10 A 133/2014 - 43

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Marie Trnkové v právní věci žalobce HUNSGAS s. r. o., IČ 252 77 715, sídlem v Brně, Franzova 125, zast. Mgr. Filipem Lederem, advokátem v Brně, Lidická 710/57, proti žalované České obchodní inspekci, sídlem v Praze 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 4. 8. 2014, č.j. ČOI 78583/14/O100/2000/14/Hl/Št, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 7. 10. 2014 žalobu proti rozhodnutí České obchodní inspekce (dále jen „ČOI“), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Inspektorátu Jihočeského a Vysočiny ze dne 23. 6. 2014 č.j. ČOI 67839/14/2000/R0670/PHM/Bö, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 250.000 Kč za spáchání správního deliktu dle ust. § 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění (dále jen „zákon o pohonných hmotách“). Žalobce namítá nezákonnost rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, řízení před těmito orgány bylo stiženo vadami, kterými byl žalobce zkrácen na svých právech. V prvé řadě došlo ze strany správního orgánu prvního stupně k odběru vzorku LPG způsobem, který je v rozporu s ust. § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách. Takto získaný důkaz byl pořízen v rozporu s právními předpisy, neboť odběr vzorku LPG proběhl ze strany správního orgánu do vzorkovnic – tlakových nádob, tedy v rozporu s poukazovaným ustanovením, dle kterého lze odběr provést pouze do pevně zabudované nádrže motorového vozidla. Nesprávným byl žalobcem shledán rovněž postup žalovaného, který provedl odběr vzorků LPG, který nechal následně zanalyzovat a žalobce seznámil až s končeným výsledkem této kontroly. Žalobce tak neměl možnost provést kontrolní analýzu takto odebraného vzorku LPG a není tak schopen se vyjádřit k tomu, zda obsah síry ve vzorku LPG odebraném správním orgánem splňoval či nesplňoval zákonem požadované hodnoty. Pochybení správního orgánu prvního stupně žalobce konstatoval rovněž ve vztahu ke zkušebnímu protokolu č. 58275 ze dne 27. 3. 2014, který se týkal předmětného odebraného vzorku. Z tohoto protokolu není zřejmé, že by vzorek LPG byl odebrán právě v provozovně žalobce. Daný protokol tudíž obsahově nesplňuje požadavky stanovené zákonem. Samotné podmínky pro zahájení správního řízení dle žalobce nebyly splněny, neboť byl totožným skutkem již jednou správními orgány pravomocně uznán vinným a za toto jednání mu byla uložena pokuta, kterou řádně uhradil. Totožnost skutku žalobce dovodil ze skutečnosti, že se jednalo o závoz ze stejné dodávky LPG. Správní orgány tak porušily zásadu ne bis in idem. Žalobce je rovněž přesvědčen, že vynaložil veškeré úsilí, které lze vyžadovat, aby bylo porušení povinnosti zabráněno. Žalobce neměl jakýkoliv důvod pochybovat o kvalitě LPG, neboť byl v minulosti opakovaně kontrolován a žádné pochybení ve vztahu k jakosti nabízených produktů zjištěno na jeho straně nebylo. Žalobce od svých dodavatelů vždy vyžaduje certifikáty prokazující vlastnosti nakupovaného LPG, nespoléhá se tudíž pouze na jejich tvrzení. O správnosti těchto certifikátů žalobce nemá důvod pochybovat. Vlastní testování je velice nákladné a není v ekonomických možnostech žalobce, ačkoliv v současné době uskutečňuje nákup vlastního analyzéru. Žalobce brojí rovněž proti výši uložené pokuty, která je dle jeho názoru nepřiměřeně vysoká. Překročení mezní hodnoty zakotvené v právních předpisech není natolik významné, aby odůvodňovalo uloženou výši pokuty. Žalobce navíc nespáchal daný správní delikt úmyslně a vynaložil veškeré úsilí k tomu, aby k porušení povinnosti nedošlo. Ve vztahu ke způsobenému následku potom žalobce uvedl, že nárazovým natankováním paliva s obsahem síry 87,8 mg/kg, nemůže toto palivo nijak poškodit motor. Stejně tak nemůže dojít k poškozování životního prostředí, jak uvádí správní orgány, neboť právní předpisy upravující kvalitativní požadavky na PB v lahvích připouštějí obsah síry ve výši 100 mg/kg. Správními orgány tvrzenému následku negativního dopadu na životní prostředí navíc mohlo být předejito, pokud by žalobce na výsledky rozboru vzorku včas upozornily. Toto však učinily až dne 23. 4. 2014, přestože k vyhodnocení vzorků došlo již dne 27. 3. 2014. Napadené rozhodnutí je navíc ve vztahu k tvrzeným dopadům na životní prostředí nepřezkoumatelné, neboť žalovaný se nikterak nevypořádal s argumentací žalobce obsažené v jeho odvolání, která se vztahovala k této otázce. Jako nepřiměřenou žalobce shledal uloženou pokutu i co do porovnání s jinými obdobnými případy. Správní orgán nezohlednil závažnost spáchaného deliktu ani dosavadní praxi žalobce, během které nebylo na straně žalobce žádné pochybení shledáno. Závěrem žalobce navrhuje rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušit. Pokud by soud pro tento potup neshledal důvody, navrhuje žalobce od uloženého trestu upustit, případně uloženou pokutu snížit. Žalovaná navrhla projednávanou žalobu zamítnout. K žalobcem namítanému postupu při odběru vzorků LPG uvedla, že tento proběhl zcela v souladu s právními předpisy. Pokud žalobce shledal tento postup rozporným s ust. § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách, pak k tomuto žalovaná uvedla, že dané ustanovení se nevztahuje na provádění kontrol jakosti pohonných hmot, nýbrž na jejich prodej a výdej. Odběr vzorků LPG proběhl podle technické normy ČSN EN 4275. Žalovaný při výkonu své činnosti musí mít možnost činit odběry vzorků pohonných hmot a rovněž musí mít možnost provádět rozbory těchto vzorků za účelem jejich výsledné analýzy. Žalobcův výklad zákona by takovou možnost kontrolním orgánům nedával. K žalobní námitce týkající se znemožnění provedení kontrolní analýzy odebraných vzorků žalobcem, bylo žalovanou konstatováno, že ve využívání žalobcových procesních práv nebylo žalovanou nikterak bráněno. Žalobce měl možnost provést kontrolní analýzu jím prodávaného LPG. Současně žalovaná nemá za to, že by mezi provedením analýzy odebraného vzorku a jeho vyhodnocením byla nepřiměřená časová prodleva, když k tomuto došlo ve lhůtě jednoho měsíce. K obsahu zkušebního protokolu č. 58275 ze dne 27. 3. 2014 bylo žalovanou sděleno, že z něj jednoznačně vyplývá, kterého vzorku se předmětný rozbor týká. Vzorek je specifikován prostřednictvím čísla 080/21/14, které se shoduje s číslem uvedeným na odebraném vzorku LPG a rovněž s číslem uvedeným na úředním záznamu z kontroly ze dne 25. 3. 2014 a na protokolu o kontrole ze dne 22. 4. 2014. K porušení zásady ne bis in idem v případě žalobce nedošlo, neboť žalobce není vinen ze závozu nejakostní pohonné hmoty, nýbrž z jejího prodeje a výdeje. U žalobce byl zjištěn prodej nejakostní pohonné hmoty dne 17. 3. 2014 v Pěčíně a dne 25. 3. 2014 v Humpolci. Skutečnost, že se jedná o LPG ze stejné dodávky nemění nic na tom, že šlo o dva odlišné skutky. Není dána ani částečná totožnost jednání ani částečná totožnost následku. Ke správnímu deliktu došlo na jiném místě, v jiném čase a jiným způsobem. Odlišné pak jsou i následky, které se mohly týkat různých zákazníků, pravděpodobnost a rozsah vzniklé škody se potom odvíjí od výše odchylek od požadavku normy na obsah síry v LPG. U žalobce byl dvakrát na různých místech a v jiném čase zjištěn prodej nejakostních pohonných hmot a jednalo se o dva odlišné skutky. V případě žalobce rovněž nelze shledat naplnění liberačních důvodů uvedených v ust. § 10 odst. 1 zákona o pohonných hmotách, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by vynaložil veškeré úsilí, které lze požadovat, aby porušení povinnosti bylo zabráněno. Naplnění těchto liberačních důvodů nelze spatřovat v tom, že žalobce požadoval od svých dodavatelů příslušné certifikáty jakosti pohonných hmot. Žalobce se tímto jednáním pouze spoléhal na tvrzení dodavatele, resp. na jím předkládaný certifikát o jakosti pohonných hmot. Žalobce navíc měl dbát zvýšené opatrnosti, neboť jak on sám uvedl, předmětná dodávka LPG byla od nového dodavatele. K přiměřenosti uložené pokuty žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí, v němž výši pokuty řádně odůvodnil. Přiměřenost takto uložené pokuty byla shledána s ohledem na velikost zjištěné odchylky. Žalobci nebylo přičítáno k tíži, že by se z jeho strany jednalo o jednání úmyslné a stejně tak nebyla zohledněna dlouhodobá bezproblémová praxe žalobce. Vlivem na životní prostředí se žalovaná zabývala, neboť přísné limity obsahu síry v LPG jsou stanoveny rovněž s ohledem na její vliv na kvalitu ovzduší. Ve vztahu ke způsobeným následkům byla žalovanou zohledněna skutečnost, že k poškození motoru aut může dojít v důsledku dlouhodobého používání nejakostní pohonné hmoty. Pokud jde o pokuty ukládané za obdobné správní delikty, pak žalovaná poukázala na rozhodnutí inspektorátu Moravskoslezského a Olomouckého ze srpna roku 2014, kterým uložila pokutu ve výši 140.000 Kč a 380.000 Kč za prodej nejakostní pohonné hmoty. K žalobcem poukazovanému rozhodnutí z dubna roku 2014, kterým mu byla uložena pokuta ve výši 20.000 Kč, bylo žalovanou konstatováno, že se vymyká pokutám ukládaným kontrolním orgánem v obdobných případech. K vyjádření žalované byla žalobcem dne 6. 1. 2015 podána replika, z jejíhož obsahu je patrné, že žalobce i nadále setrval na svých závěrech učiněných ve shora popsané žalobě. Opakovaně bylo poukázáno na nespránost postupu kontrolního orgánu při odběru vzorků LPG. Žalobce v replice rozebral jednotlivé články technické normy, která určuje postup kontrolních orgánů při odběru vzorků, přičemž dospěl k závěru, že správní orgán před odběrem kontrolního vzorku nepropláchl potrubí od nádrže k tankovací pistoli. V den odběru navíc první „normální“ odběr paliva proběhl až v odpoledních hodinách. Správní orgán tedy nemá důkazní prostředek, který by svědčil o tom, že se žalobce daného správního deliktu dopustil. Žalobce navíc nebyl o kontrole informován a byla mu tak znemožněna účast při této kontrole, kdy navíc z obsahu protokolu vyplývá, že se kontroly účastnila osoba, kterou žalobce nezná a tato osoba u něj není v pracovně právním vztahu. Žalobci bylo znemožněno učinit kontrolní analýzu vzorku. Uložená pokuta je nepřiměřená a vymyká se rovněž běžné praxi kontrolních orgánů na Slovensku. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Dne 25. 3. 2014 byla v provozovně žalobce v Humpolci provedena Českou obchodní inspekcí (Inspektorátem pro kraj Jihočeský a Vysočinu) kontrola pohonných hmot, o níž byl sepsán protokol č. 044/21/13 (vzorek č. 080/21/14), ze kterého vyplývá, že použité vzorkovnice byly suché, čisté a těsnící, byly naplněny od 75 % do 80 % objemu a byly zajištěny bezpečnostním štítkem ČOI. Protokol byl podepsán inspektory ČOI a V. Š., provozovatelem čerpací stanice, který vystupoval za žalobce. O takto provedené kontrole byl sepsán rovněž úřední záznam ČOI zn. ČOI 35236/14/2000, který byl podepsán příslušníky kontrolní skupiny ČOI, V. Š. jako provozovatelem čerpací stanice a pracovníkem zkušební laboratoře. Z inspekční zprávy č. 887/2014 o výsledcích laboratorní zkoušky odebraného vzorku LPG pro pohon (vzorek České obchodní inspekce č. 080/21/14) vyhotovené akreditovanou zkušební laboratoří č. 1152 dne 27. 3. 2014 vyplývá, že odebraný vzorek LPG nevyhovuje z hlediska obsahu síry, kdy zjištěná hodnota síry představuje 87,8 mg/kg. Odebraný vzorek ve zkoušeném ukazateli síry nevyhovuje limitním hodnotám ČSN EN 589 + A1 (2012). Tyto závěry vyplývají rovněž ze zkušebního protokolu zkušební laboratoře č. 58275. Protokol o kontrole vydaný žalovanou dne 22. 4. 2014 byl žalobci zaslán s tím, že má možnost proti kontrolnímu zjištění podat písemné odůvodněné námitky ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení. Na shora uvedený protokol bylo žalobcem reagováno sdělením ze dne 29. 4. 2014 adresovaným Inspektorátu Jihočeskému a Vysočině, z něhož vyplývá, že se jeho prostřednictvím žalobce ospravedlňuje v případě jeho pochybení, které bylo zjištěno kontrolou odebraného vzorku LPG na jeho provozovně v Humpolci. Žalobce prodával nejakostní LPG, které obsahovalo nadlimitní množství síry, kdy tato pohonná hmota pocházela od stejného dodavatele, jako tomu bylo na provozovně v Rokytnici. K opakovanému závozu nejakostního LPG došlo v důsledku nesprávné dopravní a manipulační služby, kterou pro žalobce zajišťuje smluvní dopravce. Žalobce nevěděl o tom, že došlo ke změně rozvozového plánu a zbytek závadné dodávky LPG byl rozvezen až dne 17. 3. 2014 do provozovny v Humpolci. Žalobce byl již v té době za obdobné pochybení postižen, a to v rámci jeho provozovny v Rokytnici, o závozu stejně nejakostního LPG do provozovny v Humpolci žalobce neměl povědomí. Uvedené závozy byly způsobeny jednou špatnou dodávkou od nového dodavatele, s nímž žalobce již ukončil spolupráci. Žalobce rovněž zavedl příslušné kontrolní mechanismy. Obsahem správního spisu je dále sdělení žalobce adresované ČOI - Inspektorátu Královohradeckému a Pardubickému. Z obsahu tohoto sdělení vyplývá, že jeho prostřednictvím žalobce požádal kontrolní orgán o shovívavost při posuzování jeho pochybení při prodeji a výdeji LPG dne 17. 3. 2014 u provozovatele ČS LPG Rokytnice, který je obchodním partnerem žalobce. Pochybení spočívalo v nadlimitním množství síry v LPG. Žalobce uvedl, že mu byl dodavatelem LPG předložen certifikát, který na nadlimitní množství síry neupozorňuje a dle atestu byl ve všech parametrech v pořádku. Žalobce dále uvedl, že veškeré nejakostní LPG bylo odsáto a převezeno, přičemž s tímto dodavatelem žalobce ukončil spolupráci a současně zavedl příslušné kontrolní mechanismy. Žalobci byla za výše uvedený správní delikt žalovanou dne 23. 4. 2014 uložena pokuta ve výši 20.000 Kč. Rozhodnutím ČOI, Inspektorátu Jihočeského a Vysočiny byla žalobci uložena pokuta ve výši 250.000 Kč za spáchání správního deliktu dle ust. § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pohonných hmotách, kterého se žalobce dopustil tím, že na čerpací stanici LPG v Humpolci dne 25. 3. 2014 v rozporu s ust. § 3 odst. 1 téhož zákona prodával zkapalněný ropný plyn pro pohon, který nesplňoval požadavky na jakost a složení stanovené vyhl. č. 133/2010 Sb., neboť odebrané vzorky neodpovídaly ukazateli jakosti z hlediska obsahu síry, když obsahovaly síru v hodnotě 87,8 mg/kg, tj. v hodnotě významně překračující povolený limit 60 mg/kg. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že správní orgán prvního stupně na základě provedeného dokazování (kontrolní zkouška odebraných vzorků akreditovanou laboratoří) dospěl k nepochybnému závěru, že žalobce prodával nejakostní LPG s nadlimitním množstvím síry. Hodnota síry v pohonné hmotě byla překročena významným způsobem. Správní orgán dále dospěl k závěru o neexistenci překážek pro trestání žalobce v dané věci. Porušení zásady ne bis in idem nebylo v dané věci shledáno, neboť žalobcem poukazovaný postih, k němuž došlo v případě jeho čerpací stanice v Rokytnici, se odehrál na jiném místě a v jiném čase, než-li jeho projednávané pochybení na čerpací stanici v Humpolci. Stejně tak nedošlo k naplnění liberačních důvodů ve smyslu ust. § 10 odst. 1 zákona o pohonných hmotách, žalobce neprokázal, že by v dané věci vynaložil veškeré úsilí, které lze pro předejití porušení povinnosti požadovat. Pokud žalobce uvedl, že si od dodavatelů vyžadoval certifikace a atesty dodávané pohonné hmoty, pak pouze toto jednání nelze považovat za dostačující. Žalobce v podstatě toliko spoléhal na tvrzení a certifikace dodavatelů, aniž by sám dodávky plynu např. pravidelně kontroloval v akreditovaných laboratořích. Žalobce neuvedl, že by prováděl pravidelné odběry referenčních vzorků a periodické kontroly jakosti v laboratořích. Vyšší obezřetnosti měl žalobce dbát rovněž vzhledem k dodavateli, který byl jeho novým dodavatelem, jak žalobce sám uvedl. Není relevantní, zda žalobce o nejakostním benzínu věděl či nikoliv či zda nejakost pohonné hmoty sám vyvolal. Stejně tak žalobcem předložený atest zpracovaný ruskou federální akreditovanou laboratoří žalobce nezbavuje odpovědnosti za daný správní delikt, neboť výsledky tohoto atestu nejsou pro Českou republiku relevantní, když provedený atest nedokazuje, že hodnocený plyn splňuje z hlediska jakosti tuzemské právní předpisy. Žalobce nemůže být zbaven odpovědnosti za správní delikt, protože se jedná o jeho první správní delikt či opakovaný delikt, taková skutečnost může ovlivnit toliko míru závažnosti správního deliktu nikoliv odpovědnost jako takovou, stejně tak jako postoj pachatele a přijatá opatření po spáchání správního deliktu. Při stanovení výše pokuty, která může být uložena až do výše 5.000.000 Kč kontrolní orgán jako k přitěžující okolnosti přihlédl k významnosti naměřené odchylky hodnoty síry. K takto výrazné odchylce dle správního orgánu došlo při výrobě, na což měl žalobce přijít již při přejímce plynu tím, že měl plyn nechat přezkoušet u akreditovaného subjektu. Jako přitěžující okolnost byla vyhodnocena míra znečištění ovzduší a životního prostředí, ke které může dojít vyšší emisí oxidů síry do ovzduší. Nadlimitní hodnota síry může při dlouhodobějším používání vadného LPG způsobit rovněž poškození motorů vozidel, kdy dochází k oxidaci barevných kovů, z nichž jsou některé části motoru vyrobeny. Správní orgán neshledal delikt žalobce jako opakovaný, neboť v době projednávaného správního deliktu nebyl předchozí delikt žalobce dosud pravomocný. Žalobce však již v té době věděl, že LPG v ostatních čerpacích stanicích je nejakostní a dne 20. 3. 2014 zastavil distribuci plynu v Pěčíně stejně jako na dalších čerpacích stanicích. Neučinil však takto plošně a na čerpací stanici v Humpolci byl nejakostní plyn prodáván ještě dne 25. 3. 2014, tedy osm dní po prvním odběru v Pěčíně a 5 dní poté, co byl prodej plynu v Pěčíně zastaven. Jako mírně polehčující okolnost byly shledány nápravné kroky, které žalobce dle svého tvrzení provedl, tyto však žádným způsobem neprokázal. Proti rozhodnutí kontrolního orgánu bylo žalobcem dne 7. 7. 2014 podáno odvolání, které je obsahově totožné s námitkami uplatněnými v nyní projednávané žalobě tak, jak byly shrnuty krajským soudem shora. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím č.j. ČOI 78583/14/O100/2000/14/Hl/Št ze dne 4. 8. 2014 tak, že rozhodnutí inspektorátu Jihočeského a Vysočiny bylo potvrzeno. K odvolací námitce žalobce, kterou byla rozporována správnost postupu kontrolního orgánu při odběru vzorků LPG bylo žalovanou uvedeno, že odběr proběhl zcela v souladu s ust. § 8 písm. b) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, přičemž pro odběr vzorku byl použit standardizovaný postup č. 98 akreditovaný Českým institutem pro akreditaci. Zákaz uvedený v ust. § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách se na provádění kontrol jakosti a složení pohonných hmot nevztahuje. K namítanému časovému prodlení s vyrozuměním žalobce o výsledcích rozborů odebraných vzorků bylo žalovanou uvedeno, že toto shledáno nebylo, neboť žalobce se o výsledcích kontroly dozvěděl dne 23. 4. 2014, tedy v zákonné jednoměsíční lhůtě ode dne odběru LPG na jeho čerpací stanici, k němuž došlo dne 25. 3. 2014. K identifikaci odebraného vzorku bylo žalovanou uvedeno, že odebraný vzorek, který byl kontrolován příslušnou akreditovanou laboratoří, svým číselným označením odpovídá vzorku uvedenému pod tímto číslem v protokolu o odběru vzorků a rovněž označení tohoto vzorku uvedenému v úředním záznamu správního orgánu. Důvodnou nebyla žalovanou shledána ani odvolací námitka, dle níž došlo k porušení zásady ne bis in idem. V daném případě nelze konstatovat totožnost skutku, byť se žalobce dopustil stejného správního deliktu, avšak došlo k tomuto v jiné době a na jiném místě. Rozdílné jsou též následky tohoto deliktu, kdy protiprávním jednáním žalobce byl zasažen jiný okruh spotřebitelů a stejně tak byla rozdílná hladina naměřené síry, což má za následek odlišnou závažnost daného správního deliktu. Žalobce navíc není vinen ze závozu vadného LPG, nýbrž z jeho prodeje, který žalobce uskutečnil na dvou různých místech, v různých časech a rozdílnému okruhu zákazníků. Liberační důvody v daném případě neplněny nebyly, neboť žalobce neprokázal, že by vynaložil veškeré úsilí, které lze pro předejití porušení povinnosti vyžadovat. Pouhé spoléhání se na certifikáty a atesty předložené dodavateli nelze považovat za naplnění liberačních důvodů, když navíc žalobce kvalitu pohonných hmot sám žádným způsobem neprověřoval. K uložené pokutě bylo žalovanou konstatováno, že byla uložena v přiměřené výši, přičemž takto uložená sankce byla inspektorátem řádně odůvodněna. Žalovaná se ztotožnila se závěry ohledně významného překročení míry hladiny síry v pohonné hmotě. Míra zavinění na straně žalobce ve vztahu k jeho odpovědnosti nebyla, s ohledem na objektivní odpovědnost za daný správní delikt, zohledněna, když k ní bylo přihlédnuto toliko co do výše sankce. Žalovaná se rovněž ztotožnila se závěry správního orgánu prvního stupně ohledně vlivu nejakostního LPG prodávaného žalobcem na životní prostředí. Rovněž ve vztahu k negativním vlivům na chod motorů vozidel v případě dlouhodobého užívání LPG s takovýmto nadlimitním množstvím síry bylo prvostupňové rozhodnutí shledáno správným. K možným následkům bylo žalovanou konstatováno, že daný správní delikt je deliktem ohrožovacím, tudíž k jeho spáchání postačuje pouze ohrožení právem chráněného zájmu. Zákazník je poškozen již tím, že mu byla prodána nejakostní pohonná hmota, neboť očekává, že nakupuje pohonnou hmotu plně vyhovující právním předpisům. Žalobce navíc s ohledem na výsledky kontroly provedené na čerpací stanici v Pěčíně, o kterých se dozvěděl dne 20. 3. 2014, mohl předpokládat, že nejakostní LPG bude prodáváno rovněž na provozovně v Humpolci a mohl LPG stáhnout již na základě tohoto zjištění. Tvrzené nápravné kroky nebyly žalobcem nikterak doloženy. Pokuta uložená žalobci odpovídá pokutám, které jsou v obdobných případech správními orgány ukládány. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. V projednávané věci je žalobci kladeno za vinu, že se dopustil správního deliktu dle ust. § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pohonných hmotách, když prodával a vydával pohonnou hmotu, která nesplňuje požadavky na pohonné hmoty podle ust. § 3 odst. 1 tohoto zákona. Dle ust. § 3 odst. 1 zákona o pohonných hmotách lze pohonné hmoty prodávat nebo vydávat, pouze pokud splňují požadavky na jejich jakost a složení stanovené prováděcím právním předpisem, zvláštními právními předpisy a českými technickými normami. Požadavky na jakost pohonných hmot prodávaných nebo vydávaných v České republice stanoví vyhláška MPO č. 133/2010 Sb., o požadavcích na pohonné hmoty, o způsobu sledování a monitorování složení a jakosti pohonných hmot a o jejich evidenci (dále jen „vyhláška o požadavcích na pohonné hmoty“). Na základě kontrolních testů vzorků pohonných hmot odebraných na čerpací stanici žalobce dne 25. 3. 2014 a jejich následným laboratorním rozborem bylo správním orgánem zjištěno, že tyto pohonné hmoty nesplňují požadavky na jakost a složení dle ust. § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky o požadavcích na pohonné hmoty, a to v ukazateli síry, kdy pohonná hmota prodávaná žalobcem obsahovala vysoce nadlimitní množství síry. Krajský soud se v prvé řadě zabýval námitkou žalobce, kterou byl rozporován postup správního orgánu prvního stupně při odběru kontrolních vzorků LPG, který dle žalobce proběhl v rozporu s ust. § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách. Dle ust. § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách (část „Prodej a výdej pohonných hmot“) je na čerpacích stanicích zakázáno plnění mobilních tlakových nádob zkapalněnými ropnými plyny, s výjimkou plnění do pevně zabudovaných palivových nádrží motorových vozidel. K žalobcem poukazovanému ust. § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách krajský soud uvádí, že porušení tohoto ustanovení nelze vztahovat na nyní projednávanou věc, neboť v daném případě se nejednalo o prodej ani výdej pohonných hmot, o němž předmětné ustanovení pojednává, nýbrž o odebrání kontrolních vzorků pohonné hmoty. Postup při provádění odběru vzorků upravuje technická norma ČSN EN 4275 – Zkapalněné ropné plyny – Vzorkování. Z obsahu protokolu o odběru vzorků pohonných hmot č. 044/21/13 bylo mimo jiné zjištěno, že použité vzorkovnice byly suché, čisté a těsnící, byly naplněny od 75 % do 80 % objemu a byly zajištěny bezpečnostním štítkem ČOI. Z protokolu bylo dále zjištěno, že samotnému odběru vzorků byl přítomen provozovatel čerpací stanice V. Š., který předmětný protokol podepsal. Z takto podepsaného protokolu lze dovodit, že provozovatel čerpací stanice neshledal v postupu kontrolního orgánu při odběru vzorků žádné pochybení a s obsahem protokolu vyjádřil souhlas. O probíhající kontrole byl sepsán rovněž úřední záznam, který byl provozovatelem čerpací stanice také podepsán. Postup inspektorů ČOI nebyl rozporován ani žalobcem, který mohl kontrolu zpochybnit v rámci svého oprávnění podat odvolání do protokolu o kontrole vydaného ČOI dne 22. 4. 2014. Z obsahu protokolu o odebrání vzorků nebylo zjištěno jakékoliv pochybení ze strany inspektorů. Toto pochybení nebylo žádným způsobem prokázáno ani žalobcem, který v žalobě poukázal pouze na to, že k odběru vzorků došlo do mobilních tlakových nádob, tedy postupem, který je v rozporu s ust. § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách. Žalobce uvedený žalobní bod rozšířil ve své replice k vyjádření žalovaného, která byla krajskému soudu doručena dne 6. 1. 2015. V této replice žalobce nově rozporuje postup orgánu ČOI při odběru vzorků, když uvádí, že inspektoři kontrolního orgánu nepropláchli potrubí od nádrže k tankovací pistoli a při odběru vzorků postupovali v rozporu s technickou normou ČSN EN ISO 4257. Takto nově uplatněné námitky považuje krajský soud za nepřípustné a k tomuto odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2005 č.j. 6 As 51/2003 – 94, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že rozšířit žalobní body lze pouze ve lhůtě pro podání žaloby (§ 72 odst. 1 s. ř. s.). „Dispoziční zásada, kterou je a bylo správní soudnictví ovládáno, se vztahuje jak na hledisko kvantitativní, tj. výroky, které jsou napadány, tak i hledisko kvalitativní, tedy právní výhrady, které jsou vůči napadenému rozhodnutí uplatňovány.“ Tyto závěry Nejvyššího správního soudu byly aprobovány rovněž Ústavním soudem ČR, a to v jeho nálezu I. ÚS 164/97, [39/1999 USn.], v němž uvedl: „Žalobce sice může měnit rozsah, v jakém rozhodnutí správního orgánu napadá a uvádět příslušné důvody (tzv. žalobní body), avšak rozšiřovat je může pouze do konce lhůty stanovené zákonem pro podání žaloby, tj. - podle ustanovení § 250b odst. 1 o.s.ř. - do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.“ S ohledem na skutečnost, že replika žalobce byla krajskému soudu doručena po uplynutí dvouměsíční lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu dle ust. § 72 odst. 1 s. ř. s., nezabýval se krajský soud nově uvedenými námitkami žalobce z důvodu jejich nepřípustnosti. Krajský soud neshledal námitku žalobce, dle níž bylo inspektory kontrolního orgánu postupováno při odběru vzorků LPG v rozporu s právními předpisy, a to konkrétně s ust. § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách, důvodnou. Jak již bylo krajským soudem uvedeno shora, žalobcem poukazované ustanovení se na činnost kontrolního orgánu při odběru vzorků nevztahuje, když upravuje manipulaci s pohonnými hmotami při prodeji a výdeji těchto hmot, nikoliv v rámci jejich kontroly. Žalobce neprokázal, že by při odběru vzorků bylo postupováno v rozporu s technickou normou upravující vzorkování zkapalněných ropných plynů. Důvodnou nebyla shledána ani další námitka žalobce, dle níž neměl možnost provést vlastní analýzu vzorku odebraného žalovanou a nemohl se tak vyjádřit ke správnosti výsledků analýzy provedené žalovanou. Z obsahu správního spisu vyplývá, že předmětná kontrola proběhla na čerpací stanici žalobce v Humpolci dne 25. 3. 2014 v době od 12.40 hod do 12.55 hod. Kontrole byl přítomen V. Š., který je provozovatelem této čerpací stanice. Žalobce tak zcela zjevně měl možnost odebrat si z příslušné nádrže, ze které byl odebrán vzorek kontrolním orgánem, vlastní vzorek, který měl možnost následně nechat podrobit vlastní analýze. Žalobci tedy nic nebránilo provést vlastní kontrolu jakosti jím prodávaného LPG a případně se následně vyjádřit k výsledkům kontroly provedené žalovanou. Žalobce dále zpochybnil zkušební protokol č. 58275 ze dne 27. 3. 2014, který nepředstavuje řádný důkaz, neboť z něj není zřejmé, že se jedná o vzorek odebraný na čerpací stanici žalobce. Z obsahu zkušebního protokolu č. 58275 vystaveného dne 27. 3. 2014 se podává, že dne 25. 3. 2014 byl akreditovanou zkušební laboratoří č. 1152 proveden odběr vzorku produktu – LPG pro pohon (specifikace vzorku – 080/21/14). Vzorek byl odebrán pracovníkem této akreditované laboratoře, přičemž v rámci tohoto odběru bylo postupováno dle SOP 98 (ČSN EN ISO 4257) – LPG, CNG. Z výsledků tohoto zkušebního protokolu vyplývá, že v odebraném vzorku byla zjištěna hodnota síry ve výši 87,8 mg/kg. Specifikace vzorku tak, jak je uvedená ve výše uvedeném zkušebním protokolu (080/21/14) svým označením odpovídá číslu vzorku, které je uvedeno na protokolu o odběru vzorků pohonných hmot a rovněž v úředním záznamu žalované ze dne 25. 3. 2014. Z uvedeného je zřejmé, že se zkušební protokol č. 58275 vystavený akreditovanou zkušební laboratoří týká vzorku odebraného na čerpací stanici žalobce, neboť číselné označení tohoto vzorku odpovídá jeho specifikaci na daném protokolu. Námitka žalobce není důvodná. Žalobce dále namítl, že dané správní řízení nemělo být vůbec zahajováno, neboť žalobce již byl pro totožný skutek sankcionován a správní orgány tudíž porušily zásadu ne bis in idem. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobci byla rozhodnutím ČOI Inspektorátu Královohradeckého a Pardubického ze dne 23. 4. 2014 č. j. 27/0413/14 uložena pokuta ve výši 20.000 Kč, a to pro porušení ust. § 3 odst. 1 zákona o pohonných hmotách, kterého se žalobce dopustil tím, že vzorek LPG pro pohon odebraný v čerpací stanici v Pěčíně dne 17. 3. 2014 obsahoval nadlimitní množství síry (72,0 mg/kg). V nyní projednávané věci je žalobci žalovanou kladeno za vinu, že minimálně dne 25. 3. 2014 prodával a vydával LPG s nadlimitním množstvím síry (87,8 mg/kg) na čerpací stanici v Humpolci. Za toto pochybení byla žalobci uložena pokuta ve výši 250.000 Kč. Mezi hlavní zásady správního trestání patří princip, že se o jedné věci zásadně rozhoduje pouze jednou v jediném řízení (ne bis in idem). Výjimky z této zásady jsou relativně omezené a procesně přísně reglementované; z toho pak vyplývá zásadní nemožnost vést o téže věci více řízení současně (litispendence) a znovu rozhodnout o věci již rozhodnuté (res iudicata). Tím je zajištěn požadavek právní jistoty účastníků řízení, který vyžaduje, aby od jistého okamžiku byl výsledek řízení (a tedy rozhodování o konkrétní věci) fixován a byl v zásadě nezměnitelný. (viz. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014 č.j. 2As 24/2014 – 31, dostupný na www.nssoud.cz) Zásada ne bis in idem tedy představuje zákaz dalšího potrestání pro skutek, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, přičemž rozhodné je to, zda-li jde či nejde o stejný skutek. V tomto směru je třeba uvést, že skutek je pojmem trestního práva procesního i hmotného. Skutek jako pojem procesněprávní je chápán jako událost ve vnějším světě vyvolaná činem člověka. Procesněprávní a hmotněprávní chápání skutku se částečně překrývá. Podstatu skutku tvoří jednání pachatele a následek tímto jednáním způsobený. Jednání je projev vůle pachatele ve vnějším světě, který může spočívat v konání, opomenutí či nekonání. Následek spočívá v porušení nebo ohrožení zájmů chráněných zákonem a jako znak jednotlivého, individuálního činu ve své konkrétní podobě spojuje dílčí útoky do jednoho skutku a zároveň umožňuje dělit chování člověka na různé skutky. Skutek je tedy tvořen souhrnem určitých popsaných skutkových okolností, nikoli jejich právním posouzením. O totožnosti skutku mohou tedy rozhodnout jen okolnosti a závěry skutkové, které jsou právně relevantní, nikoliv pouze závěry právní. Zjednodušeně řečeno podstata skutku je určována účastí pachatele na určité události, z níž vzešel následek porušující nebo ohrožující společenské zájmy chráněné zákonem. K porušení zásady ne bis in idem tudíž může dojít pouze v případě totožného skutku. Totožnost skutku je zachována za předpokladu, jestliže: a) je úplná shoda alespoň v jednání při rozdílném následku, b) je úplná shoda alespoň v následku při rozdílném jednání, c) jednání nebo následek (nebo obojí) jsou v případech uvedených pod písm. a) a b) alespoň částečně shodné, shoda ovšem musí být v podstatných okolnostech, jimiž se rozumí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu; podstatnými z tohoto hlediska nejsou ty skutkové okolnosti, které charakterizují jen zavinění či jiný znak subjektivní stránky. Z výše uvedeného je zřejmé, že v případě žalobce se nejednalo o totožný skutek, neboť skutkové okolnosti a závěry v případě nyní projednávaného správního deliktu nejsou totožné se skutkovými okolnostmi a závěry v případě přestupku žalobce, za který byl potrestán rozhodnutím ČOI Inspektorátu Královohradeckého a Pardubického ze dne 23. 4. 2014 č. j. 27/0413/14. V nyní projednávané věci se žalobce dopustil správního deliktu tím, že dne 25. 3. 2014 na čerpací stanici v Humpolci prodával a vydával nejakostní LPG, které obsahovalo nadlimitní množství síry (87,8 mg/kg). Rozhodnutím ČOI Inspektorátu Královohradeckého a Pardubického ze dne 23. 4. 2014 byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu, kterého se dopustil dne 17. 3. 2014 tím, že v čerpací stanici v Pěčíně prodával a vydával nejakostní LPG obsahující nadlimitní množství síry (72,0 mg/kg). Z uvedeného je zřejmé, že se jednalo o dva odlišné skutky, kterých se žalobce dopustil jednáním na dvou různých místech, v různém čase tím, že prodával nejakostní pohonnou hmotu, která v jednom případě obsahovala nadlimitní množství síry o hodnotě 72,0 mg/kg a ve druhém případě 87,8 mg/kg. Tato nejakostní pohonná hmota potom byla nabízena zákazníkům na dvou různých místech. Jednání žalobce ani způsobený následek v daných případech nejsou ani částečně totožné. Pokud žalobce dovozuje totožnost skutku v tom, že se jednalo o závoz z jedné vadné dodávky LPG, pak toto nelze považovat za element, který by zakládal totožnost skutku. Jak správně uvedla žalovaná, žalobce není viněn ze závozu (dodávání) nejakostní pohonné hmoty, nýbrž z jejího prodeje a výdeje spotřebitelům. V jeho jednání naopak lze spatřovat okolnosti spíše přitěžující, neboť žalobce v době, kdy nabízel nejakostní LPG na čerpací stanici v Humpolci (25. 3. 2014), již věděl, že tato pohonná hmota obsahuje nadlimitní množství síry, když obdobného správního deliktu se dopustil na čerpací stanici v Pěčíně (17. 3. 2014), o němž bylo vydáno rozhodnutí dne 23. 4. 2014. Žalobce i přes tuto vědomost nejakostní pohonnou hmotu opakovaně nabízel na jiné své čerpací stanici. Tato skutečnost dle krajského soudu představuje významnou přitěžující okolnost, která naopak vyvrací žalobcovy snahy zbavit se odpovědnosti poukazem na porušení zásady ne bis in idem. Žalobce naopak byl povinen neprodleně reagovat na vlastní pochybení zjištěné na čerpací stanici v Pěčíně a měl zamezit závozu stejné dodávky nejakostního LPG na všech ostatních čerpacích stanicích, které provozuje. Totožnost skutku nelze dovozovat ani ze stejné právní kvalifikace správního deliktu žalobce. Jak již krajský soud uvedl shora, totožnost skutku zakládají pouze okolnosti a závěry skutkové, nikoliv závěry právní. Námitka žalobce, dle níž došlo ze strany správních orgánů k porušení zásady ne bis in idem, nebyla krajským soudem shledána důvodnou. Žalobce dále namítl, že v jeho případě byly naplněny liberační důvody dle ust. § 10 odst. 1 zákona o pohonných hmotách. Žalobce vynaložil veškeré úsilí, které po něm lze požadovat, aby porušení povinnosti zabránil, když po svých dodavatelích vyžadoval příslušné certifikáty dokládající jakost dodaných pohonných hmot. Nebyl důvod pochybovat o kvalitě těchto pohonných hmot, neboť žalobce po celou dobu své působnosti neměl s jakostí pohonných hmot problém. Liberační důvody v případě spáchaných správních deliktů upravuje ust. § 10 odst. 1 zákona o pohonných hmotách, dle něhož právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti zabránila. Z obsahu správního spisu jakož i z žalobních tvrzení vyplývá, že žalobce vyvinutí veškerého úsilí k předcházení porušení zákonných povinností spatřuje v tom, že pohonné hmoty odebírá od dodavatelů, po kterých současně vyžaduje předložení certifikátu o jakosti těchto pohonných hmot. Liberační důvod je tedy žalobcem spatřován v jeho požadavku na dodavatele pohonných hmot, kteří jsou povinni mu prokázat jakost dodávaných pohonných hmot prostřednictvím certifikátu o kvalitě těchto hmot. Zákonná konstrukce v podobě „vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat“ není žádným způsobem blíže konkretizována a je proto nutné takové jednání charakterizovat v každém jednotlivém případě s ohledem na dané okolnosti. V nyní projednávané věci je namítáno, že toto maximální úsilí pro předejití porušení povinnosti představuje žalobcem požadované certifikáty, kterými jeho dodavatelé dokládají jakost dodávaných pohonných hmot. Tento přístup žalobce dle krajského soudu nelze považovat za maximální možné úsilí vedoucí k předejití porušení povinnosti. Jako jednu ze základních možností, jak předcházet prodeji a výdeji nejakostní pohonné hmoty, lze uvést provádění vlastních kontrol odebrané pohonné hmoty. Žalobce má možnost od dodavatelů nechat vzorek dodané pohonné hmoty otestovat akreditovanou laboratoří, přičemž k těmto kontrolám by mělo docházet průběžně. Bez ohledu na to, jakou důvěru chová žalobce k výrobci či přepravci pohonných hmot a bez ohledu na jejich kvality, je nepochybně v jeho možnostech, aby samostatně zjišťoval kvalitu pohonných hmot, které prodává. Odhlédnout nelze ani od skutečnosti, že nejakostní LPG žalobce odebral od nového dodavatele. Právě tato skutečnost měla žalobce vést k větší obezřetnosti, neboť se jedná o dodavatele, s nímž žalobce dosud nespolupracoval a je zde tudíž riziko, že jím dodávané pohonné hmoty nemusí kvalitativně odpovídat zákonem stanoveným hodnotám. Pokud žalobce poukazuje na své ekonomické možnosti, pak k tomuto je třeba uvést, že finanční prostředky, které žalobce vynaloží na úhradu uložených pokut, lze do budoucna investovat právě do vlastních průběžných kontrol pohonných hmot. Krajský soud neshledal důvodnou ani tuto námitku, neboť žalobce naplnění liberačních důvodů ve smyslu ust. § 10 odst. 1 zákona o pohonných hmotách neprokázal. S poslední žalobní námitkou týkající se nepřiměřenosti uložené pokuty se pojí též závěrečný návrh žalobce, kterým je požadováno, aby soud rozhodl o upuštění, případně o snížení uložené pokuty, která neodpovídá sankcím uloženým v obdobných případech. Žalobce pokládá uloženou pokutu za hrubě nepřiměřenou, takto uložená pokuta neodpovídá překročení mezní hodnoty síry v pohonné hmotě, které nebylo natolik významné, aby odůvodňovalo uložení pokuty v takové výši. Stejně tak způsobené následky neodpovídají výši uložené pokuty, když naměřená hodnota síry nemůže vést k poškození motoru vozidel. Stejně tak nemůže dojít k nikterak závažnému poškození životního prostředí. Žalovaná své rozhodnutí co do míry vlivu na životní prostředí k odvolací námitce žalobce dostatečně nezdůvodnila a v této části je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Dle ust. § 78 odst. 2 s. ř. s., rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě. Žalobní návrh na snížení či upuštění od sankce za správní delikt může být úspěšný, jestliže soud dojde k závěru, že pokuta byla uložena ve zjevně nepřiměřené výši, a ačkoliv nejsou důvody ke zrušení správního rozhodnutí pro nezákonnost nebo vady řízení, shledá důvody pro nahrazení správního uvážení svým vlastním (soudním) uvážením. Citovaná právní úprava tudíž dává soudu možnost nahradit legální správní uvážení uvážením soudním, poměřujícím samostatně přiměřenost trestu podle stejných hledisek zákonem stanovených. K dané problematice se vyjádřil rovněž rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 20.4.2010 č.j. 1As 9/2008-133 (dostupném na www.nssoud.cz), kde konstatoval, že správní soudy při posuzování zákonnosti uložené sankce k žalobní námitce přezkoumají, zda správní orgán při stanovení výše sankce zohlednil všechna zákonná kritéria, zda úvahy o výši uložené pokuty jsou racionální, ucelené, koherentní a v souladu se zásadami logiky, zda správní orgán nevybočil z mezí správního uvážení nebo jej nezneužil, ale rovněž, zda uložená pokuta není likvidační. Soud může takovému návrhu vyhovět jen tehdy, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí, jímž byl trest za správní delikt uložen, a může-li vycházet ze skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, popř., který lze ve správním soudnictví doplnit. Žalobci byla v důsledku spáchání uvedeného správního deliktu uložena pokuta ve výši 250.000 Kč na základě ust. § 9 odst. 10 písm. b) zákona o pohonných hmotách, dle kterého se za správní delikt uloží pokuta do 5.000.000 Kč, jde-li o správní delikt podle odst. 1 písm. b), c) a d) nebo odst. 4 písm. d) nebo g). Při určení výměry pokuty právnické osobě dle ust. § 10 odst. 2 téhož zákona přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům. Z odůvodnění správních rozhodnutí bylo zjištěno, že správní orgány při stanovení výše uložené pokuty vycházely především ze skutečnosti, že kontrolovaná pohonná hmota nabízená žalobcem obsahovala vysoce nadlimitní množství síry v hodnotě 87,8 mg/kg. Správní orgány z těchto hodnot jakostních ukazatelů dospěly k závěru, že tyto výsledky nelze považovat za pouhý důsledek provozní nekázně. V případě hodnocení následků správní orgány dospěly k závěru, že naměřené hodnoty představují značné nebezpečí pro technický stav motoru a rovněž pro životní prostředí. Jako polehčující okolnost správní orgán prvního stupně zohlednil následné jednání žalobce směřující ke zjednání nápravy závadného stavu. Tato okolnost však nebyla shledána ze strany žalované, která dospěla k závěru, že žalobce jím učiněné nápravné kroky nikterak neprokázal. Krajský soud považuje odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů co výše uložené pokuty za dostatečné, splňující veškeré zákonem stanovené náležitosti dle ust. § 10 odst. 2 zákona o pohonných hmotách. Rozhodnutí správních orgánů nejsou co do stanovení výše uložené pokuty nepřezkoumatelná. K tomuto lze poukázat především na rozhodnutí žalované, která na straně 6 až 8 vyčerpávajícím způsobem zdůvodnila, z jakého důvodu byla žalobci uložena sankce v takové výši. Krajský soud se s těmito závěry žalované zcela ztotožňuje. Závěry správních orgánů ohledně výše uložené pokuty nelze shledat nepřezkoumatelnými, když je z nich zcela patrné, z jakých ukazatelů při stanovení výše pokuty vycházely. Správní orgány zohlednily způsob spáchání správního deliktu žalobce, a to s ohledem na jeho závažnost, kdy hodnoty síry v pohonných hmotách, která byla o 46 % vyšší, než je povolené maximum. Přihlédnuto bylo rovněž k následkům správního deliktu žalobce, a to v podobě možného negativního dopadu na stav motorů vozidel, kdy při dlouhodobém čerpání nejakostní pohonné hmoty může dojít k oxidaci barevných kovů, které jsou součástí těchto motorů. Negativní následky byly shledány i ve vztahu k životnímu prostředí, kdy v případě prodeje LPG s vyšším obsahem síry může dojít k vyšší emisi oxidů síry do ovzduší a k vyššímu znečištění životního prostředí. Žalovaná potom správně konstatovala, že v případě takto uvedených negativních následků postačuje pouhé ohrožení právem chráněného zájmu. Pokud jde o výši uložené pokuty ve vztahu k běžné praxi kontrolních orgánů, pak ani v souvislosti s touto žalobní námitkou nebylo krajským soudem shledáno, že by se takto uložená pokuta jakkoliv vymykala pokutám ukládaným správními orgány v obdobných případech. Jak již bylo krajským soudem uvedeno shora, z ust. § 9 odst. 10 písm. b) zákona o pohonných hmotách vyplývá, že horní limit ukládané sankce lze stanovit až do výše 5.000.000 Kč. Pokuta uložená žalobci ve výši 250.000 Kč byla vyměřena zcela při spodní hranici zákonného rozsahu. Správní orgány dostatečně zdůvodnily výši takto uložené pokuty. Krajský soud k tomuto dodává, že žalobci významně přitěžuje jeho povědomí o tom, že na čerpací stanici v Pěčíně došlo k prodeji LPG s nadlimitním množstvím síry. Žalobce však i přes tuto znalost nezabránil prodeji nejakostního LPG na čerpací stanici v Humpolci. Výše uložené pokuty by tak pro žalobce měla mít především výchovný charakter a měla by vést k jeho budoucí nápravě a vyšší obezřetnosti při odběru pohonných hmot od dodavatelů. Žalobce by se napříště neměl spoléhat toliko na dodavateli předložené certifikáty jakosti. Uložená pokuta bezesporu zasáhne do majetkové sféry žalobce, tento však její likvidační důsledek netvrdil a ani jej neprokázal. Následky uložené finanční sankce představují zásah do ekonomické sféry žalobce, avšak takové následky jsou již ze samotného charakteru této sankce předpokládány a pro žalobce by měly být ponaučením, a to obzvláště za situace, kdy již byl pro obdobné jednání již potrestán. Krajský soud ani na základě znalostí z vlastní činnosti neshledal uloženou pokutu neodpovídající obdobným případům, kdy se nezřídka setkává s výrazně vyššími pokutami za totožné správní delikty (viz rozhodnutí krajského soudu ze dne 12. 11. 2013 sp. zn. 10A 43/2013, dostupné na www.nssoud.cz). S ohledem na uvedené zdůvodnění uložené pokuty za správní delikt žalobce nelze dospět k závěru, že by správní orgány při stanovení výše sankce za správní delikt vybočily ze zákonných mantinelů při ukládání pokuty. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí správních orgánů je zřejmé, že tyto hodnotily veškerá stanovená kritéria pro ukládání pokut, hodnocení konkrétních okolností případu nepostrádá logiku a správní orgány při stanovení výše pokuty vzaly v úvahu všechna zákonná kritéria, z nichž bez jakýchkoliv pochybností dovodily, že uložená pokuta nebude mít pro žalobce likvidační následky, které ostatně ani žalobcem tvrzeny nebyly. Krajský soud tedy neshledal důvody pro postup dle ust. § 78 odst. 2 s. ř. s. Na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že správní orgány postupovaly v souladu s platnou právní úpravou. Krajský soud tedy neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost ani nezákonnost, proto žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalované náklady řízení nad rámec její úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadovala. Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení