22 A 3/2016 - 153

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: J. S., zast. Mgr. J. S., obecným zmocněncem, bytem tamtéž, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2015, č. j. MPSV- UM/9240/15/9S-ZLK, sp. zn. SZ/1271/2013/4S-ZLK, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím Úřadu práce České republiky – krajské pobočky ve Zlíně ze dne 11. 10. 2013, č. j. MPSV-UP/968746/13/AIS-ZDP (dále též „úřad práce“) nebyl přiznán žalobci příspěvek na mobilitu na základě žádosti jmenovaného podané dne 16. 10. 2012. Proti citovanému rozhodnutí podal žalobce odvolání, rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 5. 2014, č. j. MPSV-UM/3384/14/4S-ZLK, sp. zn. SZ/1271/2013/4S-ZLK bylo odvolání zamítnuto a uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, rozsudkem zdejšího soudu ze dne 5. 1. 2015, č. j. 22 A 65/2014-1118 bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Kasační stížnost žalovaného byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 30. 7. 2015, č. j. 9 Ads 35/2015-44 zamítnuta. Správní orgán doplnil řízení dalšími důkazy, sice posudkem PK MPSV ČR v Brně ze dne 18. 6., 17. 7. a 13. 10. 2015 a následně rozhodnutím ze dne 5. 11. 2015, č. j. MPSV-UM/9240/15/9S-ZLK, sp. zn. SZ/1271/2013/4S-ZLK, odvolání žalobce zamítl a citované rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2015 podal žalobce žalobu doručenou zdejšímu soudu dne 8. 1. 2016, v níž obšírně na 125 stránkách popsal, dle jeho názoru, vady řízení, kterých se žalovaný v předmětné věci měl dopustit, nejenom po stránce skutkové, ale i právní, což doložil citací rozsáhlé právní judikatury. Žalobce předně podrobně popsal genezi vývoje hodnocení uplatňovaného příspěvku na mobilitu ode dne 16. 10. 2012, kdy podal žádost o uvedený příspěvek. Sociální šetření pro účely řízení bylo provedeno dne 14. 11. 2012, následně dne 9. 1. 2013 byl vypracován posudek o zdravotním stavu – posouzení pro účely příspěvku na mobilitu. Na základě dostupné zdravotní dokumentace i s přihlédnutím k sociálnímu šetření ze dne 9. 11. 2012 bylo provedeno skutkové zjištění s následným posudkovým závěrem, sice, že nejde o osobu, která není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb. ve vztahu k § 9 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., v platném znění. Nejedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 3 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., v platném znění, který vede k neschopnosti zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace. Rozhodnutím Krajské pobočky ve Zlíně, kontaktní pracoviště Otrokovice ze dne 8. 2. 2013 č. j. MPSV-UP/138876/13/AIS-ZDP, sp. zn. SZ/616837/2012/AIS-ZDP nebyl přiznán žalobci příspěvek na mobilitu. Dne 25. 2. 2013 podal žalobce odvolání, rozhodnutím žalované ze dne 22. 3. 2013 č. j. MPSV-UM/3295/13/9S-ZLK, sp. zn. SZ/368/2013/9S-ZLK bylo přezkoumávané rozhodnutí zrušeno a věc vrácena úřadu práce k novému projednání. Důvodem rozhodnutí bylo nedostatečné objasnění, jak byly podklady hodnoceny a jaký jim byl přikládán význam a proč. Dne 3. 5. 2013 provedl úřad práce nové sociální šetření v přirozeném sociálním prostředí žalobce. Dne 4. 7. 2013 byl vypracován posudek OSSZ Zlín, byla vyžádána zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře, vyhodnoceno bylo i sociální šetření ze dne 3. 5. 2013. Na základě skutkových zjištění z uvedených podkladů bylo prokázáno, že je plně orientován sebou, místem i časem přiměřenými duševními kompetencemi, nemá poruchu zraku ani sluchu. I v důsledku svého pohybového handicapu, který je následkem páteřního onemocnění, chodí samostatně, někdy s oporou kompenzačních pomůcek, není však ochrnutý, nepoužívá vysoké chodítko ani invalidní vozík, nemá závažnou interní nemoc s dechovou nedostatečností, onkologické onemocnění je v klidu a sledováno. Základní životní potřeby v oblasti mobility a orientace nelze považovat podle platných legislativních kritérií za nezvládané. Posudkový závěr zněl, že se nejedná o osobu, která není schopna zvládat základní životné potřeby v oblasti mobility nebo orientace, ve smyslu ust. § 6 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb., ve vztahu k § 9 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., v platném znění. Nejedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 3 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., v platném znění, který vede k neschopnosti zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace. Dopisem ze dne 15. 7. 2013 byl žalobce poučen dle § 36 odst. 3 správního řádu, byla mu dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí v uložené lhůtě. Této možnost využil, dopisem ze dne 18. 7. 2013 požádal o zaslání posudku o zdravotním stavu s žádostí o prodloužení lhůty k vyjádření a doplnění podkladů pro rozhodnutí. Dne 24. 7. 2013 byl vydán doplňující posudek OSSZ Zlín, neboť žalobcem byly doloženy kopie rozhodnutí o částečné invaliditě z roku 2009 a pracovní rekomandace k ní. Byly vzaty v úvahu s tím, že klient byl v roce 2009 posuzován podle tehdy aktuálního zdravotního stavu a v té době platné legislativy. Bylo konstatováno, že v nynějším posuzování pozbylo zohlednění těchto dokumentů smyslu, protože se nejedná o posouzení vztahu nemoc a pracovní schopnost, ale jde o posouzení vztahu nemoc a zvládání současnou legislativou daných základních životních potřeb. Posudkové zhodnocení bylo shodné s posudkovým závěrem učiněným v posudku ze dne 4. 7. 2013. Následně poté dopisem ze dne 9. 8. 2013 byl opět žalobce poučen dle § 36 odst. 3 správního řádu s možností vyjádřit se k podkladům rozhodnutí v uložené době. Jmenovaný požádal o zaslání kopie posudku a dne 2. 8. 2013 se k posudku vyjádřil s výhradou, že posudek se nevyjadřuje k jeho komentářům, připomínkám, návrhům na provedení dokazování, které adresoval úřadu práce. Vytkl, že posudek se nezabýval hodnocením příslušných aktivit v oblasti životních potřeb, které stanoví zákon č. 505/2006 Sb., v platném znění. Úřad práce proto žádal o doplnění posudku o zdravotním stavu v naznačeném směru. V posudku OSSZ Zlín ze dne 8. 8. 2013 bylo konstatováno, že nebyly shledány důvody ke změně posudkového závěru, byla provedena pouze oprava formulace „znovu požadovaný příspěvek nadále nelze přiznat“, nahrazeno formulací „nesplňuje podmínky pro přiznání příspěvku na mobilitu“. V obou případech však smysl i nadále zůstal shodný. OSSZ Zlín setrvala na výroku a odůvodnění ze dne 4. 7. 2013. Po opětovném seznámení s podklady rozhodnutí, poučení dle § 36 odst. 3 správního řádu a o možnosti vyjádřit se v dané lhůtě požádal žalobce dopisem ze dne 16. 8. 2013 o zaslání citovaného posudku OSSZ Zlín, žádosti bylo vyhověno. Zároveň na jeho žádost mu byla poskytnuta prodloužená lhůta pro vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí. Dne 2. 10. 2013 sdělil v písemném podání, že posudek ze dne 8. 8. 2013 neodstranil nedostatky posudku, které vytýkal v dopise ze dne 2. 8. 2013. Dne 11. 10. 2013 vydal úřad práce rozhodnutí, jímž nepřiznal žalobci příspěvek na mobilitu. Dne 4. 11. 2013 podal žalobce odvolání. V rámci odvolacího řízení byl vypracován posudek PK MPSV ČR v Brně dne 8. 1. 2014. Posudková komise ve věci rozhodla bez účasti žalobce, který omluvil neúčast spolu s obecným zmocněncem, důvody u posuzovaného byl jeho zdravotní stav. Posudková komise za účasti odborné lékařky neuroložky posoudila zdravotní stav jmenovaného z hlediska přiznání příspěvku o mobilitu, vycházela z lékařských nálezů uvedených a posudkově vyhodnocených v obsahu posudku. Na základě posudkového zhodnocení pak konstatovala, že k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotní stav posuzovaného nepodmiňoval nezvládání základních životních potřeb v oblasti mobility nebo orientace. Ve spise je dále založen obšírný dopis žalobce ze dne 10. 12. 2013, v němž omluvil neúčast u jednání PK a učinil návrh na provedení dokazování. Dne 27. 1. 2014 byl sepsán s obecným zmocněncem protokol o ústním jednání u MPSV, obecný zmocněnec byl seznámen s obsahem spisového materiálu, zejména posudkem PK MPSV ČR v Brně ze dne 8. 1. 2014. Obdržel kopii posudku s tím, že do dne 31. 1. 2014 dodá vyjádření. Dopisem ze dne 28. 1. 2014 se vyjádřil k posudku ze dne 8. 1. 2014, namítl, že posudková komise se nevyjádřila k jeho tvrzením, návrhům na provedení dokazování, přílohám, neuvedla, z jakých konkrétních důvodů dospěla k závěru, že každou aktivitu v rámci každé základní životní potřeby dle přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., v platném znění, zvládá. Výrok komise dle jeho názoru je rozporný, nemá podklad ve zdravotní dokumentaci. Dále namítl, že v posudku chybí datum, kdy posudková komise posudkový závěr podepsala, v komisi nebyl zastoupen žádný lékař ani jiná osoba mužského pohlaví, nebyla mu dána možnost se vyjádřit ke složení komise, navrhnout případné doplnění této komise o další odborníky, atd. Dle jeho názoru komise měla obsahovat větší počet lékařů, není známa, jaká byla odbornost předsedy posudkové komise. Posudek neobsahuje žádnou informaci o tom, jak členové komise hlasovali, nebo zdali vůbec hlasovali o jeho zdravotním stavu. Nebyly vyžádány aktuální zprávy o jeho zdravotním stavu od lékařů, kteří se jeho nemocí zabývají, popř. lékařů, kteří jsou uvedeni ve zdravotní dokumentaci. Zároveň doložil další lékařské zprávy. Dne 12. 2. 2014 byl vypracován doplňující posudek PK MPSV ČR v Brně bez účasti žalobce a obecného zmocněnce. Byly vyhodnoceny nově doložené lékařské nálezy. Posudková komise konstatovala, že k většině námitek posuzovaného týkající se jeho zdravotního stavu se vyjádřila již ve svém posudku ze dne 8. 1. 2014, k základním životním potřebám v oblasti mobility a orientace. Rozsah zdravotní dokumentace k objektivizaci zdravotního stavu pokládala za dostatečný, jednotlivé odborné nálezy byly v korelaci. Stran námitek ke složení komise PK sdělila, že o složení PK rozhoduje ze zákona předseda posudkové komise, stran formální a grafické stránky posudku nemá kompetenci posudková komise se vyjadřovat. Žalobce byl dopisem ze dne 12. 2. 2014 vyrozuměn o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Dne 28. 2. 2014 byl sepsán s obecným zmocněncem protokol o ústním jednání. Jmenovaný požádal o naskenování posudku ze dne 12. 2. 2014 s tím, že se k posudku vyjádří do dne 3. 3. 2014. Ve spise je založeno vyjádření žalobce k posudku ze dne 12. 2. 2014, námitka podjatosti, poučení ze dne 3. 3. 2014. Žalovaný ve věci rozhodl dne 12. 5. 2014, č. j. MPSV-UM/3384/14/4S-ZLK, sp. zn. SZ/1271/2013/4S-ZLK, odvolání zamítl a rozhodnutí Úřadu práce ze dne 11. 10. 2013 potvrdil. Žalobce namítl, že žalovaný se v rozhodnutí nevyjádřil k návrhům na provedení dokazování, ani tvrzením, které žalobce v odvolání uvedl. Krajský soud ve věci rozhodl dne 5. 1. 2015, sp. zn. 22 A 65/2014, v odůvodnění jasně uvedl, že správní orgány zatížily své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti svého rozhodnutí, porušily procesní práva žalobce ve správním řízení a nevyjádřily se k argumentům žalobce a jeho návrhům, skutkové zjištění správních orgánů proto vyžaduje zásadní doplnění. Po vydání zrušujícího rozsudku však odvolací orgán opakovaně nereflektoval na všechny žalobcovy námitky ze dne 3. 7., 31. 7. a 29. 10. 2015 vztahujícím se k posudkům PK MPSV ČR v Brně, které byly v rámci nového správního řízení vypracovány (posudek ze dne 18. 6., 17. 7. a 13. 10. 2015). Dále namítl, že před vydáním nového rozhodnutí žalovaného (dne 5. 11. 2015) mu nebyla dána možnost se k věci vyjádřit, doplnit další návrhy na dokazování a shrnout své závěry po skutkové a právní stránce. Dále zaujal názor, že doplňující posudky posudkové komise neměly být vypracovány stejnou posudkovou komisí. Pokud se týká hodnocení zvládání základní životní potřeby – mobility, namítl, že chybí vyjádření k aktivitám: vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popř. i s přerušovanými přestávkami v dosahu minimálně 200 metrů, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru a dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových. Dále namítl, že se posudková komise nevyjádřila k jeho tvrzením, návrhům na provedení dokazování, které uvedl v dopise ze dne 12. 6. 2015 (včetně dopisu ze dne 3. 7. 2015). Namítl, že posudková komise MPSV nedostála ve svých všech posudcích své povinnosti, dle názoru Ústavního soudu ČR vysloveného v rozhodnutí sp. zn. Pl.ÚS 4/94, Pl.ÚS 15/96, vůbec se nevyjádřila k žalobcovým základním právům dle Listiny základních práv a svobod, neuvedla, kterému jinému konkrétnímu základnímu právu nebo veřejnému zájmu dala přednost před citovanými žalobcovými základními právy. Vzhledem k neobjektivnímu posouzení zdravotního stavu žalobce a jeho dopad na zvládání základní životní potřeby mobility, měl odvolací orgán si vyžádat tzv. revizní posudek a nikoliv požádat stejnou posudkovou komisi o vypracování doplňujícího posudku ve stejném odvolacím řízení. Na základě všech, často shodně se opakujících argumentů v žalobě, byl toho názoru, že žalovaný i úřad práce v Otrokovicích, taktéž i posudkoví lékaři, postupovali v řízení o jeho žádosti o příspěvek na mobilitu v rozporu se zákonem, vyhláškou, judikaturou, mezinárodní smlouvou, Listinou základních práv a svobod a tím pádem porušili jeho základní právo na spravedlivé řízení, spravedlivé řízení v přiměřené době, na ochranu soukromí, na ochranu zdraví, na zacházení bez diskriminace, na důstojné lidské zacházení, na pomoc státu dle článků 3, 7, 10, 30, 31, 36, 38 Listiny základních práv a svobod a dle článků 3, 6, 8, 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhl proto, aby rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně bylo zrušeno. Závěry obsažené v žalobě navrhovatel dále doplnil a rozvedl v dalších svých písemných podáních a setrval na nich po celou dobu řízení před soudem. Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 8. 2. 2016 se vyjádřil k historii správního řízení, žalobní body neshledal důvodnými, k jejich obsahu uvedl následující: Žalobce podává v pořadí již druhou žalobu v téže věcí, tj. řízení o příspěvku na mobilitu (žádost podaná dne 16. 10. 2012). Krajský soud rozsudkem č. j. 22 A 65/2014 ze dne 5. 1. 2015 první žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovanému pak vytkl, že oba správní orgány dostatečně nereflektovaly na řadu žalobcových podání, bylo namístě, aby se správní orgány podrobně zabývaly zkoumáním schopnosti posuzovaného zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, posudky posudkové komise postrádají konkretizaci zvládání žalobcovy aktivity v rámci základní životní potřeby mobility a orientace, přesný rozbor obou aktivit dle zákonných podmínek učiněn nebyl, posudková komise se erudovaně nevyjádřila v intencích zákonných hledisek, nezohlednila potíže a námitky posuzované osoby. Nejvyšší správní soud se v rozsudku ze dne 30. 7. 2015 sp. zn. 9 Ads 35/15-44 ztotožnil se závěry krajského soudu. Sdělil, že nezpochybňuje hodnocení zdravotního stavu žalobce, nýbrž poukazuje na nedostatky posudku týkající se vypořádání námitek. Žalovaný na základě zmíněného rozsudku krajského soudu požádal posudkovou komisi, aby s ohledem na právní názor soudu posoudil zdravotní stav žalobce a to k datu svého jednání. Posudková komise v novém řízení zpracovala posudek dne 18. 6. 2015, 17. 7. 2015 a 13. 10. 2015, vždy se stejným závěrem - nejde o osobu, která není ve smyslu ust. 6 odst. 1 zákona o poskytování dávek OZP ve znění účinném do 31. 12. 2013 schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace. Závěry posudkové komise se nelišily od závěrů, které v předchozím řízení posudková komise učinila dne 8. 1. 2014 a 12. 2. 2014. V komisích při odvolacím řízení přitom mimo 2 předsedkyně posudkově komise postupně hodnotili zdravotní stav žalobce 4 neurologově a 1 ortoped, aniž by měli odlišný názor na zdravotní stav žalobce. Žalovaný k žalobě konstatuje, že nárok na příspěvek na mobilitu je upraven zákonem o poskytování dávek OZP, v němž jsou stanoveny jasné podmínky pro přiznání takového nároku. Podmínky byly upraveny novelou zákona o poskytování dávek OZP od 1. 1. 2014, pro řízení žalobce však je nutné vycházet ze zákona o poskytování dávek OZP ve znění platném do 31. 12. 2013. V každém případě ovšem přiznání příspěvku na mobilitu závisí na posouzení zdravotního stavu žadatele o tuto dávku, k němuž jsou kompetentní nikoliv úředníci, ale lékaři. Úředníci pouze výsledek posouzení zdravotního stavu žadatele o dávku zhodnotí z hlediska úplnosti a přesvědčivosti, přičemž základním hodnotícím kritériem je, zda posudkový lékař měl k dispozici nález ošetřujícího lékaře, výsledek sociálního šetření, výsledek funkčních vyšetření popř. výsledek vlastního vyšetření. Žalovaný ve všech případech, kdy posudková komise hodnotila zdravotní stav žalobce, poskytl posudkové komisi veškeré námitky a připomínky žalobce k jeho zdravotnímu stavu a posudková komise tyto připomínky hodnotila. Je fakt, že posudková komise se jednotlivě nevyjadřovala ke každé větě, kterou žalobce subjektivně popisoval svůj zdravotní stav, ale posudková komise zdravotní potíže žalobce nijak nezlehčovala a při posuzování jeho zdravotního stavu vycházela z posudkových kritérií stanovených právním předpisem a hodnotila dopad funkčních poruch vyplývajících ze zdravotních potíží žalobce na schopnost zvládání základní životní potřeby v oblasti mobility či orientace. Žalovaný dodržel procesní postup stanovený pro řízení o příspěvku na mobilitu, přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, v plném rozsahu s právními předpisy a k vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, nepřihlížel, ‘ jak mu ukládá ust. 89 odst. 2 správního řádu. Žalovaný shledal, že posudková komise v posudcích ze dne 18. 6. 2015, 17. 7. 2015 a 13. 10. 2015 naplnila požadavek krajského soudu i Nejvyššího správního soudu uvedený ve výše zmíněných rozsudcích a podrobně se vyjádřila ke zvládání/nezvládání žalobcovy aktivity v rámci základní životní potřeby mobilita a orientace. Shrnutí Řízení o žádosti o příspěvek na mobilitu bylo zahájeno dne 16. 10. 2012, kdy žádost žalobce byla doručena úřadu práce. Žalovaný byl povinen znovu ve věci rozhodnout na základě rozsudku krajského soudu č. j. 22 A 65/2014 ze dne 5. 1. 2015, který původní rozhodnutí žalovaného č. j. MPSV-UM/3384/14/4S-ZLK zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný v dalším řízení požádal o nové posouzení zdravotního stavu žalobce a druhou žalobou napadené rozhodnuti č. j. MPSV-UM/9240/15/9S-ZLK dne 5. 11. 2015 vyhotovil s využitím posudku posudkové komise ze dne 18. 6. 2015, 17. 7. 2015 a 13. 10. 2015. Žalovaný provedl hodnocení těchto důkazních prostředků z hlediska úplnosti a přesvědčivosti a dospěl k závěru, že posudky posudkové komise byly vypracovány komisí v řádném složení, kdy tato provedla hodnocení základních životních potřeb na základě zdravotní a podkladové dokumentace včetně zdravotní dokumentace praktického lékaře (MUDr. K., N.), sociálního šetření úřadu práce a přihlédla rovněž k informacím uvedeným v odvolání. Posudková komise neměla důvod zlehčovat zdravotní obtíže žalobce, nicméně byla povinna posuzovat jeho zdravotní stav v souladu s platnými právními předpisy. Žalovaný trvá na svém rozhodnutí, které řádně odůvodnil ve smyslu ust. 68 odst. 3 správního řádu. Zdravotní stav žalobce nenaplňuje kritéria pro přiznání příspěvku na mobilitu, žalovaný tudíž nemůže tuto skutečnost pominout a příspěvek na mobilitu žalobci přiznat na základě jeho subjektivního hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřebu mobilita. Obsah správního spisu, z něhož soud vycházel v případě přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2014, č. j. MPSV-UM/3384/14/4S-ZLK, sp. zn. SZ/1271/2013/4S- ZLK byl podrobně citován v rozsudku zdejšího soudu ze dne 5. 1. 2015, č. j. 22 A 65/2014- 118, na nějž se v plném rozsahu odvolává. Poté, co citovaným rozsudkem bylo napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2014 zrušeno, byl zdravotní stav účastníka řízení přezkoumán a zhodnocen PK MPSV ČR – pracoviště v Brně (dále též „posudková komise“) dne 18. 6. 2015. Účastník řízení nebyl jednání komise přítomen. Dne 15. 6. 2015 byla posudkové komisi doručena obsáhlá písemná omluva z jednání, ve které mj. podrobně popisuje svůj zdravotní stav a potíže z něj vyplývající. Vzhledem ke zdravotnímu stavu nebyl schopen osobní účasti při jednání. Byl toho názoru, že posudková komise může zdravotní stav posoudit v jeho nepřítomnosti na základě toho, co uvedl v žádosti o příspěvek na mobilitu, v doplnění této žádosti a následně ve své omluvě a dalších doložených přílohách. K prohlášení ze dne 12. 6. 2015 jeho zmocněnce byla přiložena lékařská zpráva MUDr. P. K., praktického lékaře. Posudková komise vycházela ze správního spisu, spisu OSSZ Zlín, včetně lékařských nálezů a protokolů o jednání a doplnění ze dne 22. 5. 2015. Dále zohlednila zdravotní dokumentaci, která je taxativně uvedena v posudku, jehož doručení bylo účastníku řízení zajištěno. Dále byla vyžádána zdravotní dokumentace praktického lékaře MUDr. P. K., N. a z této byla pořízena kopie lékařských zpráv ode dne 8. 6. 2012, a to kopie zpráv, které byly v obsahu posudku citovány. Zároveň byla vyžádána i zdravotní dokumentace neurologické ambulance MUDr. M. V., O., z které byla pořízena kopie a založena do spisu. Posudková komise prostudovala podkladovou dokumentaci, kterou pokládala za dostatečnou k projednání v nepřítomnosti posuzovaného a k přijetí posudkového závěru. Zjistila, že mezi lékařskými nálezy nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr, posudková komise neshledala potřebu další objektivizace zdravotního stavu jmenovaného, a to ani doplněním odborného lékařského vyšetření ani vyžadováním vyjádření ošetřujících lékařů. Provedené sociální šetření bylo prostudováno, kopie byly založeny do spisu, šetření bylo zhodnoceno v kontextu se zdravotní dokumentací posuzovaného, která dostatečně dokumentuje jeho zdravotní stav. Shrnutím zjištěných skutečností pak bylo prokázáno, že se jedná o posuzovaného s dlouhodobým chronickým vertebrogenním algickým syndromem víceetážovým – v anamnéze je stav po operaci páteře pro cervikální myelopathii v 2007, kdy dle NMR vyšetření přetrvává reziduální myelopathie v etáži C4/5, dále jsou přítomny degenerativní změny v C a LS oblasti páteře, protruse plotének, vše v nechirurgické velikosti – při opakovaných neurochirurgických kontrolách je doporučován konservativní postup, rehabilitace, lázeňská léčba. EMG v 5/14 popisuje polyradikulopathii L4-S1 se subakutním postižením v myotomu L5 vpravo. V objektivním nálezu je dlouhodobě popisována porucha statodynamiky páteře, s intermitentním ztužením paravertebrálního svalstva – nejde o těžkou poruchu funkce celé páteře, která by znemožňovala zvládání běžných pohybových aktivit. Na končetinách není dokumentováno těžké omezení funkce ani ztráta funkce, není dokumentováno těžké omezení hybnosti kloubů ani těžké paretické postižení či plegie – na dolních končetinách je obraz spastické paraparesy akcentované akrálně, vázne stoj a chůze po patách a špičkách, posuzovaný udává hypestesie v dermatomu L5, někdy i S1, někdy oboustranně, někdy jen vlevo, na levé horní končetině bývá intermitentně lehké oslabení stisku levé ruky, přičemž není udávána porucha citlivosti, špetku udělá, pěst sevře oboustranně. Dle svalového testu ze dne 30. 10. 2014 je sval. síla ve svalech PDK i LDK +3 či 3, chůze je kulhavá, PDK téměř extendovaná téměř spastická bez odvíjení nohy, stojí s mírnou anteflexí trupu, chodí při delší chůzí s trekovými holemi, jinak bez opory, do schodů zvládá, ze schodů s oporou a přísunem. Posuzovaný si stěžuje na kolísající bolesti - bolest je subjektivně vnímaný symptom, jehož vnímaná intenzita je značně individuální, nicméně u posuzovaného není přítomen závažný morfologický korelát, který by mohl být podkladem pro přítomnost těžké léčbou neovlivnitelné bolesti, která by neumožňovala posuzovanému zvládat běžné aktivity v přiměřeném standardu. Posuzovaný zvládá chůzi bez opěrných pomůcek, ev. používá trekové hole. Posuzovaný je orientovaný, není přítomno mentální postižení, pro intermitentní neurastenické stesky je intermitentně předepisována medikace, u posuzovaného není přítomno těžké postižení zraku či sluchu. Posuzovaný je po radikální prostatektomii 8. 9. 2011 pro ca s reziduální intermitentní močovou inkontinencí - jsou mu předepisovány absorpční pomůcky. Trpí dalšími zdravotními postiženími, která nezpůsobují těžkou poruchu funkčních schopností, která by měla dopad na jeho pohybové či orientační schopnosti, přičemž funkční schopnosti dané zdravotním stavem se hodnotí ve vztahu k přirozenému sociálnímu prostředí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí a s využíváním běžně dostupných pomůcek, vybavení domácnosti, veřejných prostor, zdravotnických prostředků - facilitátorů, náhradních způsobů — u posuzovaného není přítomno těžké duševní, smyslové či pohybové postižení, pro které by nemohl být schopen používat a využívat běžně dostupných pomůcek, facilitátorů či náhradních způsobů. Posudková komise MPSV po prostudování podkladové dokumentace, přičemž některá nebyla k dispozici při vypracování prvoposudku lékaře OSSZ Zlín a vyhodnocení údajů, týkajících se zdravotního stavu, uvedených v odvolání, žalobě a sděleních posuzovaného, s ohledem na funkční poruchy, vyplývající ze zdravotního stavu posuzovaného, dospěla k závěru, že zdravotní postižení posuzovaného je sice z medicínského hlediska dlouhodobé, nicméně funkční poruchy, vyplývající ze zjištěného a výše popsaného zdravotního stavu nedosahují stupně těžkých nebo úplných poruch, které by mu bránily zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility či orientace v přiměřeném standardu, přičemž funkční schopnosti dané zdravotním stavem se hodnotí ve vztahu k přirozenému sociálnímu prostředí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí a s využíváním běžně dostupných pomůcek, vybavení domácnosti veřejných prostor, zdravotnických prostředků - facilitátorů, náhradních způsobů - nejde tedy o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu zákona o sociálních službách, nejde o osobu, která ve smyslu ust. § 6 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb. není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility a orientace. Ve zdravotním stavu není medicínský korelát, z důvodu kterého by posuzovaný měl být neschopen zvládat základní životní potřebu v oblasti mobility v přijatelném standardu u posuzovaného není přítomno těžké postižení funkce či ztráta funkce končetin, páteře ani jiné těžké postižení funkčních schopností, z důvodu kterého by měl být neschopen zvládat tuto základní životní potřebu, posuzovaný má dostatečné pohybové, duševní i smyslové schopnosti, aby mohl být schopen jednotlivé aktivity v rámci této životní potřeby zvládat. Ve zdravotním stavu posuzovaného není medicínský korelát, z důvodu kterého by měl být neschopen zvládat základní životní potřebu v oblasti orientace v přijatelném standardu - u posuzovaného není dokumentováno mentální postižení se ztrátou orientačních schopností ani těžké postižení vizu či sluchu, posuzovaný má dostatečné smyslové i duševní schopností k chápání toho kdo je, kde je a v jakém čase se nachází, k chápání a řešení obvyklých situací v přirozeném sociálním prostředí. Ze zdravotní dokumentace je zřejmé, že z odborně medicínského hlediska nebyl odbornými lékaři, poskytujícími specializované zdravotnické služby, nařízen posuzovanému režim, z důvodu kterého by měl posuzovaný znemožněno zvládání základních životních potřeb v oblasti mobility či orientace – posuzovaný má dodržovat běžný režim vertebropatů, což znamená, že není vhodné prochlazování, přetěžování páteře, např. dlouhodobým jednostranným zatížením, strnulými vynucenými polohami, apod. (např. v rámci pracovního zařazení), je vhodné pravidelné cvičení, pravidelný pohyb, je vhodná běžná pohybová aktivita, kterou jsou i jednotlivé aktivity v rámci základní životní potřeby mobilita. Posuzovaným sepsaný „doporučený nařízený režim…“ je vyjádřením jeho vlastního názoru, jaké činnosti pro něho nejsou vhodné, s čímž praktický lékař v obecné rovině souhlasil. Ze zdravotního postižení posuzovaného nevyplývá nutnost dodržování zvláštního režimu, kdy by odbornými lékaři bylo zakázáno vstávání či usedání, stoj, zaujímání poloh, chůze krok za krokem /i po nerovném terénu), chůze po schodech či používání dopravních prostředků včetně bariérových. Posuzovaný dlouhodobě zvládá chůzi bez pomůcek, ev. používá trekové hole, absolvuje rehabilitace i lázeňskou léčbu, při níž musí být schopen zvládat běžné pohybové aktivity, běžnou orientaci. Vzhledem k tomu, že PK MPSV je žádána o vypracování posudku ve věci žádosti o příspěvek na mobilitu, kdy se hodnotí schopnost zvládání základních životních potřeb mobilita a orientace, není oprávněna, v rámci tohoto posouzení, hodnotit schopnost posuzovaného zvládat další základní životní potřeby. Celkové resumé posudkového hodnocení konstatovalo, že zdravotní stav není dlouhodobě nepříznivý ve smyslu ust. § 3 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb., ve vztahu k základním životním potřebám v oblasti mobility a orientace. Nejde o osobu, která není ve smyslu ust. § 6 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb., ve znění účinném do dne 31. 12. 2013 schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, uvedené v ust. § 9 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb. Ve spise je dále založeno podání zmocněnce posuzovaného ze dne 12. 6. 2015 označené jako „ omluva za neúčast při jednání u posudkové komise, návrh na provedení dokazování.“ Po vypracování citovaného posudku byl žalobce přípisem žalovaného ze dne 23. 6. 2015 vyrozuměn o pokračování řízení i o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (ust. § 36 odst. 3 správního řádu) v pětidenní lhůtě. Této možnosti žalobce využil a prostřednictvím obecného zmocněnce byl s ním sepsán protokol o ústním jednání dne 26. 6. 2015, kdy převzal i kopii citovaného posudku. V rámci protokolu o ústním jednání ze dne 26. 6. 2015 požádal zmocněnec žalobce o prodloužení lhůty pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí do dne 3. 7. 2015, navržený termín odvolací orgán respektoval. Ve spise je dále evidováno podání žalobce ze dne 3. 7. 2015 označené jako „vyjádření k posudku, návrh na dokazování, žádost o rychlé vyřízení věci, poučení, vyčíslení nákladů řízení“. Vzhledem k obsahu tohoto vyjádření obrátil se žalovaný opětovně na posudkovou komisi s požadavkem o vypracování doplňujícího posouzení zdravotního stavu jmenovaného pro účely příspěvku na mobilitu s přihlédnutím k připojenému jeho písemnému podání. Posudková komise, která zasedala dne 17. 7. 2015, za opakované účasti lékaře specialisty z oboru ortopedie měla k dispozici podkladovou dokumentaci MPSV, oddělení odvolání a správní agendy, Zlínský kraj včetně rozhodnutí a odvolání, spis PK MPSV ČR Brno včetně záznamu o jednání, odborných nálezů a k současnému řízení nově doložené vyjádření zmocněnce účastníka řízení k obsahu posudku PK MPSV ze dne 18. 6. 2015 a jeho náležitostem, návrh na dokazování, žádost o urychlené vyřízení, poučení, omluvu za neúčast u jednání posudkové komise ze dne 12. 6. 2015, prohlášení ze dne 12. 6. 2015, doporučený režim ze dne 13. 4. 2015 odsouhlasený dne 13. 4. 2015 praktickým lékařem MUDr. K. Znovu zhodnocením podkladové a zdravotní dokumentace včetně nálezů doložených k jednání dne 18. 6. 2015 a ze dne 3. 7. 2015 konstatovala, že nově doložené, velmi obsažné vyjádření zmocněnce obsahuje námitky, které z větší části byly předmětem již dříve dokládaných sdělení, vyjádření, prohlášení a ke kterým se vyjádřila již PK MPSV při jednání dne 18. 6. 2015. O složení posudkové komise rozhoduje ze zákona předseda posudkové komise, jehož odbornost není povinností uvádět. Námitky týkající se např. citace nálezů, formální stránky posudku apod. považuje PK MPSV pro výsledek posouzení za irelevantní. PK MPSV se nebude vyjadřovat k déle řízení ani námitkám, ve kterých jsou napadány formulace týkající se např. hodnocení bolestí či listiny s názvem „doporučený nařízený režim …,“ které byly použity v posudkovém zhodnocení dne 18. 6. 2015. PK MPSV nemá i nadále potřebu dalšího dokazování, které je opakovaně navrhováno, neboť mezi lékařskými nálezy nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr, a to ani doplněním odborného lékařského vyšetření ani vyžadováním vyjádření ošetřujících lékařů či jiným způsobem, jak již uvedla PK i při jednání dne 18. 6. 2015. Na podkladě tohoto zhodnocení PK konstatuje, že při dnešním jednání nebyly zjištěny nové posudkově významné skutečnosti, které by PK nebyly známé a nebyly zhodnoceny již při jednání 18. 6. 2015, nebyla zjištěna žádná těžká porucha funkce, která by mohla být podkladem pro změnu posudkového závěru ze dne 18. 6. 2015. PK MPSV v rámci posouzení zdravotního stavu pro účely příspěvku na mobilitu přísluší zhodnocení dopadu funkčních poruch, vyplývajících ze zdravotních postižení posuzovaného, na schopnost zvládání základních životních potřeb v oblasti mobility a orientace. Veškerá vysvětlení, proč nebyla uznána neschopnost posuzovaného zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility či orientace, byla uvedena již v posudkovém zhodnocení ze dne 18. 6. 2015. PK MPSV nemá důvod zlehčovat zdravotní potíže posuzovaného, nicméně je povinna posuzovat zdravotní stav v souladu s platnými právními předpisy. PK MPSV vyhodnotila skutečnosti, které vedly k požadavku na doplnění posudku a neshledala důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru ze dne 18. 6. 2015. Opětovně byl zmocněnec žalobce vyrozuměn o pokračování v řízení a o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (ust. § 36 odst. 3 správního řádu) přípisem ze dne 20. 7. 2015. Z protokolu o ústním jednání ze dne 24. 7. 2015 vyplývá, že mu byla předána kopie doplňujícího posudku posudkové komise ze dne 17. 7. 2015, dále poskytnuta lhůta pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí do dne 31. 7. 2015. Ve spise je vedeno jeho vyjádření ze dne 10. 7. 2015 označené jako „omluva za neúčast u jednání u posudkové komise, návrh na provedení dokazování“. Dne 31. 7. 2015 doložil žalovanému písemné vyjádření, v němž mj. namítl podjatost předsedy komise. Předmětná záležitost byla předložena posudkové komisi, která usnesením, jež nabylo právní moci dne 1. 10. 2015, rozhodla tak, že předsedkyně komise MUDr. I. R. nebyla jako úřední osoba z projednání této věci vyloučena. Dne 13. 10. 2015 opětovně zasedala posudková komise s posudkovou lékařkou MUDr. I. R. za účasti odborného lékaře neurologa. Účastník řízení nebyl k jednání zván, posudková komise jednala v jeho nepřítomnosti. Opakovaně byla prostudována podkladová a zdravotní dokumentace včetně doložených podkladů, byly znovu zhodnoceny nálezy doložené k jednání dne 18. 6. 2015 a 17. 7. 2015 s ohledem na požadavek žadatele a zohledněno další jeho vyjádření. Posudková komise po novém vyhodnocení opětovně konstatovala, že nebyly zjištěny nové posudkově významné skutečnosti, které by PK nebyly známé a nebyly zhodnoceny již při dřívějších jednáních, které by mohly být podkladem pro změnu posudkových závěrů ze dne 18. 6. 2015 a 17. 7. 2015. K námitkám stran formálních náležitostí posudků, procesních informací a výpisů z lékařských nálezů v posudcích z předchozích jednání, apod. – PK MPSV je toho názoru, že posudky obsahují všechny potřebné podstatné informace, včetně výstižné citace posudkově významných lékařských nálezů. K námitkám stran posouzení zdravotního stavu posuzovaného – PK MPSV nemá zájem při hodnocení nikterak zlehčovat subjektivní potíže posuzovaného, včetně bolestí, nicméně ve zdravotním stavu posuzovaného není, jak již bylo uvedeno v předchozích posudkových zhodnoceních, přítomna žádná těžká či úplná porucha funkčních schopností, která by mu znemožňovala při využívání zachovaných potenciálů a kompetencí, využívání dostupných pomůcek, vybavení domácnosti, veřejných prostor, zdravotnických prostředků – facilitátorů, náhradních způsobů zvládat základní životní potřebu v oblasti mobility či orientace. V předchozích posudkových hodnoceních se PK MPSV také vyjádřila i k opakovaně namítanému doporučenému léčebnému režimu. PK MPSV ČR tedy trvá na posudkových zhodnoceních a závěrech z 18. 6. 2015 a 17. 7. 2015. Žalovaný poskytl žalobci možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí, této možnosti zmocněnec žalobce využil, dne 23. 10. 2015 byl s ním sepsán protokol o ústním jednání, byla mu předána k dispozici kopie posudku PK ze dne 13. 10. 2015 a poskytnuta lhůta do dne 30. 10. 2015 k vyjádření k posudku. Dne 30. 10. 2015 bylo předloženo žalovanému vyjádření zmocněnce žalobce mj. i s požadavkem o urychlení odvolacího řízení. Nové lékařské zprávy doloženy nebyly. Žalovaný doznal, že důkazní řízení je celistvé, ukončené, pro rozhodnutí ve věci samé byly opatřeny dostatečné podklady, a proto ve věci rozhodl dne 5. 11. 2015, č. j. MPSV-UM/9240/15/9S-ZLK, sp. zn. SZ/1271/2013/4S-ZLK, rozhodnutí je předmětem soudního přezkumu. Právní posouzení: Žaloba byla podána včas (ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobami oprávněnými (ust. § 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (ust. § 65, § 68, § 70 s.ř.s.). O žalobě krajský soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s., ve věci rozhodl bez jednání, krajský soud neshledal v posuzované věci nařízení jednání jako nezbytné. Napadené rozhodnutí přezkoumal v řízení podle prvního dílu Hlavy II s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a ust. § 75 odst. 2 věty první s.ř.s., vycházel ze skutkového a právního stavu zjištěného k datu vydání napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, přičemž se řídil následujícími úvahami: Podmínky nároku na příspěvek na mobilitu stanoví § 6 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, dle kterého nárok na příspěvek má osoba starší 1 roku, která není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, opakovaně se v kalendářním měsíci dopravuje nebo je dopravována a nejsou jí poskytovány pobytové sociální služby podle zákona o sociálních službách v domově pro osoby se zdravotním postižením, v domově pro seniory, v domově se zvláštním režimem nebo ve zdravotnickém zařízení ústavní péče. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb. se schopnost osoby zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace pro nárok na příspěvek na mobilitu posuzuje podle zákona o sociálních službách stejným způsobem jako pro účely příspěvku na péči. Podle ust. § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je podle ust. § 3 písm. c) zákona o sociálních službách stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než jeden rok a který omezuje funkční schopnost nutné pro zvládání základních životních potřeb. Podle ust. § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení podle ust. § 9 odst. 6 zákona o sociálních službách stanoví prováděcí právní předpis, kterým je vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Za schopnost zvládat základní životní potřebu mobilita se podle písm. a) přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových. Za schopnost zvládat základní životní potřebu orientace se podle písm. b) přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. Schopnost zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility a orientace pro účely řízení ve věci příspěvku na mobilitu podle ust. § 25 odst. 2 a ust. § 28 odst. 2 zákona o sociálních službách posuzuje na základě žádosti správního orgánu prvního stupně příslušný orgán Okresní správy sociálního zabezpečení, v odvolacím řízení potom Ministerstvo práce a sociálních věcí, které má pro tento účel zřízeny, resp. využívá, posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). Posudková komise MPSV při posouzení zdravotního stavu zpracovává posudek ve formě kvalifikovaného podkladu pro rozhodnutí, v němž je dokumentován proces pořízení posudku, posudkový závěr a jeho odůvodnění. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 3. 2. 2010, č. j. 3 Ads 77/2009-60, dostupný na www.nssoud.cz, jehož předmětem sice bylo řízení ve věci příspěvku na péči, ale jehož závěry jsou aplikovatelné i pro účely řízení ve věci příspěvku na mobilitu), na posudek závislosti osoby na péči je třeba nahlížet jako na kterýkoli jiný důkazní prostředek, neboť se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoli odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení a tudíž i správnost posudků z hlediska jejich úplnosti a přesvědčivosti (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, č. j. 6 Ads 143/2009-60, dále také rozsudek ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ads 48/2009-104, dostupné na www.nssoud.cz). Jinak řečeno, správní orgán nemůže bez dalšího převzít závěr posudkové komise jako pravdivý, aniž by se úplností a přesvědčivostí jejího posouzení zabýval. Základním předpokladem pro to, aby správní orgán mohl vyhodnotit přesvědčivost a úplnost předloženého posudku, je přezkoumatelnost posudku vzhledem k jeho zákonem stanoveným podkladům vymezeným v § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách (které platí jak pro posudek v prvoinstančním, tak i v odvolacím řízení). Správní orgán musí vycházet z posudku, který obsahuje nejen výrok, ale který musí být řádně a přesvědčivě odůvodněn s odkazem na doložený nález ošetřujícího lékaře, výsledek sociálního šetření, výsledek funkčních vyšetření a výsledek vlastního vyšetření posuzujícího lékaře (srov. rozsudek ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 50/2009-63, dostupný na www.nssoud.cz). K závěrům o úplnosti a přesvědčivosti posudku správní orgán tedy může dospět jen tehdy, pokud se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především pak s těmi, které účastník řízení namítá. Z geneze posouzení nároku žalobce na příspěvek na mobilitu je zřejmo, že žalovaný vázán právním názorem zdejšího soudu vysloveným v rozsudku ze dne 5. 1. 2015, č. j. 22 A 65/2014-118, znovu vyhodnotil, zda posuzovaný splňuje nárok na příspěvek na mobilitu či nikoliv. Příspěvek na mobilitu je jednou z dávek určených osobám se zdravotním postižením ke zmírnění sociálních důsledků jejich zdravotního postižení a k podpoře jejich sociálního začleňování. Z citace výše uvedených právních ustanovení zákona č. 329/2011 Sb., v platném znění, se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Primárním kritériem tohoto hodnocení je tedy existence dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu trvajícího podle poznatků lékařské vědy déle než 1 rok, a který omezuje funkční schopnost nutnou pro zvládání základních životních potřeb. Teprve následně při existenci této nezbytně nutné základní právní podmínky, tj. dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, lze přistoupit ke zjištění druhé zákonné podmínky, tj. posuzování schopnosti zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, přičemž se hodnotí: a) tělesné struktury a b) tělesné funkce duševní, mentální, smyslové, oběhové, dechové, hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zažívací, vylučovací, neuromuskuloskeletální, včetně hrubé a jemné motoriky a funkce hlasu, řeči a kůže, a to ve vztahu k rozsahu a tíži funkčních schopností. Za neschopnost zvládání uvedených dvou základních životních potřeb, tj. mobility nebo orientace se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se přitom rozumí přijatelně kvalitní a přiměřené spolehlivé zvládání životní potřeby. Základním principem hodnocení schopnosti zvládat uvedené 2 základní životní potřeby je hodnocení funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby podle aktivit vyjmenovaných v příloze č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., ve znění vyhlášky č. 391/2011 Sb. tzn., že závislost v těchto životních potřebách lze stanovit až v době, kdy zdravotní stav a funkční schopnosti jsou ustálené a je zřejmé, že podle poznatků lékařské vědy nelze očekávat, že dalšími léčebnými a rehabilitačními opatřeními a prostředky dojde ke zlepšení nebo obnovení funkčních schopností. Za schopnost mobility se považuje stav vymezený podle přílohy č. 1 písm. a) vyhlášky č. 505/2006 Sb., v platném znění. Za neschopnost mobility se nepovažuje chůze, kterou je osoba schopna zvládnout každodenní pohyb po bytě, třeba s přidržováním se nábytku, mimo byt a mimo bydliště za pomoci opěrných pomůcek, tj. hůlek, francouzských holí a berlí. Zvládnutí chůze v nízkém chodítku mimo byt lze považovat za schopnost mobility. Za neschopnost mobility se však považuje pohyblivost s odkázaností na invalidní vozík, pokud není vozík pro invalidy používán, výjimečně (např. pouze při delších výletech) nebo pouze při zhoršení zdravotního stavu. K neschopnosti mobility mohou vést těžká postižení až úplná ztráta funkce obou dolních končetin na podkladě vrozených nebo získaných vad, bez ohledu na etiologii. Plegie znamená, že není přítomna motorická ani senzorická funkce, případně zachována nekompletní senzorická funkce, svalová síla 0 až 1 a tento funkční nález musí být prokázán na dvou končetinách; občan bývá pro své zdravotní postižení zpravidla odkázán na použití invalidního vozíku. Z interních onemocnění mohou výjimečně k této neschopnosti vést těžká (terminální) stadia onemocnění, při kterých fyzická osoba pozbývá schopnost samostatného života, např. globální, srdeční nebo dechová nedostatečnost. Ve výjimečných případech mohou k neschopnosti mobility vést poruchy růstu, které jsou doprovázeny podstatným omezením pohyblivosti. Za schopnost orientace se považuje stav vymezený v příloze č. 1 písm. b) vyhlášky č. 505/2006 Sb., v platném znění. Za neschopnost orientace se považuje např. stav, kdy osoba není schopna se orientovat po bytě, mimo byt a mimo bydliště (dům, obydlí), rozpoznávat jiné osoby. Samotná ztráta orientace v čase, pokud není trvalá a každodenní, neznamená neschopnost zvládat tuto životní potřebu. K neschopnosti orientace může vést oboustranná praktická nebo úplná hluchota, praktická nebo úplná slepota, hluchoslepota, pokud ani za pomoci zdravotnických pomůcek neumožňuje provádět běžné denní aktivity. K této neschopnosti vede také např. střední, těžká a hluboká mentální retardace, dále středně těžká a těžká demence nebo těžké psychické postižení s prokazatelnými dlouhodobými těžkými poruchami orientace. Na základě takto vymezeného právního režimu posuzoval soud odůvodněnost žalobcova nároku s přihlédnutím k uplatněným žalobním bodům. Posuzovaný je osoba ve věku 65 let, na základě vyhodnocení lékařských zpráv je postižen dlouhodobým chronickým vertebrogenním algickým syndromem víceetážovým, v objektivním nálezu je dlouhodobě popisována porucha statodynamiky páteře s intermitentním ztužením paravertebrálního svalstva, nejde však o těžkou poruchu funkce celé páteře, která by znemožňovala zvládání běžných pohybových aktivit. Funkční omezení pohybového aparátu bylo podrobně popsáno v posudcích PK MPSV ČR, zejména posudku ze dne 18. 6. 2015. Lze připustit, že zdravotní indispozice jmenovaného do jisté míry omezuje v pohybových aktivitách, nicméně hodnocený zdravotní stav neodpovídá kritériím ust. § 3 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., v platném znění, ve vztahu k základním životním potřebám v oblasti mobility a orientace, neboť byť zdravotní postižení posuzovaného jsou z medicínského hlediska dlouhodobé, funkční poruchy vyplývající ze zjištěného a popsaného zdravotního stavu nedosahují stupně těžkých nebo úplných poruch, které by mu bránily zvládat základní životní potřeby v těchto dvou oblastech v přiměřeném standardu. Soud neměl důvodu zpochybnit hodnocení posudkové komise, která ve všech posudcích, tj. ze dne 18. 6., 17. 7. a 13. 10. 2015 setrvala na shodném posudkovém závěru, který se jevil soudu být přesvědčivý, objektivní a vyčerpávající. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že v daném případě, tak jak již shora uvedeno, se jednalo o nárok na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, k němuž je třeba posudkové stanovisko tzn., že rozhodnutí žalovaného i právní úvaha soudu závisí především na odborném, lékařském posouzení. Ministerstvo práce a sociálních věcí jako orgán sociálního zabezpečení posuzuje zdravotní stav občanů ve věcech odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění). Posudkové komise MPSV jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu, ale jsou i povinny zaujmout posudkový závěr k uplatňované dávce, v daném případě k nároku na příspěvek na mobilitu. Tyto posudky hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásah upravených ust. § 77 odst. 2 s.ř.s. Přitom však takový posudek, který zcela splňuje požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti bývá zpravidla důkazem ve věcech stěžejním. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti, který je kladen na posudky posudkových komisí, spočívá v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především však s těmi, které namítá účastník uplatňující uvedený nárok, jakož i v tom, zda podaný posudek obsahuje náležité zdůvodnění svého posudkového závěru tak, aby byl tento závěr přesvědčivý i pro soud, který nemá ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení uplatňovaného nároku závisí. Tak také bylo v posuzované věci postupováno poté, co v rozsudku ze dne 5. 1. 2015, č. j. 22 A 65/2014-118 vytkl zdejší soud žalovanému shora citované vady řízení. Žalobce sice popisuje subjektivní potíže, tyto však nejsou-li objektivizovány z hlediska medicínského, nemohou být zhodnoceny, neboť objektivní nález nekoreluje u posuzovaného s klinickými projevy, resp. se subjektivně udávanými potížemi. Proti těmto závěrům, z nichž posudková komise MPSV opakovaně vycházela a jejichž obraz bezrozporně doplňují i výsledky odborných vyšetření posuzovaného, žalobce nepřináší krom svého subjektivního vnímání vlastních potíží žádných uchopitelných námitek. Posudková rozvaha vycházela výhradně z objektivně zjištěného zdravotního stavu. Soud má za to, že žalovaný dostatečně reflektoval na řadu žalobcových podání, taktéž i odvolací námitky. Z posudkového zhodnocení PK MPSV ČR v Brně vyplývá, že byť u žalobce byla zjištěna porucha statodynamiky páteře, na končetinách není dokumentováno těžké omezení funkce, ani ztráta funkce, není dokumentováno těžké omezení hybnosti kloubů, ani těžké paretické postižení či plegie – na dolních končetinách je obraz spastické paraparézy akcentované akrálně, vázne stoj a chůze po patách a špičkách. Chůze je kulhavá, pravá dolní končetina téměř extendovaná téměř spastická bez odvíjení nohy, stojí s mírnou anteflexí trupu, chodí při delší chůzi s trekovými holemi, jinak bez opory, do schodů zvládá, ze schodů s oporou a přísunem. Pokud se týká oblasti orientace, nebylo zjištěno mentální postižení, pro intermitentní neurastenické stesky je intermitentně předepisována medikace, není přítomno těžké postižení zraku či sluchu. Ze zdravotního postižení posuzovaného nevyplývá nutnost dodržování zvláštního režimu, kdy by odbornými lékaři bylo zakázáno vstávání či usedání, stoj, zaujímání poloh, chůze krok za krokem (i po nerovném terénu), chůze po schodech či používání dopravních prostředků včetně bariérových. Na základě shora uvedeného soud uzavírá, že žalovaný se v průběhu odvolacího řízení správně v souladu s ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění, obrátil na PK MPSV ČR, posudková komise postupovala v souladu s ust. § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách, když při vypracování posudků vycházela jak z výsledků sociálního šetření, tak ze zdravotního stavu žalobce doloženého nálezy ošetřujících lékařů. Posudková komise s odkazem na doloženou zdravotní dokumentaci ve všech posudcích řádně a přezkoumatelně odůvodnila závěr, že v případě žalobce se nejedná o osobu, která není ve smyslu ust. § 6 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb., ve znění účinném do dne 31. 12. 2013 schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace uvedené v ust. § 9 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb. Zdravotní stav nebyl hodnocen jako dlouhodobě nepříznivý ve smyslu ust. § 3 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., v platném znění, ve vztahu k základním životním potřebám v oblasti mobility a orientace. Pokud se týká žalobcovy námitky vztahující se ke složení posudkové komise MPSV ČR v Brně dne 17. 7. a 13. 10. 2015, tzn. posudkové komise se shodným sídlem tak, jak v případě posouzení dne 18. 6. 2015, pak nutno zdůraznit, že o složení posudkové komise rozhoduje výlučně předseda příslušné posudkové komise. Otázka podjatosti žalobce vůči PK MPSV ČR byla již pravomocně vyřešena v rámci správního řízení. Optikou shora uvedeného náhledu i na základě nastoleného právního režimu soud dospěl k závěru, že nebylo shledáno pochybení ze strany žalovaného po stránce skutkové i právní. Dle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. proto žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, nárok na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení nemá a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřednické činnosti nevznikly.

Poučení