22 C 126/2020-57

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro: podle ustanovení části v.o. s. ř. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby soud nahradil nález Finančního arbitra č.j. FA/SR/656 2017 ze dne 27.2.2019, ve znění rozhodnutí o námitkách č.j. FA/SR/656 2017 ze dne 1.4. 2019 tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 75 909 Kč s příslušenstvím specifikovaném v žalobě a že pojistná smlouva [číslo] je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 6.534 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Finanční arbitr svým nálezem č.j. FA/SR/656 2017 ze dne 27.2.2019, ve spojení s Rozhodnutím o námitkách, č.j. FA/SR/656 2017 ze dne 1.4. 2019 (dále jen„ Nález“) rozhodl tak, že návrh žalobce na určení, že pojistná smlouva [číslo] kterou dne 4.9.2012 uzavřeli účastníci (dále jen„ Pojistná smlouva“), je od počátku neplatná a žalovaná Instituce je povinna žalobci zaplatit částku 87 6 00Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 74 100 Kč od 10.4.2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci nálezu.

2. Dále se žalobce domáhal, aby soud změnil výše citovaný nález ve znění rozhodnutí o námitkách tak, že se žalované ukládá sankce ve výši 10 % z částky mu přiznané na účet finančního arbitra.

3. Finanční arbitr v rámci meritorního rozhodování vyšel ze skutkových zjištění (učiněných na základě podkladů předložených mu oběma stranami) o tom, že žalovaná uzavřela se žalobcem dne 4.9.2012 pojistnou smlouvu [číslo] označenou jako„ [anonymizována čtyři slova]“ s počátkem pojištění od 15.9.2012 na pojistnou dobou 30 let, s pojištěním pro případ smrti nebo dožití, s garantovanou pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč. Žalobce se zavázal platit měsíční pojistné 2 300 Kč. Pojištění sjednané Pojistnou smlouvou nebylo ukončeno, proto finanční arbitr dovodil právní zájem žalobce na určení neplatnosti smlouvy a po připouštění důvodně vznesené námitky promlčení rozhodl, že je žalovaná Instituce z titulu bezdůvodného obohacení povinna vydat žalobci částku 41 000 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 25 000 Kč od 10.4.2017 do zaplacení.

4. Finanční arbitr se s ohledem na zásadu procesní ekonomie a konstantní soudní judikaturu přednostně zabýval námitkou absolutní neplatnosti Pojistné smlouvy. Finanční arbitr shledal neplatnost ujednání o počátečních, správních nákladech a rizikovém pojistném, o kterých dále dovodil, že nejsou oddělitelná od ostatních ustanovení Pojistné smlouvy ve smyslu § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a dovodil tudíž absolutní neplatnost Pojistné smlouvy jako celku. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy od počátku se dále finanční arbitr zabýval vydáním bezdůvodného obohacení, představovaného zaplacením pojistného na účet neplatně sjednané smlouvy a s tím související námitky promlčení vznesené žalovanou Institucí.

5. Žalovaná se dle finančního arbitra bezdůvodně obohatila přijatým pojistným z neplatné Pojistné smlouvy ve výši 41 000 Kč za nepromlčené období od 10.4.2017 do zaplacení. Ve vztahu k určení běhu promlčecí lhůty vyšel finanční arbitr z obecné úpravy v § 107 odst. 2 o.z., podle níž je objektivní promlčecí lhůta tříletá. Počátek běhu lhůty pak finanční arbitr určil jako okamžik, zahájení řízení (14.6.2017).

6. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29.5.2020 se žalobce domáhá nahrazení a změny Nálezu tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit mu částku ve výši 87 600 Kč, posléze po připuštěné změně žaloby požaduje částku 75 909 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z této částky od 10.4.2017 do zaplacení.

7. Žaloba vychází z tvrzení, že Finanční arbitr nesprávně aplikoval § 457 o.z., když nepřiznal z důvodu promlčení žalobkyní požadované plnění, ačkoliv bylo v řízení prokázáno, že z neplatné Pojistné smlouvy zaplatil žalobce žalované žalované částku 86 600 Kč a žalovaná má dle rozhodnutí arbitra mu zaplatit pouze 41 000 Kč, ačkoli i po vydání nálezu smlouva dál trvala a žalobce dál hradil pojistné. Dle žalobce není pro účely vypořádání dle § 457 o.z. podstatné, zda je některá pohledávka ke dni, kdy soud provádí vypořádání, promlčena a je tedy nezpůsobilá k započtení. Je to dáno tím, že pohledávky se vypořádávají (zúčtovávají) k okamžiku, kdy vznikly, tedy k okamžiku, kdy nebyly promlčeny. Žalobce dále poukazoval na úmysl žalované bezdůvodně se obohatit, když si byl vědoma i důsledků takového jednání, tedy neplatnosti pojistné smlouvy a toho, že přijímáním plnění (pojistného) od žalobce se bezdůvodně obohacuje. Námitku promlčení uplatněnou ze strany žalované pak žalobkyně považuje za nemravnou a finanční arbitr k ní neměl přihlédnout. Naopak měl vyslovit, že Pojistná smlouva je od počátku neplatná neurčitosti z důvodu způsobu snižování kapitálové hodnoty pojištění a systémové vady ujednání o počátečních a správních nákladech ve VPP.

8. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že Pojistná smlouva byla uzavřena platně a určitě, a i pokud by tomu tak v některých částech snad nebylo, působilo by to nejvýše relativní neplatnost dílčích ujednání smlouvy, přičemž právo dovolat se relativní neplatnosti je na straně žalobkyně promlčeno a ani neplatnost dílčích ujednání by neměla za následek neplatnost celé Pojistné smlouvy. Kategoricky žalovaná odmítla, že by uzavření Pojistné smlouvy mělo představovat úmysl žalované obohatit se na úkor žalobkyně, a i kdyby žalobkyně skutečně byla poškozena na svých právech, nelze z toho bez dalšího dovozovat, že žalovaná měla úmysl se obohatit na úkor žalobkyně. Žalovaná neměla ani nemohla mít jakoukoli možnost zjistit, že žalobkyně si není vědoma všech pojistných podmínek či dokonce že s nimi nesouhlasí, neboť žalobkyně až do roku 2017 nerozporovala uzavření Pojistné smlouvy a ani nijak nenapadala pojistné podmínky či rozsah informací, které jí byly či měly být sděleny. Pokud jde o námitku promlčení, k té žalovaná zejména uvedla, že námitku promlčení nelze považovat za rozpornou s dobrými mravy, neboť v předmětném případě nejsou žádné relevantní okolnosti svědčící pro takový závěr. Žalovaná nijak nebránila žalobkyni v uplatnění jejích práv, ani nijak nepřiměřeně (zejména lstivě, kupř. předstíraným vyjednáváním o smíru, narovnání apod.) žalobkyni od uplatnění jejích nároků nezrazovala. Samotný fakt, že žalobkyně s žalovanou uzavřela pojistnou smlouvu, nemůže závěr o nemravnosti uplatněné námitky odůvodnit.

9. K podané žalobě žalobkyně se vyjádřil Finanční arbitr tak, že žalobkyně nepřednáší ničeho, s čím by se Finanční arbitr již nevypořádal a zopakoval stručně své závěry uvedené v předmětném řízení.

10. Soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení před finančním arbitrem, srov. ustanovení § 246 odst. 1 o. s. ř.) poté, co byly vyčerpány přípustné opravné prostředky (§ 246 odst. 2 o. s. ř), nařídil k projednání podané žaloby ústní jednání, projednal věc v mezích, ve kterých se žalobkyně domáhala projednání sporu před soudem (§ 250f odst. 1 o. s. ř), a dospěl k následujícím závěrům.

11. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

12. Soud na tomto místě konstatuje, že vlastní dokazování nad rámec důkazů provedených finančním neprováděl, neboť podle ustanovení § 250e odst. 2 o. s. ř. může soud vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu.

13. Mezi účastníky přitom nebyl o skutkovém stavu věci spor, neshodli se toliko v jeho interpretaci a zejména právním posouzení. Podle věty druhé cit. ust. soud pouze zopakoval důkaz napadeným nálezem a rozhodnutím o námitkách, pojistnou smlouvou, včetně jejího dodatku s potvrzením o uzavření pojistné smlouvy, pojistkou, doplňkovými a všeobecnými pojistnými podmínkami, výročními dopisy, přehledem zaplaceného pojistného, mechanismem a výší výpočtu počátečních a správních nákladů z nichž zjistil, že Účastníci uzavřeli dne 4.9.2012 pojistnou smlouvu [číslo] označenou jako„ [anonymizována čtyři slova]“ s počátkem pojištění od 15.9.2012 na pojistnou dobou 30 let, s pojištěním pro případ smrti nebo dožití, s garantovanou pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč. Žalobce se zavázal platit měsíční pojistné 2 300 Kč. S účinností od 15.12.2014 došlo ke snížení pojistného na 500 Kč a ke změně konce pojištění na 14.12.2042 smlouva obsahuje prohlášení pojistníka (žalobkyně), že při uzavření smlouvy převzala Všeobecné pojistné podmínky životního pojištění a Doplňkové podmínky životního pojištění.

14. Podle bodu 2.3 doplňkových pojistných podmínek se rizikovým pojistným rozumí úplata za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného pojištěním sjednaným pojistnou smlouvou. Dle bodu 2.5 se kapitálovou hodnotou rozumí aktuální hodnota pojištění a člení se na kapitálovou hodnotu s garantovanou technickou úrokovou mírou a kapitálovou hodnotou negarantovanou. Kapitálová hodnota se snižuje k 1. dni každého zúčtovacího období o rizikové pojistné za základní pojištění, počáteční a správní náklady a poplatky. Kapitálová hodnota se zvyšuje o zaplacené pojistné. Kapitálová hodnota se může měnit s ohledem na vývoj cen podílových jednotek jednotlivých vnitřních fondů. Dále se kapitálová hodnota může snižovat o mimořádné výběry. Dle [číslo listu], [anonymizována dvě slova] je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění, dle bodu 1.7 rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Čl. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] stanoví, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele. Čl. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] pak stanoví, že pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné. Čl. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] stanoví, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění. Ustanovení [číslo listu] [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] stanoví, že dožije-li se pojištěný konce pojištění či zemře-li v jeho průběhu, žalovaná mu vyplatí sjednanou pojistnou částku a kapitálovou hodnotu pojištění.

15. Žalobce na běžné pojistné v období od 14.6.2014 do 27.12.2018 s poslední doloženou platbou pojistného před vydání nálezu uhradil celkem 36 600 Kč námitkovém řízení arbitr shledal, že žalobce na pojistném uhradil dalších 5 000 Kč a v tomto smyslu výrok II. nálezu změnil.

16. Naopak žalovaná vyplatila žalobci přeplatek ve výši 2 300 Kč dne 2.12.2004, pojistná smlouva trvala.Trvala i ke dni vydání nálezu arbitra a rozhodnutí o námitkách.

17. Návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem, jež vyústilo ve vydání Nálezu, žalobce podal dne 14.6.2017 (podstatný obsah spisu finančního arbitra).

18. Žalovaná v řízení před arbitrem uplatnila námitku promlčení nároku z titulu bezdůvodného obohacení žalobce, neboť nárok vyplývá z jednotlivě placených částek pojistného, přičemž návrh na vydání rozhodnutí finančního arbitra byl podán dne 14.6.2017, za nepromlčené pojistné lze tak s přihlédnutím k tříleté promlčecí době dle ust. §107 zákona č. 40/1964 Sb., považovat pouze pojistné zaplacené v období od 14.6.

201. Proti uplatněné námitce promlčení žalobce brojil a brojí argumentací, že (i) tato námitka představuje rozpor s dobrými mravy a že (ii) v dané věci je nutno přihlédnout k tomu, že žalobkyně se obohatila úmyslně, v kterémžto případě promlčecí lhůta činí deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

19. Podle Informačního dopisu žalované žalobci ze dne 15.12.2018 o stavu projednávané pojistné smlouvy k tomuto datu, jakož i z předchozích informačních dopisů, jež žalobce počínaje rokem 2012 obdržel každým rokem v prosinci, byl žalobce informován o výši pojistného a jeho umístění a podílech na výnosech včetně výše strhávaných nákladů a rizikovém pojistném.

20. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

21. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

22. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: podle ustanovení § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

23. Dle ustanovení § 246 odst. 1 o.s.ř. je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

24. Dle ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.

25. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

26. Podle ustanovení § 3036 NOZ podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

27. Vzhledem k tomu, že právní vztah mezi účastníky vychází z pojistné smlouvy uzavřené dne 4.9.2012, řídí se tento právní vztah zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a zák. č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o.z.“).

28. Podle ustanovení § 2 zákona o pojistné smlouvě je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

29. Podle ustanovení § 37 odst. 1 o.z. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

30. Podle ustanovení § 41 o.z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

31. Podle ustanovení § 451 odst. 1 o.z. kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

32. Dle ust. § 451 odst. 2 o.z. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

33. Podle ustanovení § 457 o.z. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

34. Po provedeném dokazování má soud ve shodě s finančním arbitrem za prokázané, že pojistná smlouva je absolutně neplatným právním úkonem dle § 37 odst. 1 o.z., neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění. V tomto případě nebyla konkrétní výše rizikového pojistného ve smlouvě ujednána a nelze ji zjistit ani z Doplňkových pojistných podmínek či jiných smluvních dokumentů. Pokud je v článku [anonymizováno 5 slov] Doplňkových pojistných podmínek odkazováno na pojistně technické zásady pojistitele, nejde o dokument pojišťovny stanovící konkrétní sazby pojistného, nýbrž, jak uvádí i žalovaná ve svém vyjádření k žalobě, o objektivně existující metody, které žalovaná obligatorně používá. Takový odkaz je nicméně zcela neurčitý a jedná se o neplatné ujednání. Vzhledem k tomu, že ujednání o výši rizikového pojistného nelze od ostatního obsahu pojistné smlouvy oddělit, neboť není zjistitelné, jaká část běžného pojistného po odečtení rizikového pojistného má být investována do nákupu podílových jednotek a není-li ujednáno konkrétní rizikové pojistné, nejde vůbec o pojištění, neboť celé běžné pojistné by v takovém případě mělo být investováno, jedná se o neplatný právní úkon. Ostatně obdobně již rozhodl i Městský soud v Praze v rozhodnutí č. j. 29 Co 420/2019-146, který se rovněž zabýval otázkou platnosti pojistné smlouvy žalované o životním pojištění [anonymizována dvě slova] a dospěl ke stejnému právnímu závěru.

35. Pokud byla výše uvedená pojistná smlouva absolutně neplatným právním úkonem a žalobce dle této neplatné pojistné smlouvy platil pojistné, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 o.z. představující platby pojistného, přičemž soud zcela souhlasí s právním názorem finančního arbitra, že promlčecí doba pak běží pro jednotlivé platby zvlášť.

36. Podle § 107 odst. 1 o.z. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

37. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se nejpozději právo na plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

38. Pokud jde o počátek objektivní tříleté promlčecí lhůty promlčecí lhůty, pak, dle právního názoru soudu, tato začala ohledně každé platby pojistného běžet jeho zaplacením, neboť žalobkyně ke dni podpisu pojistné smlouvy znala konkrétní obsah této pojistné smlouvy, tj. znala rozhodné skutkové okolnosti, z nichž mohla dovodit neplatnost pojistné smlouvy a je irelevantní, zda si žalobkyně pojistnou smlouvu vyhodnotila jako platnou či neplatnou (shodně též např. usnesení NSČR sp. zn. 28Cdo 2598/2020 z 24.11.2020). Soud souhlasí s názorem arbitra, že mezním datem rozhodné doby pro promlčení vydání bezdůvodného obohacení je den 14.6.2014 tj. tři roky před podáním napadeného návrhu k finančnímu arbitrovi. Soud ve stručnosti odkazuje na odůvodnění nálezu a rozhodnutí o námitkách, že žalobce o strhávaných nákladech měl vědomost od prosince 2016, kdy mu byl doručen dopis s informacemi o pojistné smlouvě.V tomto dopisu byl žalobce informován též o výši strhávaných nákladů a rizikovém pojistném.

39. Pouze nad rámec uvedeného soud uvádí, že nesouhlasí s názorem žalobce, že objektivní promlčecí lhůta je v daném případě 10 let, neboť žalovaná měla jednat úmyslně. Ze samotné skutečnosti, že žalovaná se žalobcem uzavřela neplatnou pojistnou smlouvu nelze totiž dovodit úmysl žalované se bezdůvodně obohatit s tím, že pokud žalobce v žalobě argumentovala, že úmysl žalované vyplývá ze skutečnosti, že pojistná smlouva byla uzavřena bez předchozího informování spotřebitele (pojistníka) o nákladové struktuře pojištění, pak tento argument považuje soud za nepřípadný, neboť úmysl se musí vztahovat k vůli subjektu záměrně uzavřít neplatnou smlouvu a získat tak bezdůvodné obohacení, což však má soud v daném případě za vyvrácené, neboť z chování žalované po uzavření smlouvy (např. vyplacení odkupného) je evidentní, že tato považovala pojistnou smlouvu za platnou, navíc žalobce rovněž pojistnou smlouvu uzavřela, ačkoli mu z obsahu Doplňkových pojistných podmínek muselo být zřejmé, že nezná výši rizikového pojistného či počáteční a správní náklady, a taky soud z této skutečnosti nedovozuje, že by žalobce chtěl úmyslně uzavřít neplatnou pojistnou smlouvu. S ohledem na výše uvedené tak soud považuje za zcela správný právní názor finančního arbitra, že nárok žalobce podléhá promlčení v obecné tříleté, resp. dvouleté, promlčecí lhůtě.

40. Dále se soud zabýval i otázkou, zda námitka promlčení vznesená žalovanou není v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz. rozsudek NS ČR ze dne 22.8.2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, či usnesení NS ČR ze dne 24.11.2020, sp. zn. 28 Cdo 2598/2020). Nejvyšší soud dále ve svém rozhodnutí ze dne 27.5.2020, č.j. 23 Cdo 1254/2020-399 znovu zopakoval, že„ Ve vztahu k rozporu námitky promlčení s dobrými Nejvyšší soud dlouhodobě zastává názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marně uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3355/2016, či ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4769/2018, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod číslem 29/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1846/2018). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, a rozsudky téhož soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, a ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1283/2019).“ 41. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by námitka promlčení byla jakýmkoliv projevem zneužití práva na úkor žalobce, když ze všech vyjádření žalované např. reakcí na předžalobní výzvu, jednoznačně vyplývalo, že žalovaná nárok žalobce neuznává a námitkou promlčení se bránila ještě před zahájením řízení. Placením pojistného žalobce vytvořil na pojistném kapitálovou hodnotu, která měla být oprávněné osobě vyplacena v případě pojistné události. S ohledem na skutečnost, že pojistná smlouva kryla jak riziko smrti, tak i riziko dožití, bylo jisté, že žalovaná vyplatí z pojistné smlouvy pojistné plnění vždy. V případě platnosti pojistné smlouvy tedy nemohla nastat situace, kdy by si žalobce mohl po právu zaplacené pojistné ponechat. Konečně žalobce ani netvrdil, že by žalovaná nebyla v případě pojistné události připravena plnit. Žalobce se tak mohl domáhat svého nároku na vydání bezdůvodného obohacení před uplynutím promlčecí doby.

42. Pokud pak žalobce nemravnost vznesené námitky promlčení dovozoval z toho, že pojistná smlouva je neplatná a o této neplatnosti musela žalovaná vědět, i tento argument považuje zdejší soud za nepřiléhavý. Jak uvedl Nejvyšší soud, rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat pouze z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Skutečnost, že se někdo vědomě bezdůvodně obohacuje, nemá sama o sobě vliv na fakt, zda následně vznesená námitka promlčení je či není v rozporu s dobrými mravy, když tato skutečnost může mít vliv pouze na délku promlčecí doby, pokud se jedná o úmyslné bezdůvodné obohacení. Navíc v daném případě bylo možno neplatnost pojistné smlouvy dovodit ze samotného textu Pojistné smlouvy, resp. Doplňujících pojistných podmínek, které jsou její nedílnou součástí, jež byly žalobci známy, když v těchto byla jednoznačně uvedena vůle žalované strhávat si z kapitálové hodnoty pojištění počáteční a správní náklady, jež žalobce neznala, a rizikové pojistné, jehož výše nebyla určitě stanovena, nýbrž byla určena na základě technických zásad pojistitele, které však nebyly součástí pojistné smlouvy.

43. Ze všech důvodů uvedených shora uvedených se soud neztotožňuje s názorem žalobce, že v posuzované věci jde o případ, kdy by soud po zohlednění specifických okolností konkrétního sporu dospěl k závěru, že připuštění námitky promlčení by vedlo k neopodstatněnému vychýlení rovnováhy mezi účastníky smluvní vztahu způsobem, který by bylo nutno pokládat za nemravný, a jeho žalobu zamítl.

44. Žalobce se též domáhal změny nálezu i v tom smyslu, že žalované bude uložena sankce, ač se tento výrok nálezu nemůže podřadit pod jeho tvrzení, že ve smyslu § 246 odst. 1 o.s.ř. byl dotčen na svých právech rozhodnutím arbitra správního orgánu, a že se cítí i tímto výrokem dotčen.

45. Náklady řízení odůvodňuje ustanovení § 142 oddst. 1 o.s.ř. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená § 6 odst. 1 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů (žalovaná se vyjádřila k žalobě a účastnila se dvou jednání) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.

Poučení