50 A 6/2017 - 53

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr. Marie Trnkové ve věci žalobce: HUNSGAS s. r. o., IČ: 252 77 715 sídlem Franzova 125, Brno zastoupen advokátem Mgr. Filipem Lederem sídlem Lidická 710/57, Brno proti žalované: Česká obchodní inspekce sídlem Štěpánská 15, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 12. 2016, č. j. ČOI 157869/16/O100/2000/14/16/Hl/Št takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby 1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 23. 1. 2017 žalobu proti rozhodnuté žalované ze dne 2. 12. 2016, č. j. ČOI 157869/16/O100/2000/14/16/Hl/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí ředitele inspektorátu České obchodní inspekce, inspektorátu Jihočeského a Vysočiny (dále jen „kontrolní orgán“) ze dne 23. 6. 2014, č. j. ČOI 67839/14/2000/R0670/PHM/Bö (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím byla snížena pokuta uložená za naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění (dále jen „zákon o pohonných hmotách“) z výše 250 000 Kč na 240 000 Kč, ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

2. Správního deliktu se měl žalobce dopustit tím, že porušil ustanovení § 3 odst. 1 zákona o pohonných hmotách, když na čerpací stanici LPG č. 46 v Humpolci dne 25. 3. 2014 prodával zkapalněný ropný plyn pro pohon, který nesplňoval požadavky na jakost a složení stanovené vyhláškou č. 133/2010 Sb., o požadavcích na pohonné hmoty, o způsobu sledování a monitorování složení a jakosti pohonných hmot a o jejich evidenci (dále jen „vyhláška o jakosti pohonných hmot“). Maximální povolený limit pro obsah síry je 60 mg/kg a v případě odebraného vzorku na čerpací stanici provozované žalobcem činila naměřená hodnota obsahu síry 87,8 mg/kg.

3. Prvostupňové rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání výše specifikovaného správního deliktu, bylo k odvolání žalobce potvrzeno rozhodnutím žalované ze dne 4. 8. 2014, č. j. ČOI 78583/14/O100/2000/14/Hl/Št. Proti tomuto rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu ke krajskému soudu. O podané žalobě bylo rozhodnuto dne 2. 9. 2015 rozsudkem č. j. 10 A 133/2014 – 43 tak, že žaloba byla zamítnuta. Žalobce podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, ke které NSS rozsudkem ze dne 20. 10. 2016, č. j. 3 As 205/2015 – 29 zrušil rozsudek krajského soudu a rovněž zrušil rozhodnutí žalované ze dne 4. 8. 2014, č. j. ČOI 78583/14/O100/2000/14/Hl/Št, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

4. Nejvyšší správní soud v rozsudku konstatoval, že pro další řízení bude stěžejní vyhodnocení právní otázky, zda se v případě postihu žalobce za správní delikt spáchaný dne 17. 3. 2014 na čerpací stanici v Pěčíně a za správní delikt spáchaný dne 25. 3. 2014 na čerpací stanici v Humpolci jedná o pokračující deliktní jednání nebo o opakované deliktní jednání. Vyřešení této otázky má význam zejména proto, aby žalobce nebyl postižen dvakrát za totožný skutek. Podle Nejvyššího správního soudu neučinila žalovaná ani krajský soud v této otázce dostatečná skutková zjištění, a tudíž tak má býti učiněno v dalším řízení.

5. Žalobce v nyní podané žalobě předně namítá nezákonnost postupu při odběru vzorku LPG pro rozpor s normou ČSN EN ISO 4257 (Zkapalněné ropné plyny – vzorkování), (dále jen „norma 4257“)“. Podle žalobce nebyl vzorek odebrán v souladu s právní úpravou a podle uvedené normy 4257. Z inspekční zprávy č. 887/2014 vypracované společností SGS Czech Republic s. r. o. (dále jen „SGS“) ze dne 27. 3. 2014 se podává, že odběr provedl pracovník SGS podle standardizovaného operačního postupu č. 98 (dále jen „SOP 98“), přičemž takový postup považuje žalobce za nezákonný a nesprávný. K ověření, že odběr vzorku neproběhl v souladu s normou 4257, navrhuje žalobce provést důkaz výslechem pana V. Š., který byl přítomen odběru vzorku LPG.

6. Rozpor s postupem stanoveným normou 4257 spatřuje žalobce v několika následujících chybných krocích: a) kontrolní orgán nepropláchl vzorkovnici před použitím; b) kontrolní orgán porušil všeobecné požadavky na získávání reprezentativního vzorku, když odebral vzorek ze dna nádoby, přičemž nebyla zajištěna rovnoměrná homogenita směsi promísením jejího obsahu; c) žalobce vyjádřil pochybnost nad dodržením povinnosti uvést veškeré povinné informace na štítku na tlakové nádobě; d) kontrolní orgán měl porušit povinnosti uvedené v čl. 7 normy 4257, když neprokázal, že vypustil plynný propan ze vzorkovnice, vyčistil vzorkovnici těkavými látkami a vzorkovnici vysušil pomocí vývěvy; e) kontrolní orgán nedodržel postup uvedený v čl. 8 normy 4257 a odebral vzorek z pistole bez předchozího propláchnutí potrubí, přičemž norma stanoví minimální tři proplachy. Pro uvedená pochybení považuje žalobce kontrolní zjištění vzešlá z odebraného vzorku za neprůkazná a neobjektivní.

7. Žalobce dále odkazuje na text vyhlášky o jakosti pohonných hmot, která v § 4 odst. 2 stanoví, že odběr vzorků musí odpovídat příslušné technické normě, nikoliv z ní vycházet, jak mylně konstatoval Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 27. 6. 2016, č. j. 30 A 80/2014 – 130. Postup pro odběr vzorků podle SOP 98 není shodný s postupem podle normy 4257, v opačném případě by postrádalo smysl vytvořit SOP 98. Jiný postup pro odběr vzorků, než podle normy 4257 považuje žalobce za nezákonný.

8. Na podporu svých tvrzení o nezákonném odběru vzorku LPG žalobce poukazuje na změnu, kterou provedlo Ministerstvo průmyslu a obchodu v procesu odebírání vzorků s tím, že nyní je zapotřebí provádět po dobu cca 10 minut homogenizaci zásobníku. Podle nového způsobu odběru vzorků došlo k razantnímu poklesu nevyhovujících vzorků odebraných ČOI téměř na nulu.

9. Žalobce je tudíž v kontextu již tvrzené nezákonnosti odběru vzorku přesvědčen, že získaný vzorek není možné použít jako důkazní prostředek ve smyslu § 51 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

10. Žalobce dále namítá protiústavnost postupu kontrolního orgánu, který navzdory ustanovení § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách odebral kontrolní vzorek do mobilní vzorkovnice. Žalobce spatřuje zjevný rozpor s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť kontrolní orgán vybočil ze svých pravomocí a odchýlil se od zákonem stanoveného zákazu plnění mobilních tlakových nádob. Žalobce považuje zákaz obsažený v § 5 odst. 5 za generální zákaz, který není možné obejít ani prostřednictvím zmocňovacího ustanovení § 8 písm. b) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“).

11. Žalobce je rovněž přesvědčen, že vynaložil veškeré úsilí, které lze vyžadovat, aby bylo porušení povinnosti zabráněno. Žalobce neměl jakýkoliv důvod pochybovat o kvalitě LPG, neboť byl v minulosti opakovaně kontrolován a žádné pochybení ve vztahu k jakosti nabízených produktů zjištěno na jeho straně nebylo. Žalobce od svých dodavatelů vždy vyžaduje certifikáty prokazující vlastnosti nakupovaného LPG, nespoléhá se tudíž pouze na jejich tvrzení. O správnosti těchto certifikátů žalobce nemá důvod pochybovat. Přestože je vlastní testování velice nákladné, žalobce po této negativní zkušenosti pořídil kompletní laboratoř včetně analyzéru síry v hodnotě 2,7 mil. Kč.

12. Žalobce konstatuje, že si sám nechával průběžně provádět analýzy LPG u společnosti SGS, tudíž je nepochybné, že v rámci prevence žalobce činil veškeré kroky, které po něm lze požadovat, a jsou ekonomicky odůvodnitelné.

13. Žalobce brojí rovněž proti výši uložené pokuty, která je dle jeho názoru nepřiměřeně vysoká. Zrušeným rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 250 000,- Kč, která byla následným novým rozhodnutím (napadeným nyní projednávanou žalobou) pouze kosmeticky upravena na částku 240 000,- Kč. Překročení mezní hodnoty zakotvené v právních předpisech není natolik významné, aby odůvodňovalo uloženou výši pokuty, když v obdobných případech bývá zpravidla ukládána pokuta nižší. Žalobce navíc nespáchal daný správní delikt úmyslně a vynaložil veškeré úsilí k tomu, aby k porušení povinnosti nedošlo. Ve vztahu ke způsobenému následku potom žalobce uvedl, že nárazovým natankováním paliva s obsahem síry 87,8 mg/kg, nemůže toto palivo nijak poškodit motor. Stejně tak nemůže dojít k poškozování životního prostředí, jak uvádí správní orgány, neboť právní předpisy upravující kvalitativní požadavky na PB v lahvích připouštějí obsah síry ve výši 100 mg/kg. Správními orgány tvrzenému následku negativního dopadu na životní prostředí navíc mohlo být předejito, pokud by žalobce na výsledky rozboru vzorku včas upozornily. Toto však učinily až dne 23. 4. 2014, přestože k vyhodnocení vzorků došlo již dne 27. 3. 2014.

14. Žalobce spatřuje pochybení žalovaného ve vztahu k výši uložené pokuty, když žalovaný uložil prakticky stejnou výši pokuty při opakovaném správním deliktu, jako dříve, kdy věc nesprávně posoudil jako recidivu. Žalobci byla za prvně spáchaný delikt uložena pokuta ve výši 20 000,- Kč, a proto žalobci není jasný důvod, pro který mu byla za opakovaný správní delikt uložena pokuta ve výši dvanáctinásobku prvně uložené sankce. Žalobce rovněž poukazuje na jiné jemu známé případy, kdy však naměřené odchylky od maximálních povolených limitů síry v palivu byly mnohem vyšší než v případě žalobce (např. 256,1 mg/kg, 178,1 mg/kg, apod.). Žalobce rovněž poukazuje na běžnou výši pokut ukládaných za obdobná překročení limitů kontrolními orgány na Slovensku, kde lze za stejné jednání, které je vytýkáno žalobci, uložit pokutu od 330 do 170 000 EUR.

15. Jako další skutečnost rozhodnou pro stanovení výše pokuty uvádí žalobce, že na předmětné čerpací stanici v Humpolci bylo za celý rok 2013 prodáno 93 000 l LPG s celkovým ziskem 170 000,- Kč a výše pokuty tak převyšuje zisk z prodeje pohonných hmot na této čerpací stanici.

16. Závěrem žalobce navrhuje rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušit. Pokud by soud pro tento potup neshledal důvody, navrhuje žalobce uloženou pokutu snížit z částky 240 000,- Kč na 20 000,- Kč. Vyjádření žalované a replika žalobce 17. Žalovaná navrhla projednávanou žalobu zamítnout. Ve vyjádření odkázala na svá předchozí vyjádření, tedy na vyjádření k žalobě ve věci vedené krajským soudem pod sp. zn. 10 A 133/2014, na vyjádření ke kasační stížnosti a na napadené rozhodnutí. K namítanému porušení § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách žalovaná konstatuje, že je oprávněna odebírat vzorky pohonných hmot za účelem zjištění jejich jakosti. Je jí tak umožněno odebírat vzorky z výdejních stojanů čerpacích stanic. Ke skutečnosti, že nemohlo dojít k porušení § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách, žalovaná odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2016, č. j. 3 As 205/2015 – 29.

18. Žalovaná dále konstatuje, že norma 4257 nemusí být vhodná pro jiné odběry než pro odběry z velkoobjemových kontejnerů. Odběry vzorků pro účely kontroly dodržování § 3 odst. 1 zákona o pohonných hmotách se provádějí z výdejních stojanů, a proto byl s ohledem na jednotnost postupu odběru vypracován SOP 98, který je akreditován Českým institutem pro akreditaci o. p. s. Ve stanovisku Českého institutu pro akreditaci o. p. s. ze dne 16. 6. 2015, č. j. 4889/15/ČIA/DS-001 se uvádí, že postup SOP 98 vychází z normy 4257, ale není s normou identický, neboť účel odběru vzorků je jiný. Nicméně realizace odběru vzorků podle SOP 98 byla shledána jako vhodná pro odběry vzorků LPG a CNG na čerpacích stanicích. Podle žalované jsou tak úvahy žalobce o nezákonnosti odběrů, který probíhal v mezích SOP 98, liché. K žalobní námitce týkající se znemožnění provedení kontrolní analýzy odebraných vzorků žalobcem, bylo žalovanou konstatováno, že ve využívání žalobcových procesních práv nebylo žalovanou nikterak bráněno. Žalobce měl možnost provést kontrolní analýzu jím prodávaného LPG.

19. Žalovaná se neztotožňuje s tvrzením žalobce stran toho, že vynaložil veškeré úsilí, které je po něm možné požadovat.

20. K posouzení otázky, zda se v případě správních deliktů spáchaných žalobcem jednalo o pokračování ve správním deliktu, o recidivu nebo o opakování žalovaná uvedla, že se jí detailně zabývala a jednání žalobce posoudila jako vícečinný souběh stejnorodý, opakování správního deliktu. Pokuta byla uložena dle pravidel absorpční zásady a byla snížena. K přiměřenosti uložené pokuty žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí, v němž výši pokuty řádně odůvodnil. Přiměřenost takto uložené pokuty byla shledána s ohledem na velikost zjištěné odchylky, přičemž ji správní orgán nepovažuje za likvidační.

21. K vyjádření žalované podal žalobce dne 17. 3. 2017 repliku, z jejíhož obsahu je zřejmé, že žalobce nadále setrvává na námitkách přednesených v žalobě. Žalobce opětovně poukazuje na nezákonnost postupu při odebírání vzorku a na porušení § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách. Žalobce je přesvědčen, že kontrolnímu orgánu neplyne žádná výjimka ze zákazu stanoveného v naposled zmíněném ustanovení. Odkaz žalované na stanovisko Českého institutu pro akreditaci o. p. s. považuje žalobce za irelevantní, neboť jen prokazuje tvrzení žalobce, že odběr podle SOP 98 není totožný s odběrem vzorků podle normy 4257 a není tudíž ani zákonem předepsaný. Z protokolu o odběru je žalobci známo, že byl odebrán pouze 1 litr LPG, což samo o sobě popírá provedení trojnásobného proplachu vzorkovnice ve smyslu čl. 8 odst. 8.2 normy 4257.

22. Žalobce společně s replikou krajskému soudu dodal i odpověď Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví ze dne 1. 3. 2017 na dotaz žalobce, zda je norma 4257 v České republice platná a závazná a nemůže být soukromými subjekty modifikována. Vyjádření žalované č. II a duplika žalobce 23. K replice žalobce podala žalovaná druhé vyjádření, v němž opětovně setrvala na názoru, že nebylo porušeno ustanovení § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách, přičemž odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2016, č. j. 3 As 205/2015 – 29 a na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2016, č. j. 30 A 80/2014 – 130, z něhož vyplývá, že adresátem zákazu stanoveného v § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách nejsou kontrolní orgány. Postup podle SOP 98 je vhodný a účelný pro kontroly dodržování § 3 odst. 1 zákona o pohonných hmotách. Žalovaná nikterak nerozporuje význam odkazu na normu 4257 ve vyhlášce o jakosti pohonných hmot, tato norma je však vhodná především pro odběry vzorků z velkoobjemových kontejnerů. Kontrolní orgán však při kontrole dodržování § 3 odst. 1 zákona o pohonných hmotách odebírá vzorky přímo z výdejních stojanů čerpacích stanic, a proto bylo nutné vypracovat standardizovaný operační postup, který by zajistil jednotnost postupu laboratoře v případě takových odběrů vzorků.

24. Dne 11. 4. 2017 byla soudu doručena duplika žalobce, v níž žalobce opět opakuje, že použití normy 4257 stanovuje vyhláška o jakosti pohonných hmot, tudíž je použití SOP 98 nezákonné. Z důvodu, že kontrolní orgán užil právě SOP 98, tedy nezákonný postup, nebyla respektována zásada zákonnosti veřejné správy a požadavek, aby správní orgány postupovaly v souladu s právními předpisy. Vyhláška o jakosti pohonných hmot předpokládá, že postup musí odpovídat příslušné české technické normě. Žalobce míní, že z termínu „odpovídat“ nelze dovodit, že postup z normy „vychází“, jak konstatoval Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 30 A 80/2014 – 130. V případě závažného důsledku v podobě uložení vysoké sankce pak nemůže použití pohodlnějšího postupu zhojit nedostatek takového postupu z pohledu jeho zákonnosti. Obsah správních spisů 25. Dne 25. 3. 2014 byla v provozovně žalobce v Humpolci provedena Českou obchodní inspekcí (Inspektorátem pro kraj Jihočeský a Vysočinu) kontrola pohonných hmot, o níž byl sepsán protokol č. 044/21/13 (vzorek č. 080/21/14), ze kterého vyplývá, že použité vzorkovnice byly suché, čisté a těsnící, byly naplněny od 75 % do 80 % objemu a byly zajištěny bezpečnostním štítkem ČOI. Protokol byl podepsán inspektory ČOI a V. Š., provozovatelem čerpací stanice, který vystupoval za žalobce. O takto provedené kontrole byl sepsán rovněž úřední záznam ČOI zn. ČOI 35236/14/2000, který byl podepsán příslušníky kontrolní skupiny ČOI, V. Š. jako provozovatelem čerpací stanice a pracovníkem zkušební laboratoře. Z inspekční zprávy č. 887/2014 o výsledcích laboratorní zkoušky odebraného vzorku LPG pro pohon (vzorek České obchodní inspekce č. 080/21/14) vyhotovené akreditovanou zkušební laboratoří č. 1152 dne 27. 3. 2014 vyplývá, že odebraný vzorek LPG nevyhovuje z hlediska obsahu síry, kdy zjištěná hodnota síry představuje 87,8 mg/kg. Odebraný vzorek ve zkoušeném ukazateli síry nevyhovuje limitním hodnotám ČSN EN 589 + A1 (2012). Tyto závěry vyplývají rovněž ze zkušebního protokolu zkušební laboratoře č. 58275.

26. Protokol o kontrole vydaný žalovanou dne 22. 4. 2014 byl žalobci zaslán s tím, že má možnost proti kontrolnímu zjištění podat písemné odůvodněné námitky ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení.

27. Na shora uvedený protokol bylo žalobcem reagováno sdělením ze dne 29. 4. 2014 adresovaným Inspektorátu Jihočeskému a Vysočině, z něhož vyplývá, že se jeho prostřednictvím žalobce ospravedlňuje v případě jeho pochybení, které bylo zjištěno kontrolou odebraného vzorku LPG na jeho provozovně v Humpolci. Žalobce prodával nejakostní LPG, které obsahovalo nadlimitní množství síry, kdy tato pohonná hmota pocházela od stejného dodavatele, jako tomu bylo na provozovně v Rokytnici. K opakovanému závozu nejakostního LPG došlo v důsledku nesprávné dopravní a manipulační služby, kterou pro žalobce zajišťuje smluvní dopravce. Žalobce nevěděl o tom, že došlo ke změně rozvozového plánu a zbytek závadné dodávky LPG byl rozvezen až dne 17. 3. 2014 do provozovny v Humpolci. Žalobce byl již v té době za obdobné pochybení postižen, a to v rámci jeho provozovny v Rokytnici, o závozu stejně nejakostního LPG do provozovny v Humpolci žalobce neměl povědomí. Uvedené závozy byly způsobeny jednou špatnou dodávkou od nového dodavatele, s nímž žalobce již ukončil spolupráci. Žalobce rovněž zavedl příslušné kontrolní mechanismy.

28. Obsahem správního spisu je dále sdělení žalobce ze dne 10. 4. 2014 adresované ČOI - Inspektorátu Královohradeckému a Pardubickému. Z obsahu tohoto sdělení vyplývá, že jeho prostřednictvím žalobce požádal kontrolní orgán o shovívavost při posuzování jeho pochybení při prodeji a výdeji LPG dne 17. 3. 2014 u provozovatele ČS LPG Rokytnice, který je obchodním partnerem žalobce. Pochybení spočívalo v nadlimitním množství síry v LPG. Žalobce uvedl, že mu byl dodavatelem LPG předložen certifikát, který na nadlimitní množství síry neupozorňuje a dle atestu byl ve všech parametrech v pořádku. Veškeré nejakostní LPG bylo odsáto a převezeno, přičemž s tímto dodavatelem žalobce ukončil spolupráci a současně zavedl příslušné kontrolní mechanismy. Žalobci byla za výše uvedený správní delikt žalovanou dne 23. 4. 2014 uložena pokuta ve výši 20.000 Kč.

29. Rozhodnutím ČOI, Inspektorátu Jihočeského a Vysočiny byla žalobci uložena pokuta ve výši 250 000,- Kč za spáchání správního deliktu dle § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pohonných hmotách, kterého se žalobce dopustil tím, že na čerpací stanici LPG v Humpolci dne 25. 3. 2014 v rozporu s § 3 odst. 1 téhož zákona prodával zkapalněný ropný plyn pro pohon, který nesplňoval požadavky na jakost a složení stanovené vyhláškou o jakosti pohonných hmot, neboť odebrané vzorky neodpovídaly ukazateli jakosti z hlediska obsahu síry, když obsahovaly síru v hodnotě 87,8 mg/kg, tj. v hodnotě významně překračující povolený limit 60 mg/kg. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že správní orgán prvního stupně na základě provedeného dokazování (kontrolní zkouška odebraných vzorků akreditovanou laboratoří) dospěl k nepochybnému závěru, že žalobce prodával nejakostní LPG s nadlimitním množstvím síry. Správní orgán dále dospěl k závěru o neexistenci překážek pro trestání žalobce v dané věci. Porušení zásady ne bis in idem nebylo v dané věci shledáno, neboť žalobcem poukazovaný postih, k němuž došlo v případě jeho čerpací stanice v Pěčíně (v Rokytnici), se odehrál na jiném místě a v jiném čase, než jeho projednávané pochybení na čerpací stanici v Humpolci. Stejně tak nedošlo k naplnění liberačních důvodů ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o pohonných hmotách, žalobce neprokázal, že by v dané věci vynaložil veškeré úsilí, které lze pro předejití porušení povinnosti požadovat. Pokud žalobce uvedl, že si od dodavatelů vyžadoval certifikace a atesty dodávané pohonné hmoty, pak pouze toto jednání nelze považovat za dostačující. Žalobce v podstatě toliko spoléhal na tvrzení a certifikace dodavatelů, aniž by sám dodávky plynu např. pravidelně kontroloval v akreditovaných laboratořích. Žalobce neuvedl, že by prováděl pravidelné odběry referenčních vzorků a periodické kontroly jakosti v laboratořích. Vyšší obezřetnosti měl žalobce dbát rovněž vzhledem k dodavateli, který byl jeho novým dodavatelem, jak žalobce sám uvedl. Není relevantní, zda žalobce o nejakostním benzínu věděl či nikoliv či zda nejakost pohonné hmoty sám vyvolal. Stejně tak žalobcem předložený atest zpracovaný ruskou federální akreditovanou laboratoří žalobce nezbavuje odpovědnosti za daný správní delikt, neboť výsledky tohoto atestu nejsou pro Českou republiku relevantní, když provedený atest nedokazuje, že hodnocený plyn splňuje z hlediska jakosti tuzemské právní předpisy. Žalobce nemůže být zbaven odpovědnosti za správní delikt, protože se jedná o jeho první správní delikt či opakovaný delikt, taková skutečnost může ovlivnit toliko míru závažnosti správního deliktu nikoliv odpovědnost jako takovou, stejně tak jako postoj pachatele a přijatá opatření po spáchání správního deliktu. Při stanovení výše pokuty, která může být uložena až do výše 5 000 000,- Kč kontrolní orgán jako k přitěžující okolnosti přihlédl k významnosti naměřené odchylky hodnoty síry. K takto výrazné odchylce dle správního orgánu došlo při výrobě, na což měl žalobce přijít již při přejímce plynu tím, že měl plyn nechat přezkoušet u akreditovaného subjektu. Jako přitěžující okolnost byla vyhodnocena míra znečištění ovzduší a životního prostředí, ke které může dojít vyšší emisí oxidů síry do ovzduší. Nadlimitní hodnota síry může při dlouhodobějším používání vadného LPG způsobit rovněž poškození motorů vozidel, kdy dochází k oxidaci barevných kovů, z nichž jsou některé části motoru vyrobeny. Správní orgán neshledal delikt žalobce jako opakovaný, neboť v době projednávaného správního deliktu nebyl předchozí delikt žalobce dosud pravomocný. Žalobce však již v té době věděl, že LPG v ostatních čerpacích stanicích je nejakostní a dne 20. 3. 2014 zastavil distribuci plynu v Pěčíně stejně jako na dalších čerpacích stanicích. Neučinil však takto plošně a na čerpací stanici v Humpolci byl nejakostní plyn prodáván ještě dne 25. 3. 2014, tedy osm dní po prvním odběru v Pěčíně a 5 dní poté, co byl prodej plynu v Pěčíně zastaven. Jako mírně polehčující okolnost byly shledány nápravné kroky, které žalobce dle svého tvrzení provedl, tyto však žádným způsobem neprokázal.

30. Proti rozhodnutí kontrolního orgánu bylo žalobcem dne 7. 7. 2014 podáno odvolání.

31. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto rozhodnutím č.j. ČOI 78583/14/O100/2000/14/Hl/Št ze dne 4. 8. 2014 tak, že rozhodnutí inspektorátu Jihočeského a Vysočiny bylo potvrzeno. K odvolací námitce žalobce, kterou byla rozporována správnost postupu kontrolního orgánu při odběru vzorků LPG bylo žalovanou uvedeno, že odběr proběhl zcela v souladu s § 8 písm. b) kontrolního řádu, přičemž pro odběr vzorku byl použit SOP 98 akreditovaný Českým institutem pro akreditaci. Zákaz uvedený v § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách se na provádění kontrol jakosti a složení pohonných hmot nevztahuje. K identifikaci odebraného vzorku bylo žalovanou uvedeno, že odebraný vzorek, který byl kontrolován příslušnou akreditovanou laboratoří, svým číselným označením odpovídá vzorku uvedenému pod tímto číslem v protokolu o odběru vzorků a rovněž označení tohoto vzorku uvedenému v úředním záznamu správního orgánu. Důvodnou nebyla žalovanou shledána ani odvolací námitka, dle níž došlo k porušení zásady ne bis in idem. V daném případě nelze konstatovat totožnost skutku, byť se žalobce dopustil stejného správního deliktu, avšak došlo k tomuto v jiné době a na jiném místě. Rozdílné jsou též následky tohoto deliktu, kdy protiprávním jednáním žalobce byl zasažen jiný okruh spotřebitelů a stejně tak byla rozdílná hladina naměřené síry, což má za následek odlišnou závažnost daného správního deliktu. Žalobce navíc není vinen ze závozu vadného LPG, nýbrž z jeho prodeje, který žalobce uskutečnil na dvou různých místech, v různých časech a rozdílnému okruhu zákazníků. Liberační důvody v daném případě naplněny nebyly, neboť žalobce neprokázal, že by vynaložil veškeré úsilí, které lze pro předejití porušení povinnosti vyžadovat. Pouhé spoléhání se na certifikáty a atesty předložené dodavateli nelze považovat za naplnění liberačních důvodů, když navíc žalobce kvalitu pohonných hmot sám žádným způsobem neprověřoval. K uložené pokutě bylo žalovanou konstatováno, že byla uložena v přiměřené výši, přičemž takto uložená sankce byla inspektorátem řádně odůvodněna. Žalovaná se ztotožnila se závěry ohledně významného překročení míry hladiny síry v pohonné hmotě. Míra zavinění na straně žalobce ve vztahu k jeho odpovědnosti nebyla, s ohledem na objektivní odpovědnost za daný správní delikt, zohledněna, když k ní bylo přihlédnuto toliko co do výše sankce. Žalovaná se rovněž ztotožnila se závěry správního orgánu prvního stupně ohledně vlivu nejakostního LPG prodávaného žalobcem na životní prostředí. Rovněž ve vztahu k negativním vlivům na chod motorů vozidel v případě dlouhodobého užívání LPG s takovýmto nadlimitním množstvím síry bylo prvostupňové rozhodnutí shledáno správným. K možným následkům bylo žalovanou konstatováno, že daný správní delikt je deliktem ohrožovacím, tudíž k jeho spáchání postačuje pouze ohrožení právem chráněného zájmu. Zákazník je poškozen již tím, že mu byla prodána nejakostní pohonná hmota, neboť očekává, že nakupuje pohonnou hmotu plně vyhovující právním předpisům. Žalobce navíc s ohledem na výsledky kontroly provedené na čerpací stanici v Pěčíně, o kterých se dozvěděl dne 20. 3. 2014, mohl předpokládat, že nejakostní LPG bude prodáváno rovněž na provozovně v Humpolci a mohl LPG stáhnout již na základě tohoto zjištění. Tvrzené nápravné kroky nebyly žalobcem nikterak doloženy. Pokuta uložená žalobci odpovídá pokutám, které jsou v obdobných případech správními orgány ukládány.

32. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, která byla rozsudkem krajského soudu ze dne 2. 9. 2015, č. j. 10 A 133/2014 – 43 zamítnuta. Ke kasační stížnosti byl rozsudek krajského soudu zrušen, stejně jako rozhodnutí žalované a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 10. 2016, č. j. 3 As 205/2015 – 29 uložil žalované postavit najisto, zda se u obou skutků (správní delikt podle § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pohonných hmotách spáchaný v Pěčíně dne 17. 3. 2014 a v Humpolci dne 25. 3. 2014) jedná o pokračující delikt, či opakované deliktní jednání. Správní řízení trpělo vadou, neboť nebyla zjištěna skutečnost, kdy bylo žalobci sděleno obvinění za skutek spáchaný dne 17. 3. 2014.

33. Žalovaná rozhodla dne 2. 12. 2016 rozhodnutím pod č. j. ČOI 157869/16/O100/2000/14/16/Hl/Št tak, že pokutu ve výši 250 000,- Kč snížila na částku 240 000,- Kč a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Žalovaná v napadeném rozhodnutí setrvala na závěrech učiněných v rozhodnutí č. j. ČOI 78583/14/O100/2000/14/Hl/Št ze dne 4. 8. 2014. V souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu se žalovaná zabývala tím, zda se jednalo o pokračující správní delikt nebo o opakování deliktního jednání. Žalovaná uvedla, že v případě správních deliktů nemohl být naplněn znak jednotného záměru, který je pojmovým znakem pokračujícího trestného činu (analogicky se užijí ustanovení o pokračování v trestném činu i pro správní trestání), neboť nebylo prokázáno, že žalobce jednal s cílem prodávat nejakostní LPG a tím poškodit konečné spotřebitele. Jednotný záměr musí existovat již od počátku deliktního jednání. V případě žalobce však nebylo prokázáno, že si byl vědom prodeje nejakostního LPG dne 17. 3. 2014. Vzhledem k tomu, že byl žalobce s výsledky rozboru LPG odebraného dne 17. 3. 2014 seznámen až dne 4. 4. 2014, kdy s ním bylo zároveň zahájeno správní řízení, lze předpokládat, že žalobce neměl povědomí o nejakostním LPG na čerpací stanici v Humpolci, jehož vzorek byl odebrán dne 25. 3. 2014, tedy před seznámením se s výsledky rozboru vzorku odebraného dne 17. 3. 2014 v Pěčíně. Skutečnost, že se nejednalo ani o recidivu, byla konstatována již správním orgánem I. stupně. Žalovaná tudíž vyhodnotila, že se jednalo o opakování správního deliktu – vícečinný souběh stejnorodý, a bylo tak třeba uložit souhrnný trest. Žalovaná proto aplikovala absorpční zásadu a snížila původně uloženou pokutu z 250 000,- Kč na 240 000,- Kč. Právní názor soudu 34. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.

35. První žalobní bod směřující do nezákonnosti a nesprávnosti postupu v odebrání vzorku kontrolním orgánem, který měl namísto závazné normy 4257 postupovat podle standardizovaného operačního postupu 98, shledal krajský soud jako nedůvodný. Odběr vzorku LPG provedla přizvaná osoba, společnost SGS, která má pro odběry vzorků LPG akreditovaný standardizovaný postup SOP 98. Tento postup přizpůsobuje technickou normu 4257 odběrům vzorků z výdejních stojanů čerpacích stanic. Žalobce předmětný postup zpochybňuje pro rozpor se zákonem o pohonných hmotách a s vyhláškou o jakosti pohonných hmot. Zároveň žalobce uvedl konkrétní pochybení, které dle jeho názoru kontrolní orgán způsobil, když odběr vzorků podle žalobce neprobíhal v souladu s normou 4257.

36. Předně je potřeba uvést, že podle § 7 odst. 2 zákona o pohonných hmotách kontroluje Česká obchodní inspekce složení a jakost pohonných hmot u výrobce, distributora, dovozce, vývozce, a u provozovatele čerpací stanice, a to i během přepravy, podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů) a sleduje a monitoruje složení a jakost pohonných hmot v souladu s prováděcím právním předpisem vydaným podle § 3 odst. 4; provádění rozborů je zajišťováno prostřednictvím akreditovaných osob. Podle § 3 odst. 4 zákona o pohonných hmotách stanoví požadavky na složení a jakost pohonných hmot a způsob sledování a monitorování jejich složení a jakost prováděcí právní předpis, kterým je vyhláška o jakosti pohonných hmot. Vyhláška pak stanoví, že postup odběru vzorků a posouzení výsledků musí odpovídat příslušné české technické normě, přičemž je vyhláškou odkazováno na normu 4257. Norma 4257 uvádí, že postup pro odběr vzorků pohonných hmot stanovený v jejích mezích je vhodný pro vzorkování z velkoobjemových kontejnerů. Jak již ale bylo uvedeno, ustanovení § 7 odst. 2 zákona o pohonných hmotách ukládá České obchodní inspekci povinnost kontrolovat složení a jakost pohonné hmoty u provozovatele čerpací stanice, tudíž je nezbytné, aby ČOI svůj postup uzpůsobila podmínkám odběru vzorků z výdejních stojanů.

37. V nyní projednávané věci byla k odběru vzorků přizvána společnost SGS, která prováděla samotný odběr i následný rozbor vzorků. Tento postup považuje krajský soud za souladný s § 7 odst. 2 písm. a) věta za středníkem zákona o pohonných hmotách. Z obsahu zkušebního protokolu č. 58275 společnosti SGS, zkušební laboratoře č. 1152.1, vystaveného dne 27. 3. 2014 se podává, že dne 25. 3. 2014 byl akreditovanou zkušební laboratoří č. 1152.1 proveden odběr vzorku produktu – LPG pro pohon (specifikace vzorku – 080/21/14). Vzorek byl odebrán pracovníkem této akreditované laboratoře, přičemž v rámci tohoto odběru bylo postupováno dle SOP 98 (ČSN EN ISO 4257) – LPG, CNG. Z výsledků zkušebního protokolu a z laboratorní zkoušky vyplývá, že v odebraném vzorku byla zjištěna hodnota síry ve výši 87,8 mg/kg. Z protokolu o odběru vzorků pohonných hmot č. 044/21/13 ze dne uskutečnění odběru, tedy z 25. 3. 2014 bylo zjištěno, že použité vzorkovnice byly suché, čisté a těsnící, byly naplněny od 75 % do 80 % objemu a byly zajištěny bezpečnostním štítkem ČOI. Za žalobce byl samotnému odběru přítomen V. Š., který protokol potvrdil svým podpisem a razítkem společnosti. Z takto podepsaného protokolu lze dovodit, že provozovatel čerpací stanice neshledal v postupu kontrolního orgánu při odběru vzorků žádné pochybení a s obsahem protokolu vyjádřil souhlas. O probíhající kontrole byl sepsán rovněž úřední záznam, který byl provozovatelem čerpací stanice podepsán. Jak v této věci konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 10. 2016, č. j. 3 As 205/2015 – 29: „tyto skutečnosti, jež mají podklad ve správním spisu, plně reflektují požadavky, které na provádění kontroly klade ustanovení § 4 vyhlášky o jakosti pohonných hmot.“ (všechna rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz). Žalobce v podané žalobě sice konstatoval pochybení kontrolního orgánu, který měl při odběru vzorků porušit postup stanovený normou 4257 tím, že neprovedl propláchnutí vzorkovnice a potrubí. Krajský soud však neshledal tyto výtky jako důvodné zejména proto, že tvrzení žalobce nebyla prokázána, naopak jsou tato tvrzení vyvracena v úředním záznamu ze dne 25. 3. 2014, kde je uvedeno: „Dle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 64/86 Sb., o ČOI, ve znění novel a v souladu se zněním ČSN ISO 4257 Zkapalněné ropné plyny – Vzorkování, byl proveden odběr LPG za účelem posouzení jakosti a bezpečnosti výrobku. Způsob, množství a podmínky odběru vzorků jsou specifikovány v Protokolu o odběru vzorků pohonných hmot, který tvoří nedílnou součást tohoto kontrolního protokolu. Před vlastním odběrem vzorků LPG, byl proveden proplach vzorkovacího potrubí a vzorkovnic odebraným palivem a bezprostředně poté byl uskutečněn vlastní odběr vzorků LPG do čistých a nepropustných vzorkovnic. Pracovník SGS postupuje při odběru LPG podle standartního operačního postupu, akreditovaného Českým institutem pro akreditaci „Odběr vzorků plynných a zkapalněných paliv“ podle ČSN EN ISO 17025“. Při svém tvrzení, že nedošlo k proplachu vzorkovnice, vycházel žalobce z toho, že mělo být odebráno mnohem větší množství pohonné hmoty, konkrétně 4 litry, aby byl zajištěn trojnásobný proplach. Žalovaná však konstatovala, že není zapotřebí za účelem proplachu vzorkovnice odebírat takové množství, jaký je objem vzorkovnice. Krajský soud vychází ze skutečnosti, že SOP 98 plní jiný účel, než norma 4257, tedy že účelem SOP 98 je vzorkování paliva, které dostává přímý zákazník z výdejního stojanu, nikoliv vzorkování celého obsahu velkoobjemové nádrže, proto dle soudu nedošlo k jakémukoliv excesu v postupu kontrolního orgánu při odběru vzorku pohonné hmoty.

38. SOP 98 je akreditovaný standardizovaný postup pro odběr vzorků plynných a zkapalněných paliv přímo z výdejních stojanů čerpacích stanic. Účelem tohoto postupu je provést a konkretizovat normu 4257. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 7. 2017, č. j. 3 As 191/2016 – 55: „Ačkoli tomuto standardizovanému postupu nelze přiznat obecnou závaznost, krajský soud (pozn. soudu: jedná se o Krajský soud v Brně, který se otázkou použitelnosti SOP 98 zabýval ve svém rozsudku ze dne 27. 6. 2016, č. j. 30 A 80/2014 – 130) správně dovodil, že představuje ustálenou správní praxi, s níž se pojí legitimní očekávání účastníka řízení“. Česká obchodní inspekce aplikuje SOP 98 v typově shodných případech odběrů vzorků, jako tomu bylo v případě žalobce. Nejvyšší správní soud chtěl tak zdůraznit, že pokud by kontrolní orgán, resp. jím přizvaná osoba bez zdůvodnění nepoužila SOP 98, mohl by se účastník řízení dovolávat porušení principu rovného zacházení a legitimního očekávání. Správní orgány provedly odběr i následné vyhodnocení kvality vzorku v souladu s předepsanými požadavky a získaný vzorek LPG reprezentoval jakost prodávaného LPG na předmětné čerpací stanici v době odběru vzorku. Krajský soud v této souvislosti vyhodnotil žalobcův návrh na provedení důkazu výslechem svědka V. Š. jako nadbytečný. Žalobce navrhuje provést svědeckou výpověď k prokázání, že odběr kontrolního vzorku neproběhl v souladu s právními předpisy a s normou 4257. Krajský soud však takový důkaz nepovažuje za účelný a potřebný, neboť jeho zjištěními již bylo dostatečně prokázáno, že odběr sice neproběhl podle normy 4257, nicméně proběhl v mezích a v souladu se standardizovaným operačním postupem 98 a jako takový je odběr soudem považován za zákonný a správný.

39. Žalobce dále namítá překročení zákazu stanoveného v § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách, když kontrolní orgán, resp. přizvaná osoba společnosti SGS odebrala vzorek z čerpacího stojanu do přenosné tlakové nádoby. Žalobce v takovém postupu spatřuje rozpor s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanoveným zákonem a způsobem, který zákon stanoví. Krajský soud se však s touto žalobní námitkou neztotožňuje.

40. Podle ustanovení § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách platí, že je na čerpací stanici zakázáno plnění mobilních tlakových nádob zkapalněnými ropnými plyny, s výjimkou čerpání zkapalněných ropných plynů do pevně zabudovaných palivových nádrží motorových vozidel. Nejvyšší správní soud se ve svém rozsudku ze dne 27. 7. 2017, č. j. 3 As 191/2016 – 55 podrobně zabýval předmětnou otázkou zákonnosti postupu ČOI při odebírání vzorku do mobilní tlakové nádoby, přičemž postupoval podle tříbodového algoritmu. První bod algoritmu spočíval v zodpovězení otázky, zda vůbec ustanovení § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách doléhá na postup zvolený kontrolním orgánem při odebírání vzorku LPG. V případě kladné odpovědi je druhým bodem algoritmu posouzení otázky, zda obecný zákaz zmíněného ustanovení dopadá i na činnost inspekčního orgánu. Pakliže bude odpověď na tuto otázku záporná, je potřeba se konečně zabývat posouzením, zda by porušení zákazu činilo opatřený důkazní prostředek nepoužitelný pro potřeby dokazování.

41. Jak uvedl krajský soud ve svém předchozím rozsudku č. j. 10 A 133/2014 – 43, porušení ustanovení § 5 odst. 5 nelze vztahovat na nyní projednávanou věc, neboť se v případě odběru vzorku LPG nejedná o prodej či výdej pohonné hmoty. Byť uvedené ustanovení zakazuje plnění zkapalněných plynů do mobilních nádob, je potřeba zdůraznit, že se ustanovení vztahuje na prodej a výdej pohonných hmot. Kontrolní činnost spočívající v odebírání vzorků za účelem kontroly dodržování § 3 odst. 1 zákona o pohonných hmotách nelze považovat za prodej ani výdej pohonných hmot. Podle § 2 písm. e) zákona o pohonných hmotách se výdejem rozumí bezúplatné přemístění pohonných hmot ze skladovací nádrže do palivové nádrže vozidla. A contrario lze dovodit, že prodejem bude přemístění pohonných hmot ze skladovací nádrže do palivové nádrže vozidla za úplatu. Smyslem ustanovení § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách je tedy užití pohonné hmoty jako palivového pohonu pro motorová vozidla. Nejvyšší správní soud však ve výše uvedeném rozsudku vyslovil názor, že zákaz stanovený v § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách je obecným zákazem, který per se znemožňuje plnění mobilních tlakových nádob zkapalněnými ropnými plyny. První bod algoritmu tak svědčí ve prospěch žalobce.

42. Ve vztahu k druhému kroku algoritmu přistoupil krajský soud k posouzení jiných zákonných ustanovení, které by umožňovaly kontrolním orgánům při jejich kontrolní činnosti odklonit se od obecného zákazu v § 5 odst. 5 zákona o pohonných hmotách. Podle § 7 odst. 2 písm. a) kontroluje ČOI složení a jakost pohonných hmot u výrobce, distributora, dovozce, vývozce a u provozovatele čerpací stanice, a to i během přepravy, podle zvláštního právního předpisu. Marginála pak odkazuje na zákon o České obchodní inspekci. Tento zákon ve svém ustanovení § 2 odst. 1 ve znění účinném v době rozhodování správních orgánu uvádí, že ČOI kontroluje právnické a fyzické osoby prodávající nebo dodávající výrobky a zboží na vnitřní trh; podle § 2 odst. 2 písm. a) téhož zákona pak kontroluje dodržování podmínek stanovených k zabezpečení jakosti zboží nebo výrobků včetně zdravotní nezávadnosti, podmínek pro skladování a dopravu. Ustanovení § 8 písm. b) kontrolního řádu umožňuje kontrolnímu orgánu provádět kontrolní nákupy, odebírat vzorky, provádět potřebná měření, sledování, prohlídky a zkoušky. Krajský soud činí nesporným, že ustanovení § 7 a 8 kontrolního řádu ve spojení s § 2 odst. 1 a 2 zákona o České obchodní inspekci dávají kontrolním orgánům oprávnění překročit některé obecné zákazy plynoucí z právních předpisů nebo ze soukromoprávních vztahů, a to pouze při výkonu jejich pravomoci a v nezbytném rozsahu. Odběr vzorku paliva pro pohon motorových vozidel za účelem kontroly jeho jakosti je beze sporu součástí kontroly, která spadá do pravomoci kontrolního orgánu. V nyní posuzované věci byl vzorek LPG získán v mezích pravomoci kontrolního orgánu a nelze se tudíž ztotožnit s názorem žalobce, že byl překročen zákon a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Kontrolní orgán má pravomoc odebrat vzorek z výdejního stojanu čerpací stanice a v nyní posuzované věci tak učinil způsobem, který je v mezích zákona.

43. Ve světle shora uvedeného považuje krajský soud jako nedůvodnou námitku žalobce, že získaný vzorek LPG nebylo možné použít jako důkazní prostředek ve smyslu § 51 správního řádu. Krajský soud neshledal žádný důvod, pro který by byl vzorek pohonné hmoty získán nesprávným nebo nezákonným postupem. Kontrolní orgán popsal získání vzorku v protokolu o odběru a v úředním záznamu a krajský soud uzavřel, že byly dodrženy veškeré požadavky na uskutečnění odběru vzorku. Kontrolní orgán dodržel předepsaný postup, tudíž i posouzení třetího bodu algoritmu svědčí ve prospěch kontrolních orgánů. Pro úplnost považuje krajský soud za vhodné uvést citaci závěru Nejvyššího správního soudu, který byl učiněn v rozsudku č. j. 3 As 191/2016 – 55 právě ve vztahu k zákonnosti odebraného vzorku jakožto použitelného důkazního prostředku: „Podstata nezákonných důkazů nespočívá v samotném zásahu do právem zaručených práv fyzických a právnických osob, ale v nedostatečném respektu státní moci k ústavně zaručenému právu obviněného (z trestného činu, přestupku či jiného správního deliktu) na obhajobu… Je tak evidentní, že ne všechny obecné zákazy směřují vůči kontrolním orgánům při výkonu jejich pravomoci a ne všechna překročení zákonných zákazů adresovaných obecně fyzickým a právnickým osobám, kterých se kontrolní orgány při kontrolní činnosti dopustí, představují jejich porušení a mají za následek nezákonnost provedené kontroly, potažmo nezákonnost důkazních prostředků při této kontrole získaných. Lze proto uzavřít, že v intencích druhého kroku výše popsaného algoritmu nelze posuzovaný odběr kontrolního vzorku LPG považovat za nezákonně opatřený (a tudíž nepoužitelný) důkaz.“ 44. Žalobce dále namítl, že v jeho případě byly naplněny liberační důvody dle § 10 odst. 1 zákona o pohonných hmotách. Žalobce vynaložil veškeré úsilí, které po něm lze požadovat, aby porušení povinnosti zabránil, když po svých dodavatelích vyžadoval příslušné certifikáty dokládající jakost dodaných pohonných hmot. Nebyl důvod pochybovat o kvalitě těchto pohonných hmot, neboť žalobce po celou dobu své působnosti neměl s jakostí pohonných hmot problém.

45. Liberační důvody v případě spáchaných správních deliktů upravuje § 10 odst. 1 zákona o pohonných hmotách, dle něhož právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti zabránila. Z obsahu správního spisu jakož i z žalobních tvrzení vyplývá, že žalobce vyvinutí veškerého úsilí k předcházení porušení zákonných povinností spatřuje v tom, že pohonné hmoty odebírá od dodavatelů, po kterých současně vyžaduje předložení certifikátu o jakosti těchto pohonných hmot. Liberační důvod je tedy žalobcem spatřován v jeho požadavku na dodavatele pohonných hmot, kteří jsou povinni mu prokázat jakost dodávaných pohonných hmot prostřednictvím certifikátu o kvalitě těchto hmot.

46. Zákonná konstrukce v podobě „vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat“ není žádným způsobem blíže konkretizována a je proto nutné takové jednání charakterizovat v každém jednotlivém případě s ohledem na dané okolnosti. V nyní projednávané věci je namítáno, že toto maximální úsilí pro předejití porušení povinnosti představuje žalobcem požadované certifikáty, kterými jeho dodavatelé dokládají jakost dodávaných pohonných hmot. Tento přístup žalobce dle krajského soudu nelze považovat za maximální možné úsilí vedoucí k předejití porušení povinnosti. Jako jednu ze základních možností, jak předcházet prodeji a výdeji nejakostní pohonné hmoty, lze uvést provádění vlastních kontrol odebrané pohonné hmoty, které však v době rozhodování správních orgánů žalobce neprováděl, resp. jejich potenciální provádění netvrdil.

47. Odhlédnout nelze ani od skutečnosti, že nejakostní LPG žalobce odebral od nového dodavatele. Právě tato skutečnost měla žalobce vést k větší obezřetnosti, neboť se jednalo o dodavatele, s nímž žalobce dosud nespolupracoval a je zde tudíž riziko, že jím dodávané pohonné hmoty nemusí kvalitativně odpovídat zákonem stanoveným hodnotám. Skutečnost, že si žalobce v nedávné době obstaral na své náklady vlastní laboratoř včetně analyzéru za částku 2,7 mil Kč, považuje krajský soud za chvályhodnou. Je tak velmi pravděpodobné, že se žalobce v budoucnu vyhne obdobným případům nákupu nejakostního LPG a tudíž i správním řízením za správní delikt spočívající v porušení § 9 odst. 1 písm. b) zákona o pohonných hmotách. Krajský soud však nepovažuje nákup a zřízení laboratoře za skutečnost, na jejímž základě by bylo možné vyhnout se odpovědnosti za správní delikt, kterého se žalobce dopustil v roce 2014. Jako účelové se jeví rovněž tvrzení žalobce, že si nechával průběžně provádět analýzy LPG u společnosti SGS a v rámci prevence tak činil veškeré potřebné kroky. Žalobce však neprokázal, že si nechal provést analýzu i v tomto konkrétním případě dodávky LPG od nového dodavatele, tudíž ve vztahu k vyvinění se je toto žalobcovo tvrzení irelevantní.

48. Námitka stran vynaložení veškerého úsilí, a tedy i naplnění liberačních důvodů ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o pohonných hmotách tak není důvodná.

49. S poslední žalobní námitkou týkající se nepřiměřenosti uložené pokuty se pojí též závěrečný návrh žalobce, kterým je požadováno, aby soud rozhodl o snížení uložené pokuty, která neodpovídá sankcím uloženým v obdobných případech.

50. Žalobce pokládá uloženou pokutu za hrubě nepřiměřenou, takto uložená pokuta neodpovídá překročení mezní hodnoty síry v pohonné hmotě, které nebylo natolik významné, aby odůvodňovalo uložení pokuty v takové výši. Stejně tak způsobené následky neodpovídají výši uložené pokuty, když naměřená hodnota síry nemůže vést k poškození motoru vozidel. Stejně tak nemůže dojít k nikterak závažnému poškození životního prostředí.

51. Soud považuje za nutné odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu rozsudku ze dne 19. 12. 2013 č. j. 2 As 130/2012-20, kdy Nejvyšší správní soud judikoval, že ukládání pokut za správní delikty se děje ve sféře volného správního uvážení (diskrečního oprávnění) správního orgánu, tedy zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích, respektive volit některé z více možných řešení, které zákon dovoluje. Na rozdíl od posuzování otázek zákonnosti, jimiž se soud musí při posuzování věci v žalobní námitce zabývat, je oblast správní diskrece soudní kontrole prakticky uzavřena. Podrobit správnímu uvážení soudní přezkoumání při hodnocení zákonnosti rozhodnutí lze je potud, překročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, vybočil-li z nich, nebo pokud volné uvážení zneužil; soud je oprávněn též posoudit, zda správním orgánem stanovený rozhodný skutkový stav věci byl opatřen zákonným způsobem, případně, zda není v logickém rozporu s výstupy provedené diskrece. Není však v pravomoci správního soudu, aby standardně vstupoval do role správního orgánu a pokládal namísto správní diskrece uvážení soudcovské, tedy například, aby sám rozhodoval, jaká sankce (co do druhu a výše) by měla být uložena. Jedinou výjimkou je ustanovení § 78 odst. 2 s. ř. s., jehož aplikace je odůvodněna zjevně nepřiměřenou výší pokuty (byť uložené v rámci zákona).

52. Dle § 78 odst. 2 s. ř. s., rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě.

53. Žalobní návrh na snížení či upuštění od sankce za správní delikt může být úspěšný, jestliže soud dojde k závěru, že pokuta byla uložena ve zjevně nepřiměřené výši, a ačkoliv nejsou důvody ke zrušení správního rozhodnutí pro nezákonnost nebo vady řízení, shledá důvody pro nahrazení správního uvážení svým vlastním (soudním) uvážením. Citovaná právní úprava tudíž dává soudu možnost nahradit legální správní uvážení uvážením soudním, poměřujícím samostatně přiměřenost trestu podle stejných hledisek zákonem stanovených. Soud může návrhu vyhovět jen tehdy, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí, jímž byl trest za správní delikt uložen, a může-li vycházet ze skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, případně, který lze ve správním soudnictví doplnit.

54. K dané problematice se vyjádřil rovněž rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2010 č. j. 1As 9/2008-133 (dostupném na www.nssoud.cz), kde konstatoval, že správní soudy při posuzování zákonnosti uložené sankce k žalobní námitce přezkoumají, zda správní orgán při stanovení výše sankce zohlednil všechna zákonná kritéria, zda úvahy o výši uložené pokuty jsou racionální, ucelené, koherentní a v souladu se zásadami logiky, zda správní orgán nevybočil z mezí správního uvážení nebo jej nezneužil, ale rovněž, zda uložená pokuta není likvidační.

55. Žalobci byla napadeným rozhodnutím snížena výše pokuty z 250 000,- Kč na částku 240 000,- Kč. Podle § 9 odst. 10 písm. b) zákona o pohonných hmotách lze za správní delikt spáchaný žalobcem uložit pokuta až do výše 5 000 000,- Kč. Správní orgáne je při určení výměry pokuty podle § 10 odst. 2 zákona o pohonných hmotách povinen přihlédnout k závažnosti správního deliktu, ke způsobu jeho spáchání a k následkům. V posuzované věci se ze správních rozhodnutí podává, že správní orgány vycházely především ze skutečnosti, že kontrolovaná pohonná hmota obsahovala nadlimitní množství síry v hodnotě 87,8 mg/kg. Správní orgány z těchto hodnot jakostních ukazatelů dospěly k závěru, že tyto výsledky nelze považovat za pouhý důsledek provozní nekázně. V případě hodnocení následků správní orgány dospěly k závěru, že naměřené hodnoty představují značné nebezpečí pro technický stav motoru a rovněž pro životní prostředí. Jako polehčující okolnost správní orgán prvního stupně zohlednil následné jednání žalobce směřující ke zjednání nápravy závadného stavu. Žalovaná konstatovala, že se uložená pokuta neodchyluje od pokut ukládaných v obdobných případech, přičemž právě pokuta ve výši 20 000,- Kč uložená žalobci za stejný správní delikt rozhodnutím ze dne 23. 4. 2014, č. j. 27/0413/14 neodpovídá rozhodovací praxi kontrolních orgánů v obdobných věcech. Pokuta uložená žalobci ve výši 240 000,- Kč byla vyměřena v mezích zákonného rozsahu a žalovaná dostatečně zdůvodnila výši takto uložené pokuty, stejně jako důvod, pro který snížila uloženou pokutu na částku 240 000,- Kč při aplikaci absorpční zásady. Krajský soud k tomuto dodává, že žalobci významně přitěžuje jeho povědomí o tom, že na čerpací stanici v Pěčíně došlo k prodeji LPG s nadlimitním množstvím síry. Žalobce však i přes tuto znalost nezabránil prodeji nejakostního LPG na čerpací stanici v Humpolci. Výše uložené pokuty by tak pro žalobce měla mít především výchovný charakter a měla by vést k jeho budoucí nápravě a vyšší obezřetnosti při odběru pohonných hmot od dodavatelů. Uložená pokuta bezesporu zasáhne do majetkové sféry žalobce, tento však její likvidační důsledek neprokázal. Následky uložené finanční sankce představují zásah do ekonomické sféry žalobce, avšak takové následky jsou již ze samotného charakteru této sankce předpokládány a pro žalobce by měly být ponaučením, a to obzvláště za situace, kdy již byl pro obdobné jednání potrestán.

56. S ohledem na uvedené zdůvodnění uložené pokuty za správní delikt žalobce nelze dospět k závěru, že by správní orgány při stanovení výše sankce za správní delikt vybočily ze zákonných mantinelů při ukládání pokuty. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí správních orgánů je zřejmé, že tyto hodnotily veškerá stanovená kritéria pro ukládání pokut, hodnocení konkrétních okolností případu nepostrádá logiku a správní orgány při stanovení výše pokuty vzaly v úvahu všechna zákonná kritéria, z nichž bez jakýchkoliv pochybností dovodily, že uložená pokuta nebude mít pro žalobce likvidační následky, které ostatně ani žalobcem tvrzeny nebyly. Krajský soud tedy neshledal důvody pro postup podle § 78 odst. 2 s. ř. s.

57. Závěrem krajský soud považuje za vhodné pojednat o vyhodnocení právní otázky, zda se v případě správních deliktů spáchaných žalobcem v Pěčíně dne 17. 3. 2014 a v Humpolci dne 25. 3. 2014 jedná o pokračující delikt, nebo o opakované deliktní jednání, přestože v nyní projednávané žalobě nebylo porušení zásady ne bis in idem ze strany žalobce namítáno.

58. Nejvyšší správní soud uložil posouzení uvedené právní otázky žalované rozsudkem ze dne 20. 10. 2016, č. j. 3 As 205/2015 – 29. Žalovaná o tom učinila skutková zjištění a podrobně je popsala na stranách 8 a 9 napadeného rozhodnutí. Ve svém právním názoru dospěla žalovaná k závěru, že se v případě spáchaných správních deliktů jednalo o opakování správního deliktu – vícečinný souběh stejnorodý. O pokračující správní delikt se jednat nemohlo, neboť pojmovým znakem pokračování deliktního jednání je jednotný záměr vedení dílčích jednání. Tento jednotný záměr musí existovat již od počátku páchání pokračujícího deliktu, což však v případě jednání žalobce nebylo prokázáno. Znak jednotného záměru nemohl být naplněn, neboť správní orgány neprokázaly úmysl žalobce prodávat nejakostní LPG za účelem poškození spotřebitelů. Nebylo prokázáno, že si žalobce dne 17. 3. 2014 mohl být vědom toho, že prodává nejakostní LPG, neboť s výsledky rozboru odebraného vzorku na čerpací stanici v Pěčíně dne 17. 3. 2014 byl žalobce seznámen až písemností České obchodní inspekce, Inspektorátu Královehradeckého a Pardubického ze dne 3. 4. 2014, č. j. 38593/14/2700, která byla dle doručenky žalobci doručena dne 4. 4. 2014. Shodnou písemností bylo se žalobcem zahájeno správní řízení podle § 46 odst. 1 správního řádu (dle analogie s trestněprávními předpisy bylo žalobci sděleno obvinění) ve věci vydání rozhodnutí o uložení pokuty pro porušení § 3 odst. 1 zákona o pohonných hmotách (písemnost je založena v soudním spise č. l. 47). Krajský soud považuje úvahu žalované stran vyhodnocení právní otázky o opakovaném deliktním jednání za správnou. Žalovaná učinila předmětem svých úvah existenci jednotícího záměru vedení dílčích správních deliktů a dospěla k jednoznačnému závěru, že tento znak naplněn nebyl. Bylo postaveno najisto, že se v případě zjištěných správních deliktů jedná o opakování deliktního jednání a podle trestně právní teorie, která je analogicky aplikovatelná i pro správní trestání bylo přistoupeno k uložení souhrnného trestu. Podle § 43 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“) soud uloží souhrnný trest, odsuzuje-li pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším. Při ukládání trestu se aplikuje zásada absorpční a trest se uloží podle trestní sazby stanovené pro trestný čin, který je nejpřísněji trestný. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený dřívějším rozsudkem. Tento postup použila žalovaná analogicky při ukládání pokuty v nyní projednávané věci. Žalovaná proto přihlédla k absorpční zásadě, vzala v potaz, že rozhodnutím ze dne 23. 4. 2014, č. j. 27/0413/14 byla žalobci uložena pokuta ve výši 20 000,- Kč, a z toho důvodu snížila původně uloženou pokutu ve výši 250 000,- Kč na částku 240 000,- Kč. Závěr a náklady řízení 59. Krajský soud uzavírá, že správní orgány postupovaly v souladu s právní úpravou a napadené rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí prvostupňové, netrpí vadou nesprávnosti, nezákonnosti ani nepřezkoumatelnosti. S ohledem na skutečnost, že všechny námitky žalobce byly posouzeny jako nedůvodné, rozhodl krajský soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. a žalobu zamítl.

60. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta) a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, pročež mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014-47, publikované pod č. 3228/2015 Sb. NSS).

Poučení