21 Co 98/2025 - 544

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Markové a Mgr. Andrey Lomozové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: Česká republika – [ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [správní orgán] sídlem [Adresa žalované] o 875 487,40 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti výrokům II, III a IV rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. října 2024, č. j. 23 C 86/2018-466 ve znění opravných usnesení ze dne 17. února 2025, č. j. 23 C 86/2018-493 a ze dne 19. března 2025, č. j. 23 C 86/2018-500 a proti opravnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. března 2025, č. j. 23 C 86/2018-500, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 69 763,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 28. 9. 2018 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 136 650 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky].

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 25 030,87 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8 932,70 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

V. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. března 2025, č. j. 23 C 86/2018-500 se ruší.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravných usnesení soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 112 765,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 28. 9. 2018 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do částky 875 487,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 988 253 Kč od 20. 9. 2018 do 27. 9. 2018 a z částky 875 487,40 Kč od 28. 8. 2018 (správně 28. 9. 2018 – pozn. odvolacího soudu) do zaplacení (výrok II), uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 114 000 Kč (výrok III) a uložil žalované zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů řízení částku 25 030,87 Kč (výrok IV).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako náhrady škody na zdraví, která žalobkyni vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 17. 9. 2007, č. j. [spisová značka], kterým byla nařízena exekuce pro pohledávku oprávněné [právnická osoba] ve výši 5 897,40 Kč s příslušenstvím, přičemž jako povinná byla označena žalobkyně, přestože povinnou ve skutečnosti nebyla, byl jím podnik, v němž působila jako [funkce] [předmět]. Exekutor následně přidal další nezákonné a nepřiměřené kroky, neboť pro bagatelní částku vydal exekuční příkazy, jimiž postihl všechny nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, dále též exekuční příkaz na srážky ze mzdy žalobkyně u Komory specialistů pro krizové řízení a insolvenci v České republice. Uvedené usnesení bylo k odvolání žalobkyně změněno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2008, č. j. [spisová značka] tak, že se návrh na nařízení exekuce zamítá. V důsledku nezákonně nařízené exekuce a postižení svého majetku nemohla žalobkyně dostát svým závazkům vůči společnosti [právnická osoba], která proti žalobkyni zahájila soudní řízení o náhradu škody ve výši 18 000 000 Kč u Okresního soudu [název] pod sp. zn. [spisová značka], které trvalo po nepřiměřeně dlouhou dobu.

3. Žalovaná částka sestávala z bolestného ve výši 375 000 Kč a ze ztížení společenského uplatnění ve výši 613 253 Kč. Újma na zdraví spočívala v psychických následcích, pro které musela žalobkyně užívat léky, docházet na psychoterapii, navštěvovat psychiatra, což mělo dopad i do výkonu její profese [název], [funkce] a do její funkce v [orgán].

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Sporovala vznik tvrzené újmy na zdraví, příčinnou souvislost a vznesla námitku promlčení žalovaného nároku.

5. Soud prvního stupně ve věci rozhodl v pořadí třetím rozsudkem. Jeho první rozsudek ze dne 8. 10. 2019, č. j. [spisová značka] byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, č. j. [spisová značka]. Jeho druhý rozsudek ze dne 10. 2. 2023, č. j. [spisová značka] byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2023, č. j. [spisová značka].

6. Odvolací soud nepovažoval ve svém posledním kasačním usnesení za správný závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaný nárok je promlčen, neboť soud prvního stupně posoudil otázku promlčení komplexně podle občanského zákoníku 40/1964 Sb., ačkoli žalovaný nárok bylo třeba posuzovat podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, který má vlastní úpravu promlčecích lhůt. Promlčecí lhůta je podle § 32 odst. 1 citovaného zákona tříletá a běží ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby se znovu zabýval naplněním předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, zejména otázkami ustálení zdravotního stavu žalobkyně v kontextu všech provedených důkazů a příčinnou souvislostí mezi nezákonným rozhodnutím a následky na zdraví žalobkyně.

7. Soud prvního stupně provedl dokazování a z provedených důkazů učinil skutková zjištění, která podrobně popsal v odst. 4 až 39 svého rozsudku a odvolací soud na ně v zájmu stručnosti odkazuje.

8. Stručně lze shrnout, že vzal za prokázané, že žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnila u žalované dne 27. 3. 2018. Dále vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že dne 17. 9. 2007 vydal Obvodní soud pro [adresa] usnesení o nařízení exekuce č. j. [spisová značka] pro vymožení peněžité povinnosti ve výši 5 897,40 Kč, v němž jako povinnou označil žalobkyni, ačkoli žalobkyně byla pouze [funkce] povinného subjektu. Na základě tohoto usnesení vydal soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] několik exekučních příkazů, jimiž došlo mimo jiné k obstavení nemovitého majetku žalobkyně. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 11. 2008, jež nabylo právní moci dne 19. 11. 2008, návrh na nařízení exekuce zamítl.

9. Společnost [právnická osoba]. podala dne 6. 10. 2010 proti žalobkyni, České republice a [tituly před jménem] [jméno FO] jako žalovaným žalobu o zaplacení náhrady škody ve výši 18 000 000 Kč, která byla projednávána u Okresního soudu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Škodu jí měla žalobkyně způsobit tím, že sešlo z obchodní transakce, v jejímž rámci měla společnost [právnická osoba]. uzavřít kupní smlouvu na nemovitosti v [místo] se společností [právnická osoba]. za kupní cenu 13 milionů Kč, po vkladu do katastru nemovitostí měla společnost [právnická osoba]. uzavřít ohledně totožných nemovitostí kupní smlouvu s [tituly před jménem] [jméno FO] za částku 15 milionů Kč, [tituly před jménem] [jméno FO] měl následně nemovitosti převést zahraničnímu investorovi. Společnost [právnická osoba]. se dohodla se žalobkyní, že ta jí poskytne zástavu na svých nemovitostech jako záruku za kupní cenu, dne 16. 12. 2007 byla mezi žalobkyní a společností [právnická osoba]. uzavřena zástavní smlouva, jíž žalobkyně celou řadu svých nemovitostí poskytla jako zástavy s tím, že prohlásila, že nemovitosti jsou prosté jakýchkoli právních závad a mají hodnotu minimálně 15 milionů Kč. Za poskytnutí záruky za kupní cenu měla být žalobkyni poskytnuta odměna ve výši 500 000 Kč. Z transakce sešlo, neboť nemovitosti, jež byly poskytnuty žalobkyní jako zástavy byly exekučně postiženy. Vůči žalobkyni byla žaloba zamítnuta rozsudkem ze dne 26. 1. 2015. Ve vztahu k soudnímu exekutorovi byla žaloba vzata zpět dne 15. 11. 2013. Žaloba byla posléze zamítnuta i ve vztahu k žalované České republice, a to rozsudkem Krajského soudu v [místo] jako soudu odvolacího ze dne 15. 3. 2017.

10. Žalobkyně se domáhala náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] byla délka řízení shledána jako nepřiměřená a žalobkyni byla přiznána částka 79 500 Kč. V rámci kritéria významu řízení pro poškozenou žalobkyni byla zohledněna výše žalované částky, skutečnost, že podstata sporu se dotýkala její profese, zdravotní hledisko zohledněno nebylo.

11. Žalobkyně v rámci svého účastnického výslechu popsala své zdravotní obtíže a jejich dopady do jejího života, zejména po profesní stránce (viz odst. 28, 29 napadeného rozsudku). K dopadům nezákonně vedené exekuce a navazujícího sporu na žalobkyni byly k důkazu čteny svědecké výpovědi svědků ve sporu, který je veden u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], v němž se žalobkyně domáhá náhrady ušlého zisku z téhož titulu (viz odst. 30, 31, 32 napadeného rozsudku). Ke zdravotnímu stavu žalobkyně bylo provedeno dokazování odborným vyjádřením [tituly před jménem][tituly před jménem] [jméno FO] a jeho výslechem (viz odst. 33, 35 napadeného rozsudku), znaleckým posudkem [tituly před jménem][tituly před jménem] [jméno FO] a jeho výslechem (viz odst. 35, 36, 37 napadeného rozsudku) a znaleckým posudkem [ústav] a výslechem jeho zpracovatele [tituly před jménem] [jméno FO] (viz odst. 38, 39 napadeného rozsudku).

12. Znalecké zkoumání provedené [tituly před jménem][tituly před jménem] [jméno FO] nepovažoval soud prvního stupně za přesvědčivé, neboť znalec neměl dostatek podkladů pro stanovení výše bolestného a ZSU, vycházel z domněnek a chybných premis. Naproti tomu znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] hodnotil jako správný a jeho závěry jako přesvědčivé. Konstatoval, že závěry znalců [tituly před jménem][tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem][právnická osoba] [jméno FO] se do značné míry shodovaly.

13. Ze znaleckých zkoumání lze shrnout, že u žalobkyně se rozvinula středně těžká depresivní porucha vlivem komplexní stresové zátěže (nařízení exekuce, obestavění majetku, navazující soudní řízení). Prapůvodní příčinou byla nezákonná exekuce, navazujícím faktorem bylo řízení vedené u Okresního soudu [adresa], a to faktorem reaktivním, jednotlivé faktory lze od sebe oddělit jen obtížně. Jednotlivé faktory působily jako komplexní stresový mechanismus. Psychofarmaka začala žalobkyně užívat v roce 2008, první kontakt s psychiatrií navázala 18. 5. 2011. O ustálení zdravotního stavu žalobkyně lze hovořit k datu 30. 4. 2015, kdy se dostala do plné remise.

14. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále „OdpŠk“) a podle zákona 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného a účinného do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“).

15. Uvedl, že za nezákonné bylo třeba v projednávané věci považovat usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 17. 9. 2007, č. j. [spisová značka] o nařízení exekuce, neboť bylo jako nezákonné zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2008, č. j. [spisová značka]. V projednávané věci tedy došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 2 OdpŠk a odpovědnostní titul je proto dán.

16. K otázce příčinné souvislosti dospěl k závěru, že prvotní a podstatnou příčinou vzniku újmy na zdraví žalobkyně bylo vydání nezákonného rozhodnutí o nařízení exekuce, jež bylo podkladem pro vydání exekučních příkazů postihujících nemovitý majetek žalobkyně. O nařízení exekuce a o tom, že její majetek byl postižen exekučními příkazy se žalobkyně dozvěděla na přelomu května a června 2008. Do té doby byl její zdravotní stav výborný. Žalobkyně navštívila praktického lékaře, neboť se u ní projevily psychické potíže, lékař jí předepsal léky proti úzkosti a na spaní, v červenci 2008 i antidepresiva. Psychiatra navštívila poprvé v květnu 2011 a byla jí stanovena diagnóza středně těžké depresivní epizody. [tituly před jménem] [jméno FO] vysvětlil, proč u žalobkyně došlo k rozvoji choroby až s určitým časovým odstupem tak, že žalobkyně byla osobou s vysokou frustrační tolerancí, nicméně kromě prvotního stresoru, kdy zjistila, že na její majetek byly vystaveny exekuční příkazy, přicházely postupně stresory další a zásoba její odolnosti se postupně vyčerpávala, žalobkyni vyčerpával boj o zastavení exekuce. V počátku se jednalo o akutní reakci na stres, jež však v průběhu času nabyla ráz choroby. Vlivem exekuce nebyla žalobkyně schopná dostát svým závazkům vůči [právnická osoba], čímž došlo ke zmaření dohodnutého obchodu a žalobkyně posléze čelila žalobě o 18 000 000 Kč. Žalobkyně v důsledku nezákonné exekuce měla problémy ve svém zaměstnání, kdy pracovala jako [funkce] a [funkce], angažovala se také v [orgán]. Stres způsobený výkonem její profese nebyl spouštěčem či výrazným faktorem, který by hrál roli v poškození psychického zdraví žalobkyně. Ani úmrtí otce žalobkyně nebylo událostí, která by vyvolala neurotickou reakci.

17. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že stěžejní příčinou poškození psychického zdraví žalobkyně byla nezákonná exekuce nařízená na majetek žalobkyně. Nezákonná exekuce vedla ke skutečnosti, že žalobkyně nebyla sto dostát svému závazku vůči společnosti [právnická osoba] a následně k tomu, že vůči žalobkyni tato společnost podala žalobu o náhradu škody. Toto soudní řízení nebylo příčinou samostatnou, ale příčinou, jež byla zřetězena s nezákonnou exekucí natolik, že tyto příčiny nelze oddělit. Samotná nezákonná exekuce vyvolala akutní stresovou reakci, nebýt příčin dalších, patrně by k rozvoji psychického onemocnění nedošlo. Nicméně nezákonná exekuce ve spojení s dalšími stresovými okolnostmi vyvolala vznik následku v podobě vzniku psychického onemocnění žalobkyně. Nová okolnost, která by působila jako výlučná a samostatná příčina, jež by vyvolala vznik škody bez ohledu na prvotní příčinu (nezákonnou exekuci) nenastala, k přerušení příčinné souvislosti tedy nedošlo.

18. Soud prvního stupně neshledal, že by délka řízení před Okresním soudem [adresa] byla příčinou vzniku škody na zdraví žalobkyně. Stav žalobkyně se začal zlepšovat po vydání prvostupňového rozsudku dne 26. 1. 2015, k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo k datu 30. 4. 2015, předmětné řízení však trvalo až do 11. 6. 2018, tedy déle než tři roky poté, co již zdravotní stavu žalobkyně byl ustálen.

19. Dále uvedl, že žalobkyně se v době vydání nezákonného rozhodnutí věnovala náročné profesi [funkce] a [funkce], byla [funkce] [orgán], její pracovní nasazení bylo obrovské, dále vlastnila lom, v němž plánovala obnovit těžbu, koupila apartmán, jenž hodlala pronajímat. Nezákonná exekuce ovlivnila všechny aktivity, které do té doby vykonávala a které vykonávat zamýšlela.

20. Soud prvního stupně uzavřel, že byly naplněny předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, a proto se následně zabýval výší škody.

21. Přiklonil se k závěru znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který výši bolestného posoudil analogicky podle vyhlášky č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolestného a ZSU pro pracovní úrazy a choroby z povolání, a to vzhledem k nezahrnutí újmy na zdraví v souvislosti s psychickými poruchami do metodiky k náhradě nemajetkové újmy. Znalec aplikoval položku 22 Akutní depresivní a stresový syndrom potvrzený psychiatrickým pracovištěm. Znalec určil bodové ohodnocení bolestného ve výši 150 bodů. Hodnota bodu pro rok 2014, tedy rok předcházející ustálení zdravotního stavu žalobkyně činila 251,26 Kč. Výši ZSU určil znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 103 457 Kč. Oproti [tituly před jménem] [jméno FO] neshledal důvod k hodnocení položek získání, udržení, ukončení zaměstnání a složité mezilidské jednání, formálně společenské vztahy, rodinné vztahy, intimní vztahy.

22. Soud prvního stupně následně přistoupil k modifikaci znalcem vypočtené výše ZSU z důvodu věku žalobkyně snížením o 10 %, dále z důvodu nadprůměrného zapojení žalobkyně do společenských a pracovních aktivit před poškozením zdraví zvýšením o 10 %. Výši ZSU modifikoval i z důvodu spoluzavinění na straně žalobkyně, které shledal jednak ve skutečnosti, že variovala s užíváním léků, a dále ve skutečnosti, že přistoupila na rizikový obchod se společností [právnická osoba]. Žalobkyně léky vysazovala a znovu nasazovala svévolně. Uzavřený obchod byl spekulací, kdy společnost nemající žádný likvidní majetek a mající dluhy zamýšlela spekulativně uzavřít obchod, který by jí vynesl 17 milionů Kč, přičemž veškerá majetková rizika vázla na třetích subjektech. Žalobkyně dala všanc veškerý svůj majetek a musela počítat s možností, že o něj přijde. Soud prvního stupně proto snížil ZSU o dalších 10 %, tedy na částku 112 765,60 Kč, kterou žalobkyni přiznal.

23. Námitku promlčení neshledal důvodnou, neboť k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo 30. 4. 2015 a žaloba byla podána dne 27. 4. 2018, tedy před uplynutím tříleté promlčecí lhůty.

24. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci s tím, že vyšel z toho, že žalobkyně byla ve věci plně úspěšná. O nákladech řízení státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku řízení.

25. Opravným usnesením ze dne 17. 2. 2025, č. j. 23 C 86/2018-493 rozhodl o opravě výroku IV a opravným usnesením ze dne 19. 3. 2025, č. j. 23 C 86/2018-500 rozhodl o opravě výroku III napadeného rozsudku.

26. Proti výroku II rozsudku a navazujícím výrokům o nákladech řízení a proti opravnému usnesení ze dne 19. 3. 2025, č. l. 500 spisu podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Souhlasila se závěry soudu prvního stupně, že prvotní a podstatnou příčinou, jež vedla k nepříznivému následku na zdraví žalobkyně byla nezákonná exekuce vedená Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], která pak odstartovala vznik příčin dalších, jež se s nezákonnou exekucí řetězily. Za nesprávné však považovala jeho závěry ohledně výše škody na zdraví v podobě bolestného a ztížení společenského uplatnění.

27. Soudu prvního stupně vytkla, že při stanovení výše škody vyšel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který však na rozdíl od [tituly před jménem] [jméno FO] některé položky nehodnotil s tím, že dle něj nekorespondovaly se zjištěným psychickým stavem žalobkyně. [tituly před jménem] [jméno FO] nezapočítal do bodového ohodnocení např. položky získání, udržení, ukončení zaměstnání (D845), složitá mezilidská jednání, formálně společenské vztahy, rodinné vztahy, intimní vztahy a další. [tituly před jménem] [jméno FO] vypracoval svůj posudek dne 6. 5. 2022, vyslechnut byl dne 16. 12. 2022. Jeho výslech byl proveden v době, kdy nebylo ukončeno dokazování ohledně následků a průvodních jevů projevujících se u žalobkyně v důsledku postižení zdraví. [tituly před jménem] [jméno FO] tedy činil své závěry, aniž byl seznámen s následky a průvodními jevy, které žalobkyni provázely. Některé bodové položky za ztížení společenského uplatnění v posudku nepřiznal, přestože jejich symptomy se u žalobkyně projevily. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] položku D845 nezohlednil, ačkoli by měla být hodnocena v situaci, kdy poškozený nedokáže činnost vykonávat či ji dokáže vykonávat sníženým způsobem nebo s nějakou obtíží. Podobná situace je u položky složitá mezilidská jednání, formálně společenské vztahy, rodinné vztahy, intimní vztahy. Znalec věc hodnotil dříve, než byly součástí spisu protokoly o výslechu svědků, kteří se k situaci žalobkyně z hlediska její pracovní aktivity vyjadřovali. Také až po vypracování znaleckého posudku bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně přestala s mimopracovními aktivitami (sport), zdržovala se převážně doma, čímž došlo i k narušení společenských vztahů, neboť žalobkyně v podstatě žila prací.

28. Poukázala na souběžně vedené řízení, v němž se domáhá ušlého zisku, přičemž si dle jejího přesvědčení lze jen těžko představit situaci, kdy by žalobkyni ušel zisk, ale nedošlo k naplnění položky D845. Průvodní znaky deprese popsal znalec [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho popis koresponduje s popisem žalobkyně, avšak je v rozporu se závěry [tituly před jménem] [jméno FO]. Dle žalobkyně není soud kompetentní k tomu učinit závěr, zda lze nebo nelze bodové ohodnocení za bolestné sčítat za jednotlivé ataky, jak to učinil znalec [tituly před jménem] [jméno FO] a jak to sporuje znalec [tituly před jménem] [jméno FO], neboť se nejedná o otázku právní, ale odbornou. Žalobkyně měla za to, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, pokud v něm soud prvního stupně dospěl k závěru, že nelze odškodnit jednotlivé bolesti v rámci opakovaných ataků nemoci. Žalobkyně navrhla provedení revizního znaleckého posudku, který by mohla provést [ústav], která již měla lékařskou dokumentaci žalobkyně k dispozici a zabývala se zjištěním příčin poškození zdraví žalobkyně.

29. Žalobkyně nepovažovala za správné ani snížení zadostiučinění o 10 % z důvodu spoluzavinění vzniku újmy a o 10 % z důvodu věku. Pokud žalobkyně vysazovala léky na depresi, činila tak po dohodě s ošetřujícím lékařem. Obchod se společností [právnická osoba] nepovažovala nikterak za rizikový. Žalobkyně měla v době vzniku trvalých následků 59 let. Pro práci insolvenčního správce se jednalo o věk produktivní, věk pro žalobkyni nepředstavoval úbytek sil, naopak, žalobkyně byla v té době na vzestupu, nehodlala svou činnost utlumovat, síly jí nedocházely. Měla různé plány a projekty.

30. Za správné nepovažovala ani výroky o náhradě nákladů řízení, neboť došlo ke zjevné záměně částky nákladů vzniklých státu s výší nákladů řízení vzniklých žalobkyni. Náklady řízení státu nebyly ve výroku IV určeny, ale v opravném usnesení jsou vypočteny.

31. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

32. Žalovaná považovala rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu za správný, navrhla, aby byl odvolacím soudem v tomto rozsahu potvrzen a aby žalované bylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

33. Ačkoli měla za to, že pokud byl žalovaný nárok posouzen v režimu občanského zákoníku 40/1964 Sb., měla být i výše škody posouzena podle právních předpisů platných a účinných v době vzniku škody, tedy podle (již zrušené) vyhlášky 440/2001 Sb., souhlasila se soudem prvního stupně v závěru, že při hodnocení škody na zdraví bylo namístě vyjít ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a nikoli z odborného posouzení [tituly před jménem] [jméno FO]. Uvedla, že není na znalci z oboru zdravotnictví, aby na základě metodiky Nejvyššího soudu sám určil částku náhrady za ztížení společenského uplatnění, neboť její výši stanoví na základě provedeného dokazování soud. Znalecký posudek je pouze jedním z důkazů pro posouzení, jaká výše náhrady za nemajetkovou újmu je namístě. Vysvětlení soudu prvního stupně, proč nepostupoval podle odborného posouzení provedeného [tituly před jménem] [jméno FO] považovala za zcela logické a správné, neboť žalobkyni vznikla újma na zdraví z jednoho důvodu, a nikoli opakovaně z několika důvodů, aby to u ní vyvolávalo další nová poškození psychického zdraví, která by měla být opakovaně hodnocena. Postup zvolený [tituly před jménem] [jméno FO] je účelový a naprosto neobvyklý. Za neopodstatněnou považovala námitku, že nebyl zopakován výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO], neboť doplněným dokazováním nebylo prokázáno více skutečností, než jaké měl [tituly před jménem] [jméno FO] k dispozici.

34. Žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobkyně byla stále vedena jako [funkce] u několika pokračujících [předmět], již v roce 2009 založila společnost [právnická osoba], v níž je činná jako jediná jednatelka a společnice, stále je vedena jako advokátka se zaměřením na obchodní právo. Skutečnost, že žalobkyně žila prací a tím, že přestala být v rámci svého povolání tak aktivní, přišla i o společenský život nelze klást k tíži žalované, neboť způsob života žalobkyně byl na jejím rozhodnutí. Návrh žalobkyně na zpracování revizního znaleckého posudku byl učiněn až v odvolacím řízení. Uplatnění modifikace soudem prvního stupně považovala žalovaná za přiléhavé, když poukázala zejména na skutečnost, že žalobkyně podala žalobu na náhradu škody na zdraví téměř po deseti letech od vydání nezákonného rozhodnutí, a jen proto, že znalci určili jako datum ustálení jejího zdravotního stavu rok 2015 nedošlo k promlčení nároku. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že při řádném dodržení medikace mohlo dojít k ustálení zdravotního stavu žalobkyně dříve. Souhlasila také s tím, že obchod se společností [právnická osoba]. byl rizikový.

35. Žalobkyně doplnila, že v paralelně probíhajícím sporu o ušlý zisk byl zpracován znalecký posudek [ústav] (dále „[ústav]“), v němž se zdravotním stavem žalobkyně zabývali čtyři lékaři, kteří popsali vážné dopady na zdraví žalobkyně a na její schopnost řádně vést občanský a profesní život nejenom v době přetrvávající deprese, ale i po ustálení zdravotního stavu. V posudku uvedli, že žalobkyně by neměla vykonávat profese vyvolávající stres jako např. advokacii. Upřesnila, že dle jejího názoru znalec [tituly před jménem] [jméno FO] nevzal v úvahu problémy, s nimiž se žalobkyně dlouhodobě potýká jako významné narušení myšlení, nemožnost vést jednání a argumentaci k jiným stanoviskům, narušení schopnosti rozhodování a řešení problémů, vyhýbání se stresovým faktorům, špatné zvládání obtíží, narušení celkového fungování v životě zaměřeném jen na práci, zásadní snížení jejího pracovního potenciálu, omezení množství vykonávané práce, riziko znovuobjevení choroby, žádné funkce ve specializovaných institucích, významné narušení mezilidských vztahů v podobě doživotní ztráty možnosti pracovat v oboru. Uvedené problémy u žalobkyně přetrvávaly ještě v roce 2018 a také v době zpracování posudku [ústav], tedy v roce 2022. Žalobkyně se domnívala, že znalec [jméno FO] práci, zabývá se sběrem dat a jejich analýzou.

36. Za nesprávné považovala také závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně bolestného. Naproti tomu za správné považovala závěry [tituly před jménem] [jméno FO], který bodové ohodnocení bolestného provedl opakovaně s tím, že porucha trvala delší dobu. Poukázala na skutečnost, že od 1. 1. 2025 byla do sazebníku bolestného nově přidána položka F11 Akutní stresová reakce nebo porucha přizpůsobení (100 bodů), jež dle názoru žalobkyně reaguje na každou ataku/relaps onemocnění separátně. Pokud by bylo postupováno podle vyhl. 440/2001 Sb. mělo by být přistoupeno k mimořádnému zvýšení náhrady, přičemž odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn 25 Cdo 4369/2011.

37. Předložila vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 27. 7. 2025, v němž se [tituly před jménem] [jméno FO] vyjádřil ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a k tomu, jakým způsobem on sám hodnotil bolestné a ztížení společenského uplatnění žalobkyně, poukázal rovněž na novelu sazebníku bolestného účinnou od 1. 1. 2025. Odvolací soud poznamenává, že vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] nebral jako důkaz, ale jako součást vyjádření žalobkyně, jak bude vysvětleno níže.

38. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně rozsudek v napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a 212a o.s.ř. a uvádí následující:

39. Odvolací soud předesílá, že v řízení bylo třeba zabývat se naplněním podmínek pro dovození odpovědnosti státu za vznik újmy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, kterými jsou: 1) existence nezákonného rozhodnutí (odpovědnostní titul), 2) vznik újmy ve sféře osoby (v projednávané věci újmy na zdraví v podobě bolestného a ztížení společenského uplatnění) a 3) existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem újmy.

40. Odvolací soud dále konstatuje, že soud prvního stupně se v přezkoumávaném rozsudku náležitě zabýval tím, co mu bylo uloženo předchozím zrušovacím usnesením, tedy otázkou ustálení zdravotního stavu žalobkyně a posouzením námitky promlčení, dále vznikem újmy na zdraví žalobkyně v podobě bolestného a ztížení společenského uplatnění, příčinnou souvislostí mezi nezákonným rozhodnutím a újmou na zdraví, a nakonec stanovením výše bolestného a ztížení společenského uplatnění.

41. K odpovědnostnímu titulu:

42. Odvolací soud předně (stejně jako soud prvního stupně) vyšel z toho, že ve věci nebyla mezi stranami sporná existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Tímto nezákonným rozhodnutím bylo usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 17. 9. 2007, č. j. [spisová značka], kterým byla nařízena exekuce na majetek žalobkyně jako povinné, ačkoli exekuční titul se netýkal žalobkyně jako fyzické osoby, ale žalobkyně byla [funkce] [předmět] povinného. Na základě tohoto usnesení vydal soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] několik exekučních příkazů, včetně postižení nemovitostí žalobkyně, ačkoli vymáhaný dluh byl ve výši 5 897,40 Kč. Usnesení o nařízení exekuce bylo následně změněno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2008, č. j. [spisová značka]. Byl tedy splněn první předpoklad vzniku odpovědnosti státu za újmu.

43. K promlčení:

44. Odvolací soud dále vyšel (rovněž ve shodě se soudem prvního stupně) z toho, že v řízení bylo prokázáno, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo ke dni 30. 4. 2015, kdy se žalobkyně dostala do plné remise. Tento skutkový závěr soudu prvního stupně vyplynul jak ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], tak ze znaleckého posudku [ústav], kdy znalci své závěry opřeli (mimo jiné) o zdravotnickou dokumentaci žalobkyně, která se podrobila kontrole u psychiatričky [tituly před jménem] [jméno FO] dne 30. 4. 2015 a lékařka shledala, že zdravotní stav žalobkyně byl tehdy plně stabilizovaný, žalobkyně byla v plné remisi.

45. S ohledem na to se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný nárok není promlčen, neboť tříletá promlčecí lhůta podle § 32 odst. 1 OdpŠk běžela od 30. 4. 2015 a žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované dne 27. 3. 2018 a žalobu podala dne 27. 4. 2018, tedy včas. V ostatním odvolací soud odkazuje na své úvahy, které vyjádřil v odst. 27, 28 a 29 předchozího zrušovacího usnesení.

46. K újmě na zdraví:

47. Odvolací soud shledal opodstatněnou námitku žalobkyně, že soud prvního stupně neprovedl znovu výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO] poté, co doplnil dokazování znaleckým posudkem [ústav], včetně výslechu zástupce znaleckého ústavu, výslechem žalobkyně, protokoly o výslechu svědků v paralelně probíhajícím sporu o ušlý zisk, z nichž činil skutková zjištění ohledně dopadů nezákonné exekuce a navazujícího sporu vedeného u Okresního soudu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] na zdraví žalobkyně, na její aktivity před poškozením zdraví a po něm (zejména profesní aktivity, společenský život, volnočasové aktivity). Ostatně provedení doplňujícího výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] či zpracování doplňku jeho znaleckého posudku v rámci dalšího řízení před soudem prvního stupně odvolací soud předpokládal již ve svém předchozím zrušovacím usnesení (viz odst. 44 usnesení na č. l. 365 spisu).

48. Proto doplnil dokazování výslechem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] (§ 213 odst. 2 o.s.ř.), který zaměřil zejména na sporné otázky, které žalobkyně nadnesla v podaném odvolání, v němž sporovala způsob stanovení výše bolestného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] oproti jeho stanovení [tituly před jménem] [jméno FO] v jeho odborném vyjádření, a dále ve vztahu ke stanovení výše ZSU znalci [tituly před jménem] [jméno FO] vytýkala, že nezohlednil dopad do domén D845 – získání, udržení, ukončení zaměstnání a složitá mezilidská jednání, formálně společenské vztahy, rodinné vztahy, intimní vztahy.

49. Z výpovědi znalce [tituly před jménem] [jméno FO] zjistil odvolací soud následující skutečnosti:

50. Znalec zopakoval, že považoval za správné analogicky hodnotit bolestné dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a to podle položky 22 Přílohy 1: Akutní depresivní a stresový syndrom potvrzený psychiatrickým pracovištěm, a to vzhledem k neexistenci jiného předpisu, který by k bodovému ohodnocení psychiatrického onemocnění bylo tehdy možno využít. Diagnóza žalobkyně středně těžká depresivní fáze pod uvedenou položku spadá. Zmínil, že od 1. 1. 2025 byla do tabulky bolestného dle metodiky Nejvyššího soudu k odškodňování imateriálních újem na zdraví (dále „metodika Nejvyššího soudu“) zavedena položka F11 Akutní stresová reakce a porucha přizpůsobení s ohodnocením 100 bodů, což v podstatě odpovídá výše uvedenému analogickému použití nařízení vlády č. 276/2015 Sb.

51. Setrval na svém odborném názoru, že nelze bodově hodnotit každé „vzplanutí“ choroby tak, jak to provedl [tituly před jménem] [jméno FO]. Za zcela absurdní považoval stanovovat bolestné po ustálení psychického stavu. Vysvětlil, že bolestné není možné stanovovat v průběhu jedné psychické diagnózy několikrát, byť docházelo k vývoji choroby. Při stanovení bolestného není rozdíl mezi tím, zda onemocnění trvá dlouho či krátce. Bolestné se stanoví jednou částkou za onemocnění, přičemž psychická porucha musí být natolik intenzivní, aby byly podklady pro hodnocení bolestného, musí zároveň existovat traumatický nebo intenzivní důvod vzniku duševní poruchy.

52. Duševní nemoc, jíž trpěla žalobkyně je podle mezinárodní klasifikace nemocí nazvána akutní reakce na stres (F 43.0), pojmově se akutní reakce na stres = akutní stresová porucha. Akutní reakce na stres splňuje kritéria pro hodnocení bolestného, ale nikoli pro opakované hodnocení v průběhu jedné a té samé nemoci. Znalec uvedl, že je z medicínského hlediska nemyslitelné, že by odhadem v průběhu roku mělo dojít ke čtyřem relapsům, jak uvedl [tituly před jménem] [jméno FO].

53. K vysazování medikace znalec uvedl, že pacienti jsou poučeni, že mají medikaci užívat dlouhodobě. Znalec předpokládal, že žalobkyně byla takto poučena. K otázce, proč žalobkyně medikaci vysazovala se znalec domníval, že patrně sama subjektivně pociťovala, že psychika je zlepšená, že medikaci není nutné užívat, znalec nezjistil, že by žalobkyně pociťovala nežádoucí účinky léků, že by jí po nich např. bylo špatně, což by ji mohlo vést k jejich vysazování.

54. K otázce dopadů psychické poruchy, která se u žalobkyně projevila, tj. středně těžké depresivní fáze na oblast zaměstnání znalec uvedl, že v době, kdy on zpracovával znalecký posudek žalobkyně uváděla, že svou pracovní činnost omezila, ale že se jí nadále věnuje, dodělává věci, zmínila, že se činnosti už nemůže věnovat z důvodu nedostatku aprobace, zkoušek, které v dané době neměla, uváděla, že nechodí k soudním jednáním, že se věnuje kromě právní činnosti i činnosti analytické.

55. Znalec uvedl, že je otázkou, k jaké době se má ZSU hodnotit, tedy zda v době kulminace psychických příznaků či v době znaleckého zkoumání. Všichni znalci se shodli na tom, že v aktuální době jsou psychické příznaky u žalobkyně zaléčeny. Do budoucna se ZSU hodnotit nedá, šlo by jen o hypotetickou úvahu.

56. Znalec doplnil své hodnocení ZSU oproti původnímu posudku, zpracoval novou verzi hodnocení včetně zohlednění domény placeného zaměstnání D850, pokud by se vzalo v potaz, že posuzovaná měla omezené kvality ve smyslu seberealizace v zaměstnaneckém poměru a domény D720 složitá mezilidská jednání ve smyslu psychického prožívání v oblasti jednání s lidmi, které obě hodnotil faktorem 1: lehká obtíž. Celková suma vyšla na částku 144 840 Kč.

57. Stupeň obtíží se dle znalce hodnotí v míře obtíží z hlediska intenzity jejich projevů. U žalobkyně se jednalo o lehkou obtíž, protože pracovní činnost dále vykonává, případy dodělává, věnuje se jiné činnosti. Z hlediska diagnózy a psychických příznaků, které měl znalec možnost zjistit nebyla žalobkyně nijak omezena ve smyslu potenciálu vykonávat tu činnost. Je možné, že měla obavy z většího kolektivu či společenství lidí, což se mohlo projevit i při účasti při soudních jednáních, což si dokázal v rámci depresivního onemocnění představit. Nicméně z hlediska intenzity už bylo onemocnění zaléčené. Indikátorem intenzity obtíží je např. vystavení pracovní neschopnosti, člověk by nesděloval, že v dosavadní činnosti je činný. Postižení ve středně těžké kvalitě či těžké kvalitě by muselo být podloženo objektivním psychiatrickým nálezem. Muselo by být podloženo, že žalobkyně objektivně nemá schopnosti, tzn. že má narušenou paměť, soustředění, tedy mentální kvality, kognitivní činnosti tak, že by ji to omezovalo těžce pro výkon placeného zaměstnání. Pro hodnocení domény mnohočetných úkolů nebyl dle znalce podklad, neboť žalobkyně sdělovala, že zvládá běžný život, běžné aktivity, pracovní činnost neomezila úplně.

58. Z doplněného výpočtu ztížení společenského uplatnění ze dne 5. 8. 2025, kterým znalec [tituly před jménem] [jméno FO] reagoval na změnu skutkové situace tak, jak se projevila v průběhu dalšího dokazování odvolací soud zjistil, že nově vypočtená výše ZSU činí 144 840 Kč. Znalec hodnotil nad rámec domén uvedených v původním znaleckém posudku ze dne 6. 5. 2022 (viz č. l. 237 až 266 spisu) v kapitole mezilidská jednání a vztahy doménu D720 složitá mezilidská jednání, a to z důvodu uváděných následných potíží plynoucích z psychického prožívání v oblasti jednání ve složitějších mezilidských jednáních, dále v kapitole hlavní oblasti života doménu D850 placené zaměstnání z důvodu proklamovaného pracovního omezení z důvodu psychických obtíží jako stresového faktoru.

59. Odvolací soud neshledal důvod k doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem ani znaleckým posudkem, který byl zpracován v paralelně vedeném řízení o náhradu ušlého zisku, neboť jejich provedení považoval za nadbytečné.

60. Žalobkyně spolu se žalobou předložila odborné vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO]. Toto vyjádření nepovažoval zdejší odvolací soud za přesvědčivé v otázce ustálení zdravotního stavu žalobkyně, příčinné souvislosti mezi poškozením zdraví a nezákonnou exekucí a stanovení výše škody na zdraví již ve svém prvním kasačním usnesení (viz č. l. 204 spisu), a to z hlediska jeho odborné způsobilosti k posuzování psychického zdraví žalobkyně, skutečnosti, že [tituly před jménem] [jméno FO] měl pozastavenu činnost. Své výhrady pak zopakoval i ve svém druhém kasačním usnesení (viz č. l. 365 spisu). Soud prvního stupně zadal zpracování znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který je zapsán jako znalec v oboru zdravotnictví – psychiatrie a stanovení nemateriální újmy na zdraví. Znalci [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zadáno rovněž vyjádřit se k závěrům [tituly před jménem] [jméno FO], jež uvedl ve svém odborném vyjádření.

61. Odvolací soud považoval znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] za přesvědčivý, znalec se vyjádřil ke všem otázkám, které mu byly zadány, své postupy vysvětlil jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v rámci svého výslechu před soudem odvolacím. Tento znalec je odborníkem v oblasti psychiatrie, tudíž je plně kompetentní k posouzení duševního zdraví žalobkyně, narozdíl od [tituly před jménem] [jméno FO], který je aktuálně zapsán jako znalec v oboru soudního lékařství. V řízení pak [tituly před jménem] [jméno FO] podal toliko oborné vyjádření, nikoli znalecký posudek. Proto odvolací soud ani nepovažoval jeho písemné podání ze dne 27. 7. 2025 za důkaz, ale toliko za součást stanoviska žalobkyně.

62. Provedení důkazu znaleckým posudkem týkajícím se ušlého zisku nemohlo v projednávané věci přinést ničeho podstatného z hlediska posouzení rozhodných skutečností. V tomto řízení je rozhodné, jaké dopady mělo poškození zdraví žalobkyně do jednotlivých oblastí života, tedy jaký byl život žalobkyně v jednotlivých oblastech před poškozením zdraví a po něm a v návaznosti na to stanovit výši nemajetkové újmy na zdraví, která sama o sobě s případným nárokem na ušlý zisk nesouvisí.

63. Odvolací soud tedy považoval dosud provedené dokazování za dostatečné k objasnění skutkového stavu.

64. Na podkladě takto doplněného dokazování uvádí odvolací soud následující:

65. Ke vzniku újmy na zdraví a k příčinné souvislosti:

66. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že žalobkyně utrpěla následkem nezákonné exekuce poškození zdraví, když se u ní projevila středně těžká depresivní porucha. Nezákonná exekuce, včetně postižení nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně byla původní příčinou rozvoje onemocnění, ke které přistoupila příčina další, která na nezákonnou exekuci navazovala. Jednalo se o soudní řízení, které bylo proti žalobkyni vedeno u Okresního soudu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] o zaplacení náhrady škody ve výši 18 000 000 Kč za zmařený obchod se společností [právnická osoba] (k tomu v podrobnostech viz odst. 19 napadeného rozsudku). Všichni znalci, kteří věc z medicínského hlediska posuzovali ([tituly před jménem] [jméno FO], znalci [ústav], také [tituly před jménem] [jméno FO]) se shodli na tom, že působení jednotlivých faktorů na psychické zdraví žalobkyně od sebe nelze oddělit.

67. Odvolací soud souhlasí rovněž s posouzením soudu prvního stupně, že k přerušení příčinné souvislosti v projednávané věci nedošlo.

68. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4841/2009).

69. V projednávané věci soudní řízení sp. zn. [spisová značka] nepůsobilo jako příčina výlučná a samostatná, ale bylo vyvoláno původní škodnou událostí, tedy nezákonnou exekucí. Ze zamýšleného obchodu totiž sešlo, neboť byly exekučně postiženy nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně.

70. Délka řízení vedeného u Okresního soudu [adresa] však vliv na vznik poškození zdraví žalobkyně neměla, nebyla tedy další příčinou vzniku újmy, a to s ohledem na časové souvislosti, kdy k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo již dne 30. 4. 2015, po vydání prvostupňového rozsudku, který byl vydán dne 26. 1. 2015. Nepříznivý zdravotní stav žalobkyně byl vyvolán nezákonnou exekucí ve spojení se soudním řízením [spisová značka] bez ohledu na jeho délku.

71. Pokud se jedná o vysazování léků, bylo v řízení znaleckými posudky a výslechy znalců [tituly před jménem] [jméno FO], potažmo [tituly před jménem] [jméno FO] prokázáno, že vysazování léků mohlo mít vliv na ustálení zdravotního stavu, nikoli na samotný vznik choroby.

72. Odvolací soud dále v rámci stručnosti odkazuje na podrobné úvahy soudu prvního stupně, které uvedl v odst. 52 až 59 svého rozsudku, které považoval za správné a výstižné.

73. K výši újmy (bolestného a ztížení společenského uplatnění):

74. Bolestné:

75. Odvolací soud po doplňujícím výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] shledal jako správný závěr soudu prvního stupně o výši bolestného, které žalobkyni náleží, tedy 37 689 Kč.

76. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] znovu vysvětlil, že v době, kdy bylo hodnocení bolestného provedeno neexistovala samostatná položka bolestného v metodice Nejvyššího soudu pro psychická onemocnění, a proto bylo namístě analogické použití nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a to podle položky 22 Přílohy 1: Akutní depresivní a stresový syndrom potvrzený psychiatrickým pracovištěm. Dále vysvětlil, že bolestné nelze hodnotit tak, jak k tomu přistoupil [tituly před jménem] [jméno FO], tedy u jedné diagnózy hodnotit zvlášť „ataky“ choroby. Bolestné se stanoví jednou částkou za onemocnění, bolestivý stav. Dle odborného stanoviska [tituly před jménem] [jméno FO] nemá na stanovení bolestného vliv vývoj choroby či po jako dobu onemocnění trvá (dlouho či krátce). Aby mohlo být hodnoceno bolestné, je třeba, aby psychická porucha byla v určité významné intenzitě a aby zároveň existoval traumatický důvod jejího vzniku.

77. Odvolací soud se ve shodě se soudem prvního stupně přiklonil k závěrům znalce [tituly před jménem] [jméno FO], neboť [tituly před jménem] [jméno FO] je odborníkem v oboru psychiatrie, tudíž je k hodnocení psychických onemocnění plně kompetentní, na rozdíl od [tituly před jménem] [jméno FO], který má odbornost v oboru soudního lékařství.

78. Ztížení společenského uplatnění:

79. Povahu náhrady za ztížení společenského uplatnění soud prvního stupně odpovídajícím způsobem vysvětlil v odst. 65 a 66 svého rozsudku a odvolací soud nepovažoval za nutné ji zde opakovat.

80. V řízení bylo výslechem žalobkyně jako účastnice řízení a protokoly o jednání ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] (spor o ušlý zisk), u nichž byli vyslechnuti svědci prokázáno, jaký byl život žalobkyně před vznikem škody na zdraví, tj. před rozvinutím onemocnění středně těžké depresivní poruchy. Žalobkyně byla plně vytížena pracovními aktivitami, jimiž žila. Vykonávala nejen činnost [funkce], ale zapojovala se též např. do činnosti [orgán], byla členkou [orgán]. Měla i jiné podnikatelské aktivity, vlastnila lom, v němž plánovala obnovení těžby, měla záměr pronajímat apartmán. V době nařízení nezákonné exekuce byla zcela zdravá a cítila se na vrcholu svých sil. Svědky byla charakterizována jako akční, činorodá, byly jí přidělovány složitější [předmět], podílela se na založení [orgán], byla v oboru známou osobou, měla dobrou pověst, její pracovní nasazení bylo vysoké. Poté, co došlo k nařízení exekuce, a následně též k soudnímu řízení o 18 000 000 Kč se žalobkyně postupně stáhla, přestala jevit zájem o chod komory, byla ponořená do svého problému, došlo k poškození její pověsti [funkce] [předmět], do kanceláře přestala chodit, její pracovní nasazení již nebylo takové.

81. V současné době se žalobkyně činnosti [název] již nevěnuje, dodělává pouze staré kauzy, věnuje se [agenda]. K soudu nechodí z obav, že by se depresivní stav mohl vrátit. Žalobkyně neabsolvovala nutné zkoušky, aby mohla dělat [funkce] dle nové právní úpravy, kdy však na tuto skutečnost měl vliv fakt, že v roce 2010, kdy bylo třeba, aby zkoušky podstoupila, se u ní rozvíjela duševní choroba jako důsledek nezákonné exekuce.

82. V rámci znaleckého vyšetření žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] shledal znalec, že žalobkyně již forenzně významnou duševní poruchou netrpí. V souvislosti s rozvojem choroby středně těžké deprese shledal znalec u žalobkyně postižení tělesných funkcí: psychická stabilita, funkce energie a řízení, komplexní mentální funkce, jiné a blíže neurčené, postižení tělesných struktur: struktura mozku, blíže neurčená a zohledněn faktor prostředí: léky. V jednotlivých kapitolách a doménách znalec zohlednil položku D160 soustředění pozornosti s poznámkou narušení koncentrace z důvodu poruch spánku, úzkostné a depresivní symptomatiky, D175 řešení problémů s poznámkou lehká potíž v důsledku úzkostně depresivní symptomatiky, D240 zvládání obtíží a jiných psychických nároků s poznámkou lehká potíž v důsledku úzkostně depresivní symptomatiky, D920 rekreace a volný čas s poznámkou lehká potíž v důsledku úzkostně depresivní symptomatiky.

83. V rámci svého doplňujícího výslechu před odvolacím soudem, po doplnění dokazování k dopadům psychického onemocnění na pracovní činnost žalobkyně a společenské vztahy doplnil znalec ještě dopad do položky D720 složitá mezilidská jednání s poznámkou z důvodu potíží plynoucích z psychického prožívání v oblasti jednání ve složitějších mezilidských jednáních a D850 placené zaměstnání z důvodu proklamovaného pracovního omezení z důvodu psychických potíží jako stresového faktoru. U všech uvedených položek byla shledána lehká potíž.

84. Znalec jasně vysvětlil, z jakých důvodů a jak by musel vypadat život žalobkyně v případě, že by se mělo jednat o potíž střední či středně těžkou. Odvolací soud shledal vysvětlení učiněné znalcem za přesvědčivé a odpovídající tomu, jak své vlastní obtíže popisovala sama žalobkyně. Důležité je, že žalobkyně není zcela vyřazena z pracovního procesu, nepřestala vykonávat odbornou práci, nadále se věnuje oblasti insolvencí, provádí analytickou činnost, dojíždí staré kauzy, i když ne již s takovým nasazením jako dříve.

85. Odvolací soud má za to, že žalobkyni náleží náhrada za ztížení společenského uplatnění, neboť ve svém důsledku měla nezákonná exekuce ve spojení s navazujícím soudním sporem o náhradu škody, jež zapříčinily rozvoj středně těžké depresivní poruchy za následek též trvalý dopad do života žalobkyně, který má ve výše uvedených oblastech rozdílnou kvalitu než před rozvojem duševní choroby.

86. Hlavní rozdíl je v pracovní činnosti žalobkyně, kdy z obavy před novým propuknutím choroby se žalobkyně přestala naplno věnovat [název] agendě, neudělala si potřebné zkoušky, upřednostnila analytickou činnost, která je ze své povahy klidnějšího charakteru, když vycházela i z doporučení své lékařky. Vzhledem k tomu, že práce pro ni dříve byla stěžejním bodem jejího života, došlo k určitým dopadům též do života společenského, omezení rekreačních aktivit. Nicméně stále je třeba mít na paměti, že stav žalobkyně je zaléčen, léky již nemusí užívat, ke svým aktivitám se navrátila, i když v menší intenzitě. Trvalé následky přetrvávají spíše proto, že u žalobkyně se stále projevuje větší citlivost na stres, kterému se chce vyhnout, aby nedošlo případně k návratu projevů choroby.

87. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal důvod pro modifikaci částky ZSU, kterou stanovil znalec [tituly před jménem] [jméno FO] v poslední verzi svého posudku (144 840 Kč). Žalobkyni sice bylo v době ustálení zdravotního stavu 59 let, avšak takový věk neměl dle názoru odvolacího soudu natolik významný vliv na případné zapojení žalobkyně do pracovní činnosti [název], že by mělo dojít ke snížení částky odškodnění. Rozdíl v zapojení do společenských a pracovních aktivit žalobkyně před poškozením zdraví a po něm byl již zohledněn v rámci základní částky náhrady za ZSU, z provedeného dokazování pak neplyne, že bylo až tak nadstandardní, aby měla být z tohoto důvodu náhrada za ZSU ještě navýšena.

88. Odvolací soud měl za to, že na straně žalobkyně nelze shledat spoluzavinění na vzniku škody tak, jak dovodil soud prvního stupně. Žalobkyně sice variovala s užíváním léků, avšak uvedla, že tak činila na doporučení své lékařky. Obchod se společností [právnická osoba] nepovažoval odvolací soud za natolik rizikový, aby žalobkyně mohla předpokládat jeho vyústění v žalobu o náhradu škody. Žalobkyně v době, kdy obchod uzavírala, nemohla předpokládat, že dojde k exekučnímu postižení jejích nemovitostí v důsledku nezákonné exekuce.

89. Ze všech důvodů podrobně vysvětlených shora dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyni náleží náhrada za ZSU ve výši 144 840 Kč. Tato částka plně vyvažuje překážku lepší budoucnosti vzniklou na straně žalobkyně s ohledem na výše popsané dopady na uplatnění žalobkyně, zejména pracovní a společenské.

90. Odvolací soud si je vědom toho, že ve věci se jednalo o nárok na náhradu škody na zdraví, který vznikl ještě za účinnosti občanského zákoníku 40/1964 Sb. a podle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 se tedy posuzoval podle dosavadních právních předpisů. Nicméně vyhláška 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, kterou zmínila žalovaná byla s účinností od 1. 1. 2014 zrušena, přičemž již v době její platnosti a účinnosti bylo shledáváno bodové ohodnocení zejména v typově závažnějších případech jako nízké. Judikatura Ústavního soudu dovodila, že obecné soudy již v době před účinností nového občanského zákoníku nebyly povinny vyhlášku 440/2001 Sb. aplikovat, jelikož se jednalo o podzákonný předpis. K tomu srovnej např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3122/15.

91. V projednávané věci tak bylo namístě využít jako vodítko pro stanovení výše náhrady za bolest a ZSU metodiky Nejvyššího soudu a nikoli uvedenou problematickou vyhlášku.

92. Odvolací soud tedy uzavřel, že žalobkyni náleží na náhradě újmy na zdraví částka v celkové výši 182 529 Kč (37 689 Kč + 144 840 Kč).

93. Vzhledem k tomu, že soudem prvního stupně jí byla přiznána částka v celkové výši 112 765,60 Kč, náleží jí ještě částka[Anonymizováno]69 763,40 Kč (182 529 Kč – 112 765,60 Kč).

94. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku II změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 69 763,40 Kč s příslušenstvím (§ 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), jinak jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

95. Odvolací soud přiznal žalobkyni uvedenou částku s úrokem z prodlení v zákonné výši od 28. 9. 2018 do zaplacení, neboť žalovaná se dostala do prodlení až ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty pro vyřízení předběžně uplatněného nároku (§ 15 odst. 1 OdpŠk). Vzhledem k tomu, že žalobkyně předběžně uplatnila svůj nárok u žalované dne 27. 3. 2018, náleží jí úrok z prodlení až od 28. 9. 2018.

96. Náklady řízení:

97. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. a podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu sice úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku.

98. Žalobkyni vznikly náklady řízení zaplacením zálohy na znalecký posudek ve výši 6 000 Kč a za právní zastoupení advokátem.

99. Soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, který žalobkyně zaplatila za žalobu a který s ohledem na ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích nebyla povinna platit, již byl žalobkyni vrácen soudem prvního stupně dne 26. 3. 2025.

100. Náklady na právní zastoupení vzniklé do doby vydání napadeného rozsudku soudu prvního stupně:

101. Advokát žalobkyně učinil do doby vydání napadeného rozsudku úkony právní služby, jež jsou vyjmenovány v odst. 72 napadeného rozsudku, a navíc se zúčastnil odvolacího jednání dne [datum]. Učinil tedy celkem 21 úkonů právní služby (z toho však za odvolání proti usnesení ze dne 21. 7. 2023 mu náleží mimosmluvní odměna ve výši podle § 11 odst. 2 písm. c) a. t.).

102. Odměna za jeden úkon právní služby učiněný do konce roku 2024 činila v projednávané věci 5 100 Kč podle § 7 bod 5. vyhl. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále „a. t.“), a to z tarifní hodnoty 2 x 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) a. t. ve znění platném a účinném do 31. 12. 2024. V této fázi řízení tedy advokátovi žalobkyně vznikl nárok na mimosmluvní odměnu ve výši 104 550 Kč (20,5 x 5 100 Kč). Za 21 úkonů právní služby pak advokátovi náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 6 300 Kč (21 x 300 Kč) podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024.

103. Náklady tohoto odvolacího řízení:

104. V odvolacím řízení vznikly žalobkyni rovněž náklady na právní zastoupení advokátem, a to za úkony právní služby: odvolání proti rozsudku, odvolání proti opravnému usnesení ve výši , účast u odvolacího jednání dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne 1. 8. 2025 a účast u odvolacího jednání dne [datum].

105. Odměna za jeden úkon učiněný od 1. 1. 2025 činí 3 900 Kč (z tarifní hodnoty podle § 9a odst. 2 písm. a) a. t., tedy z částky přiznané v odvolacím řízení, neboť výrok I nebyl odvoláním napaden). V této fázi řízení tak advokátovi žalobkyně vznikl nárok na mimosmluvní odměnu ve výši 17 550 Kč (4,5 x 3 900 Kč). Za těchto 5 úkonů právní služby pak advokátovi náleží také paušální náhrada hotových výdajů, a to ve výši 2 250 Kč (5 x 450 Kč) podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025.

106. Před soudy obou stupňů vznikly žalobkyni náklady řízení v celkové výši 136 650 Kč (6 000 Kč + 104 550 Kč + 6 300 Kč + 17 550 Kč + 2 250 Kč), kterou odvolací soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

107. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl odvolací soud podle § 148 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku řízení, a tedy uložil povinnost k jejich náhradě neúspěšné žalované.

108. Před soudem prvního stupně se jednalo o náklady na znalečné hrazené státem v celkové výši 25 030,87 Kč (k tomu v podrobnostech viz odst. 74 napadeného rozsudku) a v odvolacím řízení ve výši 8 932,70 Kč (za výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO] u odvolacího jednání dne [datum]).

109. Odvolací soud přistoupil ke zrušení opravného usnesení ze dne 19. 3. 2025, č. j. 23 C 86/2018-500, kterým soud prvního stupně opravil výrok III svého rozsudku co do částky nákladů řízení přiznaných žalobkyni, neboť vzhledem k tomu, že odvolací soud rozhodoval znovu o nákladech řízení před soudy obou stupňů, pozbylo toto usnesení svého opodstatnění.

110. Výrok I nebyl odvoláním napaden, tudíž zůstal nedotčen.

Poučení