21co 222/2020

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Jana Podaného ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa] o zaplacení částky 23 709,83 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti výrokům II. a III. rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 31. července 2020, č.j. 222 C 93/2020-26 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Ve shora označené věci soud I. stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 909,83 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 18 250,92 Kč od 10. 9. 2019 do zaplacení a z částky 658,91 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení (výrok I.) a náklady řízení ve výši 1 282,10 Kč (výrok III.), vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a v rozsahu částky 4 800 Kč žalobu zamítl (výrok II.).

2. Podle odůvodněnítohoto rozsudku se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky z titulu nezaplacené spotřeby elektřiny a smluvních pokut. Žalobu zdůvodnila tím, že žalovaná podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 2. 5. 2018 odebírala v období 9. 8. 2018 - 7. 8. 2019 elektřinu, za což jí žalobkyně vystavila fakturu [číslo] na 18 250,92 Kč splatnou 9. 9. 2019, na niž žalovaná nic neuhradila. Za období 8. 8. 2019 - 31. 10.2019 žalobkyně vystavila fakturu [číslo] na 6 360,53 Kč splatnou 2. 12. 2019, následně vystavila opravnou fakturu [číslo] na 658,91 Kč (částka 358,91 Kč představuje cenu odebrané elektřiny a částka 300 Kč smluvní pokutu 3x 100 Kč za prodlení se zaplacením záloh a předchozí faktury, částka 300 Kč byla vyúčtovaná ve faktuře [číslo]) splatnou 31. 12. 2019. Na tuto fakturu také žalovaná nic neuhradila. Žalobkyně po žalované dále požadovala smluvní pokutu ve výši 4 800 Kč za předčasné ukončení smlouvy za 12 měsíců (12 x 400 Kč), kdy smlouva byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců, v důsledku jednání žalované však došlo k jejímu předčasnému ukončení. Žalobkyně se dále domáhala zákonného úroku z prodlení ze shora uvedených částek vyjma smluvní pokuty ve výši 4 800 Kč.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s takovým postupem předem souhlasila, vyzval soud I. stupně žalovanou podle ust. § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Po zhodnocení předložených listin dospěl soud I. stupně k následujícímu skutkovému závěru: Účastnice uzavřely dne 2. 5. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny k odběrnému místu na adrese [adresa], na dobu 30 měsíců. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalované sdružené služby dodávky elektřiny a žalovaná se zavázala za to hradit cenu podle cenových předpisů a platného ceníku žalobkyně na základě vystavených faktur a hradit měsíční zálohy. Splatnost faktur byla sjednána na 15. den ode dne vystavení, splatnost smluvních pokut byla stanovena shodně. Žalobkyně dodávala elektřinu a za období shora uvedená vystavila faktury v souladu s žalobním tvrzením, včetně smluvní pokuty ve výši 300 Kč za prodlení se zaplacením záloh za září a říjen 2019 a předchozí faktury. Žalobkyně dne 31. 10. 2019 ukončila dodávku elektřiny žalované z důvodu opakovaného porušení platebních povinností a zároveň jí zaslala fakturu na 4 800 Kč splatnou 11. 11. 2019, v níž jí vyúčtovala smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy, následně jí zaslala přípis ze dne 12. 11. 2019, kterým odstoupila od smlouvy, žalovaná vyfakturované plnění neuhradila ani na opakovanou výzvu žalobkyně.

5. Soud I. stupně na věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“) a zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále jen„ energetický zákon“) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. S poukazem na ust. § 50 odst. 2 energetického zákona a § 1970 a § 2048 o.z. uzavřel, že mezi účastnicemi vznikl právní vztah ze smíšené smlouvy uzavřené podle cit. ustanovení energetického zákona, na který lze přiměřeně aplikovat úpravu kupní smlouvy podle ust. § 2079 a násl. o.z. jakožto nejbližšího typizovaného smluvního vztahu. Ze skutkových zjištění se podává, že žalobkyně poskytla žalované plnění (elektřinu) na základě smlouvy ze dne 2. 5. 2018 a žalované vznikl závazek k zaplacení kupní ceny, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná tento závazek splnila. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se dnem následujícím po splatnosti jednotlivých faktur dostala do prodlení s peněžitým plněním, přičemž splatnost byla sjednána v obchodních podmínkách.

6. Ve vztahu k smluvní pokutě ve výši 100 Kč za každé prodlení s platbou o více jak 10 dnů dospěl soud I. stupně k závěru, že byla sjednána dostatečně určitě, v zákonem přípustné výši a pro případ porušení povinnosti, přičemž splatnost byla stanovena shodně jako splatnost vystaveného vyúčtování. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná se skutečně dostala do prodlení s platbou záloh za elektřinu za měsíce září a říjen 2019 a faktury [číslo]. Svůj závazek ze smlouvy nesplnila a žalobkyni tedy vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty v požadované výši.

7. Ve vztahu k smluvní pokutě ve výši 400 Kč za každý měsíc nerealizované spotřeby v důsledku předčasného ukončení smlouvy, celkem ve výši 4 800 Kč, dospěl soud I. stupně k závěru, že tato pokuta byla sjednána v rozporu se zákonem a tento nárok není důvodný. Takto sjednaná smluvní pokuta ve smyslu ust. § 1813 o.z. představuje v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalované coby spotřebitele, neboť je jednak sjednána v závislosti na projev vůle žalobkyně (realizaci práva odstoupit) a jednak toto ujednání není vyváženo ve prospěch žalované obdobnou povinností. Ze strany žalobkyně jde o sjednání jakéhosi nerovnovážného„ odstupného“ za předčasné ukončení smluvního vztahu (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 103 Co 16/2018, ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 27 Co 16/2020 a další). Na žalovanou jakožto spotřebitele je vyvíjen nepřiměřený tlak na dodržení sjednávané (a automaticky prolongované) doby trvání smluvního vztahu, přičemž v oblasti energetiky je takové ujednání v rozporu se zásadou ochrany slabší strany (např. § 433 o.z.). V procesu kontraktace totiž spotřebitel zajišťuje pro sebe zásadní službu potřebnou pro život a obchodník nesmí svého postavení zneužívat k nepřiměřeným podmínkám, které mají jednostranně zajišťovat jeho zisk. K tomuto ujednání tak nelze přihlížet.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně zaslala žalované výzvu k plnění, nebyla však ve věci zcela úspěšná. Soud jí tak přiznal náklady řízení ve výši rozdílu úspěchu účastníků, tj. v rozsahu 59,52 %. Tato částka nákladů řízení činí 1 282,10 Kč (tzn. poměrná část nákladů řízení v celkové výši 2 154 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 186 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč podle ust. § 14b odst. 1, § 11 vyhl.č. 177/1996 Sb., dále jen„ AT“, /jedná se o žalobu podávanou na ustálených vzorech, v nichž jsou měněny pouze údaje týkající se žalované, data a dlužné částky/ za 2 úkony právní služby a z paušální náhrady hotových výdajů v celkové výši 200 Kč podle ust. § 14b odst. 5 AT za 2 úkony právní služby po 100 Kč a 21% DPH podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. ve výši 168 Kč).

9. Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku podala odvolání žalobkyně a nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že ujednání o smluvní pokutě odporuje ust. § 1813 o.z., z něhož plyne, že při posuzování smluvního ujednání je vždy nutno zjišťovat, zda jde o smluvní ujednání, zda zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, zda jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a zda tato nerovnováha je v rozporu s požadavkem přiměřenosti. V tomto případě nerovnováha práv a povinností není významná a není v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Je nutno poukázat na kompenzační funkci smluvní pokuty, která žalobkyni kompenzuje škodu způsobenou nedodržením podmínek smlouvy žalovanou. Nelze opomenout povinnosti, které pro žalobkyni jako obchodníka s elektřinou z právní úpravy vyplývají, a specifické vztahy mezi výrobci elektřiny, provozovateli distribuční soustavy a obchodníky s elektřinou, které mají mj. za následek nutnost zachovávat v distribuční soustavě dostatečné, ale také limitované napětí a nutí tak obchodníky zajišťovat potřebné množství elektřiny a distribuční kapacity dlouho předem, než je dodána zákazníkům. Smlouvy se zákazníky uzavírané na dobu určitou tuto nutnost obchodníkům ulehčují, proto jsou také spojeny s nižšími cenami elektřiny. Pokud však není smlouva uzavřená na dobu určitou zákazníkem dodržena, vzniká obchodníkovi s elektřinou škoda, neboť již předem zajistil pro takového zákazníka potřebné množství elektřiny a distribuční kapacity, která zůstane nevyužita. I při nulovém odběru zůstává povinnost zákazníkovi hradit tzv. stálé měsíční platby, a to za rezervovanou kapacitu, jak je stanovuje i příslušné Cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, oznamované ve Sbírce zákonů. Z uvedených důvodů nemůže být nerovnováha práv a povinností v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Ujednání o smluvní pokutě je žalované kompenzováno ujednáním o nižší než standardní ceně elektřiny. Při posuzování významu nerovnováhy práv a povinností je třeba zohlednit, že smluvní pokuta plní funkci paušalizované náhrady škody, jež žalobkyni vzniká, pokud zákazník poruší své povinnosti a v důsledku toho dojde k ukončení dodávky. Prokazování výše škody by bylo pro žalobkyni obtížné, proto přistoupila k její paušalizaci. Přitom smluvní pokuta vyúčtovaná za 12 měsíců činí méně než 1/6 ceny elektřiny, kterou žalovaná odebral za 12 měsíců, měsíční výše pokuty činí 1/8 stanovených měsíčních zálohových plateb a sotva 1/6 ceny elektřiny v průměru měsíčně žalovanou odebrané.

10. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že smluvní pokuta je vázána na realizaci práva žalobkyně na odstoupení od smlouvy. Soud I. stupně zcela pominul specifika dodavatelských smluv a formalisticky navázal okamžik vzniku smluvní pokuty až na okamžik odstoupení od smlouvy. Smluvní pokuta, jež je předmětem odvolání, zajišťuje povinnost žalované odebírat elektřinu po celou dobu trvání smlouvy v souladu se smlouvou. Okamžikem, kdy žalovaná opakovaně neplnila své platební povinnosti ani po upozornění, došlo z její strany k neoprávněnému odběru elektřiny ke škodě žalobkyně ve smyslu ust. § 51 odst. 1 písm. b) energetického zákona. Odstoupení od smlouvy žalobkyní tak bylo nezbytným krokem reagujícím na vznik neoprávněného odběru elektřiny a jediným možným postupem směřujícím k zamezení nárůstu škody a bylo rovněž snahou o zabránění pokračování tohoto protiprávního stavu, když energetický zákon v ust. § 51 odst. 2 neoprávněný odběr elektřiny zakazuje. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2019, č.j. 23 Cdo 1192/2019-121, v němž Nejvyšší soud rozhodoval v obdobné věci se stejnou žalobkyní. Podle jeho názoru smluvním stranám nebrání, aby si ujednaly vznik práva na smluvní pokutu jednak ve vazbě na porušení povinnosti a dále samostatně předpoklady na odstoupení od smlouvy, přičemž tato dvě práva nebudou mít žádnou spojitost či vázanost. Zákon však nezakazuje, aby strany vznik práva na zaplacení smluvní pokuty kromě porušení povinnosti dlužníkem vázaly i na odstoupení od smlouvy věřitelem.

11. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně doplnila, že jí nikdo nikdy nevysvětlil, proč jedna strana může porušovat své povinnost a druhá nikoliv. Argumentace zdejšího soudu jí připadá nedostatečná, protože se žádný ze senátů nikdy nezabýval námitkami žalobkyně tak, aby to bylo srozumitelné.

12. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že stanoví povinnost žalované uhradit jí částku 4 800 Kč, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

13. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu I. stupně, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu odvolání rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. a shledal odvolání žalobkyně nedůvodným. Přitom jednal za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 v nepřítomnosti žalované, která se k jednání bez omluvy nedostavila.

14. Výrok I. rozsudku soudu I. stupně nebyl odvoláním napaden, proto nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.).

15. Soud I. stupně v řízení učinil z předložených listin správná skutková zjištění a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Na odůvodněnísoudu I. stupně odvolací soud pro stručnost odkazuje.

16. Ze žalobkyní předložených listin lze zdůraznit, že podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 2. 5. 2018 bylo dohodnuto trvání smlouvy (30 měsíců) s možnou (i opakovanou) Prolongací (na dalších 24 měsíců). V rámci žalobních tvrzení nebylo uvedeno nic o snížené ceně elektřiny. Tato skutečnost nevyplývá ani z jiných předložených listin.

17. Ujednání o smluvní pokutě bylo ve smlouvě sjednáno takto:„ Zákazník je povinen bez zbytečného odkladu poskytnout [anonymizováno] součinnost nezbytnou k zahájení dodávky na základě uzavřené Smlouvy, zejména nečinit právní ani jiná jednání bránící v plnění takového jejího závazku (vč. provedení změny dodavatele), vyjma těch, k nimž je oprávněn dle zákona. V případě porušení této povinnosti je Zákazník povinen zaplatit [anonymizováno] pokutu, a to ve výši 1 000 Kč pro kat. Domácnost a 5 000 Kč pro kat. Podnikatel. Stejnou pokutu je povinen uhradit Zákazník, který uvede [anonymizováno] v omyl tím, že ukončí Smlouvu dohodou a v rozporu s deklarovaným důvodem pro její sjednání bude ve stejném OM pokračovat v odběru u jiného dodavatele, V případě, že Zákazník učiní bez souhlasu [anonymizováno] jakýkoli právně relevantní projev vůle (bez ohledu na to, zda byl či nebyl určen a/nebo doručen [anonymizováno], zda se tak stalo opožděně, či zda trpěl vadami, a na to, jak a kým je Smlouva následně ukončena) směřující k předčasnému ukončení Smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo vedoucí k ukončení dodávky od [anonymizováno] (v roli subjektu zúčtování u operátora trhu) probíhající na základě takové Smlouvy (za takový projev vůle se považuje i plná moc ke změně dodavatele či opožděně doručené oznámení o ukončení Smlouvy na dobu určitou ve sjednaném termínu; za takový projev vůle se naopak nepovažuje pouhý návrh na předčasné ukončení Smlouvy dohodou) a/nebo Zákazník opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoli platební povinnost vyplývající ze Smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně dojde k jednostrannému ukončení Smlouvy ze strany [anonymizováno]) a/nebo Zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, je [anonymizováno] oprávněna účtovat Zákazníkovi pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé [anonymizováno] neodebráním pro Zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 400 Kč pro kat. Domácnost a 2 000 Kč pro kat. Podnikatel, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky od [anonymizováno] v důsledku výše uvedeného jednání Zákazníka do konce sjednané doby trvání Smlouvy (vč. příp. Prolongace). … Zákazník je povinen zaplatit [anonymizováno] pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle této Smlouvy přesahující 10 dní. … Není-li shora stanoveno jinak, má [anonymizováno] vedle práva na pokutu vyplývající z porušení povinnosti Zákazníka též právo na náhradu škody a úrok z prodlení vyplývající z porušení téže povinnosti. Případným odstoupením od Smlouvy nezaniká právo [anonymizováno] na pokutu vzniklou porušením povinnosti Zákazníkem před takovým odstoupením.“ 18. Soud I. stupně správně posuzoval právní vztahy mezi účastníky nejen podle energetického zákona, ale také podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., neboť smlouva byla uzavřena za jeho účinnosti.

19. Podle ust. § 28 odst. 1 písm. e) energetického zákona má zákazník právo (mimo jiné) na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny.

20. Podle ust. § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze.

21. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

22. Podle ust. § 1813 o.z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

23. Podle ust. § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

24. V ust. § 1813 a násl. je provedena směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Smyslem je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv, a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Jde o ochranu před nepoctivým jednáním podnikatele.

25. Zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Je tedy nutné postupně zjistit, zda: a) jde o smluvní ujednání, b) zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, c) jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, d) tato nerovnováha je v rozporu s požadavkem přiměřenosti.

26. Přezkumu podle ust. § 1813 podléhají pouze ujednání spotřebitelských smluv. Přezkumu přiměřenosti předchází posouzení, zda konkrétní ujednání je vůbec součástí smlouvy. Podléhají mu veškerá smluvní ujednání.

27. Posuzování významné nerovnováhy v právech a povinnostech stran má dvě úrovně. Je možné posuzovat rozsah nerovnováhy v poměru smluvního ujednání a absence smluvního ujednání, či v poměru práva jedné strany a strany druhé. Pouhá skutečnost, že strany mají stejné právo (např. smluvní pokuta, promlčení), neznamená, že nemůže jít o významnou nerovnováhu v právech a povinnostech, je nutné posuzovat reálný význam ujednání pro postavení každé ze stran (např. riziko prodlení). Na druhou stranu pouhá skutečnost, že ujednání zakládá jedné ze smluvních stran odlišné postavení od postavení strany druhé, ještě neznamená, že musí jít o nepřiměřené ujednání. Z ust. § 1813 druhé věty vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde i o zkoumání, zda neexistuje hrubý nepoměr vzájemného plnění, zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikateli poskytuje. Relevantní při zkoumání nepřiměřenosti ujednání je pouze významná nerovnováha. Je proto nutné zkoumat rozsah, v jakém dochází k odchýlení od zákonného rozsahu práv a povinností (např. od zákonné výše úroků z prodlení, od možné škody, která hrozí, v případě smluvní pokuty), v jakém jsou práva stran v nerovnováze, v jakém rozsahu dochází k nerovnováze vzájemných plnění obou stran. Přiměřenost ujednání nemůže být přezkoumávána izolovaně, musí být zkoumána v souvislosti s dalšími ujednáními.

28. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze nerovnováha v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele. Skutečnost, že určité ujednání zhoršuje právní postavení spotřebitele, však může být kompenzována jiným ujednáním, např. nižší cenou, zárukou, vyšší kvalitou zboží. K prokázání takové kompenzace však obvykle nepostačí pouhé prohlášení v ujednání, které nebylo individuálně sjednáno.

29. Při hodnocení kritéria přiměřenosti je nutno vzít v úvahu sílu vyjednávacích pozic stran. Podnikatel splňuje požadavek přiměřenosti, jestliže jedná poctivě a přiměřeně s druhou stranou, jejíž oprávněné zájmy musí vzít v úvahu. Podnikatel musí jednat v souladu s očekáváními, která svým jednáním vyvolal. Musí respektovat, že plnění ze smlouvy má uspokojit potřeby obou stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám, nemělo by být zneužíváno. Spotřebitel musí mít možnost se s obsahem smlouvy seznámit. Při hodnocení přiměřenosti by měla být zohledněna skutečnost, zda obsah smlouvy byl sepsán jasným a spotřebiteli srozumitelným jazykem, stejně jako zda k uzavření smlouvy nebyl spotřebitel pohnut nekalými obchodními praktikami. V úvahu je nutno také brát, zda bylo ujednání sjednáno individuálně či nikoliv. Ujednání není sjednáno individuálně, jestliže smluvní strana neměla reálnou možnost ovlivnit jeho obsah, zejména jestliže je připraveno jednou stranou předem, a to nezávisle na tom, zda tvoří součást obchodních podmínek nebo formuláře. Nicméně přezkum se vztahuje i na ujednání sjednaná individuálně. I v případě takového ujednání může podnikatel zneužít svého silnějšího postavení, např. při využití agresivních nebo klamavých obchodních praktik či nejasných ujednání, a spotřebitel může uzavřít smlouvu, kterou by bez takového zneužití neuzavřel.

30. Posouzení nepřiměřené povahy podmínek se netýká definice hlavního předmětu smlouvy, přiměřenosti ceny a odměny na straně jedné ani služeb nebo zboží dodávaných výměnou na straně druhé, pokud jsou tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem. Podstata této výjimky vychází z toho, že rozhodnutí ve vztahu k předmětu plnění a jeho ceně jsou základní prvky autonomie vůle, do nichž není stát oprávněn zasahovat, pokud jsou vyjádřeny jasným a srozumitelným způsobem. Test nepřiměřenosti by neměl vést k odstraňování následků špatného rozhodnutí spotřebitele, nejde o cenovou regulaci. Aplikace jiných ustanovení k řešení hrubého nepoměru vzájemného plnění tím není vyloučena.

31. Jestliže je ujednání posouzeno jako nepřiměřené, nepřihlíží se k němu. Takové ujednání jako by nebylo vůbec učiněno, nemá žádné právní účinky. Jde o ujednání zdánlivé (§ 551 o.z.). Plnění na jeho základě může představovat bezdůvodné obohacení (§ 2991 o.z.). Soud zkoumá, zda se k ujednání nepřihlíží, z úřední moci. Spotřebitel nemusí namítat nepřiměřenost, nemusí se jí dovolávat. Ust. § 1815 o.z. však dává prostor spotřebiteli, aby se, přestože je ujednání nepřiměřené, takového ujednání dovolal. Spotřebitel se může vůči podnikateli domáhat plnění podle nepřiměřeného ujednání, aniž by měl podnikatel možnost nepřiměřenost konkrétního ujednání vůči němu namítnout.

32. V přezkoumávaném případě se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že smluvní pokuta sjednaná ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc či jeho část až do konce doby trvání smlouvy tvoří významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného coby spotřebitele (§ 1813 o.z.), a jde tak o zakázané ujednání, k němuž se podle ust. § 1815 o.z. nepřihlíží a které musí soud aplikovat z úřední povinnosti (ex officio), aniž by se žalovaný takového postupu dovolával. Je tomu tak proto, že se jedná o dvojí sankci za porušení téže povinnosti (za porušení platebních povinností je žalovaný rovněž sankcionován smluvní pokutou ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou přesahující 10 dní), přičemž smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, která je smlouvou formulářovou, nikoliv individuálně sjednanou, žádnou z povinností žalobkyně obdobným způsobem neutvrzuje. Smluvní pokuta (resp. 4 smluvní pokuty) je tedy ve smlouvě využita jednostranně pouze k utvrzení závazků žalovaného. Navíc předmětná smluvní pokuta je ve své podstatě skrytým odstupným za předčasné ukončení smlouvy, které omezuje právo volby spotřebitele na dodavatele elektrické energie. Neobstojí argumentace žalobkyně, že jde o kompenzaci za neuskutečnění dodávky elektřiny, neboť smluvní pokuta byla vázána na předčasné ukončení smlouvy, nikoli na nerealizovaný odběr. Tvrzená„ škoda“, která má být pokutou paušálně kompenzována, by žalobkyni mohla vznikat i za trvání smluvního vztahu v situaci, kdy by v odběrném místě žalovaného nebyla elektřina reálně odebírána (šlo by o tzv. nulový odběr). Sama žalobkyně navíc doznává, že musela zajistit distribuční kapacitu a nakoupit elektřinu dávno před tím, než měla být žalovanému dodána, reálně tedy mnohem dříve, než byla smlouva mezi stranami vůbec uzavřena. Jde o standardní náklad a riziko podnikání žalobkyně, které se předmětnou smluvní pokutou snaží přenášet na spotřebitele. V případě předčasného ukončení smlouvy jde navíc o uvolněnou kapacitu pro dodávku téže elektřiny jinému zákazníkovi, takže tato„ škoda“ vůbec nemusí vzniknout.

33. Relevantní není ani argumentace porušováním smluvních povinností ze strany žalované. Případná nepoctivost žalované (v podobě neplacení) samozřejmě nemůže být důvodem pro ochranu jiné nepoctivosti žalobkyně (v podobě přípravy nepřiměřených ujednání). Ust. § 6 o.z. platí pro obě strany stejně a platí také samostatně (nepodmíněně). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Jinými slovy, nepoctivost jednoho neospravedlňuje nepoctivost druhého.

34. Odlišné posouzení nemůže přinést ani rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019, neboť na projednávanou věc nedopadá už proto, že šlo o věc mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, kde otázka ochrany spotřebitele nebyla vůbec posuzována. Nejvyšší soud se zabýval samotnou konstrukcí smluvní pokuty, jejíž vznik je vázán nejen na porušení smluvní povinnosti ze strany žalovaného, ale dále též na aktivní úkon žalobkyně v podobě odstoupení od smlouvy (právě z důvodu na straně žalovaného). Odvolací soud nezpochybňuje, že uvedená konstrukce smluvní pokuty je v režimu § 2048 a násl. o.z. možná (platná i ve smyslu § 574 o.z.), byť dřívější judikatura i pro tyto případy dovozovala opak a nové rozhodnutí nebylo přijato velkým senátem Nejvyššího soudu, o tuto konstrukci zde však také nejde, navíc důvod zamítnutí žaloby spočívá v něčem jiném.

35. Lze proto shrnout, že ve své pravé podstatě představuje předmětná smluvní pokuta snahu žalobkyně přenést své vlastní podnikatelské riziko na konečného zákazníka - spotřebitele, který učinil tu„ chybu,“ že uzavřel smlouvu na dobu určitou a nikoli na dobu neurčitou, kde je výpovědní doba regulovaná (na maximálně tři měsíce), tedy o snahu nepřiměřeně omezovat po určitou dobu jeho právo bezplatné volby dodavatele elektřiny, aniž by za to spotřebitel obdržel adekvátní protiplnění. Prostřednictvím předpřipraveného ujednání o době určité (s automatickou prolongací) a o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje„ odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy (iniciované druhou stranou), je na spotřebitele (žalovanou) vyvíjen nepřiměřený tlak směřující k vynucení sjednané doby smlouvy delší než tři měsíce (zde po dobu 30 měsíců, potenciálně však i na jakoukoli delší dobu). Sama žalobkyně ale podobně ve smlouvě omezována (sankcionována) není. Takové ujednání je zjevně nevyvážené v neprospěch spotřebitele a nelze k němu přihlížet.

36. K obdobným závěrům již dospěl Krajský soud v Praze v obdobných spotřebitelských věcech stejné žalobkyně vedených nejen pod sp. zn. 103 Co 16/2018, 22 Co 251/2019, 27 Co 99/2019, 27 Co 283/2019, 27 Co 345/2019, 30 Co 80/2019, 27 Co 16/2020, 27 Co 110/2020 či 21 Co 219/2020 a nemá důvod se od těchto závěrů odchylovat (srov. též § 13 o.z.). Samotnou výši sjednané pokuty již proto nebylo třeba z hlediska přiměřenosti posuzovat.

37. Pro odvolací řízení v této sporné věci platí režim neúplné apelace, podle něhož pro uplatňování skutečností nebo důkazů, které účastník neuplatnil před soudem I. stupně, platí omezení vyplývající z ust. § 205a odst. 1 o.s.ř. Se zřetelem k uvedenému nemohly být námitky žalobkyně vznesené až v odvolání obsahující nová tvrzení o tom, že smlouvy se zákazníky uzavírané na dobu určitou jsou spojeny s nižšími cenami dodané elektřiny a že ujednání o smluvní pokutě je ve prospěch žalovaného kompenzováno ujednáním o nižší než standardní ceně elektřiny, odvolacím soudem brány v úvahu, neboť se jedná o nově tvrzené rozhodné skutečnosti existující ještě před vyhlášením rozsudku soudu I. stupně, které však nebyly před jeho vyhlášením uplatněny. Odvolatelkou nově tvrzené skutečnosti, i kdyby byly pravdivé, nejsou žádným z případů, kdy platná právní úprava obsažená v ust. § 205a odst. 1 o.s.ř. dovoluje, aby k nim bylo v odvolacím řízení přihlíženo. Bylo na žalobkyni, aby veškeré skutečnosti, na nichž hodlala postavit svoji žalobu, uvedla před soudem I. stupně a nabídla o nich důkazy. Nelze však přehlédnout, že z žalobkyní předložených důkazů pravdivost těchto tvrzení vůbec nevyplývá.

38. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném zamítavém výroku II. jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně nákladového výroku III., který rovněž shledal věcně správným.

39. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná (jejímu odvolání nebylo vyhověno) a žalovanu v odvolacím řízení také žádné náklady nevznikly.

Poučení