25 Co 5/2025 - 448

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. Václava Nekoly v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 221 273 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 17. 7. 2024, č. j. 22 C 124/2022-400, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 10. 2024, č. j. 22 C 124/2022-417 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 221 273 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 221 273 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 117 192 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení 36 129,36 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Praha – východ.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení 43 622 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne ze dne 17. 7. 2024, č. j. 22 C 124/2022-400, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 10. 2024, č. j. 22 C 124/2022-417, Okresní soud Praha – východ (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I. rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 221 273 Kč, zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 221 273 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 106 005,60 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Dále bylo rozhodnuto, že na náhradě nákladů státu je České republice žalovaný povinen uhradit částku 36 129,36 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku do dispozice Okresního soudu Praha – východ (výrok III.). Předmětem řízení byl regresní nárok žalobkyně dle § 10 odst. 1 písm. b) zákona 168/1999 Sb., o pojistném plnění, v platném znění (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), na zaplacení částky, kterou za žalovaného plnila jako pojistné plnění poškozenému [jméno FO] v souvislosti s pojistnou událostí ze dne 9. 1. 2019. Soud prvního stupně uzavřel, že žaloba je důvodná a nárok žalobkyně oprávněný. Právně věc dále posoudil dle ust. § 5 odst. 1, § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a dle § 47 odst. 4, 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v platném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“). O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 148 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).

2. Proti shora uvedenému rozsudku ve znění opravného usnesení podal žalovaný včasné odvolání. Uvedl, že v daném případě dostál všem svým povinnostem, které mu ukládají právní předpisy, když škoda nepřesáhla zřejmě 100 000 Kč, důvod pro nemožnost ověřit existenci alkoholu v krvi žalovaného je vyvracen judikaturou, konkrétně rozhodnutím Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) sp. zn. 23 Cdo 3349/2009, a data vzniku dopravní nehody a nahlášení pojistné události uváděné žalobkyní jsou zcela zjevně nesprávné. Ze strany žalobkyně nebyly v průběhu celé likvidace pojistné události vzneseny žádné námitky, žalobkyně nekontaktovala žalovaného ohledně doložení žádných dokumentů, vysvětlení situace či čehokoliv podobného. Především pak nenamítala, ani v rámci podané žaloby, že by se nehodový děj nestal tak, jak jí byl sdělen. V takovém případě pak soud prvního stupně neměl vůbec přikračovat ke znaleckému zkoumání nehodového děje, když o něm mezi účastníky nebylo sporu. Žalobkyni nebyla znemožněna či ztížena možnost šetření pojistné události, když provedla vlastní šetření a škodnou událost zlikvidovala s vyplacením částky poškozené osobě. Soud prvního stupně vůbec nereflektuje závěry doplňku znaleckého posudku ze dne 25. 9. 2023, v němž soudní znalec uvádí, že vylíčení nehodového děje je z technického hlediska nedostatečné pro zpětnou rekonstrukci, ale teoreticky a fyzikálně lze připustit. Opravu poškozeného vozu prováděl sám poškozený svědek [jméno FO]. Nelze brát k tíži žalovaného, který v celé této fázi stál mimo, když s žalobkyní komunikoval sám poškozený, který jí dodal všechny podklady k opravě a faktury, že žalobkyně následně tyto poškozenému proplatila, byť zřejmě nebyly správné. Soud prvního stupně hodnotí důkazy nesprávně a rozporuplně. Ačkoliv zjištěná škoda soudním znalcem je toliko 12 244 Kč, uvádí, že oběma účastníkům muselo být zcela zjevné, že škoda na vozidle poškozeného přesahuje 100 000 Kč. Pokud znalec [adresa] vypracoval doplněk ke znaleckému posudku, měl být k tomuto také vyslechnut. Primární otázkou je to, zda se škoda na poškozeném vozidle jevila účastníkům dopravní nehody tak, že převyšuje či nepřevyšuje částku 100 000 Kč, od čehož se odvíjí zákonný postup účastníků nehody po této nehodě. Jestliže soudní znalec stanovil, že škoda na poškozeném vozidle byla 12 244 Kč, byl zcela správný odhad žalovaného, který od počátku tvrdil, že škoda nepřevyšuje 100 000 Kč. Za takového předpokladu účastníci nehody, včetně žalovaného, postupovali zcela v souladu se zákonnou úpravou a sepsali toliko záznam o dopravní nehodě. [jméno FO] nebyl svědkem uvedené nehody, nicméně se na místo nehody vrátil, a proto jej účastníci nehody do záznamu uvedli. Dále žalovaný upřesnil, že je zaměstnán jako přijímací technik v servisu, nikoliv v oddělení nehod a pojistných událostí, s tímto nemá žádné zkušenosti. Vyčíslení nákladů na opravu přísluší servisnímu technikovi na pojistné události, který vozidlo prohlédne, ocení opravu a řeší opravu s příslušnou pojišťovnou, klempírnou a lakovnou. Žalovaný řeší pouze mechanické věci, údržbu vozu a garanční opravy. Nelze přecházet skutečnost, že žalovaný měl ze své pozice pravdu, když ocenil škodu do 100 000 Kč, čemuž odpovídá závěr soudního znalce. Žalovaný i jeho právní zástupce pak zcela vylučují, že by na svědka [jméno FO] jakkoli působili či jej ovlivňovali, nic takového nebylo v řízení ani prokázáno. Žalovaný opakovaně uváděl, že žalobkyně pochybila, když fotodokumentaci vozidla pořídila až v době, kdy si poškozený prováděl renovaci vozidla po provedení opravy škod způsobených předmětnou nehodou. Na základě skutečnosti, že se žalovaný s poškozeným osobně zná, nelze, jak činí soud prvního stupně, automaticky presumovat ovlivnění svědka žalovaným. Nelze brát k tíži žalovaného, že se nehoda stala 9. 1. 2019, k předání vozidla došlo 11. 1. 2019, a k nahlášení pojistné události až 14. 1. 2019. V tomto případě dané činilo 3 pracovní dny, což je i dle ustálené rozhodovací praxe NS přípustná doba k nahlášení pojistné události. Žalovaný však nemůže ovlivnit, kdy poškozený dá své vozidlo do servisu a nemůže být za to také odpovědný. Pokud se soud prvního stupně pozastavuje nad datem předložených faktur, jedná se opět o odpovědnost servisu či poškozeného. I pokud by faktura vystavená autoservisem [Anonymizováno] v rámci opravy vozidla obsahovala i „druhou“ pojistnou událost, nesouvisející opravu, nelze toto brát k tíži žalovaného, neboť fakturu vystavil autoservis a žalobkyni k proplacení dodal pan [jméno FO]. V takovém případě nemůže být dán regresní nárok žalobkyně vůči žalovanému, když žalobkyně plnila na fakturu, o níž žalovaný ani nevěděl. Žalobkyni ji nedodal, a naopak splnil veškeré své povinnosti (účastníci dopravní nehody se na místě shodli, že nedošlo ke škodě převyšující částku 100 000 Kč, škodná událost byla nahlášena do tří pracovních dnů, žalovaný plně spolupracoval s žalobkyní). Žalovaný dostál veškerým svým povinnostem, konkrétně povinnostem uvedeným v ustanovení § 47 odst. 3 zákona o silničním provozu. Pokud jde o povinnost k učinění vhodných opatření, aby nebyla ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, žalovaný a svědek [jméno FO] se snažili vozidlo co nejrychleji vyprostit a opustit nebezpečné místo, kde by hrozila další nehoda. Posouzení vhodnosti tohoto řešení co do bezpečnosti může být spornou otázkou, každopádně i případné porušení této povinnosti nemůže založit regresní nárok žalobkyně vůči žalovanému. Nebyl naplněn žádný zákonem stanovený případ, kdy je žalovaný povinen policii nehodu oznámit, tudíž tuto povinnost žalovaný neporušil. Žalovaný pořídil fotodokumentaci vozidel, byť za zhoršených povětrnostních podmínek. Nehodový děj a postavení vozidel pak graficky zachytil do záznamu o dopravní nehodě. K poškození pozemní komunikace nedošlo, tedy oznamovat dané policii žalovaný nemusel. Účastníci nehody si vzájemně prokázali totožnost a sdělili údaje o vozidlech. Pokud sepsali společný záznam o dopravní nehodě, tento podepsali a neprodleně předali pojistiteli. Tento záznam obsahuje veškeré zákonné náležitosti. Žalovaný tedy dostál veškerým povinnostem, které mu ukládá zákon o provozu na pozemních komunikacích a není tak naplněn regresní nárok žalobkyně dle ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. Na základě výše popsaných skutečností, především sepsání společného záznam o dopravní nehodě a nenaplnění zákonné povinnosti přivolání policie na místo dopravní nehody, nemůže být v žádném ohledu naplněn ani regresní důvod dle písm. c) odkazovaného ustanovení. Jestliže tedy žalobkyně plnila nad rámec toho, co musela, tedy nad rámec výše způsobené škody, je toliko založený nárok vůči poškozenému [jméno FO], který se na její úkor obohatil. Žalovaný brojí rovněž proti výroku o náhradě nákladů řízení. Poukázal na to, že žalobkyně je právnická osoba, pojišťovna, disponující vlastním právním aparátem a příslušnými zaměstnanci v právu znalými, a v takovém případě nelze náklady vynaložené žalobkyní na právní zastoupení advokátem považovat za vynaložené k účelnému uplatnění a bránění práva. Žalovaný odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 474/13 ze dne 16. 12. 2014. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem zrušen, popřípadě, aby byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta a žalovanému bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

3. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že soud prvního stupně rozhodl zcela správně. Žalovaný rozhodně svým zákonným povinnostem nedostál. Pokud jde o možnost změřit hladinu alkoholu v krvi žalovaného, odkázala žalobkyně např. na rozsudek NS ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 676/2012, dle nějž se ztížením možnosti řádného šetření pojistné události pojistitelem dle § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. se vztahuje nejen k okolnostem významným pro plnění z pojištění odpovědnosti poškozeného, nýbrž i k důvodům, pro které může pojistitel vůči pojištěnému uplatnit regresní nárok. V tomto případě spatřuje žalobkyně mimo jiné ztížení možnosti řádného šetření v tom, že žalovanému nebyla hlídkou policie na místě změřena hladina alkoholu v krvi a žalobkyně tak nemohla vyloučit ani to, že by byly naplněny podmínky pro regresní důvod dle § 10 odst. 1 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb. (viz rovněž k rozhodnutím NS ze dne 6. 10. 2010 sp. zn. 23 Cdo 961/2009). V projednávaném případě se žalovaný ani neobtěžoval přivolat na místo dopravní nehody policii a dechová zkouška u něj provedena vůbec nebyla. Soud prvního stupně nepochybil, pokud ve věci ustanovil znalce, závěry znaleckého posudku pak jednoznačně prokázaly, že nehodový děj, tak jak jej popsal žalovaný, nekoresponduje s uplatněným poškozením, a proto k dopravní nehodě nemohlo dojít způsobem, jak žalovaný žalobkyni tvrdil. Znalec pak byl v řízení vyslechnut hned po provedení znaleckého posudku a žalovaný měl možnost mu klást otázky. Další výslech znalce by ničeho nezměnil, neboť znalec opět i v doplňku znaleckého posudku uvedl, že z vylíčeného nehodového děje svědkem nelze zpětně vyhotovit rekonstrukci nehodového děje. Proto, aby tak mohl znalec učinit, je třeba znát místní podmínky (místo střetu vozidel) a rovněž stopy zanechané vozidlem před nehodou a po nehodě. Dále je nutné znát konečnou polohu vozidel po střetu. Nic uvedeného v tomto případě známo není, neboť takovéto úkony činí policie při příjezdu na místo dopravní nehody. Vzhledem k tomu, že žalovaný na místo dopravní nehody policii nepřivolal, znemožnil tím zjistit, zda skutečně průběh nehodového děje odpovídá tomu, jak jej žalovaný a svědek popsal. Znalec výslovně uvedl, že nehodový děj je technicky přijatelný pouze částečně, a to pouze podle popisu bez hodnocení poškození vozidel, technicky nepřijatelné jsou následky poškození vozidel. Rovněž uvedl, že nebylo zdokumentováno okolí dopravní nehody ani konečné postavení vozidel, což je stěžejní pro šetření dopravní nehody a tvrzeného rozsahu poškození vozidel. Pokud by žalovaný dostál své zákonné povinnosti a na místo dopravní nehody policii přivolal, ta by tyto úkony učinila a znalcem mohlo být postaveno najisto, jak se nehodový děj odehrál. Ze znaleckého posudku dále vyplynulo, že nelze posoudit místo nehody jako celek, nelze posoudit skutečný průběh nehodového děje, jediné, co lze s jistotou říci je, že žalovaným uváděný průběh nehodového děje je technicky nepřijatelný s ohledem na uplatňované poškození vozidel. Ani po provedeném výslechu svědka [jméno FO], druhého účastníka dopravní nehody, nebyl znalec schopen určit průběh nehodového děje. I po tomto výslechu však znalec dospěl k závěru, že účastníky popisovaný průběh nehodového děje neodpovídá uplatněnému poškození vozidla, což jednoznačně svědčí o nepoctivém postupu žalovaného, který žalobkyni oznámil dopravní nehodu a uvedl ji nepravdivé informace o průběhu nehodového děje. Na to znalec uvedl, že s ohledem na popis tvrzeného nehodového děje je málo pravděpodobné, že na tak zasněženém a neudržovaném povrchu, jako tomu bylo v době dopravní nehody, by se vozidla vyprostila zpět a najela zpátky na komunikaci. Rovněž uvedl, že pokud se řidiči i přesto rozhodli pro vyproštění vozidel sami, je toto za daných klimatických podmínek v rozporu s bezpečným řešením dopravní nehody. Znalec při doplnění znaleckého posudku v podstatě uvedl, že nelze určit, jaké úkony měly být v rámci opravy provedeny, jestliže ani znalec nedokázal určit, jak došlo k dopravní nehodě. Nelze pak ani určit, jak došlo k uplatněným poškozením, a právě v tomto spočívá ztížení, respektive až znemožnění řádného šetření pojistné události pojistitelem ve smyslu postižního práva podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. Jen stěží mohla žalobkyně jako pojistitel provést řádné šetření pojistné události, když vznik uplatněných poškození nedokázal posoudit ani znalec. Žalobkyně poukázala rovněž na to, že žalovaný i druhý účastník dopravní nehody svědek [jméno FO] jsou oba automechanici a žalovaný je nyní dokonce zaměstnán jako přijímací technik, jehož náplní práce jsou mimo jiné kalkulace opravy vozidla. Oběma muselo být známo, že výše škody přesahuje 100 000 Kč. Už jen samotný fakt, že žalobkyni byla předložena faktura na částku 210 839 Kč, samo o sobě vylučuje možnost, že by dva automechanici nepoznali, že výše škody přesahuje 100 000 Kč, když náklady na opravu si vyžádaly téměř dvojnásobek. Žalobkyně se plně shoduje s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně, kde je správně poukázáno na § 5 občanského zákoníku. Dále žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaný i svědek se osobně znají a jsou přátelé. Jedná se o osoby, jež jsou spolu v osobním kontaktu. Svědek [jméno FO] se dostavil k výpovědi připravený, přinesl si s sebou poznámky, listiny. Sdělil, že tušil, co bude předmětem jeho výslechu. Svou výpověď začal recitovat slovo od slova, jako naučený text. O nevěrohodnosti tohoto svědka svědčí také to, že když spolu se žalovaným sepisovali záznam o dopravní nehodě, uvedli, že existuje svědek dopravní nehody. Z kontextu vyplývá, že tuto osobu museli osobně znát. Později však svědek uváděl, že průběh dopravní nehody nikdo jiný kromě něj a žalovaného neviděl. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný měl povinnost přivolat policii na místo dopravní nehody, jelikož škoda na vozidle převyšovala částku 100 000 Kč a žalovaný, coby povoláním automechanik a přijímací technik, si měl být této skutečnosti vědom. Tím žalovaný porušil své zákonné povinnosti, které mu ukládá § 47 odst. 4 zákona o silničním provozu a ztížil žalobkyni šetření pojistné události. Tím, že nepřivolal na místo dopravní nehody policii, nebyl zjištěn technický stav vozidel, nebylo zaznamenáno koncové postavení vozidel bezprostředně po dopravní nehodě, nebyla pořízena fotodokumentace místa dopravní nehody (okolí dopravní nehody, vozidla stojících v postavení bezprostředně po nehodě, poškození vozidel z dálky, poškození vozidel zblízka a podobně) a nebyla rovněž žalovanému změřena hladina alkoholu v krvi. Znalec současně uvedl, že s ohledem na absolutní nedostatek podkladů není schopen určit skutečný průběh nehodového děje. Žalobkyně tak do dnešního dne neví, jak se nehodový děj odehrál. Jediné, co bylo prokázáno, je, že žalovaný uvedl žalobkyni nepravdivé informace ohledně průběhu nehodového děje. O naplnění postižního práva žalobkyně podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. proto nemůže být pochyb. Nad rámec uvedeného žalobkyně poukázala také na ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., kdy žalovaný opustil místo dopravní nehody, ačkoliv bylo jeho povinností bezprostředně po dopravní nehodě přivolat policii, setrvat na místě do příjezdu policie a zdržet se jakéhokoliv jednání, které by bylo na újmu řádnému vyšetření dopravní nehody, a zároveň svým jednáním znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Naplnil tak rovněž předpoklady uvedeného ustanovení. Závěrem žalobkyně poukázala na nepoctivé jednání žalovaného, který si musel být velice dobře vědom toho, že postup, který zvolil, a naprosto nedostatečný fotografický materiál, který pořídil, jednoznačně ztíží či dokonce znemožní žalobkyni provést řádné šetření pojistné události. Jedná se o osobu v oboru znalou, kdy žalovaný nemohl nepoznat, že výše škody převyšuje částku 100 000 Kč, tím spíše, když žalobkyni byla poté předložena faktura na téměř dvojnásobek. Žalovaný pravděpodobně nepočítal s tím, že by mohl být ve věci přibrán znalec, který bez jakýchkoliv důvodných pochybností přijme závěr, že tvrzený nehodový děj jednoznačně neodpovídá uplatněnému poškození. Žalovaný jednal nepoctivě a jeho jednání nemůže požívat právní ochrany ve smyslu ustanovení § 6 o. z. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaný ještě k vyjádření žalobkyně uvedl, že odkazovaná judikatura není na tento případ přiléhavá, v opačném případě by bylo ustanovení § 47 odst. 4 zákona o silničním provozu zcela nadbytečné. Odkázal na rozsudek NS sp. zn. 23 Cdo 2007/2012. Pokud měli účastníci dopravní nehody přesvědčivě za to, že škoda zjevně nepřesahuje částku 100 000 Kč, nebyli povinni přivolávat policii, a pak není důvodná ani argumentace znemožnění provedení kontroly alkoholu či jiné návykové látky v krvi žalovaného, nehledě na to, že okolnosti případu, nehody ani ničemu takovému nenasvědčují. Žalobkyně dle žalovaného záměrně zaslala znalci fotodokumentaci, která se nevztahovala k pojistné události, ale k renovaci vozidla, kterou prováděl svědek [jméno FO]. Žalovaný bohužel nedokáže ovlivnit případné podvody nebo pochybení mezi svědkem [jméno FO] a zaměstnanci žalobkyně, které nejen auto opravili, ale celé zrenovovali. Soudní znalec uzavřel, že dle fotografií z nehody by ohodnotil škodu na cca 12 000 Kč. V takovém případě si odborníci z likvidace pojistných událostí žalobkyně nemohli myslet, že doložená faktura přesahující 200 000 Kč, je objektivně v pořádku, a žalobkyně tak neměla vyplácet pojistné plnění. Žalovaný nerozumí tomu, jak může být regresní nárok žalobkyně uznán soudem prvního stupně za oprávněný, když žalobkyně tvrdí, že škoda při nehodě zjevně přesáhla 100 000 Kč, avšak odborný názor znalce říká, že škoda činí pouhých 12 244 Kč. Žalovaný opětovně odkázal na rozhodnutí NS sp. zn. 23 Cdo 2007/2012 s tím, že NS řešil tuto věc za obdobných skutkových okolností. V daném případě došlo k nehodě za šera, až tmy, kdy sněžilo. Oba účastníci nehody se shodli, že škoda nevypadá rozsahem na částku 100 000 Kč. Vozidla byla plně pojízdná, neutíkaly z něj žádné kapaliny a byla viditelná toliko vnější poškození, která se nejevila nijak zásadně. Pokud jde o ustanovení § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., není naplněna ani prvá ani druhá podmínka tohoto postihového práva žalobkyně, když žalovaný ohlásil žalobkyni vznik pojistné události včas, a povinnost přivolat polici v daném případě ze zákona dána nebyla.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a zjistil, že odvolání je důvodné.

6. Soud prvního stupně dokazováním zjistil, že účastníci spolu uzavřeli pojistnou smlouvu o komplexním pojištění vozidla [hodnota]. Žalobkyni bylo dne [datum] učiněno oznámení škodné události – povinné ručení, číslo pojistné události [Anonymizováno], která se udála na veřejné komunikaci v místě [adresa], dne [datum], z důvodu nedobrždění vozidla Subaru, řízeného žalovaným s tím, že odhadovaná výše škody činí 50 000 Kč. Uplatněna byla škoda na vozidle. Pojištěným byl žalovaný, pojištěné vozidlo [Anonymizováno] (poškozen zadní bok, světlo, nárazník), poškozené vozidlo [Anonymizováno] (poškozen přední nárazník, víko, 2 světla, výfuk, křídlo zadní stěna, spoiler), řidiče a vlastníka [jméno FO]. V oznámení se uvádí, že nejsou žádní svědci nehody. O uvedené dopravní nehodě sepsali její účastníci, tj. žalovaný a poškozený [jméno FO] záznam o dopravní nehodě, v němž je uvedeno, že svědkem nehody byl [jméno FO]. Policie nebyla k nehodě volána. Žalobkyně plnila na základě této pojistné události poškozenému [jméno FO] pojistné plnění ve výši 221 273 Kč. Poškozený [jméno FO] je zaměstnancem [jméno FO], který jako osoba podnikající pod označením „[Anonymizováno]“ vystavil fakturu ze dne 3. 11. 2019, č. 20190637 (resp. 2 faktury uvedeného čísla a data, na kterých se liší výsledná částka – č. l. 100 částka 210 839 Kč včetně DPH, č. l. 283 částka 298 620 Kč včetně DPH), která byla jediným podkladem pro výplatu pojistného plnění. Žalovaný je zaměstnán na pozici přijímajícího technika v autoservisu, předchozí pracovní zařazení bylo „automechanik“. Dle znalce [tituly před jménem] [jméno FO], ustanoveného soudem prvního stupně, účastníci uvedené dopravní nehody vyhotovili zcela nedostatečnou (foto)dokumentaci, a ani po doplnění důkazu výpovědí poškozeného-svědka [jméno FO] nebylo možné zcela přesně rekonstruovat nehodový děj. Je však bezpečně prokázané, že vylíčený průběh nehody neodpovídá všem označeným poškozením vozidel, nadto poškozený [jméno FO] sám provedl úplnou rekonstrukci poškozeného vozidla [Anonymizováno].

7. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud zásadně ztotožňuje, neboť má oporu v provedeném dokazování.

8. Odvolací soud zopakoval dokazování dle § 213 odst. 2, 3 o. s. ř.

9. Takto zjistil z doplňku znaleckého posudku [jméno FO] ze dne 25. 9. 2023 (č. l. 327 spisu), že znalec měl odpovědět na doplňující otázky soudu prvního stupně, mj. v návaznosti na výslech svědka [jméno FO] (dále je opět „poškozený“) dne 21. 6. 2023. Na otázku, zda průběh nehodového děje je s ohledem na postavení vozidel, jejich poškození, situaci v místě a čase, odpovídající tomu, jak byl svědkem popisován, znalec uvedl, že z vylíčeného nehodového děje nelze zpětně vyhotovit rekonstrukci tohoto děje. I v simulačním programu je nutné znát místní podmínky (místo střetu vozidel) a rovněž stopy zanechané vozidly před nehodou a po nehodě. Rovněž je nutné znát konečnou (alespoň přibližnou) polohu vozidel po střetu. Při absenci dostatečně vypovídající fotodokumentace vozidel je prakticky nemožné nehodový děj objektivně rekonstruovat a teoreticky je možné vícero řešení. Vylíčení nehodového děje poškozeným je z technického hlediska nedostatečné pro zpětnou rekonstrukci (není známo konečně postavení vozidel po střetu, přibližné místo střetu, smyková stopa vozidla Subaru apod.), ale teoreticky a fyzikálně jej lze připustit. Další otázka, která byla položena znalci, byla, zda popis opravy, popsané poškozeným jako svědkem v souvislosti s nehodou dne 9. 1. 2019, odpovídá poškozením při této nehodě, jaká poškození a náklady na opravu jsou odpovídající v přímé souvislosti s nehodovým dějem, a zda částky účtované ve faktuře na č. l. 282-284 spisu odpovídají nákladům na opravu v souvislosti s nehodovým dějem, případně odpovídají nákladům na opravu, kterou poškozený provedl následně, tj. zda tato faktura zahrnuje náklady na obě opravy. Znalec v souvislosti s touto otázkou uvedl, že z předložené fotodokumentace na č. l. 291-292 vyplývá, že došlo k úplné renovaci, nikoliv opravě po nárazu do zadní části vozidla [Anonymizováno] Další nesoulad lze spatřovat u deklarovaného poškození vozidla [Anonymizováno], kdy je na fotodokumentaci pohled na deformaci levého zadního blatníku a je zde rovněž zadní nárazník, což však nekoresponduje s poškozením vozidla [Anonymizováno] a deklarovaným stavem vozidla po nehodě. Na vozidle [Anonymizováno] je naopak po dopravní nehodě na zadní části celé spektrum mechanického poškození, které kolidující vozidlo nemohlo udělat, a to vzhledem ke své výšce (konstrukčnímu uspořádání) a charakteru střetu (střetový úhel mezi vozidly). Při pohledu na zadní část vozidla [Anonymizováno] je znatelné silové působení na téměř celou zadní část (levá zadní svítilna poškozená, deformace od zadní svítilny v úrovni registrační značky a rovněž na zadním nárazníku). Pro takovýto rozsah není na vozidle [Anonymizováno] škodící plocha (plocha, která by vzájemným kontaktem způsobila takový charakter a rozsah deformace) a rovněž neodpovídá deklarovaná střetová pozice vozidel. Fotodokumentace z dopravní nehody nemá dostatečnou vypovídající schopnost a rovněž fotodokumentace ze strany pojišťovny nezachycuje poškození vozidla před nehodou a po odstrojení. Nelze proto zpětně odvodit rozsah a charakter deklarovaného poškození součástí na vozidle. Na základě předloženého poškození zadní části vozidla [Anonymizováno] (obr. č. 10) lze uvést, že došlo k výměně zadního nárazníku, víka kufru a levého zadního světla. Vzhledem k tomu, že nebyla vyhotovena fotodokumentace technikem pojišťovny před opravou vozidla správně (tj. 4 křížové fotografie vozidla a fotografie poškození vozidla z detailu a následně po odstrojení), nelze se dále k rozsahu poškození více vyjádřit. Na obrázku č. 11 je pohled na odstrojený zadní nárazník, kdy fotodokumentace by správně měla být nejdříve jako celek a pak v detailu poškození. Nelze tedy porovnat a vyhodnotit rozsah a charakter poškození zadního nárazníků jako celku (obr. č. 10). Pokud by vozidlo Subaru kolidovalo svým levým zadním obrysem a poškodilo by levou zadní svítilnu, došlo by nejdříve ke kontaktu nárazníky vozidel a v místě pod levým zadním světlem by musela být deformace nárazníku o vozidla [Anonymizováno]. Také sklo zadní svítilny by bylo zcela jinak poškozeno. Popis opravy popsané poškozeným jako svědkem v souvislosti s nehodovým dějem neodpovídá poškození při nehodě dne 9. 1. 2019. Odpovídajícím poškozením a náklady na opravu v přímé souvislosti s nehodovým dějem jsou z faktury: zadní nárazník (použitý) – 7 144 Kč, lak zadního nárazníku – 4 000 Kč, mechanická práce – cca 2 hodiny á 550 Kč, tj. 1 100 Kč, celkem materiál 11 144 Kč, celkem 12 244 Kč bez DPH. Znalec uzavřel, že částky účtované ve faktuře na č. l. 282-284 odpovídají nákladům na opravu, kterou poškozený provedl i následně, tato faktura zahrnuje náklady na obě opravy.

10. Odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci k závěru, že žaloba není důvodná a nárok žalobkyně není oprávněný.

11. Podle § 10 odst. 1 písm. b), c) zákona č. 168/1999 Sb., účinného do 31. 3. 2024 - viz § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, účinného od 1. 4. 2024, když ke škodné (pojistné) události došlo dne 9. 1. 2019 (dále jen opět „zákon č. 168/1999 Sb.“), pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění, bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

12. Podle § 47 odst. 4, 5 zákona o silničním provozu dojde-li při dopravní nehodě k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí částku 100 000 Kč, jsou účastníci dopravní nehody povinni a) neprodleně ohlásit dopravní nehodu policistovi, b) zdržet se jednání, které by bylo na újmu řádného vyšetření dopravní nehody, zejména přemístění vozidel; musí-li se však situace vzniklá dopravní nehodou změnit, zejména je-li to nutné k vyproštění nebo ošetření zraněné osoby nebo k obnovení provozu na pozemních komunikacích, především provozu vozidel hromadné dopravy osob, vyznačit situaci a stopy, c) setrvat na místě dopravní nehody až do příchodu policisty nebo se na toto místo neprodleně vrátit po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo ohlášení dopravní nehody (odst. 4). Povinnost podle odstavce 4 platí i v případě, kdy při dopravní nehodě a) dojde ke hmotné škodě na majetku třetí osoby, s výjimkou škody na vozidle, jehož řidič má účast na dopravní nehodě nebo škody na věci přepravované v tomto vozidle, b) dojde k poškození nebo zničení součásti nebo příslušenství pozemní komunikace podle zákona o pozemních komunikacích, nebo c) účastníci dopravní nehody nemohou sami bez vynaložení nepřiměřeného úsilí zabezpečit obnovení plynulosti provozu na pozemních komunikacích (odst. 5).

13. Ustanovení § 47 odst. 4 zákona o silničním provozu ukládá účastníkovi dopravní nehody povinnost ohlásit dopravní nehodu Policii ČR v případě, že došlo k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí částku 100 000 Kč.

14. Soud prvního stupně vycházel při svém rozhodování z toho, že žalovaný měl ve smyslu § 47 odst. 4 zákona o silničním provozu dne 9. 1. 2019 ohlásit dopravní nehodu Policii ČR a setrvat na místě dopravní nehody až do jejího příchodu, neboť škoda přesáhla na některém ze zúčastněných vozidel částku 100 000 Kč. Při stanovení výše této škody však zcela evidentně vycházel z částky, která byla jako pojistné plnění plněna žalobkyní poškozenému [jméno FO] (částka žalované jistiny 221 273 Kč). Na druhou stranu však soud prvního stupně z provedeného dokazování (zejména ze znaleckého posudku znalce [jméno FO] a výslechu tohoto znalce) dovodil, že částka takto poukázaná neodpovídá skutečné škodě vzniklé v důsledku uvedené dopravní nehody, tak jak ji ostatně jako škodu odhadli účastníci dopravní nehody při této nehodě, a tak, jak popsali nehodový děj, včetně fotodokumentace, kterou měl znalec k dispozici.

15. Odvolací soud má za prokázané (znalecký posudek [jméno FO], výslech tohoto znalce, včetně fotodokumentace, záznam o dopravní nehodě, záznam o poškození vozidla, a dále výslech svědka [jméno FO]), že škoda vzniklá v důsledku dané dopravní nehody se žalovanému a poškozenému jevila a zjevně se i jevit mohla tak, že nepřesáhne v daném případě částku 100 000 Kč. I když znalec [adresa] uváděl, že nemá potřebné podklady a dostatečnou fotodokumentaci (a to nejen ze strany žalovaného a poškozeného, ale rovněž ze strany pojišťovny, tedy žalobkyně) pro to, aby posoudil přesný průběh dopravní nehody a poškození vozidel, uzavřel, že z dostupných podkladů lze vyvodit, že faktury, vystavené za opravu poškozeného vozu [Anonymizováno] (č. l. 282-284), obsahují nejen práce a materiál (náklady), vynaložené na opravu poškození při dopravní nehodě dne 9. 1. 2019, ale i náklady na další rekonstrukci vozu poškozeného. Konstatoval, že odpovídajícími náklady na opravu poškození v přímé souvislosti s nehodovým dějem jsou z uvedené faktury tyto položky: zadní nárazník (použitý) – 7 144 Kč, lak zadního nárazníku – 4 000 Kč, mechanická práce – cca 2 hodiny á 550 Kč, tj. 1 100 Kč, celkem materiál 11 144 Kč, celkem 12 244 Kč bez DPH. Znalec tedy dospěl k závěru, že částky účtované ve faktuře na č. l. 282-284 odpovídají nákladům na opravu, kterou poškozený provedl i následně, tato faktura zahrnuje náklady na obě opravy. V každém případě má však odvolací soud z uvedeného znaleckého posudku, včetně jeho dodatku a výslechu znalce, jehož závěry považuje za přesvědčivé a věrohodné, za prokázané, že škoda vzniklá v důsledku dopravní nehody dne 9. 1. 2019, nepřesáhla částku 100 000 Kč.

16. Žalovaný tak neporušil povinnost uvedenou v § 10 odst. 1 písm. b) ani c) zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 47 odst. 4 zákona o silničním provozu (ani jinou povinnost uvedenou v tomto zákoně), pokud od dopravní nehody dne 9. 1. 2019 neujel, spolu s poškozeným [jméno FO] na místě dopravní nehody sepsal společný záznam o dopravní nehodě a tuto pojistnou událost řádně nahlásil žalobkyni jako svému pojistiteli. Jak žalovaný, tak poškozený naplnili zákonné podmínky ust. § 47 odst. 4, 5 zákona o silničním provozu, pokud nevolali k dopravní nehodě dne 9. 1. 2019 Policii ČR, vzhledem k tomu, jak se jim jevila (a jevit zjevně mohla) výše škody z dopravní nehody (ne vyšší než 50 000 Kč). Ze všech uvedených důvodů tedy není naplněna ani první z podmínek § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. (obě zde uvedené podmínky musí být navíc naplněny kumulativně). Regresní nárok žalobkyně tedy nevznikl a žaloba není důvodná.

17. Pokud pak žalobkyně jako pojišťovna případně plnila poškozenému nad rámec skutečné škody, vzniklé v důsledku předmětné dopravní nehody (v příčinné souvislosti s ní), nelze tuto skutečnost přičítat „k tíži“ žalovaného v rámci požadovaného regresního nároku, když jde o postup žalobkyně při likvidaci pojistné události, v němž jedná s poškozeným, nikoliv žalovaným. Odvolací soud zdůrazňuje, že v tomto řízení je řešen vztah žalobkyně jako pojistitele (s možným regresním nárokem) a žalovaného jako pojištěného a pojistníka.

18. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud žalobě vyhověl.

19. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím věcném výroku I. podle ust. 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 221 273 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 221 273 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá (výrok I. tohoto rozsudku).

20. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně, rozhodl odvolací soud ve smyslu ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení plně úspěšný (výrok II. tohoto rozsudku). Náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně tvoří náklady právního zastoupení, a to odměna za celkem 9 a úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis odporu a vyjádření k žalobě ze dne 1. 4. 2022, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 6. 3. 2023, vyjádření ze dne 3. 4. 2023, účast při jednání soudu prvního stupně dne 26. 4. 2023, vyjádření – doplnění tvrzení a důkazů ze dne 11. 5. 2023, účast při jednání soudu prvního stupně dne 21. 6. 2023, vyjádření k doplnění znaleckého posudku ze dne 7. 11. 2023, účast při jednání soudu prvního stupně dne 10. 7. 2024, účast při vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dne 17. 7. 2024 – zde odměna ve výši ), vše dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“) při hodnotě 9 220 Kč za úkon dle § 7 bod 6. AT (vycházeno z tarifní hodnoty 221 273 Kč dle § 8 odst. 1 AT, tj. 87 590 Kč, 10 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 3 000 Kč, náhrada za ztrátu času za 18 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT, tj. 1 800 Kč, požadované cestovné (k jednáním soudu prvního stupně dne 26. 4. 2023, 21. 6. 2023 a 17. 7. 2024) v celkové výši 4 462,54 Kč, a 21 % DPH z částky 96 852,54 Kč ve výši 20 339 Kč, celkem tedy 117 192 Kč po zaokrouhlení. Při určení výše cestovného na trase [adresa] a zpět (celkem 190 km) vycházel odvolací soud z údajů uvedených ve velkém technickém průkazu použitého vozidla a ceny pohonných hmot včetně výše sazby základní náhrady dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. (cestovné v roce 2023) a vyhlášky č. 398/2023 Sb. (cestovné v roce 2024).

21. Státu vznikly náklady v podobě znalečného ve výši 36 129,36 Kč, vyplaceného z rozpočtových prostředků soudu prvního stupně. Odvolací soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., že je tuto náhradu nákladů řízení povinna zaplatit v řízení plně procesně neúspěšná žalobkyně, a to na účet soudu prvního stupně (výrok III. tohoto rozsudku).

22. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byl opět procesně plně úspěšný žalovaný. Má tedy podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady pak tvoří odměna za 3 a úkonu právní služby (sepis odvolání proti rozsudku ze dne 13. 8. 2024, sepis odvolání proti opravnému usnesení ze dne 18. 11. 2024 – zde odměna ve výši , sepis vyjádření ze dne 25. 2. 2025, účast při jednání odvolacího soudu dne 5. 3. 2025) při hodnotě 9 220 Kč za úkon dle § 7 bod 6. AT (vycházeno z tarifní hodnoty 221 273 Kč dle § 8 odst. 1 AT), tj. 32 270 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, účinného do 31. 12. 2024, 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, účinného od 1. 1. 2025, tj. celkem 1 500 Kč, náhrada za ztrátu času za 6 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 AT, účinného od 1. 1. 2025, tj. 900 Kč, cestovné k jednání odvolacího soudu na trase [adresa] a zpět (zpáteční cesta 180 km) v celkové výši 1 381 Kč, 21 % DPH z částky 36 051 Kč ve výši 7 570,71 Kč, celkem tedy 43 622 Kč po zaokrouhlení (výrok IV. tohoto rozsudku).

23. Odvolací soud určil k plnění náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů lhůtu v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Platební místo těchto nákladů je pak stanoveno k rukám právního zástupce žalovaného, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). V případě nákladů řízení státu je platebním místem účet soudu prvního stupně, který tyto náklady řízení vynaložil.

Poučení