21co 219/2020

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Jana Podaného ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] o zaplacení částky 23 270,55 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti výrokům II. a III. rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 27. července 2020, č.j. 17 C 121/2020-17 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Ve shora označené věci soud I. stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 532,59 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z této částky od 25.6.2019 do zaplacení a částku 1 937,96 s 10 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 30.10.2019 do zaplacení (výrok I.) a náklady řízení ve výši 142,50 Kč (výrok III.), vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a v rozsahu částky 10 800 Kč žalobu zamítl (výrok II.).

2. Podle odůvodněnítohoto rozsudku žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 16. 1. 2019 dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa [ulice a číslo], [obec] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců od 5. 2. 2019 a strany si dohodly pro případ, kdy zákazník bez souhlasu žalobkyně učiní projev k ukončení smlouvy nebo dodávky nebo svým jednáním způsobí nemožnost dodávky, smluvní pokutu zahrnující případnou škodu ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc či jeho část až do konce doby trvání smlouvy. Proto žalobkyně požaduje po žalovaném smluvní pokutu 10 800 Kč za 27 měsíců, když žalovaný neuhradil zálohy za březen a duben 2019, byl upozorněn na možnost ukončení dodávky, a přesto nezaplatil a žalobkyně proto dodávky ukončila. Dále žalovanému účtovala 10 532,59 Kč za odebranou elektřinu v období od 21. 2. 2019 do 22. 5. 2019 vyúčtováním splatným 24. 6. 2019 a žalovaný nic nezaplatil. Od následujícího dne žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení až do zaplacení. Dále žalovanému účtovala 1 937,96 Kč na základě opravného vyúčtování za odebranou elektřinu v období od 21. 2. 2019 do 22. 5. 2019 splatného 29. 10. 2019 a žalovaný na něj nic nezaplatil. Od následujícího dne žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení až do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil, proto měl soud I. stupně za to, že nemá námitek. Žalobkyně svůj souhlas vyslovila již v návrhu. Soud proto postupoval podle ust. § 115a občanského soudního řádu (děle jen „o.s.ř.“) a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 16. 1. 2019 bylo prokázáno, že se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa [ulice a číslo], [obec] od 5. 2. 2019 a žalovaný se zavázal platit měsíčně zálohy a cenu podle ceníku žalobkyně. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců s tím, že ji nelze předčasně vypovědět. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník je povinen zaplatit smluvní pokutu 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou přesahující 10 dní a že pokud žalovaný opakovaně poruší platební povinnosti bez ohledu na to, zda žalobkyně následně jednostranně smlouvu ukončí, je mu žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé žalobkyni neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii domácnost a 2 000 Kč pro kategorii maloodběratel, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy. Oznámením ze dne 23. 4. 2019 žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení dvou záloh, současně ho upozornila, že mu dodávka elektřiny bude přerušena a žalobkyně od smlouvy odstoupí. Podle podací knihy žalobkyně oznámení odeslala dne 23. 4. 2019. [příjmení] způsobem žalovaného upomínala upomínkou ze dne 6. 5. 2019. Odstoupením ze dne 4. 6. 2019 odeslaným dne 6. 6. 2019 žalobkyně odstoupila od smlouvy pro opakované neuhrazení pohledávky žalovaným. Z vyúčtování za období od 21. 2. 2019 do 22. 5. 2019 splatného 24. 6. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému za odebranou elektřinu 10 532,59 Kč. Z opravného vyúčtování za období od 21.2.2019 do 22.5.2019 splatného 29.10.2019 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému doúčtovala 1 937,96 Kč. Vyúčtováním ze dne 22. 5. 2019 splatným dne 3. 6. 2019 žalobkyně žalovanému účtovala smluvní pokutu ve výši 10 800 Kč za předčasné ukončení smlouvy za 27 měsíců po 400 Kč, když smlouva měla trvat do 5. 8. 2021. V obchodních podmínkách si strany dohodly právo žalobkyně účtovat úrok z prodlení v případě prodlení žalovaného s platbami a způsob doručování na sjednanou doručovací adresu.

5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o dodávkách elektřiny podle ust. § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, a rovněž podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“).

6. Soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel uzavřeli smlouvu podle ust. § 50 odst. 2 energetického zákona, žalovaný měl povinnost platit měsíční zálohy a zaplatit žalobkyni cenu za odebranou elektřinu. Tyto své povinnosti opakovaně porušil, s platbou záloh byl opakovaně v prodlení. Proto je žaloba důvodná v rozsahu částky 10 532,59 Kč a doplatku ve výši 1 937,96 Kč. Dnem následujícím po dni splatnosti faktur se žalovaný dostal do prodlení, proto soud žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení z dlužných částek podle ust. § 1970 o.z. ve výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti vyúčtování až do zaplacení.

7. V rozsahu smluvní pokuty ve výši 10 800 Kč soud I. stupně žalobu zamítl. Vyložil, že s ohledem na povahu účastníků smlouvy jde o smlouvu spotřebitelskou, jejíž strany jsou v nerovném postavení a v níž je spotřebitel chráněn, a to i s přihlédnutím k tomu, že smlouvy byly uzavřeny adhezním způsobem, tedy prostřednictvím předem připraveného formuláře, na jehož obsah nemohl mít žalovaný žádný vliv. Podle smlouvy měl žalobkyni vzniknout nárok na smluvní pokutu, pokud zákazník opakovaně poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy, a smluvní pokuta měla být hrazena za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy. Smluvní pokuta tvoří významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného coby spotřebitele (§ 1813 o.z.). Je ve smlouvě využita jednostranně pouze k utvrzení závazků žalovaného, navíc porušení platebních povinností žalovaného je sankcionováno kumulativně, a to ve spojení s pokutou ve výši 100 Kč za každé prodlení. Naopak povinnosti žalobkyně ze smluv takovým způsobem utvrzovány nejsou. Jde o zakázané ujednání, k němuž se podle ust. § 1815 o.z. nepřihlíží. Soud uvedené ustanovení aplikuje z úřední povinnosti, není třeba, aby se jej žalovaný dovolával. Žalobkyně dále po určitou dobu omezuje právo volby spotřebitele na dodavatele elektrické energie, aniž by spotřebitel obdržel adekvátní protiplnění. Prostřednictvím předpřipraveného ujednání o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje„ odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy, je na spotřebitele vyvíjen nepřiměřený tlak směřující k dodržení sjednané doby smlouvy. Žalobkyně ale podobně ve smlouvě omezována není. Takové ujednání je nevyvážené v neprospěch spotřebitele a nelze k němu přihlížet. K obdobným závěrům již dospěl Krajský soud v Praze ve věcech vedených pod sp. zn. 103 Co 16/2018, 30 Co 80/2019 či 22 Co 251/2019. Pokud má smluvní pokuta podle žalobkyně představovat paušalizovanou náhradu za škodu vzniklou neodebráním nasmlouvané elektřiny, je třeba upozornit, že povinnost k měsíčnímu odběru určitého minimálního množství elektrické energie či plynu ze strany žalovaného nebyla vůbec sjednána. Z uvedených důvodů nárok žalobkyně na smluvní pokutu není důvodný.

8. Podle ust. § 142 odst. 1 (správně odst. 2) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) přiznal soud I. stupně úspěšnější žalobkyni, která uspěla z 53,75 %, 7,5 % účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za právní zastoupení za 2 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), náhrada hotových výdajů podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT po 100 Kč a soudní poplatek ve výši 932 Kč, celkem 1 900 Kč, z nichž 7,5 % činí 142,50 Kč. Podmínky ust. § 14b AT byly splněny, návrh byl podán na ustáleném vzoru podaným opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech.

9. Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku podala odvolání žalobkyně a nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že ujednání o smluvní pokutě odporuje ust. § 1813 o.z., neboť podle jejího názoru v tomto případě nerovnováha práv a povinností není významná a není v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Je nutno poukázat na kompenzační funkci smluvní pokuty, která žalobkyni kompenzuje škodu způsobenou nedodržením podmínek smlouvy žalovaným. Rovněž nelze opomenout povinnosti, které pro žalobkyni jako obchodníka s elektřinou z právní úpravy vyplývají, a specifické vztahy mezi výrobci elektřiny, provozovateli distribuční soustavy a obchodníky s elektřinou, které mají mj. za následek nutnost zachovávat v distribuční soustavě dostatečné, ale také limitované napětí a nutí tak obchodníky s elektřinou zajišťovat potřebné množství elektřiny a distribuční kapacity dlouho předem, než je dodána zákazníkům. Smlouvy se zákazníky uzavírané na dobu určitou tuto nutnost obchodníkům s elektřinou ulehčují, proto jsou také spojeny s nižšími cenami dodané elektřiny. Pokud však není smlouva uzavřená na dobu určitou zákazníkem dodržena, vzniká obchodníkovi s elektřinou škoda, neboť již předem pro něho zajistil potřebné množství elektřiny a distribuční kapacity, která zůstane nevyužita. Tyto skutečnosti nelze odmítnout zjištěním, že ve smlouvě nebyl sjednán požadavek na minimální odběr, neboť i při nulovém odběru zůstává povinnost zákazníkovi hradit stálé měsíční platby za rezervovanou kapacitu, jak je stanovuje Cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, oznamované ve Sbírce zákonů. Ujednání o smluvní pokutě je ve prospěch žalovaného kompenzováno ujednáním o nižší než standardní ceně elektřiny, proto smluvní pokuta nezakládá výraznou nerovnováhu stran v neprospěch spotřebitele. Je třeba též zohlednit, že smluvní pokuta plní funkci paušalizované náhrady škody, jež žalobkyni vzniká, pokud zákazník poruší své povinnosti a v důsledku toho dojde k ukončení dodávky. Prokazování výše škody by v těchto případech bylo pro žalobkyni obtížné, proto přistoupila k její paušalizaci. Výše smluvní pokuty je dána mírou porušení smluvních povinností žalovaného, neboť ten je plnil pouze 3 měsíce. Smluvní pokuta proto byla vyúčtována za 27 měsíců. Pokud by žalovaný své povinnosti ze smlouvy po většinu měsíců plnil a smluvní pokuta byla vyúčtována za pouhých několik měsíců, byla by její výše v porovnání s cenou odebrané elektřiny zanedbatelná. Smluvní pokuta vyúčtovaná za 27 měsíců činí méně než cena elektřiny, kterou žalovaný odebral za pouhé 3 měsíce, měsíční výše pokuty činí sotva čtvrtinu sjednaných měsíčních zálohových plateb a méně něž desetinu ceny elektřiny v průměru měsíčně žalovaným odebrané.

10. Žalobkyně rovněž nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že ujednání o smluvní pokutě brání volnosti žalovaného ve výběru dodavatele energie. Žalobkyně nerozporuje právo všech zákazníků svobodně si zvolit dodavatele elektřiny, nicméně žádný právní předpis nebrání, aby smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny byla sjednána na dobu určitou a je pouze na volbě odběratele, zda přistoupí na uzavření smlouvy na dobu určitou či na dobu neurčitou s možností ukončit tuto smlouvu kdykoliv, byť s omezením, jež představuje výpovědní lhůta. Smluvní pokuta, jež je předmětem odvolání, nebrání odběrateli kdykoliv změnit svého dodavatele elektřiny, pouze částečně kompenzuje žalobci škodu, kterou mu zákazníci tímto svým nepoctivým jednáním způsobují.

11. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně doplnila, že výhody účastníků byly ve smlouvě vyrovnány tím, že žalovaný, který dobrovolně uzavřel smlouvu na dobu určitou, má produkt levnější, jsou mu poskytovány i bonusy a získal tak výhodu oproti zákazníkovi, který uzavřel smlouvu na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou. Žalovaný se sám rozhodl, že uzavře smlouvu na dobu určitou. Není tedy pravdou, že by byl omezen ve výběru spotřebitele, toho si vybral dobrovolně. Žalobkyně musí komoditu nakoupit a uhradit s tím spojené poplatky, a kdyby se všichni odběratelé chovali jako chránění spotřebitelé, tak by síť zkolabovala. Smluvní pokuta je legitimní nástroj, který slouží k utvrzení povinností, které na sebe jedna smluvní strana převzala.

12. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že stanoví povinnost žalovaného uhradit jí částku 10 800 Kč, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

13. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu I. stupně, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu odvolání rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. a shledal odvolání žalobkyně nedůvodným.

14. Výrok I. rozsudku soudu I. stupně nebyl odvoláním napaden, proto nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.).

15. Soud I. stupně v řízení učinil z předložených listin správná skutková zjištění a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Na odůvodněnísoudu I. stupně odvolací soud pro stručnost odkazuje.

16. Ze žalobkyní předložených listin lze zdůraznit, že podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 16. 1. 2019 bylo dohodnuto trvání smlouvy (30 měsíců) s možnou (i opakovanou) Prolongací (na dalších 24 měsíců). V rámci žalobních tvrzení nebylo uvedeno nic o snížené ceně elektřiny. Tato skutečnost nevyplývá ani z jiných předložených listin.

17. Ujednání o smluvní pokutě bylo ve smlouvě sjednáno takto:„ Zákazník je povinen bez zbytečného odkladu poskytnout [anonymizováno] součinnost nezbytnou k zahájení dodávky na základě uzavřené Smlouvy, zejména nečinit právní ani jiná jednání bránící v plnění takového jejího závazku (vč. provedení změny dodavatele), vyjma těch, k nimž je oprávněn dle zákona. V případě porušení této povinnosti je Zákazník povinen zaplatit [anonymizováno] pokutu, a to ve výši 1 000 Kč pro kat. Domácnost a 5 000 Kč pro kat. Podnikatel. Stejnou pokutu je povinen uhradit Zákazník, který uvede [anonymizováno] v omyl tím, že ukončí Smlouvu dohodou a v rozporu s deklarovaným důvodem pro její sjednání bude ve stejném OM pokračovat v odběru u jiného dodavatele, V případě, že Zákazník učiní bez souhlasu [anonymizováno] jakýkoli právně relevantní projev vůle (bez ohledu na to, zda byl či nebyl určen a/nebo doručen [anonymizováno], zda se tak stalo opožděně, či zda trpěl vadami, a na to, jak a kým je Smlouva následně ukončena) směřující k předčasnému ukončení Smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo vedoucí k ukončení dodávky od [anonymizováno] (v roli subjektu zúčtování u operátora trhu) probíhající na základě takové Smlouvy (za takový projev vůle se považuje i plná moc ke změně dodavatele či opožděně doručené oznámení o ukončení Smlouvy na dobu určitou ve sjednaném termínu; za takový projev vůle se naopak nepovažuje pouhý návrh na předčasné ukončení Smlouvy dohodou) a/nebo Zákazník opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoli platební povinnost vyplývající ze Smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně dojde k jednostrannému ukončení Smlouvy ze strany [anonymizováno]) a/nebo Zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, je [anonymizováno] oprávněna účtovat Zákazníkovi pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé [anonymizováno] neodebráním pro Zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 400 Kč pro kat. Domácnost a 2 000 Kč pro kat. Podnikatel, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky od [anonymizováno] v důsledku výše uvedeného jednání Zákazníka do konce sjednané doby trvání Smlouvy (vč. příp. Prolongace). … Zákazník je povinen zaplatit [anonymizováno] pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle této Smlouvy přesahující 10 dní. … Není-li shora stanoveno jinak, má [anonymizováno] vedle práva na pokutu vyplývající z porušení povinnosti Zákazníka též právo na náhradu škody a úrok z prodlení vyplývající z porušení téže povinnosti. Případným odstoupením od Smlouvy nezaniká právo [anonymizováno] na pokutu vzniklou porušením povinnosti Zákazníkem před takovým odstoupením.“ 18. Soud I. stupně správně posuzoval právní vztahy mezi účastníky nejen podle energetického zákona, ale také podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., neboť smlouva byla uzavřena za jeho účinnosti.

19. Podle ust. § 28 odst. 1 písm. e) energetického zákona má zákazník právo (mimo jiné) na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny.

20. Podle ust. § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze.

21. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

22. Podle ust. § 1813 o.z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

23. Podle ust. § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

24. V ust. § 1813 a násl. je provedena směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Smyslem je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv, a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Jde o ochranu před nepoctivým jednáním podnikatele.

25. Zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Je tedy nutné postupně zjistit, zda: a) jde o smluvní ujednání, b) zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, c) jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, d) tato nerovnováha je v rozporu s požadavkem přiměřenosti.

26. Přezkumu podle ust. § 1813 podléhají pouze ujednání spotřebitelských smluv. Přezkumu přiměřenosti předchází posouzení, zda konkrétní ujednání je vůbec součástí smlouvy. Podléhají mu veškerá smluvní ujednání.

27. Posuzování významné nerovnováhy v právech a povinnostech stran má dvě úrovně. Je možné posuzovat rozsah nerovnováhy v poměru smluvního ujednání a absence smluvního ujednání, či v poměru práva jedné strany a strany druhé. Pouhá skutečnost, že strany mají stejné právo (např. smluvní pokuta, promlčení), neznamená, že nemůže jít o významnou nerovnováhu v právech a povinnostech, je nutné posuzovat reálný význam ujednání pro postavení každé ze stran (např. riziko prodlení). Na druhou stranu pouhá skutečnost, že ujednání zakládá jedné ze smluvních stran odlišné postavení od postavení strany druhé, ještě neznamená, že musí jít o nepřiměřené ujednání. Z ust. § 1813 druhé věty vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde i o zkoumání, zda neexistuje hrubý nepoměr vzájemného plnění, zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikateli poskytuje. Relevantní při zkoumání nepřiměřenosti ujednání je pouze významná nerovnováha. Je proto nutné zkoumat rozsah, v jakém dochází k odchýlení od zákonného rozsahu práv a povinností (např. od zákonné výše úroků z prodlení, od možné škody, která hrozí, v případě smluvní pokuty), v jakém jsou práva stran v nerovnováze, v jakém rozsahu dochází k nerovnováze vzájemných plnění obou stran. Přiměřenost ujednání nemůže být přezkoumávána izolovaně, musí být zkoumána v souvislosti s dalšími ujednáními.

28. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze nerovnováha v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele. Skutečnost, že určité ujednání zhoršuje právní postavení spotřebitele, však může být kompenzována jiným ujednáním, např. nižší cenou, zárukou, vyšší kvalitou zboží. K prokázání takové kompenzace však obvykle nepostačí pouhé prohlášení v ujednání, které nebylo individuálně sjednáno.

29. Při hodnocení kritéria přiměřenosti je nutno vzít v úvahu sílu vyjednávacích pozic stran. Podnikatel splňuje požadavek přiměřenosti, jestliže jedná poctivě a přiměřeně s druhou stranou, jejíž oprávněné zájmy musí vzít v úvahu. Podnikatel musí jednat v souladu s očekáváními, která svým jednáním vyvolal. Musí respektovat, že plnění ze smlouvy má uspokojit potřeby obou stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám, nemělo by být zneužíváno. Spotřebitel musí mít možnost se s obsahem smlouvy seznámit. Při hodnocení přiměřenosti by měla být zohledněna skutečnost, zda obsah smlouvy byl sepsán jasným a spotřebiteli srozumitelným jazykem, stejně jako zda k uzavření smlouvy nebyl spotřebitel pohnut nekalými obchodními praktikami. V úvahu je nutno také brát, zda bylo ujednání sjednáno individuálně či nikoliv. Ujednání není sjednáno individuálně, jestliže smluvní strana neměla reálnou možnost ovlivnit jeho obsah, zejména jestliže je připraveno jednou stranou předem, a to nezávisle na tom, zda tvoří součást obchodních podmínek nebo formuláře. Nicméně přezkum se vztahuje i na ujednání sjednaná individuálně. I v případě takového ujednání může podnikatel zneužít svého silnějšího postavení, např. při využití agresivních nebo klamavých obchodních praktik či nejasných ujednání, a spotřebitel může uzavřít smlouvu, kterou by bez takového zneužití neuzavřel.

30. Posouzení nepřiměřené povahy podmínek se netýká definice hlavního předmětu smlouvy, přiměřenosti ceny a odměny na straně jedné ani služeb nebo zboží dodávaných výměnou na straně druhé, pokud jsou tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem. Podstata této výjimky vychází z toho, že rozhodnutí ve vztahu k předmětu plnění a jeho ceně jsou základní prvky autonomie vůle, do nichž není stát oprávněn zasahovat, pokud jsou vyjádřeny jasným a srozumitelným způsobem. Test nepřiměřenosti by neměl vést k odstraňování následků špatného rozhodnutí spotřebitele, nejde o cenovou regulaci. Aplikace jiných ustanovení k řešení hrubého nepoměru vzájemného plnění tím není vyloučena.

31. Jestliže je ujednání posouzeno jako nepřiměřené, nepřihlíží se k němu. Takové ujednání jako by nebylo vůbec učiněno, nemá žádné právní účinky. Jde o ujednání zdánlivé (§ 551 o.z.). Plnění na jeho základě může představovat bezdůvodné obohacení (§ 2991 o.z.). Soud zkoumá, zda se k ujednání nepřihlíží, z úřední moci. Spotřebitel nemusí namítat nepřiměřenost, nemusí se jí dovolávat. Ust. § 1815 o.z. však dává prostor spotřebiteli, aby se, přestože je ujednání nepřiměřené, takového ujednání dovolal. Spotřebitel se může vůči podnikateli domáhat plnění podle nepřiměřeného ujednání, aniž by měl podnikatel možnost nepřiměřenost konkrétního ujednání vůči němu namítnout.

32. V přezkoumávaném případě se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že smluvní pokuta sjednaná ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc či jeho část až do konce doby trvání smlouvy tvoří významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného coby spotřebitele (§ 1813 o.z.), a jde tak o zakázané ujednání, k němuž se podle ust. § 1815 o.z. nepřihlíží a které musí soud aplikovat z úřední povinnosti (ex officio), aniž by se žalovaný takového postupu dovolával. Je tomu tak proto, že se jedná o dvojí sankci za porušení téže povinnosti (za porušení platebních povinností je žalovaný rovněž sankcionován smluvní pokutou ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou přesahující 10 dní), přičemž smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, která je smlouvou formulářovou, nikoliv individuálně sjednanou, žádnou z povinností žalobkyně obdobným způsobem neutvrzuje. Smluvní pokuta (resp. 4 smluvní pokuty) je tedy ve smlouvě využita jednostranně pouze k utvrzení závazků žalovaného. Navíc předmětná smluvní pokuta je ve své podstatě skrytým odstupným za předčasné ukončení smlouvy, které omezuje právo volby spotřebitele na dodavatele elektrické energie. Neobstojí argumentace žalobkyně, že jde o kompenzaci za neuskutečnění dodávky elektřiny, neboť smluvní pokuta byla vázána na předčasné ukončení smlouvy, nikoli na nerealizovaný odběr. Tvrzená„ škoda“, která má být pokutou paušálně kompenzována, by žalobkyni mohla vznikat i za trvání smluvního vztahu v situaci, kdy by v odběrném místě žalovaného nebyla elektřina reálně odebírána (šlo by o tzv. nulový odběr). Sama žalobkyně navíc doznává, že musela zajistit distribuční kapacitu a nakoupit elektřinu dávno před tím, než měla být žalovanému dodána, reálně tedy mnohem dříve, než byla smlouva mezi stranami vůbec uzavřena. Jde o standardní náklad a riziko podnikání žalobkyně, které se předmětnou smluvní pokutou snaží přenášet na spotřebitele. V případě předčasného ukončení smlouvy jde navíc o uvolněnou kapacitu pro dodávku téže elektřiny jinému zákazníkovi, takže tato„ škoda“ vůbec nemusí vzniknout.

33. Relevantní není ani argumentace porušováním smluvních povinností ze strany žalovaného. Případná nepoctivost žalovaného (v podobě neplacení) samozřejmě nemůže být důvodem pro ochranu jiné nepoctivosti žalobkyně (v podobě přípravy nepřiměřených ujednání). Ust. § 6 o.z. platí pro obě strany stejně a platí také samostatně (nepodmíněně). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Jinými slovy, nepoctivost jednoho neospravedlňuje nepoctivost druhého.

34. Odlišné posouzení nemůže přinést ani rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019, neboť na projednávanou věc nedopadá už proto, že šlo o věc mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, kde otázka ochrany spotřebitele nebyla vůbec posuzována. Nejvyšší soud se zabýval samotnou konstrukcí smluvní pokuty, jejíž vznik je vázán nejen na porušení smluvní povinnosti ze strany žalovaného, ale dále též na aktivní úkon žalobkyně v podobě odstoupení od smlouvy (právě z důvodu na straně žalovaného). Odvolací soud nezpochybňuje, že uvedená konstrukce smluvní pokuty je v režimu § 2048 a násl. o.z. možná (platná i ve smyslu § 574 o.z.), byť dřívější judikatura i pro tyto případy dovozovala opak a nové rozhodnutí nebylo přijato velkým senátem Nejvyššího soudu, o tuto konstrukci zde však také nejde, navíc důvod zamítnutí žaloby spočívá v něčem jiném.

35. Lze proto shrnout, že ve své pravé podstatě představuje předmětná smluvní pokuta snahu žalobkyně přenést své vlastní podnikatelské riziko na konečného zákazníka - spotřebitele, který učinil tu„ chybu,“ že uzavřel smlouvu na dobu určitou a nikoli na dobu neurčitou, kde je výpovědní doba regulovaná (na maximálně tři měsíce), tedy o snahu nepřiměřeně omezovat po určitou dobu jeho právo bezplatné volby dodavatele elektřiny, aniž by za to spotřebitel obdržel adekvátní protiplnění. Prostřednictvím předpřipraveného ujednání o době určité (s automatickou prolongací) a o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje„ odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy (iniciované druhou stranou), je na spotřebitele (žalovaného) vyvíjen nepřiměřený tlak směřující k vynucení sjednané doby smlouvy delší než tři měsíce (zde po dobu 30 měsíců, potenciálně však i na jakoukoli delší dobu). Sama žalobkyně ale podobně ve smlouvě omezována (sankcionována) není. Takové ujednání je zjevně nevyvážené v neprospěch spotřebitele a nelze k němu přihlížet.

36. K obdobným závěrům již dospěl Krajský soud v Praze v obdobných spotřebitelských věcech stejné žalobkyně vedených nejen pod sp. zn. 103 Co 16/2018, 22 Co 251/2019, 27 Co 99/2019, 27 Co 283/2019, 27 Co 345/2019, 30 Co 80/2019, 27 Co 16/2020 či 27 Co 110/2020 a nemá důvod se od těchto závěrů odchylovat (srov. též § 13 o.z.). Samotnou výši sjednané pokuty již proto nebylo třeba z hlediska přiměřenosti posuzovat.

37. Pro odvolací řízení v této sporné věci platí režim neúplné apelace, podle něhož pro uplatňování skutečností nebo důkazů, které účastník neuplatnil před soudem I. stupně, platí omezení vyplývající z ust. § 205a odst. 1 o.s.ř. Se zřetelem k uvedenému nemohly být námitky žalobkyně vznesené až v odvolání obsahující nová tvrzení o tom, že smlouvy se zákazníky uzavírané na dobu určitou jsou spojeny s nižšími cenami dodané elektřiny, že ujednání o smluvní pokutě je ve prospěch žalovaného kompenzováno ujednáním o nižší než standardní ceně elektřiny a že mu jsou poskytovány bonusy, čímž žalovaný získal výhodu oproti zákazníkovi, který uzavřel smlouvu na dobu neurčitou, odvolacím soudem brány v úvahu, neboť se jedná o nově tvrzené rozhodné skutečnosti existující ještě před vyhlášením rozsudku soudu I. stupně, které však nebyly před jeho vyhlášením uplatněny. Odvolatelkou nově tvrzené skutečnosti, i kdyby byly pravdivé, nejsou žádným z případů, kdy platná právní úprava obsažená v ust. § 205a odst. 1 o.s.ř. dovoluje, aby k nim bylo v odvolacím řízení přihlíženo. Bylo na žalobkyni, aby veškeré skutečnosti, na nichž hodlala postavit svoji žalobu, uvedla před soudem I. stupně a nabídla o nich důkazy. Nelze však přehlédnout, že z žalobkyní předložených důkazů pravdivost těchto tvrzení vůbec nevyplývá.

38. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném zamítavém výroku II. jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně nákladového výroku III., který rovněž shledal věcně správným.

39. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná (jejímu odvolání nebylo vyhověno) a žalovanému v odvolacím řízení také žádné náklady nevznikly.

Poučení