27 Co 102/2022- 292

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Jana Podaného ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení [částka] s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně č.j. 217 C 56/2021-258 ze dne 25. 1. 2022 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku II. a III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně č.j. 217 C 56/2021-258 ze dne 25. 1. 2022 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“), byla ve výroku I. žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a částku [částka], to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbytku, tj. co do částky [částka] s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka], byla výrokem II. žaloba zamítnuta. Ve výroku III. pak bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] smlouva o sdružených službách elektřiny, dle níž s účinností od [datum] žalobkyně dodávala žalované do odběrného místa na adrese [adresa]. Obě smlouvy byly uzavřeny na dobu určitou 30 měsíců s možností automatické prolongace smlouvy, přičemž žalovaná je uzavřela v postavení podnikatelky, v rámci své podnikatelské činnosti provozování pohostinství v obci [obec], z hlediska množství odběru jako maloodběratel. Žalovaná řádně své povinnosti platit sjednané zálohy neplnila, pročež žalobkyně od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dopisem z [datum] odstoupila, odstoupení bylo doručováno do dispoziční sféry žalované dne [datum]. Obdobně dodávka plynu byla přerušena z důvodu prodlení s hrazením záloh za březen a duben 2020, o čemž byla žalovaná vyrozuměna oznámením o přerušení dodávky plynu z [datum]. Soudem ve výroku I. přiznané částky odpovídají zjištěným vyúčtovaným dlužným částkách za spotřebu elektřiny v období od [datum] do [datum], smluvní pokutě za prodlení při platbách záloh, dále za spotřebu plynu v období od [datum] do [datum], smluvní pokutě za prodlení při platbách záloh a paušálním nákladům spojeným s uplatněním pohledávek mezi podnikateli 3 x [částka]. Žalovaná v řízení netvrdila, a ani jinak nevyšlo najevo, že by svůj dluh zaplatila, či její závazek zanikl jinak, a soud tak v dané části shledal žalobu oprávněnou. Naopak zamítnutí žaloby v části požadující [částka], odpovídající smluvní pokutě za předčasné ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [částka] x [částka], účtovaných v souladu se smlouvou měsíčně za každý kalendářní měsíc, i jeho část, následující po dni ukončení či přerušení dodávky, odůvodnil soud prvního stupně tím, že v této části vyhodnotil ujednání stran o dané smluvní pokutě za sjednané v rozporu se zákonem, § 433 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a za neplatné ve smyslu § 588 o.z. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalovaná sice smlouvu uzavírala jako podnikatelka, avšak nepodnikající v oboru předmětu uzavírané smlouvy, ale jako živnostník v oboru nízko obratového pohostinství, v malé obci se symbolickým sjednaným nájemným, kdy i v samotné smlouvě se žalobkyní se sjednanou nízkou distribuční sazbou činily zálohy na odběr elektřiny dle jeho předpokládané výše pouze [částka] měsíčně. Žalované se uzavřením smlouvy na dobu určitou sice dostávalo výhody garantované ceny elektřiny na dobu 3 x 10 měsíců, nicméně v porovnání s tímto zajištěním ceny shledal soud prvního stupně sjednanou smluvní pokutu ve výši [částka] měsíčně za nedodržení trvání smlouvy po dobu 30 měsíců zcela nepřiměřenou, zvláště pak při zohlednění předpokládaného obratu žalobkyně ze smlouvy při jejím dodržení ve výši [částka] měsíčně, kdy při ukončení smlouvy si žalobkyně fakticky zajišťuje příjem ve výši dvojnásobku předpokládané ceny služeb. Soud přihlédl též k tomu, že dotčené ujednání bylo součástí adhezním způsobem uzavírané formulářové smlouvy, a to poměrně skrytým způsobem v hutně psaném textu. Soud tak uzavřel, že inkorporováním takto nastavené nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty do dané smlouvy žalobkyně zneužila v neprospěch žalované jako ve smluvním vztahu slabší strany svého fakticky silnějšího ekonomického postavení a odborné zdatnosti i při formulaci smluv. Argumentaci žalobkyně o vyrovnání soukromoprávní sankce smluvní pokuty veřejnoprávními nástroji, i o reparační funkci smluvní pokuty neshledala důvodnou. K tvrzení žalobkyně o náhradě majetkové újmy v důsledku porušení povinnosti žalované řádně platit za elektřinu soud poznamenal, že v posledních několika letech prakticky nenastala na trhu s elektřinou situace propadu cen, naopak ceny elektřiny průběžně (a v posledním roce významně) rostou, takže trh nenutí žalobkyni, aby dříve nakoupenou elektřinu následně prodávala pod cenou. Ohledně poukazů žalobkyně na jiná rozhodnutí obecných soudů vyhovujících obdobným nárokům soud prvního stupně k těmto nepřihlédl a zdůraznil, že ke sjednocení judikatury je povolán Nejvyšší soud. Jeho rozhodnutí ve věci sp.zn. 23 Cdo 1192/2019, na něž bylo také žalobkyní poukazováno, pak neshledal soud pro tuto věc přiléhavým, když vycházelo z jiných skutkových a právních základů a Nejvyšší soud se v uvedeném rozhodnutí vyjadřoval navíc pouze k otázce dovolenosti smluvní pokuty pro případ odstoupení od smlouvy jako výkonu práva žalobkyně v důsledku porušení platební povinnosti smluvní strany. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady procesního úspěchu, úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.

3. Proti výrokům II. a III. rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Měla za to, že soud přiznal nesprávně žalované, která v daném vztahu vystupovala jako podnikatelka, ochranu, jež náleží spotřebitelům. Tato ochrana jakožto výjimka ze zásady smluvní volnosti však musí být interpretována úzce. Dle žalobkyně soud prvního stupně pominul, že žalovaná jako podnikatelka uzavřela v daném případě jednoduchou dvoustrannou smlouvu nevyžadující žádné zvláštní znalosti, jednalo se o běžné právní jednání, jímž„ naplňovala zcela nezbytný předpoklad pro svou podnikatelskou činnost.“ [anonymizováno] postavení žalobkyně spatřuje soud dle jejího názoru jen v tom, že právě žalobkyně je autorem textu dané adhezní smlouvy. Nepřiměřenost pokuty dle žalobkyně soud nepřípadně a v rozporu s judikaturou porovnává se zajištěným závazkem a dovozuje ze skutečnosti, že smluvní pokuta závazek převyšuje. To však dle žalobkyně odporuje judikatuře, zásadě smluvní volnosti a nepřiměřeně rozšiřuje ochranu slabší smluvní strany. Chybně byla dle žalobkyně soudem též srovnávána smluvní pokuta s výhodou poskytovanou žalované v podobě fixované ceny na 3x10 měsíců. Žalobkyně v tomto směru tvrdila, že výhoda smlouvy na dobu určitou se projevuje jistotou pevné ceny a též zpravidla nižší jednotkovou cenou proti základnímu ceníku elektřiny dodávané dle smlouvy na dobu neurčitou. Smlouvy na dobu určitou tak jsou pro zákazníky výhodné a není v rozporu utvrdit jej smluvní pokutou. Dle žalobkyně zákon předpokládá možnost moderace smluvní pokuty, jejíž aplikace však vyžaduje, aby žalovaná dbala o svá práva, což nečinila. Na místo toho její neaktivitu suploval soud prvního stupně tím, že jí bezdůvodně poskytl ochranu shodnou s ochranou spotřebitele. Závěr soudu, že je ve veřejném zájmu, aby živnostensky podnikající osoby nebyly zadlužovány v důsledku porušení smluvních ujednání v rozporu se zákonem, měla žalobkyně za nepřípadný, neboť předmětná pohledávka vznikla z důvodu porušení smluvních povinností žalovanou. Žalobkyně dále zdůrazňovala zásadu smluvní volnosti a poukazovala na účel institutu smluvní pokuty jako takový. Tím je primárně motivovat zákazníka (žalovanou), aby setrval ve vztahu po sjednanou dobu a jeho ukončení před sjednaným koncem trvání. Poukazovala na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se smluvní pokuty, z níž obšírně citovala. Při jednání odvolacího soudu dále zdůraznila, že proti závazku dodávat energii po dobu 30 měsíců za fixovanou cenu zde stála ta okolnost, že žalovaná jako zákazník byla v rámci daného vztahu uzavřeného právě na tuto určitou dobu chráněna před výkyvy s cenami daného plnění energií na trhu daných komodit. Žalovaná pak sice začala energii odebírat, ale již od počátku nehradila sjednané zálohy, neuhradila na nich vůbec nic, v důsledku čehož došlo poměrně brzy i k ukončení předmětného vztahu ze strany žalobkyně. Předmětná smluvní pokuta je konstruována tak, že oceňuje trvání a řádné plnění závazků, přičemž v tomto případě je tak vysoká právě proto, že žalovaná sama již na počátku vztahu své závazky neplnila. Použití ustanovení § 433 o.z., příp. § 588 o.z., by mělo být restriktivní, když se jedná o výjimku z pravidla, nicméně o takovou situaci, exces, opodstatňující užití daných ustanovení, se v tomto případě dle žalobkyně nejednalo. Soud prvního stupně však k jeho použití přistoupil v podstatě svévolně a v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, kdy odkazovala též na rozsudek ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 23 ICdo 56/2019. Dle žalobkyně ani výše sjednané smluvní pokuty nebyla excesívní. Daná smluvní pokuta vychází z nějaké předpokládané průměrné spotřeby, kdy na základě toho byly v tomto případě sjednány zálohy plateb za elektrickou energii ve výši [částka] měsíčně, zatímco předmětná smluvní pokuta činí [částka] měsíčně. V tomto poměru nepovažuje žalobkyně sjednanou smluvní pokutu za exces, muselo by se jednat o mnohonásobně vyšší násobky. V obchodních podmínkách žalobkyně pak bylo vyloučeno použití ustanovení § 1789 a § 1800 o.z., argumentace soudu prvního stupně o tom, že smluvní pokuta byla v dané smlouvě ujednána malým písmem, příp. obdobnou formou, je tak bezpředmětná. Navrhovala změnu napadeného rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno a žalobkyni přiznáno též právo na náhradu nákladů řízení.

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), a shledal odvolání žalobkyně neopodstatněným.

6. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden, proto nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.).

7. Soud prvního stupně v řízení učinil z předložených listin správná skutková zjištění a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci, kdy soud prvního stupně stručně a jasně tyto závěry popsal, a odvolací soud se s nimi ztotožňuje.

8. Odvolací soud připomíná, že předmětná smluvní pokuta byla v daném případě sjednána na straně 1/2 smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny v odstavci nazvaném ostatní ujednání tak, že v případě, kdy„ …zákazník opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně dojde k jednostrannému ukončení smlouvy ze strany innogy) a/nebo zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, je innogy oprávněna účtovat zákazníkovi pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé innogy neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši [částka] pro kat. domácnost a [částka] pro kat. podnikatel, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky od innogy v důsledku výše uvedeného jednání zákazníka do konce sjednané doby trvání smlouvy (vč. příp. prolongace).“ 9. Po právní stránce soud prvního stupně správně uzavřel, že strany sjednaly platnou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, což je specifická smlouva upravená v § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. (dále jen „energetický zákon“), která zahrnuje převážně znaky rámcové smlouvy kupní podle § 2079 o.z. Taková smlouva může být uzavřena na dobu určitou i na dobu neurčitou, je však třeba respektovat zvláštní ustanovení energetického zákona.

10. Podle § 28 odst. 1 písm. e) energetického zákona má zákazník právo (mimo jiné) na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny.

11. Podle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze.

12. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

13. Podle § 433 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran (odst. 1). Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním (odst. 2).

14. Podle § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Odvolací soud se ve vztahu k uplatněnému nároku na dotčenou smluvní pokutu ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že sjednáním předmětné smluvní pokuty došlo k porušení právní úpravy obsažené v § 433 o.z. a uplatnění tohoto nároku dle předmětného ujednání v daném případě naplňuje i kritéria absolutně neplatného jednání ve smyslu citovaného § 588 o.z. Ze strany žalobkyně došlo ve svém důsledku k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran, kdy současně dotčené ujednání o dané smluvní pokutě a uplatnění nároku na tuto pokutu je na místě nahlížet jako jednání, jež se zjevně příčí dobrým mravům, i odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Soud aplikuje ustanovení § 588 o.z. z úřední povinnosti (ex officio), není tedy třeba, aby se žalovaná takového postupu dovolávala. Z tohoto důvodu shledal odvolací soud též irelevantní poukaz žalobkyně na to, že žalovaná mohla navrhovat moderaci smluvní pokuty, avšak sama tak neučinila a o svá práva nedbala. To, že zákon upravuje určitý institut (moderaci smluvní pokuty), sledující dosažení obdobného cíle, a to v tomto případě vyváženosti, spravedlnosti a proporcionality sjednané pokuty, neznamená, že by nebylo možné použití jiné právní úpravy dopadající na danou otázku.

17. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že soud prvního stupně svým postupem poskytl žalované ochranu, jež náleží spotřebitelům, ač žalovaná v předmětném vztahu vystupovala nikoli jako spotřebitel, ale jako podnikatelka, není tato argumentace přesná, neboť soud prvního stupně dle ustanovení na ochranu spotřebitele nepostupoval, ale věc posuzoval za použití citovaného § 433 a § 588 o.z. Současně žalobkyně přehlíží, že ochrana slabší strany je jednou z hlavních zásad právního řádu, jíž má být vyvažována případná faktická nerovnost stran a důsledky této nerovnosti při bezvýjimečné a nijak nekorigované aplikaci zásady smluvní volnosti, která se uplatňuje nejen ve spotřebitelských vztazích (byť v těchto nejvýrazněji). V souzené věci byla žalovaná v daném vztahu zcela zjevně tou slabší stranou, a byť při sjednání dané smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny tuto sjednávala v souvislosti se zamýšleným provozováním pohostinství v pronajatých prostorách v malé obci, je, jak správně poznamenával už soud prvního stupně, již z výše nájmu i předpokládaného rozsahu odběru elektřiny i plynu, projevující se ve výši sjednaných záloh, zřejmé, že její postavení bylo srovnatelné spíše s postavením a rozsahem odběru zákazníka z řad domácností, než průměrného zákazníka z řad podnikatelů. Prostory na adrese odběrného místa, k nimž byla dodávka elektřiny sjednána, byly žalované pronajaty jen krátce před uzavřením smlouvy se žalobkyní, a podnikání žalované tak bylo v daném místě zcela na počátku, navíc za situace, kdy žalovaná (jak je zřejmé z veřejně přístupné databáze insolvenčního rejstříku) procházela insolvenčním řízením, bylo krátce předtím (usnesením Krajského soudu v Praze jako insolvenčního soudu z 26.11.2019, č.j. KSPH 73 Ins 10947/2018-B) bylo zrušeno její oddlužení a na její majetek nařízen konkurs, vedený jako nepatrný. Ze všech těchto okolností bylo zřejmé postavení žalované jako jednoznačně slabší strany v daném vztahu. V souzeném případě však adhezní způsob uzavření předmětné smlouvy vedl jen k mechanické aplikaci formulářově vytvořených ujednání, shodných jak pro případy, kdy na straně zákazníka vystupuje podnikatel, jímž je velký a ekonomicky silný obchodní partner, tak pro případy podnikatelů jako žalovaná, tedy ekonomicky slabé osoby, samostatně podnikající na základě oprávnění dle živnostenského zákona.

18. Lze sice souhlasit s žalobkyní v tom, že předmětná smlouva byla jednoduchá, její uzavření bylo běžným právním jednáním a navázaný vztah se zajištěním dodávky plynu a elektřiny bylo, jak uváděla sama žalobkyně,„ zcela nezbytným předpokladem“ pro podnikatelskou činnost žalované. Žalovaná skutečně potřebovala k provozování své podnikatelské činnosti v oblasti pohostinství uzavřít obdobnou smlouvu o dodávkách nezbytných médií, na jejich dodávkách byla pro svou činnost závislá. V daném směru má také odvolací soud proto za to, že bylo ze strany žalobkyně jakožto předního dodavatele daných médií na trhu zneužito jejího silného hospodářského postavení k využití závislosti žalované na poskytovaných službách k dosažení nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. [ulice] adhezní smlouva nijak nereflektovala konkrétní situaci na straně zákazníka (např. právě v odpovídajícím nastavení výše dotčené smluvní pokuty), ale byla formulována výhradně ve prospěch žalobkyně.

19. Nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech stran pak odvolací soud shledává právě v nepoměru zajištěných plnění ke sjednané smluvní pokutě, inkorporované do dotčené adhezní smlouvy, a zajišťující žalobkyni již jen pouhým uzavřením této smlouvy vždy vznik nároku na finanční plnění, a to buď v podobě odpovídajícího plnění (ceny) za dodané služby, nebo v podobě dané smluvní pokuty, a to dokonce o dalších 100 % převyšující předpokládaný zisk ze smlouvy, pokrývající celou sjednanou dobu trvání smlouvy na dobu určitou, ačkoli za období po předčasném ukončení dodávek energií již sama žalobkyně k poskytování žádného plnění povinna nebyla. Jinými slovy, tato nerovnováha spočívá v tom, že smluvní pokuta, svou výší v daném případě dokonce o 100 % převyšující sjednané zálohové platby odpovídající předpokládaným nákladům za odběr, náleží žalobkyni při ukončení dodávek vždy až do konce původně sjednané doby trvání smlouvy, ačkoli za období, za něž je takto vyměřována, již žalobkyně naopak žalované vůbec nic neposkytuje. Uvolněnou kapacitu (jak žalobkyně tvrdí předem nasmlouvané) elektřiny přitom může žalobkyně naopak dále se ziskem přeprodat. Právě tato zřejmá a nedůvodná nerovnováha ve vzájemných právech a povinnostech jakožto důsledek dotčeného ujednání porušuje nejen zákaz zneužití postavení silnějšího podnikatele uložený ve shora citovaném § 433 odst. 1 o.z., ale s ohledem na výraznost popsané takto vznikající disproporce ve vzájemných vztazích je i právním jednáním zjevně narušujícím veřejný pořádek a zjevně se příčícím dobrým mravům.

20. Pokud žalobkyně namítala, že nepřiměřenost pokuty je v rozporu s judikaturou porovnávána se zajištěným závazkem a že takové porovnávání je v rozporu se zásadou smluvní volnosti, předně se podotýká, že žalobkyně neuvedla, s kterou konkrétní judikaturou mělo být provedené posouzení nepřiměřenosti pokuty v rozporu, a odvolací soud se tak nemůže více k této námitce vyslovit. Pokud pak žalobkyně při jednání odvolacího soudu odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1192/2019 v podobné věci, nepovažuje tuto judikaturu odvolací soud v daném případě za přiléhavou. Otázky řešené v nyní souzené věci nebyly Nejvyšším soudem v uvedeném rozhodnutí vůbec posuzovány. Nejvyšší soud se zabýval jen samotnou konstrukcí smluvní pokuty v tom směru, pokud je její vznik vázán nejen na porušení smluvní povinnosti ze strany žalované, ale dále též na aktivní úkon žalobkyně v podobě odstoupení od smlouvy (právě z důvodu na straně žalované). Odvolací soud nezpochybňuje, že uvedená konstrukce smluvní pokuty je v režimu § 2048 a násl. o.z. možná (platná i ve smyslu § 574 o.z.), byť dřívější judikatura i pro tyto případy dovozovala opak. Důvod zamítnutí žaloby zde však spočívá v něčem jiném.

21. K argumentu smluvní volností je pak na místě opět připomenout, že smluvní volnost stran nelze chápat jako bezbřehou. [obec] proporcionality, příp. s ní spjaté hledisko (ne) přiměřenosti, slouží v souladu s právní úpravou soukromoprávních vztahů ke korekci zásady pacta sunt servanda, a to na základě zákona (viz citovaná úprava výše), nejedná se o svévolný postup soudu. V daném případě soud prvního stupně nepostupoval tak, že by„ nepřiměřeně rozšířil ochranu slabší smluvní strany“, jak namítala žalobkyně. Své závěry, včetně použité právní úpravy, jasně a přesvědčivě odůvodnil a vysvětlil. Konkrétní judikaturu, s níž by mělo být provedené porovnávání zajištěného závazku v rozporu, žalobkyně neuvedla, nemůže se tedy k tomuto vyjádřit ani odvolací soud. Naopak z rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 4908/2014 citovaného samotnou žalobkyní v jejím odvolání jasně plyne, že to, že sjednání smluvní pokuty včetně její výše je zásadně věcí vzájemné dohody,„ neznamená, že by v každém jednotlivém případě mohla být smluvní pokuta sjednána v neomezené výši. Jestliže by sjednaná smluvní pokuta byla v rozporu dobrými mravy nepřiměřeně vysoká, bylo by ujednání o ní podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatné.“ V citovaném rozsudku bylo dále vyloženo, že„ přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty z hlediska jejího souladu s dobrými mravy je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba vzít výši zajištěné částky, z níž lze usoudit na přiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti, i výši úroků z prodlení, které též představují sankci za porušení povinnosti. S ohledem na funkci smluvní pokuty jako paušalizované náhrady škody je třeba, aby smluvní pokuta zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, a musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši.“ [anonymizováno] na souzenou věc tedy soud prvního stupně zcela v souladu s citovanou judikaturou přihlížel k celkovým okolnostem sjednání dané smluvní pokuty, včetně toho, že bral v úvahu jak přímo danou pokutou zajištěný závazek setrvat v předmětném vztahu po celou dobu jeho sjednané délky trvání, tak shodně danou pokutou rovněž zajišťovaný závazek hradit řádně sjednané zálohy, v důsledku jehož porušení mohlo dojít ze strany žalobkyně k předčasnému ukončení či přerušení dodávek elektřiny. Se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě je sjednaná pokuta s přihlédnutím ke všem shora popsaným zvažovaným okolnostem zcela nepřiměřené, tedy má slovy citované judikatury přemrštěnou výši, se pak odvolací soud plně ztotožňuje. Žalobkyní zdůrazňovaný motivační účel smluvní pokuty převyšující o 100 % výši sjednaných záloh, jejichž řádné plnění měla především smluvní pokuta zajišťovat, zde byl jednoznačně překročen.

22. Též další argumentace tvrzenou výhodností smlouvy sjednané na dobu určitou pro zákazníka, projevující se jistotou pevné ceny a„ zpravidla též nižší jednotkovou cenou“, je minimálně pochybná. Již samo vyjádření žalobkyně o„ zpravidla“ nižší jednotkové ceně svědčí o tom, že tvrzená„ výhoda“ není v těchto vztazích pravidlem, přičemž v kontextu souzené věci tato okolnost ani tvrzena nebyla. Tvrzení žalobkyně o tom, že si tímto způsobem zákazník zajistí výhodnou neměnnost ceny (která se mu po sjednanou dobu v závislosti na burzovních nákupech nezvýší), je pak také zavádějící, neboť nemusí jít o žádnou ekonomickou výhodu, jde jen o spekulaci na pohyb ceny (cena se zákazníkovi a žalobkyni v závislosti na burzovních nákupech ani nesníží). Při zvyšujících se cenách dané komodity v průběhu sjednaného období pak ve svém důsledku při předčasném ukončení dodávky elektřiny na uvolněné kapacitě nasmlouvané (ale žalované již nedodané) elektřiny, kterou je možno takto za zvýšenou cenu přeprodat, může žalobkyně jen vydělat, a nikoli ztratit. Ve své pravé podstatě tak předmětná smluvní pokuta ve spojení s pevnou délkou smlouvy představuje snahu žalobkyně přenést své vlastní podnikatelské riziko obchodníka s elektřinou (při nákupu a prodeji elektřiny) na konečného zákazníka.

23. S žalobkyní nelze souhlasit ani v tom, že by zvolená konstrukce smluvní pokuty„ oceňovala“ trvání a řádné plnění závazků zákazníka. Účelem smluvní pokuty není ocenit řádné plnění závazků, ale naopak sankcionovat jejich porušení. Dotčená smluvní pokuta dle odvolacího soudu představuje ve spojení s uzavřením smlouvy na dobu určitou 30 měsíců (bez sjednané možnosti výpovědi), a nikoli na dobu neurčitou, kde je výpovědní doba explicitně regulovaná (na maximálně tři měsíce), obyčejný„ zámek,“ tedy snahu žalobkyně nepřiměřeně omezovat po určitou dobu zákazníkovi právo bezplatné volby dodavatele elektřiny či plynu, aniž by za to zákazník obdržel adekvátní protiplnění. Nejde o smluvní pokutu vázanou na prodlení. Problém spočívá v zákazu výpovědi smlouvy (v obcházení zákona), ve spojení s dobou trvání smlouvy a konstrukcí smluvní pokuty. Prostřednictvím předpřipraveného ujednání o době určité (s automatickou prolongací) a o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje„ odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy (iniciované druhou stranou), je na zákazníka (žalovanou) vyvíjen nepřiměřený tlak směřující k vynucení sjednané doby smlouvy delší než tři měsíce (zde po dobu 30 měsíců). Takové ujednání je zjevně nevyvážené v neprospěch zákazníka a nelze k němu přihlížet, jak shora uvedeno.

24. Relevantní není ani argumentace porušováním smluvních povinností ze strany žalované. Případná nepoctivost žalované (v podobě neplacení) samozřejmě nemůže být důvodem pro ochranu jiné nepoctivosti žalobkyně (v podobě přípravy nepřiměřených ujednání). Ustanovení § 6 o.z. platí pro obě strany stejně a platí také samostatně (nepodmíněně). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Jinými slovy, nepoctivost jednoho neospravedlňuje nepoctivost druhého. Předmětná smluvní pokuta není jen pokutou za prodlení. V tomto směru, pokud žalobkyně nárokovala smluvní pokuty sjednané (jen) za prodlení s jednotlivými (zálohovými) platbami, bylo naopak žalobě v rámci nenapadeného výroku I. rozsudku soudu prvního stupně žalobě vyhověno. Naproti tomu předmětná smluvní pokuta byla vázána dle své konstrukce nejen na porušení jakékoli platební povinnosti, ale především na počet kalendářních měsíců následujících po dni ukončení nebo přerušení dodávky energií od žalobkyně v důsledku porušení platební povinnosti zákazníka (žalované) do konce sjednané doby trvání smlouvy. Sankcionovala tedy úměrně době, v níž nebyly dodávky energie již realizovány, právě nedodržení sjednané doby trvání smlouvy. Uvedené postupy žalobkyně nelze ospravedlnit ani tím, že tak postupují i jiní dodavatelé, jejichž nároky (smluvní pokuty) jsou mnohdy ještě vyšší. Podle názoru odvolacího soudu nelze riziko podnikání v energetice přenášet uvedeným způsobem na zákazníka.

25. Lze proto shrnout, že ve své pravé podstatě představuje předmětná smluvní pokuta snahu žalobkyně přenést své vlastní podnikatelské riziko na konečného zákazníka, který se uzavřením této smlouvy zavázal po dobu jejího trvání nejen platit cenu za dodané protiplnění, ale prostřednictvím předpřipraveného ujednání o době určité (s automatickou prolongací) a o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje„ odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy (resp. ukončení či přerušení dodávek elektřiny iniciované žalobkyní), též peněžité plnění (v podobě dotčené pokuty dokonce ve výši dvojnásobku sjednaných záloh) pokrývající celou dobu sjednaného trvání smlouvy, ačkoli v tomto období již sama žalobkyně žádné plnění žalované neposkytuje, a naopak může využít uvolněnou kapacitu již nedodané elektřiny k dalšímu jejímu prodeji. Takové ujednání je zjevně nevyvážené v neprospěch žalované, odporuje zákonu (zákazu zneužití silnějšího postavení upravenému v § 433 o.z. - viz shora), a pro hrubou disproporci ve vzájemných vztazích zjevně narušuje veřejný pořádek a zjevně se příčí dobrým mravům ve smyslu § 588 o.z. Veřejný pořádek reprezentuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto i právní jednání, které je s nimi v rozporu, musí být absolutně neplatné. V daném případě je takovou chráněnou hodnotou rovné postavení smluvních stran a spravedlivé uspořádání i ve vztazích uzavíraných s fakticky slabší stranou a veřejný zájem na tom zamezit neodůvodněným hrubým disproporcím a hrubé nepřiměřenosti v takovýchto vztazích.

26. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku II. jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně nákladového výroku III., který rovněž shledal věcně správným.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná (jejímu odvolání nebylo vyhověno), avšak žalované v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proto nemá žádný z účastníků.

Poučení