21Co 178/2022

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Miroslava Nováka ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa], [PSČ], zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [PSČ], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa], [PSČ] o zaplacení částky 109 924,08 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně č.j. 207 C 190/2021 - 220 ze dne 9. března 2022, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně č.j. 207 C 190/2021 - 220 ze dne 9. 3. 2022 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“), byla ve výroku I. žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 636,21 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 636,21 Kč jdoucím od 15. 12. 2020 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, částku 100 Kč, částku 31 060,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 060,18 Kč jdoucím od 28. 1. 2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, částku 927,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 927,69 Kč jdoucím od 10. 2. 2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, částku 100 Kč a částku 100 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta do částky 72 000 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávek ve výši 2 400 Kč. Ve výroku III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 27. 2. 2020 uzavřena smlouva o dodávkách elektřiny a plynu, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky, a to do odběrného místa na adrese [adresa] Smlouva byla uzavřena na dobu 30, resp. 22 měsíců od data účinnosti smlouvy s možností automatické prolongace smlouvy, a to v kategorii Maloodběratel, resp. Podnikatel, což bylo ale doplněno informacemi pro zákazníka - spotřebitele. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému sdružené služby dodávky plynu a elektřiny a žalovaný se zavázal za toto plnění uhradit cenu podle cenových předpisů a platného ceníku žalobkyně na základě vystavených faktur, dále se zavázal hradit měsíční zálohy. V rámci smlouvy strany ve smluvních podmínkách sjednaly pro případ porušení každé jednotlivé platební povinnosti žalovaného smluvní pokutu představující případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství plynu, resp. elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii Domácnost a ve výši 2 000 Kč pro kategorii Maloodběratel, resp. Podnikatel za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky do konce trvání smlouvy, a to včetně případné prolongace. Dále si strany sjednaly smluvní pokutu za prodlení s úhradou ve výši 100 Kč za jednotlivá prodlení s platbami, ať již záloh, nebo vyúčtování. Smluvní pokuta 100 Kč je vázána na nezaplacení faktur, přičemž jde o pokutu za porušení jiné povinnosti, zpravidla za porušení povinnosti zaplatit včas zálohu nebo je to porušení povinnosti zaplatit včas fakturu obsahující vyúčtování. Pokud byla účtována spotřeba elektřiny za konkrétní období, musela být faktura zpravidla nahrazena opravným daňovým dokladem, kdy obchodník musí opravit tu fakturovanou spotřebu v návaznosti na to, jaká data mu poskytne distributor. Jestliže se nejprve vychází z nějakého matematického propočtu a pak je distributor oprávněn provádět odečty a také spravovat vlastní měřicí zařízení, poskytne obchodníkovi jiné údaje, pak je obchodník povinen přepracovat fakturu a nahradit jí původní vyúčtování. Proto porovnáním žalobních tvrzení a jednotlivých faktur i textu smlouvy prokázala žalobkyně, že důvodně požadovala částku za spotřebu plynu v období od 31. 7. 2020 do 18. 11. 2020 ve výši 5 636,21 Kč. Do této faktury byla současně vyúčtována 2x smluvní pokuta za dvě nezaplacené zálohy, t.j. za srpen a září 2020. Žalobkyně dopisem ze dne 22. 11. 2020 odstoupila od smlouvy a ukončila dodávku plynu do odběrného místa žalovaného z důvodu opakovaného porušení platebních povinností vyplývajících ze smlouvy a zároveň žalovanému zaslala fakturu ve výši 30 000 Kč se splatností 2. 12. 2020, ve které mu vyúčtovala smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy. Obdobně žalobkyně dopisem ze dne 20. 1. 2021 odstoupila od smlouvy a ukončila dodávku elektřiny do odběrného místa žalovaného z důvodu opakovaného porušení platebních povinností vyplývajících ze smlouvy a zároveň žalovanému zaslala fakturu ve výši 42 000 Kč se splatností 20. 1. 2021, ve které mu vyúčtovala smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy, dále požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši po 1 200 Kč z každé z uplatněných faktur (celkem 5x, z toho 3x z fakturace za spotřebu, 2x z fakturovaných smluvních pokut). Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by smluvní vztah skončil dříve, než tvrdila žalobkyně, nebo že by na svůj dluh žalobkyni cokoli zaplatil (kromě plateb, které zmiňovala žalobkyně), ani že by jeho závazek zanikl z jiného důvodu.

3. Soud prvního stupně aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a odkázal na ust. § 50 odst. 2 energetického zákona, ust. § 1970 o.z., ust. § 2048 o.z., ust. § 433 odst. 1 o.z., ust. § 588 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Uzavřel, že mezi účastníky vznikl právní vztah ze smíšené smlouvy, uzavřené podle citovaných ustanovení energetického zákona, na který lze přiměřeně aplikovat úpravu kupní smlouvy podle ust. § 2079 a násl. o.z., jakožto nejbližšího typizovaného smluvního vztahu. Žalobkyně poskytla žalovanému plnění (elektřinu a plyn) na základě platné smlouvy ze dne 27. 2. 2020 a žalovanému vznikl závazek k zaplacení kupní ceny, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný tento závazek splnil. Za odůvodněný označil nárok na příslušenství pohledávky, neboť žalovaný se dnem následujícím po splatnosti jednotlivých faktur dostal do prodlení s peněžitým plněním, přičemž splatnost byla stranami sjednána v obchodních podmínkách přiměřeně. Ve vztahu k nárokované smluvní pokutě ve výši 100 Kč za každé prodlení s platbou o více jak 10 dnů dospěl soud k závěru, že byla sjednána dostatečně určitě, v zákonem přípustné výši a pro případ porušení povinnosti, přičemž splatnost byla stanovena shodně jako splatnost vystaveného vyúčtování. Žalovaný se skutečně dostal do prodlení s platbou záloh za elektřinu a plyn i s platbou vyúčtované skutečné spotřeby. Protože svůj smluvní závazek nesplnil, vzniklo žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty v požadované výši a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Zamítnutí žaloby ve vztahu k nárokované smluvní pokutě ve výši 2 000 Kč za každý měsíc nerealizované spotřeby v důsledku předčasného ukončení smlouvy, celkem požadované ve výši 42 000 Kč za neodebranou elektřinu a 30 000 Kč za neodebraný plyn, odůvodnil soud prvního stupně tím, že tato smluvní pokuta byla sjednána v rozporu se zákonem a nárok v tomto směru není důvodný. Zdůraznil, že se žalovaný v právním vztahu ocitl v pozici slabší smluvní strany, a to i přesto, že vystupoval coby podnikatel, a nikoli jako spotřebitel. Konstatoval, že pojem slabší strany nelze s pojmem spotřebitele ztotožňovat, neboť se jedná o pojem širší a může ji být i osoba, která ve vztahu k podnikateli v hospodářském styku vystupuje v souvislosti s vlastním podnikáním a v tomto směru odkázal na komentářovou literaturu. Zdůraznil, že žalobkyně má oproti žalovanému silnější hospodářské postavení a v oblasti poskytování energií má významně větší zkušenosti. Disponuje finanční převahou, odborným aparátem, smlouvy zákazníkům předává již jednoznačně formulované, doplněné rozsáhlými obchodními podmínkami, které slabší strana nemá prakticky šanci měnit. Dospěl k závěru, že zneužila svého silnějšího postavení na úkor žalovaného jakožto slabší strany, ve smyslu ust. § 433 o.z. k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech mezi ní a žalovaným a že takové jednání nemůže být zákonem chráněno, s odkazem na ust. § 6 o.z. Poukázal na to, že žalobkyně je podle ust. § 5 o.z. povinna jednat jako profesionál se znalostmi a pečlivostí, která je s jejím oborem podnikání spojena, a pokud tak nečiní a jedná bez odborné péče, jde to k její tíži. Připomněl, že pojem odborné péče v sobě zahrnuje mimo jiné i požadavek na poctivé jednání, přičemž sankcí je skutečnost, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany a odkázal na ust. § 8 o.z. Uzavřel, že sjednaná smluvní pokuta představuje ve smyslu ust. § 1798 odst. 2 o.z. a ust. § 1800 odst. 2 o.z. zvláště nevýhodnou doložku ve smlouvě sjednané adhezním způsobem a je v rozporu s požadavkem přiměřenosti smluvních práv a povinností pro smluvní strany. Konstatoval, že představuje významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalovaného coby slabší smluvní strany, neboť je jednak sjednána v závislosti na projevu vůle žalobkyně (realizaci práva odstoupit), a jednak toto ujednání není vyváženo ve prospěch žalovaného obdobnou povinností. Upozornil na to, že ze strany žalobkyně jde ve své podstatě o sjednání jakéhosi nerovnovážného„ odstupného“ za předčasné ukončení smluvního vztahu a že je v tomto směru na žalovaného, jakožto slabší smluvní strany, vyvíjen nepřiměřený tlak na dodržení sjednávané (a automaticky prolongované) doby trvání smluvního vztahu, přičemž v oblasti energetiky je takové ujednání v rozporu se zásadou ochrany slabší strany v právu a odkázal na ust. § 433 o.z. Připomněl, že v procesu kontraktace slabší smluvní strana zajišťuje pro sebe zásadní službu potřebnou pro vlastní obživu (podnikání) a obchodník v tomto nesmí svého postavení zneužívat k nepřiměřeným podmínkám, které mají jednostranně zajišťovat jeho zisk a že k tomuto ujednání tak nelze přihlížet. Stran nutnosti respektovat princip ochrany slabší smluvní strany, byť mezi podnikateli, odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 ICdo 56/2019 ze dne 16. 3. 2021, v němž je přiléhavě rozebrána aplikace ustanovení o slabší smluvní straně v případě adhezních smluv i na subjekty v postavení podnikatelů. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle zásady procesního úspěchu ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“).

4. Proti výrokům II. a III. rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Předně zdůrazňovala, že žalovaný ve smluvním vztahu s ní vystupoval jako podnikatel, ale prvostupňový soud mu však v rozporu se zákonem přiznal ochranu, jež náleží spotřebitelům, když tato je svým obsahem shodná s ochranou stanovenou ust. § 1813 a ust. § 1815 o.z. Poukazovala na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1519/2012, Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C -508/12 a stanovisko generálního advokáta sp. zn. C -541/99 a sp. zn. C -542/99 a soudu prvního stupně vytýkala, že pominul, že účastníci uzavřeli jednoduchou dvoustrannou smlouvu, jejíž uzavření nevyžaduje žádné zvláštní znalosti a kterou žalovaný naplňoval zcela nezbytný předpoklad pro svou podnikatelskou činnost. Dovozovala, že se jedná o běžné právní jednání nejen ve vztazích mezi podnikateli, ale i ve vztazích se spotřebiteli a že by žalovaný jako podnikatel byl jistě dostatečně připraven uzavírat smlouvy o dodávkách energií. Konstatovala, že touto argumentací soud prvního stupně de facto omezuje způsobilost žalovaného právně jednat v běžných obchodních vztazích při výkonu jeho podnikání. Uvedla, že prvostupňový soud absurdně spatřuje zneužití jejího postavení v pouhé skutečnosti, že právě ona je autorem textu uzavřeně adhezní smlouvy. Poukazovala na to, že ve skutečnosti tak žalovanému poskytuje vyšší ochranu, než je poskytována spotřebitelům, neboť jednou z podmínek nepřiměřenosti ujednání podle ust. § 1813 o.z. je skutečnost, že nerovnováha v právech a povinnostech je v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Připomínala, že podle Nejvyššího soudu ČR je výhodné, pokud je smluvní pokuta vyjma porušení povinnosti vázána i na realizaci práva druhé strany odstoupit. Prvostupňovému soudu dále vytýkala, že nevyložil, v čem v tomto konkrétním případě spočívá značná nerovnováha k tíži žalovaného podnikatele, který v této věci netvrdil ničeho. Konstatovala, že výhoda, jež spočívá ve sjednání smlouvy na dobu určitou, se projevuje jistotou pevné ceny po celou dobu trvání smlouvy a též zpravidla nižší jednotkovou cenou proti základnímu ceníku elektřiny a plynu dodávané podle smlouvy na dobu neurčitou. Připomínala bezprecedentní nárůst cen elektřiny od podzimu roku 2021 a skutečnost, že po celou sjednanou dobu trvání smlouvy byla zavázána a připravena dodávat žalovanému elektřinu za sjednanou jednotkovou cenu za MWh. Dovozovala, že smlouvy na dobu určitou mají své opodstatnění a jsou pro zákazníky výhodné a že není v rozporu s hmotným právem utvrdit takovýto závazek smluvní pokutou. Připomínala, že tento závěr je, až na menšinový právní názor soudu prvního stupně, v němž je utvrzován soudem odvolacím, obecně zastáván většinou soudů v České republice v případě sporů se spotřebiteli, tím spíše je nutné mu přisvědčit, je-li smluvní stranou podnikatel. Pokud tedy soud prvního stupně zcela nepodloženě prohlásil sjednanou smluvní pokutu za nepřiměřeně vysokou, pominul základní zásadu smluvní volnosti a současně, bez jakéhokoliv odůvodnění, hodnotil sjednání smluvní pokuty jako zneužití v neprospěch žalovaného jako ve smluvním vztahu slabší strany. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná jí právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalobkyní uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., t.j. v napadeném rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden, proto nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (ust. § 206 odst. 2 o.s.ř.).

8. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně, tak jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 ze dne 16. 11. 2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodněnítakového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

9. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodněnínapadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:

10. Předmětná smluvní pokuta byla sjednána ve výše specifikované smlouvě tak, jak to soud prvního stupně uvedl v odst. 5 odůvodněnínapadeného rozsudku.

11. Po právní stránce soud prvního stupně správně uzavřel, že strany sjednaly platnou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu, což je specifická smlouva upravená v ust. § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. (dále jen „energetický zákon“), která zahrnuje převážně znaky rámcové smlouvy kupní podle ust. § 2079 o.z. Taková smlouva může být uzavřena na dobu určitou i na dobu neurčitou, je však třeba respektovat zvláštní ustanovení energetického zákona.

12. Podle ust. § 28 odst. 1 písm. e) energetického zákona má zákazník právo (mimo jiné) na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny.

13. Podle ust. § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby ne delší než tři měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze.

14. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

15. Podle ust. § 433 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran (odst. 1). Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním (odst. 2).

16. Podle ust. § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Odvolací soud se ve vztahu k uplatněnému nároku na dotčenou smluvní pokutu ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že sjednáním předmětné smluvní pokuty došlo k porušení právní úpravy obsažené v ust. § 433 o.z., kdy žalobkyně zneužila svého silnějšího postavení na úkor žalovaného jakožto slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech mezi ní a žalovaným. Takovéto jednání skutečně nemůže být zákonem chráněno, jak to vyplývá i z ust. § 6 o.z.

18. Uplatnění uvedeného nároku podle předmětného ujednání v tomto případě naplňuje i kritéria absolutně neplatného jednání ve smyslu ust. § 588 o.z., když ze strany žalobkyně došlo ve svém důsledku k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Na dotčené ujednání o smluvní pokutě a uplatnění nároku na tuto pokutu je proto třeba nahlížet jako na jednání, které se evidentně příčí dobrým mravům, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Odvolací soud zdůrazňuje, že k aplikaci ust. § 588 o.z. z úřední povinnosti (ex officio), není třeba, aby se žalovaná takového postupu dovolávala.

20. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že soud prvního stupně svým postupem poskytl žalované ochranu, jež náleží spotřebitelům, ač žalovaný v předmětném vztahu vystupoval nikoli jako spotřebitel, ale jako podnikatel, není tato argumentace přesná, neboť soud prvního stupně podle ustanovení na ochranu spotřebitele nepostupoval, ale věc posuzoval za použití citovaného ust. § 433 a § 588 o.z. Současně žalobkyně přehlíží, že ochrana slabší strany je jednou z hlavních zásad právního řádu, jíž má být vyvažována případná faktická nerovnost stran a důsledky této nerovnosti při bezvýjimečné a nijak nekorigované aplikaci zásady smluvní volnosti, která se uplatňuje nejen ve spotřebitelských vztazích (byť v těchto nejvýrazněji). Žalovaný byl ve smluvním vztahu účastníků zcela zjevně tou slabší stranou, a byť při sjednání předmětné smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu tuto sjednával jako podnikatel, je zřejmé, a to již z výše předpokládaného rozsahu odběru elektřiny i plynu, projevující se ve výši sjednaných záloh, že jeho postavení bylo srovnatelné spíše s postavením a rozsahem odběru zákazníka z řad domácností, než průměrného zákazníka z řad podnikatelů.

21. Ze všech těchto okolností bylo zřejmé postavení žalovaného jako jednoznačně slabší strany v předmětném vztahu. V souzeném případě však adhezní způsob uzavření předmětné smlouvy vedl jen k mechanické aplikaci formulářově vytvořených ujednání, shodných jak pro případy, kdy na straně zákazníka vystupuje podnikatel, jímž je velký a ekonomicky silný obchodní partner, tak pro případy podnikatelů jako žalovaný, tedy ekonomicky slabé osoby, samostatně podnikající na základě oprávnění podle živnostenského zákona.

22. Lze sice souhlasit s žalobkyní v tom, že předmětná smlouva byla jednoduchá, její uzavření bylo běžným právním jednáním a navázaný vztah se zajištěním dodávky plynu a elektřiny bylo, jak uváděla sama žalobkyně,„ zcela nezbytným předpokladem“ pro podnikatelskou činnost žalovaného. Žalovaný nepochybně potřeboval k provozování své podnikatelské činnosti uzavřít obdobnou smlouvu o dodávkách nezbytných médií, na jejichž dodávkách byl pro svou činnost závislý. V tomto směru má odvolací soud za to, že bylo ze strany žalobkyně, jakožto předního dodavatele uvedených médií, na trhu zneužito jejího silného hospodářského postavení k využití závislosti žalovaného na poskytovaných službách k dosažení nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Uzavřená adhezní smlouva nijak nereflektovala konkrétní situaci na straně zákazníka (např. právě v odpovídajícím nastavení výše dotčené smluvní pokuty), ale byla formulována výhradně ve prospěch žalobkyně.

23. Nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech stran pak odvolací soud shledává právě v nepoměru zajištěných plnění ke sjednané smluvní pokutě, inkorporované do dotčené adhezní smlouvy, a zajišťující žalobkyni již jen pouhým uzavřením této smlouvy vždy vznik nároku na finanční plnění, a to buď v podobě odpovídajícího plnění (ceny) za dodané služby, nebo v podobě uvedené smluvní pokuty, a to dokonce o dalších 100 % převyšující předpokládaný zisk ze smlouvy, pokrývající celou sjednanou dobu trvání smlouvy na dobu určitou, ačkoli za období po předčasném ukončení dodávek energií již sama žalobkyně k poskytování žádného plnění povinna nebyla. Jinými slovy, tato nerovnováha spočívá v tom, že smluvní pokuta, svou výší v předmětném případě dokonce o 100 % převyšující sjednané zálohové platby odpovídající předpokládaným nákladům za odběr, náleží žalobkyni při ukončení dodávek vždy až do konce původně sjednané doby trvání smlouvy, ačkoli za období, za něž je takto vyměřována, již žalobkyně naopak žalovanému vůbec nic neposkytuje. Uvolněnou kapacitu (jak žalobkyně tvrdí předem nasmlouvané) elektřiny přitom může žalobkyně naopak dále se ziskem přeprodat. Právě tato zřejmá a nedůvodná nerovnováha ve vzájemných právech a povinnostech jakožto důsledek dotčeného ujednání porušuje nejen zákaz zneužití postavení silnějšího podnikatele uložený ve shora citovaném ust. § 433 odst. 1 o.z., ale s ohledem na výraznost popsané takto vznikající disproporce ve vzájemných vztazích je i právním jednáním zjevně narušujícím veřejný pořádek a zjevně se příčícím dobrým mravům.

24. Smluvní volnost stran nelze v žádném případě chápat jako bezbřehou. Zásada proporcionality, příp. s ní spjaté hledisko (ne) přiměřenosti, slouží v souladu s právní úpravou soukromoprávních vztahů ke korekci zásady pacta sunt servanda, a to na základě zákona (viz citovaná úprava výše), nejedná se tedy o svévolný postup soudu. V tomto případě soud prvního stupně nepostupoval tak, že by„ nepřiměřeně rozšířil ochranu slabší smluvní strany“, jak namítala žalobkyně. Své závěry, včetně použité právní úpravy, jasně a přesvědčivě odůvodnil a vysvětlil. Pokud žalobkyně ve svém odvolání odkazovala na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1519/2012, Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C -508/12 a stanovisko generálního advokáta sp. zn. C -541/99 a sp. zn. C -542/99, není napadený rozsudek v rozporu s jejich závěry, a to s ohledem na skutečnosti, uvedené odvolacím soudem v tomto rozsudku.

25. Odvolací soud připomíná, že např. z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4908/2014 jasně plyne, že skutečnost, že sjednání smluvní pokuty, včetně její výše, je zásadně věcí vzájemné dohody,„ neznamená, že by v každém jednotlivém případě mohla být smluvní pokuta sjednána v neomezené výši. Jestliže by sjednaná smluvní pokuta byla v rozporu dobrými mravy nepřiměřeně vysoká, bylo by ujednání o ní podle ust. § 39 obč. zák. neplatné.“ V citovaném rozsudku bylo dále vyloženo, že„ přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty z hlediska jejího souladu s dobrými mravy je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba vzít výši zajištěné částky, z níž lze usoudit na přiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti, i výši úroků z prodlení, které též představují sankci za porušení povinnosti. S ohledem na funkci smluvní pokuty jako paušalizované náhrady škody je třeba, aby smluvní pokuta zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, a musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši.“ Aplikováno na souzenou věc tedy soud prvního stupně zcela v souladu s citovanou judikaturou přihlížel k celkovým okolnostem sjednání dané smluvní pokuty, včetně toho, že bral v úvahu jak přímo danou pokutou zajištěný závazek setrvat v předmětném vztahu po celou dobu jeho sjednané délky trvání, tak shodně danou pokutou rovněž zajišťovaný závazek hradit řádně sjednané zálohy, v důsledku jehož porušení mohlo dojít ze strany žalobkyně k předčasnému ukončení či přerušení dodávek elektřiny. Se závěrem soudu prvního stupně, že v tomto případě je sjednaná pokuta, s přihlédnutím ke všem shora popsaným zvažovaným okolnostem, zcela nepřiměřená, tedy má slovy citované judikatury přemrštěnou výši, se odvolací soud plně ztotožňuje. Žalobkyní zdůrazňovaný motivační účel smluvní pokuty převyšující o 100 % výši sjednaných záloh, jejichž řádné plnění měla především smluvní pokuta zajišťovat, zde byl jednoznačně překročen.

26. Též další argumentace tvrzenou výhodností smlouvy sjednané na dobu určitou pro zákazníka, projevující se jistotou pevné ceny a„ zpravidla též nižší jednotkovou cenou“, je minimálně pochybná. Již samo vyjádření žalobkyně o„ zpravidla“ nižší jednotkové ceně svědčí o tom, že tvrzená„ výhoda“ není v těchto vztazích pravidlem, přičemž v kontextu souzené věci tato okolnost ani tvrzena nebyla. Tvrzení žalobkyně o tom, že si tímto způsobem zákazník zajistí výhodnou neměnnost ceny (která se mu po sjednanou dobu v závislosti na burzovních nákupech nezvýší), je pak také zavádějící, neboť nemusí jít o žádnou ekonomickou výhodu, jde jen o spekulaci na pohyb ceny (cena se zákazníkovi a žalobkyni v závislosti na burzovních nákupech ani nesníží). Při zvyšujících se cenách dané komodity v průběhu sjednaného období pak ve svém důsledku při předčasném ukončení dodávky elektřiny na uvolněné kapacitě nasmlouvané (ale žalovanému již nedodané) elektřiny, kterou je možno takto za zvýšenou cenu přeprodat, může žalobkyně jen vydělat, a nikoli ztratit. Ve své pravé podstatě tak předmětná smluvní pokuta ve spojení s pevnou délkou smlouvy představuje snahu žalobkyně přenést své vlastní podnikatelské riziko obchodníka s elektřinou (při nákupu a prodeji elektřiny) na konečného zákazníka.

27. S žalobkyní nelze souhlasit ani v tom, že by zvolená konstrukce smluvní pokuty„ oceňovala“ trvání a řádné plnění závazků zákazníka. Účelem smluvní pokuty není ocenit řádné plnění závazků, ale naopak sankcionovat jejich porušení. Dotčená smluvní pokuta podle odvolacího soudu představuje ve spojení s uzavřením smlouvy na dobu určitou třiceti měsíců (bez sjednané možnosti výpovědi), a nikoli na dobu neurčitou, kde je výpovědní doba explicitně regulovaná (na maximálně tři měsíce), obyčejný„ zámek,“ tedy snahu žalobkyně nepřiměřeně omezovat po určitou dobu zákazníkovi právo bezplatné volby dodavatele elektřiny či plynu, aniž by za to zákazník obdržel adekvátní protiplnění. Nejde o smluvní pokutu vázanou na prodlení. Problém spočívá v zákazu výpovědi smlouvy (v obcházení zákona), ve spojení s dobou trvání smlouvy a konstrukcí smluvní pokuty. Prostřednictvím předpřipraveného ujednání o době určité (s automatickou prolongací) a o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje„ odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy (iniciované druhou stranou), je na zákazníka (žalovaného) vyvíjen nepřiměřený tlak směřující k vynucení sjednané doby smlouvy delší než tři měsíce (zde po dobu třiceti měsíců). Takové ujednání je zjevně nevyvážené v neprospěch zákazníka a nelze k němu přihlížet, jak bylo shora uvedeno.

28. Relevantní není ani argumentace porušováním smluvních povinností ze strany žalovaného. Případná nepoctivost žalovaného (v podobě neplacení) samozřejmě nemůže být důvodem pro ochranu jiné nepoctivosti žalobkyně (v podobě přípravy nepřiměřených ujednání). Ust. § 6 o.z. platí pro obě strany stejně a platí také samostatně (nepodmíněně). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, tedy jinými slovy, nepoctivost jednoho neospravedlňuje nepoctivost druhého. Předmětná smluvní pokuta není jen pokutou za prodlení. V tomto směru, pokud žalobkyně nárokovala smluvní pokuty sjednané (jen) za prodlení s jednotlivými (zálohovými) platbami, bylo naopak žalobě v rámci nenapadeného výroku I. rozsudku soudu prvního stupně žalobě vyhověno. Naproti tomu předmětná smluvní pokuta byla vázána podle své konstrukce nejen na porušení jakékoli platební povinnosti, ale především na počet kalendářních měsíců následujících po dni ukončení nebo přerušení dodávky energií od žalobkyně v důsledku porušení platební povinnosti zákazníka (žalovaného) do konce sjednané doby trvání smlouvy. Sankcionovala tedy úměrně době, v níž nebyly dodávky energie již realizovány, právě nedodržení sjednané doby trvání smlouvy. Uvedené postupy žalobkyně nelze ospravedlnit ani tím, že tak postupují i jiní dodavatelé, jejichž nároky (smluvní pokuty) jsou mnohdy ještě vyšší. Podle názoru odvolacího soudu nelze riziko podnikání v energetice přenášet uvedeným způsobem na zákazníka.

29. Lze proto shrnout, že ve své pravé podstatě představuje předmětná smluvní pokuta snahu žalobkyně přenést své vlastní podnikatelské riziko na konečného zákazníka, který se uzavřením této smlouvy zavázal po dobu jejího trvání nejen platit cenu za dodané protiplnění, ale prostřednictvím předpřipraveného ujednání o době určité (s automatickou prolongací) a o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje„ odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy (resp. ukončení či přerušení dodávek elektřiny iniciované žalobkyní), též peněžité plnění (v podobě dotčené pokuty dokonce ve výši dvojnásobku sjednaných záloh) pokrývající celou dobu sjednaného trvání smlouvy, ačkoli v tomto období již sama žalobkyně žádné plnění žalovanému neposkytuje, a naopak může využít uvolněnou kapacitu již nedodané elektřiny k dalšímu jejímu prodeji. Takové ujednání je zjevně nevyvážené v neprospěch žalovaného, odporuje zákonu (zákazu zneužití silnějšího postavení upravenému v ust. § 433 o.z. - viz shora), a pro hrubou disproporci ve vzájemných vztazích zjevně narušuje veřejný pořádek a zjevně se příčí dobrým mravům ve smyslu § 588 o.z. Veřejný pořádek reprezentuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto i právní jednání, které je s nimi v rozporu, musí být absolutně neplatné. V tomto případě je takovou chráněnou hodnotou rovné postavení smluvních stran a spravedlivé uspořádání i ve vztazích uzavíraných s fakticky slabší stranou a veřejný zájem na tom zamezit neodůvodněným hrubým disproporcím a hrubé nepřiměřenosti v takovýchto vztazích.

30. Odvolací soud poukazuje rovněž na to, že rozsudek soudu prvního stupně je i v souladu se zásadou předvídatelnosti, vyžadovanou v ust. § 13 o.z., neboť odpovídá jeho současné judikatuře, např. rozsudek č.j. 27 Co 102/2022 - 292 ze dne 30. 6. 2022.

31. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku II. jako věcně správný podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně nákladového výroku III., který rovněž shledal věcně správným.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1, ust. § 142 odst. 1 a ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná (jejímu odvolání nebylo vyhověno), avšak žalovanému v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proto nemá žádný z účastníků.

Poučení