22 Ad 106/2014 - 78
Právní věta
Zákaz plnění mobilních tlakových nádob zkapalněnými ropnými plyny upravený § 5 odst. 5 zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot, se váže na prodej a výdej pohonných hmot, nikoliv na kontrolní činnost orgánů státní kontroly, která se řídí § 7 téhož zákona.
Citované zákony (10)
- soudní řád správní, 150/2002 Sb. — § 60 § 75 odst. 1 § 75 odst. 2 § 78 odst. 7
- o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), 311/2006 Sb. — § 3 odst. 1 § 5 odst. 5
- Vyhláška o požadavcích na pohonné hmoty, o způsobu sledování a monitorování složení a jakosti pohonných hmot a o jejich evidenci (vyhláška o jakosti a evidenci pohonných hmot), 133/2010 Sb. — § 4 odst. 2 § 4 odst. 3 § 7 odst. 2
- o kontrole (kontrolní řád), 255/2012 Sb. — § 6 odst. 2
Rubrum
Zákaz plnění mobilních tlakových nádob zkapalněnými ropnými plyny upravený § 5 odst. 5 zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot, se váže na prodej a výdej pohonných hmot, nikoliv na kontrolní činnost orgánů státní kontroly, která se řídí § 7 téhož zákona.
Výrok
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. v právní věci žalobce KARAVTO s.r.o., se sídlem v Praze 2-Novém Městě, Vyšehradská 1349/2, zastoupeného Ing. R. N., bytem P., Č. D. 2396/15, proti žalovanému České obchodní inspekci, ústřednímu inspektorátu, se sídlem v Praze 2, Štěpánská 15, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6.10.2014 č.j. ČOI 97950/14/O-100/4000/14/Ad/Št, ve věci pokuty za správní delikt, takto:
Odůvodnění
I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení
Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6.10.2014 č.j. ČOI 97950/14/O-100/4000/14/Ad/Št, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Moravskoslezského a Olomouckého ze dne 20.8.2014 č.j. 91338/14/4000, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 200.000 Kč pro porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění (dále jen zákon o pohonných hmotách). V podané žalobě žalobce namítl tyto žalobní body: 1) Žalobce vznesl námitky již proti zahájení správního řízení, k němuž došlo po opravách správním orgánem. Podle žalobce, pokud u subjektu, který kontrolu provádí, dojde k opakovaným chybám, svědčí to o jeho špatné práci. 2) Vzorky motorového paliva LPG pro pohon (dále jen odebrané vzorky) byly odebrány do mobilních vzorkovnic v rozporu se zněním § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách, podle kterého je na čerpací stanici zakázáno plnění mobilních tlakových nádob s kapalnými ropnými plyny, s výjimkou čerpání zkapalněných ropných plynů do pevně zabudovaných palivových nádrží motorových vozidel. Důvodová zpráva k tomuto ust. zákona zdůrazňuje bezpečnostní důvody této právní úpravy. Podle žalobce zákaz platí pro všechny subjekty bez výjimky. Tím, že pracovníci obchodní společnosti SGS Czech Republic s.r.o., která pro správní orgán odběr vzorků a jeho rozbor prováděla, odebírali vzorky za porušení označeného zákonného ustanovení i bezpečnostních předpisů, vystavili žalobce i motoristy, kteří se v té době u čerpací stanice nacházeli, neúměrným bezpečnostním rizikům. 3) Vzorek byl odebrán v rozporu s vyhl. č. 133/2010 Sb., o požadavcích na pohonné hmoty, o způsobu sledování a monitorování složení a jakosti pohonných hmot a o jejich evidenci (vyhl. o jakosti a evidenci pohonných hmot), v platném znění (dále jen vyhl. č. 133/2010 Sb.). Podle ust. § 4 odst. 4 této vyhlášky musí odběr vzorků odpovídat příslušné České technické normě, kterou je ČSN EN 4257 Zkapalněné ropné plyny-Vzorkování. Norma stanoví, že vzorkování LPG se uskutečňuje z nádrží, nikoli z výdejních stojanů, z nichž však odběry v tomto případě probíhaly. Žalovaný argumentuje tím, že odběry probíhaly dle standardizovaného operačního postupu SOP č. 98 zpracovaného obchodní společností SGS Czech Republic s.r.o. a akreditovaného Českým institutem pro akreditaci o.p.s. Tyto subjekty však nerespektovaly, že odběr vzorků musí být učiněn z nádrže, jak stanoví shora uvedená technická norma. Žalovaný si přizpůsobil označenou technickou normu k obrazu svému a porušil tím právní předpisy. Žalobce poukázal v této souvislosti na čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. 4) Kontrolními pracovníky byl porušen také § 4 odst. 3 písm. f) vyhl. č. 133/2010 Sb., podle kterého protokol o odběru vzorků musí obsahovat mimo jiné náležitosti také „č. pečeti“, což však předmětné protokoly neobsahují. Nelze vyloučit neoprávněnou manipulaci s odebranými vzorky. 5) U odebraných vzorků došlo k odběru pouze 1 vzorku, zatímco u kapalných vzorků jsou odebírány vzorky 2. Žalobce tak neměl možnost nechat provést arbitrážní rozbor u nezávislého akreditovaného subjektu. 6) Pracovníci firmy SGS Czech Republic s.r.o. odebírající vzorky jako externí osoby by měly disponovat pověřením pro přizvanou osobu podle ust. § 6 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), v platném znění (dále jen zákon č. 255/2012). V protokolech o kontrole ani v úředních záznamech však není pověření zmiňováno. Žalovaný argumentoval tím, že postavení pracovníků SGS Czech Republic s.r.o. vychází ze smlouvy o kontrolní činnosti uzavřené mezi Českou obchodní inspekcí a jmenovanou společností ze dne 3.5.2013. Podle žalobce je takový způsob pověření nedostatečný. Z uvedeného žalobce dovodil, že osoby provádějící faktickou kontrolu pověření neměly. 7) Závěry žalovaného uvedené v napadeném rozhodnutí, že „síra ve zvýšeném obsahu negativně působí tak, že… vede k ucpání filtrů a ke zhoršení emisí ze spalování. Je zde tedy i negativní vliv na životní prostředí...“ jsou irelevantní, protože žalovaný neměřil emise. Žalobce netvrdí, že síra nepoškozuje motor, ale v současné době žalobce provádí vlastní šetření v oblasti měření emisí z motoru, který použil palivo se zvýšeným obsahem síry a z něj vyplývá, že ani použití paliva se zvýšeným obsahem síry neznečišťuje významně životní prostředí. Žalobce uvedl, že výsledky tohoto šetření předloží soudu. Dále žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že „síra ve zvýšeném obsahu negativně působí tak, nesnižuje účinnost katalyzátoru, způsobuje problémy v regulačním systému palivové soustavy a vede k ucpání filtru… „ Také toto tvrzení je podle žalobce nerelevantní a nepodložené. Žalobce uvedl, že provádí průzkum u renovovaných autoservisů na Ostravsku, kde provozuje své čerpací stanice, do jaké míry tyto autoservisy zaznamenaly množství problémů na vozidle, které specifikoval žalovaný. Získané výsledky zašle žalobce soudu. 8) Žalobce tvrdí, že sice porušil normu o množství síry, nicméně potencionální škoda neodpovídá výši pokuty uložené správním orgánem. Nikdo neprokázal, že ve vozidlech na plyn byla způsobena škoda uváděná žalovaným, ať materiální či finanční. Výše uložené pokuty je nemravná a rdousící, přitom by měla mít hlavně výchovný charakter. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobními námitkami se již zabýval jak správní orgán I. stupně, tak žalovaný. K žalobnímu bodu 1) žalovaný uvedl, že chyba v protokolu byla pouze administrativním nedopatřením, které bylo opraveno dodatkem k protokolu o kontrole ze dne 20.2.2014, s nímž byl žalobce obeznámen. Při vyhotovování zkušebního protokolu bylo chybně uvedeno, že akreditovaný odběr vzorku probíhal podle SOP 97 (ČSN EN ISO 3170), namísto správného postupu SOP 98 (ČSN EN ISO 4257). Z úředního záznamu ze dne 8.1.2014 je zcela zřejmé, že odběr vzorku byl fakticky proveden podle správné normy. Jednalo se o chybu, která ale nemůže vzbuzovat pochybnosti o správnosti postupu kontrolního orgánu. K žalobnímu bodu 2) a 3) žalovaný uvedl, že odběr vzorků LPG proběhl zcela v souladu s platnými právními předpisy a technickými normami. Ustanovení § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách se nevztahuje k odebírání vzorků pro účely kontroly jakosti pohonných hmot, ale k prodeji a výdeji pohonných hmot, jimiž však odběry kontrolních vzorků nejsou. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona o pohonných hmotách je Česká obchodní inspekce oprávněna kontrolovat složení a jakost pohonných hmot u výrobce, distributora, dovozce, vývozce a u provozovatele čerpací stanice, a to i během přepravy, dále je oprávněna sledovat a monitorovat složení a jakost pohonných hmot v souladu s prováděcím předpisem, vydaným podle ust. § 3 odst. 4 zákona o pohonných hmotách, jímž je vyhláška 133/2010 Sb. Podle ustanovení § 4 odst. 1 a 2 této vyhlášky se jakost a složení pohonných hmot provádí pomocí rozborů odebraných vzorků, přičemž odběr vzorků musí odpovídat příslušné technické normě. Při odběru vzorků LPG je postupováno podle technické normy ČSN EN 2457, která byla přizpůsobena podmínkám odebírání vzorků zkapalněných plynů na čerpacích stanicích standardizovaným operačním postupem č. 98 akreditovaným Českým institutem pro akreditaci. Žalovaný nepopírá, že se označená norma věnuje postupu při odběru LPG s velkoobjemových kontejnerů. Právě proto byl akreditován standardizovaný operační postup č. 98, který upravuje odběr vzorků LPG z výdejních stojanů na čerpacích stanicích. Odběr je prováděn proškolenými zaměstnanci společnosti SGS Czech Republic s.r.o. do přenosných vzorkovnic, které jsou k tomuto účelu určeny. Podle ust. § 3 odst. 1 zákona o pohonných hmotách je možné prodávat nebo vydávat pohonné hmoty pouze tehdy, pokud splňují požadavky stanovené prováděcím právním předpisem, zvláštními právními předpisy a českými technickými normami. Aby žalovaný mohl naplnit svá zákonná oprávnění, musí mít možnost činit odběry vzorků pohonných hmot a možnost nechat provádět jejich rozbory. Výklad zákona, který uvádí žalobce, by takovou možnost nedával. V případě LPG bylo nutné postup daný technickou normou přizpůsobit odběrům vzorků z výdejních stojanů na čerpacích stanicích k čemuž došlo řádně akreditovaným standardizovaným operačním postupem. K žalobnímu bodu 4) žalovaný uvedl, že odebraný vzorek byl řádně označen tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jinými vzorky. Vzorkovnice byla opatřena identifikačním štítkem s pořadovým číslem vzorku. K odebranému vzorku byl sepsán protokol o odběru vzorku, jehož stejnopis byl ponechán na čerpací stanici a následně zaslán spolu s úředním záznamem žalobci prostřednictvím datové schránky. Protokol o odběru vzorku je opatřen číslem, je zde uvedeno číslo vzorku, datum, čas a místo odběru a další údaje vyžadované § 4 odst. 3 vyhlášky č. 133/2010 Sb. Žalovaný má za to, že odebraný vzorek byl označen a zajištěn bezpečnostním štítkem dostatečně, aby s ním nemohlo být manipulováno. K dalšímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že žádný právní předpis neukládá správnímu orgánu, aby byly pořizovány dva vzorky, a to s ohledem na náročnost odběru vzorků LPG. Odběr kapalných pohonných hmot (motorová nafta, benzín) probíhá odlišným způsobem, kdy postup při vzorkování je výrazně jednodušší a nevyžaduje se účast přizvané osoby. Odběr vzorků LPG provádí přizvaná osoba do speciálních tlakových vzorkovnic. Z objektivně odůvodnitelného důvodu, jímž je složitější technika odběru, lze nepřistoupit k tomu, aby bylo prodejcům nabídnuto odebrání kontravzorku. Tím však není nijak odňato právo namítat výsledky kontroly a nechat si udělat vlastní rozbor LPG pro účely zpochybnění výsledku kontroly správního orgánu. K žalobnímu bodu 6) žalovaný uvedl, že nepředložení pověření přizvaných osob k provedení kontroly bylo formální chybou, která však podle žalovaného neměla za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť zaměstnanci společnosti SGS Czech Republic s.r.o. se kontroly účastnili na základě smlouvy o kontrolní činnosti ze dne 3.5.2013, z níž jsou zřejmé úkoly zaměstnanců společnosti účastnících se kontroly v postavení přizvané osoby. K žalobnímu bodu 7) žalovaný uvedl, že negativní následky hrozí zejména při dlouhodobějším užívání nejakostního paliva. Správní orgány ve svých rozhodnutích shrnuly, jaké negativní následky mohou při prodeji LPG se zvýšeným obsahem síry nastat. Skutečnost, že se renomované autoservisy nesetkaly se závadou způsobenou nekvalitním LPG, neznamená, že k uvedeným následkům nemohlo nebo nemůže dojít. Daný správní delikt je deliktem ohrožovacím, takže postačuje ohrožení právem chráněného zájmu a škodlivý následek nemusí nutně nastat. K poslednímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že výše uložené pokuty odpovídá okolnostem daného případu a pokutám ukládaným v obdobných či shodných případech. Odkázal přitom na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s.ř.s.) a byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (ust. § 75 odst. 2 s.ř.s.). Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že v provozovně žalobce-čerpací stanici LPG, Kunčičky u Bašky byla ve dnech 8.1. a 10.1.2014 provedena kontrola požadavků na jakost a složení uvedené pohonné hmoty. Dle úředního záznamu kontrolu prováděli pracovníci ČOI, inspektorátu Moravskoslezského a Olomouckého a přizvaná odborně způsobilá osoba. Součástí spisu jsou také zkušební protokoly. Zkušební protokol č. 55203 byl změněn dodatkem k protokolu ze dne 20.2.2014 tak, že bylo uvedeno správné označení standardizovaného postupu SOP 98 (ČSN EN ISO 4257) místo nesprávného SOP 97 (ČSN EN ISO 3170). O opravě byl žalobce řádně vyrozuměn. Proti tomuto postupu podal žalobce námitky, o nichž bylo rozhodnuto sdělením ze dne 12.3.2014 tak, že jim nebylo vyhověno a byly zamítnuty. K další opravě nesprávnosti došlo dodatkem protokolu o kontrole ze dne 20.3.2014, jímž byla provedena oprava také 2. strany zkušebního protokolu a zaslána žalobci. Příkazem ze dne 10.4.2014 č.j. ČOI 31026/14/4000 byla žalobci uložena pokuta ve výši 200.000 Kč za správní delikt podle ust. § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pohonných hmotách. Proti tomuto příkazu podal žalobce odpor. V dalším řízení se žalobce vyjádřil k podkladům rozhodnutí podáním ze dne 16.5.2014. Dne 26.5.2014 pod č.j. ČOI 59193/14/4000 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, jímž žalobci uložil pokutu ve shodné výši 200.000 Kč za správní delikt podle § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pohonných hmotách, kterého se dopustil tím, že podle zjištění ze dnů 8.1. a 10.1.2014 v provozovně-čerpací stanici LPG, Kunčičky u Bašky společnost žalobce jako kontrolovaná osoba v postavení prodávajícího prodal dne 8.1.2014 motorové palivo, které nesplňuje požadavky na pohonné hmoty podle § 3 odst. 1 zákona o pohonných hmotách, tj. požadavky na jakost a složení stanovené prováděcím právním předpisem, zvláštními právními předpisy a českými technickými normami, neboť prodal motorové palivo LPG pro pohon, které nevyhovuje ve zkoušeném ukazateli jakosti kritériu síra (mg/kg), když zjištěná hodnota činila 109,6 mg/kg, přičemž je povolen obsah maximálně 60 mg/kg, tj. nevyhovuje limitním hodnotám ČSN EN 589+A1 (2012). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž bylo rozhodnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 3.7.2014 č.j. ČOI 64622/14/O100/4000/14/Ad/Št tak, že rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení. V dalším řízení nebylo nijak doplňováno dokazování, žalobce byl opět vyzván k vyjádření se k podkladům rozhodnutí, což učinil podáním ze dne 5.8.2014. Následně bylo vydáno rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 20.8.2014 č.j. ČOI 91338/14/4000, v němž správní orgán I. stupně rozhodl stejně jako v prvním případě. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného. První žalobní bod krajský soud důvodným neshledal. Shodně s žalovaným má za to, že byť došlo k opravám zkušebního protokolu, tyto opravy se týkaly pouze formální stránky (chybné uvedení technické normy a SOP), věcně se na výsledcích kontroly nic nezměnilo, což žalobce ani netvrdí. Žalobce rovněž neuvedl, jak byl těmito dodatečnými opravami nesprávností dotčen na svých právech, pouze vyjádřil pochybnost o kvalitě práce kontrolujících osob. Ani druhý žalobní bod krajský soud důvodným neshledal. Zákaz upravený v § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách, že je na čerpací stanici zakázáno plnění mobilních nádob zkapalněnými plyny se dle systematiky zákona o pohonných hmotách váže na „prodej a výdej pohonných hmot“. Pod tyto činnosti nelze podřadit provedení kontroly. Krajský soud je toho názoru, že kontrolní orgány provádějící kontrolní činnost ve smyslu § 7 zákona o pohonných hmotách a nikoliv nákup či tankování paliva ve smyslu § 5 odst. 5 téhož zákona nejsou subjekty, na které by se zákaz vztahoval. Obdobně judikovaly již např. Krajský soud v Českých Budějovicích (rozsudek ze dne 2.9.2015 č.j. 10A 133/2014-43) nebo Krajský soud v Brně (rozsudek ze dne 27.6.2016 č.j. 30A 80/2014-130). Úprava zvláštního postupu odběru při kontrolní činnosti je dána vyhláškou č. 133/2010. Ve třetím žalobním bodě namítl žalobce porušení vyhlášky č. 133/2010 Sb. v případě odběru vzorků, které byly odebrány z výdejních stojanů, ačkoliv dle § 4 odst. 2 vyhlášky postup při odběru musí odpovídat příslušné technické normě, tj. normě ČSN EN 4257, která upravuje, že stanovený postup je vhodný pro vzorkování z velkoobjemových kontejnerů. Vzhledem ke značné specializaci úkonu odběru vzorku LPG jej provedla přizvaná osoba, a to specializovaný pracovník společnosti SGS Czech Republic s.r.o. Tato společnost má pro odběry vzorků LPG akreditovaný standardizovaný postup SOP 98-Odběr vzorků plynných a zkapalněných paliv, který přizpůsobuje technickou normu odběru z výdejních stojanů. Žalobce tento postup zpochybnil tvrzením, že je v rozporu se zákonem o pohonných hmotách a také se samotnou vyhláškou 133/2010 Sb. Konkrétní nedostatky použitého postupu však blíže nespecifikoval. Krajský soud vyzval žalovaného k předložení příslušné technické normy a také standardizovaného operačního postupu č.
98. Z textu normy je seznatelné, že je vhodná pro vzorkování z velkoobjemových nádrží, na druhé straně však výslovně nezakazuje vzorkování např. z výdejních stojanů čerpací stanice. Norma vymezuje obecné požadavky na získání reprezentativních vzorků, bezpečností opatření, přístroje, které se k odběru používají, postup k přípravě a postup vlastního odběru. SOP č. 98 pak z této technické normy vychází a slouží výhradně k odběru vzorků plynných a zkapalněných paliv. Podle krajského soudu jsou tyto dokumenty v podstatě ve vzájemném souladu, když SOP č. 98 pouze vystihuje odlišnosti dané specifickým charakterem plynných a zkapalněných paliv. Vzhledem k těmto specifickým potřebám nemohl odběr probíhat přímo podle normy ČSN EN 4257, a proto proběhl podle standardizovaného postupu, který respektoval fyzikální vlastnosti odebíraného paliva, bezpečnost i postupy upravené technickou normou. O tom ostatně svědčí akreditace tohoto postupu Českým institutem pro akreditaci, která představuje garanci přizpůsobení normy konkrétním podmínkám. Je nepochybné, že standardizovaný postup z technické normy vycházel a toliko ji přizpůsobil konkrétním specifickým podmínkám. Krajský soud má proto za prokázané, že použitý postup při odběru vzorků byl zákonný. Ke stejnému závěru dospěl např. také Krajský soud v Brně již zmiňovaném rozsudku ze dne 27.6.2016 č.j. 30A 80/2014-130. Ani třetí žalobní bod proto krajský soud důvodným neshledal. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobce namítl porušení ust. § 4 odst. 3 písm. f) vyhl. č. 133/2010, když neobsahoval náležitost čísla pečeti. Obsahem protokolů byla zjištěna opodstatněnost tohoto tvrzení, avšak současně je z nich zřejmé, že vzorky byly náležitě identifikovány číslem vzorku, specifikací vzorku, datem odběru a dalšími identifikačními údaji. Číslo vzorku je jednoznačným identifikátorem, takže absence čísla pečeti nemohla mít díky této dostatečné identifikaci vzorků vliv na správnost laboratorních výsledků ani na zákonnost přezkoumávaného rozhodnutí, když jakákoliv manipulace se vzorky byla vyloučena, neboť byly označeny dostatečnými a nezaměnitelnými údaji. Ani tento žalobní bod proto krajský soud neshledal důvodným. Žalobce navíc v žalobě neuvedl žádná konkrétní tvrzení, pro která se domnívá, že k manipulaci se vzorky mohlo dojít, sám tuto možnost formuluje jako hypotetickou. V dalším žalobním bodě žalobce namítl, že nedošlo k odběru dvou vzorků, takže neměl možnost nechat si provést vlastní rozbor u nezávislého akreditovaného subjektu. Krajský sodu tento žalobní bod důvodným neshledal. Žalobci nic nebránilo, aby z vlastní iniciativy provedl odběr vzorků a na vlastní náklady nechal provést jejich rozbor. Tím, že byl odebrán pouze jeden vzorek, nebyl žalobce nijak zkrácen na svých právech. Z žádného ustanovení zákonných či podzákonných předpisů nevyplývá automatická povinnost kontrolního orgánu odebrat více kontrolních vzorků. Závěr laboratorních zkoušek byl zcela jednoznačný a překročení hraničního limitu přítomnosti síry bylo tak výrazné, že výsledky nejsou zpochybnitelné, což ostatně žalobce ani nečinní, když sám v žalobě přiznává, že kritérium přítomnosti síry bylo překročeno. I na základě jediného vzorku a jeho rozboru lze konstatovat, že správní orgány důkazní břemeno ohledně spáchání správního deliktu žalobcem unesly, ostatně žalobce laboratorní výsledky nijak nezpochybnil. V dalším žalobním bodě žalobce namítl, že pracovníci firmy SGS Czech Republic s.r.o., kteří odebírali vzorky, zřejmě nedisponovali pověřením pro přizvanou osobu podle § 6 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb. Žalovaný tento nedostatek nezpochybnil, shledal ho však nepodstatným pro zákonnost postupu a rozhodování správních orgánů. Krajský soud se s tímto závěrem plně ztotožňuje, když obsahem protokolů má za prokázané, že kontrolní skupinu tvořili dva pracovníci správního orgánu I. stupně a pracovník SGS Czech Republic s.r.o. jako přizvaná osoba. Tato přizvaná osoba tedy prováděla odběry vzorků za přítomnosti zaměstnanců správního orgánu, přičemž skutečnost, že kontrolní orgán má se společností SGS Czech Republic s.r.o. smluvní vztah, nebyla nikdy zpochybněna. To, že se ve spise nenachází pověření pro osobu nadanou odbornou způsobilostí, není nedostatkem, který by mohl zasáhnout do právní sféry žalobce, proto ani tento žalobní bod neshledal soud důvodným. Následující žalobní bod napadající irelevantnost tvrzení žalovaného ohledně zhoršení emisí ze spalování a negativní vliv na technický stav vozidel krajský soud rovněž neshledal důvodným, neboť žalovaný v citovaných částech odůvodnění napadeného rozhodnutí toliko v obecné rovinně vymezuje negativní vlivy, k nimž v důsledku porušení povinností žalobce mohlo dojít. Správní delikt, z něhož byl žalovaný shledán vinným, je správním deliktem ohrožovacího charakteru, takže k naplnění jeho skutkové podstaty postačuje ohrožení právem chráněného zájmu bez ohledu na skutečnost, zda došlo k faktickému následku. Ani závěrečný žalobní bod krajský soud důvodným neshledal, neboť námitka směřující do výše uložené pokuty byla vznesena v tak obecné rovině, že krajský soud na ni může reagovat toliko obecným tvrzením o srozumitelnosti a přezkoumatelnosti výše uložené pokuty správními orgány obou stupňů (str. 12-14 prvostupňového rozhodnutí, str. 6 napadeného rozhodnutí). Jelikož krajský soud neshledal žádný z žalobních bodů důvodným, žalobu pro její nedůvodnost zamítl (§ 78 odst. 7 s.ř.s.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 60 odt. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly v soudním řízení žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.