22 C 124/2022 - 400

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení 221 273 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 221 273 Kč, zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 221 273 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 102 443,36 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Na náhradě nákladů státu je České republice žalovaný povinen uhradit částku 36 129,36 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku do dispozice Okresního soudu Praha – východ.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 221 273 Kč s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Dne [datum] v 22:00 hodin žalovaný vozem Subaru RZ [SPZ] nestihl včas zabrzdit, narazil do vozu Mitsubishi, RZ [SPZ], pomalu sjíždělo zledovatělý kopec. Vozidlo žalovaného dostalo smyk, narazilo do vozu Mitsubishi řízené panem [jméno FO]. Nárazem byl vůz Mitsubishi odhozen mimo pozemní komunikaci. Žalovaný policii na místo dopravní nehody nepřivolal. Vozidlo Subaru RZ [SPZ] bylo u žalobkyně v době dopravní nehody pojištěno dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, kdy škoda byla způsobena provozem vozidla, pojistná smlouva č. [hodnota]. Žalobkyně uhradila z titulu pojištění odpovědnosti z jeho provozu (povinného ručení) k pojistné události č. [hodnota] poškozenému panu [jméno FO] na účet autoservisu [jméno FO] dne 31. 12. 2019 částku 206 034 Kč za opravu vozidla Mitsubishi, kdy byla doložena faktura č. [hodnota]. Z fakturované částky 210 839 Kč bylo odečteno 4 805 Kč, nesouvisející materiál, dne 6. 4. 2020 částka 1 355 Kč, doplatek pojistného plnění v souvislosti s poškozením vozidla Mitsubishi, dne 21. 4. 2020 částka 13 884 Kč, poskytnutí náhradního vozidla, doložená faktura č. [hodnota] (dle této náklady na zapůjčení vozidla dosáhly 28 072 Kč, žalobkyně provedla přepočet v expertním systému, po odečtení částky 3 540 Kč, náklady nutné vynaložit na provoz poškozeného vozidla nebýt pojistné události, výsledná částka 13 884 Kč). V souvislosti s popsanou dopravní nehodou žalobkyně uhradila pojistné plnění 221 273 Kč. Dle § 10 odst. 1 písm. b) zákona o povinném ručení, má žalobkyně proti žalovanému právo na náhradu toho, co za něj vyplatila, žalovaný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost dle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích ohlásit dopravní nehodu, škodnou událost, důsledkem čehož byla ztížena možnost řádného šetření pojistitele dle § 9 odst. 3 tohoto zákona. Dle § 47 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, dojde-li při dopravní nehodě ke hmotné škodě zřejmě převyšující částku 100 000 Kč, má účastník dopravní nehody povinnost dopravní nehodu neprodleně ohlásit policii, zdržet se jednání na újmu řádnému vyšetření dopravní nehody, setrvat v místě dopravní nehody do příjezdu policie. Pro porušení těchto povinností je žalobkyni ztížena možnost řádného šetření dopravní nehody. Dle Nejvyššího soudu ČR, např. sp. zn. 23 Cdo 676/2012, ztížení možnosti řádného šetření pojistné události pojistitelem dle § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., se vztahuje nejen k okolnostem významným pro plnění z pojištění odpovědnosti poškozenému, ale i důvodům, pro které může pojistitel vůči pojištěnému uplatnit regresní nárok. Žalobkyně tvrdí ztížení možnosti řádného šetření mimo jiné v tom, že žalovanému nebyla hlídkou policie na místě změřena hladina alkoholu v krvi, žalobkyně nemohla vyloučit naplnění podmínek i pro regresní důvod dle § 10 odst. 1 písm. i) citovaného zákona: „řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.“ Dle § 2 písm. f) zákona o povinném ručení, pojištěným je, k jehož povinnosti nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje. Dle § 6 odst. 1 uvedeného zákona se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu povinnou nahradit újmu způsobenou provozem vozidla v pojistné smlouvě. Osobu povinnou k náhradě způsobení újmy je žalovaný z titulu provozovatele vozidla, § 2927 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Účastníci sporu vedli komunikaci, žalovaný sporoval nárok žalobkyně k náhradě vyplaceného pojistného plnění. Regresní důvod žalobkyně dle § 10 odst. 1 písm. b) zákona o povinném ručení je naplněn. Škoda na voze Mitsubishi přesáhla 200 000 Kč. S ohledem na rozsah poškození vozidla nelze přisvědčit argumentu žalovaného, že v době dopravní nehody nebylo vůbec možné odhadnout výši škody. Výše škody zřejmě přesahující 100 000 Kč se posuzuje obecně, tedy zda je obecně možné odhadnout, že škoda dosáhla takové výše. Nejedná se pouze o subjektivní názor žalovaného, v jaké výši mohla škoda vzniknout. Žalovaný odkázal rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3349/2009 vyslovující právní názor, že ujetí od dopravní nehody, nesplnění povinnosti ohlásit dopravní nehodu a priori nezakládá právo pojistitele na náhradu vyplaceného pojistného plnění. Je pravdou, že tato skutečnost nemá sama o sobě vliv na vznik regresního nároku žalobkyně. Je ale třeba, aby neoznámení dopravní nehody policii mělo za následek ztížení možnosti řádného šetření pojistné události pojistitelem, což u žalovaného jednoznačně mělo. Jak uvedeno, judikatura dovodila, že ztížení možnosti řádného šetření pojistné události se vztahuje k okolnostem významných pro plnění z pojištění odpovědnosti, ale i případným regresním důvodům. Na místo dopravní nehody nebyla volána policie, nebylo možné změřit žalovanému hladinu alkoholu v krvi, nemohl být proveden test na přítomnost omamných či psychotropních látek, nebylo možné zjistit technický stav vozidla v době dopravní nehody, ověřit konečné postavení vozidel po dopravní nehodě, řádně dokumentovat místo dopravní nehody. To vše má vliv na možnost provedení řádného šetření pojistné události žalobkyní. S ohledem k uvedenému lze shrnout, že žalovaný měl povinnost přivolat na místo dopravní nehody policii, což nesplnil a ztížil možnost řádného šetření pojistné události pojistitelem, nebyly provedeny úkony v těchto případech běžně prováděných. Žalobkyně stojí za tím, že žalovaný měl povinnost přivolat na místo dopravní nehody policii, z opatrnosti ale odkazuje i judikaturu, rozsudek Nejvyššího soudu ČR vydaný ve věci sp. zn. 32 Cdo 3744/2016, dle nějž regresní nárok dle § 10 odst. 1 písm. b) může založit i skutečnost, že účastníci dopravní nehody neprodleně nepředají pojistiteli sepsaný záznam o dopravní nehodě. Tato se stala 9. 12. 2019. Pojistnou událost žalovaný žalobkyni oznámil až 14. 1. 2020. Vzhledem k této časové prodlevě nelze říci, že splnil povinnost sepsat společný záznam o dopravní nehodě a neprodleně předat pojistiteli. Vznikl tak žalobkyni nárok na vyplacení, co za žalovaného plnila, náhradu vyplaceného pojistného plnění 221 273 Kč. K plnění ve lhůtě sedmi dnů žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně písemně vyzván předžalobní výzvou, § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, 3. 11. 2021, zaslanou na dvě žalobkyni známé adresy žalovaného. Ani přes výzvu ničeho neuhradil. Reagoval přípisem z 14. 11. 2021, žalobkyně odpověděla replikou z 18. 11. 2021, nadále trvá na úhradě dlužné částky. Žalovaný se dále nevyjádřil, neplnil. Právní argumentace žalobkyně je popsána shora. K prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., určuje výši nákladů spojených s uplatněním pohledávky, odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem, upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.

2. Žalovaný odkázal, že žalobkyně uplatňuje regresní nárok, žádá úhradu, co za něj v rámci pojistné události plnila s tím, že nárok zakládá, že bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost dle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích ohlásit dopravní nehodu, škodnou událost, v důsledku toho ztížena možnost řádného šetření pojistitele, § 9 odst. 3 tohoto zákona. Dle žalobkyně mělo dojít ke ztížení možnosti řádného šetření, když nepřivolal na místo dopravní nehody policii, nemohla být změřena hladina alkoholu v krvi, nadto k dopravní nehodě došlo 9. 12. 2019, hlášení pojistné události žalobkyni bylo až 14. 1. 2020 a žalovaný nesplnil povinnost sepsat společný záznam o dopravní nehodě a neprodleně jej předat pojistiteli. Z tohoto dovozuje nárok na regresní úhradu poskytnutého pojistného plnění 221 273 Kč. Žalovaný s žalobou nesouhlasí, považuje ji za zcela neoprávněnou. Nezbytným je popis okolností, za nichž došlo ke vzniku škodné události. Dne [datum] byl s p. [jméno FO] v [Anonymizováno] [Anonymizováno], každý řídil svůj vlastní vůz. U žalovaného vozidlo Subaru Impreza RZ [SPZ], rok výroby [Anonymizováno], p. [jméno FO] vozidlo Mitsubishi Lancer EVO, RZ [SPZ], rok výroby [Anonymizováno]. Oba účastníci nehody se ve večerních hodinách vraceli do Prahy za špatných povětrnostních podmínek, vozovka byla pokryta souvislou vrstvou ledu. Oba účastníci nehody byli na horské cestě, vyšší nadmořská výška. Přibližně v 22:00 hodin v úplné tmě sjížděli dolů z hor. Ač si počínali s nejvyšší mírou opatrnosti, vozidlo žalovaného na zledovatělé vozovce uklouzlo, střetlo se se zadní částí vozidla p. [jméno FO], které pro střet vyjelo mimo vozovku v místě prudké zatáčky vozovky. V pozdní večerní hodině bez žádného denního světla byly velmi ztížené povětrnostní podmínky, tudíž uzavřeli, že pro bezpečnost, hrozící nebezpečí nehody dalšího jedoucího vozidla je nezbytné vozidlo p. [jméno FO] co nejrychleji vyprostit, místo opustit. Tažným lanem bylo vozidlo p. [jméno FO] vyproštěno. Poté obhlédli obě vozidla k zjištění vzniklých škod, obě vozidla měla promáčknuté boky a nárazníky. Vzniklá škoda se nejevila nijak zásadně, z vozidel nevytékala žádná kapalina. Řádně sepsali společný záznam o dopravní nehodě a pokračovali v jízdě. Obě vozidla byla zcela pojízdná. Žalovaný je přijímací technik v autoservisu, p. [jméno FO] pracuje s automobily, dle názoru obou nepřevyšovala vzniklá škody zřejmě 100 000 Kč. Proto, a také pro rychlé a bezpečné opuštění nebezpečného místa, nevolal žalovaný ani p. [jméno FO] policii. Žalovaný sděluje, že k nehodě došlo [datum], škodná událost žalobkyni ohlášena [datum], žalovaný dokládá přiloženým potvrzovacím e-mailem žalobkyně. Dle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., platí: „Pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění“. Povinnost ohlásit dopravní nehodu policistovi má účastník dopravní nehody dle § 47 odst. 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, dojde-li při dopravní nehodě k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí 100 000 Kč. Dle žalovaného vznik dopravní nehody nemusí účastníci policii hlásit, nedosahuje-li způsobená hmotná škoda na zúčastněných vozidlech, přepravovaných jiných věcech tohoto limitu. Při zjišťování konkrétní škody na místě nehody, bezprostředně po ní, jde dle žalovaného většinou pouze o laický odhad řidičů. Skutečně vzniklá škoda je zpravidla stanovena až následně odbornou osobou, od účastníků nehody nelze požadovat odhad škody přesně. Pro plnění ohlašovací povinnosti dle žalovaného jsou rozhodné spíše viditelné následky nehody, z nichž je možno dovodit, zda způsobená škoda zjevně přesahuje stanovenou hranici či nikoliv. Dle žalovaného pro posuzování výše vzniklé škody je nezbytné zohlednit i okolnosti konkrétního případu, vnější vlivy. Účastníci nehody prohlédli vozidla, odhadli způsobenou škodu v pozdních večerních hodinách, 22:00 hod, bez přítomnosti denního světla, za ztížených povětrnostních podmínek, v zimě a námraze. Podstatným dle žalovaného bylo, že k nehodě a následnému vyprošťování vozidla došlo v zatáčce s omezeným výhledem na nehodu pro další přijíždějící vozidla. Ve spojení s náledím pokrývající vozovku se účastníci nehody důvodně obávali vzniku další, větší, nehody. Proto se snažili postupovat obezřetně, pečlivě, rychle. Dle žalovaného mu nemůže být kladeno k tíži, že skutečně vzniklá škoda přesáhla odhad žalovaného. Odkazuje především, že hmotná škoda musí zřejmě přesahovat 100 000 Kč, intenzita „zřejmého“ přesažení této hodnoty nebyla zde dle žalovaného naplněna. Odkazuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek sp. zn. 23 Cdo 2007/2012, na tento případ dle žalovaného zcela přiléhavý jak z hlediska skutku, tak z hlediska žalobkyně, kdy NS ČR dovodil, že: „Předpokladem pro úspěšné uplatnění postihového práva je současné naplnění obou podmínek .. v uvedeném ustanovení, .. nesplnění oznamovací povinnosti uložené ustanovením § 47 odst. 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném do 31. března 2012, a zároveň negativní dopad nesplnění této povinnosti na možnosti pojistitele osvětlit příčiny a mechanismus dopravní nehody.“ Zde nedošlo dle žalovaného k naplnění ani jedné ze zákonných podmínek. Žalovaný neporušil oznamovací povinnost vůči žalobkyni, škodní událost nahlásil hned v následujících dnech, o jejím průběhu není rozumných pochybností, zároveň sepsán záznam o dopravní nehodě, poté poskytl veškerou součinnost, mj. fotografie poškozených vozidel. V citovaném rozsudku NS ČR dovodil: „Nelze uzavřít, že by pouhá ničím nepodložená eventuální možnost vlivu alkoholu či jiné návykové látky (kdy tento případný vliv nemohl být po nehodě ověřen policií) měla za následek nemožnost či podstatné ztížení zjištění okolností rozhodných pro posouzení vzniku nároku na pojistné plnění a na jeho výši.“, dle žalovaného zcela aplikovatelné i na tento případ. Nejsou tak splněny zákonné podmínky § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, žalobkyni nevzniklo právo na regres vůči žalovanému.

3. Skutková zjištění:

4. Žalobkyni bylo učiněno Oznámení škodné události – povinné ručení, číslo pojistné události [Anonymizováno], kdy byla hlášena událost v místě [adresa], veřejná komunikace, [datum], 22:00 hodin, z důvodu nedobrždění vozidla. Odhad výše škody 50 000 Kč. Uplatněna byla škoda na vozidle. Pojištěný [Jméno žalovaného], pojištěné vozidlo Subaru, Impreza, RZ [SPZ], poškozen zadní bok, světlo, nárazník. Poškozené vozidlo Mitsubishi, RZ [SPZ], poškození přední nárazník, víko, 2 světla, výfuk, křídlo zadní stěna, spoiler. Svědci nehody nejsou. (oznámení škodné události na čl. 13 spisu) Ta skutečnost, že žalobkyni byla hlášena označená škodní události není sporným, na základě jejího ohlášení plnila. Není také sporným, ve vztahu k jakým vozidlům byla tato označena a k nimž se vztahovalo pojistné plnění. Není tudíž ani sporným, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli žalobkyní tvrzenou Pojistnou smlouvu o komplexním pojištění vozidla NAMÍRU, č. [hodnota] (nadto pro úplnost soud podotýká, že tato je součástí spisového materiálu žalobkyně, který byl vyžádán jako poklad pro znalecké zkoumání). Z hlediska důvěryhodnosti údajů uváděných k dopravní nehodě jejími účastníky je však nutným taktéž hodnotit tu skutečnosti, že v Záznamu o dopravní nehodě tito uvádějí, že svědkem nehody byl [jméno FO], v oznámení škodné události však uvedeno, že žádný svědek nehody nebyl. Zde je tak přímý rozpor již v samotných údajích týkajících se dopravní nehody, kdy tento rozpor je nutným hodnotit jako podstatným, neboť je-li tvrzeno, že účastníci nehody znemožnili její řádné vyšetření, tak tito se nikdy, a to ani v řízení před soudem, nedovolávali té skutečnosti, že je zde přímý svědek nehody, který byl mohl popsat, jak se tato udála. Především ale je nedůvěryhodným již samotný rozpor v takto zásadních údajích uváděných v jednotlivých listinách, které se k nehodě vztahují.

5. Z důkazů, jimiž je pracovní smlouva na čl. 240-243 spisu, dodatek k pracovní smlouvě na čl. 244 spisu, bylo vzato za prokázané, že žalovaný je osobou, která je činná v oboru, jeho pracovní zařazen bylo automechanik, následně došlo ke změně pracovní smlouvy, kdy žalovaný byl zařazen na pozici přijímací technik. Nadto žalovaný svoji odbornost zdůraznil, když na ni odkázal v rámci vyjádření k žalobě a předložil shora uvedené důkazy.

6. Protože posouzení škodního děje, nákladů na opravu vozidel, je otázkou odbornou, kterou nemůže ani na základě listiny předložených k důkazu osoba, která nemá danou odbornost hodnotit, byl ve věci vypracován znalecký posudek č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] na čl. 199-224 spisu a v návaznosti na skutečnosti podávající se z výpovědi svědka [jméno FO] doplněk znaleckého posudku č. [č. účtu] na čl. 327-344 spisu. Ve věci byl slyšen soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Soudní znalec uzavřel, že dokumentace dopravní nehody není dostatečná. Nehodový děj je přijatelný pouze částečně, technicky nepřijatelné jsou zjištěné následky poškození vozidel. Soudní znalec konstatoval, že při popisu podmínek, za nichž k dopravní nehodě došlo, je z technického hlediska málo pravděpodobné, že by na takto zasněženém a neudržovaném povrchu mimo komunikaci vozidla byla vyproštěna a zpět by najela na komunikaci. Standardně za takovýchto podmínek musí vyprostit vozidlo odtahová služba, která místo zabezpečí i z hlediska bezpečnosti. Pokud se i řidiči rozhodli pro vyproštění vozidel sami, tak za daných klimatických podmínek je toto v rozporu s bezpečným řešením dopravní nehody. Soudní znalec nadále uzavřel, že i za zhoršených klimatických podmínek musí osoba působící v oboru být schopna vyhodnotit míru poškození vozidel. K dispozici jsou pouze čtyři fotografie z místa nehody, na základě nichž, nelze nehodový děj vyhodnotit. Jednalo se pouze o dílčí snímky, nebylo zachyceno ani okolí, nebyla nevyfocena a zachycena oblast střetu a detaily nehody. Nebyla žádná fotografie, z níž by bylo zřejmým, jakým způsobem se vozidlo pohybovalo po komunikaci, na které by byla zachycena brzdná dráha, dráha pneumatik v ledu, na sněhu na komunikaci, jak z komunikace vozidlo sjíždělo. Toto sice není zákonem stanoveno, ale pokud účastníci dopravní nehody chtějí tuto likvidovat pouze na základě záznamu, je důležité, a zde je toto důležitější, nežli určení samotné výše škody, řádná dokumentace místa nehody a nehodového děje. Pokud v daném případě vjel vůz mimo pozemní komunikaci, tak toto na fotografii nebylo žádným způsobem zaznamenáno. Poškození vozidel také nebylo zaznamenáno v dobré kvalitě. Je třeba povést vždy fotodokumentaci jednak obecně z větší dálky, aby bylo zřejmé postavení vozidel a dále jednotlivé detailní záběry vozidel. Na základě pořízené fotodokumentace tedy nelze rekonstrukci nehodového děje provést. Co se týká nehodového děje, poškození vozidla Mitsubishi, tak tato jsou velmi rozsáhlá, levý podběh, levý nárazník, další části vozidla na levé straně, ale i na pravé straně, podlahový zavazadlový prostor, což svědčí o velkém nárazu. Poškození v zadní i přední části vozidla jsou velká a rozsáhlá poškození a neodpovídají popisovanému nehodovému ději. Je třeba zdůraznit, že je třeba vždy zhotovit přesnou dokumentaci postavení vozidel a situaci kolem nich, musí být vždy čtyři křížové pohledy. To zde nebylo. Kdo vykonává práci v oboru, by měl být schopen poškození vozidla, na základě toho, jak bylo poškozeno po nehodě, vyhodnotit. Ze zadního nárazníku, jeho deformace, lze dovodit kontakt vozidel, buď k čelnímu nárazu, nebo jinému nárazu. Zde to, jakým způsobem je poškozen nárazník vozidla Mitsubishi, odpovídá jinému způsobu nárazu, než jaký byl popsán. Velké prolomení nárazníku odpovídá působení bodové síly nad nárazníkem, nikoli střetu vozů pouze v oblasti nárazníku, tedy musel být jiný a poměrně důrazný škodící prvek. Při opravách bylo vozidlo Mitsubishi bez motoru, docházelo k poměrně velké výměně a provádění opravných prací, vozidlo je zcela odstrojené, je bez blatníků, což neodpovídá nehodovému ději. Není zřejmé, z jakého důvodu by došlo k takovým opravám, nutnosti takovýchto oprav, pokud by nehodový děj proběhl tak jak bylo uvedeno. K tomuto je třeba odkázat konfiguraci jednotlivých poškození na obrázku ve znaleckém posudku. Pokud došlo ke střetu dvou vozidel, tak jejich poškození by měla korespondovat, což v daném případě není. Soudní znalec simuloval nehodový děj, kdy poškození vozidel neodpovídá, neboť levá zadní lampa vozidla svítí, přičemž pokud by došlo k poškození vozidel tak jak odpovídá simulaci, musela by být poměrně silně poškozena, to by odpovídalo nárazu, světlo by muselo být prasklé. To zde však neodpovídá, tedy poškození druhého vozidla s tímto nekoresponduje z technického hlediska. Z technického hlediska neodpovídá rozsah poškození jednotlivých vozidel. Odpovídající z technického hlediska není ani výšková úroveň jednotlivých poškození, která navzájem měla být ve střetu. Co se týká dílů, tak v případě starších vozidel je třeba díly dovézt individuálně nebo je nechat vyrobit na zakázku, což vždy znamená vyšší náklady na opravy. Tato skutečnost musí být ale osobě, která se v oboru pohybuje, známa. Pokud bylo zjištěno, že poškození vozidla neodpovídají tvrzenému nehodovému ději, tak vozidlo bylo demontováno ve velkém rozsahu, došlo k výměně velkého počtu dílů, kdy z technického hlediska nebyl důvod tuto výměnu provádět, došlo-li by k nehodovému ději, tak jak byl tvrzen. Konkrétně se jedná o výměnu motoru, výměnu blatníku, výměnu chladící stěny, výměnu zadní nápravy. Rozsah demontáže byl poměrně velký, a pokud by k nehodovému ději došlo tak jak bylo tvrzeno, nebylo by třeba provádět demontáž v tomto rozsahu a provádět demontáž motoru.

7. Ke shora uvedeným závěrům soudního znalce žalovaný odkázal na tu skutečnost, že vozidlo procházelo rozsáhlou rekonstrukcí z iniciativy pana [jméno FO], která neměla souvislost s dopravní nehodou. Tedy fotografie, které byly podkladem pro znalecký posudek, nejsou v dané věci použitelné. Pokud někdo zná hodnotu jednotlivých náhradních dílů, tak to byl [jméno FO], nikoliv žalovaný.

8. Žalobce k vyjádření žalovaného uvedl, že plnil na základě jedné provedené opravy vozidla.

9. V řízení nebylo zjištěno, z žádného z důkazů se toto nepodává, že by byla provedena samostatně jedna oprava vozidla v souvislosti s dopravní nehodou a následně samostatná oprava vozidla v rozsahu, který se nemůže dotýkat dopravní nehody.

10. V návaznosti na zjištění učiněná z výslechu znalce, který zcela jednoznačně uvedl, že rozsah opravy nemůže korespondovat s tvrzeným nehodovým dějem, k čemuž žalovaný odkázal na to, že [jméno FO] sám prováděl celkovou renovaci vozidla, byl proveden výslech jmenovaného. K tomuto soud podotýká, že již ta skutečnost, že plněno bylo na základě faktury, která neměla nepochybně souvislost s nehodovým dějem, kdy součástí spisu jsou dvě faktury, které vystavil zaměstnavatel svědka [jméno FO] ve vztahu k dané události, přičemž každá je vystavena na jinou částku, faktura na čl. 100-102 spisu č. [hodnota], částka 210 839, Kč a faktura na čl. 282-284 spisu č. [hodnota], tedy shodného čísla, která je na částku 298 620 Kč svědčí o nedůvěryhodnosti údajů předložených k likvidaci události.

11. Ve vztahu ke svědku [jméno FO] žalovaný namítl, že plnění bylo likvidováno k jeho osobě, žalovaný tak neměl vůbec žádné povědomí o výši plnění a nemohl toto nijak ovlivnit, došlo tak případně k obohacení jmenovaného svědka. Toto tvrzení žalovaného soud nehodnotí jako důvěryhodné. Zdůraznit je třeba, že již ze skutkových tvrzení žalovaného se podává, že účastníci nehody nebyly dvě zcela neznámé osoby, které se střetly v dopravním provozu a které před dopravní nehodou a po její likvidaci spolu nejsou v kontaktu. Žalobce a svědek [jméno FO] jeli společně z pobytu v [Anonymizováno] [Anonymizováno], nepochybně se tak jedná o osoby, které jsou v osobním kontaktu. O tom, že tomu tak je, svědčí i to, že svědek [jméno FO] přišel k výpovědi připraven, měl k dispozici poznámky a listiny, jimiž jsou faktura [Anonymizováno], kupní smlouva, záznam o dopravní nehodě, zápis o poškození motorového vozidla označený I. s průpisem II., zápis o poškození motorového vozidla označený II. s průpisem III., IV., zápis o prohlídce vozidla po opravě s poznámkou III., IV. s otazníkem. Pokud byl svědek dotázán na to, zdali věděl, co bude předmětem jeho výslechu uvedl „No já jsem to tak nějak tušil z toho předvolání.“. Je třeba podotknout, že soudem je vždy hodnocen nejenom obsah výpovědi, ale i jeho vystupování. Zde bylo z dikce svědka, způsobu jeho odpovědi patrné, že svědek se na svoji výpověď nepřipravil v návaznosti na doručené předvolání. Svědek shora uvedené vyjádření neuvedl spontánně, chvíli váhal a evidentně zvažoval, jak na otázku položenou soudem odpovědět, aby uvedl to, co by mělo být „správně“. Nadto je třeba také hodnotit, že bez dalšího svědek počal recitovat svoji výpověď, což také svědčí o tom, že ji měl připravenou a naučenou. Tedy argument žalovaného, že neměl vůbec žádné informace o průběhu likvidace škodní události nejsou hodnoceny jako důvěryhodné. Svědek se poté vyjadřoval k tomu, jak se měl odehrát nehodový děj. V návaznosti na jím provedené vylíčení bylo soudnímu znalci zadáno, nechť doplní své závěry ve vztahu k tomu, jak přesně se škodná událost udála. Zde je třeba zdůraznit, že svědek [jméno FO] byl uveden jako účastník dopravní nehody, tudíž by jím uvedené líčení této mělo být dostatečným podkladem její rekonstrukci. Ani po tomto doplnění však soudní znalec nebyl stavu učinit jednoznačný závěr o tom, jak se měla dopravní nehoda udála. Ve svém závěru uvedl, že nelze vyloučit, že nehodový děj se neudál tak, jak byl vylíčen při uplatnění škodní události, avšak i nadále je nedostatek informací pro to, aby bylo možné učinit jednoznačný závěr o jeho průběhu.

12. Pro úplnost je však namístě odkázat na tu část výpovědi svědka, v níž uváděl, že před ním a žalovaným jelo ještě jedno auto, které jim ale ujelo a v době nehody tam nebylo, řidič se potom vracel, ovšem když došlo k nehodě, tak ho však před sebou neviděl. Uvedené je taktéž v rozporu se záznamem dopravní nehody, kde bylo uvedeno, že existuje svědek dopravní nehody, ovšem ve své svědecké výpovědi svědek [jméno FO] výslovně uvedl, že při nehodě auto před sebou neviděl, což znamená, že další svědek nehody nebyl (svědek zde reagoval na dotaz soudu, kdo se nacházel v místě nehody). Dokládá to také tu skutečnost, že svědek a žalovaný se znali, z pobytu v horách jeli společně, neboť svědek výslovně uvedl, že tomu dalšímu řidiči „nevolali“. Pokud by se jednalo o zcela neznámé osoby, které se náhodou míjejí na vozovce, nepochybně by na takovouto osobu neměli telefonní číslo. Pokud svědek líčil vyprošťování vozidel s tím, že se „báli“, tak soudní znalec zcela jednoznačně uvedl, že postup, kdy za daných povětrnostních podmínek se účastníci nehody sami rozhodnou pro vyproštění vozidel (nadto uvedl, že není reálným, že by se toto zdařilo za daných podmínek realizovat), je více rizikovým, nežli přivolání pomoci. Jako podstatnou skutečnost soud hodnotí, že svědek pracoval jako automechanik u servisu [Anonymizováno], kam vozidlo odvezl a kde následně sám provedl práce na vozidle. Svědek popisoval prohlídky vozidla, kdy uvedl, že při druhé prohlídce se vozidlo odstrojí, protože vozidlo je měkké, některé díly jsou plastové a vrátí se do původní pozice a je třeba následně po odstrojení zjistit, jaká je faktická míra poškození. K odstrojení vozidla soudní znalec zdůraznil, že míra jeho odstrojení neodpovídala vylíčenému nehodovému ději. Svědek k tomuto nadále uvedl, že odstrojení vozidla pro druhou prohlídku nebylo v takové fázi, kdy by byl například vyjmut motor, vozidlo by bylo zcela odstrojeno, to určitě ne, „to bylo úplně jiné datum“. Zde je tak zásadní nesoulad, neboť byly-li soudem vyžádány podklady pro likvidaci škodní události, byly předloženy i fotografie, na nichž je vozidlo zcela odstrojené, což právě soudní znalec hodnotil. Svědek k tomuto uvedl, že odstrojení vozidla bylo v jiné datu, zároveň však uvedl, že vše bylo na základě jedné zakázky, což odpovídá i tomu, že opravárenským pracím na vozidle svědka byla vystavena pouze jedna faktura. Svědek je v daném servisu automechanik, sám provedl kompletní opravu vozidla, sám je kompletně odstrojil a renovoval včetně motorové části. Odstrojení vozidla prováděl až na jeho celou konstrukci, prováděl kompletní renovaci vozidla. Veškeré další práce prováděl taktéž sám, jeho odbornost toto umožňuje, je schopen jako odborník tyto práce provádět. Vozidlo je dvacet let staré, hodlá si jej ponechat, chce, aby vydrželo přibližně dalších deset let. Vozidlo si vždy spravoval a udržoval sám, všechno si na vozidle dělal sám a sháněl si sám také díly, pokud byly k sehnání. Listina poskytnutí údajů na čl. 281 spisu koresponduje s výpovědí svědka [jméno FO], kdy se z této podává, že [jméno FO] je zapsán jako osoba fyzická podnikající dle živnostenského zákona, mimo jiné pro činnosti velkoobchod a maloobchod, opravy a údržba motorových vozidel, skladování a vedlejší činnost v dopravě, opravy a údržba motorových vozidel kromě motocyklů, zaměstnanci 1-5.

13. Ta skutečnost, že vozidlo bylo zcela renovováno, byla provedena celková demontáž, jedná se o vozidlo s individuálním přizpůsobením se podává z fotografií automobilu – Projekty, Mitsubishi EVO 6 na čl. 285, 286 spisu, fotografie jednotlivých technických dílů, demontovaného vozidla na čl. 284, 285 spisu, fotografie zadní části, přední části vozu RZ [SPZ] na čl. 289, 290 spisu, fotografie demontovaného vozidla na čl. 291, 292 spisu, kdy uvedená fotodokumentace je zcela se závěry soudního znalce o provedení celkové renovace vozidla, což bylo zjištěno i z výpovědi svědka [jméno FO].

14. To, že svědek [jméno FO] byl ve věci velmi dobře orientován vyplývá nejen z jeho výpovědi, kde se vyjadřuje k tomu, že sám si celý vůz opravil, ale i z toho, že se jedná o vozidlo, které není v sériové formě, je upravováno, tudíž svědek musel být schopen jej nikoliv opravit v základu, ale provádět i speciální úpravy, k čemuž se nadto sám vyjadřoval, když popisoval, že náhradní díly na toto vozidlo nejsou běžně dostupné. To, že se nejedná o vozidlo ve stavu ze sériové výroby se podává i fotografií na čl. 163, 163, 165, 166, 190, 193 spisu, kde je zřejmé, že se jedná o vozidlo, na němž byl proveden tzn. „tuning“, tedy individuální úprava vozidla, kterou dle svých slov prováděl právě svědek [jméno FO]. Ve vztahu k fotografii na čl. 163 spisu je pro úplnost namístě poukázat i na druhé vozidlo na fotografii zachycené, které je opatřeno nápisem a číslem, z čehož je zcela nepochybně zřejmé, že svědek [jméno FO] je pracovně zařazen v dílně, kde jsou prováděny také individuální úpravy vozidel, což znamená, že na rozdíl od běžného mechanika má tento znalosti a zkušenosti s individuálními úpravami vozů, kdy toto zvyšuje jeho odbornost a tudíž i schopnost určit náklady na opravu vozidla.

15. Dopisem ze dne 3. 11. 2021 byla žalovanému adresována předžalobní výzva. Dopisem ze dne 18. 11. 2021 adresovala žalobkyně žalovanému odpověď na jeho vyjádření ze dne 14. 11. 2021, v němž uvedl, že nárok žalobkyně neuznává. (předžalobní výzva k plnění na čl. 20-21 /23-24/ + plná moc na čl. 22 /25/ spisu, dodejka na čl. 18, 19 spisu, dodejka na čl. 26 spisu, odpověď na předžalobní výzvu na čl. 33-34 spisu, replika k vyjádření ze dne 14. 11. 2021 na čl. 27-28 + plná moc na čl. 29 spisu)

16. Pro úplnost soud uvádí, že součástí spisového materiálu je i elektronicky doručený spis žalobkyně k dané škodní události, když tento byl připojen k žádosti soudního znalce pro kompletaci podkladů pro vypracování znaleckého posudku. Skutečnosti z tohoto jsou tak hodnoceny v rámci znaleckého zkoumání. Viz čl. 59-109 spisu + přípis žalobkyně k zaslání těchto listin na čl. 109-110 spisu + fotodokumentace na čl. 111-196 spisu. Veškeré shora uvedené listiny, podklady zjištěné žalobkyní v rámci její činnosti byly předloženy soudnímu znalci pro znalecké zkoumání, k čemuž pro úplnost soud podotýká, že ze záznamů týkajících se průběhu nehody, ale především z fotografií zachycující vozidlo, jednotlivé náhradní díly, není stavu laik činit žádná relevantní skutková zjištění. Pokud žalovaný doručil na čl. 250-251 spisu oznámení o škodné události, fotografie na čl. 252-255 spisu, tak tyto byly doručeny soudnímu znalci, neboť jsou zde zachycena vozidla a díly, součástky, vozidel, k čemuž se z odborného hlediska může vyjádřit pouze soudní znalec.

17. K tomu, kdy přivolat na místo Policii ČR a jak tuto situaci rozpoznat, žalovaný k důkazu navrhl provedení nahrávky na čl. 351 spisu + čl. 353 spisu „Téma: Jak se zachovat u dopravní nehody“, k čemuž uvedl, že se zde vyjadřuje expert žalobkyně. K tomuto důkaznímu návrhu soud konstatuje, že soud vždy rozhoduje dle okolností konkrétního případu, které se podávají z provedených důkazů, kdy je třeba vždy aplikovat zákonnou normu. Pokud je v televizním pořadu popisováno obecně, jak postupovat v případě nehody, tak toto je zřejmým ze zákonné normy, pořad, který má i případně edukační charakter nelze hodnotit jako relevantní důkaz k prokázání skutkového stavu věci. Nadto v souzené věci byli účastníci nehody osoby působící v oboru, což je třeba taktéž zohlednit, když žalovaným uvedená edukace směřuje především laikům.

18. Skutkový závěr:

19. Žalobkyni bylo učiněno Oznámení škodné události – povinné ručení, číslo pojistné události [Anonymizováno], událost v místě [adresa] na veřejné komunikaci dne [datum] v 22:00 hodin, z důvodu nedobrždění vozidla s tím, že odhad výše škody 50 000 Kč. Uplatněna byla škoda na vozidle. Pojištěným byl žalovaný, pojištěné vozidlo Subaru, Impreza, RZ [SPZ], poškozené vozidlo Mitsubishi, RZ [SPZ]. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli žalobkyní tvrzenou Pojistnou smlouvu o komplexním pojištění vozidla NAMÍRU, č. [hodnota].

20. Pakliže žalobkyně tvrdila, že plnila částku 221 273 Kč, tak v této částku skutku nebyl mezi stranami spor.

21. Sporným bylo, zdali na straně žalovaného, potažmo účastníků označené dopravní nehody, došlo k takovému konání, které by ztížilo zjištění okolností nehody, když tito nepřivolali Policii ČR a sepsali pouze Záznam o dopravní nehodě, neboť škoda přesáhla částku 100 000 Kč. Žalovaný na svoji obranu uplatnil tvrzení, že s ohledem k situaci v místě bylo účastníky dopravní nehody vyhodnoceno, že škoda nepřesáhne uvedenou částku, výslovně se přihlásil k tomu, že je osoba činná v oboru, z čehož odvozoval, stejně tak druhý účastník dopravní nehody, z čehož dovozoval, že úsudek o předpokládané škodě byl relevantní.

22. Za prokázané je vzato, že svědek [jméno FO] je zaměstnancem [jméno FO], který jako osoba podnikající pod označením [Anonymizováno] vystavil fakturu, která byla jediným podkladem pro pojistné plnění. Žalovaný je zaměstnán na pozici přijímajícího technika v autoservisu, předchozí pracovní zařazení bylo automechanik.

23. V řízení bylo zcela jednoznačně prokázané, že nepřivoláním Policie ČR k dopravní nehodě byla výrazně ztížena možnost řádného prošetření nehody. Soudní znalec výslovně uvedl, že účastníky dopravní nehody byla zhotovena zcela nedostatečná dokumentace, ani po doplnění důkazu výpovědí svědka [jméno FO] nebylo možné zcela přesně rekonstruovat nehodový děj. Za najisto je prokázané, že vylíčený průběh nehody neodpovídá všem označeným poškozením vozidel, nadto svědek [jméno FO] sám provedl úplnou rekonstrukci poškozeného vozidla Mitsubishi.

24. Právní hodnocení:

25. Žalobkyně podala žalobní návrh, kdy se domáhá regresního plnění proti osobě žalovaného, tedy plnění z titulu právního vztahu z pojistného smlouvy uhrazeného, když tvrdí, že jsou splněny předpoklady pro to, aby jako pojistitel měl právo vůči pojištěnému na náhradu toho, co za něho plnil.

26. Podle § 10, odst. 1, písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., v příslušném znění, pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění.

27. Pro úplnost soud uvádí, že zákon č. 168/1999 Sb. byl zrušen zákonem č. 30/2024 Sb., účinným od 1. 4. 2024 s výjimkou ustanovení § 16 odst. 3 a § 25, § 38 odst. 1, § 40 odst. 2 a § 44 odst. 1, který se tak na danou věc neuplatní.

28. Podle § 5, odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.

29. Zásadním, čím je třeba se zaobírat, je obrana žalovaného, dle kterého není možné účastníků dopravní nehody klást k tíži chybný odhad o výši škody.

30. Ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví, že pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho splnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění.

31. Ustanovení § 47 odst. 4 a odst. 5 zák. o silničním provozu ukládá účastníkovi dopravní nehody povinnost ohlásit dopravní nehodu Policii ČR v případě, že došlo k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí částku 100 000 Kč.

32. Nárok na regresní plnění se tedy zakládá na dvou podmínkách, které musí být splněny kumulativně. Zaprvé musí dojít k nesplnění povinnosti, a zároveň tímto jednáním musí dojít ke ztížení nebo znemožnění řádného šetření pojistitele.

33. Co týká porušení povinnosti oznámit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, tak v daném případě účastníci dopravní nehody sepsali pouze záznam do dopravní nehodě s tím, že škoda způsobená dopravní nehodou ani na jednom z vozidel nepřesahuje 100 000 Kč. Následně pak byla žalobci předložena faktura za opravy na vozidle poškozeného na částku ve výši 210 839 Kč.

34. Žalovaný tvrdí, že se vzniklá škoda nejevila nijak zásadně a že dle názoru obou účastníků dopravní nehody nepřevyšovala vzniklá škoda zřejmě 100 000 Kč. Žalovaný argumentuje, že od účastníků nehody nelze požadovat odhad škody přesně a že skutečně vzniklá škoda je zpravidla stanovena až následně odbornou osobou.

35. Toto tvrzení je však v rozporu s § 5 odst., zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jelikož oba účastníci v dosavadním průběhu soudního řízení doložili, že jsou automechanici, žalovaný nadto i přijímací technik, čímž se přihlásili k odbornému výkonu určitého povolání. Jsou tedy sami odbornými osobami, na jejichž odbornost se ve svých argumentech odkazují. V takové situaci jsou proto povinni jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jejich povoláním spojena. Jednají-li bez této odborné péče, jde to k jejich tíži.

36. Pokud si obě strany dopravní nehody stojí za tím, že dopravní nehoda proběhla tak, jak popisují a že škoda na vozidle poškozeného byla takového rozsahu, který byl žalobci vyfakturován, muselo být oběma stranám již po dopravní nehodě známo, že škoda na vozidle poškozeného přesahuje 100 000 Kč.

37. Žalovaný tvrdí, že výši škody nebylo možné odhadnout, zároveň však v řízení bylo zjištěno, že automobil poškozeného při dopravní nehodě je tímto dlouhodobě udržován a individuálně přizpůsobován. Této skutečnosti si musel být žalovaný nepochybně vědom již ve chvíli samotné nehody, jelikož se s poškozeným osobně zná. Zároveň je žalovaný automechanik zaměstnaný jako přijímací technik. Náplní práce přijímacího technika je mimo jiné příprava kalkulace oprav. Lze tedy očekávat, že bude mít mnohem lepší odhad škody způsobené dopravní nehodou než běžný účastník.

38. Skutečnost, že škoda na vozidle musí přesahovat 100 000 Kč musela být známa i poškozenému, i přes jeho tvrzení, že „Primárně nám nepřišlo, že by nehoda byla nad částku 100 000 Kč.“ Svým svědectvím totiž jasně prokázal, že své vozidlo důkladně zná, je schopen na základě své odbornosti vozidlo udržovat, je sám schopen provádět jeho opravy a jeho celou renovaci a je seznámen s komplikovaností shánění jednotlivých dílů. Musel si proto být vědom, že pokud pojistná událost nastala tak, jak strany dopravní nehody uvádějí, musela být škoda na vozidle jednoznačně a zřejmě převyšovat 100 000 Kč, sdělit toto žalovanému a trvat na oznámení dopravní nehody Policii ČR. Pokud tak neučinil, jde to k jeho tíži dle § 5 odst. 1 o. z.

39. Výše uvedené skutečnosti svědčí o tom, že si strany musely být vědomy, že škoda na vozidle poškozeného přesahuje rozhodnou částku 100 000 Kč, což dokazuje mimo jiné i znalecký posudek, ve kterém znalec došel k jednoznačnému závěru: „Ten, kdo vykonává práci v oboru, by měl být schopen poškození vozidla na základě toho, jak bylo poškozeno po nehodě vyhodnotit.“ 40. Znalec sice souhlasí s tvrzením, že „je pravdou, že v případě některých vozidel, která jsou starší, je třeba díly dovézt individuálně, nebo je nechat vyrobit na zakázku.“ Zároveň však poukazuje na to, že taková situace „ovšem vždy znamená vyšší náklady na opravy. Tato skutečnost musí být ale osobě, která se v oboru pohybuje, známa.“ Zároveň znalec zmiňuje, že „osobě pohybující se v oboru musí být také známo, že při nákladech na budoucí opravu je třeba vždy hodnotit také to, že je třeba provést práce elektrické, zásahy do vozidel a další práce.“ 41. Pokud žalovaný argumentoval tím, že žalobkyně komunikovala pouze se svědkem [jméno FO], přičemž nadále žalovanému sdělila pouze výši plnění, tak za aplikace ustanovení § 5 o. z. muselo být žalovanému, jakožto osobě v oboru působící zcela nepochybně zřejmým, že žalobkyní poukázaná částka neodpovídá vzniklé škodě. K tomuto je namístě odkázat i argumentaci žalovaného ve vztahu ke znaleckému posudku, kdy ze závěrů soudního znalce žalovaný dovozuje, že škoda odpovídající škodní události činila cca 13 000 Kč, což odpovídá odhadu žalovaného při nehodě, že škoda nepřesáhne částku 50 000 Kč. Za této situace tak evidentně, čehož si žalovaný jakožto osoba v oboru působící zcela nepochybně musel být vědom, bylo poukázáno plnění, které neodpovídá škodě vzniklé ze škodné události. Pokud žalovaný uvedl, že zde se jednalo o bezdůvodné obohacení svědka [jméno FO], tak k tomuto je právní hodnocení uvedeno níže.

42. Na základě výše uvedeného muselo být oběma účastníkům nehody zcela zjevné, že škoda na vozidle poškozeného přesahuje 100 000 Kč a mají tedy povinnost dopravní nehodu ohlásit.

43. Ze skutkových tvrzení lze proto dovodit, že žalovaný společným jednáním s poškozeným nesplnil povinnost ohlášení dopravní nehody. Bez zřetele hodného důvodu tak oba účastníci nesplnili povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí přesahující na jednom vozidle škodu 100 000 Kč.

44. Tímto byla splněna první podmínka zakládající regresní nárok pojistitele 45. Druhým předpokladem pro založení regresního nároku je ztížení možnosti řádného šetření pojistitelem.

46. Jak již bylo zmíněno, pokud by dopravní nehoda proběhla tak, jak tvrdí žalovaný, musely si být obě strany nehody vědomy skutečnosti, že škoda na vozidlech přesahuje 100 000 Kč, a je tedy nezbytné dopravní nehodu ohlásit. To však účastníci dopravní nehody neučinili a sepsali pouze záznam o dopravní nehodě.

47. Účastníci sice po nehodě pořídili fotografický záznam, ale k provedené dokumentaci nehody znalec uvádí, že pořízený fotografický materiál přímo po nehodě byl nedostatečný a nešlo na jeho základě škodový děj vyhodnotit. Znalec ve svém posudku uvádí: „Jednalo se pouze o dílčí snímky, z nichž přesně nebyl zřejmý nehodový děj, nebylo zachyceno ani okolí, nebyla vyfocena ani zachycena oblast středu a detaily nehody. Vůz byl mimo pozemní komunikaci. Tato však nebyla zachycena na fotodokumentaci, nebyla žádná fotografie, z niž by třeba bylo zřejmým, jakým způsobem se vozidlo pohybovalo na komunikaci, na které by byla zachycena brzdná dráha, případně dráha pneumatik v ledu, respektive na sněhu na komunikaci, nebo dráha pneumatik tak, jak z komunikace sjíždělo mimo ni. Toto sice není zákonem stanoveno, ale pokud účastníci dopravní nehody chtějí tuto likvidovat pouze na základě záznamu, je důležité, a zde je v podstatě toto důležitější nežli určení samotné výše škody, aby provedli řádnou dokumentaci místa nehody a nehodového děje.“ Znalec zároveň konstatuje, že „tvrzený rozsah poškození vozidel nekoresponduje s pořízeným záznamem.“ 48. Oba účastníci nehody, si navíc jako osoby odborné způsobilosti (automechanici), kteří ve své praxi již řešili opravy mnoha škodných událostí, museli být vědomi toho, že postup, který zvolili a zcela nedostatečný fotografický materiál pořízený po nehodě, značně ztíží nebo dokonce znemožní možnost řádného šetření pojistitele, což dokazuje i znalecký posudek, který považuje zajištěné důkazy o dopravní nehodě (záznam i fotodokumentace) za naprosto nedostatečné.

49. Pro úplnost soud podotýká, že nehoda, během které došlo k poškození vozidla, se stala [datum]. K předání poškozeného vozidla Mitsubishi do servisu došlo již 11. 1. 2019. Avšak k nahlášení škodné události žalobci došlo ze strany poškozeného až 14. 1. 2019. K nahlášení škodné události tedy došlo 5 dní od nehody a tři dny od předání poškozeného vozidla do servisu. Nadto žalobkyni byla v rámci pojistného plnění předložena faktura vytištěná 18. 11. 2019 na částku ve výši 210 839 Kč. V důkazních materiálech však žalovaný i svědek předkládají fakturu se shodným číselným označením vytištěnou 12. 11. 2019 tedy více nežli týden před předložením žalovanému, avšak na částku výrazně vyšší, a to 298 620 Kč.

50. Na základě výše uvedeného lze dovodit, že účastníci dopravní nehody svým jednáním vůči pojistiteli nejednali poctivě a především značně ztížili, s ohledem k závěrům znaleckého posudku lze uzavřít, že i znemožnili řádné setření pojistitele podle § 9 odst. 3, čímž byl splněn druhý předpoklad pro založení regresního nároku pojistitele.

51. Dokázané jednání obou účastníků dopravní nehody zakládá nárok pojistitele na regresní nárok, jelikož jsou splněny oba zákonné předpoklady – nenahlášení dopravní nehody a ztížení možnosti řádného šetření pojistníka.

52. Je nutné zdůraznit, že na základě § 6 o. z. „má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého, protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.“ Účastnící nehody svým jednáním způsobili protiprávní stav, jelikož žalobce přiměli k tomu, aby poskytl pojistné plnění, na které nemají žalovaný ani poškozený zákonný nárok.

53. Co se týká výše regresního nároku a participace účastníků, tak žalovaný výši pojistného plnění, vůči kterému žalobkyně uplatňuje regres, nikterak nerozporuje. Pokud jsou splněny zákonné požadavky na uplatnění regresu pojistitelem, má povinnost uhradit škodnou událost žalovaný, jelikož ten škodnou událost způsobil. Participace jednotlivých účastníků je proto v rámci předloženého sporu irelevantní.

54. Navíc je třeba podotknout, že podmínky působí z časového hlediska následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících podmínek a následků byl ve vztahu ke vzniku újmy natolik propojen (prvotní podmínka bezprostředně vyvolala jako následek podmínku jinou a ta postupně případně podmínku další), že již z působení prvotní podmínky lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (srov. NS 25 Cdo 562/99). Příčinou je pak ta podmínka, která je důležitou, podstatnou a značnou (srov. Rc 27/62, Rc 11/76, NS 21 Cdo 2509/2005). Touto podmínkou v souzené věci je jednání žalovaného v rozporu se zákonem.

55. Lze tak dojít k závěru, že regresní nárok žalobkyně je důvodný. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni částku 221 273 Kč a úrok z prodlení z uvedené částky dle § 1968, § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle § 160, odst. 1 o. s. ř., když z obsahu spisu se nepodává předpoklad pro určení delší lhůty k plnění či plnění ve splátkách.

56. Na straně žalobkyně vznikly náklady na právní zastoupení. Tyto v nekrácené výši sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 8 852 Kč a uhrazené zálohy na vypracování znaleckého posudku ve výši 5 000 Kč, čl. 52 spisu. A odměny za právní zastoupení á 9 220 Kč za úkony právní služby, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, podání žalobního návrhu, předžalobní výzva, písemné podání na čl. 231-234 spisu, účast při jednání soudu dne 26. 4. 2023, účast při jednání soudu dne 21. 6. 2023, písemné podání na čl. 358-359 spisu, účast při jednání soudu dne 10. 7. 2024. Pokud žalobkyně učinila podáním na čl. 258-261 spisu vyjádření žalobkyně k vyjádření žalovaného k vyjádření k žalobkyně ke znaleckému posudku, tak za toto podání není žalobkyni přiznán náklad řízení, neboť se jedná o zcela neúčelný úkon. Řízení před soudem je vedeno zásadou ústnosti, vyjádření je namístě činit při jednání soudu, nadto replikovat vyjádření žalovaného k vyjádření žalobkyně ke znaleckému posudku je zcela nadbytečným, soud činí závěry z provedeného důkazu, zde ze znaleckého posudku, slyšení soudního znalce, nikoliv ze znaleckého posudku. A to dle § 7, bodu 6, § 11, odst. 1, písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. A dále z náhrady hotových výloh á 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137, odst. 4 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 15 375,36 Kč. Celková částka nákladů řízení na straně žalobkyně tak činí 102 443,36 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149, odst. 1 o. s. ř.) v zákonné pariční lhůtě (§ 160, odst. 1 o. s. ř.)

57. Dle § 148 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků 58. Ve věci byl ustanoven znalec k podání znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], kterému bylo usnesením čj. 22 C 124/2022-225 přiznáno znalečné ve výši 18 450 Kč. Platební poukaz pro výplatu znalečného ze zálohy 5 000 Kč, z rozpočtových prostředků pro částku 13 450 Kč, čl. 348 spisu, záznam o vydání na čl. 349 spisu. Usnesením čj. 22 C 124/2022-272 bylo soudnímu znalci přiznáno znalečné za účast při jednání soudu ve výši 3 129,36 Kč, platební poukaz pro výplatu částky 3 129,36 Kč z rozpočtových prostředků je na čl. 300 spisu, záznam o vydání na čl. 301 spisu. Dále bylo soudnímu znalci usnesením čj. 22 C 124/2022-345 přiznáno znalečné za dodatek k vypracovanému znaleckému posudku ve výši 19 550 Kč, platební poukaz pro výplatu částky 19 550 Kč z rozpočtových prostředků, čl. 369 spisu, záznam o vydání, čl. 372 spisu. 18 450 Kč – 5 000 Kč složená záloha = 13 450 Kč + 3 129,36 Kč + 19 550 Kč => 36 129,36 Kč. Protože ve věci byl neúspěšným účastníkem řízení žalovaný, byla povinnost k plnění byla uložena žalovanému v pariční lhůtě dle § 160, odst. 1 o. s. ř. do dispozice Okresního soudu Praha-východ.

Poučení