22 C 107/2021-294

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupena advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající [anonymizováno 8 slov] [adresa] o přiměřené zadostiučinění ve výši 252 000 Kč a 118 500 Kč, to vše s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10,05 % ročně z částky 252 000 Kč za den 14. 6. 2021 zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 70 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 15. 6. 2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 182 000 Kč společně s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,05 % ročně z této částky od 15. 6. 2021 do zaplacení a požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,8 % ročně z částky 70 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení se zamítá.

IV. Řízení se co do částky 80 000 Kč spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,05 % ročně z této částky od 14. 6. 2021 do zaplacení a požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,05 % ročně z částky 38 500 Kč za den 14. 6. 2021 za den 14. 6. 2021 zastavuje.

V. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 38 500 Kč společně s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,05 % ročně z této částky od 15. 6. 2021 do zaplacení se zamítá.

VI. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši, 34 655 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Vyjádření účastníků a průběh řízení

1. Žalobkyně se domáhala v souvislosti se zahájením a vedením nezákonného trestního stíhání u Krajského soudu v Ostravě – pobočka [obec] sp. zn. [spisová značka], v rámci kterého byla částečně zproštěna a částečně bylo trestní stíhání zastaveno pro promlčení trestního stíhání: a) náhrady nemajetkové újmy ve výši 252 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,05 % ročně z této částky od 15. 6. 2021 do zaplacení za nezákonné trestní stíhání. b) náhrady nemajetkové újmy ve výši 38 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení částky ve výši 10,05 % ročně z této částky od 15. 6. 2021 do zaplacení za nepřiměřenou délku trestního stíhání.

2. Žalobkyně uvedla, že trestní stíhání bylo zahájeno dne 22. 1. 2014 pro přečin podílnictví a pro zločin zpronevěry. Po částečném zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání bylo dne 30. 6. 2014 stíhání zahájeno pro trestný čin podílnictví dle § 251 odst. 1 písm. a) trestního zákona a trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1 trestního zákona. Dne 15. 7. 2014 žalobkyně poprvé namítala promlčení stíhání, což v průběhu trestního stíhání opakovala. Dne 29. 10. 2018 byla žalobkyně nepravomocně uznána vinnou pro zpronevěru, ve vztahu k podílnictví byla zproštěna. Odvolací soud odsuzující část rozsudku zrušil, dne 5. 6. 2020 byla žalobkyně opětovně zproštěna a současně bylo usnesením ze dne 5. 6. 2020 trestní stíhání ve zbytku zastaveno z důvodu promlčení. Žalobkyni hrozil trest odnětí svobody ve výměře 2-8 let, kdy se jako 68 letá důchodkyně potřebovala věnovat rodině, zejména nemocnému manželovi, který měl rakovinu, a vnoučatům. Žalobkyně úkorně vnímala, že její námitka promlčení trestního stíhání nebyla orgány činnými v trestním řízení (OČTŘ) akceptována, čímž bylo řízení bezdůvodně prodlužováno. Žalobkyně byla ve vyšším věku citlivější, nemohla spát, trpěla nervozitou a nutkavými myšlenkami na trestní stíhání, bála se odsouzení a ztratila štěstí. Trestní stíhání vnímala úkorně, domnívala se, že vedení trestní stíhání ji má trestat a ztratila víru v právní stát.

3. K výzvě soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žalobkyně doplnila, že žije na malém městě. Informace o trestním stíhání se dozvěděla rodina a sousedé. V průběhu trestního stíhání byly usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zajištěny nároky poškozených srážením části starobního důchodu, kdy v celkově sražená částka ve výši 142 948 Kč, která byla žalobkyni vrácena dne 27. 8. 2020. Žalobkyně byla bezúhonná. Psychický stav se zhoršoval při plánovaných výsleších na policii a při hlavních líčení. Žalobkyně vyhledala i odbornou pomoc. Trestní stíhání žalobkyně tajila před manželem, který byl vážně nemocný. Žalobkyně srovnala svůj případ s kauzou Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací].

4. Žalovaná se bránila, že žalobkyni dostatečně odškodnila 80 000 Kč za nepřiměřenou délku trestního stíhání a konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí s vyslovením omluvy za nezákonnost trestního stíhání. Žalobkyně dostatečně nemajetkovou újmu a příčinnou souvislost s nezákonným trestním stíháním netvrdila a neprokázala. Peněžité zadostiučinění má být poskytnuto pouze i skutečně závažných následků, které žalovaná neshledala. Žalovaná shledal jen určitou míru nejistoty, míry frustrace a dalších negativ trestního stíhání. Žalovaná shledala délku řízení ve shodě s žalobkyní za nepřiměřenou pro delší intervaly konání hlavních líčení. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vyšla ze základní částky 15 000 Kč za rok řízení (za první dva roky poloviční) se snížením o 10 % za skutkovou složitost a zvýšením o 10 % za typově zvýšený význam řízení pro žalobkyni. Žalovaná namítla, že v prodlení se mohla ocitnout až dne 15. 6. 2021.

II. Sporné a nesporné skutečnosti

5. Nesporným účastníci při jednání dne 12. 1. 2022 učinili, že žalobkyně předběžně uplatnila nároky dne 14. 12. 2020 u žalované; skutečnost, že žalobkyně obdržela za újmu za nepřiměřenou délku trestního stíhání částku 80 000 Kč dne 29. 6. 2021 a bylo jí též konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovena omluva v souladu se stanoviskem žalované ze dne 23. 6. 2021; skutečnost, že vůči žalobkyni bylo vydáno nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání policejního orgánu ze dne 22. 1. 2014; průběh trestního stíhání, jak je popsán ve vyjádření žalované v čl. IV odst. 4 vyjádření žalované ze dne 13. 7. 2021, na které soud ve stručnosti odkazuje. Dále nebylo sporu o tom, že nezákonné trestní stíhání vůči žalobkyni trvalo zhruba 6 let a 4 měsíce, žalobkyně byla bezúhonná, trpěla nejistotou a frustrací z nezákonného trestního stíhání jako každá jiná osoba vystavená nezákonnému trestnímu stíhání a od 4. 6. 2019, kdy rozhodoval dovolací soud v trestním řízení, byla žalobkyně v naději, že soud prvního stupně bude jejími námitkami zabývat.

6. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda žalobkyni náleží peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání a další zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání; zda žalobkyně prožívala nezákonné trestní stíhání citlivěji z důvodu vyššího věku; zda má být kladeno žalované k tíži, že se žalobkyně věnovala rodině a nemocnému manželovi, od čehož ji nezákonné trestní stíhání odpoutávalo; zda žalobkyně nezákonné trestní stíhání vnímala úkorně z důvodu, že nebyla akceptována její opakovaná námitka promlčení trestního stíhání a měla pocit, že je trestána samotným nespravedlivým vedením řízení; zda žalobkyně nemohla spát, byla nervózní, trpěla nutkavými myšlenkami na trestní stíhání a ztratila víru v právní stát; zda žalobkyně ztratila štěstí v důsledku nezákonného trestního stíhání; zda se o informaci trestním stíhání dozvěděla rodina a sousedé; zda žalobkyně trestní stíhání tajila před manželem; zda se psychika žalobkyně zhoršovala před výslechy v rámci trestního řízení; zda žalobkyně vyhledala odbornou pomoc v souvislosti s nezákonným trestním stíháním.

III. Prokázané skutečnosti, důkazy a jejich hodnocení

7. Soud vzal za prokázaná nesporná tvrzení účastníků a ve stručnosti následující skutečnosti. Žalobkyni vznikla nezákonným trestním stíháním vážná újma v osobním životě, za kterou jí náleží peněžité zadostiučinění. Zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání poskytnuté žalovanou je slušné a přiměřené s ohledem na průběh a okolnosti složitého trestního stíhání. Žalobkyně byla důchodového věku a čelila nezákonnému stíhání v raném staří, nelze ji proto z důvodu vysokého věku považovat za zvlášť zranitelnou osobu, za kterou jsou v zásadě považovány osoby starší 75 let. Nezákonné trestní stíhání zasáhlo do rodinného života, kdy se nemohla naplno věnovat vážně nemocnému manželovi a vnukům, od čehož ji nezákonné trestní stíhání odpoutávalo. Nezákonné trestní stíhání žalobkyně vnímala obzvlášť úkorně, když nebyla akceptována její námitka promlčení, zejména ve vztahu ke skutku ad 5a) obvinění (viz dále). Žalobkyně vnímala trestní stíhání jako nespravedlivé, nemohla spát, byla nervózní a trpěla nutkavými myšlenkami na trestní stíhání. Štěstí žalobkyně neztrácela však jen v důsledku trestního stíhání, ale též vážné nemoci manžela a trestnímu stíhání své dcery. O trestním stíhání se dozvěděla rodina kromě manžela, kdy s ohledem na jeho zdravotní stav před ním žalobkyně trestní stíhání utajila. Psychika žalobkyně se před výslechy zhoršovala. Obvinění bylo pro žalobkyni šokem, po nepravomocném odsouzení byla žalobkyně trudomyslná, po úspěšném odvolání se ale u žalobkyně obnovila naděje, že bude rozhodnuto v její prospěch. V důsledku trestního stíhání žalobkyně vyhledala odbornou pomoc MUDr. [příjmení] a brala léky na spaní a uklidnění. Žalobkyni byly v rámci zajištění nároků poškozených sráženy prostředky z důchodu. Kromě morální omluvy od žalované se žalobkyni dostalo i jiné satisfakce v podobě zastavení trestního stíhání pro promlčení u části skutků, kterou žalobkyně přijala a nenavrhla pokračování trestního stíhání. Děti žalobkyně ji v rámci nezákonného trestního stíhání podporovali. Nezákonné trestní stíhání poškodilo osobní života, dobré jméno, čest a důstojnost bezúhonné žalobkyně. V podrobnostech soud odkazuje na dílčí zjištění dále.

8. Z trestního spisu Krajského soudu v Ostravě – pobočka [obec] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne 22. 1. 2012 bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně společně s obviněnými [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalobkyně byla viněna pod bodem ad 3 obvinění z podílnictví podle § 214 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a pod bodem 5 obvinění ze zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterých se měla dopustit jako [anonymizována čtyři slova] [obec] [anonymizována čtyři slova]. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 27. 1. 2014. Ke stížnosti obviněných bylo zrušeno usnesením státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby ve zrušené části znovu rozhodl, což se stalo usnesením ze dne 30. 6. 2014, kterým žalobkyně pro trestné činy podílnictví (bod ad 3/ usnesení) podle § 251 odst. 1 písm. a) trestního zákona a trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1 trestního zákona (bod ad 5a/usnesení). Žalobkyně podala dne 15. 7. 2014 stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne 25. 7. 2014 usnesením č. j. [číslo jednací] zajistilo státní zastupitelství nároky poškozených v podobě srážek z důchodů žalobkyně kromě nepostižitelné části. Stížnost proti zajištění byla Krajským soudem v Brně dne 25. 9. 2014 zamítnuta. Žalobkyně dne 6. 3. 2014 v přípravném řízení odmítla vypovídat, předtím na úřední záznam uvedla, že v březnu 2004 odešla do důchodu a vypomáhala později v družstvu do poloviny roku 2007. K částkám odeslaným na její účet, uvedla, že se mohlo jednat o vypořádací podíl, dále se odmítla vyjadřovat. Žalobkyně jako obviněná odmítla vypovídat. Dne 15. 7. 2014 podala žalobkyně stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 6. 2014, kterým bylo opětovně zahájeno trestní stíhání žalobkyně, kromě předchozích námitek žalobkyně uvedla, že byla v dobré víře, že jí mzda náleží právem a namítla, že její trestní stíhání je promlčeno, když trestná činnost měla být uzavřena v prosinci 2008 či v lednu 2009, a proto se v lednu 2014 trestnost činů promlčela. Tato stížnost žalobkyně byla zamítnuta usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Upozorněním policejního orgánu ze dne 1. 9. 2014 byly žalobkyně a obviněná [jméno] [příjmení] upozorněny na to, že skutky, pro které jsou stíhány pod bodem ad 5/ zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku spáchaný formou spolupachatelství (dle usnesení policejního orgánu ze dne 22. 1. 2014) a pod bodem ad 5a/ trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1 trestního zákona spáchaný formou spolupachatelství (dle usnesení policejního orgánu ze dne 30. 6. 2014), se budou nadále posuzovat jako: ad 5a/ – 5b/ dva trestné činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3, písm. c) trestního zákona spáchané formou spolupachatelství. Žalobkyně podala návrh na zastavení trestního stíhání ze dne 5. 1. 2015, který byl vrchnímu státnímu zastupitelství doručen dne 6. 1. 2015. Žalobkyně konkrétně namítla, že její trestní stíhání je z důvodu promlčení nepřípustné, neboť od prosince 2007 v předmětných družstvech, kde se měla dopouštět zpronevěry a podílnictví nepracovala, a proto je trestní stíhání zahájené dne 22. 1. 2014, které převzala dne 27. 1. 2014 promlčené. Žalobkyně podala dne 15.9.2015 stížnost proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne 11.9.2015, č. j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o částečném zastavení trestního stíhání, ve kterém opět poukazuje na nepřípustnost trestního stíhání pro promlčení. Tato stížnost byla usnesením Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] zamítnuta jako nedůvodná. Dne 15. 9. 2015 navrhla žalobkyně opětovně zastavit trestní stíhání a doplnit dokazování, odkazovala na své předchozí podání ze dne 5. 1. 2015. Žalobkyně konkrétně namítala, že po datu 31. 12. 2007 se nemohla dopouštět žádné trestné činnosti. Žalobkyně navrhla vyslechnout rodinné příslušníky k délce trvání pracovního poměru. Policie vyžádala zprávu o pověsti žalobkyně od Města Tovačov, která byla postoupena Magistrátu města Přerov. Proti žalobkyni nebylo v posledních 5 letech vedeno přestupkové řízení. Dne 22.1.2016 byla Krajským státním zastupitelstvím v [obec] podána obžaloba č. j. [číslo jednací]. Pod bodem 3 obžaloby žalobkyně jako účetní družstev [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována čtyři slova] společně s obžalovanou [jméno] [příjmení] v podvodném úmyslu navyšovala od roku 1998 do roku 2006 její mzdu vyplácením fiktivního příplatku, kdy žalobkyně měla za toto období získat částku 410 650 Kč a dále pod bodem 5 obžaloby měla žalobkyně s obžalovanou [jméno] [příjmení] ad a) od 24. 2. 1998 do 2. 9. 1999 a ad b) od 28. 12. 2000 do 11. 5. 2009 provádět bezhotovostní platby na své soukromé účty na základě duplicitních neoprávněných předpisů se zneužitím existujících variabilních symbolů dodavatelských faktur, čímž se měla obohatit žalobkyně ad) a částkou 351 292,70 Kč a ad b) částkou 3 028 499,30 Kč. Žalobkyně tak měla spáchat pod bodem 3 obžaloby trestný čin podílnictví dle § 251 odst. 1 písm. a) odst. 2 písm. c) trestního zákona, pod bodem 5a a 5b obžaloby trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona formou spolupachatelství. Dne 25. 4. 2016 bylo nařízeno hlavní líčení na 6. 6. 2016 - 8. 6. 2016. Žalobkyně neměla záznam v evidenci rejstříku trestů. Dne 6. 6. 2016 proběhlo hlavní líčení s výslechem obžalované [příjmení], [příjmení] a žalobkyně. Žalobkyně se v hlavním líčení ve své výpovědi stručně vyjádřila a jinak využila právo nevypovídat. Uvedla, že naposledy pracovala pro [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok]. Od počátku roku 2008 se starala o vnuka, protože dcera JUDr. [jméno] [příjmení] krátce po porodu začala vykonávat funkci soudní exekutorky. Žalobkyně též uvedla, že vypomáhala i s opatrováním druhého vnuka od svého syna Mgr. [jméno] [příjmení]. Při hlavním líčení byl vyslechnut svědek [příjmení] [příjmení]. Hlavní líčení pokračovalo i dne 7. 6. 2016, vypovídala obžalovaná [jméno] [příjmení] a [příjmení], svědci [příjmení] [anonymizováno]. Dne 8. 6. 2016 bylo hlavní líčení odročeno na 9. 8. 2016. Dne 10. 6. 2016 žalobkyně navrhla zastavení trestního stíhání společně s návrhem na doplnění dokazování ze dne 10. 6. 2016. Žalobkyně odkazovala na své předchozí podání ze dne 5. 1. 2015. Žalobkyně konkrétně namítala, že po datu 31. 12. 2007 se nemohla dopouštět žádné trestné činnosti. Žalobkyně navrhla vyslechnout rodinné příslušníky k délce trvání pracovního poměru. Dne 1. 8. 2016 obžalovaná [příjmení] požádala o odročení hlavního líčení z důvodu hospitalizace. Jednání bylo proto odročeno na 10. 10. 2016 - 14. 10. 2016. Dne 10. 10. 2016 byli vyslechnuti svědci [příjmení] [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a znalkyně [příjmení] [příjmení] k zpracovanému znaleckému posudku. Hlavní líčení bylo odročeno na neurčito. Dne 11. 1. 2017 bylo nařízeno hlavní líčení na 16. 2. 2017, avšak pro nepřítomnost přísedícího bylo odročeno na 6. 3. 2017. Dne 27. 2. 2017 se omluvil přísedící z důvodu pracovní neschopnosti. [ulice] líčené proto bylo odročeno na 16. 3. 2017, avšak pro nepřítomnost přísedícího bylo odročeno na 15. 5. 2017. Tohoto dne se hlavní líčení konalo, byly čteny listinné důkazy, opětovně vyslechnuta obžalovaná [příjmení]. Odročeno na 19. 6. 2017, avšak pro nemoc přísedící odročeno na 21. 9. 2017, pro nepřítomnost přísedícího pak odročeno na 9. 10. 2017. Dne 9. 10. 2017 bylo hlavní líčení konáno byl vyslechnut svědek [příjmení]. Odročeno na 9. 11. 2017. Dne 18. 10. 2017 obžalovaná [příjmení] navrhla provedení dalších důkazů v podobě výpisů z účtů. Hlavní líčení proto odročeno na 22. 2. 2018, přičemž v mezidobí byly tyto listinné důkazy zajištěny. Z důvodu vážných rodinných důvodů čerpal soudce dovolenou, a proto bylo hlavní líčení odročeno po změně obsazení senátu na 30. 8. 2018. Tohoto dne se konalo hlavní líčení se čtením listinných důkazů, odročeno na 25. 10. 2018, kde byly předneseny závěrečné návrhy. Odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 29. 10. 2018. Dne 29. 10. 2018 byla žalobkyně uznána rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci č. j. [číslo jednací] nepravomocně vinnou, pod bodem 5 obžaloby ze spáchání dvojnásobného trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona, spáchaný formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, že zasílala na své účty svěřené prostředky pod duplicitními předpisy se zneužitím variabilních symbolů z dodavatelských faktur, přičemž se tak mělo dít ad a) od 10. 2. 1998 do 2. 9. 1999 a dále ad b) též v období od 28. 12. 2000 do 8. 10. 2007. Žalobkyni byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na dobu 4 let a uložením dohledu za zpronevěru. Z obvinění z podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákona byla žalobkyně zproštěna podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť nebyla vyvrácena obhajoba, že neformální vyplácení příplatků na účty obžalovaných byla kompenzace nákladů na cesty do práce dohodnuté s předsedou družstva, proto soud rozhodl v pochybnostech v prospěch obžalovaných. Písemné vyhotovení rozsudku prodlouženo pro větší počet skončených věcí a skutkovou a právní složitost do 21. 2. 2019. Dne 26. 2. 2019 se odvolal v neprospěch obžalovaných státní zástupce. Dne 13. 3. 2019 žalobkyně doplnila své odvolání proti odsuzujícímu rozsudku. Dne 4. 4. 2019 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu, který nařídil dne 4. 6. 2019 veřejné zasedání. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci č.j. [číslo jednací] ze dne 29. [číslo] 016 ve vztahu k žalobkyni zrušen a věc vrácena zpět nalézacímu soudu k novému rozhodnutí. Rozsudek byl zrušen, protože soud prvního stupně nevypořádal se všemi podstatnými okolnostmi, a vznikly pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Soudu prvního stupně bylo uloženo doplnit dokazování, do jaké měla žalobkyně postavení, v rámci kterého ji byly svěřeny prostředky, které měla zpronevěřit a tyto okolnosti postavit najisto a posoudit otázku promlčení trestního stíhání samostatně u každého skutku. Spis vrácen dne 20. 6. 2019. Dne 9. 9. 2019 bylo nařízeno hlavní líčení na 22. 11. 2019. Z důvodu nepřítomnosti přísedícího odročeno 17. 12. 2019 a z důvodu omluvy žalobkyně bylo odročeno 20. 3. 2020. Z důvodu pandemie koronaviru odročeno na 5. 6. 2020. Dne 5. 6. 2020 vypovídaly obžalované, svědkyně [příjmení] a [příjmení]. Poté byla žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zproštěna obžaloby shodně jako u předchozího rozsudku ze dne 29. 10. 2018. Žalobkyně byla zproštěna obžaloby pod bodem 3) opětovně podle § 226 písm. b) tr. řádu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] podle § 223 odst. 1 trestního řádu za použití § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu trestní stíhání žalobkyně zastaveno. Dle usnesení ze dne 5. 6. 2020, č. j. [číslo jednací], bylo trestní stíhání žalobkyně pro skutek obžaloby pod bodem 5a) promlčeno dne 2. 9. 2004 a pro trestný čin v bodě 5b) promlčeno dne 31. 12. 2013, neboť provedeným dokazováním bylo potvrzeno pouze to, že v roce 2009 již žalobkyně v [anonymizována dvě slova] nepracovala a nesplňovala tak zákonný znak svěření prostředků. Otázka faktického skončení pracovního poměru byla skutkovou otázkou. Soud měl za prokázané, že žalobkyně ukončila pracovní poměr v roce 2007 či 2008. Soud měl současně prokázané, že žalobkyně společně s obžalovanou [příjmení] zasílala na své účty svěřené prostředky pod duplicitními předpisy se zneužitím variabilních symbolů z dodavatelských faktur, přičemž se tak mělo dít od 10. 2. 1998 do 2. 9. 1999 a od 28. 12. 2000 do 8. 10. 2007. Usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci dne 18. 6. 2020. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 23. 6. 2020, čímž řízení skončilo. Žalobkyně byla vystavena stíhání zhruba 6 let a 4 měsíce.

9. Soud měl k dispozici výpověď žalobkyně, z které zjistil, že obvinění bylo pro žalobkyni šokem, obhájce ji ujišťoval, že je trestní stíhání promlčeno, a tak ji trápilo, že tato její námitka není brána v potaz a trestní stíhání pokračuje. Manžel měl v té době zdravotní vážné obtíže s hospitalizacemi, proto před ním informaci o trestním stíhání tajila. Informace o trestním stíhání se rozšířila v malé obci, kde žalobkyně žila. Žalobkyně byla nervózní, ale naštěstí ji podporovala rodina. Žalobkyně vyhledala odbornou pomoc MUDr. [příjmení], což bylo pro žalobkyni zvláště těžké se svěřit se svými problémy. Užívala léky na uklidnění a na spaní. Žalobkyni byla srážena část důchodu na zajištění nároku poškozených, což ji znesnadňovalo rodinné hospodaření. Žalobkyně v důsledku trestního stíhání špatně spala a měla problémy se zažíváním, propadala trudomyslnosti a nemohla se tolik věnovat rodině (zejména nemocnému manželovi a vnoučatům), před konáním výslechů jí jímala hrůza. Kromě trestního stíhání její život a štěstí negativně ovlivnilo i to, že její dcera JUDr. [jméno] [příjmení] je také trestně stíhaná za jinou trestnou činnost.

10. Soud hodnotí výpověď žalobkyně jako přesvědčivou. Žalobkyně vypovídala velmi spontánně, podrobně a přesvědčivě. Psychické obtíže popisovala podobě jako většina poškozených nezákonným trestním stíhání, a soud nemá důvodu žalobkyni nevěřit, že i u ní nastaly. Pro žalobkyni bylo těžké vyrovnat se situací trestního stíhání po všech stránkách. Žalobkyně objektivně připustila, že do jejího života negativně zasáhlo i trestní stíhání její dcery.

11. Soud měl k dispozici i výpověď [jméno] [příjmení], syna žalobkyně, z které zjistil, že žalobkyně se synem diskutovala své nezákonné trestní stíhání, špatně vnímala, že trestní stíhání probíhá i přes její námitky promlčení. Svědek se žalobkyni snažil uklidňovat a podporovat. Trestní stíhání žalobkyni drásalo. Svědek vypovídal i v rámci trestního stíhání. Žalobkyně se časté účasti na hlavních líčení vyhýbala, neboť je špatně snášela. Informace o trestním stíhání se roznesla v malém bydlišti žalobkyně. Trestní stíhání žalobkyně i svědek před manželem žalobkyně tajili. Žalobkyně na doporučení své dcery vyhledala odbornou pomoc, neboť nemohla spát a jíst. Žalobkyně pečovala o vnuka, který na ni zaznamenal změny v chování, na což se svědka vyptával. Psychika žalobkyně se před úkony trestního stíhání zhoršovala, trestní stíhání žalobkyni deptalo a byla depresivní, což u ní bylo jinak (před trestním stíháním) nezvyklé. Největší krizí žalobkyně bylo nepravomocné odsouzení, které bylo pro žalobkyni těžko pochopitelné. Žalobkyně stejně jako zbývající část rodiny neprožívala dobře i trestní stíhání své dcery.

12. Soud hodnotí výpověď svědka jako převážně přesvědčivou. Soud na svědkovi nezaznamenal snahy vypovídat nepravdu, sám však připustil, že žalobkyni k úkonům trestního stíhání nedoprovázel, i tak však na žalobkyni v čase viděl změny chování stejně jako jeho syn, který se jej na to dotazoval, a o kterého žalobkyně pečovala. Z obou výpovědí se podává, že trestní stíhání bylo pro žalobkyni vysokou zátěží na psychiku, což podporuje také skutečnost, že žalobkyně vyhledala odbornou pomoc. Obě výpovědi jsou spolu obsahově ve shodě, avšak žalobkyně i svědek události líčili vlastními slovy a způsobem, proto lze z jejich výpovědí vycházet při zjištění skutkového stavu.

13. Soud měl k dispozici následující listinné důkazy.

14. Z osvědčení o DPH soud zjistil, že zástupce žalobkyně je plátcem této daně.

15. Z lékařských zpráv manžela ze dne 26. 3. 2014, 27. 1. 2014 a 23. 5. 2020 soud shodně zjistil, že manžel žalobkyně byl v době trestního stíhání vážně nemocen.

16. Z lékařské zprávy ze dne 5. 10. 2021 soud zjistil, že kvůli nezákonnému usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 22. 1. 2014 byla žalobkyně nervní, nemohla spát, špatně jedla. Odbornou pomoc psychiatra vyhledala od 5. 9. 2014. Žalobkyni byla diagnostikovaná neorganická porucha spánku a předepsána medikace na uklidnění. Manžel byl cholerický. Žalobkyně rozrušovala též situace s dcerou JUDr. [jméno] [příjmení] (dceřino trestní stíhání).

17. Z pohybů na účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyni byly dne 27. 8. 2020 vráceny sražené částky z důchodu v rámci trestního řízení [spisová značka], které byly zajištěny usnesením státního zastupitelství č. j. [číslo jednací] (viz trestní spis).

18. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které se vztahovaly k nespornému předběžnému uplatněná nároků u žalované a jejímu plnění (předběžné uplatnění nároků, stanovisko žalované ze dne 23. 6. 2021 a schvalovací doložka ze dne 23. 6. 2021 a poukázka na 80 000 Kč). Soud blíže nehodnotil ty listinné důkazy, které byly duplicitní k provedenému dokazování trestního spisu (usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 22. 1. 2012, obžaloba ze dne 15. 1.2016, návrhy na zastavení trestního stíhání, stížnost ze dne [datum rozhodnutí], usnesení č. j. [číslo jednací], usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], protokoly a záznamy o výslechu žalobkyně s úředním záznamem o podání vysvětlení, sdělení žalobkyně k výpovědi ze dne 8. 2. 2012 a vyjádření ze dne 11. 2. 2020, rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]).

19. Soud hodnotí dokazování ve svém souhrnu tak, že stěžejní pro posouzení nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání byl trestní spis, neboť z něj plynou veškeré okolnosti podstatné pro posouzení nesprávného úředního postupu. Pokud jde o nemajetkovou újmu za nezákonnost trestního stíhání, soud vyzdvihuje z trestního spisu příznivý důvod zproštění a nepravomocné odsouzení žalobkyně. Pokud jde o samotné okolnosti vzniku újmy žalobkyně z nezákonného trestního stíhání v osobnostní sféře, podstatné byla zejména výpověď samotné žalobkyně, která je ve shodě s výpovědí jejího syna. Soud si je vědom zájmu žalobkyně na výsledku řízení, avšak nezaznamenal žádné snahy o zkreslení událostí ze strany žalobkyně. Ta odpovídala na dotazy soudu i stran bez váhání a autenticky. Výpověď žalobkyně působila upřímně. Žalobkyně při svých 75 letech působila při jednání vitálně a přes vytrpěná příkoří u ní soud zaznamenal silnou vůli. Žalobkyně objektivně přiznala, že v době trestního stíhání čelila trestnímu stíhání i její dcera, což ji též psychicky zatěžovalo. Frustrace žalobkyně z průběhu trestního řízení, pocity nespravedlnosti i negativní tělesné projevy vyvolané trestním stíháním žalobkyně popisovala přesvědčivě. Zde soud zdůrazňuje, že následky vyvolané trestním stíháním, které žalobkyně tvrdí a ve své výpovědi i popsala, jsou následky, které se pravidelně u nezákonně stíhaných osob objevují. Uvěřitelný je i počáteční šok, následovaný přesvědčením, že se vše vysvětlí, rozčarování, že se trestní řízení vleče, úpadek nadějí po nepravomocném odsouzení a vzpruha při příznivém rozhodnutí odvolacího soudu. Pokud jde o intenzitu následků v osobnostní sféře, soud odkazuje na lékařskou zprávu, která je dokladem toho, že žalobkyně vyhledala odbornou pomoc to i přes to, že měla odpor se svými problémy svěřit třetí osobě. Poškození pověsti a cti žalobkyně v bydlišti je i s ohledem na to, že [obec] je menším městem nasnadě. Žalobkyně stejně jako další poškození popsala odtažení sousedů a nepříjemné pohledy na poště při vyzvedávání soudních obsílek. Svědek [jméno] [příjmení] potvrdil události, jak je líčila žalobkyně, objektivně připustil určité omezení, neboť nebydlel v bydlišti žalobkyně, na druhou stranu přesvědčivě popisoval zejména nervozitu a rozladění žalobkyně v průběhu trestního stíhání před výslechy. Žalobkyně se mu s problémy v rozhodné době svěřovala a své obavy z trestního stíhání reprodukovala, neboť s ohledem na právnické vzdělání svědka s ním trestní kauzu konzultovala. K výtce žalované, že lékařská zpráva vznikla až dne 5. 10. 2021 lze uvést, že ošetření vyhledala žalobkyně již dne 5. 9. 2014, aniž by měla jistotu, jaký bude výsledek trestního stíhání a lékařská zpráva zjevně obsahuje citace ze zdravotní dokumentace včetně dat (5. 9. 2014, 19. 9. 2014, 21. 11. 2014, 16. 1. 2015), soud proto nemá za to, že by tyto zprávy byly vytvořeny účelově pro podporu žalovaného nároku, byť lékařská zpráva samotná jako souhrn předchozích zjištění vznikla až po podání žaloby. Soud proto shrnuje, že žalobkyni i svědkovi uvěřil, jejich výpovědi jsou v souladu vzájemně i ve spojení s trestním spisem a popisovaných následcích nezákonného trestního stíhání není třeba zvláště pochybovat.

20. Soud další dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněném nároku plně postačující, když má soud dostatek skutkových zjištění k posouzení dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně i okolností případu. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí tvrzení účastníků a skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, která nebyla pro rozhodnutí podstatná. Další skutečnosti má soud provedeným dokazováním za vyvrácené, neboť odporují skutkovým zjištěním shora, které jsou vzájemně ve shodě. Účastníci na dalších důkazech netrvali a navrhli veškeré důkazy k prokázání rozhodných skutečností, proto soud předmět možného dokazování vyčerpal.

IV. Závěr o skutkovém stavu

21. Lze shrnout, že usnesením policie ze dne 22. 1. 2014 bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání pro zpronevěru a podílnictví s hrozícím trestem odnětí svobody dva roky až 8 let. Žalobkyně kromě stručného sdělení a písemných vyjádření odmítla vypovídat v rámci výslechů. Žalobkyně od počátku namítala promlčení trestního stíhání, což OČTŘ dostatečně nereflektovaly, ačkoliv v závěru bylo trestní stíhání v části skutků zastaveno z tohoto důvodu. Po podání obžaloby a po projednání věci v hlavních líčení, která byla četně odročována, zejména z důvodu absence přísedícího byla žalobkyně nepravomocně odsouzena k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem za vyslovení dohledu. Odsuzující rozsudek k odvolání žalobkyně zrušen s tím, že má být objasněno trvání pracovního poměru žalobkyně u poškozeného družstva. Trestní stíhání lze označit za složitější po skutkové stránce, kdy byla vyslýchána řada svědků a proběhlo i znalecké zkoumání k výši škody. Věc byla projednána na dvou stupních. Dne 5. 6. 2020 byla žalobkyně zproštěna obvinění z podílnictví podle § 226 písm. b) tr. řádu a trestní stíhání ve vztahu dvěma skutkům zpronevěry zastaveno pro promlčení trestního stíhání (v rámci skutku 5a) obžaloby bylo trestní stíhání promlčeno již 2. 9. 2004, v rámci skutku 5b) obžaloby bylo trestní stíhání promlčeno dne 31. 12. 2013, kdy tato otázka byla ovlivněna právě spornou otázkou ukončení působení žalobkyně u poškozeného). Trestní soud měl současně prokázané, že žalobkyně společně s obžalovanou [příjmení] zasílala na své účty svěřené prostředky pod duplicitními předpisy se zneužitím variabilních symbolů z dodavatelských faktur, přičemž se tak mělo dít od 10. 2. 1998 do 2. 9. 1999 a od 28. 12. 2000 do 8. 10. 2007. Usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci dne 18. 6. 2020. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 23. 6. 2020. Na menším městě, kde žalobkyně bydlela, se informace o trestním stíhání rozšířila. Žalobkyně byla bezúhonná a neměla předchozí zkušenost s trestním stíháním. Kromě nezákonného trestního stíhání žalobkyni na štěstí ubíralo i trestní stíhání dcery JUDr. [jméno] [příjmení] a vážná nemoc manžela. Od opatrování vážně nemocného manžela a péče o vnuky trestní stíhání žalobkyni odpoutávalo. Informaci o trestním stíhání před manželem žalobkyně tajila. Žalobkyně byla z trestního stíhání nervózní, špatně jedla i spala, měla na něj nutkavé myšlenky. Obvinění bylo šokem. Nepravomocné odsouzení zhoršilo negativní projevy včetně frustrace, že není reflektována oprávněná námitka promlčení trestního stíhání. Žalobkyni podporoval syn i dcera. Žalobkyně vyhledala i odbornou pomoc psychiatra, ačkoliv jí toto bylo nepříjemné. Žalobkyně se rovněž musela uskrovnit, neboť jí byla v rámci trestního stíhání srážkami zajištěna část důchodu. Pokračování trestního stíhání po zastavení žalobkyně nenavrhla. Žalobkyně předběžně uplatnila nároky dne 14. 12. 2020 u žalované, která žalobkyni dne 29. 6. 2021 uhradila částku 80 000 Kč za nepřiměřenou délku trestního stíhání, které trvalo 6 let a 4 měsíce. V souladu se stanoviskem ze dne 23. 6. 2021 žalovaná vyslovila konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu. Pokud jde o podrobný popis průběhu trestního stíhání a podrobnější skutková zjištění, soud odkazuje na výše uvedená dílčí zjištění.

V. Právní hodnocení

22. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

23. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

24. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

25. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

26. Při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Současně ovšem platí, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti (NS 30 Cdo 2813/2011).

27. Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (NS 30 Cdo 1747/2014).

28. Při stanovení zadostiučinění přihlížet k jiným okolnostem provázejícím trestní řízení (NS 30 Cdo 4280/2011).

29. Škoda na zdraví ve formě diagnostikovaného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk. Není ani přiléhavé, při aplikaci kritéria zohlednění následků způsobené nesprávným úředním postupem v osobnostní sféře poškozeného, zohledňovat tuto újmu (srov. [spisová značka], NS 30 Cdo 2888/2019).

30. V pravomoci soudu v občanském soudním řízení není přezkoumávat správnost (vlastního) postupu orgánů činných v trestním řízení v mezích takového řízení, neboť se jedná o realizaci institutů trestního práva procesního“ (NS 30 Cdo 1526/2004, NS 30 Cdo 57/2005).

31. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobkyni, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdila a prokazovala i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobkyně, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobkyně a že v důsledku toho vznikla žalobkyni nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (srov. NS 30 Cdo 1747/2014).

32. Obecně však lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (srov. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (srov. II. ÚS 590/08).

33. Vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (srov. NS 30 Cdo 3731/2011).

34. Význam řízení pro žalobce je zohledňován v rámci zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání. Domáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků (srov. NS 30 Cdo 2800/2009).

35. Osobami v pokročilejším věku není myšleno osoby starší 60 let. Období věku od 60 do 74 let je považováno za rané stáří, zatímco věk nad 75 let za vlastní stáří. Osobami v pokročilejším věku je tedy myšleno osoby starší minimálně 75 let, vždy s ohledem na konkrétní okolnosti případu a zejména zdravotní stav konkrétního člověka (NS sp. zn. 30 Cdo 2292/2012).

36. Nelze dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které věděly či vědět měly, že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se osoba stíhaná dopustila trestného činu či jiného závadného jednání, ale přesto se řídily protichůdným předsudkem (viz NS 30 Cdo 4879/2015).

37. Výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, nelze odvíjet od základní částky odškodnění za jeden rok trvání řízení, ve kterém bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě (NS 30 Cdo 2256/2011). Jinými slovy řečeno, není možné výši odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, odvozovat od určité výchozí částky za měsíc či rok trestního stíhání. Jediným jednotícím prvkem je zde požadavek, aby soudem přiznané zadostiučinění odpovídalo právě výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují (srov. Městský soud v Praze č. j. 39 Co 78/2020- 260).

38. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

39. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

40. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (srov. NS Cpjn 206/2010).

41. Při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný (NS 28 Cdo 1143/2010).

42. Soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk a dle shora uvedené judikatury, když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu za vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, když trestní stíhání žalobkyně neskončilo pravomocným odsouzením, čímž jí vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 31a odst. 1 OdpŠk z titulu nezákonného rozhodnutí.

43. Soud věc soud právně posoudil i podle § 13 odst. 1 OdpŠk, když se žalobkyně domáhá zadostiučinění za nemajetkovou způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání.

44. Pokud jde o nezákonnost trestního stíhání, soud uvádí následující.

45. Žalobkyně při jednání dne 12. 1. 2022 vzala žalobu částečně zpět co do požadavku na přiznání zákonného úroku z prodlení ve výši 10,05 % ročně z částky 252 000 Kč za den 14. 6. 2021, proto soud podle § 96 odst. 2,3 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

46. Soud při jednání dne 12. 1. 2022 upozornil a poučil žalobkyni v souladu v souladu § 118a odst. 1,3 o. s. ř. o povinnosti doplnit skutková vylíčení obsažená v žalobě o konkrétní tvrzení a k těmto tvrzením označit důkazy v souladu s výzvou soudu ze dne 29. 7. 2021, doručené žalobkyni dne 2. 8. 2021, tedy, jak bylo konkrétně zasaženo do sféry žalobkyně, jakým konkrétním způsobem a intenzitou se zdůrazněním, že existenci konkrétní skutečnosti, které lze kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobkyně vznik nemajetkové újmy i příčinnou souvislost s trestním stíháním je třeba tvrdit a dokazovat. Současně žalobkyně vyzvána k doplnění judikatury srovnatelné s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. Současně byla žalobkyně poučena o následcích nesplnění výzvy, jímž se vystavuje neúspěchu ve sporu. Žalobkyně odkázala na své vyjádření ze dne 14. 10. 2021 (viz odstavec 3 odůvodnění rozsudku).

47. Pokud jde o povahu věci soud za podstatné považuje, že žalobkyně byla sazbou s trestem odnětí svobody až 8 let, v průběhu řízení byla nepravomocně odsouzena k přísnému podmíněnému trestu, což újmu žalobkyně prohlubovalo, avšak zároveň zmírnilo obavy z uložení trestu bez podmíněného odkladu. Žalobkyně byla obviněna z podílnictví a zpronevěry, což nebudí vyšší společenské odsouzení než další majetková trestná činnost. Trestní stíhání pak mělo pro žalobkyni pozitivní vývoj po zrušení nepravomocného rozsudku. Trestního stíhání bylo pro samostatný skutek podílnictví byla žalobkyně zproštěna z příznivého důvodu podle § 226 písm. b) tr. řádu, neboť nebyla vyvrácena obhajoba, že neformální vyplácení příplatků na účty obžalovaných byla kompenzace nákladů na cesty do práce dohodnuté s předsedou družstva, proto soud rozhodl v pochybnostech v prospěch žalobkyně. Trestní stíhání žalobkyně bylo u dvou samostatných skutků zpronevěry zastaveno pro promlčení trestního stíhání. U jednoho skutků bylo trestní stíhání promlčeno více než 9 let před zahájením trestního stíhání u druhého skutku bylo otázkou dalšího dokazování, kdy žalobkyně ukončila činnost pro poškozeného, přičemž trestní soud přisvědčil žalobkyni, že již v roce 2009 pro poškozeného nepracovala. Trestní soud měl současně prokázané, že se promlčené skutky kladené žalobkyni za vinu staly, tedy že žalobkyně společně s obžalovanou [příjmení] zasílala na své účty svěřené prostředky pod duplicitními předpisy se zneužitím variabilních symbolů z dodavatelských faktur. Žalobkyně zastoupena obhájcem, satisfakci ve formě zastavení trestního stíhání ze zpronevěry přijala a netrvala na pokračování trestního stíhání podle § 11 odst. 4 trestního řádu.

48. Žalobkyně byla vystavena trestnímu stíhání zhruba 6 let a 4 měsíce.

49. Délku trestního stíhání 6 let a 4 měsíce soud hodnotí jako značnou, čemuž odpovídá i závěr o existenci nesprávného úředního postupu spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené době odškodňující žalobkyni za frustraci, že se účastní trestního stíhání a nejistoty a obavy z výsledku trestního stíhání.

50. Následky v osobnostní sféře žalobkyně způsobené trestním stíháním byly vážnějšího rázu. Žalobkyně trestní stíhání psychicky špatně snášela, vyhledala proto i odbornou pomoc, ačkoliv jí bylo nepříjemné svěřit se svými problémy. Trestní stíhání žalobkyni odpoutávalo od péče o vážně nemocného manžela a hlídání vnoučat. Žalobkyně byla frustrována tím, že trestní stíhání pokračuje, ačkoliv od počátku oprávněně namítla promlčení. Žalobkyně nemohla spát, špatně jedla, byla nervózní, trpěla nutkavými myšlenkami na trestní stíhání a ztratila víru v právní stát. Tyto pocity se zhoršovaly před úkony trestního stíhání a vygradovaly při nepravomocném odsouzení. Kromě trestního stíhání na štěstí žalobkyně negativně působila vážná nemoc manžela a trestní stíhání dcery JUDr. [jméno] [příjmení]. O trestním stíhání žalobkyně se dozvěděla rodina (kromě manžela) a sousedé. Žalobkyně bydlela na malém městě. Žalobkyně před manželem skutečnost, že je trestně stíhána z důvodu jeho vážného zdravotního stavu po dobu trestního stíhání utajila. Žalobkyni byly bezmála po dobu 4 let prováděny srážky z důchodu kromě nezabavitelné částky, takže se musela při hospodaření uskrovnit. Žalobkyně nebyla osobou zvláště zranitelnou z důvodu vyššího věku po dobu trestního stíhání. Děti žalobkyni v rámci trestního stíhání bezvýhradně podporovali. Žalobkyně nebyla zasažena profesně a kauza žalobkyně nebyla medializována.

51. Soud si je vědom, že stres je nepříznivým faktorem pro jakékoli onemocnění a člověk nezatížený dalšími problémy snáší jakékoli příkoří včetně trestního stíhání lépe, avšak nemoc manžela či trestní stíhání dcery nelze klást k tíži žalované, přičemž je pochopitelné, že i tyto problémy žalobkyni psychicky vyčerpávaly. K zdravotním potížím žalobkyně (neorganická porucha spánku) soud zdůrazňuje, že diagnostikované poškození zdraví se u nemajetkové újmy nezohledňuje, neboť je samostatným nárokem (srov. NS 30 Cdo 4280/2011, NS 30 Cdo 2888/2019).

52. Konečně soud uvádí, že žalované nelze klást k tíži jednání třetích osob nerespektujících presumpci neviny (např. odsudky sousedů), neboť by tím stát schvaloval předsudečné chování, avšak soud to hodnotí tak, že důvěra v žalobkyni byla trestním stíháním otřesena, tj. byla poškozena pověst žalobkyně, za což již žalovaná odpovídá.

53. Žalobkyně k výzvě soudu nabídla srovnávací judikaturu obdobných poškozených, kdy upozornila na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 232/2013. Soud pak přidal srovnání se zadostiučiněním projednané Městským soudem v Praze sp. zn. 51 Co 129/2016 a 54 Co 211/2015. V této souvislosti soud odkazuje na výše citovanou judikaturu, dle které není možné výši odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, odvozovat od určité výchozí částky za měsíc či rok trestního stíhání.

54. V případu vedeném u Městského soudu v Praze 29 Co 232/2013, byli poškození stíháni pro podvod s trestní sazbou odnětí svobody 5 až 12 let, po dobu 2 roky a 3 měsíce, poškozená se zcela přestala věnovat práci, trpěla velkým stresem a obavami o budoucnost, poškozená byla bezúhonná a po dobu trestního těhotná. Za adekvátní bylo shledáno zadostiučinění ve výši 165 000 Kč. Obdobě poškozen byl druhý poškozený, ten však nebyl stíhán poprvé, a proto bylo za adekvátní shledáno 110 000 Kč. Případ žalobkyně je srovnatelný povahou obvinění, utrpěním velkého stresu a obav o budoucnost, bezúhonností žalobkyně i poškozené. Případ žalobkyně je více závažný tím, že její trestní stíhání trvalo znatelně déle, byly jí prováděny srážky z důchodu a její pověst byla zasažena na menším městě. Případ žalobkyně je méně závažný tím, že trestní stíhání neabsolvovala ve zvlášť zranitelném postavení těhotné osoby, poškozené hrozila vyšší trestní sazba a absencí profesních zásahů, kdy poškozená se zcela přestala věnovat práci. Žalobkyně přijala satisfakci v podobě zastavení trestního stíhání u části skutků. Pro tyto okolnosti soud hodnotí případ žalobkyně jako méně závažný než případ poškozené. Za samotné nezákonné trestní stíhání by se mělo pohybovat zadostiučinění žalobkyně v dolní polovině zadostiučinění srovnávaného případu. Soud proto odškodnil žalobkyni za nezákonnost trestního stíhání částkou 70 000 Kč při vědomí, že žalobkyně byla odškodněna za nepřiměřenou délku trestního stíhání ještě částkou 80 000 Kč, čímž se již celkové zadostiučinění dokonce blíží i srovnávanému případu. Nejistota, frustrace ze samotného vedení řízení, účasti na úkonech či obavy o výsledek jsou typicky spojeny s tím, že je trestní stíhání zahájeno, vedeno a není znám jeho výsledek. Soud proto zvolil zadostiučinění ve výši 70 000 Kč, které se mu jeví vzhledem ke všem okolnostem případu přiměřené.

55. V případu 51 Co 129/2016 byl poškozený odškodněn částkou 81 665 Kč za nezákonné trestní stíhání zkrácení daně podle § 148 odst. 1, 3 písm. b) a c) tr. zákona s hrozícím trestem odnětí svobody jeden rok až osm let po dobu dvou let a čtyř měsíců. Vůči poškozenému byl vyhlášen pravomocný odsuzující rozsudek, který byl zrušen až dovoláním. Poškozený pracoval jako celní deklarant, živnostenské oprávnění byl jediný zdroj příjmů, o který přišel. Poškozený byl zkušený profesionál se stálou klientelou, po zahájení trestního stíhání začal zájem klientely značně opadat, následně mu byla činnost v rámci trestu zakázána. Poškozena byla profesní pověst poškozeného, jeho dobré obchodní jméno a důvěra v jeho bezúhonnost ze strany klientů i celních orgánů. Poškozený se nemohl plně věnovat rodině, byl ve stresu, manželé se kvůli trestnímu stíhání hádali, v důsledku trestního stíhání poškozenému i klesly příjmy. Případ žalobkyně je srovnatelný povahou obvinění i hrozící trestní sazbou, poškozením důvěry, nemožnost plně se věnovat rodině, stres a pokles příjmů (u žalobkyně způsobené zajištěním). Případ žalobkyně je více závažný délkou trestního stíhání a zasažením pověsti na malém městě. Případ žalobkyně je méně závažný tím, že žalobkyně čelila pouze nepravomocnému odsouzení a nezažila situaci poškozeného, který byl nezákonně ocejchován jako odsouzený. Na žalobkyni působilo negativně kromě vlastního trestního stíhání i nemoc manžela a trestní stíhání dcery. Žalobkyně též přijala satisfakci v podobě zastavení trestního stíhání u části skutků, což je okolnost snižující zadostiučinění. U žalobkyně též absentují profesní dopady, které byly u poškozeného závažné. Soud pro tyto okolnosti hodnotí případ žalobkyně jako o něco málo závažnější, pokud jde o nezákonnost obvinění, a proto soud zvolil zadostiučinění ve výši 70 000 Kč ve srovnání s tímto případem. Při zohlednění značné doby trvání negativního zásahu, kdy část projevů (zejména nejistota z výsledku) je odškodňována z titulu nepřiměřené délky se pak jeví případ žalobkyně jako více závažný nikoli však několikanásobně, čemuž odpovídá celkové zadostiučinění za obě újmy ve výši 150 000 Kč.

56. V případu projednaný Městským soudem 54 Co 211/2015, kde byla poškozená odškodněna částkou 50 000 Kč za nezákonné trestní stíhání pro podvod spáchaný ve spolupachatelství s hrozícím trestem odnětí svobody až 8 let. Poškozená čelila medializaci, odvrátila se od ní většina kamarádů a klientely. Poškozená měla zdravotní problémy. Soud přihlédl, že stres se odrazil i ve zdravotním stavu žalobkyně častými záněty horních dýchacích cest, došlo k zásahu do dobrého jména cti a důstojnosti soud prvního stupně přihlédl k délce trestního stíhání, které trvalo 4 roky a 7 měsíců. Případ žalobkyně je srovnatelný povahou obvinění u trestní sazbou, u obou poškozených sehrál stres roli ve zdravotním stavu, došlo k zásahu do cti a důstojnosti. Případ žalobkyně je více závažný zajištěním majetku, něco delší dobou trvání trestního stíhání, vážným narušením psychiky, ztížením péče o rodinu, zasažením pověsti na malém městě. Případ žalobkyně je méně závažný tím, že u žalobkyně absentují profesní dopady a medializace. Žalobkyně přijala satisfakci v podobě zastavení trestního stíhání u části skutků. Na žalobkyni působilo negativně kromě vlastního trestního stíhání i nemoc manžela a trestní stíhání dcery. Okolí žalobkyně bylo také více podporující. Případ žalobkyně, zejména pro dopady na psychiku a delší dobu trvání negativních zásahů do života, soud hodnotí jako více závažný než srovnávaný případ. Při porovnání případu 50 000 Kč s výše uvedeným případem odškodnění 81 665 Kč, soud dospěl k závěru, že žalobkyni náleží částka v rozpětí obou srovnávaných případů, čemuž vyhovuje částka 70 000 Kč.

57. Pokud jde o další argumentaci částečně neúspěšné žalované, soud uvádí, že nelze souhlasit s hodnocením žalované, že by žalobkyně nemajetkovou újmu a příčinnou souvislost dostatečně netvrdila a neprokázala. Soud má za to, že u žalobkyně došlo ke skutečně vážným následkům, které si zasluhují odškodnění v peněžité podobě. Ve srovnání s výše uvedenými případy soud tuto částku úvahou stanovil na 70 000 Kč, neboť má za to, že morální satisfakce nevyvažuje plně strádání žalobkyně v projednávaném případu.

58. Soud s ohledem na veškeré okolnosti případu shledal za dostatečné zadostiučinění ve výši 70 000 Kč. Soud považuje zadostiučinění za slušné i s ohledem na úctu státu k soukromému životu žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18). Žalovaná žalobkyni poskytla morální satisfakci, proto žalobkyni náleží částka 70 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,25 % ročně z této částky od 15. 6. 2021 do zaplacení, když žalovaná se dostala do prodlení po uplynutí 6 měsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku (14. 12. 2020). Soud proto žalobě částečně vyhověl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

59. Soud zbývající zadostiučinění za nezákonnost trestního stíhání stejně jako nedůvodně požadovaného zákonného úroku z prodlení zamítl, jak je uvedeno ve výroku rozsudku III. rozsudku.

60. Pokud jde o nepřiměřenou délku trestního stíhání, soud uvádí následující.

61. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do nemajetkové újmy z nepřiměřené délky řízení ve výši 80 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky a úrokem z prodlení ze zbývající nemajetkové újmy nepřiměřené délky za den 14. 6. 2021, proto soud podle § 96 odst. 2,3 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.

62. V konkrétní věci trestní řízení trvalo vůči žalobkyni zhruba 6 let a 4 měsíců. V řízení se vyskytlo období nekoncentrovaného postupu při nařizování hlavních líčení, kdy termíny hlavních líčení byly odročovány zejména z důvodu nemožnosti účasti přísedícího. Nastala tak proluka mezi konání hlavních líčení dne 10. 10. 2016 do 15. 5. 2017 a dále v období od 9. 10. 2017 do 30. 8. 2018. I když si je soud vědom objektivních důvodů pro odročení hlavních líčení s ohledem na to, že se tak stalo opakovaně, tj. bez přijetí dostatečných opatření k nápravě (např. větší koordinace nařízení termínů s přísedícími a stranami) nelze hodnotit délku řízení jako přiměřenou ve smyslu § 13 OdpŠk, v čemž jsou i účastníci ve shodě.

63. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 15 000 Kč za rok řízení, když základní částka je běžně zvyšována u extrémně dlouhých soudních řízení, která zpravidla překročí dobu 10 let. I s přihlédnutím k tomu, že trestní věci mají být vyřizovány přednostně, soud nepoužil sazbu vyšší, neboť extrémní délce posuzované řízení nedosahuje. Jednalo se o věc složitou a s ohledem na výše uvedený rekapitulovaný průběh řízení, kdy soud nemá za to, že trestní stíhání šlo skončit násobně kratší délce. Výše uvedený nekoncentrované odročování není tolerovatelné, avšak jinak bylo řízení prosto průtahů (srov. NS 28 Cdo 1143/2010).

64. Řízení bylo složité, zejména po skutkové stránce. Ve věci byl zpracován znalecký posudek k výši škody, kdy znalkyně byla v hlavních líčení vyslýchána. Řešila se systém hospodaření v obou družstvech, kdy předmětem zkoumání byla doba dávno minulá a soud zkoumal též, kdy přesně skončilo pracovní působení u žalobkyně, která i po odchodu do důchodu s účetnictvím vypomáhala. Též se jednalo o věc tří obviněných s vyšším počtem skutků. Soud neshledal věc složitou po právní stránce. Soud, zejména pro skutkovou složitost, zadostiučinění snížil o minus 10 % ve shodě s žalovanou (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk).

65. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela, kdy soud vzal v potaz celkovou délku řízení (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk).

66. Postup orgánů veřejné moci se dostatečně odrazil v závěru o nepřiměřené délce řízení. Za postup orgánů soud zadostiučinění proto neupravoval (31a odst. 3 písm. d) OdpŠk).

67. Význam řízení pro žalobkyni soud zhodnotil tak, že mělo standardní význam. Je tomu tak proto, že se žalobkyně domáhá zadostiučinění i za nezákonnost trestního stíhání ([spisová značka]). Soud zadostiučinění za význam řízení (na rozdíl od žalované) proto neupravoval (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk).

68. Základní orientační částku 80 000 Kč (5 x 15 000 + 4 x 1 250) soud dle výše uvedených kritérií snížil o 10 % za složitost a dospěl k závěru, že adekvátní zadostiučinění za nepřiměřenou délku činí 72 000 Kč.

69. Pokud se žalobkyni dostalo zadostiučinění ve výši 80 000 Kč, jedná se o zadostiučinění slušné a přiměřené, a proto soud žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni ještě částku 38 500 Kč společně s požadovaným zákonným úrokem z prodlení jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku.

VI. Náklady řízení

70. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v obou případech nemajetkové újmy částečně úspěšná a plnění záviselo na úvaze soudu, a proto žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení.

71. Náklady žalobkyně jsou představovány soudním poplatek ve výši 4 000 Kč (2 x 8a Sazebníku) a náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Advokát učinil následující úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu 100 000 Kč (50 000 + 50 000) podle § 8 odst. 1 AT ve spojení § 9 odst. 4 písm. a) AT, když za tarifní hodnotu u nemajetkové újmy je považována právě částka 50 000 Kč (NS sp. zn. 30 Cdo 3378/2013): převzetí zastoupení, podání žaloby, doplnění žaloby, a účast na jednání soudu, to vše po 5 100 Kč za úkon.

72. Za předběžné uplatnění žaloby či předžalobní upomínku náhrada nákladů nepřísluší (§ 31 odst. 4 OdpŠk, shodně Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 280 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1728/2011).

73. Advokát má právo na paušální náhradu režijních nákladů 4 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT.

74. Advokát má právo na náhradu promeškaného času za 10 půl hodin cesty po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT a cestovné ve výši 2 735 Kč na trase [obec] – [obec] a zpět k jednání při délce 430 km vozem [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 4,6 nafty na 100 km dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.

75. Advokát je plátce 21 % DPH. Celkem náhrada nákladů žalobkyně činí 34 655 Kč dle následujícího výpočtu (4 000 + 1,21 x (4 x 5 100 + 4 x 300 + 10 x 100 + 2 735)).

76. Zaplacení nákladů uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku VI. rozsudku.

77. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobkyni prodloužení lhůty k plnění nepoškozuje.

Poučení