jako někoho, kdo asistoval při odvedení majetku od osoby k darování duševně nezpůsobilé. Co se týče obsahu výpovědi, soud u tohoto svědka – obdobně jako u dalších výpovědí – neuvěřil tomu, že duševní stav zůstavitele byl v době uskutečnění předmětného darování bezvadný. Jak již bylo řečeno, je to v rozporu s tím, co vyplynulo ze zdravotní dokumentace, s výpovědí ošetřujícího lékaře i závěry znalce.

13. Svědek [jméno FO] (tj. bratr žalované – pozn. soudu) ve své výpovědi uvedl, že se sestrou se začal častěji stýkat někdy od léta roku 2019 a od té doby osobně znal i jejího přítele – zůstavitele. Zůstavitel v té době hůře chodil, svědek mu musel třeba pomáhat do schodů, ale mentálně byl zcela v pořádku. Svědek s ním mluvil hlavně o sportu a o opravách na chalupě žalované. O svém majetku zůstavitel se svědkem nemluvil, ale svědek byl jednou u toho, když zůstavitel mluvil se žalovanou o tom, že jí daruje byt. Žalobce a) svědek viděl pouze jednou. Zůstavitel se svědkem o žalobci a) nemluvil. O zůstavitele se mimo žalované nikdo nestaral.

14. Soud k výpovědi svědka [jméno FO] po stránce věrohodnosti uvádí, že neměl k dispozici nějaké konkrétní poznatky o snaze účelově zkreslit obsah výpovědi, nicméně v obecné rovině je patrné, že svědek může mít zájem na procesním úspěchu žalované (své sestry) v řízení. Co se týče obsahu jeho výpovědi, soud u tohoto svědka – obdobně jako u dalších výpovědí – neuvěřil tomu, že duševní stav zůstavitele byl v době uskutečnění předmětného darování bezvadný. Jak již bylo řečeno, je to v rozporu s tím, co vyplynulo ze zdravotní dokumentace, s výpovědí ošetřujícího lékaře i závěry znalce. Dále lze podotknout, že tento svědek dle vlastního vyjádření poznal zůstavitele až v létě 2019, tedy těžko mohl mít srovnání se zdravotním stavem zůstavitele v době dřívější.

15. Soud žalovanou nevyslýchal vzhledem k tomu, že nešlo o případ, kdy by nebylo možno zjistit skutkový stav jinak (§ 131 odst. 1 o. s. ř. a contrario), nicméně žalovaná využila možnosti se k věci vyjádřit a sama uvedla, že se zůstavitelem žili 30 let. Někdy v roce 2014 byl žalobce a) trestně stíhán. V tu dobu se zůstavitel rozhodl, že byt převede na ni, ale nešlo to, protože byt byl v družstvu; bylo to možné až později. Se žalobcem a) neměl zůstavitel dobré vztahy. Žalobce a) ho navštěvoval maximálně jednou nebo dvakrát za rok, krátce před smrtí už téměř vůbec. Žalovaná byla od roku 2018 v důchodu a se zůstavitelem již byla neustále. Chodili spolu k lékaři, zůstavitel chodil velmi špatně. Po stránce mentálního stavu byl dlouho v pořádku. [právnická osoba] mu kupovala noviny, jezdili do banky, kde on vybíral peníze a potom je žalované dal. K prudkému zhoršení jeho zdravotního stavu došlo asi půl roku před jeho smrtí.

16. K jejímu sdělení soud dodává, že vzhledem k tomu, že jde o účastníka řízení se zcela konkrétním zájmem na jeho výsledku, vypovídací hodnotu takového sdělení nelze co do stěžejní otázky zdravotního stavu zůstavitele přeceňovat.

17. Podle lékařské zprávy Fakultní nemocnice v Motole ze dne [datum] bylo provedeno vyšetření zůstavitele a v anamnéze konstatována různá onemocnění včetně kognitivní poruchy specifikované jako občasné zapomínání, dosavadní soběstačnost, psychomotorické zpomalení (zjištěno z uvedené lékařské zprávy).

18. Podle lékařské zprávy Fakultní nemocnice v Motole ze dne [datum] bylo provedeno vyšetření zůstavitele a po kognitivní stránce konstatováno dosažení výsledku 25 z 30 bodů v testu MMSE a to, že pacient byl zcela orientován, avšak zpomalen (zjištěno z uvedené lékařské zprávy).

19. Podle lékařské zprávy Fakultní nemocnice v Motole ze dne [datum] bylo provedeno vyšetření zůstavitele a po kognitivní stránce konstatováno dosažení výsledku 24 z 30 bodů v testu MMSE a to, že pacient byl zcela orientován všemi kvalitami, hraničně zpomalen (zjištěno z uvedené lékařské zprávy). V podstatě týž závěr vyplývá i z lékařských zpráv Fakultní nemocnice v Motole ze dne 23. 9. 2015 a 4. 12. 2015 (zjištěno z uvedených lékařských zpráv).

20. Podle lékařské zprávy Fakultní nemocnice v Motole ze dne [datum] bylo provedeno vyšetření zůstavitele a po kognitivní stránce konstatováno dosažení výsledku 19 z 30 bodů v testu MMSE a to, že pacient byl orientován v čase a prostoru, hraničně zpomalen (zjištěno z uvedené lékařské zprávy).

21. Podle lékařské zprávy Fakultní nemocnice v Motole ze dne [datum] bylo provedeno vyšetření zůstavitele a po kognitivní stránce konstatováno dosažení výsledku 21 z 30 bodů v testu MMSE a to, že pacient byl hraničně zpomalen (zjištěno z uvedené lékařské zprávy).

22. Podle lékařské zprávy Fakultní nemocnice v Motole ze dne [datum] bylo provedeno vyšetření zůstavitele a konstatována částečná nesoběstačnost, pacient ve fázi demence, s tím, že například péči o peníze zajišťuje rodina; po kognitivní stránce konstatováno dosažení výsledku 19 z 30 bodů v testu MMSE a to, že pacient byl hraničně zpomalen (zjištěno z uvedené lékařské zprávy).

23. Podle lékařské zprávy Fakultní nemocnice v Motole ze dne [datum] bylo provedeno vyšetření zůstavitele, nově byly konstatovány vizuální halucinace; po kognitivní stránce konstatováno dosažení výsledku [Anonymizováno] v testu MMSE (zjištěno z uvedené lékařské zprávy). V podstatě týž závěr vyplývá i z lékařské zprávy Fakultní nemocnice v Motole ze dne [datum] (zjištěno z uvedené lékařské zprávy).

24. Podle lékařské zprávy Fakultní nemocnice v Motole ze dne [datum] bylo provedeno vyšetření zůstavitele, konstatovány přetrvávající vizuální halucinace, výraznější zhoršení kognice a uvedeno, že několikrát nepoznal příbuzné; po kognitivní stránce konstatováno dosažení výsledku [Anonymizováno] v testu MMSE (zjištěno z uvedené lékařské zprávy). V podstatě týž závěr vyplývá i z lékařských zpráv Fakultní nemocnice v Motole ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] (zjištěno z uvedených lékařských zpráv).

25. Podle propouštěcí zprávy [adresa] byl zůstavitel hospitalizován po pádu od 23. 6. 2021 do úmrtí dne 29. 6. 2021, přičemž byl konstatován neklid, dezorientace a omezená komunikace pro demenci (zjištěno z uvedené propouštěcí zprávy).

26. Z dalších lékařských zpráv provedených k důkazu (ze dne 7. 10. 2014, 17. 2. 2015, 3. 6. 2015, 13. 7. 2016, 5. 10. 2016, 5. 4. 2017, 23. 8. 2017) soud další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.

27. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ve své výpovědi uvedl, že o zůstavitele jako pacienta se staral v letech [Anonymizováno]. Pacient měl diagnózu [Anonymizováno] [podezřelý výraz], s poruchou chůze, později i s poruchou myšlení a orientace. V roce [Anonymizováno] měl [podezřelý výraz] problém s chůzí, ale byl soběstačný z hlediska myšlení, měl lehký kognitivní deficit, ale vše zvládal. V roce 2016 u některých činností potřeboval pomoc rodiny, v roce [Anonymizováno] byl částečně nesoběstačný a nebyl schopen starat se o peníze, ale byl schopen telefonovat a pohybovat se v okolí bydliště. [adresa] měl první epizodu vizuální halucinace, v roce [Anonymizováno] již u něho byla přítomna středně těžká demence, měl příspěvek na péči třetího stupně, občas přestával poznávat vzdálenější příbuzné. V roce 2020 u něho byly poruchy krevního tlaku, několikrát omdlel. Kognitivním deficitem je obecně míněna porucha myšlení, která může spočívat např. v poruše v orientaci, v pozornosti, v rychlosti myšlení, v paměti či v logickém myšlení, nejčastěji je to nějaká kombinace těchto prvků. Obecně u pacientů v počátečních stádiích Parkinsonovy [podezřelý výraz] jde o zasažení spíše pozornosti a rychlosti myšlení. Středně těžká demence, kterou shledal u zůstavitele v roce [Anonymizováno], je globálnější poruchou myšlení, pacient je při ní z důvodu kognitivního deficitu nesoběstačný ve významné části denních aktivit. Svědek zůstavitele testoval testem označovaným jako MMSE, který má rozpětí od [Anonymizováno] s tím, že při hodnotě [hodnota] je pacient zcela dementní, maximum je [Anonymizováno] bodů. Při dosaženém skóre [Anonymizováno] je člověk soběstačný, v rozpětí [Anonymizováno] bodů je část pacientů soběstačná, při skóre do 20 bodů vyžadují zpravidla asistenci. Konkrétně u zůstavitele z tohoto orientačního testu vyplývá v roce [Anonymizováno] hodnota [hodnota] bodů, v roce 2016 hodnota [hodnota] bodů, v roce 2018 16 bodů a v roce 2019 14 bodů. Kromě testu MMSE připadá obecně v úvahu i jiné vyšetření, nicméně pokud je hodnota skóre v testu MMSE pod 20, pro klinickou praxi to stačí pro shledání demence. Stav zůstavitele se v čase vyvíjel tak, že měl tendenci k postupnému zhoršování rok od roku, pouze s určitým kolísáním (například při vysazení určitých léků a následně po jejich opětovném nasazení). Dále svědek uvedl, že jestliže je v dokumentaci zaznamenáno vyšetření z jeho strany, proběhlo vždy kontaktním způsobem. Pokud by šlo o telefonickou konzultaci, bylo by to takto zaznamenáno.

28. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO], znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ve svém písemně vypracovaném posudku ze dne [datum], č. 6068/2024, popsal postupný vývoj zdravotního stavu zůstavitele. Poukázal na obtížnost hodnocení duševního stavu po smrti posuzované osoby a uvedl, že byl veden principem presumpce zdraví, přičemž opak musí vyplývat z jednoznačných dokladů klinické psychopatologie a prokázání forenzně závažné duševní poruchy. Na základě především zdravotnické dokumentace zůstavitele uzavřel, že zůstavitel trpěl demencí při pravděpodobně atypické Alzheimerově chorobě (variantě kombinující příznaky s Parkinsonovou chorobou). Porucha se rozvíjela postupně od května 2014, přičemž v roce 2019 již šlo o pokročilé onemocnění – středně těžkou demenci. [právnická osoba] onemocnění je typické kolísání pozornosti a kvality vědomí, nicméně lze vyloučit tzv. světlý okamžik, neboť příznaky demence trvají i v době přechodného mírného zlepšení. Typicky se vyskytují halucinace a bludy, přičemž takové příznaky byly u zůstavitele v dokumentaci opakovaně popsány. Znalec poukázal na konkrétní záznamy v dokumentaci z let 2017 a 2018 svědčící o rozvoji změn osobnosti a úpadku rozumových schopností a intelektu. Uzavřel, že středně těžká demence zůstavitele v roce 2019 již vylučovala schopnost nezkresleně vnímat realitu, domýšlet následky svých rozhodnutí a projevit svobodnou vůli a vedla k podstatnému snížení či vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností, v důsledku tedy vylučovala schopnost právně jednat uzavřením darovací smlouvy v listopadu 2019. Je též vyloučeno, že by při tom jednal v tzv. světlém okamžiku.

29. Znalec dr. [jméno FO] byl ke svému posudku též vyslechnut. Svůj písemný posudek stvrdil a dále k němu doplnil, že demence středního stupně je pro okolí nemocného rozpoznatelná i v běžném styku. Uvedl, že z lékařského hlediska si nedovede vysvětlit svědecké výpovědi, podle nichž to u zůstavitele poznáváno nebylo, i laik to v té době musel poznat. Co se týče rozlišení jednání, k nimž by zůstavitel ve svém stavu ještě byl schopen, uvedl, že při středně těžké demenci připadají do úvahy obvykle maximálně drobné nákupy do finančního limitu, daný člověk určitě není schopen hospodařit s penězi ve větším rozsahu. Dále je s tímto stavem spojena zvýšená ovlivnitelnost či manipulovatelnost daného člověka. Dále uvedl, že test MMSE je zaměřen na korové kognitivní funkce, zejména pozornost, počítání, čtení, vštípivost, výbavnost, logické myšlení, úsudek či orientaci. Posuzování a řešení problémů je komplexnější a k tomu jsou právě zapotřebí tyto jednotlivé kognitivní funkce. Existují i podrobnější psychologické testy, ale v případě pokročilých demencí se neprovádějí. Přibrání psychologa má smysl u počínajícího deficitu, nicméně ne u pokročilé demence. Podle mínění znalce by v případě zůstavitele provedení nějakého dalšího testu nezjistilo další skutečnosti.

30. Soud obstaral zdravotnickou dokumentaci zůstavitele od poskytovatelů zdravotních služeb, nicméně neprováděl ji k důkazu, nýbrž byla určena jako podklad pro vypracování znaleckého posudku. Žádná ze stran ani k důkazu nenavrhovala z této dokumentace nic konkrétního, co by šlo nad rámec k důkazu provedených lékařských zpráv uvedených výše.

31. Soud zvážil shora uvedené důkazy ve vztahu k otázce zachování duševních schopností zůstavitele v době předmětného darování. Je zřejmé, že část z provedených důkazů vyznívá ve prospěch toho, že duševní schopnosti zůstavitele zachovány byly (jde o výpovědi svědků provedené na návrh žalované), naproti tomu další část důkazů – zdravotnická dokumentace, svědectví [tituly před jménem] [jméno FO] a znalecký posudek dr. Kozelka – vyznívá zcela opačně. Soud dospěl k závěru, že je namístě vycházet z druhé uvedené množiny důkazů. Zdravotnická dokumentace týkající se zůstavitele vznikala v průběhu let, nelze předpokládat, že by byla ze strany poskytovatele zdravotních služeb (kterému je výsledek tohoto řízení zajisté lhostejný) nějak účelově upravována. V ní jsou zaznamenány počínající, tehdy ovšem zřetelně ještě mírné, duševní obtíže zůstavitele již od roku 2014. V letech 2014 a 2015 jsou ovšem zaznamenány skutečně pouze jako mírné, v podobě určitého zpomalení či zapomínání, avšak s plnou orientací a soběstačností. I výsledky – byť orientačního – testu MMSE jsou v těchto letech ještě poměrně dobré (24 či 25 bodů z 30). Dokumentované zhoršování obtíží je patrné od roku 2016 s neustálou postupnou progresí. Na sklonku roku 2017 jsou poprvé dokumentovány halucinace, v dubnu 2019 výraznější zhoršení kognice a poprvé uvedeno, že zůstavitel několikrát nepoznal příbuzné. Progrese onemocnění je tedy z dokumentace i laicky zřejmá. Zcela s ní korespondovala výpověď ošetřujícího lékaře [tituly před jménem] [jméno FO], který u zůstavitele v roce 2019 shledal již středně těžkou demenci, tedy globálnější poruchu myšlení, při níž je pacient z důvodu kognitivního deficitu nesoběstačný ve významné části denních aktivit. Jak vysvětlil znalec dr. [jméno FO] ve svém posudku, středně těžká demence zůstavitele v roce 2019 již vylučovala schopnost nezkresleně vnímat realitu, domýšlet následky rozhodnutí a projevit svobodnou vůli. Při středně těžké demenci připadají do úvahy obvykle maximálně drobné nákupy do finančního limitu, člověk však není schopen hospodařit s penězi ve větším rozsahu, je zvýšené ovlivnitelný či manipulovatelný. Stav zůstavitele v době darování v listopadu 2019 představoval podstatné snížení či vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností. Je lékařsky vyloučeno, že by zůstavitel jednal v tzv. světlém okamžiku.

32. Zpětné posuzování duševního stavu zemřelého člověka k okamžiku, který leží v současnosti již více než pět let v minulosti, je pochopitelně vždy obtížné. Vzhledem k závažným důsledkům takového závěru je třeba obezřetnosti a zdrženlivosti při shledání, že duševní schopnosti zemřelého v určitém okamžiku mu bránily právně jednat konkrétním způsobem. V projednávané věci nicméně soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že s ohledem na jasné vyznění zdravotnické dokumentace, svědectví ošetřujícího lékaře a znaleckého posudku lze pokládat za postavené najisto, že v době předmětného darování byly duševní schopnosti zůstavitele zasaženy středně těžkou demencí, kterou lze pokládat za duševní poruchu a která jej činila neschopným náležitě rozpoznat následky svého jednání a ovládat je, a tedy – jak bude uvedeno níže v rámci právního posouzení věci – předmětné darování platně uskutečnit. K dalším otázkám.

33. Soud v souvislosti s darováním mezi zůstavitelem a žalovanou provedl k důkazu listiny, které měly dle žalované vysvětlovat jeden z motivů pro darování, tedy obavu z možných majetkových následků trestního stíhání žalobce a); konkrétně šlo o příkaz k domovní prohlídce ze dne 21. 3. 2014, usnesení policejního orgánu ze dne 20. 11. 2015 a usnesení soudu v trestním řízení ze dne 30. 3. 2016. Soud dospěl nicméně k závěru, že pro věc z těchto listin žádná relevantní skutková zjištění neplynou. I pokud se ponechá stranou, že předcházely předmětnému darování o několik let (což může vzbuzovat pochybnost o jejich relevanci pro darování), je třeba především uvést, že motivace zůstavitele k darování žalované není rozhodující. Obecně vzato, zůstavitel si mohl se svým majetkem nakládat dle libosti. Žalobci ani nezpochybňovali, že žalovaná se zůstavitelem dlouhodobě žila. Podle mínění soudu není vůbec namístě pokoušet se nějak objektivně posuzovat, zda měl zůstavitel vzhledem k tomu dostatečně přesvědčivý důvod jí nemovitost darovat. Je zde irelevantní, zda měl zůstavitel obavy z nějakých možných důsledků činů žalobce a), kdo z účastníků o něj v době progredující nemoci jak pečoval atd. Pro potřeby rozhodnutí ve věci nejsou významné zásluhy jednotlivých účastníků o zůstavitele, ale to, zda byl zůstavitel dostatečně způsobilý v době darování sám zhodnotit situaci a na základě toho právně jednat.

34. Soud požádal Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky o poskytnutí výpisu z účtu zůstavitele coby pojištěnce, avšak ta výpis neposkytla s odůvodněním, že jej není oprávněna poskytnout bez souhlasu samotného pojištěnce (který zde chybí); souhlas osob zůstaviteli blízkých (což by mohli být účastníci nynějšího řízení) zde není relevantní. Soud dospěl k závěru, že stanovisko zdravotní pojišťovny bylo v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3709/2016, na který poukazovala. Nad rámec toho lze dodat, že se nejeví, že by výpis uhrazené poskytnuté zdravotní péče byl vzhledem k okolnostem věci schopen přispět k dalšímu objasnění, když dokazování bylo možno v relevantních souvislostech opřít o [podezřelý výraz] dokumentaci i svědeckou výpověď ošetřujícího lékaře.

35. Soud nepřihlížel k důkazním návrhům žalobce a) na výslech svědkyň [jméno FO] a [jméno FO], neboť byl učiněn dne 21. 9. 2023, tedy po koncentraci řízení (nastalé uplynutím lhůty 30 dnů po prvním jednání ve věci, které bylo konáno dne 27. 9. 2022). K prolomení koncentrace nepostačuje, že by měly podle žalobce a) vypovídat odlišně od dříve vyslechnutých svědků, neboť to není zpochybněním věrohodnosti dosud provedených důkazů, které má na mysli zákon, nýbrž pouze snahou prokázat odlišný skutkový stav, než jaký by z dříve provedených důkazů mohl vyplynout. Nad rámec toho soud dodává, že nebylo ani uvedeno, jaké konkrétní skutkové tvrzení žalobce a) by jejich výpověď měla prokázat.

36. Soud nepřihlížel k důkazním návrhům žalobce a) na výslech svědkyň [jméno FO], [jméno FO] (ročník 1954) a [jméno FO] (ročník 1982), neboť byl učiněn dne 21. 9. 2023, tedy po koncentraci řízení. K prolomení koncentrace nepostačuje, že by měly podle žalobce a) vypovídat odlišně od dříve vyslechnutých svědků, neboť to není zpochybněním věrohodnosti dosud provedených důkazů, které má na mysli zákon, nýbrž pouze snahou prokázat odlišný skutkový stav, než jaký by z dříve provedených důkazů mohl vyplynout. Nad rámec toho soud dodává, že nebylo ani uvedeno, jaké konkrétní skutkové tvrzení žalobce a) by jejich výpověď měla prokázat, nad rámec toho, že se údajně účastnily nespecifikovaných rodinných oslav a měly „podat zprávu o fyzickém a duševním stavu“ zůstavitele. Od návrhu na výslech [jméno FO] a [jméno FO] (ročník 1982) nadto sám žalobce a) následně upustil.

37. Soud nepřihlížel k důkaznímu návrhu žalobce a) na provedení důkazu výpisem z účtu zůstavitele u [právnická osoba]., neboť byl učiněn dne 21. 9. 2023, tedy po koncentraci řízení. Nad rámec toho soud dodává, že nebylo ani uvedeno, jaké konkrétní skutkové tvrzení žalobce a) by tímto důkazním prostředkem mělo být prokázáno. K prolomení koncentrace nepostačuje tvrzení, že výpisem z účtu by měla být zpochybněna výpověď svědka [jméno FO] a vyjádření žalované, neboť není vůbec zřejmé, co podle žalobce a) měl výpis z účtu zachycovat (a tedy dokládat).

38. Soud nepřihlížel k důkaznímu návrhu žalobce a) na jeho účastnický výslech, neboť byl učiněn dne [datum], tedy po koncentraci řízení. K prolomení koncentrace nepostačuje, že by snad měl vypovídat odlišně od dříve vyslechnutých svědků, neboť to není zpochybněním věrohodnosti dosud provedených důkazů, které má na mysli zákon, nýbrž pouze snahou prokázat odlišný skutkový stav, než jaký by z dříve provedených důkazů mohl vyplynout.

39. Soud nepřihlížel k novým tvrzením a důkazním návrhům žalované na provedení důkazu smlouvou o převodu jednotky do vlastnictví člena družstva (tj. předmětné nemovitosti do vlastnictví zůstavitele) ze dne [datum] a zadáním doplnění znaleckého posudku dr. Kozelka, neboť byly poprvé uplatněny až v podání žalované ze dne [datum] (a následně opakovány v jejím podání ze dne [datum]). Podle mínění soudu byly učiněny až po koncentraci řízení. Spočívaly v novém tvrzení žalované, že pokud zůstavitel nebyl schopen uzavřít předmětnou darovací smlouvu v listopadu [Anonymizováno], pak nebyl schopen uzavřít platně ani smlouvu, kterou jednotku nabyl, v květnu [Anonymizováno]. Žalovaná opožděné přednesení tohoto tvrzení a důkazních návrhů odůvodňovala tím, že dříve takto argumentovat nemohla, protože by zpochybnila platnost darování ve svůj prospěch. Podle mínění soudu je již jen z tohoto zdůvodnění patrné, že nešlo o žádnou objektivní nemožnost něco takového tvrdit dříve, nýbrž pouze o účelový postup žalované založený na pro ni nepříznivém vyznění provedených důkazů. Soud jej pokládá za pokus o zneužití procesního práva, neboť žalovaná po celou dobu v řízení zastávala postoj, že předmětné darování v roce [Anonymizováno] bylo platné, tudíž její nové tvrzení, že zůstavitel nebyl schopen právně jednat již v roce [Anonymizováno], je naprosto rozporné nejen s tím (a v důsledku by to zpochybňovalo, že sama žalovaná nabyla vlastnictví k předmětné nemovitosti, ač o jeho uhájení zjevně usiluje), ale též s výpověďmi svědků navržených žalovanou i jejím vlastním vyjádřením (k tomu viz výše).

40. Žalovaná v této souvislosti argumentovala, že koncentrace řízení nebrání účastníku popírat správnost tvrzení protistrany, kdy odkazovala mj. na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, a ze dne [datum]. Při tom ale přehlížela, že žalobci se k duševnímu stavu zůstavitele v období května [Anonymizováno] nijak nevyjadřovali a ani k tomu nebyli povinni, neboť k posuzování schopnosti zůstavitele právně jednat v květnu 2014 se uplatní zákonná domněnka § 4 odst. 1 o. z., podle níž má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Žalobci tedy nebyli povinni zachování duševních schopností zůstavitele v květnu 2014 tvrdit a prokazovat, neboť zůstavitel byl – mezi stranami nesporně – osobou svéprávnou, nýbrž bylo na tom účastníku, který to zpochybňuje, aby včas tvrdil opak a včas navrhl důkazy k prokázání opaku. Ze strany žalované zde tudíž nešlo o popírání skutkového tvrzení žalobců, které by bylo v řízení přítomno celou dobu, nýbrž o vznesení jejího vlastního nového tvrzení směřujícího proti uvedené zákonné domněnce a ostatně jednomu ze základních principů práva, podle něhož lidé [právnická osoba] jsou schopni právně jednat (i kdyby nešlo o právní domněnku stanovenou zákonem, šlo by o domněnku skutkovou založenou na obecné zkušenosti). Soud proto její nové tvrzení a s ním spojené důkazní návrhy pokládal za opožděné zcela v intencích judikatury, na kterou žalovaná odkazovala.

41. Soud konečně dodává, že i kdyby šlo o tvrzení a důkazní návrhy nikoli opožděné a přípustné, pokládal by je za zcela nezpůsobilé na závěrech soudu něco změnit, když skutkové okolnosti byly již dostatečně objasněny a plyne z nich, že duševní zdravotní stav zůstavitele v roce 2014 byl zcela odlišný od stavu v roce 2019. Zmínku ve znaleckém posudku dr. Kozelka o počátku choroby u zůstavitele v květnu 2014 nelze pojímat izolovaně. Naopak, ze zdravotnické dokumentace, výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] i znaleckého posudku dr. Kozelka (ke všem těmto důkazům viz výše) je evidentní, že stav zůstavitele se zhoršoval postupně během let, první výraznější obtíže duševního rázu se začaly objevovat postupně od roku 2016 dále a znalcem dr. Kozelkem konstatované pokročilé onemocnění v roce 2019 nijak nedokládá, že by stejně vážný stav existoval již o pět let dříve (znalec ani nic takového netvrdil).

42. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že dne 22. 11. 2019 byla podepsána smlouva o darování předmětné nemovitosti zůstavitelem žalované za současného zřízení služebnosti bytu. Žalovaná je zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí. Zůstavitel v době darování trpěl středně těžkou demencí, která jej činila neschopným adekvátně zhodnotit a ovládat své jednání, přinejmenším ve vztahu k jednání vymykajícímu se drobným každodenním činnostem. Stav zůstavitele se vyvíjel postupně v průběhu let. V roce 2014 se u něho projevily teprve první známky onemocnění, které ho dosud nijak podstatně nelimitovaly, naproti tomu v roce 2019 byl již stav popsaným způsobem vážný. Je vyloučeno, že by při darování mohl jednat ve světlém okamžiku, tj. dočasně zbaven působení svého progredujícího onemocnění.

43. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

44. Vzhledem k tomu, že žalobci se domáhají určení práva, a to dokonce cizího (vlastnického práva zůstavitele ke dni jeho úmrtí), je třeba přednostně se zabývat otázkou, zda mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Po přistoupení žalobkyně b) do řízení se řízení účastní všichni, kdo připadají do úvahy jako dědici v první třídě zákonné posloupnosti (obě děti zůstavitele), vyřešení, zda předmětná nemovitost spadá do aktiv pozůstalosti, bude tedy závazné jak pro všechny potenciální dědice první třídy, tak pro žalovanou coby osobu zapsanou v současnosti jako vlastník v katastru nemovitostí. Projednání a rozhodnutí o uplatněném nároku má zároveň zcela konkrétní význam pro řízení o pozůstalosti vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [Anonymizováno], neboť to bylo pravomocně přerušeno právě do skončení nynějšího řízení. O dědickém právu v něm tedy dosud nebylo rozhodnuto. Rozhodnutí v nynějším řízení ve spojení s následným vyřešením, kdo z dědiců nemovitost nabývá, v řízení o pozůstalosti bude zároveň představovat dostatečný podklad pro zápis vlastnického práva k nemovitosti do katastru nemovitostí. Soud proto uzavřel, že jde o situaci odlišnou oproti tomu, co bylo řešeno například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] jakož i jeho další judikatuře na něj obsahově navazující, a žalobci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř.

45. Podle § 2055 odst. 1 o. z. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

46. V projednávané věci je zřejmé a ani to nikdo z účastníků nezpochybňoval, že předmětná smlouva je svou povahou primárně darovací smlouvou, doplněnou o ujednání o zřízení služebnosti.

47. Podle § 581 věty druhé o. z. neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

48. Zákon blíže nespecifikuje, co rozumí duševní poruchou činící osobu neschopnou právně jednat. V konkrétních okolnostech projednávané věci soud dospěl k závěru, že středně těžká demence zůstavitele existující v roce 2019 ještě před uskutečněním předmětného darování jej činila neschopným adekvátně rozpoznat důsledky takto závažného právního jednání, tedy představovala duševní poruchu činící jej neschopným takto právně jednat. Darování bytové jednotky představuje jednání s poměrně značnými důsledky v majetkové sféře, byť se soud nezabýval přesným oceněním jednotky, tudíž je soud pokládá za dostatečně závažné právní jednání, aby je nemohla činit osoba ve stavu středně těžké demence, jak byl lékařsky popsán v tomto řízení (k tomu viz výše). Předmětné darování bylo proto podle citovaného zákonného ustanovení neplatné.

49. Podle § 586 odst. 1 o. z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 téhož ustanovení, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

50. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

51. Soud má za to, že důsledkem darování je zmenšení majetku dárce, které nemusí mít vždy a automaticky přesah do roviny dobrých mravů či zjevného narušení veřejného pořádku. Ostatně nelze vyloučit, že kdyby konkrétně zůstavitel v nynější věci způsobilý právně jednat předmětným způsobem byl, tak by se stejně rozhodl předmětné darování uskutečnit. Je to ovšem otázka ryze hypotetická a soud nemůže svým vlastním úsudkem, co by snad bylo spravedlivé v poměrech zúčastněných osob, nahrazovat chybějící právně relevantní vůli zůstavitele. Podle mínění soudu tedy případná neplatnost darování v tomto případě je neplatností relativní podle § 586 odst. 1, nikoli § 588 o. z. Zároveň je ovšem třeba vzít v úvahu, že zůstavitel již vzhledem ke své smrti namítnout neplatnost darování nemůže. V takovém případě je nutno dosah uvedeného ustanovení vztáhnout i na jeho právní nástupce – žalobce v nynějším řízení – neboť neplatnost předmětného darování ve svém důsledky chrání i jejich majetkový zájem (aby po zůstaviteli předmětnou nemovitost zdědili). Soud proto dospěl k závěru, že předmětné darování je sice neplatné relativně, avšak neplatnost byla oprávněnou osobou namítnuta.

52. Posouzení této předběžné otázky vede pak k závěru, že předmětná nemovitost nepřešla na základě předmětného darování z majetku zůstavitele do majetku žalované. Jelikož nebyl uplatněn ani nevyšel najevo jiný právní důvod, pro který by k takovému převodu či přechodu práva došlo, žalovaná se vlastníkem předmětné nemovitosti nestala.

53. Pokud šlo o argumentaci žalované účelově zpochybňující způsobilost zůstavitele předmětnou nemovitost smluvně nabýt smlouvou uzavřenou v květnu 2014, soud konstatoval, že takové zhoršení duševního stavu zůstavitele, které by jej již v roce 2014 činilo neschopným právně jednat v relevantním rozsahu, v řízení najevo nevyšlo, a uplatní se naopak výchozí zákonný princip, že právně jednat schopen byl (k tomu podrobněji výše). Nic jiného proti nabytí předmětné nemovitosti zůstavitelem namítáno nebylo.

54. Soud proto žalobu shledal opodstatněnou a v celém rozsahu jí vyhověl.

55. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalobcům.

56. Výše náhrady nákladů řízení žalobce a) činí celkem 81 086,20 Kč a sestává z následujících položek: a) soudní poplatek ve výši 2 000 Kč; b) náklady důkazů [žalobcem a) složená záloha na náklady znaleckého dokazování] ve výši 28 000 Kč (ve zbývajícím rozsahu 2 000 Kč bude o vrácení dosud nevyčerpané zálohy rozhodnuto po právní moci rozhodnutí ve věci samé); c) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 3 100 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 a. t. za 9 úkonů právní služby učiněných před 1. 1. 2025: převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast při ústním jednání dne 27. 9. 2022, podání ve věci samé ze dne 25. 10. 2022, účast při ústním jednání dne 28. 3. 2023, účast při ústním jednání dne 13. 11. 2023, podání ve věci samé ze dne 26. 2. 2024, účast při ústním jednání dne 12. 8. 2024, účast při ústním jednání dne 2. 12. 2024; d) odměna za zastupování advokátem po 1 550 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 2 a. t. za 3 úkony právní služby učiněné před 1. 1. 2025: návrh otázek na znalce, návrh na přistoupení žalobkyně b) do řízení a vyjádření k odvolání proti usnesení o přistoupení žalobkyně b) do řízení; e) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 12 úkonů učiněných před 1. 1. 2025; f) odměna za zastupování advokátem po 5 620 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 a. t. (ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb.) za 1 úkon právní služby učiněný od 1. 1. 2025: účast při ústním jednání dne 6. 1. 2025; g) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedený 1 úkon učiněný od 1. 1. 2025; h) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 8 866,20 Kč.

57. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce a) soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

58. Výše náhrady nákladů řízení žalobkyně b) činí celkem 300 Kč a sestává z paušální náhrady hotových výdajů účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 1 úkon (souhlas s přistoupením do řízení na straně žalobce).

59. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení